Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene a

X
Abbot silver disc pyrheliometer
pyrheliometr v minulosti používaný hlavně v USA. Využívá teplo, které pohltí Sluncem ozářený masivní stříbrný disk s černým nátěrem, umístěný v tubusu, jehož osa se při měření orientuje do směru dopadajících paprsků. Množství dopadajícího přímého slunečního záření se určí ze vzrůstu teploty disku změřené rtuťovým teploměrem pomocí konstanty určené individuálně pro každý přístroj. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval amer. astronom C. G. Abbot v r. 1900.
česky: pyrheliometr se stříbrným diskem; slov: Abbotov pyrheliometer so strieborným diskom; něm: Silberscheiben-Pyrheliometer nach Abbot n; rus: серебрянодисковый актинометр Аббота  1993-b3
ablation
proces povrchového i vnitřního ubývání sněhové pokrývky nebo ledovce prostřednictvím tání nebo sublimace. Viz též klasifikace klimatu geomorfologická, čára firnová, akumulace sněhu.
Termín pochází z lat. ablatio „odstranění“, které je odvozeno od slovesa auferre „odnášet, odstraňovat“ (z ab- „od-“ a ferre „nést“).
česky: ablace; slov: ablácia; něm: Ablation f; fr: ablation f; rus: абляция  1993-a3
abrupt change of temperature
starší nevhodné syn. pro termín inverze teploty vzduchu.
česky: zvrat teploty; slov: zvrat teploty; něm: Temperatursturz m; rus: резкое изменение температуры  1993-a2
abrupt change of weather
česky: změna počasí náhlá; slov: náhla zmena počasia; něm: Wettersturz m, Wetterumschlag m; rus: резкое изменение погоды  1993-a1
abrupt change of weather
náhlá a výrazná změna počasí, způsobená zpravidla rychlou přestavbou povětrnostní situace, spojená s výměnou vzduchových hmot značně odlišných vlastností.
česky: zvrat počasí; slov: zvrat počasia; něm: Wettersturz m; rus: резкое изменение погоды  1993-a1
absolute air mass transformation
změna základního typu vzduchové hmoty v jiný typ. Nastává především v důsledku delšího setrvávání vzduchové hmoty v nové geografické oblasti, do které tato vzduchová hmota pronikla. Např. transformace tropického vzduchu na vzduch mírných šířek ke konci léta na Balkáně, nebo transformace arktického vzduchu po jeho vpádu do střední Evropy na vzduch mírných šířek.
česky: transformace vzduchové hmoty absolutní; slov: absolútna transformácia vzduchovej hmoty; něm: absolute Luftmassentransformation f; rus: абсолютная трансформация воздушной массы  1993-a3
absolute amplitude
rozdíl mezi absolutním maximem a absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na území Česka za období 1901–2017 je absolutní amplituda teploty vzduchu 82,6 °C (abs. maximum 40,4 °C v Dobřichovicích 20. 8. 2012, abs. minimum –42,2 °C v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. 2. 1929). Kromě absolutní amplitudy vztahované k celému uvažovanému období se používají také absolutní amplitudy měsíční a denní.
česky: amplituda absolutní; slov: absolútna amplitúda; něm: absolute Schwingungsbreite f, absolute Schwankungsbereich m; fr: amplitude absolue f, écart (absolu) m; rus: абсолютная амплитуда  1993-a2
absolute baric topography
barická topografie určité, zpravidla standardní tlakové hladiny nad ideální hladinou moře, analyzovaná pomocí absolutních izohyps. Barickou absolutní topografii lze interpretovat jako rozložení tlaku vzduchu. V oblastech nižšího tlaku vzduchu jsou izobarické plochy prohnuty směrem k zemskému povrchu, a proto jsou jejich geopotenciály nižší a naopak. Barická absolutní topografie se často označuje zkratkou AT s uvedením konkrétní hladiny, např. AT500 značí barickou topografii barické hladiny 500 hPa. Abs. izohypsy hladin nad vrstvou tření lze přibližně považovat za proudnice a můžeme jimi s dobrým přiblížením popisovat proudění v dané tlakové hladině. Viz též mapa absolutní topografie.
česky: topografie barická absolutní (AT); slov: absolútna barická topografia; něm: absolute Topographie f; rus: абсолютная барическая топография  1993-a1
absolute daily (diurnal) maximum of meteorological element
nejvyšší hodnota z denních maxim meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním dnu za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 abs. maximum teploty vzduchu pro 1. leden 12,5 °C (z roku 2007). Viz též amplituda absolutní denní.
česky: maximum absolutní denní; slov: absolútne denné maximum; něm: absolutes Tagesmaximum n; rus: абсолютный суточный максимум метеорологического элемента  1993-b3
absolute daily minimum of meteorological element
nejnižší hodnota z denních minim meteorologického prvku, zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním dnu za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 abs. minimum teploty vzduchu pro 1. leden –21,4 °C (z roku 1784). Viz též amplituda absolutní denní.
česky: minimum absolutní denní; slov: absolútne denné minimum; něm: absolutes Tagesminimum n; rus: абсолютный суточный минимум метеорологического элемента  1993-b3
absolute humidity
česky: vlhkost vzduchu absolutní; slov: absolútna vlhkosť vzduchu; něm: absolute Feuchte f; rus: абсолютная влажность  1993-a3
absolute hygrometer
česky: vlhkoměr absolutní; slov: absolútny vlhkomer; něm: Absoluthygrometer n; rus: абсолютный гигрометр  1993-a1
absolute hypsography
barická topografie určité, zpravidla standardní tlakové hladiny nad ideální hladinou moře, analyzovaná pomocí absolutních izohyps. Barickou absolutní topografii lze interpretovat jako rozložení tlaku vzduchu. V oblastech nižšího tlaku vzduchu jsou izobarické plochy prohnuty směrem k zemskému povrchu, a proto jsou jejich geopotenciály nižší a naopak. Barická absolutní topografie se často označuje zkratkou AT s uvedením konkrétní hladiny, např. AT500 značí barickou topografii barické hladiny 500 hPa. Abs. izohypsy hladin nad vrstvou tření lze přibližně považovat za proudnice a můžeme jimi s dobrým přiblížením popisovat proudění v dané tlakové hladině. Viz též mapa absolutní topografie.
česky: topografie barická absolutní (AT); slov: absolútna barická topografia; něm: absolute Topographie f; rus: абсолютная барическая топография  1993-a1
absolute instability of atmosphere
vertikální instabilita atmosféry pro nasycený i nenasycený, popř. suchý vzduch, kdy vertikální teplotní gradient v dané vrstvě atmosféry je větší než suchoadiabatický teplotní gradient. Pojem absolutní instabilita atmosféry má v klasické Normandově klasifikaci instability (stability) atmosféry poněkud odlišný smysl.
česky: instabilita atmosféry absolutní; slov: absolútna instabilita ovzdušia; něm: absolute Instabilität der Atmosphäre f; rus: абсолютная неустойчивость атмосферы  1993-a3
absolute isohypse
v meteorologii izohypsa spojující místa se stejnou výškou standardní izobarické hladiny (plochy) nad hladinou moře, vyjádřenou v geopotenciálních metrech. Pomocí absolutních izohyps znázorňujeme absolutní barickou topografii, v níž absolutní izohypsy vyšších hodnot vymezují oblasti vyššího tlaku vzduchu a naopak. Na mapách absolutní topografie se zakreslují obyčejně po 40, popř. 80 geopotenciálních metrech.
česky: izohypsa absolutní; slov: absolútna izohypsa; něm: absolute Isohypse f; rus: абсолютная изогипса  1993-a3
absolute maximum of meteorological element
nejvyšší hodnota meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Abs. maximem se vždy rozumí nejvyšší hodnota vztažená k celému roku, jinak hovoříme o absolutním maximu měsíčním, denním apod. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 abs. maximum teploty vzduchu 37,8 °C (z 27. 7. 1983). Viz též amplituda absolutní, extrém.
česky: maximum absolutní; slov: absolútne maximum; něm: absolutes Maximum n; rus: абсолютный максимум метеорологического элемента  1993-a2
absolute minimum of meteorological element
nejnižší hodnota meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Abs. minimem se vždy rozumí nejnižší hodnota vztažená k celému roku, jinak hovoříme o absolutním minimu měsíčním, denním apod. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 absolutní minimum teploty vzduchu –27,6 °C (z 1. 3. 1785). Viz též amplituda absolutní, extrém.
česky: minimum absolutní; slov: absolútne minimum; něm: absolutes Minimums n; rus: абсолютный минимум метеорологического элемента  1993-a3
absolute monthly maximum of meteorological element
nejvyšší hodnota z měsíčních maxim meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 lednové abs. maximum teploty vzduchu 16,7 °C (z 10. 1. 1991). Viz též amplituda absolutní měsíční.
česky: maximum absolutní měsíční; slov: absolútne mesačné maximum; něm: absolutes Monatsmaximum n; rus: абсолютный месячный максимум метеорологического элемента  1993-b3
absolute monthly minimum of meteorological element
nejnižší hodnota z měsíčních minim meteorologického prvku, zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 lednové abs. minimum teploty vzduchu –27,5 °C (z 31. 1. 1830). Viz též amplituda absolutní měsíční.
česky: minimum absolutní měsíční; slov: absolútne mesačné minimum; něm: absolutes Monatsminimum n; rus: абсолютный месячный минимум метеорологического элемента  1993-b3
absolute optical air mass
geometrická délka dráhy paprsku (například slunečního) při průchodu atmosférou Země. Termín odráží skutečnost, že integrací hustoty vzduchu podél trajektorie paprsku dostaneme hmotnost vzduchu obsaženou v trubici o jednotkovém průřezu, jejíž osou je trajektorie daného paprsku v celé zemské atmosféře. Viz též hmota atmosféry optická relativní, tloušťka atmosféry optická.
česky: hmota atmosféry optická absolutní; slov: absolútna optická hmota atmosféry; něm: absolute optische Luftmasse f; rus: абсолютная оптическая масса атмосферы  2014
absolute range
rozdíl mezi absolutním maximem a absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na území Česka za období 1901–2017 je absolutní amplituda teploty vzduchu 82,6 °C (abs. maximum 40,4 °C v Dobřichovicích 20. 8. 2012, abs. minimum –42,2 °C v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. 2. 1929). Kromě absolutní amplitudy vztahované k celému uvažovanému období se používají také absolutní amplitudy měsíční a denní.
česky: amplituda absolutní; slov: absolútna amplitúda; něm: absolute Schwingungsbreite f, absolute Schwankungsbereich m; fr: amplitude absolue f, écart (absolu) m; rus: абсолютная амплитуда  1993-a2
absolute stability of atmosphere
česky: stabilita atmosféry absolutní; slov: absolútna stabilita atmosféry; něm: absolute Stabilität der Atmosphäre f; rus: абсолютная устойчивость атмосферы  1993-a3
absolute standard barometer
syn. etalon barometrický – přesný tlakoměr, jímž lze měřit tlak vzduchu absolutně, tj. měření atmosférického tlaku vůči ideálnímu vakuu.
česky: tlakoměr absolutní standardní; slov: štandardný absolútny tlakomer; něm: Hauptnormalbarometer n; rus: абсолютный стандартный барометр, эталонный барометр  1993-a3
absolute system of coordinates
v meteorologii souřadnicová soustava buď pevná vzhledem ke světovému prostoru, nebo pohybující se vůči němu rovnoměrným přímočarým pohybem. Met. měření se obvykle vztahují k určitému místu, které rotuje vůči světovému prostoru spolu ze Zemí, a proto absolutní souřadnicová soustava není pro met. účely příliš vhodná. Viz též soustava souřadnicová relativní.
česky: soustava souřadnicová absolutní; slov: absolútna súradnicová sústava; něm: absolutes Koordinatensystem n; rus: абсолютная система координат  1993-a2
absolute temperature
slang. označení pro teplotu vyjádřenou pomocí Kelvinovy teplotní stupnice.
česky: teplota absolutní; slov: absolútna teplota; něm: absolute Temperatur f  2018
absolute temperature scale
česky: stupnice teplotní absolutní; slov: absolútna teplotná stupnica; něm: absolute Temperaturskala f, Kelvin-Temperaturskala f; rus: абсолютная температурная шкала  1993-a1
absolute vorticity
viz vorticita.
česky: vorticita absolutní; slov: absolútna vorticita; něm: absolute vorticity f; rus: абсолютная завихренность, абсолютный вихрь cкopocти  1993-a1
absorption coefficient
syn. koeficient absorpční, koeficient pohlcování – charakteristika schopnosti daného prostředí absorbovat procházející záření. Objemový koeficient absorpce je číselně roven množství zářivé energie absorbované na dráze jednotkové délky z paprsku o jednotkové intenzitě. Vynásobíme-li objemový koeficient absorpce převrácenou hodnotou hustoty absorbujícího prostředí, dostaneme hmotový koeficient absorpce. V meteorologii se setkáváme s koeficientem absorpce atmosféry v souvislosti se slunečním nebo dlouhovlnným zářením. Protože hodnota koeficientu absorpce závisí na vlnové délce absorbovaného záření, uvažuje se obvykle „monochromatický“ koeficient absorpce vztažený k dostatečně úzkému intervalu vlnových délek ze spektra slunečního nebodlouhovlnného záření. Viz též extinkce, absorpce záření, zákon Lambertův–Bouguerův, zákon zeslabení Beerův.
česky: koeficient absorpce; slov: absorpčný koeficient; něm: Absorptionskoeffizient m; rus: коэффициент поглощения  1993-a2
absorption coefficient
česky: koeficient pohlcování; slov: koeficient pohlcovania; něm: Absorptionskoeffizient m; rus: коэффициент поглащения  1993-a1
absorption factor
česky: faktor absorpční; slov: absorpčný faktor; něm: Absorptionsfaktor m; fr: facteur d'absorption m; rus: фактор поглощения  1993-a1
absorption function
syn. faktor absorpční – poměr velikosti absorbovaného a původního radiačního toku, jako funkce množství dané absorbující látky (nejčastěji vodní páry) obsažené v určité vrstvě atmosféry. Odečteme-li absorpční funkci od jedné, dostáváme tzv. funkci propustnosti.
česky: funkce absorpční; slov: absorpčná funkcia; něm: Absorptionsfunktion f; fr: facteur d'absorption m; rus: функция поглощения  1993-a1
absorption hygrometer
vlhkoměr, jímž se vlhkost vzduchu zjišťuje na základě absorpce vodní páry hygroskopickou látkou. Hygroskopická látka buď pohltí všechnu vodní páru obsaženou v uzavřeném vzorku vzduchu, nebo se vlhkostí vzduchu v okolí čidla vlhkoměru vyrovnává tlak vodních par nad povrchem použité hygroskopické látky, která tvoří zákl. část čidla. V prvním případě se zjišťuje přírůstek hmotnosti hygroskopické látky (absolutní metoda, absolutní vlhkoměr), nebo změna objemu, popř. změna tlaku uzavřeného vzorku vzduchu. Ve druhém případě se mění el. vodivost čidla v závislosti na změně vlhkosti vzduchu; tyto vlhkoměry patří mezi elektrické vlhkoměry. Někdy se nazývají chem. vlhkoměry.
česky: vlhkoměr absorpční; slov: absorpčný vlhkomer; něm: Absorptionshygrometer n; rus: абсорбционный гигрометр, химичеcкий гигрометр  1993-a3
absorption of radiation
obecně pohlcování určitého, nejčastěji elektromagnetického záření v daném prostředí. V meteorologii jde o pohlcování krátkovlnného nebo dlouhovlnného záření atmosférou, svrchní vrstvou pedosféry nebo litosféry, vegetačním krytem a vodními plochami. V atmosféře se v průměru absorbuje přibližně 15 % slunečního záření, které do ní vstoupilo, a přibližně 90 % dlouhovlnného záření procházejícího ovzduším od zemského povrchu směrem nahoru. Na absorpci záření se podílejí plynné složky, oblaky, popř. různé aerosolové příměsi; u plynů jde o selektivní absorpci záření. Pevný povrch absorbuje dopadající záření v tenké svrchní vrstvičce, čímž se liší od vody, kde k absorpci dochází ve vrstvě silné až několik metrů. Absorpce záření významně ovlivňuje radiační i tepelnou bilanci planety Země. Absorpce slunečního záření vhodných vlnových délek zelenými rostlinami je v přírodě podmínkou pro fotosyntézu. Viz též koeficient absorpce.
česky: absorpce záření; slov: absorpcia žiarenia; něm: Absorption der Strahlung f; fr: absorption du rayonnement f; rus: поглощение радиации  1993-a3
absorption of radiation
česky: pohlcování záření; slov: pohlcovanie žiarenia; něm: Strahlungsabsorption f; rus: поглощение радиации  1993-a1
accelerometer
nazývaný také jako gravitační sensor (G-senzor) je přístroj, který umožňuje indikaci hodnot turbulence během letu letadla. Registrace hodnot turbulence je pak prováděna pomocí akcelerografů. Oba tyto přístroje jsou založeny na principu setrvačnosti hmoty pro měření rozdílu mezi kinematickým zrychlením (vhledem k určitému inerciálnímu souřadnému systému) a gravitačním zrychlením. Klasické mechanické senzory indikovaly, popř. registrovaly rel. změnu polohy tělíska upevněného na pružině vůči letadlu. V současnosti jsou nahrazovány tzv. MEMS (mikro-elektromechanickými) akcelerometry/akcelerografy, které jsou vyráběny technologií bulk MM (slepení senzoru a elektronického obvodu). Snímání pohybu senzoru je prováděno piezoodporově, piezoelektricky a nebo kapacitně. Stupnice přístrojů je kalibrována v jednotkách tíhového zrychlení.
Termín se skládá z lat. accelerare „zrychlit“ (z předpony ad- s významem „k, při“ a z adjektiva celer „rychlý“) a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: akcelerometr; slov: akcelerometer; něm: Beschleunigungsmesser m; fr: accéléromètre m; rus: акселерометр  1993-a3
accessory cloud
menší oblak, který doprovází jiný (hlavní) oblak. Je většinou od hlavního oblaku oddělen, někdy však s ním částečně souvisí. Mezinárodní morfologická klasifikace oblaků rozlišuje průvodní oblaky pileus, velum, pannus a flumen. Daný pozorovaný oblak může mít i několik průvodních oblaků.
česky: oblak průvodní; slov: sprievodný oblak; něm: Begleitwolke f; rus: дополнительное облако, сопровождающее облако  1993-a3
acclimatization
postupné přizpůsobování živých organizmů změněným podmínkám (např. aklimatizace výšková).
Termín se skládá z lat. předpony ad- s významem „k, při“ a z řec. κλίμα [klíma, gen. klímatos] „pás Země“.
česky: aklimatizace; slov: aklimatizácia; něm: Akklimatisation f; fr: s'acclimater, acclimation; rus: акклиматизация  1993-a3
accumulated negative temperatures
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti v chladném roč. období počítaná obvykle jako součet všech záporných denních průměrů teploty zaznamenaných během mrazového období. Charakteristika se používá k vyjádření tuhosti zimy.
česky: suma záporných teplot; slov: záporná teplotná suma; něm: Summe der negativen Temperaturen f; rus: сумма отрицательных температур  1993-a3
accumulated temperatures
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako:
1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období;
2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5, 10, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.
česky: suma teplot; slov: teplotná suma, suma teplôt; něm: Temperatursumme f, Summe der Temperaturen f; rus: сумма температур  1993-a3
accumulation mode
mód ve spektru částic atmosférického aerosolu, jenž bývá identifikován ve velikostní oblasti poloměrů aerosolových částic řádově 10–7 m (desetiny mikrometru). Částice těchto velikostí vznikly z původních, cca o řád menších částic nukleačního módu procesem jejich koagulace a akumulují se v oblasti právě popisovaného módu, neboť se zde ještě příliš neprojevuje sedimentace částic.
česky: mód akumulační; slov: akumulačný mód; něm: Akkumulationsmodus m, adjungiertes Modell n  2014
accumulation of snow
1. proces hromadění sněhu vypadáváním tuhých srážek a vzniku sněhové pokrývky, popř. působením větru na zvířený sníh; v tomto smyslu je akumulace sněhu protikladem ablace;
2. Výsledek uvedeného procesu. V planetárním měřítku jsou nejrozsáhlejšími akumulacemi sněhu polární sněhové čepičky.
Při akumulaci sněhu v terénu hraje důležitou roli především převládající směr větru a expozice, jež ovlivňují vznik akumulací ve formě sněhových návějí, jazyků a závějí.
česky: akumulace sněhu; slov: akumulácia snehu; něm: Akkumulation von Schnee f; fr: accumulation de neige f; rus: аккумуляция снега  1993-a3
accumulative raingauge
v meteorologii srážkoměr určený k měření úhrnu srážek za delší dobu, zpravidla za půl roku. Často se instaluje na odlehlých nebo těžko dostupných místech. Srážky se zachycují do nádoby dostatečného obsahu, do které se na začátku měření nalije určité množství nemrznoucího roztoku. Přidaná vhodná látka, např. olej, zabraňuje výparu. Úhrn srážek se určí z přírůstku celkového objemu roztoku v nádobě za dobu měření. Průkopníkem měření kapalných i tuhých srážek pomocí tzv. srážkoměrného sběrače, neboli totalizátoru, byl franc. glaciolog P. Mougin (1912). Viz též měření srážek, šít srážkoměru větrný.
česky: totalizátor; slov: totalizátor; něm: Niederschlagssammler m, Totalisator m; rus: накaпливающий дождeмер, тотализатор  1993-a2
acdar
syn. lokátor akustický – zařízení využívající rozptyl akustických vln vyvolaných turbulencí na nehomogenitách akust. indexu lomu v atmosféře. Vysílá intenzivní impulsy v oboru slyšitelných frekvencí a rozptýlený signál je přijímán citlivým směrovaným mikrofonem nebo soustavou mikrofonů. Z doby, průběhu a charakteru odezvy lze určit polohu a rozsah sledované cílové oblasti a usuzovat na charakter jevů, s nimiž je turbulence spojena (např. inverze teploty nebo vlhkosti vzduchu, vertikální střih větru apod.). Rozlišují se nejčastěji sodary monostatické (vysílač impulsů a přijímací mikrofony jsou na témže místě) a bistatické, kde je vysílač a přijímač oddělen. Starší provedení sodarů používala třísměrovou anténní soustavu uspořádanou tak, že jedna parabolická anténa byla vert. a dvě další směřovaly obvykle pravoúhle k sobě a šikmo vzhůru. Současné systémy mají anténní systém tvořen polem reproduktorů, k nimž je vysílaný impulz přiváděn s fázovým posuvem. To umožňuje vytvářet směrované svazky v různých rovinách a pod různými vertikálními úhly. Sodar využívá Dopplerova efektu pro vyhodnocení radiálních, vert. a horiz. složek proudění. Provoz sodaru je řízen počítačem, který zajišťuje optimální generování vysílaných svazků, prvotní zpracování přijatého signálu, výpočet složek proudění a odvozených statistických charakteristik. Označení sodar je akronym úplného angl. názvu sonic detection and ranging. Viz též sondáž ovzduší akustická, šíření zvuku v atmosféře, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
česky: sodar; slov: sodar; něm: Sodar n; rus: акдар, содар  1993-a3
acid rain
označení pro kapalné padající atm. srážky, které mají v důsledku antropogenního znečišťování ovzduší výrazně zvýšenou kyselost, tj. snížené pH. Kyselý déšť vzniká zejména rozpouštěním oxidů síry a dusíku ve srážkové vodě a představuje značné ekologické nebezpečí, poškozuje půdu a vegetaci, zamořuje povrchové vody, působí škody na architektonických objektech apod. Srážková voda má určitou přirozenou kyselost, způsobenou rozpuštěným oxidem uhličitým a dosahující hodnot pH 5,6 až 6,0, zatímco u kyselého deště může být pH sníženo až na hodnoty 3 až 4, v extrémních případech i menší. Termín kyselý déšť poprvé použil angl. chemik R. A. Smith, když ve 2. polovině 19. století popisoval znečištění ovzduší v Manchesteru. Viz též složení srážek chemické, chemie atmosféry.
česky: déšť kyselý; slov: kyslý dážď; něm: sauerer Regen m; fr: pluie acide f; rus: кислотный дождь  1993-a1
acoustic radar
syn. sodar.
česky: lokátor akustický; slov: akustický lokátor; něm: akustisches Radar n; rus: локатор акустический (содар)  1993-a3
acoustic refraction index
analog indexu lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu pro šíření zvuku v atmosféře.  Lze ho určit jako převrácenou hodnotu druhé odmocniny termodynamické teploty vzduchu.
česky: index lomu akustický; slov: index lomu akustický; rus: акустический показатель преломления  2020
acoustic shadow
atmosférické akustice diskontinuita v poli šíření zvuku v atmosféře, kdy do části prostoru na zemském povrchu a v atmosféře v důsledku svého lomu nepronikají zvukové vlny, i když jejich zdroj může být relativně blízko. Vzniká pouze v souvislosti s výškovými zdroji zvuku za situace, kdy teplota vzduchu klesá s výškou. Meteorologickým příkladem může být situace, kdy od relativně blízko viditelného blesku není na určitých místech slyšitelný hrom.
česky: stín akustický; slov: akustický tieň; rus: акустическая тень  2020
acoustic sounder
syn. sodar.
česky: lokátor akustický; slov: akustický lokátor; něm: akustisches Radar n; rus: локатор акустический (содар)  1993-a3
acoustic sounding
sondáž atmosféry využívající ke zjišťování nehomogenit v polích meteorologických prvků rozptylu akustického vlnění vysílaného ze zemského povrchu. Část energie, která se vrátí k přijímači, je využita k získání informace o existenci nehomogenity a vzdálenosti místa s touto nehomogenitou od vysílače. Akustická sondáž ovzduší umožňuje např. sledovat teplotní inverze při turbulentním proudění vzduchu. Prostředkem používaným k akustické sondáži ovzduší je sodar. Viz též radiolokátor meteorologický impulsní, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
česky: sondáž atmosféry akustická; slov: akustická sondáž atmosféry; něm: akustische Sondierung f; rus: акустическое зондирование атмосферы  1993-b3
acoustic thermometer
teploměr využívající teplotní závislost rychlosti šíření zvuku ve vzduchu nebo teploměr využívající teplotní závislost frekvence vynucených kmitů kovové struny. Používá se v meteorologii jen pro speciální účely, např. k měření turbulentních fluktuací teploty vzduchu.
česky: teploměr akustický; slov: akustický teplomer; něm: akustisches Thermometer n; rus: акустический термометр  1993-a2
acoustic virtual temperature
teplota Tvak, při níž by se v suchém vzduchu šířil zvuk stejnou rychlostí jako ve vlhkém vzduchuteplotou Ta tlakem vodní páry e. Počítáme ji pomocí přibližného vzorce
Tvak=T( 1+0,3ep),
v němž p je tlak vzduchu a Tvak i T udáváme v K.
česky: teplota virtuální akustická; slov: akustická virtuálna teplota; něm: akustische virtuelle Temperatur f; rus: акустическая виртуальная температура  1993-a1
acoustic waves
syn. vlny akustické – podélné vlny, které se šíří jako sled střídajících se zhuštění a zředění vzduchu. Lidské ucho vnímá jako zvuk vlny o frekvenci v rozsahu zhruba 16 Hz až 18 000 Hz. Nad horní hranicí tohoto intervalu se jedná o ultrazvuk, pod dolní hranicí o infrazvuk. Šířením zvukových vln v atmosféře se zabývá atmosférická akustika. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlny zvukové; slov: zvukové vlny; něm: akustische Wellen f/pl, Schallwellen f/pl; rus: акустические волны, звуковые волны  1993-a3
actinogram
záznam aktinografu.
Termín vznikl odvozením od termínu aktinograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá se z řec. ἀκτίς [aktis, gen. aktinos] „(sluneční) paprsek, záře“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“.
česky: aktinogram; slov: aktinogram; něm: Aktinogramm n; fr: actinogramme m; rus: актинограмма  1993-a1
actinograph
v současnosti již nepoužívaný registrační aktinometr zaznamenávající časový průběh přímého slunečního záření.
Termín se skládá z řec. ἀκτίς [aktis, gen. aktinos] „(sluneční) paprsek, záře“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: aktinograf; slov: aktinograf; něm: Aktinograph m; fr: actinographe m; rus: актинограф  1993-a3
actinometer
přístroj k měření přímého slunečního záření, jehož princip neumožňuje abs. měření ve fyz. jednotkách, jak je tomu u pyrheliometrů. Čidla aktinometru využívají k získání informace o měřené veličině zvýšení teploty černé plochy nebo dutiny po ozáření Sluncem. Teplotní rozdíl se měří teploměrem, bimetalem nebo termočlánky.
Původní aktinometr vynalezl a pojmenoval angl. astronom J. Herschel v r. 1825. Termín se skládá z řec. ἀκτίς [aktis, gen. aktinos] „(sluneční) paprsek, záře“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: aktinometr; slov: aktinometer; něm: Aktinometer n; fr: actinomètre m; rus: актинометр  1993-a1
actinometry
obor meteorologie zabývající se studiem a měřením záření. Kromě vlastního měření jednotlivých druhů záření, např. záření Slunce, záření atmosféry, záření zemského povrchu a radiační bilance aktinometrie studuje zákonitosti absorpce a rozptylu záření v atmosféře. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
Termín se skládá z řec. ἀκτίς [aktis, gen. aktinos] „(sluneční) paprsek, záře“ a -μετρία [-metria] „měření“.
česky: aktinometrie; slov: aktinometria; něm: Aktinometrie f; fr: actinométrie f; rus: актинометрия  1993-a2
actinometry
met. měření energie záření přijaté čidlem měřicího přístroje za jednotku času v určitém místě atmosféry nebo na zemském povrchu. Vyjadřuje se zpravidla ve W.m–2. Dříve se užívala jednotka cal.cm–2.min–1. Převodní vztah mezi oběma jednotkami je: 1 cal.cm–2.min–1 = 697,3.10–3 W.m–2. Změřené hodnoty se v přirozených podmínkách označují jako kladné, nebo i záporné podle toho, zda sledovaný povrch celkově více energie záření přijímá, nebo ztrácí. V atmosféře se intenzity toků záření obvykle pohybují v intervalu (–200 ; 1500) W–2.
V používaných radiačních přístrojích čili radiometrech se měřené záření zpravidla přeměňuje na tepelnou energii (kalorimetrická metoda měření), nebo na energii elektrickou (fotoelektricky nebo termoelektricky). Přímé sluneční záření se měří pyrheliometry a aktinometry, sluneční globální záření pyranometry, rozptýlené sluneční záření vhodně upravenými pyranometry, albedo albedometry, efektivní vyzařování zemského povrchu nebo atmosféry pyrgeometry a bilance záření bilancometry.Chyby měření zpravidla nepřevyšují 1 % měřené veličiny. Mezi měření záření bývá zařazováno i měření trvání slunečního svitu pomocí slunoměrů. Viz též aktinometrie.
česky: měření záření; slov: aktinometrické meranie; něm: aktinometrische Messung f; rus: актинометрическое измерение  1993-a3
active front
blíže neurčené označení pro atmosférické fronty, které s sebou přinášejí výrazné projevy počasí (intenzivní srážky, bouřky, silný vítr). Jejím opakem je fronta nevýrazná.
česky: fronta aktivní; slov: aktívny front; něm: aktive Front f; fr: front chaud/froid actif m; rus: активный фронт  1993-a3
active layer
svrchní část litosféry, většinou s půdním a rostlinným krytem, v níž se projevuje alespoň roční chod teploty; obdobně na moři svrchní vrstvy vody. Tepelný stav aktivní vrstvy je podmíněn radiačními procesy na zemském povrchu, dalšími procesy výměny tepla s atmosférou a podmínkami pro vedení tepla v aktivní vrstvě. Dolní hranicí aktivní vrstvy je hladina stálé roč. teploty, horní hranicí je aktivní povrch.
česky: vrstva aktivní; slov: aktívna vrstva; něm: aktive Schicht f; rus: деятельнй слой  1993-a2
active pollutant
vžité označení plynné atmosférické příměsi, která je do atmosféry emitována přírodními nebo antropogenními procesy a má přitom vůči okolnímu vzduchu převýšení z hlediska svého energetického (tepelného) obsahu, takže na ni působí kladný vztlak. Viz též příměs pasivnípříměs znečišťující, výška komína efektivní.
česky: příměs aktivní; slov: aktívna prímes; něm: aktive Beimengung f; rus: активная примесь  1993-a3
active radio detection
metoda radiolokace, využívající k získání informace o radiolokačním cíli jeho aktivní spolupráce s radarem. Nejčastěji je sekundární radiolokace prováděna tak, že po přijetí impulzu vyslaného radarem vydá aktivní cíl signál odpovědi vlastním vysílačem. Tím se jednak zvýší dosah sledování takového cíle, jednak zpřesní určení jeho polohy v prostoru. Sekundární radiolokace je využívána především v letectví, v meteorologii pouze u některých typů radiolokačních a transoceánských sond. Viz též radiolokace aktivní primární, radiolokace pasivní.
česky: radiolokace aktivní sekundární; slov: aktívna sekundárna rádiolokácia; něm: aktive Funkortung f, Radarortung f; rus: активная радиолокация  1993-b3
active surface
přechodná plocha mezi litosférou nebo hydrosférou a atmosférou (povrch půdy, vody, porostu, popř. umělý povrch, jako povrch vozovky, střech domů apod.), na níž dochází k odrazu záření i jeho transformaci v jiné druhy energie (především v teplo). Aktivní povrch patří k hlavním klimatickým faktorům. V utváření klimatu se uplatňuje především ve spojitosti s radiační bilancí soustavy Země–atmosféra a se všeobecnou cirkulací atmosféry. Aktivní povrch ovlivňuje atm. děje v mezní vrstvě atmosféry svými fyz. a fyz.-chem. vlastnostmi, k nimž patří zejména členitost reliéfu zemského povrchu, albedo, tepelná vodivost, vlhkost, složení a struktura půdy, veget. kryt atd. Pojem aktivní povrch zavedl rus. klimatolog A. I. Vojejkov (1824–1916). Viz též orografie.
česky: povrch aktivní; slov: aktívny povrch; něm: aktive Oberfläche f, tätige Oberfläche f; rus: активная поверхность  1993-a2
active temperature
v agrometeorologii teplota vzduchu vyšší než tzv. biologické minimum neboli biologická nula, což je teplota, při níž určitý druh rostliny již přestává vegetovat. U většiny polních kultur, trav, listnatých stromů a keřů v oblasti s mírným klimatem se biologické minimum pohybuje kolem 5 °C; biologické minimum lze však vztahovat také k jednotlivým růstovým fázím, popř. fenologickým fázím rostlin. Sumy aktivních teplot, což jsou součty všech průměrných denních teplot vzduchu nad biologickým minimem, udávají, do jaké míry jsou kryty potřeby rostlin z hlediska teploty, a proto slouží jako kritérium při rajonizaci pěstování rostlin podle klimatických podmínek. Výchozí hodnoty, od kterých se sumy aktivních teplot počítají, bývají v praxi voleny různě, za prahovou hodnotu (zhruba biologické minimum) bývají voleny průměrné denní teploty vzduchu 0, 5, 10, 15 °C apod. Uvedené teploty bývají označovány též jako teploty charakteristické. Viz též suma teplot, rajonizace agroklimatologická, teplota efektivní.
česky: teplota aktivní; slov: aktívna teplota; rus: активная температура  1993-a2
active temperature
syn. teplota chromatická – radiační charakteristika světelného zdroje nebo povrchu reálného tělesa. Barevná teplota daného zdroje odpovídá hodnotě teploty povrchu absolutně černého tělesa, které vyzařuje světlo stejné barvy (stejného vyzařovaného spektra) jako daný zdroj. V určitém přiblížení ji lze určit pomocí Wienova zákona.
česky: teplota barevná; slov: farebná teplota; něm: Farbtemperatur f  2017
actual evaporation
množství vody, které se za daných meteorologických podmínek vypaří do atmosféry ze zemského povrchu o skutečné vlhkosti (skutečná evaporace), popř. i z těl rostlin disponujících dostupnou vodou (skutečná transpirace) nebo z obojího (aktuální evapotranspirace). Případný nedostatek vody k vypařování způsobuje, že skutečný výpar je většinou menší než potenciální výpar. To platí především pro povrch půdy v létě v odpoledních hodinách, naopak v zimě a nad velkými vodními plochami celoročně mají oba druhy výparu podobné hodnoty. Skutečný výpar je obtížně měřitelný, a většinou se jen odvozuje pro jednotlivá povodí na základě hydrologické bilance.
česky: výpar skutečný; slov: skutočný výpar; něm: aktuelle Verdunstung f, tatsächliche Verdunstung; rus: действительное испарение  1993-a3
actual evapotranspiration
syn. evapotranspirace efektivní, evapotranspirace skutečná – celkový skutečný výpar z půdy a transpirace rostlin v přírodních podmínkách, tedy v podmínkách skutečného zavlažení. V oblastech rel. malých atm. srážek jsou hodnoty aktuální evapotranspirace podstatně nižší než hodnoty potenciální evapotranspirace.
