nejvýše přípustná úroveň znečištění ovzduší vymezená mezní hodnotou koncentrace znečišťující látky, tzv. hodnotou imisního limitu, případně maximálním povoleným počtem překročení této hodnoty. Imisní limity jsou stanoveny pro znečišťující látky, které mají podle výsledků dlouhodobých studií prokazatelně škodlivý účinek na lidské zdraví nebo vegetaci a ekosystémy. Imisní limity se z časového hlediska dělí na dlouhodobé (roční) a krátkodobé. Překročení dlouhodobého imisního limitu nastává překročením limitní hodnoty roční průměrné koncentrace znečišťující látky v ovzduší. Krátkodobý imisní limit je vymezen počtem překročení hodnot průměrné koncentrace znečišťující látky za 1 hodinu, 8 hodin nebo 1 den; k překročení krátkodobého imisního limitu dochází až při překročení tohoto maximálního povoleného počtu.
Hodnoty konkrétních imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO) a jsou definovány ve směrnici EU a následně implementovány do národních legislativ jednotlivých členských států. V ČR jsou imisní limity stanoveny v Příloze I zákona o ochraně ovzduší v platném znění.
limit imisní
angl: ambient air polutant limit value; slov: imisný limit; něm: Immissionsobergrenze f 2016, ed. 2025