česky: evapotranspirace aktuální; slov: aktuálna evapotranspirácia; něm: aktuelle Evapotranspiration f; fr: évapotranspiration réelle f; rus: фактическое испарение  1993-a2
actual isotherm
zřídka používané označení pro izotermu, sestrojenou z teplotních údajů neredukovaných na hladinu moře, v protikladu k pojmu redukovaná izoterma.
česky: izoterma aktuální; slov: aktuálna izoterma; něm: wahre Isotherme f; rus: изотерма по фактическим данным  1993-a1
actual time of observation
podle definice WMO:
1. čas, ve kterém je při meteorologickém pozorování na přízemních meteorologických stanicích odečten tlak vzduchu;
2. při aerologickém měření čas vypuštění radiosondážního, popř. pilotovacího balonu nebo rakety;
3. v ostatních případech čas, ve kterém je měření všech relevantních meteorologickch prvků ukončeno.
česky: čas pozorování aktuální; slov: aktuálny čas pozorovania; něm: aktueller Beobachtungstermin m; fr: heure normale d'observation f, heure locale d'observation f; rus: фактическое время наблюдения  1993-a3
adaptation
proces přizpůsobení se aktuálnímu nebo očekávanému klimatu a jeho projevům. Adaptací se člověk snaží zmírnit škody způsobené měnícím se klimatem nebo využít možnosti, které změny poskytují. V přírodních systémech mohou lidské zásahy přirozenou adaptaci usnadnit nebo zkomplikovat. Viz též změna klimatu, IPCC.
Termín pochází z lat. adaptatio „přizpůsobení“, které je odvozeno od slovesa adaptare „přizpůsobovat“ (z ad „k“ a aptare „připravovat“).
česky: adaptace; slov: adaptácia; něm: Adaptation f; fr: adaptation; rus: адаптация  2014
adiabat
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém ději. Rozlišujeme suché, vlhké, nenasycené a nasycené adiabaty, popř. pseudoadiabaty.
Termín vznikl v němčině zkrácením původně angl. pojmu adiabatic curve „adiabatická křivka“, který zavedl brit. fyzik W. J. M. Rankine v r. 1859. Pochází z řec. ἀδιαβατός [adiabatos] „neprůchodný, nepřekročitelný“, složeného ze záporky ἀ- [a-] „ne-“, διά [dia] „skrz“ a βατός [batos] „schůdný“ (z βαίνειν [bainein] „kráčet“). Souvisí s tepelnou uzavřeností adiabatického děje.
česky: adiabata; slov: adiabata; něm: Adiabate f; fr: adiabatique f, isoligne adiabatique f; rus: адиабата  1993-a3
adiabatic atmosphere
polytropní atmosféra, ve které je vert. teplotní gradient všude roven suchoadiabatickému gradientu vd = 0,0098 K.m–1. Jestliže v adiabatické atmosféře položíme teplotu zemského povrchu rovnou 273 K, potom ve výšce zhruba 27,9 km klesne teplota na 0 K a tuto výškovou hladinu považujeme za horní hranici adiabatické atmosféry.
česky: atmosféra adiabatická; slov: adiabatická atmosféra; něm: adiabatische Atmosphäre f; fr: atmosphère sèche adiabatique f; rus: адиабатическая атмосфера  1993-a3
adiabatic chart
česky: diagram adiabatický; slov: adiabatický diagram; něm: Adiabatendiagramm n; fr: diagramme thermodynamique m; rus: адиабатная диаграмма, адиабатный график  1993-a1
adiabatic cooling
česky: ochlazování adiabatické; slov: adiabatické ochladzovanie; něm: adiabatische Abkühlung f; rus: адиабатическое охлаждение  1993-a1
adiabatic curve
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém ději. Rozlišujeme suché, vlhké, nenasycené a nasycené adiabaty, popř. pseudoadiabaty.
Termín vznikl v němčině zkrácením původně angl. pojmu adiabatic curve „adiabatická křivka“, který zavedl brit. fyzik W. J. M. Rankine v r. 1859. Pochází z řec. ἀδιαβατός [adiabatos] „neprůchodný, nepřekročitelný“, složeného ze záporky ἀ- [a-] „ne-“, διά [dia] „skrz“ a βατός [batos] „schůdný“ (z βαίνειν [bainein] „kráčet“). Souvisí s tepelnou uzavřeností adiabatického děje.
česky: adiabata; slov: adiabata; něm: Adiabate f; fr: adiabatique f, isoligne adiabatique f; rus: адиабата  1993-a3
adiabatic diagram
česky: diagram adiabatický; slov: adiabatický diagram; něm: Adiabatendiagramm n; fr: diagramme thermodynamique m; rus: адиабатная диаграмма, адиабатный график  1993-a1
adiabatic equilibrium
stav atmosféry, která je v hydrostatické rovnováze, při indiferentním teplotním zvrstvení. Pro vertikální teplotní gradient γ v suchém nebo nenasyceném vzduchu tedy platí γ = γD a v nasyceném vzduchu je γ = γS , kde γD a γS značí suchoadiabatický a nasyceně adiabatický teplotní gradient. Ve vrstvě vzduchu v adiabatické rovnováze se ekvivalentně potenciální teplota s výškou nemění. Stavu adiabatické rovnováhy se blíží vrstvy vzduchu se silným vertikálním promícháváním. V Česku se s tímto označením pro indiferentní teplotní zvrstvení setkáváme jen velmi zřídka. V anglicky psané odborné literatuře se tento stav označuje také jako konvekční rovnováha.
česky: rovnováha adiabatická; slov: adiabatická rovnováha; něm: adiabatisches Gleichgewicht n; rus: адиабатическое равновесие  1993-a3
adiabatic equivalent temperature
česky: teplota ekvivalentní adiabatická; slov: adiabatická ekvivalentná teplota; něm: adiabatische Äquivalenttemperatur; rus: адиабатическая эквивалентная температура  1993-a1
adiabatic expansion
adiabatické zvětšování objemu plynu, při němž dochází k poklesu vnitřní energie plynu a tedy k jeho ochlazování. V termodynamice atmosféry používáme tento model k objasnění ochlazování při adiabatickém výstupu vzduchové částice. Opakem adiabatické expanze je adiabatická komprese, při níž dochází k ohřevu vzduchové částice při jejím adiabatickém sestupu.
česky: expanze adiabatická; slov: adiabatická expanzia; něm: adiabatische Expansion f, adiabatische Ausdehnung f; fr: détente adiabatique f; rus: адиабатическое расширение  2014
adiabatic heating
česky: oteplování adiabatické; slov: adiabatické ohriatie; něm: adiabatische Erwärmung f; rus: адиабатическое нагревание  1993-a1
adiabatic lapse rate
vert. gradient teploty vzduchové částice při adiabatické expanzi v atmosféře, která je v hydrostatické rovnováze. Odpovídá záporně vzaté změně teploty částice při jejím přemístění o jednotkovou vzdálenost ve vert. směru –dT/dz, kde dT je změna teploty a dz změna výšky. Vyjadřuje ochlazování vzduchové částice při jejím adiabatickém výstupu a oteplování při jejím adiabatickém sestupu. V meteorologii je obvyklé udávat adiabatický teplotní gradient v K nebo °C na 100 m. Podle relativní vlhkosti vzduchové částice rozlišujeme teplotní gradient suchoadiabatický, vlhkoadiabatický a nasyceně adiabatický, který se při praktické aplikaci aproximuje hodnotou pseudoadiabatického teplotního gradientu. Viz též děj adiabatický.
česky: gradient teplotní adiabatický; slov: adiabatický teplotný gradient; něm: adiabatischer Temperaturgradient m; fr: gradient thermique adiabatique m; rus: адиабатический градиент температуры  1993-a3
adiabatic process
termodyn. vratný děj v dané soustavě (v meteorologii obvykle ve vzduchu), probíhající bez výměny tepla mezi touto soustavou a okolím. Pro adiabatický děj v ideálním plynu platí Poissonovy rovnice, které lze vyjádřit takto:
T=konst.pθ, p.ακ=konst.,
kde θ = R / cp, κ = cp / cv, T značí teplotu v K, p tlak, α měrný objem, R měrnou plynovou konstantu, cp měrné teplo při stálém tlaku, cv měrné teplo při stálém objemu. Z toho vyplývá, že při adiabatickém poklesu tlaku (expanzi plynu) dochází k poklesu teploty, tj. k adiabatickému ochlazování, při adiabatickém zvýšení tlaku (kompresi plynu) ke zvýšení teploty, tj. k adiabatickému oteplování. Přibližně adiabatické jsou např. procesy ve vzduchové částici nenasycené vodní párou během jejího vert. přemísťování v atmosféře. Pojem adiabatický děj poprvé použil jeden ze zakladatelů termodynamiky, skotský inženýr W. J. M. Rankine (1820–1872). Viz též děj pseudoadiabatický.
česky: děj adiabatický; slov: adiabatický dej; něm: adiabatischer Prozess m; fr: processus adiabatique m, transformation adiabatique f; rus: адиабатический процесс  1993-a1
adiabatic warming
česky: oteplování adiabatické; slov: adiabatické ohriatie; něm: adiabatische Erwärmung f; rus: адиабатическое нагревание  1993-a1
adiabatic wet-bulb temperature
česky: teplota vlhká adiabatická; slov: adiabatická vlhká teplota; něm: Pseudofeuchttemperatur f  1993-a1
adjoint model
(ADM) – lineární model, který je inverzní k zadanému modelu v tom smyslu, že pokud původní model je linearizován a je vyjádřen maticí A, potom adjungovaný model je popsán transponovanou maticí AT a výstupy původního modelu jsou vstupy ADM a naopak. ADM lze efektivně využít pro výpočet gradientu penalizační funkce ve 4D VAR metodě asimilace. Viz též asimilace meteorologických dat, metoda asimilace dat variační.
česky: model adjungovaný; slov: adjungovaný model  2014
adjustable cistern barometer
rtuťový tlakoměr, v jehož nádobce s pohyblivým dnem je před každým čtením třeba nastavit hladinu rtuti k pevnému bodu, tzv. nulovému bodu stupnice tlakoměru (obvykle určenému polohou špičky svislého hrotu, původně ze slonové kosti). Nulový bod definuje nulu milimetrové neredukované stupnice, od níž se měří délka rtuťového sloupce. Nepřesnosti v průřezu barometrické trubice ani nádobky tlakoměru tak nemají vliv na údaje tohoto přístroje.
česky: tlakoměr Fortinův; slov: Fortinov tlakomer; něm: Barometer nach Fortin n, Fortin-Barometer n; rus: барометр Фортеня  1993-a2
advance of the monsoon
označení pro náhlý bouřlivý nástup monzunu nebo náhlé prudké zesílení průvodních jevů letní monzunové cirkulace. Vpád monzunu se projevuje zejména rychlým vznikem mohutných oblačných systémů, náhlým zesílením srážkové činnosti a větru. Setkáme se s ním především v oblasti Arabského moře, Bengálského zálivu a Arabského poloostrova.
česky: vpád monzunu; slov: vpád monzúnu; něm: Monsundurchbruch m; rus: вторжение муссона  1993-a3
advection
přenos dané charakteristiky vzduchu prouděním v atmosféře. Advekcí horizontální, izobarickou, izentropickou atd. rozumíme advekci v dané horiz., izobarické, izentropické atd. hladině. Advekci určité skalární veličiny φ (teploty, tlaku, vlhkosti atd. vzduchu) matematicky definujeme jako záporně vzatý skalární součin rychlosti proudění a gradientu této veličiny, tj.
-vxφx -vyφy -vzφz
kde vx , vy , vz značí složky rychlosti proudění v třídimenzionální kartézské souřadnicové soustavě, tvořené osami x, y, z. V synoptické meteorologii advekcí zpravidla označujeme přenos vzduchové hmoty určitých vlastností a v tomto smyslu mluvíme např. o advekci studeného, teplého, vlhkého, znečištěného atd. vzduchu. Pojem studený, teplý, vlhký, znečištěný atd. vzduch je zde míněn relativně, tj. vzhledem ke vzduchu, který je advehovanou vzduchovou hmotou nahrazován.
Termín je v meteorologickém významu poprvé doložen v němčině v r. 1896. Pochází z lat. advectio „přivezení, přemístění“, které je odvozeno od slovesa advehere „přivážet“ (z ad „k“ a vehere „vézt“).
česky: advekce; slov: advekcia; něm: Advektion f; fr: advection f; rus: адвекция  1993-a3
advection fog
mlha, která se tvoří ochlazováním rel. teplého a vlhkého vzduchu při jeho advekci (přesunu) nad chladnější povrch. Za advekční mlhu se považuje někdy i mlha vznikající zvýšeným výparem při přesunu studeného vzduchu nad teplý a vlhký povrch. Viz též mlha radiační, klasifikace mlh Willettova.
česky: mlha advekční; slov: advekčná hmla; něm: Advektionsnebel m; rus: адвективный туман  1993-a1
advection warming
vzestup teploty vzduchu v určité oblasti při zemi nebo ve výšce, vyvolaný teplou advekcí. V souladu s definicí advekce teploty je velikost advekčního oteplování závislá na úhlu advekce a na velikosti rychlosti proudění a teplotního gradientu v advehované vzduchové hmotě. Ve střední Evropě dosahuje advekční oteplování za 24 h několika °C, v krajních případech 15 až 20 °C. Advekční oteplování většinou nastupuje po přechodu teplé fronty. Viz též vpád teplého vzduchu.
česky: oteplování advekční; slov: advekčne otepľovanie; něm: advektive Erwärmung f; rus: адвективное потепление  1993-a3
advective cooling
pokles teploty vzduchu v určité oblasti při zemi nebo ve výšce, vyvolaný studenou advekcí. V souladu s definicí advekce teploty je velikost advekčního ochlazování závislá na úhlu advekce a na velikosti rychlosti proudění a teplotního gradientu v advehované vzduchové hmotě. Ve střední Evropě může velikost advekčního ochlazování dosáhnout za 24 h v krajních případech i 20 °C. Advekční ochlazování nastává obvykle po přechodu studené fronty. Viz též vpád studeného vzduchu.
česky: ochlazování advekční; slov: advekčné ochladzovanie; něm: advektive Abkühlung f; rus: адвективное охлаждение  1993-a3
advective instability of atmosphere
instabilita vyvolaná nerovnoměrnou advekcí v důsledku výrazných změn rychlosti větru s výškou (studená advekce zesilující s výškou nebo teplá advekce slábnoucí s výškou). V tomto případě se nad určité místo dostává v nižších hladinách rel. teplejší a ve vyšších hladinách rel. chladnější vzduch.
česky: instabilita atmosféry advekční; slov: advekčná instabilita ovzdušia; něm: advektive Instabilität der Atmosphäre f; rus: адвективная неустойчивость атмосферы  1993-a3
advective inversion
teplotní inverze vznikající buď působením vertikálně nerovnoměrné teplé advekce, když ve vyšších hladinách proudí do dané oblasti rel. teplejší vzduch než v hladinách nižších, nebo prouděním rel. teplého vzduchu nad studený zemský povrch. Prvním způsobem vznikají advekční inverze výškové, druhým advekční inverze přízemní.
česky: inverze teploty vzduchu advekční; slov: advekčná inverzia teploty vzduchu; něm: Advektionsinversion f; rus: адвективная инверсия  1993-a2
advective pressure tendency
složka tlakové tendence způsobená přesunem tlakových útvarů, tedy nikoliv jejich vývojem a dalšími vlivy.
česky: tendence tlaková advekční; slov: advekčná tlaková tendencia; něm: advektive Luftdrucktendenz f; rus: адвективная барическая тенденция, адвективная тенденция давления  1993-a1
advective radiation fog
mlha, při jejímž vzniku a trvání současně působí příčiny mlhy advekční a mlhy radiační. Viz též klasifikace mlh Willettova.
česky: mlha advekčně-radiační; slov: advekčne-radiačná hmla; něm: Advektions-Strahlungsnebel m; rus: адвективно-радиационный туман  1993-a1
advective thunderstorm
bouřka v oblasti studené advekce za studenou frontou. Vznik advekční bouřky je podmíněn existencí absolutní instability atmosféry alespoň do výšky kondenzační hladiny a podmíněnou instabilitou atmosféry do výšky alespoň 4 až 6 km. V současné met. literatuře se toto označení vyskytuje již jen ojediněle.
česky: bouřka advekční; slov: advekčná búrka; něm: advektives Gewitter n; fr: orage d'advection m; rus: адвективная гроза  1993-a3
advective warming
vzestup teploty vzduchu v určité oblasti při zemi nebo ve výšce, vyvolaný teplou advekcí. V souladu s definicí advekce teploty je velikost advekčního oteplování závislá na úhlu advekce a na velikosti rychlosti proudění a teplotního gradientu v advehované vzduchové hmotě. Ve střední Evropě dosahuje advekční oteplování za 24 h několika °C, v krajních případech 15 až 20 °C. Advekční oteplování většinou nastupuje po přechodu teplé fronty. Viz též vpád teplého vzduchu.
česky: oteplování advekční; slov: advekčne otepľovanie; něm: advektive Erwärmung f; rus: адвективное потепление  1993-a3
advective-dynamic theory of cyclogenesis
jedna z teorií používaná k vysvětlení cyklogeneze. Jejími autory jsou ruští meteorologové Ch. P. Pogosjan a N. A. Taborovskij, kteří ji formulovali ve 40. letech 20. století. Teorie je založena na předpokladu, že lokální změny tlaku vzduchu jsou působeny jednak advekčními změnami teploty, jednak dyn. faktory, spojenými především s ageostrofickou advekcí, které ale zpětně ovlivňují úhel advekce. Empiricky bylo stanoveno pravidlo, že cyklona vzniká nebo se prohlubuje pod deltou frontální zóny ve výšce pouze tehdy, když ve stř. části této zóny převyšuje horiz. kontrast teploty 16 geopotenciálních dekametrů na 1 000 km na mapě relativní topografie  1000500hPa . Vznik cyklony se vysvětluje podle tohoto schématu: baroklinita ve výškové frontální zóně vede k porušení stacionárnosti pohybu, tím k poklesu tlaku vzduchu a vytvoření cyklonální cirkulace. Tato teorie ztratila svůj význam po vytvoření teorie lokálních změn tlaku vzduchu. Její empir. závěry o zvláštnostech stavby termobarického pole atmosféry v různých stadiích vývoje cyklony však zůstávají v platnosti.
česky: teorie cyklogeneze advekčně dynamická; slov: advekčne dynamická teória cyklogenézy; něm: dynamische Advektionstheorie der Zyklogenese f; rus: адвективно-динамическая теория циклонообразования  1993-a3
AERO
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních zkrácená (AERO); slov: skrátená správa o prízemných meteorologických pozorovaniach; něm: AERO-Meldung; rus: АЭРО  1993-a3
aeroclimatology
Termín se skládá z řec. ἀήρ [aér] „vzduch“ a slova klimatologie.
česky: aeroklimatologie; slov: aeroklimatológia; něm: Aeroklimatologie f; fr: aéroclimatologie f; rus: аэроклиматология  1993-a1
aerodrome climatologic summaries
soubor tabelárních výsledků statist. zpracování dlouhodobých řad met. měření na daném letišti, vypracovaný v souladu s Technickými pravidly WMO – No. 49, VOL II, kapitola C.3.2 Aeronautical Climatology. Letištní klimatologický přehled se pro mezinárodní letiště zpracovává závazně a tabulky mají stanovenou skladbu. Tabulky modelu A obsahují výsledky zpracování četnosti výskytu (v procentech) dráhové dohlednosti nebo dohlednosti a výšky základny význačné oblačnosti (BKN nebo OVC) ve stanovených intervalech. Tabulky modelu B poskytují přehled o četnostech výskytu dohledností ve stanovených intervalech a termínech. Tabulky modelu C dávají informace o četnosti výskytu výšek základny význačné oblačnosti ve stanovených intervalech a termínech. V tabulkách modelu D je zachycena současná četnost výskytu směru větru (ve 30° intervalech) a rychlosti větru ve stanovených intervalech a tabulky modelu E udávají četnost výskytu teploty ve stanovených intervalech (po 5 °C) a termínech. Viz též klimatografie, meteorologie letecká.
česky: přehled letištní klimatologický; slov: klimatologický letištný prehľad; něm: Klimainformationen für einen Flughafen f/pl; rus: авиационные климатологические сводки>  1993-a3
aerodrome forecast
letecká předpověď počasí, která obsahuje stručné vyjádření předpovídaných met. podmínek na letišti během určitého období. Obsahuje vždy předpověď přízemního větru, dohlednosti, stavu počasí a oblačnosti. Dále může letištní předpověď počasí obsahovat také předpovědi teploty vzduchu. Doby platnosti letištní předpovědi počasí nejsou kratší než 9 hodin, nejčastějšími dobami jsou 9, 24 a max. 30 hodin. Letištní předpověď počasí s platností méně než 12 hodin se vydávají každé 3 hodiny, ostatní každých 6 hodin. Letištní předpovědi počasí se vydávají a mezi letišti vyměňují ve formě kódu TAF. Viz též indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.
česky: předpověď počasí letištní; slov: letištná predpoveď počasia; něm: Flughafenvorhersage f; rus: прогноз погоды по аэродрому  1993-a3
aerodrome operational minima
hodnoty vodorovné dohlednosti nebo dráhové dohlednosti a výšky základny význačné oblačnosti, určené příslušnou leteckou organizací, při nichž se ještě může uskutečnit vzlet nebo přistání letadla. Stanovují se především s ohledem na charakter překážkových rovin, přístr. vybavení letiště a denní dobu (den, noc).
česky: minima letištní provozní; slov: letištné prevádzkové minimá; něm: Flugplatzbetriebsminima n/pl; rus: минимумы метеорологических условий аэродрома  1993-a3
Aerodrome routine meteorological report (METAR)
základní meteorologická zpráva pro letecké účely vysílaná v pravidelných, zpravidla hodinových nebo půlhodinových časových intervalech. Zpráva METAR (Meteorological Aviation Report) se sestavuje na základě pozorování pozemní meteorologické stanice na letišti a obsahuje kromě označení letiště a času pozorování údaje o větru, dohlednosti a dráhové dohlednosti, o stavu počasí, o provozně význačné oblačnosti, o teplotě vzduchu, teplotě rosného bodu a o tlaku vzduchu redukovaném na hladinu moře podle mezinárodní standardní atmosféry (QNH). Zpráva METAR může obsahovat také informaci o stavu drah a předpověď pro přistání trend. Viz též počasí příznivé pro letecký provoz.
česky: zpráva letecká meteorologická pravidelná (METAR); slov: pravidelná letecká meteorologická správa; něm: METAR-Meldung f; rus: МЕТАР  1993-a3
Aerodrome special meteorological report (SPECI)
meteorologická zpráva pro letecké účely vysílaná mimo pravidelné zpravodajské termíny s cílem zvýšit operativnost řízení letové činnosti. Vysílá se při stanovené míře zhoršení i zlepšení povětrnostních podmínek. Sestavuje se podle kódu SPECI. Pro vysílání zprávy SPECI jsou přesně definována kritéria, zahrnující změny směru, rychlosti a nárazů větru, dále změny dohlednosti a dráhové dohlednosti, provozně význačné oblačnosti a výskyt význačných jevů počasí. Viz též zpráva o náhlé změně počasí.
česky: zpráva letecká meteorologická mimořádná (SPECI); slov: zvláštna letecká meteorologická správa; něm: SPECI-Wettermeldung f; rus: СПЕЦИ  1993-a3
aerodynamic diameter
charakteristika velikosti aerosolových částic, v meteorologii především částic atmosférického aerosolu, definovaná jako průměr kulové částice o hustotě 1000 kg.m–3, která má stejnou pádovou rychlost jako daná aerosolová částice. Orientačně lze tedy za aerodynamický průměr považovat průměr vodní kapky, která má stejnou pádovou rychlost jako daná aerosolová částice. Viz též poloměr částic ekvivalentní.
česky: průměr aerodynamický; slov: aerodynamický priemer; něm: aerodynamischer Mittelwert m  2015
aerogram
Termín zavedl A. Refsdal, který tento diagram navrhl v r. 1935. Skládá se z řec. ἀήρ [aér] „vzduch“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“; tj. doslova „záznam o vzduchu“.
česky: aerogram; slov: aerogram; něm: Aerogramm n; fr: aérogramme m; rus: аэрологческая диаграмма  1993-a1
aerological aircraft sounding
česky: výstupy aerologické letadly; slov: aerologické výstupy lietadlami; něm: aerologischer Flugzeugaufstieg m; rus: аэрологические подъемы самолетами  1993-a1
aerological ascent
1. méně vhodné označení pro aerologické měření;
2. slang. označení pro graf. znázornění vert. profilu meteorologických prvků na daném místě.
česky: výstup aerologický; slov: aerologický výstup; něm: aerologischer Aufstieg m; rus: аэрологический подъем  1993-a1
aerological chart
česky: mapa aerologická; slov: aerologická mapa; něm: aerologische Karte f; rus: аэрологическая карта  1993-a1
aerological diagram
termodynamický diagram používaný při vyhodnocování aerologických měření a při analýze fyz. stavu atmosféry, zvláště v předpovědní službě a při met. zabezpečení letectva. Na aerol. diagramu bývají zakresleny izobary, izotermy, suché adiabaty, pseudoadiabaty a izolinie některých charakteristik vlhkosti vzduchu. Aerol. diagram má obsahovat co nejvíce přímkových izolinií, aby zobrazování na něm bylo co nejjednodušší. Velikost úhlu mezi izotermami a suchými adiabatami by měla být co největší, aby diagram umožňoval snadné porovnání sklonu zakreslených křivek (především křivky teplotního zvrstvení) se sklonem adiabat. Za přednost aerol. diagramu se považuje, je-li energetickým diagramem. K nejčastěji používaným aerol. diagramům patří Stüveho diagram, emagram, zkosený diagram a tefigram. Méně často se používají např. pastagram, thetagram, Ambleúv diagram, Refsdalův diagram, Rossbyho diagram nebo Werenskioldův diagram.
česky: diagram aerologický; slov: aerologický diagram; něm: aerologisches Diagramm n; fr: diagramme aérologique m; rus: аэрологическая диаграмма  1993-a3
aerological measurement
aerologické pozorování pomocí přístrojů, zajišťované z aerologické stanice. Základní metodou aerologických měření je radiosondážní měření, dále k nim patří pilotovací měření, měření výšky základny oblaků, měření větru radiotechnickými prostředky a celá řada dalších distančních meteorologických měření. Mezi aerologická měření řadíme i měření upoutanými sondami a někdy i stožárová meteorologická měření.
Aerol. měření jsou v současné době většinou automatizovaná, v minulosti jejich záznam a zpracování prováděl aerol. pozorovatel. Získaná data jsou přenášena meteorologickými zprávami např. v kódu BUFR, popř. prostřednictvím zpráv TEMP či PILOT. Údaje vstupují do procesu asimilace meteorologických dat do modelů numerické předpovědi počasí, dále slouží ke konstrukci výškových map, aerologických diagramů a vertikálních řezů atmosférou. Viz též aerologieměření meteorologických prvků v mezní vrstvě a ve volné atmosféřesondáž atmosféry.
česky: měření aerologické; slov: aerologické meranie; něm: aerologische Messung f; rus: аэрологическое измерение  1993-a3
aerological observation
meteorologické pozorování k získání údajů o mezní vrstvě atmosféry a volné atmosféře, a to především pomocí aerologických měření. Z hlediska používaných metod se aerol. pozorování dělí na přímá a nepřímá. Přímá aerol. pozorování, v odborné literatuře někdy označovaná i jako kontaktní, jsou především radiosondážní měření; dále k nim patří např. letadlový průzkum počasí. Nepřímá aerol. pozorování, která se provádějí ze zemského povrchu nebo z meteorologických družic, jsou z velké části založena na distančních meteorologických měřeních. Dále se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní nepřímá pozorování spočívají ve vysílání a zpětné detekci různých signálů, které mohou být akustické (sodar), světelné (lidar) nebo rádiové (radar, windprofiler). Při pasivních nepřímých pozorováních dochází k měření elmag. záření přicházejícího z atmosféry nebo k vizuální detekci různých atm. jevů, především oblaků, dále polární zářenočních svítících oblaků apod. Viz též aerologiesondáž atmosféry, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.
česky: pozorování aerologické; slov: aerologické pozorovanie; něm: aerologische Beobachtung f; rus: аэрологическое наблюдение  1993-a3
aerological observatory
met. pracoviště, jehož hlavní pracovní náplní je kromě aerologických měření a pozorování pro vědecké a provozní účely i řešení samostatných výzk. úkolů z aerologie. Viz též stanice aerologická.
česky: observatoř aerologická; slov: aerologické observatórium; něm: aerologisches Observatorium n; rus: аэрологическая обсерватория  1993-a1
aerological station
meteorologická stanice provádějící aerologická měření. Podle umístění je možno aerologické stanice členit na pozemní, námořní a letadlové. Podle prostředků využívaných pro měření je možno aerologické stanice dále dělit na radiosondážní stanice, pilotážní stanice, stanice pro raketovou sondáž ovzduší, letadlový průzkum počasíakustickou sondáž atmosféry, radarová meteorologická měření apod. Někdy se mezi aerologické stanice zahrnují i stanice měřící (pouze) v mezní vrstvě atmosféry Viz též sondáž atmosféryobservatoř aerologická.
česky: stanice aerologická; slov: aerologická stanica; něm: aerologische Station f; rus: аэрологическая станция  1993-a3
aerology
obor meteorologie, který se zabývá pozorováním a výzkumem mezní vrstvy atmosféry a volné atmosféry. Těžištěm aerologie jsou aerologická pozorování, především aerologická měření ve formě sondáží atmosféry, zajišťovaných z aerologických stanic. Zákl. a nejčastěji měřenými meteorologickými prvky jsou teplota vzduchu, tlak vzduchu, vlhkost vzduchu a vítr. Kromě toho se aerologie věnuje i výzkumu ozonu, atmosférické elektřiny a radioaktivity i některých složek dlouhovlnného záření. Pod aerologii řadíme klimatologii volné atmosféry a někdy též aeronomii.
Termín zavedl brit. přírodovědec a lexikograf B. Martin v r. 1735 jako označení vědy o atmosféře; v dnešním významu ho použil něm. meteorolog W. Köppen v r. 1906. Skládá se z řec. ἀήρ [aér] „vzduch“ a komponentu -λoγία [-logia] „nauka, věda“, který je příbuzný se slovem λόγoς [logos] „výklad, slovo“.
česky: aerologie; slov: aerológia; něm: Aerologie f; fr: aérologie f; rus: аэрология  1993-a3
aeronautical climatology
aplikovaná klimatologie studující klimatické podmínky leteckého provozu. Zabývá se zejména zpracováním klimatologických podkladů pro umísťování a výstavbu letišť, zabezpečování leteckého provozu a sestavování klimatografie letišť a leteckých tratí. Viz též meteorologie letecká.
česky: klimatologie letecká; slov: letecká klimatológia; něm: Flugklimatologie f; rus: авиационная климатология  1993-a1
aeronautical information publication (AIP)
(Aeronautical Information Publication, AIP) publikace Letecké informační služby Řízení letového provozu ČR, s.p. K meteorologii se vztahují části letecké informační příručky VOL I, GEN 1.1 a GEN 3.5, jež obsahují informace o orgánech zodpovídajících za meteorologické zabezpečení civilního letectví v ČR, vymezení oblastí jejich zodpovědnosti, informace o druzích poskytovaných služeb, způsobech měření zákl. meteorologických prvků a o čase provozu leteckých meteorologických pracovišť. Viz též meteorologie letecká.
česky: příručka letecká informační; slov: informačná letecká príručka; rus: сборник аэронавигационной информации  1993-a3
aeronautical meteorological codes
část tradičních alfanumerických kódů vytvořených pro sestavování leteckých meteorologických zpráv METAR a SPECI a letištní předpovědi TAF určených pro meteorologické zabezpečení letectví. Zprávy METAR a SPECI mohou obsahovat předpověď přistávací typu „trend“. Letecké meteorologické kódy ARFOR a ROFOR se už prakticky nepoužívají.
česky: kódy meteorologické letecké; slov: letecké meteorologické kódy; něm: flugmeteorologischer Code m; rus: авиационные метеорологические коды  1993-a3
aeronautical meteorological service
instituce pověřená meteorologickým úřadem poskytovat všechny nezbytné informace pro civilní letectví. Funkci meteorologické letecké služby plní v ČR Český hydrometeorologický ústav. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické.
česky: služba meteorologická letecká; slov: letecká meteorologická služba; něm: Flugwetterdienst m; rus: авиационная метеорологическая служба  1993-a3
aeronautical meteorological station
meteorologická stanice umístěná na letišti, na které se provádí met. pozorování zaměřené pro potřebu letectva. Může zároveň poskytovat zákl. informace pro let, většinou s využitím podkladů získaných od let. met. služebny nebo od pracoviště met. výstražné služby. Poskytuje rovněž orgánům řízení letového provozu operativní met. údaje z vlastní zóny odpovědnosti, a to některé nepřetržitě, některé v určených termínech, na vyžádání nebo po překročení stanovených hodnot met. prvků. V ČR vykonává obvykle rovněž funkci zákl. synoptické stanice. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické, kódy meteorologické letecké.
česky: stanice meteorologická letecká; slov: letecká meteorologická stanica; něm: flugmeteorologische Station f, Flugwetterstation f, Flugwetterwarte f; rus: авиаметеорологическая станция  1993-a3
aeronautical meteorology
odvětví aplikované meteorologie, které zkoumá meteorologické prvky a jevy z hlediska jejich vlivu na činnost letectva i leteckou techniku a řeší teoretické problémy spojené s meteorologickým zabezpečováním letectva (leteckého provozu). Využívá aplikované poznatky z mnoha odvětví meteorologie zejména statiky, dynamiky a termodynamiky atmosféry, fyziky oblaků a srážek, synoptické meteorologie a klimatologie, nauky o met. přístrojích a numerických modelů. Hlavním cílem letecké meteorologie je přispět nejvyšší možnou mírou ke zvyšování bezpečnosti, pravidelnosti a hospodárnosti leteckého provozu. Viz též klimatologie letecká.
česky: meteorologie letecká; slov: letecká meteorológia; něm: Flugmeteorologie f; rus: авиационная метеорология  1993-a3
aeronomy
nauka o stavbě a vlastnostech atmosféry Země nad troposférou. Zkoumá její fyz. charakteristiky (strukturní parametry) a fyz. a fyz.-chem. procesy, které určují její stav a časové změny, podmíněné převážně ději na slunečním povrchu a jím vysílaným zářením. K pozemním metodám aeronomických pozorování patří vizuální a fotografické pozorování svítících nočních oblaků, meteorů a polárních září, spektrografické metody výzkumu záření nočního svitu oblohy a polárních září a sondování ionosféry radiovlnami. Vznik aeronomie v podstatě souvisí až s počátkem systematického průzkumu vysoké atmosféry přímými metodami, tj. raketovými sondážemi (od r. 1945) a výzkumnými družicemi (od r. 1957). V meteorologii je aeronomie obvykle považována za součást aerologie.
Termín navrhl brit. přírodovědec S. Chapman v r. 1946. Zamýšlel jím nahradit výraz meteorologie, návrh se však neujal. V r. 1953 proto Chapman zavedl používání termínu v dnešním významu. Skládá se z řec. ἀήρ [aér] „vzduch“ a z komponentu -νομία [-nomia] „vědní obor“, který je odvozen od νόμος [nomos] „zákon“.
česky: aeronomie; slov: aeronómia; něm: Aeronomie f; fr: aéronomie f; rus: аэрономия  1993-a2
aeroplancton
aeroplankton – mikroorganismy a jejich části udržující se poměrně dlouho ve vzduchu a tvořící součást atmosférického aerosolu. Hlavními složkami atmosférického planktonu jsou pylová zrna, viry, bakterie, řasy, plísně, spory, výtrusy, mikroskopičtí živočichové apod. Koncentrace a složení atmosférického planktonu se mění s denní i roč. dobou, s charakterem krajiny a značně závisí na počasí.
česky: plankton atmosférický; slov: atmosférický planktón; něm: Luftplankton n, Aeroplankton n; rus: воздушный планктон  1993-a3
aerostat
v meteorologii syn. pro balon upoutaný.
Termín se skládá z řec. ἀήρ [aér] „vzduch“ a στατός [statos] „stojící, pevný“. Met. význam je zúžený; obecně se jako aerostat označuje kterýkoli prostředek letecké dopravy lehčí než vzduch, přičemž komponent -stat nevyjadřuje jeho upevnění, nýbrž využití aerostatické vztlakové síly.
česky: aerostat; slov: aerostat; něm: Luftballon m; fr: aérostat m; rus: аэростат  1993-a3
afelion
syn. odsluní – bod na oběžné dráze Země kolem Slunce s maximální vzdáleností od jeho středu. Při současné excentricitě oběžné dráhy Země kolem Slunce je tato vzdálenost cca 152 mil. km, což má za následek zeslabení slunečního záření dopadajícího na Zemi o přibližně 3,5 % oproti jeho intenzitě při střední vzdálenosti obou těles (149,6 mil. km). V současné fázi precese zemské osy prochází Země afeliem 4. července, což způsobuje prodloužení, avšak relativní zmírnění léta na severní polokouli oproti situaci v opačné fázi precesního cyklu. Viz též perihelium.
Termín zavedl Jan Kepler (1571–1630), a to analogicky k pojmu apogeum, užívanému v geocentrické teorii. Lat. termín aphelium vznikl z řec. předpony ἀπο- [apo-] s významem „z, od“ a podstatného jména ἥλιος [hélios] „Slunce“.
česky: afelium; slov: afélium; rus: афелий  2019
afelion
syn. afelium.
česky: odsluní; slov: odslnie; rus: афелий  2019
ageostrophic advection
česky: advekce ageostrofická; slov: ageostrofická advekcia; něm: ageostrophische Advektion f; fr: advection agéostrophique f; rus: агеострофическая адвекция  1993-a3
ageostrophic vorticity
vert. složka vorticity rychlosti ageostrofického větru. Pole ageostrofické rel. vorticity je úzce spjato s vývojovými tendencemi v tlakovém poli.
česky: vorticita ageostrofická; slov: ageostrofická vorticita; něm: ageostrophische vorticity f  2014
ageostrophic wind
syn. proudění ageostrofické – rozdíl vektorů rychlosti skutečného a geostrofického větru. Ve volné atmosféře se geostrofický vítr v základním přiblížení nejčastěji interpretuje jako výslednice čtyř složek, tj. složky izalobarické (izalohyptické), kinetické, konv. a cyklostrofické. Tyto složky bývají někdy označovány jako vítr izalobarický, kinetický, konvekční a cyklostrofický. V podrobnějším přiblížení lze odvodit i další příspěvky k ageostrofickému větru vznikající např. u proudění, které má současně vertikální i meridionální složky pohybu. Teoreticky lze dokázat, že každé proudění s meridionální složkou pohybu musí obsahovat ageostrofickou složku. Velikost rychlosti ageostrofického větru bývá ve volné atmosféře u proudění velkých měřítek zpravidla alespoň o řád menší než velikost rychlosti větru geostrofického, přesto má ageostrofický vítr zásadní význam pro transformace kinetické energie v atmosféře a vývoj pole atmosférického tlaku.
česky: vítr ageostrofický; slov: ageostrofický vietor; něm: ageostrophischer Wind m; rus: агеострофический ветер  1993-a3
aggregation
obecně vzájemné spojování pevných aerosolových částic, ve fyzice oblaků a srážek spojování ledových krystalků při jejich vzájemných nárazech a vznik sněhových vloček. Ve starší odb. literatuře se agregace často zahrnuje pod pojem koagulace.
Termín pochází z lat. aggregatio „přičítání, hromadění“ (od slovesa aggregare „připojit, hromadit“, v němž je obsažena předpona ad- s významem „k, při“ a podstatné jméno grex „stádo, houf“).
česky: agregace; slov: agregácia; něm: Aggregation f; fr: agrégation f; rus: агрегация  1993-a3
agricultural climatology
česky: klimatologie zemědělská; slov: poľnohospodárska klimatológia; něm: Agrarklimatologie f; rus: агроклиматология, сельскохозяйственная климатология  1993-a2
agricultural drought
nedostatek vody v půdě projevující se nízkou půdní vlhkostí způsobený meteorologickým suchem. Z dalších vlivů mají značný význam vlastnosti půdy, způsob jejího obhospodařování a celá řada dalších faktorů. Posuzování agronomického sucha je úkolem agrometeorologie, přičemž je třeba uvažovat i poznatky hydropedologie, fyziologie rostlin apod. Viz též přísušek, sucho fyziologické, bilance půdní vody.
česky: sucho agronomické; slov: agronomické sucho; něm: landwirtscchaftliche Dürre f; rus: агрономическая засуха  1993-a3
agricultural meteorological observatory
syn. observatoř zemědělsko-meteorologická – pracoviště, kde se kromě běžných meteorologických pozorování provádějí speciální měření a zemědělsko-meteorologický výzkum. Slouží i potřebám zeměď. vědy a praxe. Viz též stanice zemědělsko-meteorologická, meteorologie zemědělská.
česky: observatoř agrometeorologická; slov: agrometeorologické observatórium; něm: agrarmeteorologisches Observatorium n; rus: агрометеорологическая обсерватория  1993-a1
agricultural meteorological station
dříve používaný termín pro agrometeorologickou stanici.
česky: stanice zemědělsko-meteorologická; slov: agrometeorologická stanica; něm: agrarmeteorologische Station f; rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
agricultural meteorology
česky: meteorologie zemědělská; slov: poľnohospodárska meteorológia; něm: Agrarmeteorologie f; rus: агрометеорология, сельскохозяйственная метеорология  1993-a2
agroclimatological regionalization
speciální klimatologická rajonizace sestavená pro potřeby zemědělné praxe, především pro efektivní rostlinnou výrobu. Základním problémem při agroklimatologické rajonizaci je výběr agroklimatologických ukazatelů, jež by komplexně vyjádřily prostorovou diferenciaci agroklimatologických podmínek vývoje a tvorby úrody zemědělských kultur. Pro agroklimatologickou rajonizaci tehdejšího území ČSFR (1975) byly zvoleny tyto ukazatele:
a) suma teplot za období s průměrnou denní teplotou vzduchu ≥ 10 °C, která vyjadřuje teplotní zajištění zemědělských kultur;
b) klimatický ukazatel zavlažení za období od června do srpna jakožto kritérium vláhových podmínek;
c) průměrné roční minimum teploty vzduchu, charakterizující podmínky přezimování.
Agroklimatologická rajonizace patří k předním úkolům zemědělské klimatologie. Viz též zajištění klimatické, index suchosti, index vlhkosti.
česky: rajonizace agroklimatologická; slov: agroklimatologická rajonizácia; něm: agrarmeteorologische Regionalisierung f; rus: агроклиматологическое районирование  1993-a0
agroclimatology
syn. klimatologie zemědělská – odvětví aplikované klimatologie v zemědělství, a to jak v rostlinné, tak živočišné výrobě. K hlavním úkolům agroklimatologie patří:
a) hodnocení klimatu z hlediska zemědělství;
b) provádění agroklimatologické rajonizace neboli vymezování klimatických oblastí pro racionální pěstování zeměd. plodin, chov dobytka, popř. využití mechanizace;
c) studium mikroklimatu uzavřených prostor, např. stájí, skleníků, objektů určených k uskladnění zeměd. produktů apod.;
d) poskytování podkladů pro výstavbu zeměd. objektů, provádění zeměd. meliorací, provoz závlahového hospodářství atd.
Viz též agrometeorologie.
Termín se skládá z řec. ἀγρός [agros] „pole“ a slova klimatologie.
česky: agroklimatologie; slov: agroklimatológia; něm: Agrarklimatologie f; fr: agroclimatologie f; rus: агроклиматология  1993-a2
agrometeorological forecast
syn. předpověď zemědělsko-meteorologická – krátkodobá, střednědobá nebo dlouhodobá předpověď počasí speciálně pro potřeby zeměd. výroby. Vychází většinou ze všeobecné předpovědi počasí, ze znalosti dosavadního průběhu počasí v daném roce a opírá se o poznání vývojových stadií živých organismů, změn fyz. vlastností půdy a dlouhodobých klimatologických charakteristik. Ke krátkodobým předpovědím patří např. výstrahy před krupobitím, vichřicemi, předpovědi mrazíků a mrazů ve vegetační době; mezi dlouhodobé předpovědi počítáme předpovědi zásob vody v půdě, výskytu suchých a vlhkých období, podmínek přezimování kultur a charakteristik teploty vzduchu, zejména sum teploty. Speciální agrometeorologické předpovědi se zaměřují např. na sledování konkrétních rostlinných chorob a škůdců, na rychlost vývoje plodin nebo na odhad kvality úrody.
česky: předpověď agrometeorologická; slov: agrometeorologická predpoveď; něm: agrarmeteorologische Vorhersage f; rus: агрометеорологический прогноз  1993-a2
agrometeorological forecast
česky: předpověď zemědělsko-meteorologická; slov: agrometeorologická predpoveď; něm: agrarmeteorologische Vorhersage f; rus: агрометеорологический прогноз  1993-a3
agrometeorological station
meteorologická stanice, která slouží potřebám zeměď. vědy a praxe. Dělí se na stanice základní, doplňkové, pomocné a speciální. Podle doporučení Světové meteorologické organizace tyto stanice:
a) v oblasti met. veličin měří teplotu a vlhkost vzduchu v různých výškách až do 10 m v závislosti na výšce a charakteru porostu, půdní teploty v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm, popř. i v dalších pro speciální účely, vlhkost půdy, charakteristiky turbulence v porostech nebo v jejich blízkosti, hydrometeory, evapotranspiraci, sluneční svit a složky radiační bilance a provádí pozorování meteorologických jevů, které ohrožují rostliny;
b) v oblasti biologických faktorů provádějí fenologická pozorování, kvalit. a kvantit. pozorování rostlin a zvířectva, poškození rostlin a zvířat přírodními jevy i antropogenní činností.
česky: stanice agrometeorologická; slov: agrometeorologická stanica; něm: Agrarmeteorologische Station f; rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
agrometeorological station
dříve používaný termín pro agrometeorologickou stanici.
česky: stanice zemědělsko-meteorologická; slov: agrometeorologická stanica; něm: agrarmeteorologische Station f; rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
agrometeorology
syn. meteorologie zemědělská – obor aplikované meteorologie, který studuje vlivy počasí a klimatu na zemědělství. Poznatků z agrometeorologie se využívá v rostlinné a živočišné výrobě, zejména ve sféře řízení a rozhodování, např. při určování agrotechnických termínů, závlahových dávek nebo ochraně plodin před nepříznivými met. jevy. Cennými met. informacemi pro zemědělce jsou speciální výstupy agrometeorologické předpovědi. Součástí agrometeorologie v širším slova smyslu je agroklimatologie.
Termín se skládá z řec. ἀγρός [agros] „pole“ a slova meteorologie.
česky: agrometeorologie; slov: agrometeorológia; něm: Agrarmetorologie f; fr: agrométéorologie f; rus: агрометеорология  1993-a2
air
1. směs plynů tvořících atmosféru Země. Podle množství vodní páry rozlišujeme vzduch suchý a vlhký, popř. nasycený, v hlediska přítomnosti atmosférických příměsí dále vzduch čistý a znečištěný.
2. zkrácené označení pro vzduchovou hmotu podle geografické nebo termodynamické klasifikace vzduchových hmot;
3. syn. slova atmosféra v některých souslovích, např. suchý a čistý vzduch ve smyslu suchá a čistá atmosféra.
česky: vzduch; slov: vzduch; něm: Luft f; rus: воздух  1993-a3
air contaminant
atmosférická příměs, která je do ovzduší emitována z přirozených nebo antropogenních zdrojů v takovém množství, že v lokálním, regionálním nebo globálním měřítku mění fyz., popř. i chem. vlastnosti vzduchu. Takové látky mohou působit jako škodliviny v ovzduší, ale paušálně je nelze takto nazývat, neboť jejich případnou škodlivost nutno vztahovat nejen k danému receptoru, nýbrž i k jejich koncentraci, popř. synergickému působení s jinými znečisťujícími příměsemi. Viz též znečišťování ovzduší, pachy.
česky: příměs znečišťující; slov: znečisťujúca prímes; něm: Verunreinigungsbeimengung f, Schadstoff m; rus: загрязняющая примесь  1993-b3
air density
česky: hmotnost vzduchu měrná; slov: merná hmotnosť vzduchu; něm: Dichte der Luft f; rus: удельный вес воздуха  1993-a1
air density
syn. hmotnost vzduchu – měrná hmotnost jednotky objemu vzduchu. Udává se v kg.m–3 a je převrácenou hodnotou měrného objemu vzduchu. Plochy konstantní hustoty vzduchu se nazývají plochami izopyknickými. Viz též inverze hustoty vzduchu.
česky: hustota vzduchu; slov: hustota vzduchu; něm: Luftdichte f; rus: плотность воздуха  1993-a3
air density inversion
růst hustoty vzduchu v dané vrstvě atmosféry s výškou. Nastává tehdy, když teplota vzduchu s výškou klesá o více než o 3,42 °C na 100 m, což se v reálné atmosféře zpravidla vyskytuje pouze za silného přehřátí rel. tenké vrstvy vzduchu v bezprostřední blízkosti zemského povrchu. Při inverzi hustoty vzduchu vzniká jev zrcadlení. Viz též gradient autokonvekční.
česky: inverze hustoty vzduchu; slov: inverzia hustoty vzduchu; něm: Luftdichteinversion f; rus: инверсия плотности воздуха  1993-a1
air discharge
blesk směřující z oblaku vzhůru, který bývá vzácně pozorován z vysokých míst ležících nad horní hranicí oblačnosti, nebo z letadel.
česky: blesk mezi oblakem a okolním vzduchem; slov: blesk medzi oblakom a okolitým vzduchom; něm: Luftentladung f; rus: разряд в атмосфере  1993-b2
air humidity
základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. V meteorologii lze vlhkost vzduchu vyjádřit pomocí řady vlhkostních charakteristik, jako jsou tlak vodní páry, hustota vodní páry, měrná vlhkost, relativní vlhkost, směšovací poměr, teplota rosného bodu, deficit teploty rosného bodu, sytostní doplněk, popř. další. Viz též měření vlhkosti vzduchu, profil vlhkosti vzduchu vertikální, pole vlhkosti vzduchu, vzduch vlhký.
česky: vlhkost vzduchu; slov: vlhkosť vzduchu; něm: Luftfeuchte f, Luftfeuchtigkeit f; rus: влажность воздуха  1993-a3
air humidity measurement
určení obsahu vodní páry ve vzduchu v určitém místě atmosféry, zpravidla relativní vlhkosti vzduchu nebo tlaku vodní páry. Relativní vlhkost se měří v %, tlak vodní páry v hPa. Ostatní vlhkostní charakteristiky se v případě potřeby stanoví výpočtem s použitím hodnoty teploty a tlaku vzduchu změřených současně s vlhkostí. Vlhkost vzduchu se měří vlhkoměrem; na met. stanicích v ČR se používá vlhkostní čidlo umístěné v radiačním krytu. Dříve se měřila Augustovým psychrometrem a vlasovým vlhkoměrem umístěným v meteorologické budce. Z údajů meteorologických družic lze v důsledku pohlcování odraženého nebo vlastního záření zemského povrchu v absorpčních pásech vodní páry určit vertikální profil vlhkosti vzduchu.
česky: měření vlhkosti vzduchu; slov: meranie vlhkosti vzduchu; něm: Messung der Luftfeuchte f; rus: измерение влажности воздуха  1993-a3
air mass
množství vzduchu v troposféře, souměřitelné co do plošných rozměrů s velkými plochami moří a pevnin, které má zhruba stejné vlastnosti a pohybuje se ve směru všeobecné cirkulace atmosféry. Vzduchová hmota vzniká v ohnisku, tedy oblasti, kde přijímá své charakteristické vlastnosti. Pro vznik vzduchové hmoty je důležitá cirkulační soustava, která zaručuje, že vzduch v dané oblasti setrvá dostatečně dlouho, aby vertikální gradient teploty a rozdělení vlhkosti dosáhly rovnovážného stavu se svým podkladem. Při pohybu dochází k transformaci vzduchové hmoty. Uvnitř vzduchové hmoty jsou prostorové změny meteorologických prvků pomalé a spojité, zatímco na rozhraní se sousední vzduchovou hmotou se mění prudce. Na rozhraní vzduchových hmot leží většinou atmosférická fronta, případně vlhkostní rozhraní. V rámci klasifikace vzduchových hmot se určitá vzduchová hmota může stručně označovat i jako „vzduch" s blíže určujícím přídavným jménem. Viz též vlastnosti vzduchových hmot konzervativní, homology vzduchových hmot.
česky: hmota vzduchová; slov: vzduchová hmota; něm: Luftmasse f; rus: воздушная масса  1993-a3
air mass analysis
česky: analýza vzduchových hmot; slov: analýza vzduchových hmôt; něm: Luftmassenanalyse f; fr: analyse des masses d'air f; rus: анализ воздушных масс  1993-a1
air mass homologues
klimatologicky zpracované prům. vertikální profily teploty vzduchu v troposféře pro různé vzduchové hmoty, tříděné podle teplotních charakteristik (arktické, polární, tropické) a podle vlhkosti (maritimní, kontinentální) v jednotlivých měsících nebo ročních dobách v dané oblasti (místě). Porovnáním aktuální křivky radiosondážního měření s homologem se určoval typ a vert. rozsah vzduchové hmoty. Z historického hlediska zajímavý pojem s jehož používáním se přestalo ve druhé polovině 20. století.
česky: homology vzduchových hmot; slov: homology vzduchových hmôt; něm: Homologen der Luftmassen f/pl; rus: гомологи воздушных масс, идентификация воздушных масс  1993-a3
air mass identification
syn. analýza vzduchových hmot – dříve často používaný proces, při kterém se pomocí rozboru polí meteorologických prvků v horizontálním i vertikálním směru určoval druh vzduchové hmoty. Nejdůležitějším prvkem, který v rozhodující míře podmiňuje i ostatní prvky, je teplota vzduchu, horizontální a vertikální teplotní gradient, dalšími prvky jsou vlhkost vzduchu, druh oblaků a srážek, vodorovná dohlednost, vítr aj. Při určení vzduchové hmoty se musí posoudit vliv denní a roč. doby, moře a pevniny, aktivního povrchu a jiných činitelů na hodnoty met. prvků a jejich změny. Vzhledem k využití výstupů numerických předpovědních modelů dnes hraje určení vzduchové hmoty jen vedlejší roli při tvorbě předpovědi počasí. Viz též klasifikace vzduchových hmot, homology vzduchových hmot, vlastnosti vzduchových hmot konzervativní, transformace vzduchových hmot.
česky: určení vzduchové hmoty; slov: určenie vzduchovej hmoty; něm: Bestimmung der Luftmasse f; rus: определение воздушной массы  1993-a3
air mass source region
někdy používané označení pro zeměp. oblast, v níž vzduch v důsledku delšího setrvání (dny až týdny) získává vlastnosti (teplotu, vlhkost, zakalení), které jsou pro tuto oblast charakteristické. Ohnisky vzniku vzduchových hmot jsou především horizontálně rozlehlé regiony s dostatečně homogenním aktivním povrchem, oblasti výskytu stacionárních tlakových útvarů (zejména anticyklon) nebo tlakových polí s velmi malými horizontálními tlakovými gradienty.
česky: ohnisko vzniku vzduchové hmoty; slov: ohnisko vzniku vzduchovej hmoty; něm: Herkunftsgebiet einer Luftmasse n; rus: очаг воздушной массы  1993-a3
air mass transformation
postupná změna vlastností a charakteristik vzduchové hmoty při jejím přemístění do geografických oblastí, ve kterých není v tepelné a radiační rovnováze s podkladem. Rozeznává se transformace vzduchové hmoty absolutní a relativní. Podle dějů, které transformace vzduchové hmoty způsobují, se někdy rozlišuje transformace vzduchové hmoty dynamická, orografická a radiační. V užším slova smyslu rozumíme pod pojmem transformace vzduchové hmoty jen lokální časové změny teploty bez zahrnutí horizontální advekce teploty.
česky: transformace vzduchové hmoty; slov: transformácia vzduchovej hmoty; něm: Luftmassentransformation f; rus: трансформация воздушной массы  1993-a3
air masses classification
česky: klasifikace vzduchových hmot; slov: klasifikácia vzduchových hmôt; něm: Luftmassenklassifikation f; rus: классификация воздушных масс  1993-a1
air masses types
česky: typy vzduchových hmot; slov: typy vzduchových hmôt; něm: Luftmassentypen m/pl; rus: типы воздушных масс  1993-a1
air meter
anemometr využívající k měření rychlosti větru úhlovou rychlost lopatkového kola, které se vlivem proudícího vzduchu otáčí kolem horiz. nebo vert. osy. Výhodou lopatkového anemometru je poněkud větší citlivost než u miskových systémů. V současné meteorologické praxi jsou přístroje založené na tomto principu používány méně často než anemometry miskové či ultrasonické.
česky: anemometr lopatkový; slov: lopatkový anemometer; něm: Flügelradanemometer n, Anemometer nach Byram n; fr: anémomètre à moulinet m, anémomètre de Byram m; rus: анемометр Байрама, мельничный анемометр  1993-a3
air moisture
základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. V meteorologii lze vlhkost vzduchu vyjádřit pomocí řady vlhkostních charakteristik, jako jsou tlak vodní páry, hustota vodní páry, měrná vlhkost, relativní vlhkost, směšovací poměr, teplota rosného bodu, deficit teploty rosného bodu, sytostní doplněk, popř. další. Viz též měření vlhkosti vzduchu, profil vlhkosti vzduchu vertikální, pole vlhkosti vzduchu, vzduch vlhký.
česky: vlhkost vzduchu; slov: vlhkosť vzduchu; něm: Luftfeuchte f, Luftfeuchtigkeit f; rus: влажность воздуха  1993-a3
air parcel
v meteorologii označení pro modelový objem vzduchu, o němž předpokládáme, že:
a) je dostatečně velký, takže jeho stav lze popsat hodnotami makroskopických proměnných;
b) je dostatečně malý, aby při svém pohybu nevyvolával kompenzační pohyby v okolním vzduchu.
Uvnitř vzduchové částice tedy neuvažujeme prostorové změny makroskopických proměnných (teploty, tlaku, hustoty a vlhkosti vzduchu, koncentrace znečištění apod.). Pojem vzduchová částice využíváme hlavně při modelování procesů spojených s pohybem vzduchu, zejména se změnou stavových proměnných při vertikálních pohybech. Viz též metoda částice.
česky: částice vzduchová; slov: vzduchová častica; něm: Luftpaket n; fr: parcelle d'air f, particule d'air f; rus: воздушная частица, , частица воздуха  1993-a3
air pollutant
atmosférická příměs, která je do ovzduší emitována z přirozených nebo antropogenních zdrojů v takovém množství, že v lokálním, regionálním nebo globálním měřítku mění fyz., popř. i chem. vlastnosti vzduchu. Takové látky mohou působit jako škodliviny v ovzduší, ale paušálně je nelze takto nazývat, neboť jejich případnou škodlivost nutno vztahovat nejen k danému receptoru, nýbrž i k jejich koncentraci, popř. synergickému působení s jinými znečisťujícími příměsemi. Viz též znečišťování ovzduší, pachy.
česky: příměs znečišťující; slov: znečisťujúca prímes; něm: Verunreinigungsbeimengung f, Schadstoff m; rus: загрязняющая примесь  1993-b3
air pollution
výskyt různých látek v ovzduší v takové koncentraci a po tak dlouhou dobu, že škodlivě působí na zdraví, popř. na pohodu lidí, na živé organismy nebo na neživé objekty. Důležitým kritériem znečištění ovzduší jsou právně stanovené imisní limity, které určují nejvýše přípustné koncentrace znečišťující látky v ovzduší. Jiné definice považují ovzduší za znečištěné, jestliže se jeho složení významně odchyluje od normálu tím, že obsahuje cizorodé příměsi. Viz též klimatologie znečištění ovzduší, hygiena ovzduší, zdroj znečišťování ovzduší, rozptyl příměsí v ovzduší, smog, měření znečištění ovzduší.
česky: znečištění ovzduší; slov: znečistenie ovzdušia; něm: Verunreinigung der Luft f, Luftverschmutzung f; rus: атмосферное загразнение, загрязнение воздуха  1993-a2
air pollution
činnosti nebo děje, jejichž důsledkem je znečištění ovzduší, tj. vnášení takových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou buď samy znečišťujícími látkami (primární znečisťování ovzduší), nebo které se stávají znečišťujícími látkami po chem. a fyz. změnách nebo ve směsi s jinými látkami (sekundární znečisťování ovzduší). Termín sekundární prašnost, znamenající víření prachu ze zemského povrchu, je nyní nahrazován výrazem nesuspendované částice. V širším smyslu se jako znečisťování ovzduší označuje i emitování elmag. záření, např. radioakt. záření, mikrovlnného záření (radarem, vysíláním VKV apod.), světla, hluku a tepla do atmosféry.
česky: znečišťování ovzduší; slov: znečisťovanie ovzdušia; něm: Luftverunreinigung f; rus: загрязнение воздуха  1993-a2
air pollution climatology
syn. klimatologie imisí – vědní obor, který se zabývá dlouhodobým režimem výskytu znečišťujících příměsí ve spodních vrstvách atmosféry a dlouhodobým režimem met. dějů podmiňujících znečištění ovzduší, šíření a rozptyl příměsi (škodlivin). Viz též klimatologie mezní vrstvy atmosféry, emise, imise, transport znečišťujících příměsí, tvar kouřové vlečky.
česky: klimatologie znečištění ovzduší; slov: klimatológia znečistenia ovzdušia; něm: Klimatologie der Luftverunreinigung f; rus: климатология загрязнения атмосферы  1993-a2
air pollution control
souhrn tech. opatření aplikovaných při nepříznivých met. podmínkách rozptylu znečišťujících příměsí na základě výstrah vydávaných odpovědnými orgány. Cílem regulace je po dobu trvání nepříznivých podmínek snížit emise v dané oblasti, a tím přispět k dočasnému snížení, resp. zpomalení zhoršování imisí. Viz též systém smogový varovný a regulační.
česky: regulace emisí; slov: regulácia emisií; něm: Emissionsregulierung f; rus: контроль загрязнения атмосферы, регулирование выбросов  1993-a3
air pollution models
rozsáhlá skupina modelů různých druhů, které se používají při modelování transportu, difúze a transformací znečišťujících příměsí, zpravidla antropogenního původu, v atmosféře, při hodnocení stavu znečištění vzduchu, k vyhodnocení příspěvků jednotlivých zdrojů znečištění k imisní situaci v daných místech apod. Nejstarším a nejjednodušším druhem těchto modelů jsou gaussovské rozptylové modely, později se rozvíjejí např. modely vlečkové nebo tzv. puff modely. V zásadě lze rozlišovat modely disperzní zahrnující přímé modelování prostorového rozptylu příměsí a modely receptorové, které při vyhodnocování příspěvků jednotlivých zdrojů ke znečištění vzduchu v daném bodě (tzv. receptoru) používají vhodné matematické metody a pracují s daty o složení a vlastnostech směsi imisí v receptorovém bodě a obdobnými údaji pocházejícími z emisních inventur zdrojů znečištění v zájmové oblasti. Dále se např. podle přístupu k vyjádření přenosového pole proudění vzduchu rozlišují modely lagrangeovské a modely eulerovské. Při řešení problémů v tematické oblasti ochrany čistoty ovzduší se též uplatňují modely statistické, v nichž jsou prostřednictvím volby vhodných prediktorů modelovány statist. vazby mezi charakteristikami stavu znečištění ovzduší a meteorologickými parametry, vývojové trendy imisí apod.
česky: modely znečištění ovzduší; slov: modely znečistenia; něm: Ausbreitungsmodelle n/pl; rus: модели загрязнения атмосферы  2014
air pollution monitoring
zjišťování množství znečišťujících příměsí v atmosféře. Při měření znečištění ovzduší se používá buď aerochemických metod (např. zachycování dané příměsi do chem. reagentu při průchodu známého množství znečištěného vzduchu), nebo fyz. metod (opt. pohltivost v dané části spektra lidary apod.), atomové absorpce a dalších analytických metod. Výsledkem je zpravidla určení koncentrace znečišťujících látek, u nás obvykle v rozměru hmotnost příměsi na objem vzduchu, např. v µg.m–3, v anglosaské literatuře v poměrných číslech, často ppm (parts per million) nebo ppb (parts per billion). Měření znečištění ovzduší se organizuje zpravidla na více bodech kontinuálně či ve stacionárních nebo mobilních sítích měření. Časovou jednotkou měření je buď konečný časový interval čili odběrová doba, nebo se měří kontinuálně okamžité hodnoty. Informace v reálném čase poskytuje monitorování znečištění ovzduší. Viz též emise, imise.
česky: měření znečištění ovzduší; slov: meranie znečistenia ovzdušia; něm: Messung der Luftverunreinigung f, Messung der Schadstoffbelastung der Luft f; rus: измерение загрязнения воздуха  1993-a2
air pollution transformation
souhrn chem. změn podmíněných vzájemnými reakcemi znečišťujících příměsí nebo reakcemi mezi příměsemi a složkami ovzduší. Při transformaci příměsí se mohou uplatňovat i fotochemické reakce pod vlivem slunečního záření. Viz též transport znečišťujících příměsí.
česky: transformace příměsi; slov: transformácia prímesi; něm: Transformation der Luftschadstoffen f; rus: трансформация примеси  1993-a1
air pollution transport
ochraně čistoty ovzduší přenos znečišťujících příměsí na různě velkou vzdálenost. V současné době se ustálilo dělení tohoto transportu na blízký neboli lokální, územní a globální. Při blízkém transportu jde o vzdálenosti několika desítek km, kde lze rozeznat příspěvek jednotlivého velkého zdroje znečišťování ovzduší, při územním o vzdálenosti řádu stovek km až kolem tisíce km, kde lze rozlišovat příspěvky velkých skupin zdrojů znečištění, a konečně při globálním nelze rozpoznávat příspěvky jednotlivých zdrojů znečištění ovzduší ani jejich skupin. Mezi územním a globálním transportem znečišťujících příměsí se někdy uvádí ještě regionální transport. Viz též transmise exhalátů, šíření příměsí v atmosféře.
česky: transport znečišťujících příměsí; slov: transport znečisťujúcich prímesi; něm: Transmission von Luftschadstoffen f; rus: перенос загрязняющих примесей  1993-a2
air pressure
syn. tlak atmosférický, tlak barometrický – síla působící v daném místě atmosféry kolmo na libovolně orientovanou jednotkovou plochu a vyvolaná tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny, ve které se tlak zjišťuje, až k horní hranici atmosféry. Tlak vzduchu se v meteorologii vyjadřuje v pascalech (Pa) nebo jejich násobcích, např. hektopascalech (hPa), dříve též v milimetrech rtuťového sloupce, posléze torrech, milibarech (mbar, dříve mb) nebo centibarech (cbar, dříve též cb), přičemž údaj v mbar je shodný s údajem v hPa. Patří k zákl. meteorologickýcm prvkům. Tlak vzduchu s výškou klesá podle barometrické formule. Pro praktické účely se tlak vzduchu zpravidla redukuje na stř. výšku hladiny moře. Pro hodnoty tlaku vzduchu redukovaného na tuto hladinu se konstruují meteorologické mapy přízemního tlakové pole. Viz též měření tlaku vzduchu, tlak vzduchu na stanici, tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře, izobara, tendence tlaková, pole tlakové, extrémy tlaku vzduchu.
česky: tlak vzduchu; slov: tlak vzduchu; něm: Luftdruck m; rus: атмосферное давление, давление воздуха  1993-a3
air pressure measurement
určení hydrostatického tlaku v určitém místě atmosféry. Tlak vzduchu se měří v N.m–2, tj. v pascalech (Pa). V meteorologii je povolena jednotka hPa, která souvisí s dalšími jednotkami používanými v dřívější době těmito převodními vztahy:
1hPa=1mbar(milibar)= 103dyn.cm2=0,75006 torr.
Tlak vzduchu na met. stanicích se měří staničními tlakoměry s přesností na desetiny hPa. V dříve používaných rtuťových tlakoměrech bylo nutné odečtený údaj tlaku redukovat na teplotu rtuti 0 °C a započítat přístrojovou opravu. Ve volné atmosféře se tlak vzduchu měří aneroidovými tlakoměry neboli aneroidy, popř. hypsometry. Viz též redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu.
česky: měření tlaku vzduchu; slov: meranie tlaku vzduchu; něm: Luftdruckmessung f; rus: измерение давления воздуха  1993-a3
air quality
česky: čistota ovzduší; slov: čistota ovzdušia; něm: Reinhaltung der Luft f; fr: qualité de l'air f; rus: чистота атмосферы  1993-a1
air quality protection
souhrnný název pro praktické a výzk. činnosti zabývající se studiem znečištění ovzduší a ochranou ovzduší před znečišťováním. Nevhodně se někdy zkracuje na pojem čistota ovzduší. Viz též hygiena ovzduší.
česky: ochrana čistoty ovzduší; slov: ochrana čistoty ovzdušia; něm: Reinhaltung der Luft f; rus: защита чистоты атмосферы  1993-a1
air temperature
meteorologický prvek udávající tepelný stav ovzduší. Měří se teploměrem, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem a dokonale chráněn před přímým slunečním zářením. Podle doporučení Světové meteorologické organizace mají být čidla teploměrů ve výšce 1,25 až 2,0 m nad zemí. Údaje teploty vzduchu z přízemních stanic ČR teploty vzduchu představují hodnoty teploty vzduchu ve výšce 2 m nad zemským povrchem měřené v meteorologické budce nebo radiačním krytu. Hodnota teploty vzduchu se udává v příslušné teplotní stupnici. Viz též měření teploty vzduchu, inverze teploty vzduchu, gradient teplotní, profil teploty vzduchu, izoterma, pole teplotní, extrémy teploty vzduchu, suma záporných teplot.
česky: teplota vzduchu; slov: teplota vzduchu; něm: Lufttemperatur f; rus: температура воздуха  1993-a3
air temperature inversion
nevhodně zvrat teploty – zvláštní případ vert. rozložení teploty vzduchu, při kterém v určité vrstvě atmosféry, v tzv. inverzní vrstvě, teplota s nadm. výškou vzrůstá. Podle výšky inverzní vrstvy nad zemí rozlišujeme přízemní a výškovou inverzi teploty vzduchu, podle příčiny vzniku např. inverzi teploty vzduchu advekční, frontální, radiační, subsidenční, turbulentní a pasátovou. Inverze teploty vzduchu mají značný význam mimo jiné proto, že stabilní teplotní zvrstvení ovzduší v inverzní vrstvě brzdí promíchávání vzduchu ve vert. i horiz. směru. Tím dochází v nižších a zvláště v uzavřených polohách k vytváření mlh, jezer studeného vzduchu se silnými mrazy v zimě, v průmyslových a městských oblastech s větší hustotou zdrojů znečištění ovzduší ke zvýšeným koncentracím znečišťujících látek, vzniku smogu apod. V oblasti dolní hranice výškových inverzí teploty se často vytváří vrstevnatá oblačnost, která zejména v zimě způsobuje výrazné zkrácení slunečního svitu v nižších polohách oproti nadinverzním horským polohám. Inverze teploty vzduchu charakterizujeme výškou, v níž ji pozorujeme, tloušťkou (vert. rozsahem) vrstvy, v níž teplota vzduchu s výškou vzrůstá, a teplotním gradientem v této vrstvě. Někdy se nepřesně hovoří o „intenzitě" inverze jako rozdílu mezi teplotou horní a spodní hranice inverze. Nejpříznivější podmínky pro vznik inverzí teplot vzduchu jsou v kvazistacionárních anticyklonách. Viz též izotermie, oblak vrstevnatý, oblačnost inverzní.
česky: inverze teploty vzduchu; slov: inverzia teploty vzduchu; něm: Temperaturinversion f; rus: инверсия температуры воздуха  1993-a3
air temperature measurement
určení teploty čidla teploměru, které je v tepelné rovnováze s okolním vzduchem. Pro met. účely se teplota vzduchu měří na základě Celsiovy teplotní stupnice s přesností na desetiny °C, v některých zemích na základě Fahrenheitovy teplotní stupnice. Měří se elektrickým, případně také kapalinovým nebo bimetalickým teploměrem. Teploměr musí být stíněn nebo jinak chráněn před rušivými účinky přímého slunečního záření. Na met. stanicích se proto umísťuje v meteorologické budce nebo v radiačním krytu. Zákl. přístroj pro měření teploty vzduchu je elektrický teploměr s čidlem ve výšce 2 m nad zemským povrchem. K měření hodnot extrémní teploty vzduchu za určité časové období se někdy ještě používají maximální a minimální teploměr, většinou se však tyto hodnoty získávají automatickým zpracováním údajů el. teploměru. Viz též staniční teploměr.
česky: měření teploty vzduchu; slov: meranie teploty vzduchu; něm: Messung der Lufttemperatur f; rus: измерение температуры воздуха  1993-a3
air temperature reduction
1. přepočet teploty vzduchu na jinou nadm. výšku než ve které byla změřena, zpravidla na hladinu moře, viz teplota vzduchu redukovaná na hladinu moře. Provádí se pomocí konvenčně stanoveného nebo z dat odvozeného vertikálního teplotního gradientu, ve stř. Evropě např. podle Hannova vzorce
T0=T+0,005h,
kde T0 je redukovaná teplota, h nadm. výška stanice v metrech a T teplota vzduchu ve výšce h. Závislost teploty vzduchu na nadm. výšce se nicméně během roku mění a je ovlivňována i dalšími faktory, především reliéfem.
2. přepočet prům. měs., sezonní nebo roč. teploty vzduchu krátkých řad pozorování na jednotné, zpravidla normální období. Provádí se pomocí blízké referenční stanice s úplnou řadou pozorování metodou diferencí za předpokladu kvazikonstantnosti těchto diferencí.
česky: redukce teploty vzduchu; slov: redukcia teploty vzduchu; něm: Reduktion der Lufttemperatur f; rus: приведение температуры воздуха (к уровню моря, к одному периоду)  1993-a3
air-conditioning
technická zařízení a jejich činnost směřující k vytváření umělých nebo upravených podmínek ovzduší. Klimatizace se provádí v uzavřených prostorách ve snaze zlepšit mikroklima pracovního nebo obytného prostředí, zejména teplotu a vlhkost vzduchu. Spočívá zejména ve vytápění (ohřívání) nebo ochlazování, vysušování nebo zvlhčování vzduchu.
Termín sestává ze slova klima a přípony -izace (pův. lat. -isatio), která je součástí dějových podst. jmen.
česky: klimatizace; slov: klimatizácia; něm: Klimaanlage f, Klimatisierung f; rus: климатизация, кондиционирование воздуха  1993-a1
air-mass thunderstorm
syn. bouřka nefrontální – bouřka, která se vyskytuje v souvislosti s vývojem srážkových konvektivních oblaků druhu Cbinstabilní vzduchové hmotě bez vazby na atmosférické fronty. Vzniká zejména následkem termické konvekce v místech příznivých pro rychlé oteplování velkých objemů vzduchu.
česky: bouřka uvnitř vzduchové hmoty; slov: búrka vo vnútri vzduchovej hmoty; něm: Luftmassengewitter n; fr: orage de masse d'air m; rus: внутримассовая гроза  1993-a3
air-pocket
v letecké terminologii zastaralý a nevhodný název pro intenzívní sestupné pohyby působené termickou i mechanickou turbulencí zejména nad členitým terénem.
česky: díra vzdušná; slov: vzduchová diera; něm: Fallbö f, Luftloch n; fr: poche d'air f; rus: воздушная яма  1993-a1
airborne dust
pevné částice antropogenního původu rozptýlené v atmosféře, jejichž rychlost sedimentace je natolik malá, že mohou ve vzduchu setrvávat po rel. dlouhou dobu (několik dnů i více) a dostávat se do značných vzdáleností od svých zdrojů. Velikost částic polétavého prachu je řádově 10–5 m a menší, nejvíce jsou zastoupeny částice s rozměry pod 10–6 m. Viz též popílek, spad prachu, měření znečištění ovzduší.
česky: prach poletavý; slov: poletavý prach; něm: Schwebstaub m; rus: взвешенная пыль  1993-a2
aircraft meteorological observation
česky: pozorování meteorologické z letadel během letu; slov: meteorologické pozorovanie z lietadiel počas letu; něm: meteorologische Flugzeugbeobachtung; rus: самолетное метеорологическое наблюдение  1993-b3
aircraft meteorological station
1. meteorologická stanice, která provádí letadlové meteorologické měření během letu letadla. Měří teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, turbulenci a námrazu. Každé měření je doplněno údajem o čase, poloze a fázi letu. Výsledky měření jsou automaticky zpracovávány a v kódech AMDAR nebo BUFR předávány do příslušných met. center. Viz též pozorování meteorologické z letadel během letu.
2. letoun, výjimečně kluzák nebo vrtulník (případně meteologický dron) upravený speciálně pro letadlový průzkum počasí. Kromě met. měření a pozorování meteorologických prvků a jevů může být vybavený pro vypouštění klesavých radiosond nebo pro jiná speciální měření. Tento typ letadlové meteorologické stanice provádí vert. nebo horiz. letadlovou sondáž atmosféry lokálního charakteru.
česky: stanice meteorologická letadlová; slov: lietadlová meteorologická stanica; něm: Flugzeugwetterstation f; rus: самолетная метеорологическая станция, самолетная метеорологическая станция  1993-b3
aircraft meteorological station
česky: stanice meteorologická na letadle; slov: meteorologická stanica na lietadlách; něm: Flugzeugwetterstation f; rus: самолетная метеорологическая станция  1993-a3
aircraft meteorological station
česky: stanice meteorologická letounová; slov: lietadlová meteorologická stanica; rus: летающая метеорологическая станция  2019
aircraft sounding
sondáž atmosféry prováděná letadlovou meteorologickou stanicí, a to ve formě meteorologického pozorování z letadel během letu nebo v rámci letadlového průzkumu počasí. Stoupá-li letadlo v prostoru letiště, třeba i s krátkými úseky vodorovného letu, jedná se o vertikální letadlovou sondáž atmosféry. Je-li prováděno měření při letu po trati, označuje se letadlová sondáž jako horizontální sondáž atmosféry.
česky: sondáž atmosféry letadlová; slov: lietadlová sondáž atmosféry; něm: Flugzeugsondierung f; rus: самолетное зондирование  1993-b3
AIREP
pravidelná hlášení o pozorování z letadel během letu jsou zpravidla předávána datovým spojem a mají následující strukturu skládající se ze dvou datových bloků. V 1. bloku jsou údaje o zeměpisné šířce a délce, hladině a času pozorování a ve 2. bloku pak údaje o směru a rychlosti výškového větru, teplotě a pokud jsou k dispozici tak údaje o turbulenci a vlhkosti. Údaje jsou předávány v dohodnutých intervalech závislých na hustotě provozu a fázi letu.
česky: hlášení pravidelné o pozorování z letadel během letu (AIREP); slov: pravidelné hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP); něm: AIREP; rus: регулярные метеорологические наблюдения с борта воздушных судов (AIREP), сводка АЙРЕП  2014
AIREP SPECIAL-ARS
hlášení, která musí podávat všechna letadla, kdykoliv jsou pozorovány nebo dojde-li ke střetu s následujícími podmínkami: mírná nebo silná turbulence, nebo mírná nebo silná námraza, nebo silná horská vlna, nebo bouřky bez krup, zastřené popř. prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čarách instability), nebo bouřky s kroupami, zastřené, prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čárách instability), silná prachová vichřice nebo silná písečná vichřice nebo oblak tvořený vulkanickým popelem, nebo přederupční vulkanická aktivita nebo vulkanická erupce. Mimořádná hlášení jsou zasílána buď datovým spojem letadlo–země nebo radiotelefonním spojením. Je-li meteorologickou výstražnou službou přijato mimořádné hlášení z letadla, ale podle mínění meteorologa nebude mít hlášený jev trvání a není tedy důvod k vydání informace SIGMET, musí být toto mimořádné hlášení rozšířeno vydáním ARS stejným způsobem, jako se rozšiřují informace SIGMET, t.j. meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a dalším meteorologickým služebnám, v souladu s regionálními postupy ICAO.
česky: hlášení mimořádné o pozorování z letadel během letu (AIREP SPECIAL-ARS); slov: mimoriadne hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP SPECIAL-ARS); něm: AIREP; rus: сводка АЙРЕП  2014
airglow
nepřetržité vyzařování energie atomy a molekulami ve výškách 85 až 300 km ve viditelném oboru spektra. Příčinou svitu oblohy je excitace, disociace a ionizace různých molekul a iontů působená slunečním zářením s následnou rekombinací, při níž se uvolňuje energie vyzařováním v různých spektrálních čarách. Svit oblohy pozorovaný v noci se nazývá noční svit oblohy. Předpokládá se existence denního svitu oblohy, který se však nedá pozorovat, poněvadž je překryt jinými intenzivnějšími toky záření. Svit oblohy je součástí světla noční oblohy, jeho rozložení po obloze a v čase nemusí být konstantní, někdy se vyskytují časové epizody jeho zvýšené intenzity na celé obloze, nebo na jejích částech, což může v některých případech negativně ovlivňovat např. astronomická pozorování. Má charakter od rovnoměrně rozloženého závoje, přes různé nerovnoměrné pásy, až po série vln postupujících oblohou. Zvýšená aktivita nočního svitu oblohy a jeho prostorové charakteristiky souvisí mimo jiné i s výskytem silných konv. bouří, tsunami a jinými jevy, probíhajícími při zemském povrchu či v troposféře.
česky: svit oblohy přirozený; slov: svit oblohy; něm: Himmelslicht n, Nachthimmellicht n; rus: светимость ночного неба  1993-b3
airglow
Termín zavedl z podnětu O. Struveho v r. 1950 amer. astronom C. T. Elvey. Skládá se z angl. slov air „vzduch“ a glow „záře“.
česky: airglow; slov: airglow; něm: Himmelsleuchten n  2016
airmass fog
mlha vznikající mimo oblasti atmosférických front. Patří k ní např. mlha radiační, advekční a svahová. Viz též klasifikace mlh Willettova, mlha frontální.
česky: mlha uvnitř vzduchové hmoty; slov: hmla vo vnútri vzduchovej hmoty; něm: Luftmassennebel m; rus: внутримассовый туман  1993-a3
AIRMET information
výstražná informace vydávaná ve zkrácené otevřené řeči leteckou meteorologickou výstražnou službou. Obsahuje stručný popis výskytu nebo očekávaného výskytu specifikovaných meteorologických jevů v prostoru a čase, které mohou ovlivnit bezpečnost letového provozu v nízkých hladinách, a které již nebyly uvedeny v sekci 1 oblastní předpovědi pro lety v nízkých hladinách GAMET v dané informační oblasti nebo její části. Období platnosti informace AIRMET nesmí přesáhnout 4 hodiny.
česky: informace AIRMET; slov: informácia AIRMET; něm: AIRMETs n/pl, AIRMET-Information f; rus: информация AIRMET  2014
Aitken counter of nuclei
přístroj ke zjišťování koncentrace kondenzačních jader ve vzduchu. Je tvořen komůrkou, v níž se sledovaný vzorek nenasyceného vzduchu prudce ochladí vynucenou adiabatickou expanzí. Ochlazením dojde ke kondenzaci vodní páry na kondenzačních jádrech a vzniku zárodečných kapiček, které vypadávají na skleněnou destičku. Pomocí mikroskopu se určí počet kapiček usazených na plošné jednotky destičky a následně objemová koncentrace kondenzačních jader. Přístroj zkonstruoval skotský meteorolog J. Aitken (1839–1919) v roce 1880 a jeho původním účelem bylo měření koncentrace částic atmosférického prachu.
česky: počítač jader Aitkenův; slov: Aitkenov počítač jadier; něm: Kernzähler nach Aitken m; rus: счетчик ядер Айткена  1993-a2
Aitken nuclei
syn. částice Aitkenovy – aerosolové částice o poloměru menším než 0,1 µm (10–7 m). Jde o nejpočetněji zastoupené částice v atmosférickém aerosolu, jejichž koncentrace může být odhadnuta Aitkenovým počítačem jader, kde se Aitkenovy částice při velkém přesycení vodní párou projevují jako kondenzační jádra. Nemají však podstatný význam pro kondenzaci při nízkých přesyceních vodní párou v reálné atmosféře. Koncentrace Aitkenových jader ve velkých městech bývá > 150 000 / cm3. Jsou významná pro atmosférickou elektřinu jako velké atmosférické ionty. Byla pojmenována po skotském meteorologovi a fyzikovi Johnu Aitkenovi (1839–1919). Svojí velikostí odpovídají nanočásticím.
česky: jádra Aitkenova; slov: Aitkenove jadrá; něm: Aitken-Kerne m/pl; rus: ядра Айткена  1993-a3
Aitken particles
česky: částice Aitkenovy; slov: Aitkenove častice; něm: Aitkenteilchen n; fr: noyaux d'Aitken pl, particules d'Aitken pl; rus: частицы Айткена  1993-a2
albedo
poměr množství odraženého záření k množství záření dopadlého na určitý povrch. Albedo vyjadřujeme buď jako číslo bez fyz. rozměru, jehož hodnota leží v intervalu (0, 1), nebo častěji v procentech. Obvykle se používá k charakteristice poměrů v krátkovlnné oblasti spektra, tj. pro poměr odraženého a globálního slunečního záření. Z přirozených druhů povrchu souše má největší albedo sněhová pokrývka (čistý čerstvý sníh odráží 70 i více procent dopadajícího slunečního záření, povrch půdy nebo vegetační kryt zhruba od 5 do 35 %). Albedo vodních ploch silně závisí na výšce Slunce nad obzorem (s klesající výškou Slunce roste) a pohybuje se zhruba v rozmezí 2 až 70 %.
Termín zavedl do fotometrie švýc. přírodovědec J. H. Lambert v r. 1760. Slovo pochází z latiny, kde označuje bělost (od albus „bílý“, srov. albín). Odkazuje na skutečnost, že světlejší povrchy mají větší odrazivost.
česky: albedo; slov: albedo; něm: Albedo f; fr: albédo m; rus: альбедо  1993-a3
albedo of the Earth
poměr záření odraženého Zemí jako planetou k záření Slunce vstupujícímu do atmosféry Země. V současné době se na základě družicových meteorologických měření udává hodnota albeda Země přibližně 30 %.
česky: albedo Země; slov: albedo Zeme; něm: Albedo der Erde f, Erdalbedo f, planetare Albedo f; fr: albédo terrestre m; rus: альбедо Земли, планетарное альбедо  1993-a2
albedometer
přístroj pro měření albeda. Principiálně je tvořen pyranometrem upraveným tak, aby jeho vodorovně orientované čidlo mohlo být obráceno postupně směrem vzhůru a dolů. Z hodnot naměřených při obou polohách čidla se vypočte hledaný poměr. Albedometr se užívá např. k určení albeda oblaků nebo rozličných druhů zemského povrchu, jako trávy, sněhu apod.
Termín se skládá z lat. albedo „bělost“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: albedometr; slov: albedometer; něm: Albedometer n; fr: albédomètre m; rus: альбедометр  1993-a1
alcohol thermometer
skleněný teploměr, jehož teploměrnou kapalinou je líh, popř. jiná organická látka s bodem tuhnutí kolem –100 °C, která bývá někdy zabarvena pro usnadnění čtení údajů. Nejčastěji se používá k měření minimální teploty vzduchu.
česky: teploměr lihový; slov: liehový teplomer; něm: Alkoholthermometer n; rus: спиртовый термометр  1993-a2
Aleutian low
syn. cyklona severopacifická – akční permanentní centrum atmosféry nad sev. částí Tichého oceánu mezi Aljaškou a Kamčatkou, s nejčastější polohou středu v oblasti aleutského souostroví. V zimě je aleutská cyklona důležitým článkem deformačního pole v sev.části Tichého oceánu. Její existence je podmíněna všeobecnou cirkulací atmosféry. Je oživována postupujícími cyklonami, které se tvoří na polární frontě jižně od aleutské cyklony, jakož i cyklonami na arktické frontě, ležící severněji.
česky: cyklona aleutská; slov: aleutská cyklóna; něm: Aleutentief n, Aleuten-Zyklone f; fr: dépression des Aléoutiennes f; rus: алеутская депрессия, алеутский минимум, алеутский циклон  1993-a3
Alexander's band
syn. pás temný, pás Alexandrův – pás oblohy mezi hlavní a vedlejší duhou. Za situace, kdy jsou obě duhy výrazně patrné, má část oblohy uvnitř hlavní duhy relativně největší jas, poněkud menší jas mívá obloha na vnější straně vedlejší duhy, zatímco mezi oběma duhami je jas oblohy nejmenší. Paprsky s jedním vnitřním odrazem na vodních kapkách mohou přicházet do oka pozorovatele pouze z prostoru uvnitř hlavní duhy, paprsky se dvěma vnitřními odrazy jen z prostoru vně vedlejší duhy, zatímco prostor mezi oběma duhami je pro oba typy paprsků nepřístupný.
česky: pás tmavý; slov: tmavý pás; něm: Alexanders dunkles Band n; rus: тёмная полоса  2014
Alexander's band
syn. pás tmavý.
česky: pás temný; slov: temný pás, tmavý pás; něm: Alexanders dunkles Band n; rus: тёмная полоса  2019
Alexander's band
syn. pás tmavý.
česky: pás Alexandrův; slov: Alexandrov pás; něm: Alexanders dunkles Band n  1993-a3
algebraic model
pojem používaný některými autory v teoriích turbulence a v modelování mezní vrstvy atmosféry. V rámci řešení problému uzávěru se k přímému vyjádření Reynoldsových napětí nepoužívá žádná rovnice, ale vhodně zkonstruovaný algebraický výraz. Obsah pojmu se v tomto smyslu v zásadě kryje s nularovnicovými modely. V literatuře se též vyskytuje pojem algebraický RSM model, kdy se vhodně zkonstruované algebraické výrazy používají v rámci řešení problému uzávěru na příslušné úrovni k uzavření soustavy Kellerových–Fridmanových rovnic.
česky: model algebraický; slov: algebraický model; něm: algebraisches Modell n  2014
Alisov`s classification of climate
genetická klasifikace klimatu, navržená B. P. Alisovem v 50. letech 20. století (v češtině Alisov, 1954). Vychází z geografické klasifikace vzduchových hmot. Rozlišuje sedm klimatických pásem oddělených zimní a letní polohou klimatologických front. Ve čtyřech hlavních pásmech celoročně převažuje jedna vzduchová hmota, pro tři vložená vedlejší pásma je charakteristické jejich sezonní střídání. Je vymezeno klima ekvatoriální, subekvatorální neboli rovníkových monzunů, tropické, mírných šířek, subarktické (bez ekvivalentu na jižní polokouli) a arktické, resp. antarktické. Klimatická pásma se dále mohou dělit do klimatických typů na kontinentální, oceánské, západních pobřeží a východních pobřeží.
česky: klasifikace klimatu Alisovova; slov: Alisovova klasifikácia klímy; něm: Klimaklassifikation nach Alisov f; rus: классификация климатa по Алисову  1993-b3
all weather operations
letový provoz bez ohledu na nevhodné povětrnostní podmínky (All weather operations, zkr. AWO). K provozu za každého počasí se vztahují tzv. letištní provozní minima (kategorie ICAO):
I. kategorii představuje úroveň zabezpečení, která umožňuje provoz při hodnotách dráhové dohlednosti (VIS) ne méně než 800 m nebo RVR ne méně než 550 m a výšce základny význačné oblačnosti (výšce rozhodnutí, DH-decision height) ne nižší než 200 FT (60 m).
II. kategorie umožňuje provoz při hodnotách DH nižších než 200 FT, ale ne nižších než 100 FT (30 m) a RVR ne nižší než 300 m.
IIIa kategorii odpovídá dráhová dohlednost ne nižší než 175 m a DH nižší než 100 FT, nebo bez stanovené DH, IIIb kategorii odpovídá dráhová dohlednost nižší než 175 m, ale ne méně než 50 m a DH nižší než 50 FT (15 m) nebo bez stanovené DH a IIIc kategorií je provoz za každého počasí tj. bez stanoveného limitu pro DH a RVR.
V ČR je letiště Václava Havla Praha letištěm CAT IIIb a letiště Ostrava Mošnov CAT II. Letiště Karlovy Vary a Brno Tuřany letišti CAT I. Viz též let s použitím přístrojů, let za ztížených meteorologických podmínek.
česky: provoz za každého počasí (AWO); slov: prevádzka za každého počasia; něm: Allwetterflugbetrieb m; rus: всепогодные полеты, полеты при всех типах погоды  1993-b3
Allard formula
vztah vyjadřující závislost mezi prahovou hodnotou osvětlení oka, svítivostí zdroje světla, dohledností, propustností ovzduší a vzdáleností zdroje světla od fotometru. Používá se ve tvaru:
ET=ID2p D/Z,
kde ET je prahová hodnota osvětlení v lx, I svítivost zdroje světla v cd, D dohlednost v m, P značí propustnost atmosféry v % a Z vzdálenost zdroje světla od fotometru udávaná v m. Hodnota ET je pro noční hodiny rovna 10–6,1 lx, za svítání a soumraku 10–5 lx, během dne 10–4 (při bezoblačném dni 10–3) lx. V letecké meteorologii se Allardův vztah používá pro přepočet hodnot propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost. Vzorec slouží při porovnání dohlednosti měřené přístrojem a meteorologické dohlednosti vizuálně odhadované pozorovatelem. Viz též měření dráhové dohlednosti, vztah Koschmiederův.
česky: vztah Allardův; slov: Allardov vzťah; něm: Allardsche Formel f; rus: формула Алларда  1993-a3
allobaric wind
česky: vítr alobarický; slov: alobarický vietor; rus: аллобарический ветер  1993-a1
allohyptic wind
česky: vítr alohyptický; slov: alohyptický vietor; rus: аллогиптический ветер  1993-a1
Alpine glow
jev pozorovaný za soumraku v horských oblastech. Zatímco údolní polohy jsou při nízké poloze Slunce ve stínu, jsou vrcholy přímo nebo odrazem ozářeny a nabývají růžové nebo žlutavé barvy. Místní název pro ozáření vrcholů je „Alpenglühen“.
česky: ozáření vrcholů; slov: ožiarenie vrcholov; něm: Alpenglühen n; rus: альпийское сияние, пурпурный свет  1993-a3
altimeter
družicové meteorologii označení pro aktivní radiometr, zaměřený na získávání velmi přesných údajů o výšce hladiny moří a oceánů. Data z altimetrů (společně s dalšími daty) jsou rovněž asimilována do modelů numerické předpovědi počasí. Viz též družice Jason.
Termín pochází z lat. slova altimeter, doloženého již v 11. století jako označení přístroje na měření výšky. Skládá se z lat. altus „vysoký“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: altimetr; slov: altimeter; něm: Altimeter n, Höhenmesser m, Altimeter n, Höhenmesser m; fr: altimètre m; rus: алтиметр  2014
altimeter corrections
z met. hlediska oprava údaje aneroidového výškoměru při zjišťování skutečných výšek nebo výškových rozdílů. Protože stupnice přístroje je konstruována podle rozložení tlaku vzduchu ve standardní atmosféře, má na tyto opravy vliv kolísání atm. tlaku v počátečním bodě nastavení a skutečný průběh teploty vzduchu ve vrstvě změřeného výškového rozdílu. Např. pro daný konstantní rozdíl výšek je hodnota barometrického rozdílu různá, při nadnormálním tlaku je vyšší než za normálu, stejně tak při chladnějším vzduchu a naopak. Podobně platí odvozené vztahy pro přepočet výšek z naměřeného barometrického rozdílu. Je proto nutné při přesném měření započítat opravy, které se dají odvodit např. z výpočtů podle barometrické formule.
česky: opravy údaje výškoměru; slov: korekcia údaja výškomeru; něm: Korrektur der Höhenmessung f; rus: поправки высотомера  1993-a1
altimeter setting
nastavení výškoměru na takovou hodnotu tlaku vzduchu, při níž přístroj udává výšku nad zvolenou referenční hladinou, např. nad dráhou letiště nebo nad hladinou moře, nebo nad tzv. převodní hladinou udává letovou hladinu. Po průletu převodní hladinou je nastaven tlak 1 013 hPa, převodní hladinou je v ČR zpravidla výška 5 000 FT MSL.
česky: nastavení výškoměru; slov: nastavenie výškomera; něm: Höhenmessereinstellung f; rus: установка шкалы альтиметра (высотомера)  1993-a3
altitude
vert. vzdálenost hladiny, bodu nebo definovaného místa od stř. hladiny moře. V angl. terminologii se pro nadmořskou výšku používají termíny: „elevation“, jde-li o nadm. výšku objektů na zemském povrchu nebo objektů pevně spojených se zemským povrchem a „altitude“, jedná-li se o nadm. výšku objektů nad zemským povrchem; nebo obecnější termín „height above mean sea level“. V češtině a slovenštině existuje jediný termín „nadmořská výška“.
česky: výška nadmořská; slov: nadmorská výška; něm: Höhe über dem (mittleren) Meeresspiegel f, Meereshöhe f; rus: высота над уровнем моря, превышение над уровнем мoря  1993-a3
altitude of tropopause
výška, v níž začíná tropopauza. Obvykle je to výška hladiny, v níž vert. teplotní gradient splňuje kritérium konvenční tropopauzy. Pokud se nad určitou oblastí vyskytuje několik tropopauz, hovoří se o výšce první, druhé, popř. další tropopauzy. Průměrná výška tropopauzy v polárních oblastech je 8 až 9 km, v mírných zeměpisných šířkách 10 až 12 km a v rovníkové oblasti 17 až 18 km. V zimním období je výška tropopauzy menší než v letním období, v oblasti cyklon je zpravidla menší než v oblasti anticyklon. V případě dynamické tropopauzy, je její výška závislá na dynamických pohybech v troposféře a stratosféře, obvykle je v polárních oblastech výrazně níž než v subtropech.
česky: výška tropopauzy; slov: výška tropopauzy; něm: Tropopausenhöhe f; rus: высота тропопаузы  1993-a3
Altocumulus
(Ac) [altokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Ac je charakterizován jako menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků barvy bílé či šedé, popř. bílé a šedé, které mají vlastní stíny. Skládají se z malých oblačných částí v podobě vln, oblázků, valounů apod., které mohou být navzájem oddělené nebo mohou spolu souviset. Mnohdy mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí bývá 1 až 5° prostorového úhlu. Ac je vodní nebo smíšený oblak středního patra. Vzniká např. následkem vlnového proudění, při přetékání vzduchu přes horské překážky nebo transformací jiných druhů oblaků. Průsvitnost Ac je velmi proměnlivá. Ac lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, floccus, castellanus nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma. Viz též beránky.
Termín navrhl franc. meteorolog E. Renou v r. 1870. Byl vytvořen spojením lat. slov altus „vysoký, ve výši“ a cumulus „kupa, hromada“. Do češtiny se v minulosti překládal jako vysoká kupa.
česky: altocumulus; slov: altocumulus; něm: Altocumulus m; fr: altocumulus m; rus: высококучевые облака  1993-a3
Altostratus
(As) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. As je charakterizován jako šedavá a modravá oblačná plocha nebo vrstva, s vláknitou nebo žebrovitou strukturou nebo i bez patrné struktury, která pokrývá úplně nebo částečně oblohu. Oblak bývá často tak tenký, že obrysy Slunce lze pozorovat jako za matným sklem. U As se nevyskytují halové jevy. As je smíšený, méně často vodní oblak středního patra, někdy však zasahuje i do patra vysokého. Vyskytuje se např. jako součást oblačných systémů teplé fronty a studené fronty prvního druhu, kde vzniká působením výkluzných pohybů teplého vzduchu. Srážky z As u nás v teplé polovině roku obvykle nevypadávají. As se dále nedělí podle tvaru, lze jej však dále klasifikovat podle odrůdy jako translucidus, opacus, duplicatus, undulatus a radiatus. Zvláštnostmi As mohou být virga a mamma.
Termín navrhl franc. meteorolog E. Renou v r. 1877. Byl vytvořen spojením lat. slov altus „vysoký, ve výši“ a stratus „vrstva“. Do češtiny se v minulosti překládal jako vysoká sloha.
česky: altostratus; slov: altostratus; něm: Altostratus m; fr: altostratus m; rus: высокослоистые облака  1993-a3
Amagat-Leduc law
zákon, podle něhož objem směsi ideálních plynů je při daném tlaku a dané teplotě roven součtu dílčích objemů jednotlivých složek směsi. Zákon Amagatův–Leducův se využívá v termodynamice atmosféry. Viz též zákon Daltonův.
česky: zákon Amagatův–Leducův; slov: Amagatov a Leducov zákon; něm: Amagat-Leducsches Gesetz n; rus: закон Амагата-Ледука  1993-b1
ambient air pollutant limit
znečišťující příměs v ovzduší, která má toxické nebo jinak škodlivé účinky na člověka nebo jiné organismy, pokud se vyskytuje v určité koncentraci po určitou dobu. Látkami znečisťujícícimi ovzduší mohou být plyny, i tuhé či kapalné součásti atmosférického aerosolu. Jsou antropogenního a někdy i přírodního původu. Mezní (nejvýše přípustné) koncentrace běžných znečisťujících látek z hlediska humánní hygieny, vztažené na určitou odběrovou dobu, jsou ve vyspělých zemích včetně ČR stanoveny zákonem, avšak vliv směsí škodlivin je zpravidla nutno hodnotit individuálně. Známou znečisťující látkou, vznikající při hoření fosilních paliv, je oxid siřičitý (SO2), dalšími znečisťujícími látkami jsou např. oxidy dusíku (NO, NO2), sloučeniny fluóru a jemné částice poletavého prachu. Z organických látek se dnes za velmi nebezpečnou považuje např. benzo(a)pyren. Viz též znečištění ovzduší, koncentrace znečisťujících látek.
česky: látka znečisťující ovzduší; slov: látka znečisťujúca ovzdušie  2014
ambient air pollution
množství znečišťujících příměsí přecházejících z ovzduší na příjemce (receptor). Mírou imise je koncentrace znečišťující látky v ovzduší, vyjadřovaná hmotností na objem (µg.m–3), popř. hmotností příměsi na 1 kg vzduchu. V anglosaské literatuře se setkáváme s vyjádřením ppb (parts per billion), čímž se zpravidla rozumí poměr objemu znečišťujících příměsí k objemu směsi. Viz též emisetransmise exhalátů.
Termín pochází z lat. immissio „vpouštění“, odvozeného od immitere „vpouštět“ (z in- „v, do“ a mittere „posílat, pouštět“).
česky: imise; slov: imisia; něm: Immission f; rus: иммиссия  1993-a3
ambient air pollution monitoring
česky: měření imisí; slov: meranie imisií; něm: Immissionsmessung f; rus: метеорологическое измерение примесей  1993-a1
ambient air polutant limit value
nejvýše přípustná úroveň znečištění venkovního ovzduší stanovená Zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Imisní limity jsou stanoveny pro vymezené znečišťující látky, které mají podle výsledků dlouhodobých studií prokazatelně škodlivý účinek na lidské zdraví nebo vegetaci a ekosystémy. Odborně hodnoty konkrétních imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO). Pro Evropskou Unii jsou stanoveny imisní limity tzv. směrnicemi (direktivami) EU. Z těchto směrnic pak vycházejí národní imisní limity stanovené legislativou jednotlivých členských států. Dodržování imisních limitů je právně vymahatelné a jejich nedodržení je finančně sankcionováno.
česky: limit imisní; slov: imisný limit; něm: Immissionsobergrenze f  2016
Amble diagram
málo používaný druh aerologického diagramu s kosoúhlými souřadnicovými osami T, –ln p do izobarické hladiny 500 hPa a osami T, –p nad hladinou 500 hPa (T je teplota vzduchu, p tlak vzduchu). Autorem diagramu je O. Amble.
česky: diagram Ambleův; slov: Ambleov diagram; něm: Amble-Diagramm n; fr: diagramme d'Amble m, diagramme à axes obliques m; rus: диаграмма Амбля  1993-a2
ambulatory meteorological measurement
zpravidla krátkodobé met. měření, jehož cílem je zjišťovat topoklimatické a mikroklimatické poměry určitého území a míst, hodnotit vliv terénu na meteorologické prvky, objasňovat met. příčiny některých např. biologických jevů v přírodě apod. Tato měření směřují k průzkumu inverzních poloh, teplotních poměrů vzhledem k orientaci a sklonu svahů, větrných poměrů, znečištění ovzduší atd. Provádí se v návaznosti na pozorování ve stálé staniční síti, a zvláště za vhodných povětrnostních situací. Viz též mikroklima, topoklima, inverze teploty vzduchu, inverze vlhkosti vzduchu, bonitace klimatologická, klima svahové.
česky: měření meteorologické terénní ambulantní; slov: ambulantné terénne meteorologické meranie; rus: метеорологические полевые измерения  1993-a1
AMDAR
(Aircraft Meteorological Data Relay)
1. Program Světové meteorologické organizace, který koordinuje letadlová meteorologická měření a následnou kontrolu, zpracování a distribuci těchto dat.
2. Alfanumerický kód pro reprezentaci dat z letadlových meteorologických stanic.
česky: AMDAR; slov: AMDAR; rus: AMDAR  2019
amended forecast
nevyvíjí-li se počasí v souladu s vydanou krátkodobou předpovědí počasí, tato dříve vydaná předpověď se upřesňuje. Nejčastěji bývá upřesnění předpovědi prováděno v letištních předpovědích počasí se zřetelem na zachycení změn meteorologických prvků, které zásadně ovlivňují letecký provoz. Opravená nebo upřesněná předpověď je v letecké meteorologii označována jako AMD (amended). Viz též předpověď počasí letištní.
česky: upřesnění předpovědi; slov: upresnenie predpovede; něm: berichtigte Wettervorhersage f; rus: уточнение прогноза  1993-a3
amount of precipitation
syn. množství srážek – množství vody spadlé v kapalném nebo pevném skupenství na vodorovnou plochu a/nebo usazené na zemi v daném místě během určitého časového intervalu (hodina, den, měsíc, rok apod.). Denní úhrn srážek se v ČR měří standardně v 7 h SEČ, přičemž zjištěný údaj za uplynulých 24 h se připisuje předchozímu dni. Úhrn srážek ve zprávě SYNOP vyjadřuje množství spadlých srážek za měřící období 1, 3, 6, 12 nebo 24 hodin. Úhrn srážek se udává v mm (1 mm srážek = 1 l vody na 1 m2), resp. v kg.m–2, s přesností na 0,1 mm, resp. na 0,1 kg.m–2. Viz též měření srážek, intenzita srážek.
česky: úhrn srážek; slov: úhrn zrážok; něm: Niederschlagshöhe f, Niederschlagssumme f; rus: количество осадков, сумма осадков  1993-a3
amplitude of the meteorological element
rozdíl nejvyšší a nejnižší hodnoty meteorologického prvku, změřené za určitý časový úsek, zpravidla v průběhu dne (viz amplituda denní), měsíce (viz amplituda měsíční) nebo roku (viz amplituda roční). Zprůměrováním těchto hodnot za delší období dostaneme průměr denní, měsíční a roční amplitudy. Pokud místo určitého roku, měsíce nebo dne uvažujeme celé sledované období, resp. kalendářní měsíc nebo kalendářní den, dostaneme absolutní amplitudu, resp. měsíční nebo denní absolutní amplitudu.
česky: amplituda meteorologického prvku; slov: amplitúda meteorologického prvku; něm: Amplitude der meteorologischen Größe f; fr: amplitude d'un élément météorologique f, amplitude de l'élément météorologique f; rus: амплитуда метеорологического элемента  1993-a3
anabatic front
atmosférická fronta s výstupným pohybem teplého vzduchu nad frontální plochou. Úhel sklonu plochy anafronty je větší než úhel sklonu stacionární fronty, tangens úhlu sklonu anafronty je řádově roven 0,01. Příkladem anafronty jsou teplé fronty a studené fronty prvního druhu. Viz též katafronta.
Termín zavedl švédský meteorolog T. Bergeron mezi roky 1934 a 1936. Vytvořil ho přidáním řec. předpony ἀνα- [ana-] s významem „na, po, vzhůru“ k dříve zavedenému pojmu fronta.
česky: anafronta; slov: anafront; něm: Anafront f, Aufgleitfront f; fr: front anabatique m, anafront m; rus: анабатический фронт, анафронт  1993-a3
anabatic wind
syn. vítr výstupný – vítr se vzestupnou složkou. Při zemském povrchu se jedná především o výstup teplého vzduchu do vyšších poloh, tedy denní fázi horského a údolního větru a svahového větru. V uvedeném smyslu sem patří i vynucené výstupy vzduchu v cyklonách, na návětří hor apod. Anabatický charakter mají také výkluzné pohyby vzduchu na anafrontách. Opačného smyslu je katabatický vítr.
česky: vítr anabatický; slov: anabatický vietor; něm: Aufgleiten n; rus: анабатический ветер, восходящий ветер  1993-a3
anafront
atmosférická fronta s výstupným pohybem teplého vzduchu nad frontální plochou. Úhel sklonu plochy anafronty je větší než úhel sklonu stacionární fronty, tangens úhlu sklonu anafronty je řádově roven 0,01. Příkladem anafronty jsou teplé fronty a studené fronty prvního druhu. Viz též katafronta.
Termín zavedl švédský meteorolog T. Bergeron mezi roky 1934 a 1936. Vytvořil ho přidáním řec. předpony ἀνα- [ana-] s významem „na, po, vzhůru“ k dříve zavedenému pojmu fronta.
česky: anafronta; slov: anafront; něm: Anafront f, Aufgleitfront f; fr: front anabatique m, anafront m; rus: анабатический фронт, анафронт  1993-a3
anallobar
izalobara spojující místa se stejnou kladnou hodnotou tlakové tendence za daný časový interval, např. za 3, 6 nebo 24 hod. Viz též katalobara.
Termín (ve tvaru anisallobar) zavedl švédský meteorolog N. G. Ekholm v r. 1913. Skládá se z řec. komponentu ἀνα- [ana-] s významem „na, po, vzhůru“ a slova izalobara, z něhož byl kvůli snazší výslovnosti vypuštěn první komponent.
česky: analobara; slov: analobara; něm: Anallobare f; fr: anallobare f; rus: аналлобара  1993-a3
analogue method
metoda předpovědi počasí založená na předpokladu, že atm. procesy, které se v minulosti rozvíjely analogicky, budou se tak rozvíjet i v budoucnu. Většinou se hledá analogie synoptických procesů (někdy pouze meteorologických prvků) na určitém území během několika dnů až měsíců. Do roku 2006 byla tato metoda používaná v provozní praxi ČHMÚ pro konstrukci měsíční předpovědi počasí.
česky: metoda analogu; slov: metóda analógu; něm: Methode der ähnlichen Fälle f; rus: метод аналогов  1993-a2
analysed chart
met. mapa přízemní nebo výšková, na níž jsou zakresleny izolinie meteorologických prvků, zejména izobary nebo izohypsy, izotermy, izotachy aj., určeny polohy atm. front, zakresleno rozložení atm. srážek a jejich druhů, výskyt mlh, bouřek atd. Analýza se vyjadřuje smluvenými značkami, symboly a barvami.
česky: mapa analyzovaná; slov: analyzovaná mapa; něm: analysierte Karte f; rus: проанализированная карта  1993-a1
anelastic approximation
zjednodušení reálné situace při modelování atm. procesů, které umožňuje stratifikovat pole hustoty vzduchu, tj. uvažovat hustotu vzduchu jako vertikálně proměnnou, avšak v ostatních ohledech se předpokládá nestlačitelnost vzduchu. Tato aproximace např. filtruje vertikální šíření zvukových vln a gravitačních vln. Viz též rovnice anelastické.
česky: aproximace anelastická; slov: anelastická aproximácia; něm: anelastische Approximation f, anelastische Approximation f; fr: approximation anélastique f  2014
anelastic equations
soustavy prognostických rovnic, popř. diagnostických rovnic, v nichž je aplikována anelastická aproximace, tj. předpokládá se vert. stratifikace pole hustoty vzduchu, ale v ostatních ohledech se vzduch považuje za nestlačitelný. V rovnicích tohoto typu dochází k filtraci vertikálně se šířících gravitačních vln a zvukových vln. Může být uplatněna nehydrostatická aproximace a modelovány tak některé nehydrostatické efekty. V tematické oblasti numerických modelů předpovědi počasí se tyto rovnice uplatňují zřídka, častěji se však používají v souvislosti s modelováním turbulence, struktury proudění nad nerovným povrchem, v modelech mezní vrstvy a přízemní vrstvy.
česky: rovnice anelastické; slov: anelastické rovnice; něm: anelastische Gleichungen f/pl  2014
anemobiagraph
anemograf pracující na aerodyn. principu, vybavený registračním a plovákovým manometrickým systémem. Jeho stupnice rychlostí je zlinearizována pomocí pružin. V Česku se nepoužívá.
Termín se skládá z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“, βία [bia] „síla“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: anemobiagraf; slov: anemobiagraf; něm: Anemobiagraph m; fr: anémobiagraphe m; rus: анемобиаграф, аэродинамический анемограф  1993-a3
anemoclinograph
registrační přístroj k měření sklonu vektoru větru vzhledem k horiz. rovině. V Česku se nepoužívá.
Termín se skládá z řec. slov ἄνεμος [anemos] „vítr“ a κλίνειν [klinein] „naklánět“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: anemoklinograf; slov: anemoklinograf; něm: Anemoklinograph m; fr: anémoclinomètre (enregistreur) m; rus: анемоклинограф  1993-a3
anemoclinometer
přístroj určený k měření sklonu vektoru větru vzhledem k horiz. rovině. V Česku se nepoužívá.
Termín se skládá z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“, κλίνειν [klinein] „naklánět“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“. 
česky: anemoklinometr; slov: anemoklinometer; něm: Anemoklinometer n; fr: anémoclinomètre m; rus: анемоклинометр  1993-a3
anemogram
záznam anemografu.
Termín vznikl odvozením od termínu anemograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá se z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“; tj. doslova „záznam o větru“.
česky: anemogram; slov: anemogram; něm: Anemogramm n, Windregistrierung f; fr: anémogramme m; rus: анемограмма  1993-a3
anemograph
registrační anemometr, zaznamenávající obvykle prům. a okamžitou rychlost větru a směr větru. Jeho čidlem mohou být miskový kříž, lopatkové kolo, vrtule, aerodyn. trubice nebo brzděný systém pro rychlost větru a tlumená větrná směrovka pro směr větru. Viz též měření větru.
Termín se skládá z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: anemograf; slov: anemograf; něm: Anemograph m, Windschreiber m; fr: anémographe m, anémomètre enregistreur m; rus: анемограф  1993-a1
anemoindicator
zařízení pro měření směru a rychlosti větru, které bylo v minulosti v Česku používáno na klimatologických stanicích. Anemoindikátor se skládá z měřící hlavice, tvořené miskovým anemometrem a větrnou směrovkou, a z indikačního přístroje s osmipólovým přepínačem a tlačítkem. Při určování směru větru se postupně přepínají polohy přepínače, dokud indikátor nezačne ukazovat rychlost větru. Pokud ukazuje indikátor rychlost větru pouze v jedné poloze, je tato totožná s označeným směrem větru. Ukazuje-li indikátor rychlost větru ve dvou sousedních polohách (ať současně či střídavě), leží hodnota směru mezi těmito polohami. Rychlost lze přečíst rovněž přímo po stisknutí tlačítka, čeho se využívá při malých rychlostech větru. Tato technika, jak vyplývá z uvedeného, nezaručovala vysokou přesnost určení směru větru. Od počátku 21. století byly anemoindikátory nahrazovány měřením směru a rychlosti větru moderními anemometry miskovými, nebo anemometry ultrasonickými.
Termín se skládá z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“ a z lat. indicator „ukazatel“ (od slovesa indicare „ukazovat“).
česky: anemoindikátor; slov: anemoindikátor  2016
anemometer
přístroj k měření rychlosti větru nebo rychlosti a směru větru. Anemometry měřící rychlost větru pracují na několika hlavních principech:
a) mechanickém: větrem se roztáčí otočné miskové nebo vrtulové čidlo anemometru, jehož počet otáček za jednotku času je ve známé závislosti na rychlosti větru (viz anemometr miskový, anemometr lopatkový), nebo se větrem vychyluje čidlo přístroje (deska, koule, miskové kolo) z klidové polohy a úhel vychýlení je ve známé závislosti na rychlosti větru (viz anemometr s výkyvnou deskou);
b) ultrazvukovém (akustickém): mezi vysílačem a přijímačem anemometru se šíří ultrazvukové vlny, přičemž doba, za kterou se signál dostane od vysílače k přijímači je závislá na rychlosti větru podél dráhy šíření ultrazvuku (viz anemometr ultrasonický);
c) dynamickém: pomocí speciálně konstruované trubice (tzv. Pitotova trubice), která je čidlem přístroje, se snímá rozdíl dynamického a statického tlaku, který závisí na rychlosti větru (viz anemometr tlakový, anemometr Dinesův);
d) zchlazovacím: čidlem anemometru je materiál (typicky tenký drát) vyhřátý na teplotu vyšší, než je teplota měřeného prostředí, jehož ochlazování vlivem proudění vzduchu je v zákonité závislosti na rychlosti větru (viz anemometr zchlazovací);
Pro experimentální účely se využívají anemometry, které pracují na dalších principech a jen ojediněle se vyrábějí sériově, např.:
e) anemometr vírový využívá zákonité závislosti frekvence kmitání vírů v Kármánově vírové cestě za překážkou umístěnou v měřeném proudu vzduchu ve snímači přístroje, na rychlosti tohoto proudu;
f) anemometr tlakový s fluidním zesilovačem má ve snímači vytvořen pomocí trysky pomocný proud vzduchu kolmý na směr měřeného proudění. Deformace tohoto pomocného proudu vlivem větru je citlivě snímána zpravidla dvojicí tlakových čidel umístěných v trubici snímače naproti trysce;
g) anemometr s tepelným značkováním má snímač vybavený impulsním zdrojem tepla, který ohřeje vzduch protékající trubicí snímače, v níž se rychlost měří. Na závětrné straně zdroje tepla vyhodnocují časový posun tepelné značky dva bez setrvačné teploměry umístěné ve směru proudnic v konstantní vzájemné vzdálenosti. Měřená rychlost je nepřímo úměrná zjištěnému časovému posuvu.
V Česku se na meteorologických stanicích a při terénních měřeních v současnosti používají anemometry pracující na mechanickém a ultrazvukovém principu. Viz též měření větru.
Termín se skládá z řec. άνεμος [anemos] „vítr“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: anemometr; slov: anemometer; něm: Anemometer n, Windmesser m; fr: anémomètre m; rus: анемометр  1993-a3
anemometer level
1. výška nad zemí, v níž je instalován anemometr; podle doporučení Světové meteorologické organizace činí na synoptických stanicích 10 m;
2. termín někdy užívaný pro označení ideální výšky umístění anemometru;
3. hladina bezprostředně nad horní hranicí přízemní vrstvy atmosféry, kam se klade výchozí bod Taylorovy spirály. Viz též měření větru, vítr přízemní.
česky: výška anemometrická; slov: anemometrická výška; něm: Anemometerhöhe f; rus: высота установки анемометрa  1993-a1
anemometer mast
stožár sloužící k instalaci větroměrných přístrojů v požadované výšce nad zemí. Na profesionálních meteorologických stanicích v ČR se nejčastěji používá 10metrový ocelový sklopný stožár. Pro měření na letištích je požadovaná výška stožáru 10 ± 1 m (v souladu s předpisem L3 – Meteorologie, doplněk 3, ust. 4.1.1.1). Vzhledem k tzv. překážkovým rovinám je možné 10m stožár pro anemometr umístit nejblíže 90 m od osy dráhy (ICAO DOC 9837, Manual on Automatic Meteorological Observing Systems, kapitola 3.6). Pokud je anemometr umístěn ve vzdálenosti 90–220 m od osy dráhy, je požadován tzv. příhradový stožár s křehkou konstrukcí, který při eventuálním nárazu nezpůsobí letadlu vážné poškození. Viz též měření větru, měření meteorologické stožárové.
česky: stožár anemometrický; slov: anemometrický stožiar; něm: Anemometermast m; rus: анемометрическая мачта  1993-a3
anemometer pylon
stožár sloužící k instalaci větroměrných přístrojů v požadované výšce nad zemí. Na profesionálních meteorologických stanicích v ČR se nejčastěji používá 10metrový ocelový sklopný stožár. Pro měření na letištích je požadovaná výška stožáru 10 ± 1 m (v souladu s předpisem L3 – Meteorologie, doplněk 3, ust. 4.1.1.1). Vzhledem k tzv. překážkovým rovinám je možné 10m stožár pro anemometr umístit nejblíže 90 m od osy dráhy (ICAO DOC 9837, Manual on Automatic Meteorological Observing Systems, kapitola 3.6). Pokud je anemometr umístěn ve vzdálenosti 90–220 m od osy dráhy, je požadován tzv. příhradový stožár s křehkou konstrukcí, který při eventuálním nárazu nezpůsobí letadlu vážné poškození. Viz též měření větru, měření meteorologické stožárové.
česky: stožár anemometrický; slov: anemometrický stožiar; něm: Anemometermast m; rus: анемометрическая мачта  1993-a3
anemometry
zast. označení pro obor zabývající se měřením charakteristik větru a jeho metodikou. Viz též měření větru.
Termín se skládá z řec. άνεμος [anemos] „vítr“ a -μετρία [-metria] „měření“.
česky: anemometrie; slov: anemometria; něm: Anemometrie f; fr: anémométrie f; rus: анемометрия  1993-a1
anemorumbometer
anemometr, který registruje směr i rychlost větru. Viz rumb.
Termín se skládá z řec. άνεμος [anemos] „vítr“, rus. румб [rumb] (označení pro kompasový dílek) a z řec. μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: anemorumbometr; slov: anemorumbometer; něm: Anemorumbometer m; fr: anémomètre à hélice m; rus: анеморумбометр  1993-a3
anemoscope
zast. označení pro větrnou korouhev.
Termín zavedl it. astronom a matematik E. Danti (1536-1586) v lat. podobě anemoscopium jako označení přístroje, který vynalezl. Skládá se z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“ a σκοπεῖν [skopein] „pozorovat, zkoumat“.
česky: anemoskop; slov: anemoskop; něm: Windanzeigegerät n, Anemoskop n; fr: anémoscope m; rus: анемоскоп  1993-a3
aneroid barograph
barograf, jehož čidlem je sada aneroidových krabiček, tzv. Vidieho dózy.
česky: barograf aneroidový; slov: aneroidový barograf; něm: Aneroidbarograph m; fr: baromètre anéroïde m; rus: барограф-анероид  1993-a3
aneroid barometer
Přístroj zvaný aneroid vynalezl v r. 1843 franc. fyzik L. Vidie. Termín vznikl zkrácením původního názvu barométre anéroide, což doslova znamená „tlakoměr bez vzduchu“ (z řec. záporky ἀ- [a-] „bez“ a ἀήρ [aér] „vzduch“).
česky: aneroid; slov: aneroid; něm: Aneroidbarometer n; fr: baromètre anéroïde m, baromètre holostérique / ancien m; rus: барометр-анероид  1993-a3
aneroid barometer
syn. aneroid – deformační kovový tlakoměr, jehož čidlem je jedna nebo více Vidieho aneroidových krabiček. Podle metody snímání změn tlaku vzduchu je dělíme na aneroidy mechanické a aneroidy elektrické. U mechanického aneroidu je sada aneroidových krabiček připevněna jedním koncem ke kostře aneroidu. Z druhého konce, který je volný, se snímají výchylky závislé na změnách tlaku vzduchu mechanickým převodním systémem. Elektrické aneroidy převádějí deformaci aneroidových krabiček na změnu elektrické veličiny (odpor, kapacitu, napětí, frekvenci aj). Údaje aneroidu ovlivňuje teplota vzduchu a vzhledem k hysterezi aneroidu i rychlost tlakové změny.
česky: tlakoměr aneroidový; slov: aneroidový tlakomer; něm: Aneroidbarometer n  1993-a3
aneroid capsule
syn. dóza Vidieho – kovová krabička s tenkými stěnami z pružného materiálu, z níž je částečně nebo zcela vyčerpán vzduch. Vzdálenost stěn Vidieho aneroidové krabičky se zmenšuje při růstu tlaku vzduchu a zvětšuje při jeho poklesu. Starší Vidieho aneroidové krabičky mají vnitřní nebo vnější napínací pružiny, novější jsou samopružící. Deformaci stěn Vidieho aneroidové krabičky rušivě ovlivňuje teplota okolního vzduchu. Její vliv se kompenzuje zbytkovou náplní vzduchu v krabičce, zařazením bimetalu do převodního systému nebo volbou materiálů s vhodnými koeficienty roztažnosti. Vidieho aneroidová krabička se používá jako čidlo aneroidu nebo barografů.
česky: krabička aneroidová Vidieho; slov: Vidieho aneroidová škatuľka; něm: Aneroiddose f, Vidiedose f; rus: анероидная коробка, коробка Види  1993-a2
angel echo
syn. echo andělské – radarový odraz zaznamenaný při bezoblačném počasí a bez zjevných souvislostí s umělými objekty. Podle velikosti zobrazení rozlišujeme andělský odraz bodový nebo andělský odraz s velkými horiz. rozměry. Nejčastějšími příčinami andělských odrazů jsou odrazy od oblastí s velkým gradientem indexu lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu při začínající termické konvekci, při inverzích teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, popř. i od letícího hejna hmyzu nebo ptáků.
česky: odraz andělský; slov: anjelský odraz; něm: Engelecho n; rus: ангел-эхо  1993-a3
angle of advection
úhel mezi izohypsou a izolinií advehované veličiny, např. teploty nebo vlhkosti vzduchu. Označíme-li směr geostrofického větru jako směr izohypsy a v případě advekce teploty směr termálního větru jako směr izotermy, potom při úhlu advekce v intervalu od 0° do 180° mluvíme o studené advekci a při úhlu advekce od 180° do 360° o teplé advekci. Studená, resp. teplá advekce se v daném místě nebo oblasti projevuje advekčním ochlazováním nebo oteplováním. Jako kladný označujeme úhel od izohypsy k izotermě proti směru otáčení hod. ručiček. Změny teploty vyvolané advekcí jsou největší při úhlu advekce 90° a 270° ( –90°) a nulové při úhlu advekce 0° a 180°. K určování úhlu advekce lze použít mapy barické topografie se zakreslenými izotermami.
česky: úhel advekce; slov: uhol advekcie; něm: Advektionswinkel m; rus: угол адвекции  1993-a2
Ängström formula
1. jeden z empirických vzorců pro výpočet efektivního vyzařování zemského povrchu E při jasné obloze. Má tvar:
E=σT4[ A+Bexp(Ce) ],
kde T značí teplotu vzduchu v K a e dílčí tlak vodní páry, v obou případech podle měření v meteorologické budce, σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta, A, B, C značí empir. konstanty platící pro dané místo. Považujeme-li zemský povrch za dokonale černý v oboru dlouhovlnného záření, lze z Ångströmova vzorce pro zpětné záření Ez odvodit vztah:
EZ=σT4[ 1-A-Bexp (-Ce)],
který bývá v literatuře rovněž označován jako vzorec Ångströmův. Viz též vzorec Bruntův;
2. jeden ze skupiny empir. vzorců pro výpočet denních nebo měs. úhrnů globálního slunečního záření Q. Obvykle se uvádí ve tvaru
Q=Q0(1( 1τ)k),
kde Q0 značí příslušný úhrn globálního slunečního záření při stále jasné obloze, τ je empir. parametr měnící se s místem a roč. dobou a za k se dosazuje 1 – sr, kde sr je relativní trvání slunečního svitu. Obdobný je např. vzorec Kimballův, v němž k se rovná prům. pokrytí oblohy oblaky n¯ za uvažované období (den, měsíc), nebo vzorec Savinovův, v němž
k=(n¯ +1sr)/2.
Vzorec Ångströmův je pojmenován podle švédského fyzika K. Ångströma.
česky: vzorec Ångströmův; slov: Ängströmov vzorec; něm: Angström-Formel f; rus: формула Онгстрема  1993-a2
Ängström pyrgeometer
pyrgeometr, jehož čidlo se skládá ze dvou párů tenkých manganinových pásků, z nichž jeden pár je začerněn a druhý pozlacen. Pracuje na kompenzačním principu a je použitelný pouze v noci. V současné době se již nepoužívá.
česky: pyrgeometr Ångströmův; slov: Ängströmov pyrgeometer; něm: Angström-Pyrgeometer n; rus: пиргеометр Онгстрема  1993-b3
Ängström pyrheliometer
pyrheliometr využívající kompenzačního principu. Jako čidla se používá dvou stejných tenkých a začerněných manganinových pásků. Teplotní diference mezi nimi se při střídavém ozařování a zastiňování určuje pomocí termočlánků přilepených na jejich neozařované straně. Zastíněný pásek se vyhřívá el. proudem takové intenzity, aby měl stejnou teplotu s teplotou ozářeného pásku. Intenzita měřeného záření je přímo úměrná čtverci kompenzačního proudu. Pyrheliometr Ångströmův byl v minulosti používán především jako standardní radiometr. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval švédský fyzik K. Ångström v r. 1893.
česky: pyrheliometr Ångströmův; slov: Ängströmov pyrheliometer; něm: Pyrheliometer nach Angström n; rus: пиргелиометр Онгстрема  1993-a3
Ängström scale
česky: stupnice Ångströmova; slov: Ängströmova stupnica; něm: Angström-Skala f  1993-a1
anisotropic turbulence
syn. turbulence nonizotropní – každá turbulence, která nesplňuje podmínky izotropní turbulence. Výrazná anizotropie turbulence v atmosféře existuje zejména ve vrstvě vzduchu silné zhruba 20 m a bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu nad rovinným terénem.
česky: turbulence anizotropní; slov: anizotropná turbulencia; něm: anisotrope Turbulenz f; rus: анизотропная турбулентность  1993-a1
annual amplitude
rozdíl mezi ročním maximem a ročním minimem meteorologického prvku v jednom roce. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší roční amplituda teploty vzduchu 63,2 °C (z roku 1830), vypočtená z denního minima –27,5 °C (31. ledna) a denního maxima 35,7 °C (5. srpna). Při stanovení prům. roční amplitudy se ovšem zpravidla vychází z měs. průměrů, takže např. prům. roční amplituda teploty vzduchu se určuje jako rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce.
česky: amplituda roční; slov: ročná amplitúda; něm: Jahresamplitude f; fr: amplitude annuelle f; rus: годовая амплитуда  1993-a3
annual concentration of heterogeneous matter in atmosphere
prům. (aritmetický průměr) hodnota koncentrace znečisťující látky v ovzduší zjištěná na stanoveném místě za období jednoho roku.
česky: koncentrace znečišťující látky v ovzduší roční; slov: ročná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší; něm: Jahreskonzentration von Fremdstoffen in der Luft f; rus: годовая концентрация инородного вещества в воздухе  1993-b3
annual course of meteorological element
změna hodnoty (čas. průběh) meteorologického prvku během roku, vyjádřená pomocí denních, pentádových, dekádových nebo měs. charakteristik. V klimatologii se k popisu ročního chodu používá především prům. charakteristik vypočtených z víceletých pozorovacích řad.
česky: chod meteorologického prvku roční; slov: ročný chod meteorologického prvku; něm: Jahresgang der meteorologischen Größe m; rus: годовой ход метеорологического элемента  1993-a1
annual maximum of meteorological element
nejvyšší hodnota meteorologického prvku dosažená v určitém roce.
česky: maximum roční; slov: ročné maximum; něm: Jahresmaximum n; rus: годовой максимум метеорологического элемента  1993-a2
annual meteorological report
publikace obsahující přehled met. údajů naměřených a pozorovaných na meteorologických stanicích v určitém roce. Meteorologické ročenky bývaly obvykle sestavovány pro soubor vybraných stanic jednotlivých států, pro některé významné stanice byly publikovány i ročenky samostatné (např. Milešovka, Hurbanovo, Lomnický štít).
česky: ročenka meteorologická; slov: meteorologická ročenka; něm: meteorologisches Jahrbuch n; rus: метеорологический ежегодник  1993-a2
annual minimum of meteorological element
nejnižší hodnota meteorologického prvku dosažená v daném roce.
česky: minimum roční; slov: ročné minimum; něm: Jahresminimum n; rus: годовой минимум метеорологического элемента  1993-a3
anomalous audibility
česky: slyšitelnost anomální; slov: anomálna počuteľnosť; něm: anomale Hörbarkeit f  2014
anomalous propagation
šíření elmag. energie v atmosféře na neobvykle velké vzdálenosti, které je podmíněno anomálním prostorovým rozložením indexu lomu.
česky: šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře anomální; slov: anomálne šírenie elektromagnetických vĺn v atmosfére; něm: anomale Ausbreitung von elektromagnetischen Wellen in der Atmosphäre f; rus: аномальное распространение  1993-a1
anomalous propagation of sound
česky: šíření zvuku anomální; slov: anomálne šírenie zvuku; něm: anomale Schallausbreitung f; rus: аномальное распространение звука  1993-a1
anomaly chart
česky: mapa anomálií; slov: mapa anomálií; něm: Anomaliekarte f; rus: карта аномалий  1993-a1
antarctic air
vzduchová hmota vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v oblasti Antarktidy. Jeho celoroční výskyt je typický pro antarktické klima. Na severu je ohraničen antarktickou frontou. Po celý rok je velmi studený, hlavně ve svých nižších vrstvách, což platí především pro jeho pevninskou formu, která se vytváří v antarktické anticykloně nad zaledněnými plochami Antarktidy a nad přilehlými zamrzlými moři.
česky: vzduch antarktický; slov: antarktický vzduch; něm: Antarktikluft f; rus: антарктический воздух  1993-a3
antarctic anticyclone
anticyklona nad Antarktidou značně symetricky rozložená kolem již. pólu, se středem převážně ve vých. části pevniny. Antarktická anticyklona je akčním centrem atmosféry. Jako studená anticyklona zabírá zpravidla jen spodní troposféru.
česky: anticyklona antarktická; slov: antarktická anticyklóna; něm: antarktische Antizyklone f; fr: anticyclone antarctique m; rus: антарктический антициклон  1993-a3
Antarctic Circumpolar Current
studený oceánský proud poháněný stálými západními větry jižní polokoule přibližně podél 50° již. šířky. Absence pevnin v tomto pásmu z něj činí nejmohutnější oceánský proud ve světovém oceánu a zesiluje izolující vliv na klima Antarktidy. Západní příhon propojuje subtropické koloběhy vody v jižním Pacifiku, Atlantiku a Indickém oceánu, kde se od něj směrem k severu oddělují Peruánský, resp. Benguelský a Západoaustralský proud.
česky: příhon Západní; slov: Západný príhon; rus: Aнтарктическое циркумполярное течение  2019
antarctic climate
Alisovově klasifikaci klimatu nejjižnější klimatické pásmo, kde celoročně převládá antarktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu spadá prakticky celá Antarktida pod klima trvalého mrazu, vyznačující se přítomností mohutného pevninského ledovce a mimořádnou drsností klimatu. Radiační bilance zemského povrchu dosahuje výrazně záporných hodnot, mj. v důsledku velkého albeda. Nízká antarktická anticyklona způsobuje mohutné přízemní inverze teploty vzduchu a přispívá k nízkým srážkovým úhrnům. Vítr přitom dosahuje vysokých rychlostí a často způsobuje blizard, a to nejen na pobřeží, kde se silně projevuje ledovcový vítr. Extrémní jsou pak hodnoty teploty vzduchu, a to i v létě, kdy prům. měs. teplota vzduchu ve vnitrozemí zůstává kolem –30 °C, v zimě pak klesá i pod –60 °C. Viz též extrémy teploty vzduchu, pól chladu, pól větrů.
česky: klima antarktické; slov: antarktická klíma; něm: antarktisches Klima n; rus: антарктический климат  1993-b3
antarctic front
hlavní fronta oddělující na již. polokouli antarktický vzduch od vzduchu mírných šířek. Tvoří sev. hranici antarkt. vzduchu a probíhá v několika větvích atmosférické fronty nad mořem obklopujícím Antarktidu. Na antarkt. frontě se tvoří postupující cyklony, způsobující regeneraci cyklon na polární frontě. V procesu cyklonální činnosti může antarkt. fronta proniknout daleko do mírných šířek. Antarkt. frontu je nutné odlišit od vnitroantarktické fronty, která jako podružná fronta odděluje pevninský a mořský vzduch v rámci antarkt. vzduchové hmoty.
česky: fronta antarktická; slov: antarktický front; něm: Antarktikfront f; fr: front antarctique m; rus: антарктический фронт  1993-a3
Antarctic Oscillation
(AAO), syn. mód proměnlivosti jižní – oscilace projevující se kolísáním tlaku vzduchu na jižní polokouli v prostoru Jižního oceánu oproti subtropickému pásu vysokého tlaku vzduchu. Při kladné fázi je tlak v antarktické oblasti podnormální a v subtropické nadnormální, což vede k zesílení stálých západních větrů a na ně vázaných frontálních cyklon, současně se s nimi spojené tryskové proudění posouvá k jihu. Při záporné fázi je situace obrácená, cyklony pak výrazněji ovlivňují počasí v jižní Austrálii nebo na jihu jižní Ameriky. Délka trvání jednotlivých fází je od několika dnů po několik týdnů.
česky: oscilace antarktická  2021
Antecedent Precipitation Index
(API) – veličina k vyjádření nasycenosti povodí, založená na sumaci denních úhrnů srážek za sledované období s klesající vahou směrem do minulosti. Byl navržen Köhlerem a Linsleyem (1951) ve tvaru
APIn = i=1n Riki,
kde n je počet uvažovaných dní (nejčastěji n = 30) a Ri je denní úhrn srážek v i-tém dni sledovaného období, přičemž i = 1 pro předchozí den a směrem do minulosti roste. Tzv. evapotranspirační konstanta k odráží vlastnosti daného povodí. Pro celé území ČR se zpravidla používá její průměrná hodnota k = 0,93.
česky: index předchozích srážek; slov: index predchádzajúcich zrážok; rus: индекс выпавших осадков  2014
antenna main lobe
oblast maxima směrového vyzařovacího diagramu antény (parabolické). Jako šířka svazku hlavního laloku se obvykle uvádí dvojnásobek úhlové vzdálenosti směru maximálního výkonu (osa antény) a směru s polovinou maximálního výkonu (s výkonem o 3 dB nižším).
česky: lalok antény hlavní; slov: hlavný lalok antény; něm: Hauptkeule der Antenne; rus: центральный лепесток ДН антенны  2014
anthelion
protislunce, viz kruh parhelický.
Termín pochází z řec. ἀνθήλιος [anthélios] „proti Slunci“ (z ἀντί [anti] „proti“ a ἥλιος [hélios] „Slunce“).
česky: antihélium; slov: antihélium; něm: Gegensonne f; fr: anthélie f; rus: антелий, антигелий, дуга антеля , противосолнце  1993-a1
anthropogenic climate change
složka změn klimatu, která je podmíněna činností člověka, především v důsledku zesílení skleníkového efektu antropogenními emisemi skleníkových plynů. Viz též oteplování globální.
česky: změna klimatu antropogenní; slov: antropogénna zmena klímy; něm: anthropogene Klimaänderung f  2018
anthropogenic climatic factor
klimatický faktor vyvolaný lidskými zásahy do klimatického systému. Působením člověka došlo především v posledních staletích k modifikaci některých geografických klimatických faktorů, a to od planetárního měřítka (změny složení atmosféry Země z hlediska koncentrace některých skleníkových plynů a atmosférického aerosolu) po regionální a lokální (změny energetické bilance v důsledku změn vlastností aktivního povrchu, uvolňování antropogenního tepla). Viz též ovlivňování klimatu.
česky: faktor klimatický antropogenní; slov: antropogénny klimatický faktor; něm: anthropogener Klimafaktor m; fr: facteur humain des changements climatiques pl (m), facteur anthropique du climat pl (m); rus: антропогенный климатический фактор  1993-b3
anti-twilight
záře, jež se objevuje na opačné straně oblohy než vychází nebo zapadá Slunce. Vzniká zpětným rozptylem a odrazem slunečních paprsků v atmosféře.
česky: protisoumrak; slov: protisúmrak; něm: Gegendämmerung f; rus: противосиянние, противосумерки  1993-a3
antibaric wind
syn. proudění antibarické – horiz. proudění bez tření v atmosféře, při němž síla horiz. tlakového gradientu má stejný směr jako Coriolisova síla a jejich výslednice je v rovnováze s odstředivou silou. Antibarický vítr se nevyskytuje jako součást velkoprostorových pohybů v rámci všeobecné cirkulace atmosféry čili primární cirkulace. Antibarický vítr se však může blížit proudění ve tvaru malých vírů s přibližně vert. osou, pozorovaných někdy u zemského povrchu při uvolňování výstupních konvektivních proudů. Tyto víry se lid. nazývají rarášek nebo čertík.
česky: vítr antibarický; slov: antibarický vietor; něm: antibarischer Wind m; rus: антибарический ветер  1993-a1
anticyclogenesis
vznik, popř. zesílení již existující anticyklonální cirkulace v atmosféře. Za příznivých podmínek může vést k formování anticyklony nebo k jejímu mohutnění. Rozlišujeme anticyklogenezi dynamickou a termickou. Opakem anticyklogeneze je anticyklolýza.
Termín se skládá ze slova anticyklona a řec. γένεσις [genesis] „zrození, vznik“.
česky: anticyklogeneze; slov: anticyklogenéza; něm: Antizyklogenese f; fr: anticyclogénèse f, anticyclogenèse f; rus: антициклогенез  1993-a3
anticyclolysis
zeslabení již existující anticyklonální cirkulace v atmosféře, které může vést k slábnutí a rozpadu anticyklony. Opakem anticyklolýzy je anticyklogeneze.
Termín se skládá ze slova anticyklona a řec. λύσις [lysis] „uvolňování, rozpouštění“.
česky: anticyklolýza; slov: anticyklolýza; něm: Antizyklolyse f; fr: anticyclolyse f; rus: антициклолиз  1993-a3
anticyclolysis
konečné stádium vývoje anticyklony, kdy ustává anticyklonální cirkulace a tlakový útvar zaniká. Rozpadající se anticyklona je obvykle teplou anticyklonou lépe vyjádřenou na výškových mapách než u zemského povrchu. Viz též anticyklolýza, slábnutí anticyklony.
česky: rozpad anticyklony; slov: rozpad anticyklóny; něm: Antizyklonenauflösung f; rus: размывание антициклона  1993-a3
anticyclolysis
stádium vývoje anticyklony, v němž slábne anticyklonální cirkulace a subsidence a které se na synoptické mapě projevuje poklesem atmosférického tlaku nebo geopotenciálu ve středu anticyklony. Ve stadiu zeslabování bývá anticyklona obvykle vysokou a kvazistacionární anticyklonou.Viz též anticyklolýza, rozpad anticyklony.
česky: slábnutí anticyklony; slov: slabnutie anticyklóny; něm: Auflösung der Antizyklone f; rus: размывание антициклона  1993-a3
anticyclone
syn. výše tlaková – oblast se zvýšeným tlakem vzduchu v atmosféře, která se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je vyšší než v okolí. Pro anticyklonu jsou charakteristické anticyklonální vorticita a anticyklonální cirkulace. Anticyklona je základním tlakovým útvarem. Středy anticyklony se označují na synop. mapách v ČR písmenem „V“ (výše), na mapách z angl. a něm. jazykové oblasti písmenem „H“ (high, Hoch), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „B“ (vysokoje davlenije) a na mapách ze špan. jazykové oblasti písmenem „A“ (alta). Ke vzniku anticyklony vedou složité procesy v atmosféře, označované jako anticyklogeneze. K výkladu vzniku a vert. stavby anticyklony významně přispěl též český meteorolog S. Hanzlík. Zast. název pro anticyklonu je tlakové (barické, barometrické) maximum. Viz též počasí anticyklonální, stadia vývoje anticyklony, osa anticyklony.
Termín zavedl brit. přírodovědec F. Galton v r. 1863 jako protiklad k dříve zavedenému pojmu cyclonecyklona“, a to přidáním předpony anti- (z řec. ἀντί [anti] „proti“).
česky: anticyklona; slov: anticyklóna; něm: Antizyklone f, Hoch n, Hochdruckgebiet n; fr: anticyclone m, zone de haute pression; rus: антициклон, максимум  1993-a3
anticyclonic circulation
cirkulace v místech, kde se vzduch pohybuje s vert. osou rotace, jejíž průmět do osy rotace Země je opačně orientovaný k orientaci osy rotace Země, tj. v místech, kde vzduchové částice mění směr svého pohybu na sev. polokouli ve smyslu otáčení hodinových ručiček a na již. polokouli proti směru otáčení hodinových ručiček. Anticyklonální cirkulace je tedy na sev. polokouli záporná a na již. polokouli kladná. Anticyklonální cirkulace na rovníku není definována. Anticyklonální cirkulace je opakem cyklonální cirkulace. Viz též anticyklonální zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: cirkulace anticyklonální; slov: anticyklonálna cirkulácia; něm: antizyklonale Zirkulation f; fr: circulation anticyclonique f; rus: антициклоническая циркуляция  1993-a3
anticyclonic curvature
zakřivení izobar, popř. izohyps, typické pro oblasti anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu, při němž vzduchová částice, pohybující se na sev. polokouli podél těchto izolinií, mění směr svého pohybu ve smyslu otáčení hodinových ručiček (na již. polokouli opačně). Odstředivá síla související s pohybem po prostorově zakřivené trajektorii působí na sev. polokouli vlevo od směru pohybu (na již. polokouli vpravo), tj. proti směru Coriolisovy síly a souhlasně se silou horizontálního tlakového gradientu. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps cyklonální.
česky: zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální; slov: anticyklonálne zakrivenie izobár alebo izohýps; něm: antizyklonale Krümmung f; rus: антициклоническая кривизна  1993-a2
anticyclonic flow
proudění, při kterém mají proudnice anticyklonální zakřivení.
česky: proudění anticyklonální; slov: anticyklonálne prúdenie; něm: antizyklonale Strömung f; rus: антициклоническое течение  1993-a1
anticyclonic foehn
syn. fén volný.
česky: fén anticyklonální; slov: anticyklonálny föhn; něm: antizyklonaler Föhn m; fr: foehn anticyclonique m; rus: антициклонический фён  1993-a3
anticyclonic rotation of wind
stáčení větru v horiz. rovině dané anticyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má směr shodný s otáčením hod. ručiček, tj. míří vpravo, postavíme-li se čelem po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální, anticyklona, stáčení větru cyklonální.
česky: stáčení větru anticyklonální; slov: anticyklonálne stáčanie vetra; něm: antizyklonale Winddrehung f; rus: антициклоническое вращение ветра  1993-a2
anticyclonic situation
1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při anticyklonální situaci převládá nad sledovaným územím anticyklonální počasí. U většiny typů anticyklonálních situací se používá indexu „a“. Např. NWa znamená sz. anticyklonální situaci;
2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k souhrnnému označení projevů anticyklonálního počasí. Viz též situace cyklonální.
česky: situace anticyklonální; slov: anticyklonálna situácia; něm: antizyklonale Situation f, antizyklonale Wetterlage f; rus: антициклоническая (синоптическая) ситуация  1993-a1
anticyclonic vorticity
na sev. polokouli záporná, na již. polokouli kladná vert. složka vorticity. Anticyklonální rel. vorticita se vyskytuje v oblastech vysokého tlaku vzduchu, tj. především v anticyklonách a hřebenech vysokého tlaku vzduchu.
česky: vorticita anticyklonální; slov: anticyklonálna vorticita; něm: antizyklonale vorticity f; rus: антициклоническая завихренность, антициклонический вихрь скорости  1993-a3
anticyclonic weather
1. počasí v oblasti anticyklony. Závisí na stadiu vývoje anticyklony, na druhu vzduchové hmoty, která anticyklonu tvoří, a na roč. období. Je rozdílné v různých sektorech anticyklony. V chladném pololetí můžeme ve stř. Evropě pozorovat dva typy anticyklonálního počasí. První typ počasí se vyznačuje malou oblačností a nízkou teplotou vzduchu. Je obvyklý především ve stř. části anticyklony. Je charakteristický pro ostře vyjádřené procesy anticyklogeneze při subsidenci vzduchu v anticyklonách nad pevninou, které jsou tvořeny kontinentální vzduchovou hmotou s malou měrnou vlhkostí vzduchu. Při sněhové pokrývce klesá u nás noční teplota hluboko pod bod mrazu (–20 °C a níže). Druhý typ počasí je charakterizován velkou oblačností druhu stratus a stratocumulus a vyskytuje se v pomalu se vyvíjejících, popř. rozpadajících se anticyklonách, kdy sestupné pohyby vzduchu jsou velmi malé nebo jsou vystřídány výstupnými pohyby. Za této situace mohou dokonce vypadávat srážky ve tvaru mrholení. Často se vyskytují inverze teploty vzduchu obvykle začínající v blízkosti zemského povrchu a sahající do výšky 1 až 2 km. Při dostatečné vlhkosti jsou provázeny vývojem mlh, které zasahují rozsáhlé oblasti především v blízkosti středu anticyklony. Ve vyšších vrstvách anticyklony, v horských oblastech, bývá v tomto případě jasné a relativně velmi teplé počasí. V teplém pololetí nepozorujeme v anticyklonách počasí se spojitou vrstevnatou oblačností. Pro centrální oblasti anticyklony je typické málo oblačné, popř. bezoblačné počasí, v okrajových sektorech počasí s kupovitou oblačností, která bývá největší v předním sektoru tlakové výše. V jednotlivých případech, především v zadním sektoru letních anticyklon, lze pozorovat v horských oblastech stř. Evropy i bouřky. Nejvyšší teploty jsou v centrální části a v zadním sektoru výše.
2. označení pro počasí v oblasti anticyklony velmi zjednodušeně a nepřesně charakterizované malou oblačností beze srážek, nebo jasnem, slabým větrem, nebo bezvětřím a velkou denní amplitudou teploty vzduchu.
česky: počasí anticyklonální; slov: anticyklonálne počasie; něm: Hochdruckwetter n; rus: погода в антициклонах  1993-a3
anticyclonic wind shear
horizontální střih větru, který zvětšuje anticyklonální vorticitu, tzn. že podporuje např. mohutnění anticyklon nebo vyplňování cyklon. Na sev. polokouli se při anticyklonálním střihu větru rychlost větru zvětšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.
česky: střih větru anticyklonální; slov: anticyklonálny strih vetra; něm: antizyklonale Windscherung f; rus: антициклонический сдвиг ветра  1993-a1
antimonsoon
ve skutečnosti neexistující kompenzující proudění nad monzunem ve zjednodušeném modelu monzunové cirkulace (analogicky k antipasátupasátové cirkulaci).
Termín se skládá z řec. ἀντί [anti] „proti“ a slova monzun.
česky: antimonzun; slov: antimonzún; něm: Antimonsun m; fr: contre-mousson m; rus: антимуссон  1993-a3
antipleion
Termín se skládá z řec. ἀντί [anti] „proti“ a slova pleión.
česky: antipleión; slov: antipleión; něm: Antipleion f; fr: antipléion m; rus: антиплейон  1993-a3
antiselene
protiměsíc, viz kruh paraselenický.
Termín se skládá z řec. ἀντί [anti] „proti“ a σελήνη [seléné] „Měsíc“.
česky: antiselenium; slov: antiselénium; něm: Gegenmond m; fr: antisélène m; rus: антиселена  1993-a1
antisolar arcs
česky: oblouky antisolární; slov: antisolárne oblúky; něm: Wegeners Gegensonnenbogen m  2016
antisolar arcs
česky: oblouky Fränkleho; slov: Fränkleho oblúky  2016
antisolar arcs
syn. oblouky antisolární, oblouky Fränkleho – souhrnné označení pro vzácné halové jevy v podobě oblouků vyskytujících se na části oblohy protilehlé Slunci. Zahrnují se mezi ně např.: Kernův oblouk, oblouky Greenlerovy, oblouky Trickerovy, oblouky Hastingsovy, při vhodné poloze oblouky Wegenerovy.
česky: oblouky protisluneční; slov: protislnečné oblúky  2016
antisolar point
bod na nebeské sféře ležící opačným směrem na přímce směřující od stanoviště pozorovatele ke Slunci. Při poloze Slunce nad (pod) obzorem se antisolární bod nalézá pod (nad) obzorem. Viz též protisvit, oblouky protisluneční, duha.
česky: bod antisolární; slov: antisolárny bod; něm: Sonnengegenpunkt m; fr: point antisolaire m, point subanthélique m; rus: антисолярная точка  1993-a3
antitrade
v klasickém pojetí všeobecné cirkulace atmosféry součást proudění tropické cirkulace. Antipasát proudí ve stř. a horních vrstvách troposféry nad přízemními pasáty a jeho směr je na sev. polokouli jihozápadní, na již. polokouli severozápadní. Antipasát zasahuje od rovníku až do subtropických šířek, kde se v pásmu mezi 30° až 35° se stáčí do záp. směru. V oblasti rovníku má silnou výstupnou složku pohybu a dosahuje výšek kolem 10 km, v subtropech má sestupný pohyb a jeho vert. mohutnost klesá na 2 km. Začíná ve výšce kolem 4 km nad zemským povrchem a je vyvinut lépe v zimě než v létě a nad povrchem oceánu než nad pevninou. Současná aerologická měření však existenci antipasátu podle uvedené představy v plném rozsahu nepotvrzují. Viz též cirkulace pasátová, buňka Hadleyova.
Termín se skládá z řec. ἀντί [anti] „proti“ a slova pasát.
česky: antipasát; slov: antipasát; něm: Antipassat m; fr: contre-alizé m; rus: антипассат  1993-a1
antitriptic wind
rovnoměrné, přímočaré a horiz. proudění vzduchu za předpokladu, že síla tření je v rovnováze s horizontální složkou síly tlakového gradientu a ostatní horiz. síly působící na vzduchovou částici lze zanedbat. Antitriptický vítr vane kolmo na izobary. Skutečné horiz. proudění se mu může blížit, jestliže tečné i normálové zrychlení pohybu vzduchových částic je nepatrné a Coriolisova síla zanedbatelná vůči síle tření. Tento případ nastává v mezní vrstvě atmosféry v blízkosti rovníku a při některých místních cirkulacích vzduchu. Název antitripický vítr zavedl angl. meteorolog H. Jeffreys v r. 1922.
česky: vítr antitriptický; slov: antitriptický vietor; něm: antitriptischer Wind m; rus: антитриптический ветер  1993-a1
antropogenic aerosol
složka atmosférického aerosolu tvořená částicemi, které vznikly v souvislosti s lidskou činností, např. leteckou a další dopravou, průmyslovou výrobou či zemědělstvím. Primární antropogenní aerosol vzniká přímými emisemi částic antropogenních znečišťujících příměsí, sekundární antropogenní aerosoly se vytvářejí v atmosféře nukleací, např. v důsledku antropogenních emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku nebo látek typu VOC.
česky: aerosol antropogenní; slov: antropogénny aerosol; rus: антропогенные аэрозольные частицы  2019
apparent temperature
biometeorologii obecné označení pro teplotní charakteristiku, která kromě teploty vzduchu zahrnuje účinky i dalších faktorů, které ovlivňují tepelnou bilanci povrchu lidského těla (případně v zoobioklimatologii těl určitých živočichů). Pro vyjádření pocitové teploty se využívá celá řada indexů, které různým způsobem zohledňují vlhkost vzduchu, rychlost větru a toky krátkovlnného i dlouhovlnného záření, častěji však jen některé z těchto prvků. Mezi úplné indexy patří např. UTCI (Universal Thermal Climate Index) nebo PET (Physiological Equivalent Temperature).
Nejvíce rozšířenými zjednodušenými indexy, zahrnujícími vlivy pouze účelově vybraných faktorů, jsou Heat Index a Wind Chill Equivalent Temperature (zkráceně Wind Chill). První z nich je určen pro teplou část roku a pocitová teplota je při jeho užití vůči teplotě vzduchu zvyšována s rostoucí relativní vlhkostí vzduchu (omezování možnosti ochlazování povrchu těla transpirací). Druhý je používán v chladné části roku, pocitová teplota je vůči teplotě vzduchu snižována s rostoucí rychlostí větru (zchlazování relativně teplejšího povrchu prouděním okolního vzduchu). K vyjádření zmíněných indexů se používají  empirické vzorce nebo tabulky, které se však mohou u různých meteorologických služeb poněkud lišit, což může být dáno mj. odlišností geografických a dalších podmínek. Viz též teplota efektivní.
česky: teplota pocitová; slov: teplota pocitová; něm: fühlbare Temperatur f; rus: ощущаемая температура  1993-a3
apparent warm sector of cyclone
postupující sektor v týlu okludované cyklony, který je vymezený původní studenou frontou a ohnutou okluzí nebo podružnou studenou frontou. Tento sektor, slang. někdy nazývaný falešným, není v našich zeměp. šířkách nikdy tvořen tropickým vzduchem. Nepravý teplý sektor cyklony může vést při analýze synoptických map k chybám v umístění front a v určení jejich charakteru.
česky: sektor cyklony teplý nepravý; slov: nepravý teplý sektor cyklóny; něm: falscher Warmsektor der Zyklone m; rus: ложный теплый сектор циклона  1993-a3
apparent wind
vektor rychlosti větru v souřadnicové soustavě pevně spojené s pohybujícím se objektem (např. lodí). Zdánlivý vítr je dán vektorovým rozdílem pravého větru a vektoru rychlosti pohybu tělesa vzhledem k pevnému bodu na Zemi.
česky: vítr zdánlivý; slov: zdanlivý vietor; něm: scheinbarer Wind m; rus: относительный ветер  1993-a3
Appleton layer
syn. vrstva F2.
česky: vrstva Appletonova; slov: Appletonova vrstva; něm: Appleton-Schicht f; rus: система Эплтона  1993-a1
applied climatology
syn. klimatologie užitá – analýza a syntéza klimatologických údajů pro jejich využití v praxi (v zemědělství, průmyslu, zdravotnictví, při výstavbě, v dopravě, energetice apod.). Viz též klimatologie lékařská, lesnická, letecká, průmyslová, technická, urbanistická, zemědělská.
česky: klimatologie aplikovaná; slov: aplikovaná klimatológia; něm: angewandte Klimatologie f; rus: прикладная климатология  1993-a1
applied meteorology
syn. meteorologie užitá – meteorologie bezprostředně zaměřená na využití v praxi aj. vědních oborech. Jde zejména o aplikace met. poznatků v jednotlivých oblastech průmyslu, energetiky, dopravy, zemědělství ale i dalších oborech lidské činnosti. Např. problematiky zemědělství se týká zemědělská meteorologie, letecké dopravy letecká meteorologie, zdravotnictví lékařská meteorologie apod. Součástí aplikované meteorologie je aplikovaná klimatologie.
česky: meteorologie aplikovaná; slov: aplikovaná meteorológia; něm: angewandte Meteorologie f; rus: прикладная метеорология  1993-a3
applied meteorology
česky: meteorologie užitá; slov: aplikovaná meteorológia; něm: angewandte Meteorologie f; rus: прикладная метеорология  1993-a1
aquaplaning
[akvaplejnink], syn. akvaplanink – v letecké dopravě jev vyskytující se při pohybu letadla po vzletových a přistávacích dráhách, které jsou pokryté vrstvou vody nebo sněhovou břečkou. Následkem akvaplaninku klesá koeficient tření mezi pneumatikami a povrchem dráhy, což má za následek zvětšování hydrodyn. vztlaku a snížení směrové stability letadla. Akvaplanink se může vyskytnout i v běžném automobilovém provozu.
Termín se skládá  z lat. aqua „voda“ a z gerundia angl. slovesa plane „plachtit, klouzat“.
česky: aquaplaning; slov: aquaplaning; něm: Aquaplaning n; fr: aquaplanage m, hydroplanage m; rus: гидроглиссирование, аквапланирование  1993-b3
aqueous vapour
voda v plynném skupenství. V atmosféře je vodní pára obsažena ve velmi proměnném množství; u zemského povrchu v průměru od 0 do 3 % objemu. S výškou obsah vodní páry v atmosféře velmi rychle ubývá. Při vhodných podmínkách vodní pára kondenzuje a vytváří oblaky, popř. hydrometeory. Vodní pára intenzivně pohlcuje a vyzařuje dlouhovlnné záření, a je proto významná pro radiační režim atmosféry, v rozhodující míře se podílí na skleníkovém efektu atmosféry. Viz též atmosféra Země, vzduch nasycený, vzduch vlhký, kondenzace vodní páry, okno atmosférické, tlak vodní páry.
česky: pára vodní; slov: vodná para; něm: Wasserdampf m, Wasserdampf m; rus: водяной пар  1993-a2
Arago's point
jeden ze tří neutrálních bodů nalézající se ve výšce asi 20° nad antisolárním bodem.
česky: bod Aragův; slov: Aragov bod; něm: Aragopunkt m; fr: point neutre d'Arago m; rus: точка Араго  1993-a1
Arago-Davy pyranometer
přístroj k přibližnému určení globálního slunečního záření. Tvoří jej dvojice speciálně upravených skleněných teploměrů, z nichž jeden má nádobku začerněnou, druhý lesklou nebo opatřenou bílým nátěrem. Oba teploměry jsou ve vakuovaných skleněných krytech bránících výměně energie vedením. Zjištěný rozdíl jejich teplot je úměrný měřenému záření. Někdy jsou v této úpravě použity maximální teploměry, takže pyranometr udává přibližně max. denní hodnotu globálního záření. V současné době se tento přístroj již v met. praxi nepoužívá.
česky: pyranometr Aragův–Davyův; slov: Arago-Davyho pyranometer; něm: Arago-Davy-Pyranometer n; rus: пиранометр Араго-Дэви  1993-b3
arc of Parry
jeden z méně častých halových jevů v podobě světelného oblouku nalézajícího se nad malým halem. S výškou Slunce nad obzorem mění svoji polohu i tvar.
česky: oblouk Parryho; slov: Parryho oblúk; něm: Parry-Bogen m; rus: дуга Парри  2014
Archean
syn. archaikum.
česky: prahory; slov: prahory  2018
Archean
syn. prahory – prostřední z eonů prekambria, zahrnující období před 4000 – 2500 mil. roků. Zemský povrch již byl natolik chladný, že umožnil existenci kontinentální zemské kůry. Pokračující evoluce atmosféry Země vedla k postupnému poklesu teploty vzduchu prostřednictvím fosilizace skleníkových plynů v zemské kůře. Během tohoto období došlo ke vzniku života ve formě anerobních prokaryotických bakterií, které žily v oceánu v dostatečné hloubce, aby byly chráněny před nebezpečnými složkami ultrafialového záření. Koncem archaika se v oceánech objevily sinice produkující kyslík.
česky: archaikum; slov: archaikum; něm: Archaikum n  2018
Archimedes' principle
fyzikální zákon stanovující velikost vztlakové síly působící na těleso ponořené do tekutiny, která je ve stavu hydrostatické rovnováhy. Velikost této nadlehčující síly je rovna velikosti síly zemské tíže, která by působila na tekutinu o objemu daného tělesa. V meteorologických aplikacích si zmíněné těleso zpravidla realizujeme vzduchovou částicí, která má odlišnou teplotu vůči okolnímu vzduchu. Tlak uvnitř takové vzduchové částice se okamžitě přizpůsobuje okolnímu tlaku vzduchu, takže v souladu se stavovou rovnicí ideálního plynu má vůči svému okolí teplejší (studenější) částice menší (větší) hustotu. Tím vzniká vertikální pohyb dané vzduchové částice, podmíněný nenulovým vztlakem. Zákon je připisován řeckému matematikovi a fyzikovi Archimédovi ze Syrakus (asi 287 – 212 př. n.  l.).
česky: zákon Archimédův; slov: Archimedov zákon; něm: archimedisches Prinzip n; rus: закон Архимеда  2019
arcs of Lowitz
řidčeji se vyskytující halový jev v podobě oblouků směřujících od parhelií šikmo tečně (obecně nahoru i dolů) k malému halu. Obvykle se však vyskytují spíše ve směru dolů. Jsou nazvány podle petrohradského přírodovědce J. T. Lowitze, jenž je poprvé popsal r. 1794.
česky: oblouky Lowitzovy; slov: Lowitzove oblúky; něm: Lowitz-Bogen m; rus: дуги Ловица  1993-a3
arctic air
vzduchová hmota vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v oblasti Arktidy. Jeho výskyt je typický celoročně pro arktické klima, v chladné části roku pro subarktické klima. Na jihu je ohraničen arktickou frontou. Z Arktidy při vhodných met. podmínkách proudí do mírných šířek sev. polokoule, přičemž v zimě může proniknout i do stř. Evropy. Především ve spodních hladinách se jedná o studený, suchý, a tudíž průzračný vzduch. To platí především pro pevninský arktický vzduch, který se formuje nad zamrzlým oceánem a přilehlou zasněženou pevninou. Do stř. Evropy proniká z oblasti Nové Země a transformuje se zde na pevninský vzduch mírných šířek. Mořský arktický vzduch se formuje především v oblasti mezi Grónskem a Svalbardem a je charakteristický výskytem přeháněk. Jeho vpády do střední Evropy jsou nebezpečné zvláště na jaře, kdy zde způsobuje rozsáhlé škody na vegetaci. Viz též vpád studeného vzduchu, ledoví muži.
česky: vzduch arktický; slov: arktický vzduch; něm: Arktikluft f; rus: арктический воздух  1993-a3
arctic anticyclone
anticyklona nad Arktidou, která má v zimě obyčejně dva samostatné středy, a to nad Grónskem a nad sev. Kanadou. V létě se často rozpadá na tři samostatné útvary, a to nad Grónskem, Barentsovým mořem a v oblasti sev. od Čukotského moře.
česky: anticyklona arktická; slov: arktická anticyklóna; něm: arktische Antizyklone f; fr: anticyclone du Groenland m; rus: арктический антициклон  1993-a3
arctic climate
Alisovově klasifikaci klimatu nejsevernější klimatické pásmo, kde celoročně převládá arktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá sněhové klima severní polokoule. Obecně je mnohem mírnější než antarktické klima. Podle míry kontinentality klimatu rozeznáváme oceánický a kontinentální typ arktického klimatu, které se liší především drsností zimy. Prům. měs. teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci je v Arktidě v rozsahu od cca –10 °C v pobřežních oblastech do méně než –30 °C ve vnitrozemí Grónska. Zde zůstávají teploty vzduchu záporné celoročně, k čemuž přispívá nadmořská výška a velké albedo Grónského ledovce. Viz též pól chladu.
česky: klima arktické; slov: arktická klíma; něm: arktisches Klima n; rus: арктический климат  1993-b3
arctic front
1. hlavní fronta tvořící již. hranici arktického vzduchu a oddělující ho od vzduchu mírných šířek. Obvykle se rozpadá na několik větví atmosférické fronty, někdy je však souvislá téměř kolem celé sev. polokoule. Na arkt. frontě dochází k cyklogenezi, svým charakterem shodné s cyklogenezí na polárních frontách, avšak slabší. Nejvýznamnější větve arkt. fronty jsou atlantsko-evropská, která vzniká nad Severním ledovým oceánem, a americká, vznikající nad sev. oblastmi Severní Ameriky.
2. fronta, která za vhodných podmínek vznikne v poměrně tenké spodní vrstvě troposféry v oblasti teplotního gradientu na rozhraní ledu a volného moře.
česky: fronta arktická; slov: arktický front; něm: Arktikfront f; fr: front arctique m; rus: арктический фронт  1993-a3
arctic haze
zákal v arkt. oblastech, který omezuje horiz. i šikmou dohlednost až do výšek 10 km nad zemí. Při pohledu po slunci se zdá šedomodrý, proti slunci červenohnědý. Nemá zřetelnou horní ani dolní hranici. Podle barevných efektů se usuzuje, že velikost částic arktického zákalu je 2.10–6 m a menší.
česky: zákal arktický; slov: arktický zákal; něm: Arctic haze m, arktische Trübung f; rus: арктическая мгла  1993-a1
Arctic Oscillation
(AO) – oscilace projevující se kolísáním tlaku vzduchu v Arktidě oproti subtropickému pásu vysokého tlaku vzduchu. Při záporné fázi je v polární troposféře tlak vzduchu nadnormální, což vede k zeslabení cirkumpolárního víru a umožňuje pronikání studeného vzduchu do nižších zeměp. šířek, kde se naopak vyskytují záporné anomálie tlaku vzduchu. Při kladné fázi AO je tlak vzduchu podnormální v Arktidě a nadnormální v subtropech; to vede ke zintenzivnění stálých západních větrů a posunu mimotropického tryskového proudění a na ně vázaných frontálních cyklon k severu. AO kolísá v různých časových intervalech od týdnů po desítky roků. Projevem AO v severním Atlantiku je severoatlantická oscilace, která určuje vztah mezi AO a kolísáním klimatu v Evropě.
česky: oscilace arktická; slov: arktická oscilácia; něm: arktische Oszillation f  2014
arcus
(arc) – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Arc může mít vzhled horizontálního oblačného válce zcela odděleného od ostatní oblačnosti konvektivní bouře, na níž vzniká – pak se označuje jako roll cloud, nebo protáhlého pásu oblačnosti klínovitého tvaru více méně spojeného s oblačností spodní základny bouře, označovaného jako shelf cloud. Vyskytuje se u druhu Cb, výjimečně též u Cu con, kde zviditelňuje čelo výtoku studeného vzduchu. Jeho délka se pohybuje od několika set metrů do několika desítek kilometrů. Přechod arc přes místo pozorování je zpravidla provázen zesílením a zvýšenou nárazovitostí větru v přízemní vrstvě, případně nástupem intenzivních srážek.
Termín byl přejat z lat. arcus „luk, oblouk“ (srov. arkáda). V klasické i pozdější latině se slovo používalo též ve významu „duha“, ten se však v klasifikaci oblaků neobjevuje.
česky: arcus; slov: arcus; něm: arcus, Bogen m; fr: arcus m; rus: ворот  1993-a3
area forecast
syn. předpověď pro let nebo trať – oblastní předpovědi a předpovědi pro let nebo trať pokrývají tzv. letovou fázi letu (mimo vzlet a přistání). Obsahují předpovědi výškového větru, teploty vzduchu ve výšce a význačných met. jevů, spojených zpravidla s oblačností, jako např. atmosférických front, oblastí konvergence proudění, bouřek, tropických cyklon, čar instability, oblastí s kroupami, mírnou nebo silnou turbulencí, námrazou, výrazného vlnového proudění, mrznoucích srážek, rozsáhlých prachových nebo písečných vichřic aj. Je používána buď textová forma předpovědi, zpravidla ve zkrácené otevřené řeči, např. oblastní předpověď pro lety v nízkých hladinách GAMET nebo graf. forma předpovědi, tj. mapa význačného počasí se zkratkami a symboly pro význačné met. jevy podle doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví, spolu s příslušnými mapami předpovědí směru a rychlosti větru a teploty ve standardních hladinách.
česky: předpověď počasí oblastní; slov: oblastná predpoveď počasia; něm: Flugstreckenvorhersage f, Flugwettervorhersage f, regionale Vorhersage f; rus: прогноз по маршруту, прогноз по трассе, региональный прогноз  1993-a3
area of frontogenesis
oblast v atmosféře, v níž dochází ke vzniku a zostřování atmosférických front zvětšováním horiz. teplotního gradientu. Typickým příkladem frontogenetického pole, kde se výrazně uplatňuje konfluentní proudění, je oblast podél osy roztažení deformačního pole, jestliže izotermy svírají s touto osou malý úhel, nebo obvykle v předním a zadním sektoru cyklony. Frontogenetické pole se dále vytváří v prohlubujících se brázdách nízkého tlaku vzduchu, kde se kromě konfluentního proudění výrazně uplatňuje silný horizontální střih větru na pozadí zvýšené baroklinity. Viz též frontogeneze.
česky: pole frontogenetické; slov: frontogenetické pole; něm: frontogenetisches Feld n; rus: фронтогенетическое поле  1993-a3
arid climate
1. v Köppenově klasifikaci klimatu syn. pro suché klima;
2. obecně klima s velkou ariditou klimatu. Malé úhrny srážek a velký potenciální výpar neumožňují vytváření pravidelných vodních toků ani dostatečný růst vegetace. Viz též klasifikace klimatu Thornthwaiteova, klasifikace klimatu geomorfologická.
česky: klima aridní; slov: aridná klíma; něm: arides Klima n; rus: аридный климат  1993-b3
arid climate
1. syn. pro klima aridní;
2. v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem B.
Roční úhrn srážek zde nedosahuje prahové hodnoty, která je přímo úměrná prům. roč. teplotě vzduchu. Podle velikosti tohoto prahu rozlišujeme klima stepi a drsnější klima pouště, v obou případech buď horké, nebo chladné s prům. roč. teplotou vzduchu pod 18 °C. Horké suché klima souvisí se subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a pasátovou inverzí teploty vzduchu a částečně odpovídá tropickému klimatuAlisovově klasifikaci klimatu; chladné suché klima je důsledkem velké kontinentality klimatu a vyznačuje se proto mj. velkou roční amplitudou teploty vzduchu.
česky: klima suché; slov: suchá klíma; něm: trockenes Klima n, arides Klima n; rus: засушливый климат, сухой климат  1993-b3
arid zone
česky: oblast aridní; slov: aridná oblasť; něm: arides Gebiet n, aride Zone f; rus: аридная зона, аридная область  1993-a2
arid zone
česky: oblast suchá; slov: suchá oblasť; něm: Ariditätszone f, Trockengebiet n; rus: аридная область, область с сухим климатом  1993-a3
aridity index
syn. index suchosti – 1. klimatologický index k vyjádření aridity klimatu, v podstatě syn. k termínu index humidity;
2. část Thornthwaiteova indexu vlhkosti, vyjadřující sezonní nedostatek srážek v měsících, kdy je úhrn srážek menší než potenciální výpar.
česky: index aridity; slov: index aridity; něm: Ariditätsindex m, Ariditätsfaktor m, Trockenheitsindex m; rus: индекс аридности  1993-a3
aridity index
česky: index suchosti; slov: index suchosti; něm: Ariditätsindex m, Trockenheitsindex m; rus: индекс аридности, индекс засушливости  1993-a2
aridity of climate
syn. suchost klimatu – vlastnost klimatu způsobená neúměrně velkým potenciálním výparem oproti spadlým srážkám (opak humidity klimatu). Aridita klimatu může být podmíněna všeobecnou cirkulací atmosféry, vzdáleností od oceánů a jejich vlastnostmi, nebo být důsledkem závětrného efektu. Oblasti s aridním klimatem, popř. semiaridním klimatem se vymezují pomocí nejrůznějších indexů humidity. Největší ariditou se vyznačuje klima pouště. Aridita klimatu je jeho trvalou vlastností, čímž se liší od sucha.
česky: aridita klimatu; slov: aridita klímy; něm: Klimaaridität f; fr: aridité climatique f; rus: аридность климата, засушливость климата  1993-a3
artificial climate
klima přetvářené lidskou společností, a to zvláště v procesu kolonizace, industrializace a urbanizace. Člověk ovlivňuje klima tím, že mění některé geografické faktory klimatu, především aktivní povrch, při rozsáhlém odlesňování, vysoušení bažin, výstavbě vodních děl, městských sídel a průmyslových aglomerací. Viz též faktory klimatu antropogenní.
česky: klima civilizační; slov: civilizačná klíma; rus: искусственный климат  1993-b1
artificial cloud
oblak vznikající v důsledku lidské činnosti. Mezi umělé oblaky řadíme kupovité oblaky vytvářející se nad komíny nebo chladícími věžemi průmyslových a energetických komplexů, při požárech způsobených člověkem, jaderných výbuších, dále kondenzační pruhy za letadly apod. Většinou jde o místní oblačnost. Viz též oblak průmyslový, oblak radioaktivní.
česky: oblak umělý; slov: umelý oblak; něm: künstliche Wolke f; rus: искусственное облако  1993-a3
artificial radioactivity
radioaktivita atmosféry vyvolaná lidskou činností, např. nukleárními nebo termonukleárními výbuchy, únikem z jaderných reaktorů, manipulací s radioaktivními materiály apod.
česky: radioaktivita atmosféry umělá; slov: umelá rádioaktivita atmosféry; něm: künstliche Radioaktivität f; rus: искусственная радиоактивность атмосферы  1993-a2
artificial rain
česky: déšť umělý; slov: umelý dážď; něm: künstlicher Regen m; fr: pluie artificielle f; rus: искусственный дождь  1993-a1
artificial weather modification
každý umělý zásah člověka do přirozeného průběhu atm. procesů cestou zpravidla krátkodobé a lokální změny fyz. nebo chem. vlastností části atmosféry technickými prostředky. Je to především ovlivňování vývoje oblaků, srážek a mlh, zeslabení nebo likvidace přízemních mrazíků apod. Patří sem i tzv. antropogenní ovlivňování počasí jako označení pro obvykle nežádoucí ovlivňování průběhu počasí negativními účinky lidské činnosti, zejména průmyslu a energetiky. Umělé ovlivňování počasí může mít význam v různých oborech, zejména v zemědělství, dopravě, ve vojenství atd. Viz též infekce oblaků umělá, ventilátory protimrazové.
česky: ovlivňování počasí umělé; slov: umelé ovplyvňovanie počasia; něm: künstliche Wetterbeeinflussung f; rus: искусственное воздействие на погоду  1993-a3
ascendent
viz gradient.
Termín pochází z lat. ascendens (gen. ascendentis) „stoupající“ (od slovesa ascendere „stoupat, vstupovat“). Pojem vyjadřuje nárůst hodnoty příslušné veličiny ve směru vektoru.
česky: ascendent; slov: ascendent; něm: Aszendent m; fr: ascendance f; rus: асцендент  1993-a1
ascensional rate of balloon
vert. rychlost volně letícího pilotovacího nebo radiosondážního balonu. Tento balon vystupuje v atmosféře působením celkové stoupací síly balonu, která je vyjádřena Archimédovým zákonem jako rozdíl tíhy balonem vytlačeného vzduchu a tíhy plynu lehčího než vzduch, který objem balonu vyplňuje. Když od této síly odečteme tíhu balonu, popř. i zavěšené zátěže, dostaneme užitečnou stoupací sílu balonu (A). Při ustáleném vert. výstupu balonu působí proti této síle odpor vzduchu. Výsledný vztah, který vyjadřuje stoupací rychlost balonu (w), můžeme napsat ve tvaru
w=dAcρ,
kde ρ je hustota vzduchu, c obvod balonu a d koeficient charakterizující odpor prostředí. Teor. výpočty i praktická měření ukazují, že při zmenšování hustoty vzduchu stoupací rychlost balonu s výškou vzrůstá, ve výšce 5 km o 10 % a ve výšce 30 km až o 100 %. V meteorologii se ke stanovení výšky základny oblaků, při pilotovacích měřeních anebo aerologických měřeních pomocí radiosond balony obvykle plní na počáteční stoupací rychlost 1,5 až 3,5 nebo 5 m.s–1.
česky: rychlost balonu stoupací; slov: výstupná rýchlosť balónu; něm: Aufstiegsgeschwindigkeit des Ballons f; rus: подъемная скорость шара-пилота  1993-a2
asperitas
jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje výrazně vyjádřené vlnové úvary na spodní straně oblaku, která je chaotičtější a méně horizontálně organizovaná než u odrůdy undulatus. Pro asperitas jsou charakteristické lokalizované vlny v základně oblaku. Ta je buď hladká, nebo s menšími strukturami, které někdy klesají do ostrých výběžků, jako bychom pozorovali drsnou hladinu moře zespodu. Proměnlivá úroveň osvětlení a tlouštky oblaku mohou vyvolat dramatické vizuální efekty. Vyskytuje se většinou u oblaků druhu stratocumulus a altocumulus. Tato zvláštnost byla doplněna do klasifikace v roce 2017.
česky: asperitas; slov: asperitas; něm: asperitas  2018
aspirated thermograph
termograf, jehož čidlo je uměle ventilováno.
česky: termograf aspirační; slov: aspiračný termograf; něm: Aspirationsthermograph m; rus: аспирационный термограф, дистанционный термограф  1993-a1
aspirated thermometer
teploměr upravený pro měření teploty vzduchu mimo meteorologickou budku nebo radiační kryt. Je opatřený ochranou teploměrů proti rušivým vlivům přímého slunečního záření a je uměle ventilovaný. Viz též teploměr ventilovaný.
česky: teploměr aspirační; slov: aspiračný teplomer; něm: Aspirationsthermometer n; rus: аспирационный термометр  1993-a3
aspirated thermometer
teploměr doplněný zařízením, které zabezpečuje umělou ventilaci nádobky proudem vzduchu stálé rychlosti, zpravidla 2 m.s-1. Při rychlosti vyšší než 5 m.s–1 je psychrometrický koeficientpsychrometrickém vztahu již prakticky nezávislý na ventilační rychlosti a vlhkostní charakteristiky vypočítané z údajů suchého a vlhkého teploměru psychrometrickou metodou jsou proto zatíženy jen zanedbatelnými chybami. Ventilace suchého teploměru zrychluje jeho přizpůsobení teplotě okolního vzduchu. Používal se při měření vlhkosti vzduchu v aspiračním psychrometru nebo při přesném měření teploty vzduchu.
česky: teploměr ventilovaný; slov: ventilovaný teplomer; něm: ventiliertes Thermometer n; rus: вентилируемый термометр  1993-a3
aspiration meteorograph
meteorograf vybavený zařízením pro umělou ventilaci čidel pro měření meteorologických prvků. Používá se v případech, kdy přirozená ventilace čidel by byla nedostatečná (např. při pohybu meteorografu).Viz též meteorograf.
česky: meteorograf ventilovaný; slov: ventilovaný meteorograf; něm: Aspirationsmeteorograph m; rus: аспирационный метеорограф  1993-a3
astrometeorology
snaha vysvětlit děje v atmosféře Země kosmickými vlivy, především vzájemným postavením planet a dalších vesmírných těles. Mylná představa o vlivu těchto tzv. aspektů na počasí vedla hlavně v renesanční době k marným pokusům o dlouhodobou předpověď počasí, současně však podnítila zájem o systematická meteorologická pozorování (např. J. Kepler). Viz též kalendář stoletý, slapy atmosférické.
Termín se skládá z řec. komponentu ἄστρον [astron] „hvězda“ a slova meteorologie.
česky: astrometeorologie; slov: astrometeorológia; něm: Astrometeorologie f; fr: astrométéorologie f; rus: астрометеорология  1993-a3
astronomic horizon
obzor vymezený jako průsečnice nebeské sféry s horiz. rovinou proloženou daným místem na zemském povrchu, případně s ní rovnoběžnou rovinou vedenou středem Země. Všechny body této kružnice mají zenitový úhel 90°, takže jejich úhlová vzdálenost od zenitu i nadiru je stejná.
česky: obzor astronomický; slov: astronomický obzor; něm: astronomischer Horizont m  2016
astronomic refraction
zvětšení výšky polohy dané hvězdy nad astronomickým obzorem způsobené lomem světelných paprsků při průchodu celou zemskou atmosférou. Největší je v těsné blízkosti obzoru, kde dosahuje přes polovinu úhlového stupně. Přesné hodnoty závisejí na aktuálním vert. profilu hustoty vzduchu v atmosféře.
česky: refrakce astronomická; slov: astronomická refrakcia; něm: astronomische Refraktion f; rus: астрономическая рефракция  2016
astronomic sunshine duration
časový interval od východu do západu Slunce vzhledem k ideálnímu obzoru, na němž se nevyskytují žádné překážky, které by zkracovaly sluneční svit. Závisí jen na zeměp. š. místa pozorování a roč. době a představuje maximálně možný sluneční svit v daném místě.
česky: trvání slunečního svitu astronomicky možné; slov: astronomicky možné trvanie slnečného svitu; něm: astronomisch mögliche Sonnenscheindauer f; rus: астрономически возможная продолжительность солнечного сияния  1993-a1
astronomical climatic factor
klimatický faktor podmíněný vlastnostmi Země jako planety v rámci sluneční soustavy. Skupina těchto faktorů patří mezi radiační klimatické faktory, neboť určují množství slunečního záření dopadajícího na horní hranici atmosféry a jeho rozdělení v čase a prostoru; jejich působení je zpravidla globální a nepřetržité. Mezi tyto faktory patří především vlastnosti záření Slunce (intenzita, vlnová délka), dále pak vlastnosti oběžné dráhy Země kolem Slunce (střední vzdálenost obou těles, rychlost oběhu, excentricita oběžné dráhy Země kolem Slunce), sférický tvar Země a její rotace, sklon zemské osy k rovině ekliptiky a vzájemná poloha perihelia a afelia vůči jarnímu a podzimnímu bodu. Mezi astronomické klimatické faktory patří i epizodicky působící impakty vesmírných těles. Viz též klima solární, cykly Milankovičovy.
česky: faktor klimatický astronomický; slov: astronomický klimatický faktor; něm: astronomischer Klimafaktor m; fr: facteur cosmique (m), facteur astronomique (m); rus: астрономический климатический фактор  1993-b3
astronomical horizon
obzor vymezený jako průsečnice nebeské sféry s horiz. rovinou proloženou daným místem na zemském povrchu, případně s ní rovnoběžnou rovinou vedenou středem Země. Všechny body této kružnice mají zenitový úhel 90°, takže jejich úhlová vzdálenost od zenitu i nadiru je stejná.
česky: obzor astronomický; slov: astronomický obzor; něm: astronomischer Horizont m  2016
astronomical refraction
zvětšení výšky polohy dané hvězdy nad astronomickým obzorem způsobené lomem světelných paprsků při průchodu celou zemskou atmosférou. Největší je v těsné blízkosti obzoru, kde dosahuje přes polovinu úhlového stupně. Přesné hodnoty závisejí na aktuálním vert. profilu hustoty vzduchu v atmosféře.
česky: refrakce astronomická; slov: astronomická refrakcia; něm: astronomische Refraktion f; rus: астрономическая рефракция  2016
astronomical twilight
fáze soumraku, která večer následuje po námořním soumraku, resp. mu ráno předchází. Střed slunečního disku je mezi 12° a 18° pod obzorem. V této době je obloha ještě, resp. už zčásti osvětlována slabým rozptýleným slunečním světlem, čímž jsou rušena astronomická pozorování. Ve starší literatuře se lze někdy setkat s dnes již zast. pojetím astronomického soumraku jako synonyma k soumraku jako takovému.
česky: soumrak astronomický; slov: astronomický súmrak; něm: astronomische Dämmerung f; rus: астрономические сумерки  1993-a3
Atlantic
viz holocén.
Termín zavedl nor. botanik A. G. Blytt v roce 1876 (Atlantikum). Vytvořil ho z řec. Ἀτλαντικός [Atlantikos] „atlantský“ (oceán, nazván podle pohoří  Ἄτλας [Atlas]). Důvodem byla převažující oceánita klimatu, jíž se atlantik – na rozdíl od předchozího boreálu – vyznačoval.
česky: atlantik; slov: atlantik; něm: Atlantik m; fr: Atlantique m; rus: атлантик  1993-a3
Atlantic Multidecadal Oscillation
(AMO) – nízkofrekvenční oscilace podmínek v severním Atlantiku (od rovníku po 70. rovnoběžku) projevující se výkyvy teploty povrchu moře s periodou 60 až 80 let a průměrnou amplitudou mezi teplou a chladnou fází cca 0,5 °C. Tato oscilace se projevuje kolísáním klimatu především v Evropě a severní Americe. Teplým fázím AMO, z nichž zatím poslední začala v druhé polovině 90. let 20. století, se připisují mj. častější a intenzivnější sucha na středozápadě USA nebo větší četnost silných hurikánů v severním Atlantiku.
česky: oscilace multidekádní atlantická; slov: atlantická multidekádna oscilácia  2020
atmidometer
u nás nepoužívané označení pro výparoměr.
Termín se skládá z řec. ἀτμός [atmos] „pára“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: atmometr; slov: atmometer; něm: Atmometer n, Verdunstungsmesser m; fr: évaporomètre m, atmomètre m, atmidomètre m; rus: атмидометр, атмометр, испаритель  1993-a1
atmidometer
syn. evaporimetr – přístroj k měření výparu. Nejčastěji se měří výpar z volné vodní hladiny výparoměry a výpar z půdy s vegetací evapotranspirometry. Pro mikroklimatická měření v porostech je používán tzv. Picheův výparoměr.
česky: výparoměr; slov: výparomer; něm: Atmometer n, Evaporimeter n, Verdunstungsmesser m; rus: атмидометр, , атмометр, испаритель  1993-a3
atmidometry
obor zabývající se měřením výparu a jeho metodikou. Viz též hygrometrie, ombrometrie.
Termín se skládá ze slova evaporace a řec. -μετρία [-metria] „měření“.
česky: evaporimetrie; slov: evaporimetria; něm: Evaporimetrie f; fr: atmidométrie f, évaporométrie f, atmométrie f; rus: эвапориметрия  1993-a1
atmometer
u nás nepoužívané označení pro výparoměr.
Termín se skládá z řec. ἀτμός [atmos] „pára“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: atmometr; slov: atmometer; něm: Atmometer n, Verdunstungsmesser m; fr: évaporomètre m, atmomètre m, atmidomètre m; rus: атмидометр, атмометр, испаритель  1993-a1
atmometer
syn. evaporimetr – přístroj k měření výparu. Nejčastěji se měří výpar z volné vodní hladiny výparoměry a výpar z půdy s vegetací evapotranspirometry. Pro mikroklimatická měření v porostech je používán tzv. Picheův výparoměr.
česky: výparoměr; slov: výparomer; něm: Atmometer n, Evaporimeter n, Verdunstungsmesser m; rus: атмидометр, , атмометр, испаритель  1993-a3
atmometry
obor zabývající se měřením výparu a jeho metodikou. Viz též hygrometrie, ombrometrie.
Termín se skládá ze slova evaporace a řec. -μετρία [-metria] „měření“.
česky: evaporimetrie; slov: evaporimetria; něm: Evaporimetrie f; fr: atmidométrie f, évaporométrie f, atmométrie f; rus: эвапориметрия  1993-a1
atmosphere
1. plynný obal určitého vesmírného tělesa, tvořený směsí plynů a obsahující v některých případech i pevné a/nebo kapalné částice ve formě atmosférického aerosolu. Atmosféra je k vesmírnému tělesu vázána gravitační silou a spolu s ním také alespoň do určité míry rotuje. Obecnou vlastností atmosfér je přítomnost hydrostatického tlaku, jehož hodnota vlivem stlačitelnosti plynů přibližně exponenciálně klesá s rostoucí vzdáleností od povrchu vesmírného tělesa.  Předmětem studia meteorologie a jí příbuzných oborů je atmosféra Země. Viz též atmosféra planetární, chromosféra, koróna sluneční.
2. zast. jednotka tlaku vzduchu o velikosti normálního tlaku vzduchu.
Termín zavedl holandský astronom a matematik W. Snellius na začátku 17. století v lat. podobě atmosphaera. Skládá se z řec. ἀτμός [atmos] „pára“ a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“). Na rozdíl od dnešního významu jím totiž W. Snellius označoval pouze tu vrstvu vzduchu obklopující zemské těleso, která obsahuje "vlhké výpary" neboli vodní páru.
česky: atmosféra; slov: atmosféra; něm: Atmosphäre f; fr: atmosphère f; rus: атмосфера  1993-a3
atmosphere
v meteorologii zpravidla syn. pro atmosféru Země, používá se zejména ve vztahu k vert. rozsahu atmosféry v mezích troposféry a stratosféry.
česky: ovzduší; slov: ovzdušie; něm: Atmosphäre f; rus: атмосфера  1993-a3
atmosphere monitoring
informační systém sběru, soustředění, popř. i zpracování a vizualizace informací o stavu atmosféry, tedy meteorologické pozorování v širším kontextu. Od 90. let 20. století je monitoring atmosféry v ČR v naprosté většině automatizovaný bez nutnosti manuálních zásahů (kromě technické údržby a oprav). Viz též linka pro předpověď počasí automatizovaná, automatizace v meteorologii.
česky: monitoring atmosféry; slov: monitorovanie atmosféry; něm: Monitoring m der Atmosphäre , Überwachung der Atmosphäre f; rus: мониторинг  1993-a3
atmosphere-ocean interaction
vzájemné působení dvou podstatných složek klimatického systému, mezi nimiž neustále probíhá intenzivní výměna energie, vody a dalších látek, viz např. záření a hydrologický cyklus. Všeobecná cirkulace atmosféry do značné míry podmiňuje povrchové oceánské proudy, které naopak představují významné klimatické faktory. Vzájemné působení se proto významně projevuje v oscilacích, např. v ENSO. Specifické vlastnosti oceánu způsobují oceánitu klimatu a podmiňují vznik některých meteorologických jevů, jako jsou tropické cyklony., mořská mlha nebo cirkulace vzduchu mezi oceánem a pevninou (viz cirkulace monzunová, cirkulace brízová).
česky: interakce atmosféry a oceánu; slov: interakcia atmosféry a oceánu; něm: Atmosphäre-Ozean-Wechselwirkung f  2014
atmospheric acoustics
odvětví meteorologie studující vliv atm. podmínek na šíření a slyšitelnost zvuků z různých zdrojů a zvuky atm. původu. Viz též šíření zvuku, pásmo slyšitelnosti, pásmo ticha, pozorování bouřek, vlna rázová, vlny zvukové.
česky: akustika atmosférická; slov: atmosférická akustika; něm: atmosphärische Akustik f; fr: acoustique atmosphérique f; rus: атмосферная акустика  1993-a1
atmospheric aerosol
v obecném smyslu pevné a kapalné částice přítomné v atmosféře Země. Mohou být původu přírodního (vodní kapičky, ledové částice, částice mořské soli, atmosférický prach, vulkanický popel, pylová zrna apod.) nebo antropogenního (kouř, popílek průmyslového původu a jiné zplodiny spalovacích procesů, chem. a mech. technologií apod.). Důležitými charakteristikami atmosférického aerosolu jsou velikost a morfologie jeho částic, které podmiňují jejich pádovou rychlost, absorpci plynů aj., dále pak chemické složení částic, jejich hmotnostní či objemové koncentrace, míra depozice na zemský povrch apod.
Pojem atmosférický aerosol se dnes obvykle zužuje na ty částice, které se po dostatečně dlouhou dobu volně vznášejí v ovzduší, tzn. že se v časovém horizontu dnů jen zanedbatelně projevuje na jejich koncentraci sedimentace působená pádovou rychlostí ve vzdušném prostředí. Označujeme je též jako částice suspendované. Orientačně se jedná o částice o velikosti do cca 10 mikrometrů. V tomto smyslu lze částice atmosférického aerosolu, neuvažujeme-li vodní kapičky a ledové částice, v jistém přiblížení ztotožnit s částicovou frakcí PM10. Pro aerosolové částice se obvykle předpokládá, že jejich pádové rychlosti dosahují max. několika cm.s–1, jejich setrvačnost je při pohybech ve vzduchu zanedbatelná a lze na ně aplikovat podmínky Brownova pohybu. Z hlediska původu aerosolových částic se v literatuře vyskytují pojmy aerosoly kontinentální, mořské, pouštní, přirozené, antropogenní, městské, průmyslové, dopravní atd. Dále se rozlišují aerosoly primární a aerosoly sekundární (popř. aerosoly disperzní nebo nukleační (kondenzační)).
V současné době se značná pozornost věnuje mj. sekundárním organickým aerosolům (SOA). Viz též depozice mokrá, depozice suchá, nanočástice, spektrum částic atmosférického aerosolu, plankton atmosférický.
česky: aerosol atmosférický; slov: atmosférický aerosol; něm: atmosphärisches Aerosol n; fr: aérosol atmosphérique m, particules d'aérosols pl; rus: атмосферный аэрозоль  1993-a3
atmospheric boundary layer
obecně vrstva atmosféry, v níž se bezprostředně projevuje vliv zemského povrchu na pole meteorologických prvků. Pokud mezní vrstvu atmosféry posuzujeme z hlediska proudění, tj. uvažujeme ji jako vrstvu, v níž se projevuje tření proudícího vzduchu o zemský povrch, mluvíme o vrstvě tření. Obdobně definujeme teplotní nebo vlhkostní mezní vrstvu jako vrstvu, v níž je denní chod teploty nebo vlhkosti ovlivňován podkladem. Mezní vrstva atmosféry dosahuje od zemského povrchu do výše několika stovek m až přibližně 2 km a výška její horní hranice roste se zvětšující se drsností zemského povrchu, s rychlostí větru a s rostoucí instabilitou teplotního zvrstvení ovzduší. Součástí mezní vrstvy atmosféry je přízemní podvrstva atmosféry, též zvaná vrstva konstantního toku (viz vrstva atmosféry přízemní). Lze rozlišovat turbulentní a laminární mezní vrstvu podle toho, zda v ní je turbulentní nebo laminární proudění. Reálná mezní vrstva atmosféry je zpravidla turbulentní. Laminární proudění se vyskytuje pouze nad hladkými typy povrchu (např. nad vodní hladinou při slabém větru, nebo nad uhlazenou sněhovou pokrývkou) v tenké vrstvě vzduchu o tloušťce řádově 10–3 až 10–2 m v tzv. laminární vrstvě neboli laminární podvrstvě. Tato laminární vrstva je od turbulentní mezní vrstvy oddělena tenkou vrstvou s nedokonale vyvinutou turbulencí. Neúplně vyvinutá turbulence bývá často v nejtěsnější blízkosti zemského povrchu i tehdy, není-li plně vytvořena laminární vrstva. Viz též stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry, klimatologie mezní vrstvy atmosféry, modely mezní vrstvy atmosféry, hranice mezní vrstvy atmosféry, typizace mezní vrstvy atmosféry.
česky: vrstva atmosféry mezní; slov: hraničná vrstva atmosféry; něm: atmosphärische Grenzschicht f, Grenzschicht der Atmosphäre f; rus: атмосферный пограничный слой, пограничный слой атмосферы  1993-a3
atmospheric boundary layer models
teor. nebo experimentální schémata, jež slouží k popisu hlavních charakteristik mezní vrstvy atmosféry. Jsou dvojího druhu:
a) mat.-fyz. modely, tj. soustavy termodyn. a hydrodyn. rovnic, zahrnujících mimo jiné popis vert. i horiz. turbulentního promíchávání a zdrojové funkce tepla, vodní páry, znečišťujících příměsí atd. Systém rovnic se zpravidla uzavírá empir. stanovenou vzájemnou závislostí různých parametrů atm. turbulence;
b) fyz. modely uvažovaných objektů, kolem nichž se proměřují charakteristiky proudění tekutiny (vzduchu, jiného plynu, vody, jiné kapaliny apod.). Slouží k popisu těch vlastností turbulentního obtékání objektů, které pro složitost nelze početně, nebo přímým měřením ve skutečných podmínkách stanovit.
Uvedené modely se používají k určení hledaných charakteristik mezní vrstvy atmosféry, popř. rozptylu příměsí v ovzduší v konkrétních podmínkách. Viz též vrstva atmosféry mezní planetární.
česky: modely mezní vrstvy atmosféry; slov: modely hraničnej vrstvy atmosféry; něm: Modelle der atmosphärischen Grenzschicht n/pl; rus: модели атмосферного пограничного слоя, модели пограничного слоя атмосферы  1993-a1
atmospheric center of action
rozsáhlý, výrazný a většinou stacionární tlakový útvar na meteorologických mapách, který ovlivňuje cirkulaci atmosféry nad velkou oblastí. Obvykle se rozlišují dva druhy akčních center:
1. synoptická, tj. rozsáhlé stabilní vysoké tlakové útvary, které jsou patrny na synoptických mapách. Jsou to zejména centrální cyklony a kvazistacionární anticyklony;
2. klimatická, tj. oblasti nízkého a vysokého tlaku vzduchu na klimatologických mapách, která jsou statisticky výsledkem častějšího výskytu synop. akčních center téhož znaku v určitých oblastech Země. Dělí se na centrum atmosféry akční permanentní a sezonní. Termín centrum atmosféry akční zavedl franc. meteorolog P. L. Teisserence de Bort v r. 1881, všeobecně se rozšířil prostřednictvím prací Švéda H. H. Hildebrandssona. Viz též cirkulace atmosféry všeobecná, cirkulace monzunová.
česky: centrum atmosféry akční; slov: akčné centrum atmosféry; něm: Aktionszentrum n; fr: centre d'action m; rus: центр действия атмосферы  1993-a1
atmospheric chemistry
syn. chemie atmosférická – interdisciplinární obor mezi meteorologií a chemií zabývající se v širším kontextu chemickými ději probíhajícími v atmosféře Země. Základ chemie troposféry představují především cykly reakcí oxidů dusíku, oxidů uhlíku, ozonu, metanu, formaldehydu, oxidů a dalších sloučenin síry, event. složek skupiny látek VOC. Spoušťovým činitelem reakcí je nejčastěji hydroxilový radikál OH* s volnou vazbou na atomu kyslíku ( -O-H), jenž se vytváří v denních hodinách při srážkách fotolyticky vzniklých atomů excitovaného atomárního kyslíku s molekulami vodní páry. Významné jsou též procesy nukleace a další heterogenní reakce související s atmosférickými aerosoly. Ve stratosféře mají zásadní význam reakce spojené s produkcí nebo naopak rozkladem ozonu, jejichž působením se vytváří ozonová vrstva. V této souvislosti je dnes důležitá problematika ohrožení ozonové vrstvy antropogenní činností, aktuálně se věnuje pozornost látkám poškozujícím ozonovou vrstvu. V oblasti vyšších vrstev atmosféry (mezosféra, termosféra) se uplatňují fotochemické reakce spojené s přítomností velmi krátkých vlnových délek ve spektru slunečního záření, které do nižších atmosférických hladin již nepronikají. Atmosférická chemie se podstatným způsobem podílela na celé evoluci atmosféry Země.
Významnou součástí celkové atmosférické chemie je problematika chemických reakcí a transportu antropogenních znečišťujících příměsí v ovzduší. Zde rovněž jde nejen o vzájemné reakce látek plynného skupenství, ale velmi často i o heterogenní reakce plynných látek s aerosolovými složkami nebo přímo o vlastní nukleační děje.
Pojem atmosférické chemie se dnes v širším smyslu slova uvažuje i ve vztahu k dalším planetám naší sluneční soustavy, popř. i k exoplanetám. Viz též ochrana čistoty ovzduší, hygiena ovzduší, složení srážek chemické, déšť kyselý.
česky: chemie atmosféry; slov: chémia atmosféry; něm: atmosphärische Chemie f, Atmosphärenchemie f; rus: химия атмосферы  1993-a3
atmospheric counterradiation
nevh. označení pro zpětné záření atmosféry.
česky: záření vstřícné; něm: atmosphärische Gegenstrahlung f; rus: противоизлучение в атмосферe  1993-a1
atmospheric counterradiation
česky: záření zpětné; slov: spätné žiarenie; něm: atmosphärische Gegenstrahlung f; rus: противоизлучение в атмосферe  1993-a1
atmospheric disturbance
1. obecně jakékoliv porušení rovnovážného stavu v atmosféře;
2. zastaralé označení pro oblast, která jeví známky cyklonálního vývoje.
česky: porucha atmosférická; slov: atmosférická porucha; něm: atmosphärische Störung f; rus: атмосферное возмущение  1993-a3
atmospheric dust
pevný aerosol anorganického i organického původu složený z částic (nikoliv ledových), které se vznášejí v atmosféře a sedimentují na zemský povrch. Za atmosférický prach se nepovažuje kouř. Základními složkami atmosférického prachu jsou půdní částice, částice mořských solí, různé částice antropogenního původu, bakterie, spory, výtrusy a různé produkty rozpadu látek, někdy také částice kosmického prachu. Typické rozměry částic jsou 10–4 m až 10–6 m a za horní hranici velikosti se v současné odborné literatuře nejčastěji považuje 5.10–4 m. Pro účely ochrany čistoty ovzduší se kromě složení atmosférického prachu určuje jeho koncentrace (množství nebo hmotnost částic v jednotce objemu vzduchu) a spektrum velikosti částic. Atmosférický prach zmenšuje průzračnost atmosféry a jako zákal omezuje dohlednost. Částice atmosférického prachu vhodných fyz. a chem. vlastností mohou sloužit jako kondenzační jádra. Viz též popílek, prach poletavý, spad prachu, depozice suchá, prachoměr, aerosol atmosférický.
česky: prach atmosférický; slov: atmosférický prach; něm: atmosphärischer Staub m; rus: атмосферная пыль  1993-a3
atmospheric dynamics
část meteorologie, zabývající se příčinami pohybů vzduchu v zemské atmosféře. Poznatky dynamiky atmosféry a jejich mat. formulace vytvořily základ dynamické meteorologie, jejíž praktickou aplikací jsou zejména dyn. metody předpovědi počasí. V širším smyslu se do dynamiky atmosféry zahrnuje i kinematika a statika atmosféry.
česky: dynamika atmosféry; slov: dynamika atmosféry; něm: atmosphärische Dynamik f, Dynamik der Atmosphäre f; fr: dynamique de l'atmosphère f, mouvements de l'atmosphère pl; rus: динамика атмосферы  1993-a1
atmospheric electricity
souhrn el. jevů, které se vyskytují v atmosféře. Zpravidla rozlišujeme:
a) elektřinu klidného ovzduší;
b) bouřkovou elektřinu, popř. oblačnou elektřinu.
Detailněji se atmosférická elektřina dělí např. na tematické okruhy:
a) ionty a elektrickou vodivost vzduchu;
b) el. pole v atmosféře;
c) el. proudy tekoucí atmosférou;
d) elektřinu v oblacích a bouřkovou elektřinu.
Do oboru atmosférické elektřiny obvyklene nezahrnujeme kosmické záření a jevy v atmosféře, kterými se v současné době zabývají samostatné vědní obory, především aeronomie. Na průběh el. jevů v atmosféře mají značný vliv ostatní met. děje, zejména ty, které souvisejí s obsahem aerosolových částic ve vzduchu a s fázovými změnami vody v oblacích při formování srážek. Viz též vodivost vzduchu elektrická.
česky: elektřina atmosférická; slov: atmosférická elektrina; něm: atmosphärische Elektrizität f; fr: électricité atmosphérique f; rus: атмосферное электричество  1993-a3
atmospheric flux footprint
oblast ležící v návětrném směru od přístroje, měřícího vertikální turbulentní tok (tepla, plynu, nebo hybnosti) v atmosféře, v níž je měřený turbulentní tok generován. Velikost a tvar této oblasti (footprintu), kterou přístroj „vidí“, závisí na výšce, v níž je vertikální tok měřen, drsnosti povrchu a vertikální teplotní stabilitě atmosféry. Například nárůst výšky měření, snížení drsnosti povrchu a stabilizace teplotního zvrstvení budou mít za následek zvětšení plochy footprintu a zvětšení vzdálenosti, z níž přichází maximální příspěvek k měřenému toku, od přístroje směrem proti větru. Snížení výšky měření, nárůst drsnosti a labilizace zvrstvení naopak způsobí zmenšení plochy footprintu a posun oblasti maximálního příspěvku blíže k přístroji.
česky: footprint toku v atmosféře; slov: footprint toku v atmosfére; fr: empreinte de flux f, footprint de flux m  2014
atmospheric front
1. úzká přechodová zóna mezi různými vzduchovými hmotami v atmosféře. Pro zjednodušení představy nahrazujeme tuto zónu plochou diskontinuity (rozhraním). Atmosférická fronta se vyskytuje převážně v troposféře. Šířka přechodové zóny v horiz. směru bývá několik desítek km, tloušťka ve vert. směru několik set metrů, popř. jednotky km. Prům. sklon fronty vzhledem k zemskému povrchu je nejčastěji kolem 0,5°. Viz též klasifikace atmosférických front, plocha frontální, oblačnost frontální;
2. čára, ve které se plocha diskontinuity (rozhraní) protíná se zemským povrchem nebo určitou izobarickou hladinou. Termín atmosférická fronta byl do synoptické meteorologie zaveden norskou met. školou v r. 1920. Viz též čára frontální, větev atmosférické fronty, počasí frontální, frontogeneze, frontolýza, analýza frontální, profil fronty, topografie fronty, přechod fronty, izobary na atmosférické frontě, dynamika fronty, zostření fronty, deformace fronty orografická, vlna frontální, zóna frontální.
česky: fronta atmosférická; slov: atmosférický front; něm: atmosphärische Front f, Wetterfront f; fr: front atmosphérique m, front météorologique m; rus: атмосферный фронт  1993-a3
atmospheric front
zast. a nevhodné označení pro atmosférickou frontu.
česky: fronta povětrnostní; slov: poveternostný front; něm: Wetterfront f; fr: front météorologique m, front atmosphérique m; rus: атмосферный фронт  1993-a1
atmospheric instability (stability) classification by Normand
hodnocení vertikální instability (stability) atmosféry na základě velikosti tzv. „kladných“ a „záporných“ ploch na termodynamickém diagramu, které jsou ohraničeny stavovou křivkou vystupující vzduchové částice a křivkou teplotního zvrstvení (stratifikace). Za kladné se považují plochy, kdy stavová křivka je vpravo od křivky zvrstvení, tzn. na straně s vyšší teplotou vzduchu; v opačném případě jde o plochu zápornou. Z tohoto hlediska rozlišil C. W. B. Normand tyto druhy instability ovzduší:
a) abs. stabilitu, kdy neexistují „kladné“, ale pouze „záporné“ plochy;
b) abs. instabilitu, kdy existují pouze „kladné“ a neexistují „záporné“ plochy;
c) podmíněnou instabilitu latentního typu, kdy existují „kladné“ i „záporné“ plochy a „kladné“ plochy jsou větší než „záporné“;
d) podmíněnou instabilitu pseudolatentního typu, kdy existují „kladné“ i „záporné“ plochy, ale „kladné“ plochy jsou menší než „záporné“.
Toto dělení má spíše historickou hodnotu a v současné době se používá jen velmi zřídka. Viz též teplotní zvrstvení atmosféry, metoda částice, metoda vrstvy, CAPE.
česky: klasifikace instability (stability) atmosféry Normandova; slov: Normandova klasifikácia instability (stability) ovzdušia; něm: Klassifikation der Instabilität (Stabilität) der Luft nach Normand f; rus: классификация неустойчивости (устойчивости) атмосферы Нормана  1993-b3
atmospheric ions
syn. aeroionty – elektricky nabité částice v atmosféře, působící elektrickou vodivost vzduchu. Ovlivňují elektrické pole v atmosféře, uplatňují se jako kondenzační jádra a vyznačují se fyziologickými účinky. Patří k nim molekuly, které při atmosférické ionizaci ztratily obvykle jeden elektron nebo naopak zachytily volný elektron, shluky molekul nesoucí přebytek kladného nebo záporného el. náboje (lehké ionty, podle některých autorů malé ionty) a jemné aerosolové částice zpravidla patřící k Aitkenovým jádrům, jež zachytily nabitou molekulu, popř. jejich shluk (střední, těžké a ultratěžké ionty, podle některých autorů též velké nebo Langevinovy ionty).
V blízkosti zemského povrchu dosahuje koncentrace lehkých iontů řádově 106 m–3, koncentrace těžkých a ultratěžkých iontů bývá zhruba o řád větší. S výškou těžkých a ultratěžkých iontů ubývá, zatímco koncentrace lehkých iontů roste. Koncentrace tzv. stř. iontů, které podle velikosti zařazujeme do oblasti mezi lehkými a těžkými ionty, místně i časově velmi kolísá. El. vodivost vzduchu je v rozhodující míře podmíněna existencí lehkých iontů, zatímco ionty těžké a ultratěžké se v důsledku malé pohyblivosti uplatňují jako nositelé el. proudu ve vzduchu jen velmi málo.
Důkaz existence iontů v atmosféře, a tím vysvětlení el. vodivosti vzduchu, podali něm. fyzici J. Elster a H. Geitel v r. 1899. Viz též klasifikace atmosférických iontů, ionizace atmosférická, počítač iontů.
Termín iont zavedl angl. vědec W. Whewell v r. 1834. Pochází z řec. ἰόν [ion, gen. iontos] „jdoucí“ (tvar slovesa ἰέναι [ienai] „jít“), čímž odkazuje na pohyb iontů v el. poli.
česky: ionty atmosférické; slov: atmosférické ionty; něm: atmosphärische Ionen n/pl; rus: атмосферные ионы  1993-a1
atmospheric ions
Termín se skládá z řec. ἀήρ [aér] „vzduch“ a ἰόν [ion, gen. iontos] „jdoucí“ (tvar slovesa ἰέναι [ienai] „jít“), čímž odkazuje na pohyb iontů v el. poli.
česky: aeroionty; slov: aeroióny; něm: atmosphärische Ionen n/pl ; fr: ions atmosphériques pl; rus: атмосферные ионы  1993-a1
atmospheric optics
odvětví meteorologie, zabývající se studiem opt. vlastností atmosféry a opt. jevy vyvolanými molekulami vzduchu a většími částicemi rozptýlenými v ovzduší. Atmosférická optika zahrnuje především studium lomu, odrazu, ohybu, rozptylu a polarizace světla v ovzduší.
česky: optika atmosférická; slov: atmosférická optika; něm: atmosphärische Optik f; rus: атмосферная оптика  1993-a1
atmospheric phenomena
starší označení pro atmosférické jevy.
česky: úkazy atmosférické; slov: atmosférické úkazy; něm: atmosphärische Phänomene n/pl; rus: атмосферные явления  1993-a2
atmospheric pollutant
plynná, kapalná nebo pevná látka v atmosféře Země, která není součástí čisté atmosféry. U plynných látek rozlišujeme při jejich uvolňování do atmosféry příměsi aktivní a pasivní, v případě kapalných a pevných látek podle jejich homogenity příměsi monodisperzní a polydisperzní. Viz též příměs znečisťující.
 
česky: příměs atmosférická 
atmospheric pollution
výskyt různých látek v ovzduší v takové koncentraci a po tak dlouhou dobu, že škodlivě působí na zdraví, popř. na pohodu lidí, na živé organismy nebo na neživé objekty. Důležitým kritériem znečištění ovzduší jsou právně stanovené imisní limity, které určují nejvýše přípustné koncentrace znečišťující látky v ovzduší. Jiné definice považují ovzduší za znečištěné, jestliže se jeho složení významně odchyluje od normálu tím, že obsahuje cizorodé příměsi. Viz též klimatologie znečištění ovzduší, hygiena ovzduší, zdroj znečišťování ovzduší, rozptyl příměsí v ovzduší, smog, měření znečištění ovzduší.
česky: znečištění ovzduší; slov: znečistenie ovzdušia; něm: Verunreinigung der Luft f, Luftverschmutzung f; rus: атмосферное загразнение, загрязнение воздуха  1993-a2
atmospheric pressure
syn. tlak vzduchu.
česky: tlak atmosférický; slov: atmosférický tlak; rus: атмосферное давление  1993-a1
atmospheric pressure
syn. tlak atmosférický, tlak barometrický – síla působící v daném místě atmosféry kolmo na libovolně orientovanou jednotkovou plochu a vyvolaná tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny, ve které se tlak zjišťuje, až k horní hranici atmosféry. Tlak vzduchu se v meteorologii vyjadřuje v pascalech (Pa) nebo jejich násobcích, např. hektopascalech (hPa), dříve též v milimetrech rtuťového sloupce, posléze torrech, milibarech (mbar, dříve mb) nebo centibarech (cbar, dříve též cb), přičemž údaj v mbar je shodný s údajem v hPa. Patří k zákl. meteorologickýcm prvkům. Tlak vzduchu s výškou klesá podle barometrické formule. Pro praktické účely se tlak vzduchu zpravidla redukuje na stř. výšku hladiny moře. Pro hodnoty tlaku vzduchu redukovaného na tuto hladinu se konstruují meteorologické mapy přízemního tlakové pole. Viz též měření tlaku vzduchu, tlak vzduchu na stanici, tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře, izobara, tendence tlaková, pole tlakové, extrémy tlaku vzduchu.
česky: tlak vzduchu; slov: tlak vzduchu; něm: Luftdruck m; rus: атмосферное давление, давление воздуха  1993-a3
atmospheric radiation
syn. vyzařování atmosféry – tok dlouhovlnného záření plynných složek, oblaků, popř. aerosolů v atmosféře. Hlavními plynnými složkami podílejícími se na záření atmosféry jsou vodní pára a oxid uhličitý. Spektrum záření atmosféry je při jasné obloze závislé na aktuálním množství vyzařujících složek atmosféry a jeho intenzita může být až o řád menší než intenzita záření černého povrchu zářícího při stejné teplotě. Homogenní vrstva hustých oblaků naopak vyzařuje prakticky stejně jako absolutně černé těleso. Záření atmosféry pozorujeme jednak jako záření směřující dolů, které při pozorování na zemském povrchu nazýváme zpětným zářením atmosféry, jednak jako záření směřující nahoru. Při studiu radiační bilance soustavy Země – atmosféra se používá pojmu záření atmosféry Země, kterým označujeme úhrn záření atmosféry směřujícího vzhůru a unikajícího do kosmického prostoru.
česky: záření atmosféry; slov: žiarenie atmosféry; něm: atmosphärische Strahlung f, langwellige Strahlung der Atmosphhäre f; rus: атмосферная радиация , излучение атмосферы  1993-a3
atmospheric radioactivity measurement
určování radioaktivity atmosféry, srážek a suchého spadu. Zjišťuje se jako radioaktivita:
a) aerosolu zachyceného na filtru, jímž byl prosát známý objem vzduchu;
b) odparku ze srážkové vody zachycené za dané období (obvykle dny až 1 měsíc);
c) spadu, tj. pevných částic, které se usadily na vodorovném suchém nebo mokrém dnu sběrné nádoby za dané období (obvykle dny až 1 měsíc);
odebrané vzorky se měří pomocí zařízení indikujícího záření α, β, γ (popř. jen některých z nich) laboratorně nebo přímo v místě odběru (automatické systémy pro odběr a měření vzorků). V případě měření vzorků přímo v místě odběru výsledky zahrnují i příspěvek radionuklidů s krátkým poločasem přeměny, při laboratorních měřeních lze tento vliv eliminovat. Dále se provádí přímá měření příkonu dávky/dávkového ekvivalentu příslušnými detektory (např. Geiger-Müllerovy počítače, proporcionální počítače). Detektory mohou být umístěny na stacionárních měřicích místech, na přízemních mobilních stanicích nebo na radiosondách pro zjišťování vertikálních profilů beta a gama záření. V případě přímého měření příkonu dávky/dávkového ekvivalentu měřená hodnota zahrnuje kromě složky atmosférické radioaktivity i složky odpovídající terestriálnímu a kosmickému záření. Radioaktivita ovzduší se obvykle vyjadřuje v jednotkách becquerel (Bq), a to pro spad v Bq.m–2 a pro ovzduší v Bq.m–3. Dříve používaná jednotka aktivity curie (Ci) souvisí s novou jednotkou becquerel vztahem 1 Bq = 2,7.10–11 Ci, tj. 1 Bq = 27 pCi. Příkon dávkového ekvivalentu se vyjadřuje v jednotkách Sievert za hodinu (Sv.h–1). Odběry vzorků a měření příkonu se provádí na vybraných met. stanicích, odebrané vzorky se předávají do měřicích laboratoří Radiační monitorovací sítě (RMS), výsledky měření prováděných na místě se průběžně předávají na centrální pracoviště RMS. Viz též spad radioaktivní, zpráva o příkonu fotonového dávkového ekvivalentu (RAD).
česky: měření radioaktivity atmosféry; slov: meranie rádioaktivity atmosféry; něm: Messung der atmosphärischen Radioaktivität f; rus: измерение радиоактивности атмосферы  1993-a3
atmospheric refraction
lom elektromagnetických vln v atmosféře – zakřivení drah šíření elektromagnetických, v meteorologii nejčastěji světelných nebo rádiových vln procházejících atmosférou, způsobené prostorovými změnami indexu lomu, které jsou podmíněny změnami hustoty vzduchu. Refrakce rádiových vln, používaných např. v meteorologických radiolokátorech, významně závisí i na vlhkosti vzduchu, což souvisí s tím, že rádiové vlny mají podstatně nižší frekvenci než světelné záření a při jejich dopadu se uplatňuje orientační polarizace souborů molekul H2O, ovlivňující index lomu vzduchu. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: refrakce atmosférická; slov: atmosférická refrakcia; něm: atmosphärische Refraktion f; rus: атмосферная рефракция  1993-a1
atmospheric refraction of electromagnetic waves
česky: lom elektromagnetických vln v atmosféře; slov: lom elektromagnetických vĺn v atmosfére; něm: atmosphärische Refraktion von elektromagnetischen Wellen f; rus: преломление электромагнитных волн в атмосфере  1993-a1
atmospheric refraction of light
česky: lom světla v atmosféře; slov: lom svetla v atmosfére; rus: преломление света в атмосфере  1993-a1
atmospheric river
dlouhý a úzký pás zesíleného transportu vodní páry, který se přechodně vytvoří ve spodní troposféře. Jeho délka může dosahovat několik tisíc km při šířce nejvýše několik set km a vertikálním rozsahu několik kilometrů. Často je spojen s nízkohladinovým tryskovým prouděním před studenou frontou mimotropické cyklóny. Přenášená vodní pára pochází nejčastěji z tropických oblastí. Jako hranice pro vymezení atmosférické řeky se považuje hodnota vertikálně integrovaného toku vodní páry 250 kg m-1 s-1. Celkový tok vodní páry v nejvýraznějších atmosférických řekách je tak větší než průměrný průtok kterékoliv vodního toku na světě. Vhodným prostředkem pro sledování polohy atmosférických řek jsou meteorologické družice nesoucí přístroje schopné určit obsah vodní páry v atmosféře. V současnosti se atmosférickým řekám věnuje poměrně velká pozornost v souvislosti se změnou jejich výskytu a intenzity vlivem změny klimatu. Viz též expres Ananasový.
česky: řeka atmosférická; slov: atmosférická rieka; rus: атмосферная река  2019
atmospheric static stability
česky: stabilita atmosféry statická; slov: statická stabilita atmosféry; něm: statische Stabilität der Atmosphäre f?  2014
atmospheric thermodynamics
část meteorologie zabývající se aplikacemi termodyn. zákonů a metod na atmosféru Země. Lze ji rozdělit např. na termodynamiku nenasyceného vzduchu, která popisuje vlhký vzduch jako směs ideálních plynů, a termodynamiku nasyceného vzduchu, studující zejména fázové přechody vody v atmosféře a s nimi spojené transformace energie. K nejlépe prostudovaným a teoreticky popsaným termodyn. procesům v atmosféře patří především adiabatické děje. Poznatky termodynamiky atmosféry se uplatňují prakticky ve všech odvětvích meteorologie, nejvíce ve fyzice oblaků a srážek, v dynamické, synoptické a letecké meteorologii. Za počátek vývoje termodynamiky atmosféry se považuje rok 1843, kdy franc. fyzik J. C. E. Péclet aplikoval Poissonovy rovnice na výstupné vzdušné proudy.
česky: termodynamika atmosféry; slov: termodynamika atmosféry; něm: atmosphärische Thermodynamik f, Thermodynamik der Atmosphäre f; rus: термодинамика атмосферы  1993-a2
atmospheric tides
periodické pohyby zemské atmosféry vyvolané gravitačním účinkem Měsíce a Slunce a odstředivých sil rotace Země kolem těžiště soustavy Země – Měsíc, resp. Země – Slunce, podobně jako slapy (příliv a odliv) hydrosféry. Takto vzniklé vlny mají poměrně malou amplitudu a vzhledem k malé hustotě atmosféry se projevují jen nevýznamným kolísáním tlaku vzduchu.
česky: slapy atmosférické; slov: atmosférické slapy; něm: atmosphärische Gezeiten pl; rus: атмосферные приливы  1993-a3
atmospheric transmittance
syn. transmitance – v meteorologii schopnost atmosféry propouštět elmag. záření. V užším odb. smyslu je propustnost atmosféry definována jako poměr intenzity záření, které prošlo atmosférou nebo její určitou vrstvou, k počáteční intenzitě. Propustnost atmosféry se zpravidla vztahuje k jednotlivým spektrálním oblastem (ultrafialové, viditelné, infračervené záření) nebo spektrálním pásmům vymezeným krajními vlnovými délkami. V oboru viditelného záření se místo o propustnosti někdy mluví o průzračnosti atmosféry. Synonymy propustnosti atmosféry převzatými z angličtiny jsou transparence, transmitance, zatímco opakem je opacita.
česky: propustnost atmosféry; slov: priepustnosť atmosféry; něm: atmosphärische Transparenz f; rus: прозрачность атмосферы, проницаемость атмосферы  1993-a3
atmospheric transparency
syn. transmitance – v meteorologii schopnost atmosféry propouštět elmag. záření. V užším odb. smyslu je propustnost atmosféry definována jako poměr intenzity záření, které prošlo atmosférou nebo její určitou vrstvou, k počáteční intenzitě. Propustnost atmosféry se zpravidla vztahuje k jednotlivým spektrálním oblastem (ultrafialové, viditelné, infračervené záření) nebo spektrálním pásmům vymezeným krajními vlnovými délkami. V oboru viditelného záření se místo o propustnosti někdy mluví o průzračnosti atmosféry. Synonymy propustnosti atmosféry převzatými z angličtiny jsou transparence, transmitance, zatímco opakem je opacita.
česky: propustnost atmosféry; slov: priepustnosť atmosféry; něm: atmosphärische Transparenz f; rus: прозрачность атмосферы, проницаемость атмосферы  1993-a3
atmospheric transparency
česky: průzračnost atmosféry; slov: priezračnosť atmosféry; něm: Durchlässigkeit der Luft f; rus: прозрачность воздуха  1993-a1
atmospheric turbidity
syn. turbidita – snížení průzračnosti atmosféry, způsobené absorpcí a rozptylem slunečního záření pevnými nebo kapalnými částicemi atmosférického aerosolu, nikoliv však oblaky. Stupeň zakalení atmosféry se udává většinou pomocí Linkeho zákalového faktoru. Viz též vzduch průzračný, opacita, modř oblohy.
česky: zakalení atmosféry; slov: zakalenie atmosféry; něm: atmosphärische Trübung f; rus: мутность атмосферы  1993-a2
atmospheric vortices scale
charakteristický průměr atmosférických vírů, který dosahuje řádově od 10–3 do 107 m. Velikost nejmenších vírů je určena velikostí molekulární vazkosti vzduchu, která zprostředkovává disipaci kinetické energie vířivého pohybu molekul, největší rozsáhlým tlakovým útvarům s velkou kinetickou energií. Podle rozměru těchto vírů rozlišujeme v meteorologii malé (mikro) měřítko 10–1 až 103 m, střední (mezo) měřítko 104 až 105 m a velké (makro) měřítko 106 až 107 m. Viz též makrometeorologie, mezometeorologie, mikrometeorologie, délka směšovací.
česky: měřítko atmosférických vírů; slov: mierka vírov v atmosfére; něm: Skala der atmosphärischen Wirbel f  1993-b3
atmospheric wave guide
horiz. vrstva atmosféry, poměrně malého vert. rozsahu, ve které vlivem silné inverze teploty a/nebo vlhkosti vzduchu je šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře ovlivněno superrefrakcí. Vlny se uvnitř této vrstvy mohou šířit na velké vzdálenosti, neboť dochází k jejich úplnému vnitřnímu odrazu, podobně jako v kovových nebo dielektrických radiotechnických vlnovodech. V důsledku toho lze pomocí radaru zjišťovat cíle ležící pod radiohorizontem nebo přijímat televizní signál velmi vzdálených vysílačů apod. Atmosferický vlnovod se může vyskytovat v přízemních i vyšších vrstvách atmosféry. Jeho horiz. délka závisí na rozloze oblasti a teplotním zvrstvení. Viz též index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu.
česky: vlnovod atmosférický; slov: atmosférický vlnovod; něm: atmosphärischer Wellenleiter m; rus: атмосферный волновод  1993-a3
atmospheric waves
pojem vyskytující se dnes v odb. literatuře zejména v souvislosti s interakcemi a transformacemi energie mezi různými druhy vlnových a oscilačních procesů souvisejících s atmosférickou hydrodynamikou. V tomto smyslu se do atmosférických vln zahrnují zejména různé typy gravitačních vln, rázových vln, zvukové vlny, inerční vlny, Rossbyho vlny, planetární vlny apod.
česky: vlny atmosférické; slov: atmosférické vlny; něm: atmophärische Wellen f/pl; rus: атмосферныe волны  2015
atmospheric window
oblast elmag. záření, v níž má bezoblačná atmosféra velkou propustnost (nízkou absorpci některým z hlavních absorbentů – především vodní páry, oxidu uhličitého nebo ozonu). Pro radiační a tepelný režim Země a její atmosféry jsou významná zejména atmosférická okna v oblasti vlnových délek přibližně 8,5 až 12,5 µm. Meteorologickými družicemi jsou pro monitorování zemského povrchu a oblačnosti v tepelném záření využívána především atmos. okna v pásmech 3,5–4 µm, 8–9 µm a 10–12,5 µm. Viz též propustnost atmosféry, průzkum Země dálkový.
česky: okno atmosférické; slov: atmosférické okno; něm: atmosphärisches Fenster n; rus: атмосферное окно  1993-a3
atmospherics
syn. atmosfériky – elmag. rozruchy ve tvaru krátkých impulzů, šířící se v atmosféře ve vlnovodu tvořeném povrchem Země a dnem ionosféry na velké vzdálenosti až tisíců kilometrů. Původcem sfériků jsou dílčí výboje blesků. Intenzita sfériků na místě pozorování závisí na intenzitě původního výboje na vzdálenosti mezi úderem blesků a pozorováním sfériky a na vlastnostech ionosféry (den/noc). Viz též detekce blesků pozemní.
česky: sfériky; slov: sfériky; něm: Atmosphärische Impulsstrahlung f , Sferics f/pl; rus: атмосферики  1993-a3
atmospherics
syn. sfériky.
Termín je odvozen od slova atmosféra. Odkazuje na atmosférický původ těchto rozruchů radiových vln.
česky: atmosfériky; slov: atmosfériky; něm: Sferics m/pl; rus: атмосферики  1993-a1
attached thermometer
[atašé] – rtuťový teploměr připevněný k ochranné trubici rtuťového tlakoměru přibližně v těžišti přístroje. Má nádobku umístěnou tak, aby udával hodnotu co nejbližší teplotě rtuti tlakoměru. Používá se pro redukci údajů tlakoměru na teplotu 0 °C. 
  1993-a2
attenuation of electromagnetic waves (of radio waves)
syn. útlum radiovln – zeslabení radiovln při průchodu atmosférou způsobené jednak pohlcováním neboli absorpcí záření atm. plyny (vodní párou, kyslíkem), jednak absorpcí a rozptylem na vodních kapkách či ledových částicích v oblacích, mlze a ve srážkách. Útlum se obvykle vyjadřuje v decibelech na km vzdálenosti (dB.km–1). Zeslabení radiovln atm. plyny je u vlnových délek větších než 2 cm malé a při měření radary na menší vzdálenosti se zanedbává. Útlum způsobený oblaky a srážkami závisí na velikosti a skupenství částic, ze kterých je složen meteorologický cíl. Koeficient útlumu obecně klesá se vzrůstající vlnovou délkou. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: útlum elektromagnetických vln; slov: útlm elektromagnetických vĺn; něm: Dämpfung von elektromagnetischen Wellen (Radiowellen) f; rus: затухание электромагнитных волн (радиоволн)  1993-a3
attenuation of solar radiation
pokles energie sluneční záření při průchodu atmosférou Země, způsobený absorpcí a rozptylem na molekulách vzduchu, v oblacích a atmosférických aerosolech. Viz též extinkce, zákon Beerův, zakalení atmosféry.
česky: zeslabení slunečního záření; slov: zoslabenie slnečného žiarenia; něm: Schwächung der Sonnenstrahlung f, Extinktion der Sonnenstrahlung; rus: ослабление солнечной радиации  1993-a1
attenuation of sound waves
pokles amplitudy zvukových vln a tím intenzity zvuku s rostoucí vzdáleností od jeho zdroje. Ve zcela klidném prostředí termodynamicky ideálního plynu by tento útlum byl dán především narušováním adiabatického charakteru zvukových vln, tj. porušením vzájemné tepelné izolace mezi oblastmi zředění a zhuštění ve zvukových vlnách. Odtud vyplývá, že velikost tohoto útlumu by byla úměrná druhé mocnině frekvence zvukových vln, neboť s růstem frekvence klesá ve zvukové vlně vzdálenost mezi sousedními oblastmi zhuštění a zředění a rostou gradienty hustoty i teploty vzduchu mezi nimi. Dále tento útlum roste s tepelnou vodivostí plynu a s jeho vazkostí. V atm. prostředí je však reálný útlum zvuku podstatně větší než takto teoreticky vyhodnocený útlum pro klidné prostředí. Na reálném útlumu se totiž velmi podstatně podílí turbulence a v přízemní vrstvě výrazně přispívá i útlum na nerovnostech a drsných elementech zemského povrchu.
česky: útlum zvukových vln; slov: útlm zvukových vĺn; něm: Dämpfung von Schallwellen f  2014
attenuation of wind
zmenšení rychlosti větru v mezní vrstvě atmosféry způsobené drsností povrchu, terénními tvary, zástavbou, porostem apod. Vyjadřuje se obvykle tzv. relativní rychlostí, což je poměr mezi skutečnou rychlostí proudění a rychlostí netlumeného proudění ve vhodně zvolené hladině, zpravidla na horní hranici mezní vrstvy atmosféry.
česky: útlum rychlosti větru; slov: útlm rýchlosti vetra; něm: Rückgang der Windgeschwindigkeit m; rus: затухание скорости ветра  1993-a1
attractor
Termín pochází z lat. attractor „přitahovatel“, které je odvozeno od slovesa attrahere „přitahovat“ (z ad- „k, při“ a trahere „táhnout, nést“, srov. traktor).
česky: atraktor; slov: atraktor; něm: Attraktor m  2017
aureole
1. vnitřní barevný sled koróny. Obvykle se vyznačuje zřetelným vnějším kruhem červenavé nebo hnědavé barvy, jehož poloměr nebývá větší než 5°. Čím menší je tento kruh, tím větší jsou vodní kapičky, na nichž dochází k ohybu světla. V tom spočívá diagnostický význam aureoly i korón;
2. oblast na obloze sahající do vzdálenosti několika úhlových stupňů od slunečního disku, z níž vychází cirkumsolární záření.
Termín byl přejat z lat. aureola „svatozář“.
česky: aureola; slov: aureola; něm: Aureole f, Kranz m; fr: auréole coronitique f; rus: ореол  1993-a1
aurora
jev vznikající ve horní atmosféře, obvykle ve výškách od 80 do 500 km nad zemským povrchem. Bývá pozorován v noci v podobě barevných oblouků, svitků, drapérií nebo závěsů. Příčinou polární záře je vtahování korpuskulárního záření Slunce do magnetického pole Země, kde ionizuje atm. částice, excituje atomy a molekuly a vyvolává tak světelné efekty. Polární záře se vyskytují především v období intenzívní sluneční činnosti při magnetických bouřích, a to zvláště v sev. a již. polárních oblastech v okolí zemských magnetických pólů. Mají složité spektrum, v jasných zářích je nejintenzivnější zelená nebo červená barva. Nejvyšší polární záře dosahují až 1 200 km, nejnižší asi 65 km nad zemí; vrstva, v níž se vyskytují, je nejčastěji silná 10–12 km. Podle toho, na které polokouli se vyskytuje, se též hovoří o sev. záři (aurora borealis) nebo již. záři (aurora australis). Zeměp. rozložení výskytu polární záře za určité období znázorňují izochasmy. Polární záře je jedním z elektrometeorů. Viz též ionizace atmosférická, magnetosféra zemská, záření kosmické.
česky: záře polární; slov: polárna žiara; něm: Polarlicht n; rus: полярное сияние, полярное сияние  1993-a1
autobarotropic atmosphere
modelová atmosféra, která se sama udržuje ve stavu barotropie. Viz též atmosféra barotropní.
česky: atmosféra autobarotropní; slov: autobarotropná atmosféra; něm: autobarotrope Atmosphäre f; fr: atmosphère autobarotrope f; rus: автобаротропная атмосфера  1993-a3
autoconvection
teoretický koncept konvekce, k níž by docházelo v podmínkách extrémní vertikální instability atmosféry při inverzi hustoty vzduchu, kde velikost vert. teplotního gradientu přesahuje velikost autokonvekčního gradientu.
Termín se skládá z řec. αὐτός [autos] „sám, sám od sebe“ a ze slova konvekce. To naznačuje spontánní vznik konvekce, k němuž však ve skutečnosti stačí, aby velikost vert. teplotního gradientu překročila jen hodnotu adiabatického teplotního gradientu.
česky: autokonvekce; slov: autokonvekcia; něm: Autokonvektion f; fr: autoconvection; rus: автоконвекция  1993-a3
autoconvective lapse rate
vertikální teplotní gradienthomogenní atmosféře. Použijeme-li stavovou rovnici pro suchý vzduch a rovnici hydrostatické rovnováhy, dostaneme v homogenní atmosféře hodnotu autokonvekčního gradientu rovnou hodnotě g / R, kde g značí velikost tíhového zrychlení a R měrnou plynovou konstantu vzduchu. Pro suchý vzduch je hodnota autokonvekčního gradientu rovna 0,0342 K.m–1, tj. přibližně 3,4 K na 100 m. Jestliže je hodnota skutečného vert. gradientu teploty vzduchu větší než hodnota gradientu autokonvekčního, což může nastat pouze v silně ohřáté vrstvě vzduchu bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu, vytvoří se inverze hustoty vzduchu, tj. hustota vzduchu v příslušné vrstvě roste s výškou.
Adjektivum autokonvekční je odvozeno od termínu autokonvekce, který se skládá z řec. αὐτός [autos] „sám, sám od sebe“ a ze slova konvekce. Termín autokonvekční gradient tedy odráží představu, že konvekce může nastat, až když vert. teplotní gradient překročí jeho velikost. Ve skutečnosti k tomu běžně dochází již při překročení hodnoty adiabatického teplotního gradientu (v suchém vzduchu přibližně 1 K na 100 m).
česky: gradient autokonvekční; slov: autokonvekčný gradient; něm: autokonvektiver Temperaturgradient m; fr: taux de refroidissement autoconvectif m, gradient vertical autoconvectif m; rus: автоконвективный градиент  1993-a3
autoconversion
původně označení parametrizace mikrofyzikálního procesu, při němž dochází k růstu směšovacího poměru srážkové vody pouze na úkor směšovacího poměru oblačné vody. V současné době je termín autokonverze chápán v širším smyslu jako počáteční stadium procesu růstu kapek v oblaku koalescencí, kdy srážkové kapky vznikají pouze koalescencí kapek oblačných. Vzhledem k nízké zachycovací účinnosti při srážkách oblačných kapek je autokonverze limitujícím faktorem při vzniku prvních srážkových kapek. Setkáváme se i s rozšířeným významem tohoto termínu, užívaného také pro vznik srážkového ledu z ledu oblačného.
Termín se skládá z řec. αὐτός [autos] „sám, sám od sebe“ a z lat. conversio „otáčení, obrat, změna“. Vyjadřuje skutečnost, že vznik prvních dešťových kapek probíhá pouze z již přítomných kapek oblačných.
česky: autokonverze; slov: autokonverzia; něm: Autokonversion f, Autokonversion f; fr: autoconversion f; rus: автоконверсия  2014
automated meteorological station
meteorologická stanice vybavená automatickým měřicím systémem. Všechny profesionální stanice ČR jsou automatizovány.
česky: stanice meteorologická automatizovaná; slov: automatizovaná meteorologická stanica  2014
automatic measuring system
systém pro měření met. veličin, jehož centrální jednotkou je datová ústředna nebo počítač, do kterých se přenášejí naměřené hodnoty meteorologických prvků z jednotlivých senzorů. Datová ústředna zajišťuje přechodné uložení dat, v případě senzorů s analogovým přenosem signálu také digitalizaci naměřených hodnot a jejich následnou distribuci k dalšímu zpracování. Na automatických meteorologických stanicích se data ze senzorů přenášejí do počítače, jehož programové vybavení umožňuje základní zpracování dat a jejich přenos do centra v požadovaných datových formátech. Viz též automatizace v meteorologii.
česky: systém měřicí automatický; slov: automatický meriaci systém; něm: automatisches Messsystem n  2014
automatic raingauge
srážkoměr měřící průběžně srážky bez přímé součinnosti s lidskou obsluhou. Kromě úhrnu srážek umožňuje měřit i okamžitou intenzitu srážek. Podle principu měření se automatické srážkoměry dělí na člunkové a váhové. Viz též ombrograf.
česky: srážkoměr automatický; slov: automatický zrážkomer; rus: автоматический дождемер  2019
automatic terminal information service
(ATIS) – automatická informační služba koncové řízené oblasti, kterou ve formě pravidelného zpravodajství vysílaného pozemní radiostanicí poskytuje Řízení letového provozu ČR, s. p. na letištích Václava Havla Praha, Karlovy Vary, Brno–Tuřany a Ostrava–Mošnov pro posádky přilétávajících a odlétávajících letadel, vysílané pozemní radiostanicí. Toto vysílání obsahuje z met. údajů hodnoty charakteristik větru, dohlednosti, dráhové dohlednosti, stavu počasí, oblačnosti, údaje o teplotě vzduchu, teplotě rosného bodu, tlaku vzduchu redukovaném na střední hladinu moře podle standardní atmosféry a popř. informace o hlášeném střihu větru. Viz též informace meteorologické o podmínkách na letištích pro posádky během letu, briefing meteorologický.
česky: vysílání informací o letištích a o jejich meteorologických podmínkách automatické; slov: automatické vysielanie informácií o letiskách a ich meteorologických podmienkach  1993-a3
automatic weather station
meteorologická stanice, která měří meteorologické prvky bez přímé součinnosti s člověkem. Výsledky měření jsou vysílány automaticky do centra ve formě kódovaných zpráv nebo v datových souborech. V praxi je často užívaná anglická zkratka AWS. Viz též automatizace v meteorologii.
česky: stanice meteorologická automatická; slov: automatická meteorologická stanica; něm: automatische Wetterstation f; rus: автоматическая метеорологическая станция  1993-a3
automatization in meteorology
způsob plnění rutinních operací v meteorologii, jenž pomocí měřicí a informační technologie vylučuje nebo omezuje subj. vlivy člověka. Současná automatizace v meteorologii se týká především měření, sběru, ukládání, distribuce i vizualizace meteorologických informací. Uplatňuje se především u staničních měření, distančních měření, v oblasti numerické předpovědi počasí a v dodávce produktů pro zákazníky meteorologických služeb. Viz též linka pro předpověď počasí automatizovaná, stanice meteorologická automatická.
česky: automatizace v meteorologii; slov: automatizácia v meteorológii; něm: Automatisierung f; fr: automatisation de l'observation météorologique f, automatisation des stations d'observation f; rus: автоматизация в метеорологии  1993-a3
autumn
jedna z vedlejších klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto:
1. období od podzimní rovnodennosti do zimního slunovratu (astronomické léto);
2. trojice podzimních měsíců, na sev. polokouli září, říjen a listopad (tzv. klimatologický podzim);
3. období s průměrnými denními teplotami vzduchu 5 až 15 °C na sestupné části křivky roč. chodu. V tomto pojetí se jeho konec kryje s ukončením velkého vegetačního období.
česky: podzim; slov: jeseň; něm: Herbst m; rus: осень  1993-a3
autumnal equinox
jeden ze dvou průsečíků ekliptiky s rovinou světového rovníku. Tímto bodem prochází Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu po obloze v okamžiku podzimní rovnodennosti.  Následkem precese zemské osy a souvisejícího stáčení roviny světového rovníku se podzimní bod posouvá po světovém rovníku s periodou cca 26 000 roků, takže podzimní rovnodennost a tím i začátek astronomického podzimu nastává každým rokem o trochu dříve. Viz též bod jarní.
česky: bod podzimní; slov: jesenný bod; rus: осеннее равноденствие  2019
autumnal equinox
česky: rovnodennost podzimní; slov: jesenná rovnodennosť; něm: Herbstpunkt m; rus: осеннее равноденствие  2019
auxiliary land station
přízemní meteorologická stanice na pevnině, která provádí met. měření a pozorování sloužící k doplnění údajů zákl. sítě met. stanic. Zprávy těchto stanic se operativně soustřeďují v národním met. centru, avšak pro mezinárodní výměnu se nepoužívají. Stanice nemusí mít nepřetržitý provoz.
česky: stanice meteorologická pozemní pomocná; slov: pomocná pozemná meteorologická stanica; něm: Hilfslandstation f; rus: вспомогательная сухопутная станция  1993-a3
auxiliary ship station
meteorologická stanice na pohybující se lodi, která je vybavena jen základními met. přístroji, často bez certifikace, a předává na vyžádání z určité oblasti nebo za určitých povětrnostních podmínek kódované zprávy o met. pozorováních nebo informace v otevřené řeči.
česky: stanice meteorologická lodní pomocná; slov: lodná pomocná meteorologická stanica; něm: Hilfs-Schiffsstation f; rus: вспомогательная судовая станция  1993-a3
available potential energy
část celkové potenciální energie atmosféry, jež je schopna transformace na kinetickou energii spojenou s atmosférickým prouděním. Je určena odchylkami reálného atmosférického systému od rovnovážného stavu, v němž by nedocházelo k samovolnému generování pohybů vzduchu. Takový rovnovážný stav lze např. realizovat představou horizontálně homogenní adiabatické atmosféry při globálním zachování hydrostatické rovnováhy. Dostupná potenciální energie představuje jen malou část celkové potenciální energie atmosféry v řádu jednotek procenta. Uvažujeme-li atmosféru jako energeticky izolovaný systém, je v ní součet kinetické energie a dostupné potenciální energie konstantní. Pro hlubší informaci lze zájemcům doporučit např. základní práci Lorenz E. N., 1955. Dostupná potenciální energie definovaná v tomto smyslu se vztahuje především ke generování kinetické energie velkoprostorových horizontálních pohybů v atmosféře. Nelze ji zaměňovat s CAPE, tj. s konvektivní dostupnou potenciální energií.
česky: energie potenciální dostupná; slov: dostupná potenciálna energia; něm: verfügbare potentielle Energy (APE) f; fr: énergie potentielle disponible f  2017
avalanche blast
vzduchová tlaková vlna vznikající při pohybu sněhových lavin a při průvodních jevech, jako jsou sesuny půdy, řícení balvanů apod. Vytváří se před čelem mas pohybujících se prudce dolů po svazích.
česky: vítr lavinový; slov: lavínový vietor; něm: Lawinenwind m; rus: лавинный ветер  1993-a1
avalanche wind
vzduchová tlaková vlna vznikající při pohybu sněhových lavin a při průvodních jevech, jako jsou sesuny půdy, řícení balvanů apod. Vytváří se před čelem mas pohybujících se prudce dolů po svazích.
česky: vítr lavinový; slov: lavínový vietor; něm: Lawinenwind m; rus: лавинный ветер  1993-a1
average values of meteorological element
v meteorologickém a klimatologickém zpracování nejužívanější statist. charakteristiky, zpravidla aritmetické průměry. Viz též průměr meteorologického prvku denní.
česky: hodnoty meteorologického prvku průměrné; slov: priemerné hodnoty meteorologického prvku; něm: Mittelwerte des meteorologischen Elementes m/pl; rus: средние велечины метеорологичекого элемента  1993-a1
averaging chart
pracovní označení pro mapu, na níž je pomocí izolinií znázorněno rozložení prům. hodnot jednoho nebo více meteteorologických prvků vypočtených za delší období, např. mapa prům. úhrnu srážek za teplé pololetí nebo prům. trvání sněhové pokrývky za období 1961 až 1990. Průměrové mapy jsou nejrozšířenějším typem klimatologických map.
  1993-a2
AVHRR
(Advanced Very High Resolution Radiometer) – pasivní zobrazovací radiometr používaný od roku 1978 polárními meteorologickými družicemi NOAA a od roku 2006 evropskými polárními družicemi Metop. Tento šestikanálový přístroj byl, resp. bude naposledy použit na družicích NOAA–19 a Metop–3, následně bude nahrazen v současnosti (2013) vyvíjenými přístroji pro polární družice příští generace.
česky: radiometr AVHRR; slov: rádiometer AVHRR; něm: AVHRR-Radiometer n  2014
aviation forecast
speciální meteorologická předpověď očekávaných met. podmínek pro určitou dobu a určitý prostor nebo určitou trať. Může mít formu otevřené řeči, zkrácené otevřené řeči (mezinárodní nebo národní zkratky), kódů (mezinárodní nebo národní kódy) nebo grafickou (mapy, tabulky aj.). V mezinárodním civilním letectví se používají letištní předpovědi počasí, předpovědi počasí pro vzlet a přistání, předpovědi oblastní a předpovědi pro let nebo trať.
česky: předpověď počasí letecká; slov: letecká predpoveď počasia; něm: Flugwettervorhersage f; rus: авиационный прогноз  1993-a1
aviation meteorological service
instituce pověřená meteorologickým úřadem poskytovat všechny nezbytné informace pro civilní letectví. Funkci meteorologické letecké služby plní v ČR Český hydrometeorologický ústav. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické.
česky: služba meteorologická letecká; slov: letecká meteorologická služba; něm: Flugwetterdienst m; rus: авиационная метеорологическая служба  1993-a3
Avogadro constant
počet částic dané látky v jednom molu. Její hodnota činí 6,022 140 857.1023 mol-1. V literatuře se někdy jako syn. vyskytuje Avogadrovo číslo, což však není korektní, neboť tato veličina má fyzikální rozměr.
česky: konstanta Avogadrova; slov: Avogadrova konštanta; něm: Avogadro-Zahl f  2016
Avogadro law
zákon, podle něhož stejné objemy všech ideálních plynů obsahují za téhož tlaku a téže teploty vždy stejný počet molekul. Avogadrův zákon lze formulovat také tak, že při daném tlaku a určité teplotě je molární objem všech ideálních plynů stejný. Molární objem V0 při teplotě T0 = 273 K a tlaku p0 = 1 013,25 hPa činí
V=22,414.10-3 m3mol.-1
Avogadrův zákon patří k základním zákonům ideálního plynu a má široké uplatnění v termodynamice atmosféry. Zákon formuloval italský fyzik A. Avogadro v r. 1811 na základě prací J. L. Gay-Lussaca z r. 1808.
česky: zákon Avogadrův; slov: Avogadrov zákon; něm: Avogadrosches Gesetz n; rus: закон Авогадро  1993-a1
axis of anticyclone
1. čára, která spojuje středy anticyklony v různých výškových hladinách. Je nakloněna ve směru horiz. teplotního gradientu, tj. do teplého vzduchu. Sklon osy anticyklony je tím větší, čím je anticyklona více termicky asymetrická. Někdy se užívá i termín výšková osa anticyklony;
2. B. P. Multanovskij nazval osami anticyklon (osami anticyklonálních procesů) dráhy anticyklon.
česky: osa anticyklony; slov: os anticyklóny; něm: Antizyklonenachse f; rus: ось антициклона  1993-a3
axis of contraction
syn. osa kontrakce – čára ve výškovém deformačním poli, podél níž dochází k difluenci proudění. Čím izotermy svírají s osou stlačení větší úhel (max. 90°), tím vznikají ve směru osy stlačení lepší podmínky pro frontogenezi. Osa stlačení je kolmá k ose roztažení.
česky: osa stlačení; slov: os stlačenia; něm: Schrumpfungsachse f, Kontraktionsachse f; rus: ось сжатия  1993-a3
axis of depression
čára, která spojuje středy cyklony v různých výškových hladinách. Je nakloněna proti směru horiz. teplotního gradientu, tj. do studeného vzduchu. Sklon osy cyklony je tím větší, čím je cyklona více termicky asymetrická. Někdy se užívá i termín výšková osa cyklony.
česky: osa cyklony; slov: os cyklóny; něm: Achse des Tiefdruckgebietes f, Zyklonenachse f; rus: ось депресии, ось циклона  1993-a3
axis of dilatation
čára ve výškovém deformačním poli, podél níž dochází ke konfluenci proudění. Čím izotermy svírají s osou roztažení větší úhel (max. 90°), tím vznikají ve směru osy roztažení lepší podmínky pro frontolýzu. Osa roztažení je kolmá k ose stlačení.
česky: osa roztažení (dilatace); slov: os roztiahnutia; něm: Dehnungsachse f; rus: ось растяжения  1993-a3
axis of jet stream
jedna ze základních popisných charakteristik tryskového proudění odpovídající proudnici největší rychlosti. Osa tryskového proudění mění svou polohu v závislosti na různých podmínkách. V našich zeměpisných šířkách bývá nejčastěji ve výšce 9 až 13 km, tedy 1 až 2 km pod tropopauzou. Udává se však, že až 20 % případů výskytu tryskového proudění je charakterizovaných osou tryskového proudění nad tropopauzou.
česky: osa tryskového proudění; slov: os dýzového prúdenia; něm: Jetachse f, Strahlstromachse f; rus: ось струйного течения  1993-a2
axis of ridge
na synoptické mapě čára uvnitř hřebene vysokého tlaku vzduchu, podél níž dochází k rozbíhavosti proudnic. Jestliže je hřeben vysokého tlaku vzduchu tvořen přibližně rovnoběžnými izobarami, resp. izohypsami, je osa hřebene vysokého tlaku vzduchu zároveň čárou nejvyššího tlaku vzduchu, resp. nejvyššího geopotenciálu na výškových mapách. Jestliže hřeben vysokého tlaku vzduchu má tvar obráceného písmene U, potom osa hřebene vysokého tlaku vzduchu je spojnicí míst s maximálním anticyklonálním zakřivením izobar, resp. izohyps.
česky: osa hřebene vysokého tlaku vzduchu; slov: os hrebeňa vysokého tlaku vzduchu; něm: Rückenachse f; rus: ось гребня  1993-a2
axis of shrinking
syn. osa kontrakce – čára ve výškovém deformačním poli, podél níž dochází k difluenci proudění. Čím izotermy svírají s osou stlačení větší úhel (max. 90°), tím vznikají ve směru osy stlačení lepší podmínky pro frontogenezi. Osa stlačení je kolmá k ose roztažení.
česky: osa stlačení; slov: os stlačenia; něm: Schrumpfungsachse f, Kontraktionsachse f; rus: ось сжатия  1993-a3
axis of stretching
čára ve výškovém deformačním poli, podél níž dochází ke konfluenci proudění. Čím izotermy svírají s osou roztažení větší úhel (max. 90°), tím vznikají ve směru osy roztažení lepší podmínky pro frontolýzu. Osa roztažení je kolmá k ose stlačení.
česky: osa roztažení (dilatace); slov: os roztiahnutia; něm: Dehnungsachse f; rus: ось растяжения  1993-a3
axis of trough
na synoptické mapě čára uvnitř brázdy nízkého tlaku vzduchu, podél níž dochází ke sbíhavosti proudnic. Jestliže je brázda nízkého tlaku tvořena přibližně rovnoběžnými izobarami, resp. izohypsami, je osa brázdy nízkého tlaku vzduchu zároveň čárou nejnižšího tlaku vzduchu, resp. čárou nejmenšího geopotenciálu na výškových mapách. Jestliže je brázda tvaru V, potom je osa brázdy nízkého tlaku vzduchu spojnicí míst s maximálním cyklonálním zakřivením izobar, resp. izohyps. V mělkých brázdách ve tvaru otevřeného písmene U je často určení osy brázdy nízkého tlaku vzduchu obtížné.
česky: osa brázdy nízkého tlaku vzduchu; slov: os brázdy nízkeho tlaku vzduchu; něm: Trogachse f; rus: ось ложбины  1993-a2
Azores anticyclone
syn. anticyklona severoatlantická – subtropická kvazipermanentní anticyklona rozprostírající se nad subtropickými a tropickými oblastmi sev. části Atlantského oceánu se středem nejčastěji v oblasti Azorských ostrovů. Azorská anticyklona je permanentním akčním centrem atmosféry a pro Evropu ohniskem vzniku mořského tropického vzduchu. Počasí u nás ovlivňuje velmi často, a to především v létě, kdy svým hřebenem vysokého tlaku vzduchu zasahuje od jz. do stř. Evropy.
česky: anticyklona azorská; slov: azorská anticyklóna; něm: Azorenhoch n; fr: anticyclone des Açores m; rus: азорский антициклон  1993-a3
vertical section
česky: řez aerologický; slov: vertikálny rez atmosférou; něm: Vertikalschnitt m; rus: вертикальный разрез  1993-a1
podpořila:
spolupracují: