Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene r

X
precipitation gauge
přístroj pro měření srážek, především jejich úhrnu, případně i okamžité intenzity. Podle způsobu obsluhy rozeznáváme srážkoměry manuální a automatické, případně ombrografy. V ČHMÚ se užívají převážně srážkoměry se záchytnou plochou 500 cm2 instalované tak, aby byla výška záchytné plochy 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. Ve vyšších a horských polohách mohou být srážkoměry pro zimní období vybaveny výškově stavitelným stojanem, popřípadě trvale umístěny na přístrojové rampě. Srážkoměr určený pouze k měření úhrnu srážek za delší období se označuje jako totalizátor. Viz též ochrana srážkoměruhyetometr.
česky: srážkoměr; slov: zrážkomer; něm: Niederschlagsmesser m; rus: осадкомер  1993-a3
radar
syn. radiolokátor – elektronické zařízení pro detekci a lokalizaci vzdálených objektů, které rozptylují nebo odrážejí rádiové elmag. záření. Radar se skládá z vysílače, anténního systému, přijímače, bloku signálového zpracování, bloku zpracování a vizualizace dat a dalších doplňkových obvodů.
Nejčastěji jsou radary konstruovány jako monostatické, kdy jeden anténní systém je využíván pro vysílání i příjem. V takovém případě radarová detekce využívá odrazu a zpětného rozptylu signálu na radiolokačních cílech. Podstatně méně časté jsou bistatické radary, které mají oddělené vysílací a přijímací anténní systémy a pro detekci využívají přímého rozptylu.
Radary lze též rozdělit podle způsobu vyzařování na impulzní a radary se stálou vlnou. Častěji jsou využívány radary impulzní, které v pravidelných cyklech vysílají do atmosféry velmi krátké pulsy mikrovlnného elmag. záření o velkém okamžitém (špičkovém) výkonu, formované anténou (parabolickou) do úzkého svazku. Radar se vždy bezprostředně po vyslání pulsu přepne do přijímacího módu. Objekty ležící v cestě radarového paprsku odrážejí, rozptylují a absorbují energii. Malá část odražené a rozptýlené energie směřuje zpět k anténě, na které je zachycena a odvedena do přijímače, kde je zesílena a dále zpracována. Pokud je přijatý signál dostatečně silný, je detekován a vyhodnocen jako radiolokační cíl. V rámci signálového zpracování je vyhodnocen přijatý výkon, případně další charakteristiky signálu. Přijatý výkon je pomocí radiolokační rovnice převeden na radarovou odrazivost. Čas mezi vysláním pulzu a přijetím odraženého signálu udává vzdálenost cíle, který společně se známou polohou antény (azimut, elevace) jednoznačně lokalizují cíl v prostoru. Podle typu radaru je možné vyhodnotit i některé další charakteristiky cíle. Dopplerovské radary mohou navíc pomocí Dopplerova efektu vyhodnotit radiální rychlost cíle ze změny frekvence přijatého signálu. Polarimetrické radary umožňují navíc současně vyhodnocovat odrazy horizontálně a vertikálně polarizovaného záření a z jejich porovnání odvodit další charakteristiky.
Radary se stálou vlnou nejsou vhodné k určování přesné polohy cíle, umožňují však lepší měření radiální rychlosti cílů (např. policejní radary pro měření rychlosti vozidel).
Termín pochází z angličtiny, vznikl jako zkratkové slovo z radio detection and ranging.
česky: radar; slov: radar; něm: Radar n; rus: радиолокатор  1993-a3
radar
syn. radar.
česky: radiolokátor; slov: rádiolokátor; něm: Radargerät n  2014
radar climatology
pracovní označení pro klimatologické zpracování a studium radarových charakteristik atmosféry, oblačnosti, srážek a některých nebezpečných meteorologických jevů. Provádí časovou a prostorovou analýzu hodnot získaných v různých klimatických oblastech pomocí aktivní a pasivní radiolokace, především metodami mat. statistiky. Viz též meteorologie radarová.
česky: klimatologie radarová; slov: rádarová klimatológia; něm: Radarklimatologie f; rus: радарная климатология  1993-b3
radar detection
syn. radiolokace.
česky: detekce radarová; slov: rádiolokačná detekcia; něm: Radardetektion f; fr: radionavigation f, radiolocalisation f; rus: радиолокационное обнаружение  1993-b1
radar echo
česky: echo radarové; slov: rádiolokačné echo; něm: Radarecho n; fr: écho radar m; rus: радиолокационное эхо, радиоэхо  1993-b1
radar echo of melting level
syn. bright band.
česky: odraz vrstvy tání radarový; slov: rádiolokačný odraz vrstvy topenia; něm: Radarreflektivität der Schmelzzone f; rus: радиолокационное эхо уровня таяния  1993-b3
radar equation
základní rovnice radiolokace meteorologických cílů ve všeobecně užívaném zpřesněném tvaru, odvozená Probert-Jonesem v r. 1962. Vztah mezi naměřeným přijatým výkonem ΠM odraženým od meteorologických cílů s radiolokační odrazivostí Z ve vzdálenosti r od radaru a technickými parametry radaru. Ve zjednodušené formě s použitím meteorologického potenciálu radaru ηM má tvar:
P¯r= ΠMZr2
V úplném tvaru zní
P¯r=( π3PtG2θϕcτ | K |21024ln(2)λ2 )(Zr2),
Kde Pt je impulzní výkon vysílače, G zisk antény, θ a φ jsou horizontální a vertikální šířka anténního svazku, c rychlost světla, τ délka pulsu, | K |2=0,93 konstanta dielektrických vlastností vody a λ vlnová délka. Rovnice byla odvozena za předpokladu, že meteorologické cíle jsou sférické vodní kapičky splňující předpoklady Rayleighova rozptylu, které homogenně vyplňují celý objem radarového pulsu a že lze zanedbat útlum signálu na trase mezi anténou a cílem.
česky: rovnice radiolokační; slov: rádiolokačná rovnica; něm: Radargleichung f; rus: уравнение радиолокации  1993-a3
radar meteorological observation
zjišťování výskytu a kvalit. i kvantit. vyhodnocování radarových odrazů od meteorologických cílů, které jsou zaznamenávány meteorologickými radary. Zjišťuje se zejména rozložení a pohyb srážkové oblačnosti, její intenzita a vertikální mohutnost. Identifikují se oblasti konvektivních bouří a s nimi souvisejících možných nebezpečných povětrnostních jevů (přívalových povodní, krup, apod.).
česky: pozorování meteorologické radarové; slov: rádiolokačné meteorologické pozorovanie; něm: meteorologische Radarbeobachtung f; rus: радиолокационное метеорологическое наблюдение  1993-a3
radar meteorology
česky: meteorologie radiolokační; slov: rádiolokačná meteorológia; něm: Radarmeteorologie f; rus: радиолокационная метеорология  1993-a3
radar meteorology
syn. meteorologie radiolokační – specializovaná oblast meteorologie, která využívá zákonů šířenírozptylu a zpětného odrazu elmag. energie v atmosféře ke zjišťování výskytu, lokalizace a charakteristik meteorologických radiolokačních cílů, k určování směru a rychlosti jejich pohybu i vývoje pro potřeby zabezpečení hydrometeorologických služeb a pro potřeby externích uživatelů z různých hospodářských odvětví i z veřejnosti. K tomu se využívá měření pomocí radiolokačních prostředků, především meteorologických radarů. Viz též radiometeorologieklimatologie radarová.
česky: meteorologie radarová; slov: radarová meteorológia; něm: Radarmeteorologie f; rus: радиолокационная метеорология  1993-b1
radar product A-scope
způsob zobrazení veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při konstantní poloze antény radaru. Jedná se o graf, kde na kladné poloose x je vynášena vzdálenost od radaru (resp. čas od vyslání pulsu), na ose y hodnota měřené veličiny. Používá se zejména pro servisní a diagnostické účely. Odpovídá zobrazení přijatého signálu na osciloskopu.
česky: produkt radiolokační A-skop; slov: rádiolokačný produkt A-skop; něm: Radar-Produkt A-skop n  2014
radar product B-scope
způsob zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény radaru a konstantním elevačním úhlu v polárních souřadnicích. Na ose x je většinou vynášen azimut a na ose y vzdálenost od radaru. Je se však možné setkat i s prohozením os x a y. Používá se zejména pro diagnostické účely.
česky: produkt radiolokační B-skop; slov: rádiolokačný produkt B-skop; něm: Radar-Produkt B-skop n  2014
radar product CAPPI
zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) v horizontální hladině konstantní nadmořské výšky. Je tvořeno z dat naměřených radarem při několika azimutálních otáčkách antény s různými elevačními úhly (z různých PPI hladin) Pro výpočet bývá používána lineární interpolace ze sousedních PPI hladin případně je vybírána hodnota z nejbližší PPI hladiny. Viz též produkt radiolokační PseudoCAPPI.
česky: produkt radiolokační CAPPI; slov: rádiolokačný produkt CAPPI; něm: Radar-Produkt CAPPI n  2014
radar product ECHO TOP
horní hranice oblačnosti vyjádřená jako pole maximální výšky, ve které se ještě vyskytuje odrazivost vyšší než definovaná práhová hodnota. Tato prahová hodnota bývá obvykle stanovena v rozmezí 0 – 20 dBZ (v síti CZRAD 4 dBZ ).
česky: produkt radiolokační ECHO TOP; slov: rádiolokačný produkt ECHO TOP; něm: Radar-Produkt ECHO TOP n  2014
radar product HAIL_PROB
pravděpodobnost výskytu krup daná výskytem vysoké odrazivosti (nad 45 dBZ) v hladinách nad nulovou izotermou; předpokládá se nulová pravděpodobnost při výšce menší než 1,625 km nad nulovou izotermou a 100% pravděpodobnost, pokud tato výška přesáhne 5,5 km. Při výpočtu je třeba získat informaci o výšce nulové izotermy z blízké aerologické sondáže.
česky: produkt radiolokační HAIL_PROB; slov: rádiolokačný produkt HAIL PROB; něm: Radar-Produkt HAIL-PROB n  2014
radar product PPI
způsob rovinného zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény radaru a konstantním elevačním úhlu. Z geometrického hlediska se jedná o průmět kuželového řezu do horizontální roviny. Poloha radaru je obvykle zobrazena v počátku rovinných souřadnic, osa x míří k východu, osa y k severu.
česky: produkt radiolokační PPI; slov: rádiolokačný produkt PPI; něm: Radar-Produkt PPI n  2014
radar product RHI
způsob zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při vertikálním kývání antény radaru a konstantním azimutu (vertikální řez). Obvykle je poloha radaru zobrazena v počátku rovinných souřadnic, na kladné poloose x je vynášena vzdálenost, na kladné ose y výška.
česky: produkt radiolokační RHI; slov: rádiolokačný produkt RHI; něm: Radar-Produkt RHI n  2014
radar product VIL
vertikálně integrovaný obsah kapalné vody. Produkt je vhodný pro posuzování intenzity konv. jevů. Za předpokladu Marshallova–Palmerova rozdělení se VIL [kg.m–2] stanoví pomocí vzorce
VIL=3,44.10-6hz htZ47dh
kde Z [mm6.m–3] je radiolokační odrazivost, hz [m] je výška základny oblačnosti a ht [m] je výška horní hranice oblačnosti. Při praktickém výpočtu se pro každý plošný element provádí sumace přes jednotlivé PPI hladiny.
česky: produkt radiolokační VIL; slov: rádiolokačný produkt VIL; něm: Radar-Produkt VIL n  2014
radar reflectivity
syn. echo radarové, radioecho – obecně užívaný termín v radiolokaci pro radiolokační cíle, pozorované dříve na obrazovkách indikátorů radarů, v současnosti na radarových produktech. Charakter radarového odrazu je určován frekvencí a vlastnostmi dopadajícího elmag. záření, vzdáleností a rychlostí pohybu cíle vůči radaru a fyz. (zejm. dielektrickými) vlastnostmi cíle.
česky: odraz radarový; slov: rádiolokačný odraz; něm: Radarreflektivität f; rus: радиолокационная отражаемость  1993-b3
radar reflectivity
veličina, která charakterizuje odrazové vlastnosti radiolokačního cíle. V případě meteorologického cíle závisí radarová odrazivost jeho jednotkového objemu zejména na velikosti částic, na jejich počtu, tvaru a fyzikálních vlastnostech. Radarová odrazivost η je definována vztahem
η=i1V σi,
kde 1V označuje jednotkový objem a σi efektivní plochu zpětného rozptylu jednotlivých částic v jednotkovém objemu. Při radarových meteorologických měřeních většinou předpokládáme splnění předpokladů Rayleighova rozptylu, kde pro efektivní plochu zpětného rozptylu částice platí vztah
σi=π5 λ4| K |2 Di6,
kde λ je vlnová délka elmag. záření a | K |2= | (m21)/( m2+2) |2, m = n – ik je komplexní index lomu elektronagnetického vlnění ve vodě (ledu), n je příslušný index lomu a k absorpční index. Odtud při odvozování radiolokační rovnice dostáváme vztah pro koeficient radarové odrazivosti Z
Z=i1V Di6= 0N(D) D6dD,
kde Di je průměr jednotlivých částic v jednotkovém objemu a N(D) značí rozdělení velikosti částic. V praxi není radarová odrazivost η v naprosté většině případů používána a jako radarová odrazivost je označován koeficient radarové odrazivosti Z. Jednotkou radarové odrazivosti Z je [mm6m–3]. Protože radarová odrazivost nabývá pro meteorologické cíle velkého rozsahu hodnot, je pro zjednodušení práce většinou vyjadřována v logaritmickém vyjádření
Z[ dBZ]=10 log10Z[ mm6 m3]Z0 ;Z0=1mm6m3.
Radarová odrazivost Z [dBZ] se používá v radarové meteorologii ke zjištění a rozlišení různých druhů oblačnosti, nebezpečných povětrnostních jevů a měření rozložení intenzity srážek. Viz též vztah Z – I, plocha rozptylu efektivní.
česky: odrazivost radarová; slov: rádiolokačná odrazivosť; něm: Radarreflektivität f; rus: радиолокационная отражаемость  1993-a3
radar sonde
zařízení používané k měření výškového větru, jehož poloha je zjišťována radiolokační metodou, tj. měřením azimutu, polohového úhlu a šikmé dálky. Při pasivní radiolokaci je tímto zařízením koutový odražeč, při aktivní radiolokaci např. radiosonda. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.
česky: sonda radiolokační; slov: rádiolokačná sonda; něm: Radarsonde f, Radiosonde f; rus: радарный зонд, радиолокационный зонд  1993-a1
radar station
speciální stanice provádějící radarová meteorologické pozorování. Z hlediska umístění se může jednat o meteorologickou stanici pozemní, námořní, letadlovou (možnost použití letounů, balonů a vzducholodí). Charakterem činnosti je možné radiolokační stanice zařadit mezi stanice aerologické.
česky: stanice radiolokační; slov: rádiolokačná stanica; něm: Radarstation f; rus: радиолокационная станция  1993-a2
radar system
česky: systém radiolokační; slov: rádiolokačný systém; něm: Radarsystem n; rus: радиолокационная система  1993-a3
radar target
objekt nebo jev, který je detekován prostřednictvím radiolokace. Kromě meteorologických cílů může být radiolokačním cílem jakýkoliv jiný objekt, na němž dochází ke zpětnému odrazu vyslaných rádiových vln, např. letadlo, radiolokační sonda apod., včetně pozemních radiolokačních cílů. Viz též radarová odrazivost, útlum elektromagnetických vln.
česky: cíl radiolokační; slov: rádiolokačný cieľ; něm: Radarziel n; fr: cible de radar f; rus: радиолокационная цель  1993-a3
radiance
poměr L zářivosti dI elementu plošného zdroje o velikosti dS a průmětu této plochy do roviny kolmé k uvažovanému směru zářivého toku, tj.
L=dIdS.cosα,
kde α značí úhel sevřený normálou k ploše zdroje a směrem zářivého toku. Jednotkou záře je W.m–2.sr–1.
česky: zář; slov: merná žiarivosť; něm: spektrale Strahldichte f; rus: заря, излучениe  1993-a1
radiant energy
viz záření.
česky: energie zářivá; slov: energia žiarenia; něm: Strahlungsenergie f; fr: énergie radiante f, énergie rayonnante f; rus: лучистая энергия, энергия излучения, энергия электромагнитной радиации  1993-a1
radiant exchange
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
česky: výměna radiační; slov: radiačná výmena; něm: Strahlungsaustausch m; rus: радиационный обмен  1993-a1
radiant flux
syn. tok radiační – 
1. množství záření vyjádřené v energ. jednotkách, které za jednotku času dopadá na jednotkovou plochu dané orientace, popř. touto plochou prochází nebo je jí vyzařováno do určitého prostorového úhlu, event. do celého poloprostoru. Podle toho rozlišujeme tok záření dopadajícího, procházejícího nebo vyzařovaného. V meteorologii jde nejčastěji o toky přímého, rozptýleného nebo globálního slunečního záření, popř. o toky dlouhovlnného záření, a to buď v celém rozsahu spektra, nebo jen v určitých oborech vlnových délek. Základní jednotkou zářivého toku je Joule na metr čtvereční za s (J.m–2.s–1),resp. (W.m–2);
2. jako zářivý tok bodového zdroje označujeme množství záření, vyjádřené v energ. jednotkách, vyzařované tímto zdrojem za jednotku času do určitého prostorového úhlu nebo do celého prostoru. V tomto případě je jednotkou Joule za sekundu (J.s–1), resp. watt (W).
Viz též ozáření.
česky: tok zářivý; slov: tok žiarenia; něm: Strahlungsfluss m; rus: поток излучения, поток радиации  1993-a1
radiant intensity
poměr zářivého toku dΦ vysílaného zdrojem do elementárního prostorového úhlu dα, jehož osa leží v daném směru, a velikosti tohoto úhlu
I=dΦdα.
Jednotkou zářivosti je W.sr–1. Zářivost je zákl. veličinou v aktinometrii. Je-li pro daný zdroj jeho zářivost nezávislá na směru, jde o izotropní zářič.
česky: zářivost; slov: žiarivosť; něm: Strahlungsintensität f , Strahldichte f; rus: сила излучения, энергетическая сила света  1993-a3
radiant intensity per unit area
poměr L zářivosti dI elementu plošného zdroje o velikosti dS a průmětu této plochy do roviny kolmé k uvažovanému směru zářivého toku, tj.
L=dIdS.cosα,
kde α značí úhel sevřený normálou k ploše zdroje a směrem zářivého toku. Jednotkou záře je W.m–2.sr–1.
česky: zář; slov: merná žiarivosť; něm: spektrale Strahldichte f; rus: заря, излучениe  1993-a1
radiation
syn. záření.
česky: radiace; slov: radiácia; něm: Strahlung f  1993-a1
radiation
syn. radiace – v meteorologii šíření elmag. vln (elmag. zářeni) nebo toků hmotných částic (korpuskulárního záření) atmosférou. Vlnová délka elmag. záření různého původu se v atmosféře pohybuje od 10–14 do 10–2 m. Velikost záření se vyjadřuje nejčastěji intenzitou toku energie, pro niž je v SI základní jednotkou W.m–2. Podle zdroje členíme záření na záření Slunce a záření Země, které je tvořeno zářením zemského povrchu a zářením atmosféry. Podle vlnové délky dělíme záření na záření krátkovlnné a záření dlouhovlnné, v podrobnějším členění pak na záření kosmické, záření ultrafialové, záření viditelné, záření infračervené a mikrovlny. Pro energ. bilanci soustavy Země–atmosféra má rozhodující význam záření o vlnových délkách řádově 0,1 µm až 100 µm. V krátkovlnném oboru je to globální sluneční záření, tvořené přímým a rozptýleným slunečním zářením a jejich složkami odraženými zemským povrchem. Výsledný tok záření vznikající jako rozdíl jednotlivých složek záření se v meteorologii nazývá bilancí záření, jejíž hodnota určuje energ. zisk nebo ztrátu zemského povrchu nebo části atmosféry.
česky: záření; slov: žiarenie; něm: Strahlung f; rus: излучение, радиация  1993-a3
radiation balance
česky: bilance radiační; slov: radiačná bilancia; něm: Strahlungsbilanz f, Strahlungshaushalt m; fr: bilan de rayonnement solaire m, rayonnement net m, bilan de rayonnement total m; rus: радиационный баланс  1993-a1
radiation balance
syn. bilance radiační – rozdíl záření směřujícího dolů a záření směřujícího nahoru, vztažený k určité hladině, vrstvě nebo sloupci atmosféry, k zemskému povrchu, popř. k celé soustavě Země-atmosféra. Kladné hodnoty bilance záření znamenají při radiačním přenosu energie energ. zisk pro danou hladinu nebo soustavu, záporné hodnoty energ. ztrátu. Vztahuje-li se bilance záření k různým časovým obdobím (např. den, měsíc, rok), označuje se zpravidla názvem denní, měs., roční úhrn bilance záření. Podle vlnových délek se někdy člení na krátkovlnnou, tzv. bilanci slunečního záření; a dlouhovlnnou, tzv. bilanci zemského zářeni. Jestliže sledujeme odděleně bilance záření zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra, používáme označení radiační bilance zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra. Bilance záření se měří bilancometry a vyjadřuje se ve W.m–2 jako intenzita záření, popř. J.m–2 jako množství záření. Viz též bilance tepelná, záření Země.
česky: bilance záření; slov: bilancia žiarenia; něm: Strahlungsbilanz f, Strahlungshaushalt m; fr: bilan radiatif m, rayonnement net m; rus: радиационный баланс  1993-a1
radiation balance meter
přístroj pro měření rozdílu celkového záření (0,3 až 100 μm) dopadajícího na horní a spodní stranu vodorovného čidla z prostorového úhlu 2π. Čidlo je nejčastěji tvořeno dvojicí tenkých černých kovových destiček, vzájemně propojených diferenční termobaterií, která měří rozdíl teplot obou destiček. Tento rozdíl je úměrný radiační bilanci záření. Použitý indikátor napětí musí mít posunutou nulu, aby bylo možné měřit kladná i záporná napětí termočlánku. Bilancometry v trvalém provozu mají chráněna čidla tenkými (0,1 mm) polyetylenovými polokoulemi známými jako lupolen-H.
Termín se skládá z lat. bilancia „váha“ (z bi- „dvojitý“ a lanx „miska“) a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: bilancometr; slov: bilancometer; něm: Strahlungsbilanzmesser m, Pyrradiometer n; fr: bilan mètre m, pyrradiomètre m; rus: балансомер, сумарный пиранометр  1993-a1
radiation balance of the atmosphere
rozdíl množství záření pohlceného a vyzářeného atmosférou. Vztahuje se buď ke sloupci atmosféry o jednotkovém horiz. průřezu a výšce rovné tloušťce atmosféry, nebo k celé atmosféře Země. Protože atmosféra pohlcuje sluneční záření poměrně málo, má pro radiační bilanci atmosféry podstatný význam pohlcování dlouhovlnného záření a vlastní záření atmosféry. Radiační bilance atmosféry je vždy záporná a takto vzniklý deficit v tepelné bilanci atmosféry je kompenzován uvolňováním tepla při fázových přechodech a turbulentní výměnou tepla mezi zemským povrchem a atmosférou. Viz též bilance radiační.
česky: bilance atmosféry radiační; slov: bilancia žiarenia atmosféry; něm: Strahlungsbilanz der Atmosphäre f; fr: bilan radiatif de la Terre m; rus: радиационный баланс атмосферы  1993-a2
radiation balance of the Earth's surface
rozdíl množství globálního slunečního záření absorbovaného jednotkou plochy zemského povrchu a efektivního vyzařování zemského povrchu. Okamžité hodnoty radiační bilance zemského povrchu mohou být kladné i záporné, přičemž přechod od kladné bilance k záporné a naopak (v denním chodu) se zpravidla pozoruje při výškách Slunce 10 až 15° nad obzorem. Radiační bilance zemského povrchu je energ. základem bytí a vývoje organické přírody, klimatickým faktorem, podílí se na režimu oceánských a kontinentálních vod, na utváření fyzicko-geogr. poměrů na zemském povrchu aj. Viz též bilance záření.
česky: bilance radiační zemského povrchu; slov: radiačná bilancia zemského povrchu; něm: Strahlungsbilanz der Erdoberfläche f; fr: bilan radiatif à la surface de la Terre m; rus: радиационный баланс земной поверхности  1993-a1
radiation balance of the Earth-atmosphere system
rozdíl množství slunečního záření vstupujícího do zemské atmosféry a záření Země, tj. záření povrchu Země a atmosféry Země unikajícího do světového prostoru. Protože soustava tvořená Zemí a její atmosférou si nevyměňuje s okolním prostorem významnější měrou teplo jinak než prostřednictvím radiačního přenosu je bilance radiační soustavy Země-atmosféra též tepelnou bilancí tohoto systému.
česky: bilance radiační soustavy Země-atmosféra; slov: radiačná bilancia sústavy Zem–atmosféra; něm: Strahlungsbilanz des Systems Erde-Atmosphaere; fr: bilan radiatif du système Terre-atmosphère m; rus: радиационный баланс системы Земля-атмосфера  1993-a1
radiation chart
česky: diagram radiační; slov: radiačný diagram; něm: Strahlungsdiagramm n; fr: diagramme de rayonnement m, diagramme d'émission m  1993-a1
radiation chart
nevhodně diagram radiační – nomogram umožňující, na základě znalosti teploty zemského povrchu a aerologických údajů o vertikálním profilu teploty i vlhkosti vzduchu, rychle přibližně vyhodnocovat velikost vert. toků dlouhovlnného záření v úrovni zemského povrchu a v různých hladinách atmosféry, zjišťovat efektivní a zpětné záření i např. radiační ochlazování ve zvolených vrstvách atmosféry. K nejznámějším radiačním nomogramům patří nomogramy Elsasserův, Möllerův, Yamamotův apod. Z dnešního hlediska jde již o prostředek zastaralý, ale značného historického významu.
česky: nomogram radiační; slov: radiačný nomogram; něm: Strahlungsdiagramm n; rus: радиационная номограмма  1993-a3
radiation climate
model klimatu utvářeného pouze radiačními faktory klimatu. Na Zemi se mu nejvíce blíží klima oblastí s malou intenzitou hydrologického cyklu a malou oblačností, tedy především klima pouště. Termín je někdy používán též ve smyslu solární klima. Viz též klima fyzické.
česky: klima radiační; slov: radiačná klíma; něm: Strahlungsklima n; rus: радиационный климат  1993-b3
radiation exchange
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
česky: výměna radiační; slov: radiačná výmena; něm: Strahlungsaustausch m; rus: радиационный обмен  1993-a1
radiation field
prostorové rozložení záření pocházejícího z jednoho nebo více zdrojů. Pole záření, v jehož libovolném bodu nezávisí hodnota intenzity na směru zvoleného paprsku, nazýváme izotropním. V případě, že rozložení záření je prostorově konstantní, mluvíme o homogenním poli záření. Pro meteorologii jsou významná zejména pole přímého a rozptýleného slunečního záření, spolu s polem dlouhovlnného záření.
česky: pole záření; slov: pole žiarenia; něm: Strahlungsfeld n; rus: поле радиации  1993-a1
radiation flux
syn. tok radiační – 
1. množství záření vyjádřené v energ. jednotkách, které za jednotku času dopadá na jednotkovou plochu dané orientace, popř. touto plochou prochází nebo je jí vyzařováno do určitého prostorového úhlu, event. do celého poloprostoru. Podle toho rozlišujeme tok záření dopadajícího, procházejícího nebo vyzařovaného. V meteorologii jde nejčastěji o toky přímého, rozptýleného nebo globálního slunečního záření, popř. o toky dlouhovlnného záření, a to buď v celém rozsahu spektra, nebo jen v určitých oborech vlnových délek. Základní jednotkou zářivého toku je Joule na metr čtvereční za s (J.m–2.s–1),resp. (W.m–2);
2. jako zářivý tok bodového zdroje označujeme množství záření, vyjádřené v energ. jednotkách, vyzařované tímto zdrojem za jednotku času do určitého prostorového úhlu nebo do celého prostoru. V tomto případě je jednotkou Joule za sekundu (J.s–1), resp. watt (W).
Viz též ozáření.
česky: tok zářivý; slov: tok žiarenia; něm: Strahlungsfluss m; rus: поток излучения, поток радиации  1993-a1
radiation flux
česky: tok radiační; slov: radiačný tok; něm: Strahlungsfluss m.  1993-a1
radiation fog
syn. mlha z vyzařování – mlha vzniklá izobarickým radiačním ochlazováním vzduchu od aktivního povrchu, jehož teplota se snižuje následkem efektivního vyzařování. Tímto způsobem vznikají mlhy především v noci, v zimním období se někdy udržují po celý den. Častější jsou mlhy přízemní než mlhy vysoké. Viz též klasifikace mlh Willettova, mlha advekční.
česky: mlha radiační; slov: radiačná hmla; něm: Strahlungsnebel m; rus: радиационный туман  1993-a3
radiation fog
česky: mlha z vyzařování; slov: hmla z vyžarovania; něm: Strahlungsnebel m; rus: радиационный туман  1993-a1
radiation inversion
teplotní inverze vznikající jako důsledek vyzařování tepla ze zemského povrchu, z povrchu sněhu nebo ledu, z horní vrstvy oblaků apod. Nejobvyklejšími přízemními radiačními inverzemi jsou noční inverze teploty vzduchu. V zimě, kdy je obecně malý příkon slunečního záření k zemskému povrchu, se však přízemní radiační inverze mohou vytvářet i v denních hodinách. Méně často vznikají radiační inverze při vyzařování oblačné nebo velmi vlhké, popř. znečištěné vrstvy vzduchu v atmosféře, kdy se teplotní inverze vytváří bezprostředně nad touto vrstvou jako radiační inverze výšková.
česky: inverze teploty vzduchu radiační; slov: radiačná inverzia teploty vzduchu; něm: Strahlungsinversion f; rus: радиационная инверсия  1993-a3
radiation screen
zpravidla plastové, polouzavřené stínítko sloužící jako ochrana jednoho nebo několika pod ním umístěných meteorologických přístrojů před rušivými účinky záření a srážek, které však umožňuje dostatečnou přirozenou ventilaci čidel přístrojů. Nahrazuje dříve používanou meteorologickou budku.
česky: kryt radiační; slov: radiačný kryt; něm: Strahlungsschutz m  2014
radiational cooling
izobarické snižování teploty aktivního povrchu země a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné bilance záření. K radiačnímu ochlazování též dochází ve vrstvách vzduchu, které obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty, neboť vodní pára i kondenzační produkty intenzivně vyzařují dlouhovlnné záření. Radiační ochlazení bývá příčinou radiačních mlh nebo mrazíků, a to zejména v noci, kdy tepelné ztráty způsobené vyzařováním nejsou kompenzovány příkonem slunečního záření.
česky: ochlazování radiační; slov: radiačné ochladzovanie; něm: Strahlungsabkühlung f; rus: радиационное охлаждение  1993-a1
radiative air mass transformation
oteplování nebo ochlazování vzduchu v důsledku kladné anebo záporné radiační bilance aktivního povrchu i v důsledku radiačních toků ve volné atmosféře. Projevuje se však i ve změnách dalších meteorologických prvků, především ve vlhkosti vzduchu, v druhu oblačnosti, v dohlednosti aj.
česky: transformace vzduchové hmoty radiační; slov: radiačná transformácia vzduchovej hmoty; něm: strahlungsbedingte Luftmassentransformation f; rus: радиационная трансформация воздушной массы  1993-a2
radiative climatic factor
klimatický faktor působící prostřednictvím určité složky radiační bilance. Základním radiačním klimatickým faktorem je sluneční záření dopadající na horní hranici atmosféry, k němuž se připojují i další astronomické klimatické faktory, které ho ovlivňují. Ostatní toky zářivé energie, podmíněné transformací slun. záření v atmosféře a na zemském povrchu, jako je záření přímé, rozptýlené, odražené, vyzařování zemského povrchu a atmosféry, jsou ovlivněny geografickými klimatickými faktory, především zeměp. šířkou, nadm. výškou a vlastnostmi aktivního povrchu.
česky: faktor klimatický radiační; slov: radiačný klimatický faktor; něm: Strahlung-Klimafaktor m; fr: facteur planétaire (m); rus: радиационный климатический фактор  1993-b3
radiative cooling
izobarické snižování teploty aktivního povrchu země a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné bilance záření. K radiačnímu ochlazování též dochází ve vrstvách vzduchu, které obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty, neboť vodní pára i kondenzační produkty intenzivně vyzařují dlouhovlnné záření. Radiační ochlazení bývá příčinou radiačních mlh nebo mrazíků, a to zejména v noci, kdy tepelné ztráty způsobené vyzařováním nejsou kompenzovány příkonem slunečního záření.
česky: ochlazování radiační; slov: radiačné ochladzovanie; něm: Strahlungsabkühlung f; rus: радиационное охлаждение  1993-a1
radiative transfer
přenos energie elektromagnetickým zářením v zemské atmosféře. V meteorologii je znám především v souvislosti s vyhodnocováním radiační bilance zemského povrchu nebo částí atmosféry jako radiační přenos krátkovlnný (sluneční záření) a dlouhovlnný (infračervené – tepelné záření). Viz též výměna radiační.
česky: přenos radiační; slov: radiačný prenos; něm: Strahlungstransport m, Strahlungsübertragung f; rus: перенос радиации  1993-a3
radiative-convective models
(RCM) – modely klimatu vycházející z předpokladu tzv. čistě radiační rovnováhy, při které jsou změny teploty ve sledovaných vrstvách atmosféry dány výslednicí toků slunečního a dlouhovlnného záření. Vycházejí z jisté modelové představy o vert. rozložení radiačně aktivních složek atmosféry (CO2, vodní páry, oblačnosti, atmosférického aerosolu, O3 apod.) a jejich radiačních vlastností. Při výpočtech teploty ve spodní troposféře se používá tzv. konv. přizpůsobení, jehož princip spočívá v tom, že v blízkosti zemského povrchu se kromě zářivých toků uvažují i konv. toky tepla. Uvedené modely se používají zejména ke studiu vlivu antropogenního znečištění ovzduší stopovými látkami na klima.
česky: modely klimatu radiačně – konvekční; slov: radiačno-konvekčné modely klímy; něm: Strahlungs-Konvektions-Modell n  1993-b1
radiatively active gases
česky: plyny radiačně aktivní; slov: radiačno aktívné plyny; něm: strahlungsaktive Gase n/pl  2015
radiatus
(ra) [radiátus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblaky odrůdy radiatus jsou uspořádány v širokých rovnoběžných pásech, které se vlivem perspektivy zdánlivě sbíhají v jediném bodě na obzoru; rozprostírají-li se oblačné pásy přes celou oblohu, sbíhají se zdánlivě do dvou protilehlých úběžníkových bodů. Vyskytuje se hlavně u druhů cirrus, altocumulus, altostratus, stratocumulus a cumulus. Termín radiatus (čes. paprskovitý) byl zaveden v r. 1926.
česky: radiatus; slov: lúčovitý; něm: radiatus; rus: радиальные, радиальные облака  1993-a2
radio atmometer
přístroj k měření účinku slunečního záření na výpar vody z listů rostlin. Viz též transpirace, atmometr.
česky: radioatmometr; slov: rádioatmometer; něm: Radio-Atmometer n; rus: радиоатмометр  1993-a0
radio direction finder
zařízení k určování směru cíle pomocí radiogoniometrie. Skládá se obvykle z úzkosvazkové antény otočné v horní polosféře, z radiopřijímače a všech technických zařízení nutných pro zpracování a indikaci signálu.
česky: radiogoniometr; slov: rádiogoniometer; něm: Funkgoniometer n; rus: радиогониометр  1993-a2
radio horizon
druh obzoru používaný v radarové meteorologii, tvořený nejvzdálenějšími body na zemském povrchu kolem zdroje elmag. záření, kam může v jednotlivých směrech dosáhnout radarový paprsek, který je v daném místě k povrchu tečný. Vlivem výrazné atmosférické refrakce v oboru mikrovlnného záření je poloměr radiohorizontu o 8 % větší než poloměr optického obzoru a tudíž o 15 % větší než poloměr geometrického obzoru, je však přitom ovlivněn místním obzorem. Za předpokladu hladkého zemského povrchu je poloměr radiohorizontu přibližně vyjádřen vztahem
Rrh=2R ef.h,
kde Rrh je poloměr radiohorizontu v km, Ref efektivní poloměr Země v km rovný 4/3 skutečného zemského poloměru v dané zeměp. šířce a h výška antény nad zemským povrchem v metrech.
česky: radiohorizont; slov: rádiohorizont; něm: Radiohorizont m; rus: радиогоризонт  1993-a3
radio wind
v met. praxi občas užívané slang. označení pro údaje o výškovém větru, zjištěné měřením větru radiotechnickými prostředky.
česky: radiovítr; slov: rádiovietor; něm: Radiowind m; rus: радиоветер  1993-a2
radio wind observation
měření potřebné k výpočtu výškového větru z polohových parametrů cíle pohybujícího se ve volné atmosféře a sledovaného různými radiotechnickými prostředky. Nejčastěji používanými radiotechnickými prostředky jsou:
a) navigační systém, radioteodolit nebo radiogoniometrický systém v případě aktivního cíle, tj. radiosondy, kdy se měření označuje termínem radiopilotáž;
b) meteorologický radar jak v případě aktivního cíle (radiosondy), tak v případě pasivního cíle, tj. koutového odražeče;
c) umělé družice Země při časovém sledování poloh transoceánských sond;
Pomocí meteorologického radaru je dále možné měřit vítr sledováním pohybu vhodných meteorologických cílů. Měření větru radiotechnickými prostředky bývá někdy nevhodně označováno jako radiovětrové pozorování. Údaje o výškovém větru, zjištěné jeho měřením radiotechnickými prostředky, jsou občas označovány jako radiovítr.
česky: měření větru radiotechnickými prostředky; slov: meranie vetra rádiotechnickými prostriedkami; něm: Radiowindmessung f; rus: радиоветровое зондирование  1993-b3
radio wind station
česky: stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky; slov: stanica na meranie vetra rádiotechnickými prostriedkami; něm: Radiowindmesstation f; rus: радиоветровая станция  1993-a1
radio-echo
česky: radioecho; slov: rádioecho; něm: Funkecho n; rus: радиоэхо  1993-a1
radioactive air pollution
česky: znečištění ovzduší radioaktivní; slov: rádioaktívne znečistenie ovzdušia; něm: radioaktive Luftverunreinigung f; rus: радиоактивное загрязнение воздуха  1993-a1
radioactive cloud
obecně používané označení pro nakupení produktů radioaktivního rozpadu v ovzduší, vznikající při výbuchu atomové nebo vodíkové bomby či při havárii jaderného zařízení. Krátce po výbuchu radioaktivní oblak vystoupí do velkých výšek a obsahuje i vodní, prachové a půdní částice. Po určitou dobu se udržuje v atmosféře a může být přenášen prouděním vzduchu na velké vzdálenosti. Během tohoto transportu z něj vypadávají radioaktivní částice, často spolu s atmosférickými srážkami, čímž radioaktivní oblak postupně zaniká. Viz též radioaktivita atmosféry, spad radioaktivní.
česky: oblak radioaktivní; slov: rádioaktívny oblak; něm: radioaktive Wolke f; rus: радиоактивное облако  1993-a2
radioactive fallout
radioaktivita pevných částic usazených na jednotce vodorovné plochy za jednotku času. Viz též radioaktivita atmosféry, měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.
česky: spad radioaktivní; slov: rádioaktívny spad; něm: radioaktiver Fallout m; rus: радиоактивное выпадение  1993-a3
radioactivity of atmosphere
přítomnost látek v atmosféře, jejichž atomová jádra se samovolně rozpadají a vysílají přitom radioakt. záření (α, β, γ, pozitrony, neutrony apod.). Koncentrace radioakt. látek vzniklých přirozenou cestou neboli přirozená radioaktivita atmosféry je malá. Radioakt. látky vzniklé umělou cestou, např. ostřelováním jader atomů různými elementárními částicemi v jaderných reaktorech nebo při jaderných výbuších, jsou příčinou umělé radioaktivity atmosféry. Jsou-li přítomny ve větších koncentracích, mohou být příčinou radioakt. znečištění, popř. zamoření ovzduší. Viz též měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.
česky: radioaktivita atmosféry; slov: rádioaktivita atmosféry; něm: Radioaktivität in der Atmosphäre f; rus: радиоактивность атмосферы  1993-a1
radioactivity sounding
jeden ze způsobů měření radioaktivity atmosféry. K sondáži radioaktivity ovzduší se zpravidla využívá sond pro měření radioaktivity. Viz též profil beta a gama záření vertikální.
česky: sondáž radioaktivity ovzduší; slov: sondáž rádioaktivity ovzdušia  2014
radiogoniograph
radiogoniometr se zařízením, umožňujícím registraci zjištěných údajů.
česky: radiogoniograf; slov: rádiogoniograf; něm: Funkgoniograpf m; rus: радиогониограф  1993-a2
radiogoniometer
zařízení k určování směru cíle pomocí radiogoniometrie. Skládá se obvykle z úzkosvazkové antény otočné v horní polosféře, z radiopřijímače a všech technických zařízení nutných pro zpracování a indikaci signálu.
česky: radiogoniometr; slov: rádiogoniometer; něm: Funkgoniometer n; rus: радиогониометр  1993-a2
radiogoniometry
způsob určení směru cíle, který vyzařuje elmag. vlny. V úhlových souřadnicích se zaměřuje azimut a zpravidla i výškový (polohový) úhel. Pro určení polohy cíle v prostoru je pak nutné znát ještě jeho výšku. V meteorologii slouží jako cíl nejčastěji vysílač radiosondy vynášený balonem, jehož výška se určuje při radiosondážním měření. Jinou metodou určení polohy je vyhodnocení průsečíku ze současného zaměřování dvěma radiogoniometry z různých stanovišť. Radiogoniometrie se v meteorologii používá jako jedna z metod radiosondáže. Někdy bývá využívána též při raketové sondáži ovzduší.
česky: radiogoniometrie; slov: rádiogoniometria; něm: Funkgoniometrie f; rus: радиогониометрия  1993-a1
radiolocation
syn. detekce radarová – radioelektronická metoda zjišťování výskytu, prostorového rozložení, popř. dalších charakteristik objektů a jevů schopných odrážet nebo rozptylovat, popř. generovat elmag. záření v oblasti rádiových vln. Podle toho se rozlišuje primární a sekundární aktivní radiolokace a pasivní radiolokace. Radiolokace meteorologických cílů je prováděna pomocí radarů, windprofilerů, popř. pasivních detekčních systémů. Radiolokačními cíly jsou např. oblačnost, srážky, radiolokační sondy, blesky apod. Viz též meteorologie radiarová, odrazivost radarová, rovnice radiolokační, odraz radarový.
česky: radiolokace; slov: rádiolokácia; něm: Funkortung f; rus: радиолокация  1993-a3
radiometeorology
hraniční obor mezi meteorologií, radiofyzikou a radiotechnikou, který se zabývá studiem vlivu atmosféry na šíření rádiových vln. V meteorologii se využívá závislosti šíření rádiových vln na stavu troposféry pro studium meteorologických cílů a jevů. Viz též meteorologie radarová.
česky: radiometeorologie; slov: rádiometeorológia; něm: Radiometeorologie f; rus: радиометеорология  1993-a1
radiometer
obecně přístroj k měření elektromagnetického záření.
1. na meteorologických stanicích se používají radiometry pro měření v krátkovlnné oblasti slunečního záření (pyrheliometry, aktinometry a pyranometry), záření v celém oboru spektra (pyrradiometry) nebo bilance záření (bilancometry). Tyto radiometry většinou používají termoelektrická nebo fotoelektrická čidla.
2. radiometry umístěné na meteorologických družicích se používají k získávání dat o zemském povrchu a atmosféře z měření vyzařovaného, odraženého, rozptýleného nebo pohlceného záření na různých vlnových délkách. Družicové radiometry se dělí dle způsobu měření na pasivní a aktivní, podle využití např. na zobrazovací (imager), sondážní (sounder), nebo skaterometry.
česky: radiometr; slov: rádiometer; něm: Radiometer n; rus: радиометр  1993-a3
radiometry
fyz. obor zabývající se studiem a měřením elektromagnetického záření. V meteorologii syn. aktinometrie – měření a studium složek radiační bilance atmosféry, zemského povrchu nebo jejich soustavy.
česky: radiometrie; slov: rádiometria; něm: Radiometrie f; rus: радиометрия  1993-a3
radiosonde
met. přístroj používaný k radiosondážním měřením, který hodnoty měřených veličin předává aerologické stanici pomocí malého vysílače. Radiosonda nejčastěji měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu, popř. i jiné prvky jako ozon, záření či el. potenciál; z trajektorie radiosondy se určuje směr a rychlost větru. Konstrukčně se radiosondy skládají z čidel na měření met. prvků, z převodníku, z vysílače, popř. z přijímače signálu navigačního systému a z baterie. Od vypuštění první radiosondy v roce 1930 do současné doby bylo zkonstruováno množství různých typů radiosond a jejich modifikací. Ještě v osmdesátých letech 20. století se vypouštělo 36 typů radiosond. Podle použitého typu převodníku se radiosondy dělí na chronometrické, s morseovým kódem, frekvenční a modulační (analogové a digitální). Kromě klasických radiosond, které měří během svého výstupu a případně i sestupu, rozeznáváme klesavé radiosondy a sondy upoutané. Nosičem radiosondy je nejčastěji radiosondážní balon, popř. letoun nebo meteorologická raketa. Viz též sondáž atmosféry, snos radiosondy.
Termín zavedl do mezinárodního používání něm. meteorolog H. Hergesell.
česky: radiosonda; slov: rádiosonda; něm: Radiosonde f; rus: радиозонд  1993-a3
radiosonde
v meteorologii často používaný zkrácený název pro radiosondu.
česky: sonda; slov: sonda; něm: Radiosonde f; rus: зонд  1993-a1
radiosonde drift
horizontální vzdálenost radiosondy od radiosondážní stanice v okamžiku měření. V kódu BUFR je poloha sondy v každé hladině dána uvedením rozdílu mezi zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou radiosondy a zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou místa, odkud byla sonda vypuštěna. Zpráva TEMP údaje o snosu radiosondy neobsahuje.
česky: snos radiosondy; slov: znos rádiosondy; něm: Drift der Radiosonde f; rus: снос радиозонда  2018
radiosonde for radioactivity measurement
speciální sonda pro měření vertikálních profilů beta a gama záření pomocí Geiger-Müllerových trubic propojených převodníkem s radiosondou. Viz též měření radioaktivity atmosféry, profil beta a gama záření vertikální.
česky: sonda pro měření radioaktivity; slov: sonda na meranie rádioaktivity  2014
radiosonde station
aerologická stanice určená pro zajišťování radiosondážních měření. Umístěním může být zařazena mezi meteorologické stanice pozemní, námořní nebo letadlové. Někdy bývají dále rozlišovány radiosondážní stanice pro komplexní sondáž atmosféry a stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky, popř. pracoviště provádějící specializovaná měření vertikálního profilu ozonu v atmosféře, radiačních parametrů aj.
česky: stanice radiosondážní; slov: rádiosondážna stanica; něm: Radiosondenstation f; rus: станция радиозондирования  1993-a3
radiosounding
syn. radiosondáž – přímé aerologické pozorování prováděné radiosondou, jejíž signály během výstupu, popř. sestupu zachycuje přijímací zařízení na radiosondážní stanici. Zde se potom signály z radiosondy zpracovávají a převádějí do tvaru závislosti měřených veličin na nadmořské výšce. Rozlišujeme komplexní meteorologickou radiosondáž, měření větru radiotechnickými prostředky a specializovaná radiosondážní měření vertikálního profilu ozonu, radioaktivity atmosféry apod.
Zpracované hodnoty meteorologických prvků se předávají formou zprávy TEMP nebo pomocí kódu BUFR k dalšímu met. využití a do mezinárodní výměny Zatímco zpráva TEMP zahrnuje pouze údaje ze standardních a význačných hladin během výstupu radiosondy, kód BUFR umožňuje zařadit celé radiosondážní měření s vysokým vertikálním rozlišením do jediné zprávy, přičemž každá reportovaná hladina obsahuje hodnoty tlaku vzduchu, geopotenciální výšky, teploty vzduchu, teploty rosného bodu, směru a rychlosti větru.  Na rozdíl od zprávy TEMP, která neumožňuje popsat snos radiosondy ani přesný čas měření jednotlivých dat, jsou v kódu BUFR údaje v každé hladině doplněny časovou a prostorovou identifikací, která je nezbytná pro variační metodu asimilace dat do modelů numerické předpovědi počasí. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře, sondáž atmosféry.
česky: měření radiosondážní; slov: rádiosondážne meranie; něm: Radiosondenmessung f, Radiosondierung f; rus: радиозондирование  1993-a3
radiosounding
česky: radiosondáž; slov: rádiosondáž; něm: Radiosondierung f; rus: радиозондирование  1993-a1
radiotheodolite
v meteorologii pozemní zaměřovací přístroj k určování azimutu a polohového úhlu zpravidla radiosondy vynášené volně letícím met. balonem. Signály radiosondy jsou zachycovány úzce směrovou anténou, soustavou antén nebo rotujícím rozmítačem směrové charakteristiky antény, což umožňuje poměrně přesné změření směru k vysílači. Zařízení bývá většinou doplněno elektronickým systémem pro dekódování a zobrazování telemetrie radiosondy, pokud je prováděna zároveň komplexní meteorologická radiosondáž nebo alespoň kódování dosažených izobarických hladin. Radioteodolit nevysílá žádné impulzy k radiosondě.
česky: radioteodolit; slov: rádioteodolit; něm: Radiotheodolit n; rus: радиотеодолит  1993-a3
radiowind sonde
speciální radiosonda obvykle nesená volně letícím balonem a sloužící k rádiovému určení trajektorie, po které se pohybovala. Předává rádiové signály s telemetrií tlaku, event. výšky, nebo odpovědní signály, které se využívají k výpočtu vektoru výškového větru. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.
česky: radiosonda pro zjišťování výškového větru; slov: rádiosonda na zisťovanie výškového vetra; něm: Höhenwindradiosonde f; rus: ветровой радиозонд, радиоветровой зонд  1993-a1
radiowind station
česky: stanice radiovětroměrná; slov: rádiovetromerná stanica; něm: Radiowindmesstation f  1993-a1
rain
vodní srážky vypadávající z oblaků ve tvaru kapek o průměru větším než 0,5 mm nebo i menším, pokud jsou velmi rozptýlené. Viz též kapka dešťová, pól dešťů.
Termín pochází z praslovanského *dъždžь, jehož původ není jednoznačný.
česky: déšť; slov: dážď; něm: Regen m; fr: pluie f; rus: дождь  1993-a1
rain day
den se srážkami, v němž byly zaznamenány srážky v podobě trvalého deště nebo deště v přeháňkách. V Česku k zařazení mezi dny s deštěm stačí i neměřitelné srážky, v některých zemích je podmínkou dosažení určitého minimálního denního úhrnu srážek.
česky: den s deštěm; slov: deň s dažďom; něm: Regentag m; fr: jour de pluie m, jour pluvieux m; rus: день с дождем  1993-a3
rain drop
kapka vody o ekvivalentním průměru větším než 500 µm vypadávající z oblaků na zemský povrch. Označení někdy zahrnuje i kapky mrholení a spodní hranice velikosti kapek se potom snižuje na přibližně 200 µm. Malé dešťové kapky jsou sférické, s rostoucí velikosti kapek se jejich tvar deformuje vlivem aerodynamických sil. Padající velké kapky jsou na čelní straně silně zploštělé. Nejčastější velikost dešťových kapek je 1 až 2 mm. Kapky, jejichž ekvivalentní průměr dosahuje 6 až 7 mm, se stávají hydrodynamicky nestabilní a při pádu nebo při vzájemných srážkách se tříští na menší kapičky (laboratorní experimenty prokázaly stabilní kapky do velikosti ekvivalentního průměru až 9 mm). Dešťové kapky vznikají buď táním velkých ledových krystalů, popř. jejich shluků vzniklých agregací, nebo koalescencí menších kapek. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, teorie vzniku srážek koalescencí, rozdělení velikosti dešťových kapek, rozdělení Marshallovo–Palmerovo, rychlost částic pádová.
česky: kapka dešťová; slov: dažďová kvapka; něm: Regentropfen m; rus: дождевая капля  1993-a3
rain drop size spectrum
česky: spektrum velikosti dešťových kapek; slov: spektrum veľkosti dažďových kvapiek; něm: Regentropfenspektum n; rus: спектр размера капель  2014
rain factor
tradiční, avšak nevhodné označení pro některé indexy humidity.
česky: faktor dešťový; slov: dažďový faktor; něm: Regenfaktor m; fr: facteur pluviométrique m; rus: фактор осадков (дождя)  1993-a3
rain gush
lid. výraz pro silný déšť. Nejčastěji se jedná o déšť přívalový.
česky: liják; slov: lejak; něm: Platzregen m, Regenguss m, Starkregen m; rus: ливень  1993-a3
rain pole
zřídka užívané označení místa na Zemi s nejvyšším prům. roč. úhrnem atm. srážek. Jeho určení není jednoznačné, neboť záleží mj. na referenčním období; uvádí se např. Cherrapunji nebo sousední Mawsynram v Indii (11 777 mm, resp. 11 872 mm), Mt. Waialeale na Havajských ostrovech (11 684 mm) nebo Lloro v Kolumbii (zdejší prům. roč. úhrn 13 300 mm je pouze odhadován). Všechna tato místa mají tropické dešťové klima, přičemž zde dochází k orografickému zesílení srážek díky návětrnému efektu. Na rozdíl od ostatních, indické lokality mají kvůli monzunovému klimatu silně nevyrovnaný srážkový režim. Viz též extrémy srážek.
česky: pól dešťů; slov: pól dažďov; něm: Regenpol m; rus: полюс дождей  1993-a3
rain shadow
zmenšení úhrnu srážek i četnosti jejich výskytu v závětří překážky libovolného měřítka. Ve větším měřítku se jedná o projev závětrného efektu horské překážky, kdy jsou srážky menší nejen ve srovnání s návětřím, ale často i vůči oblastem dále ve směru proudění. Srážkový stín v klimatologickém smyslu se tvoří v případě výrazně převládajícího větru. Příkladem z území ČR je oblast Podkrušnohoří, kde se srážkový stín uplatňuje při proudění ze severozápadního kvadrantu, takže způsobuje relativní ariditu klimatu tohoto regionu. Z hlediska mikrometeorologie lze za srážkový stín považovat i mech. zastínění určitého prostoru překážkou vůči srážkám hnaným větrem. Srážkový stín může souviset s fénovým efektem.
česky: stín srážkový; slov: zrážkový tieň; něm: Regenschatten m; rus: дождевая тень  1993-a3
rain-out
odstraňování atm. příměsí srážkami. Příměsi se dostávají do srážkových částic různým způsobem:
a) již v oblacích jako kondenzační jádra nebo jádra mrznutí;
b) proniknutím do oblačných a srážkových částic nebo přilnutím k nim zejména v důsledku Brownova pohybu, turbulentních pohybů apod.;
c) zachycením příměsí padajícími srážkovými částicemi.
Soubor procesů vymývání je důležitou součástí samočištění ovzduší, avšak negativním doprovodným jevem je vstup znečišťujících látek do ostatních složek prostředí (hydrosféry, biosféry, pedosféry, kryosféry). V užším smyslu se jako vymývání někdy označuje pouze zachycování příměsí padajícími srážkami v podoblačné vrstvě vzduchu a tomuto pojetí obvykle odpovídají cizojazyčné ekvivalenty. Viz též depozice mokrá.
česky: vymývání; slov: vymývanie; něm: Auswaschen n, washout m, Ausregnen n; rus: вымывание дождем  1993-a3
rainband
útvar srážkových oblaků protáhlý v jednom směru, takže je možné určit jeho orientaci. Srážkové pásy mohou být tvořeny konvektivními i vrstevnatými oblaky, mohou dosahovat různých měřítek, přičemž mívají složitější vnitřní strukturu. V mimotropické cykloně jsou srážkové pásy vázány na atmosférické fronty a případné čáry instability, které se mohou vyskytovat i samostatně. V tropické cykloně se od středu odvíjejí spirální srážkové pásy. Pohyb srážkového pásu ve směru jeho protažení, popř. setrvání pásu nad určitým povodím může vést k zesílení případné povodně.
česky: pás srážkový; slov: zrážkový pás; rus: дождевая полоса  2014
rainbow
jeden z fotometeorů. Je charakterizován jako skupina koncentrických oblouků barevného spektra kolem antisolárního bodu nebo kolem Slunce. Vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Obvykle se vyskytuje duha hlavní a duha vedlejší, které se objevují na opačné straně oblohy než je světelný zdroj. Střed jejich oblouků leží na přímce, jež prochází zdrojem světla a okem pozorovatele. Spektrum velikosti kapek ovlivňuje barvu, intenzitu a šířku barevných oblouků. Viz též oblouky duhové podružné.
O vysvětlení duhy se pokoušeli již předaristotelští učenci, např. Anaximenés z Mílétu v 6. stol. př. n. l. Rozsáhlý výklad podává ve svých Meteorologikách Aristotelés ze Stageiry (384–322 př. n. l.); k objasnění příčin vzniku duhy významně přispěl zejména R. Descartes v letech 1635–1637. Český termín pochází z praslovanského *dǫga „oblouk“.
česky: duha; slov: dúha; něm: Regenbogen m; fr: arc-en-ciel m; rus: радуга  1993-a3
rainfall intensity
česky: intenzita deště; slov: intenzita dažďa; něm: Regenintensität f, Regenrate f; rus: интенсивность дождя  1993-a1
rainfall rate recorder
zast. označení pro váhový srážkoměr.
česky: intenzograf srážkový; slov: zrážkový intenzograf; něm: Regenschreiber m; rus: прибор для измерения интенсивности осадков  1993-a3
rainfall regime
označení charakterizující vlastnosti sezonního rozdělení atm. srážek v daném místě. Hlavní typy srážkového režimu podle W. G. Kendrewa jsou rovníkový, tropický, monzunový, středomořský, dále oceánický a kontinentální srážkový režim oblastí s převládajícími záp. větry.
česky: režim srážkový; slov: zrážkový režim; něm: Niederschlagsregime n; rus: режим осадков  1993-a1
raingauge shield
1. opatření prováděné za účelem zmenšení rušivého vlivu větru na měření srážek pomocí na srážkoměru. Provádí se zpravidla pomocí větrného štítu srážkoměru. Alternativou je umístění srážkoměru do otvoru v zemi tak, že jeho záchytná plocha je v úrovni terénu. Tento způsob je sice účinnější, není však použitelný pro padající tuhé srážky.
2. starší označení pro větrný štít srážkoměru.
česky: ochrana srážkoměru; slov: ochrana zrážkomeru; něm: Abschirmung des Niederschlagsmessers f; rus: защита дождемера  1993-a3
rainy period
časový úsek po sobě jdoucích dnů se srážkami na dané met. stanici. Jako minimální denní úhrn srážek se přitom nejčastěji uvažuje 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Srážková období, někdy označovaná i jako období vlhká, se střídají se suchými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou srážkových období, jiní mezi ně počítají i samostatné dny se srážkami. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených srážkových období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená srážková období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání srážkových období a jejich srážkové vydatnosti jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek. Velká četnost, případně délka srážkových období jsou charakteristické pro humidní klima a pro období dešťů.
česky: období srážkové; slov: zrážkové obdobie; něm: Niederschlagsperiode f, Regenperiode f; rus: дождливый период, период с осадками  1993-a3
rainy season
syn. doba dešťů – klimatická sezona, během níž spadne převážná část roč. úhrnu srážek. Střídání období dešťů v létě dané polokoule a období sucha je typické pro klima savany a pro oblasti s monzunovým klimatem, které bývá označováno i jako monzunové období. Naopak pro středomořské klima je typický výskyt období dešťů v zimě.
česky: období dešťů; slov: obdobie dažďov; něm: Regenzeit f; rus: сезон дождей  1993-a3
random forecast
syn. předpověď počasí slepá – předpověď počasí založená na náhodném výběru jedné z většího počtu variant, které mohou být omezeny např. variačním rozpětím určitých meteorologických prvků. Lze ji tedy přirovnat k tahání lístků, na nichž jsou napsány tyto jednotlivé varianty, z osudí. Nejde o předpověď, jež by se v meteorologii používala k vlastním prognózním účelům. Může však nalézt určité uplatnění např. ve srovnávacích studiích sloužících k hodnocení úspěšnosti jednotlivých metodik používaných v meteorologických předpovědích.
česky: předpověď počasí náhodná; slov: náhodná predpoveď počasia; něm: Zufallsvorhersage f; rus: случайный прогноз  1993-a2
range of the meteorological element
rozdíl nejvyšší a nejnižší hodnoty meteorologického prvku, změřené za určitý časový úsek, zpravidla v průběhu dne (viz amplituda denní), měsíce (viz amplituda měsíční) nebo roku (viz amplituda roční). Zprůměrováním těchto hodnot za delší období dostaneme průměr denní, měsíční a roční amplitudy. Pokud místo určitého roku, měsíce nebo dne uvažujeme celé sledované období, resp. kalendářní měsíc nebo kalendářní den, dostaneme absolutní amplitudu, resp. měsíční nebo denní absolutní amplitudu.
česky: amplituda meteorologického prvku; slov: amplitúda meteorologického prvku; něm: Amplitude der meteorologischen Größe f; fr: amplitude d'un élément météorologique f, amplitude de l'élément météorologique f; rus: амплитуда метеорологического элемента  1993-a3
Rankin temperature scale
teplotní stupnice, jejíž nula je shodná s 0 K, tj. –273,15 °C, a velikost stupně je stejná jako u Fahrenheitovy teplotní stupnice. Má k Fahrenheitově stupnici analogický vztah jako stupnice KelvinovaCelsiově stupnici. Byla zavedena Skotem W. J. M. Rankinem.
česky: stupnice teplotní Rankinova; slov: Rankinova teplotná stupnica; něm: Rankin-Temperaturskala f; rus: температурная шкала Ранкина  1993-a3
Raoult law
zákon, který vyjadřuje závislost dílčího tlaku nasycené vodní páry nad hladinou vodního roztoku na koncentraci rozpuštěné látky, lze jej vyjádřit vztahem
es=es0 NN+n,
kde es je dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou roztoku, es0 značí dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou destilované vody, N počet molů destilované vody a n počet molů rozpuštěné látky. Ze vzorce vyplývá, že při stoupající koncentraci rozpuštěné látky se tlak nasycené vodní páry snižuje. Uvedený vztah platí pouze pro nedisociované roztoky. V případě elektrolytů je nutné brát v úvahu jejich disociaci a vliv vázání polárních molekul vody na iontech na snížení tlaku nasycené vodní páry nad hladinou roztoku. Pro elektrolyty má Raoultův zákon tvar
es=es0 NN+in,
kde i je van´t Hoffův faktor závisející nejen na koncentraci, nýbrž i na druhu rozpuštěné látky. Raoultův zákon má značný význam ve fyzice oblaků a srážek pro růst vodních kapek, které v atmosféře vznikly na hygroskopických kondenzačních jádrech rozpustných ve vodě. Zákon odvodil F. M. Raoult v r. 1886.
česky: zákon Raoultův; slov: Raoultov zákon; něm: Raoultsches Gesetz n; rus: закон Рауля  1993-a1
rapid cyclogenesis
česky: cyklogeneze rapidní; slov: rapídna cyklogenéza; rus: быстрый циклогенез  2019
RASS (Radio Acoustic Sounding System)
(Radio Acoustic Sounding System, systém sondážní radioakustický) – systém distanční sondáže pro měření vertikálního profilu virtuální teploty v ovzduší s využitím zpětného rozptylu rádiových vln na pohybující se akustické vlnové frontě. Systém se skládá z antény, emitující akustické vlny, a vysílací a přijímací antény radarové. Vertikálně se šířící akustické vlny představují posloupnost stlačení a zhuštění vzduchu a mění jeho dielektrické vlastnosti, což umožňuje rozptyl radarového signálu. Mezi vyslaným a přijatým radarovým signálem je frekvenční posuv v důsledku toho, že zdroj rozptýleného signálu se pohybuje (Dopplerův efekt). Z frekvenčního rozdílu lze stanovit rychlost pohybu vlnové fronty akustického signálu a následně virtuální teploty ovzduší, jíž je rychlost šíření zvuku úměrná. Za dobrých podmínek umožňuje RASS měření vertikálního profilu virtuální teploty do výšky cca 1 000 m nad povrchem.
česky: RASS; slov: RASS; něm: Radio Acoustic Sounding Systém n; rus: поправка  2014
rate of rainfall
česky: intenzita deště; slov: intenzita dažďa; něm: Regenintensität f, Regenrate f; rus: интенсивность дождя  1993-a1
rate of rise of lightning current
časová změna v čele rázové vlny proudu blesku; označuje se di/dt. Je rozhodujícím parametrem proudu blesku při stanovení napětí U na vodičích s vlastní nebo vzájemnou indukčností L podle vztahu
U=L(di dt)
nebo strmosti napěťové vlny na vodičích s vlnovou impedancí Z podle vztahu
dUdt =Zdidt.
česky: strmost proudu blesku; slov: strmosť prúdu bleskového výboja; něm: Blitzstromsteilheit f  1993-b3
rawinsonde observation
česky: radiopilotáž; slov: rádiopilotáž; něm: Radiowindmessung f; rus: радиопилотаж  1993-a1
rawinsonde observation
česky: radiosondáž meteorologická komplexní; slov: komplexná meteorologická rádiosondáž; něm: komplexe meteorologische Radiosondierung f; rus: радиозондовое и радиоветровое наблюдение  1993-a3
rawinsonde station
radiosondážní stanice, na níž se provádí komplexní meteorologická radiosondáž. Termín bývá často zjednodušován na označení „radiosondážní stanice“.
česky: stanice radiosondážní pro komplexní sondáž atmosféry; slov: rádiosondážna stanica pre komplexnú sondáž atmosféry; něm: Radiosondenstation für komplexe Sondierung der Atmosphäre f  1993-a2
Rayleigh atmosphere
modelová atmosféra, ve které je procházející sluneční záření ovlivňováno pouze rozptylem elektromagnetického vlnění v atmosféře na molekulách atmosférických plynů. To znamená, že nepůsobí jiný typ rozptylu a neexistuje ani absorpce záření. Vlastnosti Rayleighovy atmosféry zhruba splňuje suchá a čistá atmosféra.
česky: atmosféra Rayleighova; slov: Rayleighova atmosféra; něm: Rayleigh-Atmosphäre f; rus: релеевская атмосфера  1993-a3
Rayleigh law
zákon vyjadřující závislost rozptylu elmag. záření na vlnové délce tohoto záření za předpokladu, že rozptylující částice jsou sférické, el. nevodivé a splňují podmínku, že hodnota 2πr / λ je řádově menší než jedna, přičemž r značí poloměr rozptylujících částic a λ vlnovou délku rozptylovaného záření. Označíme-li Iλ intenzitu rozptylovaného záření o vlnové délce λ a obdobně intenzitu rozptýleného záření iλ, lze Rayleighův zákon vyjádřit ve tvaru
iλ≈Iλ λ4.
Nepřímá závislost účinnosti Rayleighova rozptylu na čtvrté mocnině vlnové délky rozptylovaného záření má v atmosféře za následek modré zbarvení oblohy, neboť rozptyl slunečního záření na molekulách vzduchu přibližně splňuje podmínky platnosti Rayleighova zákona, a ve viditelné oblasti rozptýleného slunečního záření jsou proto nejvíce zastoupeny vlnové délky z modrofialového konce spektra. Zákon odvodil angl. fyzik J. W. Strutt (pozdější lord Rayleigh) v r. 1871.
česky: zákon Rayleighův; slov: Rayleighov zákon; něm: Rayleigh-Gesetz n; rus: закон Релея  1993-a1
Rayleigh number
parametr Ra charakterizující podobnost z hlediska přenosu tepla prouděním (konvekcí). Lze ho určit ze vzorce
Ra=βgH3 ΔTkν,
kde β značí koeficient teplotní roztažnosti, g tíhové zrychlení, H tloušťku vrstvy tekutiny, resp. vzdálenost mezi stěnami vymezujícími proudění tekutiny, ΔT tomu příslušející rozdíl teplot, k koeficient teplotní vodivosti a ν koeficient kinematické vazkosti dané tekutiny. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Rayleighovo; slov: Rayleighovo číslo; něm: Rayleigh-Zahl f, Rayleigh-Zahl f; fr: nombre de Rayleigh m; rus: число Релея  2014
Rayleigh scattering
česky: rozptyl Rayleighův; slov: Rayleighov rozptyl; něm: Rayleigh-Streuung f; rus: рассеяние Релея, релеeвское рассеяние  1993-a1
Rayleigh theory
česky: teorie Rayleighova; slov: Rayleighova teória; něm: Rayleigh-Theorie f; rus: теория Релея  1993-a1
Rayleigh – Benard convection
česky: konvekce Rayleighova–Bénardova; slov: Rayleighova-Bénardova konvekcia; něm: Rayleigh-Bénard-Konvektion f  2014
real-time meteorological information
česky: informace meteorologická operativní; slov: operatívna meteorologická informácia; něm: meteorologische Echtzeit-Information f; rus: оперативная метеорологическая информация  1993-a1
reanalysis
objektivní analýza met. dat aplikovaná zpětně na data za dlouhé období, zpravidla na několik desetiletí. Na rozdíl od provozní analýzy je prováděna jednotným přístupem, což umožňuje využití reanalýz např. při studiu změn klimatu. Nástrojem je model numerické předpovědi počasí, a proto mohou výstupy reanalýzy obsahovat i takové veličiny, pro něž nejsou za dané období k dispozici měření. Tvůrcem evropských reanalýz, které nicméně pokrývají celou Zemi, je Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (např. ERA–40, ERA–Interim).
česky: reanalýza; slov: reanalýza; něm: Reanalyse f  2014
rear flank downdraft
(RFD, z angl. Rear-Flank Downdraft) syn. proud konvektivní sestupný týlový – sestupný kovektivní proudsupercele, který většinou není spojen s vypadáváním srážek a který se nachází v zadní části supercely vzhledem ke směru jejího pohybu. Na rozdíl od předního sestupného konvektivního proudu je tvořen suchým a teplým vzduchem a obsahuje menší množství srážkových a oblačných částic. Oblast zadního sestupného proudu se může jevit bezoblačná, nicméně velké částice, které zbyly v sestupném proudu, vytvářejí na radaru tzv. hákovité echo.
česky: proud konvektivní sestupný zadní; slov: zadný zostupný konvektívny prúd; něm: rückseitiger konvektiver Abwind m  2015
rear inflow jet
(RIJ – rear inflow jet) - mezoměřítkové proudění, které v relativním systému spojeném se squall line směřuje ze zadní strany do přední, tedy proti směru převládajícího proudění v bouři. Jde o jev typický zejména pro linie bouří charakteru bow echo, kde se RIJ podílí na dopředném vyboulení centrální části linie konv. bouří. Na vzniku RIJ se podílí více vlivů, ale hlavním je vznik centra relativního podtlaku ve středních hladinách v přední části konv. systému, a to v důsledku působení výstupných a sestupných konv. proudů v aktivních konv. buňkách v této časti konv. systému. Vznik RIJ je snahou o kompenzaci tohoto relativně nízkého tlaku vzduchu.
česky: vtok týlový; slov: tylový vtok; rus: тыловой заток  2019
rear of cyclone
sektor cyklony v její zadní části ve smyslu jejího pohybu nebo z hlediska převládajícího pohybu cyklon v dané oblasti. V případě mimotropické cyklony tak zpravidla leží západně od jejího středu, kam proniká studený vzduch z vyšších zeměp. šířek. Proto je zde typická proměnlivá oblačnostpřeháňkami, nárazovitým přízemním větrem a mimo oblast srážek velkou dohledností. Při situaci Vb je týl cyklony oblastí s velkým horizontálním tlakovým gradientem a konvergencí proudění, což vede k intenzivním, převážně trvalým srážkám, na návětří hor dále zesilovaným díky orografickému zesílení srážek.
česky: týl cyklony; slov: tylo cyklóny; něm: Rückseite der Zyklone f, Zyklonenrückseite f; rus: тыл циклона  1993-a3
Réaumur temperature
česky: teplota Réaumurova; slov: Réaumurova teplota; něm: Temperatur in Grad Reaumur f; rus: температура в градусах Реомюра  1993-a1
Réaumur temperature scale
teplotní stupnice, dnes již nepoužívaná, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutí a bodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 80 dílů (°R). Zavedl ji v roce 1731 franc. přírodovědec R. A. Ferchault de Réaumur. Mezi Réaumurovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí převodní vztah:
T(°R)=45T( °C)
česky: stupnice teplotní Réaumurova; slov: Réaumurova teplotná stupnica; něm: Réaumur-Thermometerskala f; rus: температурная шкала Реомюра  1993-a3
receptor model
model určený ke stanovení příspěvků jednotlivých zdrojů znečištění ovzduší ze zájmové oblasti k imisní situaci v daném bodě (receptoru) nebo množině takových bodů. Model přímo neuvažuje fyzikální mechanismy transportu a difúze znečišťujících příměsí v ovzduší. Východiskem jsou pro něj podrobná měření kvality a složení směsi znečišťujících příměsí v receptorovém bodě a obdobné údaje z emisních inventur všech uvažovaných zdrojů příměsí. Vzájemné formální vztahy mezi těmito údaji jsou v modelu zpravidla vyhodnocovány metodami maticové faktorizace.
česky: model receptorový; slov: receptorový model  2014
recording anemoclinometer
registrační přístroj k měření sklonu vektoru větru vzhledem k horiz. rovině. V Česku se nepoužívá.
Termín se skládá z řec. slov ἄνεμος [anemos] „vítr“ a κλίνειν [klinein] „naklánět“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: anemoklinograf; slov: anemoklinograf; něm: Anemoklinograph m; fr: anémoclinomètre (enregistreur) m; rus: анемоклинограф  1993-a3
recording anemometer
registrační anemometr, zaznamenávající obvykle prům. a okamžitou rychlost větru a směr větru. Jeho čidlem mohou být miskový kříž, lopatkové kolo, vrtule, aerodyn. trubice nebo brzděný systém pro rychlost větru a tlumená větrná směrovka pro směr větru. Viz též měření větru.
Termín se skládá z řec. ἄνεμος [anemos] „vítr“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: anemograf; slov: anemograf; něm: Anemograph m, Windschreiber m; fr: anémographe m, anémomètre enregistreur m; rus: анемограф  1993-a1
recording instrument
v meteorologii přístroj pro graf. záznam časových změn meteorologického prvku mech., fotografickou nebo el. cestou, např. anemograf, barograf, hygrograf, termograf, ombrograf. Viz též značka časová.
česky: přístroj registrační; slov: registračný prístroj; něm: Registriergerät n; rus: самописец, самопишущий прибор  1993-a1
recording raingauge
registrační přístroj zaznamenávající časový průběh kapalných srážek. V Česku byly ombrografy nahrazeny člunkovými nebo váhovými srážkoměry. Starší označení pro ombrograf je pluviograf nebo hyetograf. Záznam ombrografu se nazývá ombrogram (pluviogram, hyetogram). Plovákové ombrografy, které se v ČR užívaly, soustřeďují srážkovou vodu do plovákové komory, v níž je výška hladiny indikována polohou plováku spojeného s registračním perem.
česky: ombrograf; slov: ombrograf; něm: Ombrograph m; rus: плювиограф  1993-a3
recording raingauge
viz ombrograf. Viz též mikropluviograf.
česky: pluviograf; slov: pluviograf; něm: Pluviograph m, Niederschlagsschreiber m; rus: дождемер, плювиограф  1993-a3
recording raingauge
srážkoměr měřící průběžně srážky bez přímé součinnosti s lidskou obsluhou. Kromě úhrnu srážek umožňuje měřit i okamžitou intenzitu srážek. Podle principu měření se automatické srážkoměry dělí na člunkové a váhové. Viz též ombrograf.
česky: srážkoměr automatický; slov: automatický zrážkomer; rus: автоматический дождемер  2019
recording theodolite
optický pilotovací teodolit se zařízením, které umožňuje registraci hodnot azimutálního a výškového úhlu, popř. také časového údaje. Viz též měření pilotovací.
česky: teodolit registrační; slov: registračný teodolit; něm: Registriertheodolit m; rus: самопишущий теодолит  1993-a2
red snow
česky: sníh červený; slov: červený sneh; něm: Blutschnee m; rus: красный снег  1993-a1
red sprites
česky: skřítci červení; slov: červení škriatkovia; něm: roter Kobold m  2016
reduced isotherm
izoterma sestrojená z hodnot teploty vzduchu redukované na hladinu moře, případně na jinou nadm. výšku. Viz též izoterma aktuální.
česky: izoterma redukovaná; slov: redukovaná izoterma; něm: reduzierte Isotherme f; rus: изотерма приведенная к уровню моря  1993-a3
reduction
v meteorologii a klimatologii přepočty a opravy výsledků met. měření, prováděné za účelem srovnatelnosti a reprezentativnosti údajů. Používá se ve významu:
1. přepočet změřené hodnoty meteorologického prvku na hodnotu, kterou by měl v jiné nadm. výšce. Provádí se zpravidla podle jednotné metodiky k dosažení srovnatelnosti hodnot změřených v různých nadm. výškách, např. redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu (zpravidla hladinu moře), redukce teploty vzduchu na hladinu moře apod.;
2. přepočet hodnot klimatologických charakteristik z krátkých pozorovacích řad na hodnotu, která by odpovídala jednotnému, zpravidla normálnímu období ve snaze porovnat mnohaleté prům. hodnoty met. prvků na různých místech (stanicích). Např. redukce měs. nebo roč. průměrů teploty vzduchu, popř. srážek z různých stanic a různě dlouhých řad pozorování za období 1931–1960;
3. oprava tlaku vzduchu na normální podmínky, např. oprava na teplotu prováděná s ohledem na teplotu v místnosti, v níž je instalován tlakoměr, oprava na tíhové zrychlení apod.
Termín redukce se používá též jako nevhodné označení pro opravy met. přístrojů.
česky: redukce; slov: redukcia; něm: Reduktion f; rus: приведение, редукция  1993-a1
reduction of pressure to a standard level
výpočet tlaku vzduchu pro dohodnutou hladinu z hodnoty tlaku vzduchu v nadmořské výšce tlakoměru s přihlédnutím k virtuální teplotě. V synoptické meteorologii se provádí nejčastěji redukce tlaku vzduchu na střední hladinu moře, pro letecké účely na nadm. výšku vztažného bodu letiště podle mezinárodní standardní atmosféry ICAO. Viz též tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře.
česky: redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu; slov: redukcia tlaku vzduchu na dohodnutú hladinu; něm: Reduktion des Luftdrucks auf eine Standarddruckfläche f; rus: приведение давления воздуха к стандартному уровню  1993-a3
reduction of pressure to sea level
česky: redukce tlaku vzduchu na hladinu moře; slov: redukcia tlaku vzduchu na hladinu mora; něm: Reduktion des Luftdrucks auf Meeresniveau f; rus: приведение давления воздуха к уровню моря  1993-a3
reference climatological station
klimatologická stanice, která má homogenní řadu pozorování po dobu alespoň 30 let a pracuje za přesně stanovených podmínek. Údaje z těchto stanic jsou navzájem dobře srovnatelné a tvoří základ jak pro zpracování klimatografií, tak pro sledování klimatických změn. Referenční klimatologické stanice by měly být umístěny tak, aby vliv lidské činnosti na jejich měření byl minimální.
česky: stanice klimatologická referenční; slov: referenčná klimatologická stanica; něm: Klimareferenzstation f; rus: опорная климатологическая станция  1993-a3
reference temperature
průměrná maximální teplota nejteplejšího měsíce, zpravidla července, na daném letišti. Na letišti Praha–Ruzyně je 23,6 °C (JUL). Hodnoty pro další letiště lze nalézt v Letecké informační příručce (AIP ČR).
česky: teplota vztažná; slov: vzťažná teplota  2014
reflected atmospheric radiation
zpětné záření atmosféry odražené od zemského povrchu, popř. záření atmosféry odražené horní hranicí oblaků a směřující nahoru.
česky: záření atmosféry odražené; slov: odrazené žiarenie atmosféry; něm: atmosphärische Reflexstrahlung f; rus: отраженная радиация атмосферы, отраженное излучение атмосферы  1993-a1
reflected global solar radiation
česky: záření sluneční globální odražené; slov: odrazené globálne slnečné žiarenie; něm: reflektierte Globalstrahlung f; rus: отраженная суммарная солнечная радиация  1993-a3
reflected radiation
česky: záření odražené; slov: odrazené žiarenie; něm: Reflexstrahlung f, reflektierte Strahlung f; rus: отраженная радиация  1993-a1
reflected solar radiation
česky: záření sluneční globální odražené; slov: odrazené globálne slnečné žiarenie; něm: reflektierte Globalstrahlung f; rus: отраженная суммарная солнечная радиация  1993-a3
reflection nephoscope
viz nefoskop.
česky: zrcátko oblačné; slov: oblačné zrkadielko; něm: Wolkenspiegel m; rus: зеркальный нефоскоп  1993-a1
refraction (refractive) index of electromagnetic waves in the air
poměr rychlosti šíření elmag. vlnění ve vakuu k rychlosti šíření téhož vlnění ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že vzduch je nemagnetickým prostředím s nepatrnou elektrickou vodivostí, lze v něm index lomu n vyjádřit vztahem
n=εr,
v němž εr značí rel. permitivitu vzduchu. Index lomu v oblasti viditelného záření závisí na vlnové délce elmag. vlnění (s rostoucí vlnovou délkou poněkud klesá) a na hustotě vzduchu (se zvětšující se hustotou vzduchu roste). V oboru centimetrových rádiových vln, používaných např. meteorologickými radary, je index lomu v nezanedbatelné míře ovlivňován i vlhkostí vzduchu. Pro tento obor vlnových délek se v literatuře uvádí např. vztah
(n-1).106 =78T(p+4800eT),
kde T je teplota vzduchu v K, p tlak vzduchu a e tlak vodní páry v hPa. U zemského povrchu se hodnoty (n – 1) . 106 pohybují při různých met. situacích zhruba v rozmezí 260 až 460. Výraz N = (n – 1) . 106 se někdy nazývá v literatuře radiorefrakce nebo N – jednotky. V troposféře můžeme podle časového hlediska rozlišovat sezonní, denní a neperiodické změny indexu lomu, podmíněné změnami teplotního zvrstvení ovzduší, turbulencí apod. Index lomu elmag. vlnění v popsaném smyslu nazýváme též abs. indexem lomu. Rel. indexem lomu pak rozumíme vzájemný poměr rychlostí šíření elmag. vlnění ve dvou různých prostředích, v meteorologii např. ve dvou vzduchových hmotách odlišných vlastností. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu; slov: index lomu elektromagnetického vlnenia vo vzduchu; něm: Refraktionsindex (Brechungsindex) der elektromagnetischen Wellen in der Luft m; rus: индекс преломления электромагнитных волн в воздухе  1993-a3
refraction of electromagnetic waves in atmosphere
česky: refrakce elektromagnetických vln v atmosféře; slov: refrakcia elektromagnetických vĺn v atmosfére; něm: Refraktion von elektromagnetischen Wellen in der Atmosphäre f; rus: рефракция электромагнитных волн в атмосфере  1993-a1
refractive index in the atmosphere
index lomu elmag. vlnění pro oblast viditelného záření, tj. záření o vlnových délkách přibližně 0,4 až 0,7 μm. Viz též šíření elektromagnetického záření v atmosféře.
česky: index lomu světla ve vzduchu; slov: index lomu svetla vo vzduchu; něm: Refraktionsindex der Atmosphäre m, Brechungsindex der Atmospäre m; rus: показатель преломления в атмосфере  1993-a2
refrigeration
česky: refrigerace; slov: refrigerácia; něm: Kühlung f; rus: рефрижерация  1993-a1
refrigeration
syn. refrigerace – přenos tepelné energie z povrchu tělesa do ovzduší. V bioklimatologii se vyjadřuje jako množství tepla v mJ, které je odňato povrchu tělesa o velikosti 1 cm2 a o teplotě lidského těla, tj. 36,5 °C (97,9 °F) za 1 s vlivem atm. prostředí. Zchlazování se měří ve stínu katateploměry nebo frigorimetry a do značné míry vystihuje teplotu pocitovou teplotu prostředí. Podle L. Hilla je zchlazovací veličina H dána vztahem
H=(α+βv).( 36,5-T),
kde v je rychlost větru v m.s–1, T teplota vzduchu ve °C a α, β jsou konstanty. Podle K. Büttnera lze zchlazovací veličinu Z vypočítat podle vzorce
Z=(0,26+0,34v0,622).(36,5-T),
V technické meteorologii se pojmu zchlazování užívá v souvislosti se ztrátami tepla, např. z budov vlivem vnějších met. podmínek.
česky: zchlazování; slov: schladzovanie; něm: Abkühlungsvermögen n, Abkühlen n; rus: величина охлаждения, охлаждающая способность  1993-a1
Refsdal diagram
syn. aerogram – málo používaný druh aerologického diagramu, který má na horizontální ose vyneseny hodnoty lnT, na vertikální ose hodnoty –T lnp, kde T je teplota vzduchu a p tlak vzduchu. Na tomto diagramu svírají izotermy a izobary ostrý úhel. Suché a nasycené adiabaty jsou zakřiveny a s izotermami svírají úhel menší než 45°. Refsdalův diagram je dále doplněn izoliniemi relativní vlhkosti vzduchu a stupnicemi potřebnými k vyhodnocování aerologických měření. Refsdalův diagram je energetickým diagramem; navrhl ho v r. 1935 A. Refsdal. Viz též emagram.
česky: diagram Refsdalův; slov: Refsdalov diagram; něm: Refsdal-Diagramm n; fr: diagramme de Refsdal m; rus: диаграмма Рефсдаля  1993-a3
regelation of ice
tání ledu v místě zvýšeného vnějšího tlaku a opětovné mrznutí, jestliže se tlak opět sníží. Je důsledkem závislosti bodu tání ledu na tlaku, kdy bod tání (teplota tání) klesá s rostoucím tlakem. Regelace nastává pouze u látek, u nichž je hustota pevné fáze menší než hustota fáze kapalné. Regelace ledu souvisí s uspořádáním krystalické struktury ledu a ve srovnání s většinou ostatních látek v přírodě jde o anomální vlastnost. Rychlost poklesu teploty tání ledu s tlakem je velmi malá (0,0072 °C na hodnotu normálního tlaku), a proto se regelace ledu projevuje pouze při záporných hodnotách teploty blízko 0 °C. Často uváděným příkladem regelace ledu je demonstrační pokus s vert. průchodem zatížené drátěné smyčky horizontální ledovou tyčí. Uvádí se také jako důvod snadné tvorby sněhových koulí stlačením sněhu při teplotě blízko 0 °C.
česky: regelace ledu; slov: regelácia ľadu; něm: Regelation des Eises f  2017
regeneration of anticyclone
proces, při němž anticyklona, která dříve již slábla, začíná opět mohutnět. Regenerace anticyklony se projevuje vzestupem tlaku vzduchu především ve středu anticyklony, zvětšením jejího rozsahu a oživením sestupných pohybů vzduchu v její centrální části. Regenerace anticyklony obvykle probíhá při spojení uzavírající anticyklony s málo pohyblivou tlakovou výší nebo při vývoji nové anticyklony ve výběžku existující tlakové výše. Viz též mohutnění anticyklony.
česky: regenerace anticyklony; slov: regenerácia anticyklóny; něm: Regeneration einer Antizyklone f; rus: регенерация антициклона  1993-a3
regeneration of cyclone
proces, při němž se zpravidla okludovaná cyklona, která se dříve již vyplňovala, začíná znovu prohlubovat. Ve většině případů souvisí regenerace cyklony se zvětšením horizontálních teplotních gradientů v dané oblasti a s narušením teplotní symetrie v oblasti cyklony. Regenerace cyklony probíhá např. při pronikání nové atmosférické fronty do oblasti cyklony, při spojení původní cyklony s mladým cyklonálním útvarem, který vznikl na úseku její studené fronty nebo při vývoji nové cyklony u okluzního bodu. Nové prohlubování již termicky symetrické cyklony, vyvolané orografickými překážkami, se někdy nazývá orografická regenerace cyklony. Viz též prohlubování cyklony.
česky: regenerace cyklony; slov: regenerácia cyklóny; něm: Regeneration einer Zyklone f; rus: регенерация циклона  1993-a1
regeneration of depression
proces, při němž se zpravidla okludovaná cyklona, která se dříve již vyplňovala, začíná znovu prohlubovat. Ve většině případů souvisí regenerace cyklony se zvětšením horizontálních teplotních gradientů v dané oblasti a s narušením teplotní symetrie v oblasti cyklony. Regenerace cyklony probíhá např. při pronikání nové atmosférické fronty do oblasti cyklony, při spojení původní cyklony s mladým cyklonálním útvarem, který vznikl na úseku její studené fronty nebo při vývoji nové cyklony u okluzního bodu. Nové prohlubování již termicky symetrické cyklony, vyvolané orografickými překážkami, se někdy nazývá orografická regenerace cyklony. Viz též prohlubování cyklony.
česky: regenerace cyklony; slov: regenerácia cyklóny; něm: Regeneration einer Zyklone f; rus: регенерация циклона  1993-a1
Regional Association of the WMO
česky: sdružení oblastní WMO; slov: oblastné združenie WMO; něm: Regionalassoziation der WMO f, Regionalverband der WMO f; rus: Региональная ассоциация ВМО  1993-a1
regional climatology
syn. klimatologie oblastní – část klimatologie zabývající se klimatickými poměry vymezených území různé velikosti, např. kontinentů, států, povodí, průmyslových aglomerací aj. K úkolům regionální klimatologie patří zjišťování prostorové diferenciace klimatických podmínek a vymezování klimatických oblastí, tj. klimatologická rajonizace (regionalizace). Analytický charakter regionální klimatologie ji odlišuje od klimatografie. Viz též klimatologie obecná.
česky: klimatologie regionální; slov: regionálna klimatológia; něm: regionale Klimatologie f; rus: региональная климатология  1993-a1
Regional Specialized Meteorological Center
jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Regionální specializovaná meteorologická centra plní funkce tohoto systému na regionální úrovni vzhledem ke své specializaci. RSMC specializovaná na předpovědi tropických cyklon jsou v Miami, Nadi, New Delhi, Saint Denis, Tokiu a Honolulu. RSMC specializovaná na předpovědi šíření kontaminujících látek v případě havarijních situací mají povinnost vydávat předpověď trajektorií z indikovaného místa havárie, případně zpětně určit místo havárie na základě měřených hodnot kontaminace. Pro regionální oblast RA VI (Evropa) plní tuto úlohu Toulouse a Exeter. Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) má sídlo v Readingu. Kromě toho bylo zřízeno ještě 25 regionálních meteorologických center s geografickou specializací, které plní všeobecné funkce světového systému pro zpracování dat a předpovědi pro určenou oblast; v Evropě jsou RSMC s geografickou specializací Exeter, Offenbach, Moskva a Řím.
česky: centrum meteorologické specializované regionální (RSMC); slov: regionálne špecializované meteorologické centrum; fr: Centre météorologique régional spécialisé m; rus: Региональный специализированный метеорологический центр  2014
Regional Telecommunication Hub
(RTH) jeden z prvků Světového telekomunikačního systému. Jeho úkolem je zabezpečovat:
a) sběr napozorovaných dat z oblasti odpovědnosti centra a přenos těchto dat vhodnou rychlostí po hlavním spojovacím okruhu Světové služby počasí (WWW) a po jeho větvích;
b) přenos met. informací z hlavního spojovacího okruhu a z regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním okruhu, připojeným centrům, a to podle mezinárodních dohod;
c) selekci a distribuci met. dat pro potřeby připojených národních meteorologických center a regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním spojovacím okruhu;
d) kontrolu dat a opravu některých formálních chyb;
e) periodické monitorování činnosti Světového telekomunikačního systému.
V České republice plní funkci regionálního telekomunikačního centra ČHMÚ pro národní met. centrum Polska. Regionální telekomunikační centrum v Praze leží na hlavním spojovacím okruhu a je přímo spojeno se světovým meteorologickým centrem v Moskvě a regionálním telekomunikačním centrem v Offenbachu (SRN).
česky: centrum telekomunikační regionální; slov: regionálne telekomunikačné centrum; fr: Centre régional de télécommunications m; rus: Региональный узел телесвязи  1993-a3
register of emissions and stationary source
(REZZO) – databáze zdrojů znečišťování ovzduší provozovaná v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) Českého hydrometeorologického ústavu. Databáze obsahuje údaje o emisích z individuálně (bodově) sledovaných stacionárních zdrojů (REZZO 1 a 2), hromadně sledovaných stacionárních zdrojů (REZZO 3) a mobilních zdrojů (REZZO 4). Obdobou databáze REZZO je na území SR Národný emisný inventarizačný systém (NEIS). Analogické informační systémy existují nebo jsou vytvářeny také v zahraničí. Analogické informační systémy existují nebo jsou vytvářeny také v zahraničí. Viz též meteorologie v ČR.
česky: registr emisí a stacionárních zdrojů; slov: register emisií a zdrojov znečisťovania ovzdušia; něm: Emissions- und Quellenkataster n; rus: кадастр выбросов и источников загрязнения атмосферы  1993-a3
regular convection
1. konvekce s prostorově uspořádanou buněčnou strukturou, viz buněčná konvekce;
2. konvekce uspořádaná do tvaru pásů, které souvisejí s polohou studených front druhého druhu nebo čar instability.
česky: konvekce uspořádaná; slov: usporiadaná konvekcia; něm: geordnete Konvektion f; rus: упорядоченная конвекция  1993-a3
relative (baric) topography
barická topografie svislých vzdáleností dvou izobarických ploch v atmosféře, analyzovaná pomocí relativních izohyps. Protože vzdálenost izobarických ploch neboli tloušťka vrstvy vymezené těmito plochami je přímo úměrná prům. virtuální teplotě vzduchového sloupce mezi oběma hladinami, relativní barická topografie charakterizuje teplotní pole příslušné vrstvy vzduchu a rel. izohypsy jsou zároveň izotermami prům. virtuální teploty této vrstvy. Relativní barická topografie se často označuje zkratkou RT s uvedením příslušných standardních izobarických hladin, např. RT1000500 značí relativní barickou topografii vzduchové vrstvy mezi hladinami 500 hPa a 1 000 hPa. Viz též mapa relativní topografie, rovnice tendence relativní topografie.
česky: topografie barická relativní (RT); slov: relatívna barická topografia; něm: relative Topographie f; rus: относительная барическая топография  1993-a1
relative air mass transformation
změna vlastností vzduchové hmoty pouze do té míry, že se nemění její základní geografický typ. K rel. transformaci dochází při přemísťování vzduchové hmoty do jiné zeměp. šířky, nad jiný aktivní povrch apod.
česky: transformace vzduchové hmoty relativní; slov: relatívna transformácia vzduchovej hmoty; něm: relative Luftmassentransformation f; rus: относительная трансформация воздушной массы  1993-a1
relative coordinate system
v meteorologii soustava souřadnic pevně spojená s rotující Zemí. V meteorologii se nejčastěji používá rel. souřadnicová soustava standardní a přirozená. Viz též soustava souřadnicová absolutní.
česky: soustava souřadnicová relativní; slov: relatívna súradnicová sústava; něm: relatives Koordinatensystem n, Relativkoordinaten f/pl; rus: относительная система координат  1993-a2
relative humidity
česky: vlhkost vzduchu poměrná; slov: pomerná vlhkosť vzduchu; něm: relative Feuchte f; rus: относительная влажность  1993-b3
relative humidity
syn. vlhkost vzduchu poměrná – charakteristika vlhkosti vzduchu měřená na met. stanicích, která vyjadřuje stupeň nasycení vzduchu vodní párou. Je definována jako poměr skutečné hustoty vodní páry ρv a hustoty vodní páry ρvs ve vzduchu nasyceném vodní párou při dané teplotě. Vyjadřuje se obvykle v %, tzn.
r=ρvρvs.100%,
Místo hustoty vodní páry lze v definici relativní vlhkosti použít tlak vodní páry a přibližně i měrnou vlhkost vzduchu nebo směšovací poměr.
česky: vlhkost vzduchu relativní; slov: relatívna vlhkosť vzduchu; něm: relative Feuchte f  1993-a3
relative hypsography
barická topografie svislých vzdáleností dvou izobarických ploch v atmosféře, analyzovaná pomocí relativních izohyps. Protože vzdálenost izobarických ploch neboli tloušťka vrstvy vymezené těmito plochami je přímo úměrná prům. virtuální teplotě vzduchového sloupce mezi oběma hladinami, relativní barická topografie charakterizuje teplotní pole příslušné vrstvy vzduchu a rel. izohypsy jsou zároveň izotermami prům. virtuální teploty této vrstvy. Relativní barická topografie se často označuje zkratkou RT s uvedením příslušných standardních izobarických hladin, např. RT1000500 značí relativní barickou topografii vzduchové vrstvy mezi hladinami 500 hPa a 1 000 hPa. Viz též mapa relativní topografie, rovnice tendence relativní topografie.
česky: topografie barická relativní (RT); slov: relatívna barická topografia; něm: relative Topographie f; rus: относительная барическая топография  1993-a1
relative isohypse
v meteorologii izohypsa spojující místa se stejnou vert. vzdáleností dvou izobarických hladin (ploch), tj. místa se stejnou tloušťkou vrstvy vzduchu mezi dvěma izobarickými hladinami, vyjádřenou v geopotenciálních metrech. Relativní izohypsu lze interpretovat jako izotermu prům. virtuální teploty vzduchu dané vrstvy. Relativní izohypsy se v met. službě nejčastěji konstruují pro vrstvu 1 000 až 500 hPa, a to po 40 geopotenciálních metrech.
česky: izohypsa relativní; slov: relatívna izohypsa; něm: relative Isohypse f; rus: относительная изогипса  1993-a2
relative optical air mass
poměr absolutní optické hmoty atmosféry při poloze nebeského tělesa (nejčastěji Slunce) ve výšce nad obzorem vyjádřené úhlem h k absolutní optické hmotě při poloze tělesa v zenitu. Relativní optická hmota atmosféry, označovaná někdy zkráceně jako optická hmota, se vyskytuje ve vztazích popisujících zejména šíření přímého slunečního záření v zemské atmosféře. Při výškách h větších než 30° se relativní optická hmota atmosféry, označovaná jako m, zpravidla počítá pomocí jednoduchého vzorce
m=(sinh)-1.
Při menších výškách je vhodné použít opravu na zakřivení zemském povrchu a na lom světla v atmosféře.
česky: hmota atmosféry optická relativní; slov: relatívna optická hmota atmosféry; něm: relative optische Luftmasse f; rus: относительная оптическая масса атмосферы  2014
relative precipitation
charakteristika poměrného rozložení srážek během roku, popř. za kratší období. Zpravidla jde o prům. měs. úhrny srážek udané v % prům. roč. úhrnu srážek. V klimatologii se relativní srážky používají především k porovnání časového rozdělení srážek na stanicích s rozdílným roč. úhrnem srážek, přičemž mohou sloužit ke stanovení ombrické kontinentality klimatu, viz Markhamův index.
česky: srážky relativní; slov: relatívne zrážky; něm: relative Niederschlagsmenge f; rus: относительное количество осадков  1993-a3
relative sunshine duration
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu relativní.
česky: svit sluneční relativní; slov: relatívny slnečný svit; něm: relative Sonnenscheindauer f  2014
relative sunshine duration
poměr mezi skutečným trváním slunečního svitu a efektivně možným trváním slunečního svitu za určité období, nejčastěji za den, měsíc nebo rok. Tato charakteristika umožňuje vzájemnou srovnatelnost zaznamenávaného slunečního svitu na různých místech s ohledem na terénní, popř. i jiné překážky zastiňující slunoměry. V praxi se jako relativní trvání slunečního svitu někdy méně vhodně označuje poměr mezi skutečným a astronomicky možným trváním slunečního svitu
česky: trvání slunečního svitu relativní; slov: relatívne trvanie slnečného svitu; něm: relative Sonnenscheindauer f; rus: относительная продолжительность солнечного сияния  1993-a1
relative sunspot number
česky: číslo relativní; slov: relatívne číslo; něm: Sonnenfleckenrelativzahl f; fr: nombre relatif de taches m, nombre relatif de Wolf m; rus: относительное число солнечных пятен  1993-a3
relative temperature
rozdíl prům. teploty vzduchu daného měsíce a prům. teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce, vyjádřený v % roční amplitudy teploty vzduchu. Nejchladnější měsíc má relativní teplotu 0 %, nejteplejší měsíc 100 %. Vzhledem k vyjádření teploty vzduchu v procentech, tedy vyloučením abs. hodnot teploty, lze relativní teplotu použít k porovnání ročního chodu teploty vzduchu na více stanicích nebo k porovnání chodu teploty vzduchu na jedné stanici v různých obdobích. Relativní teplota se používá i jako míra termické kontinentality klimatu. Relativní teplotu zavedl W. Köppen jako charakteristiku roč. chodu teploty vzduchu.
česky: teplota relativní; slov: relatívna teplota; něm: relative Temperatur f; rus: относительная температура  1993-a3
relative vorticity
viz vorticita.
česky: vorticita relativní; slov: relatívna vorticita; něm: relative vorticity f; rus: относительный вихрь скорости  1993-a3
remote sensing
syn. měření meteorologické dálkové, detekce meteorologických jevů dálková – metoda meteorologického měření, kdy měřicí čidlo či přístroj není v bezprostřední blízkosti sledovaného jevu. V meteorologii se využívají zejména družicová měřeníradarová měření, pozemní detekce blesků a měření pomocí nejrůznějších profilerů. Viz též měření aerologické, průzkum Země dálkový.
česky: měření meteorologické distanční; slov: dištančné meteorologické meranie; něm: Remote sensing; rus: дистанционное зондирование  1993-b3
remote sensing
česky: detekce meteorologických jevů dálková; slov: diaľková detekcia meteorologických javov; něm: Fernerkundung von Wettererscheinungen f; fr: télédétection atmosphérique f; rus: дистанционное зондирование метеорологических явлений  1993-a3
remote sensing
starší, ne zcela vhodné označení pro distanční pozorovací metody, resp. distanční měření, používané zejména v souvislosti s družicovými pozorováními (nejen meteorologickými).
česky: detekce Země dálková; slov: diaľková detekcia Zeme; něm: Fernerkundung f; fr: télédétection f; rus: дистанционное зондирование Земли  1993-a3
remote sensing of Earth
(DPZ) – obecné označení pro získávání dat za účelem komplexního obrazu určitého území, jeho různě cílené analýzy nebo detekce různých jevů pomocí přístrojů umístěných buď na oběžné dráze Země (na družicích či pilotovaných stanicích), nebo na dopravních prostředcích v atmosféře (na letadlech či dronech). Mezi používané přístroje patří především různé radiometry, optické kamery a radary. V rámci meteorologie můžeme pod dálkový průzkum Země řadit některá distanční meteorologická měření.
česky: průzkum Země dálkový; slov: diaľkový prieskum Zeme; něm: Fernerkundung f; rus: дистанционное зондирование Земли  1993-a3
report
soubor dat a/nebo informací sestavených a předávaných podle platných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů. Viz též zpráva meteorologická.
česky: zpráva; slov: správa; něm: Nachricht f, Bericht m; rus: информация, сводка сообщение  1993-a3
Report of monthly aerological means from a land station (CLIMAT TEMP)
do června 2010 meteorologická zpráva sestavovaná podle kódu CLIMAT TEMP a vysílaná pravidelně po skončení daného kalendářního měsíce. Současně se zprávou CLIMAT TEMP byla zrušena také zpráva CLIMAT TEMP SHIP o měs. průměrech aerol. hodnot ze stanice na lodi.
česky: zpráva o měsíčních aerologických průměrech z pozemní stanice (CLIMAT TEMP); slov: správa o mesačných priemeroch aerologických hodnôt z pozemnej stanice; něm: CLIMAT TEMP-Meldung; rus: КЛИМАТ-ТЕМП  1993-a3
Report of monthly values from a land station (CLIMAT)
meteorologická zpráva sestavená podle kódu CLIMAT a vysílaná pravidelně po skončení daného kalendářního měsíce. Obsahuje identifikaci měsíce, roku a stanice, a v sekci 1 prům. měs. tlak vzduchu v úrovni stanice, tlak vzduchu redukovaný na určitou hladinu nebo prům. hodnotu geopotenciálu, prům. měs. teplotu vzduchu, prům. měs. tlak vodní páry, počet dní se srážkami alespoň jeden mm, měs. úhrn srážek s uvedením frekvenčního intervalu, do kterého tento úhrn spadá, a trvání slunečního svitu v hodinách a v procentech normálu za daný měsíc. Sekce 2 obsahuje normály prvků sekce 1. Sekce 3 a 4 obsahují údaje o počtu dní v daném měsíci, kdy určitý prvek překročil stanovenou hodnotu a údaje o výskytu extrémních hodnot s uvedením dne výskytu. Měsíční údaje ze stanice na lodi se předávají ve tvaru zpráv sestavovaných podle kódu CLIMAT SHIP analogického kódu CLIMAT.
česky: zpráva o měsíčních údajích z pozemní stanice (CLIMAT); slov: správa o mesačných údajoch z pozemnej stanice; něm: CLIMAT-Meldung; rus: КЛИМАТ  1993-a3
report of photon dose ekvivalent rate (RAD)
vnitrostátní zpráva k předávání informací o radiační situaci a výsledků měření radioaktivity atmosféry. Obsahuje desetiminutové údaje příkonu fotonového dávkového ekvivalentu (a identifikaci charakteru dat) za poslední hodinu. Zpráva RAD se sestavuje v synoptických termínech na stanicích SVZ (síť včasného zjištění). Při splnění stanovených kritérií nebo na výzvu z centra se vysílá navíc zpráva WARRAD, obsahující desetiminutové údaje příkonu fotonového dávkového ekvivalentu za půl hodiny od posledního synoptického termínu.
česky: zpráva o příkonu fotonového dávkového ekvivalentu (RAD); slov: správa o príkone fotonového dávkového ekvivalentu (RAD); něm: RAD-Meldung  2014
Report of surface observations from a fixed land station (SYNOP)
zákl. meteorologická zpráva obsahující údaje potřebné pro kreslení přízemních synoptických map a pro operativní nebo statist. zpracování. Sestavuje se podle kódu SYNOP. Zpráva SYNOP obsahuje identifikační sekci (den v měsíci, hodina, identifikace jednotek rychlosti větru, indikativ stanice a oblastní indikativ), sekci 1 (horizontální dohlednost, směr a rychlost větru, teplota vzduchu a teplota rosného bodu, tlak vzduchu, tlaková tendence, stav a průběh počasí, množství srážek a údaje o oblačnosti), sekci 3 (extrémní teploty vzduchu, stav půdy, výška sněhové pokrývky, trvání slunečního svitu, množství srážek, nárazy větru, námrazky a další informace) a sekci 4 (údaje o oblačnosti pod úrovní stanice). Pro vnitrostátní výměnu dat se používá i sekce 5 (v ČR relativní vlhkost, půdní teploty a údaje ze stožárových měření). Zpráva SYNOP se na stanicích ČR sestavuje a vysílá ve všech synoptických termínech, tj. každou hodinu.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP); slov: správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice; něm: SYNOP-Meldung; rus: СИНОП  1993-a3
representative meteorological observation
meteorologické pozorování, při němž jsou dodržovány předepsané postupy, např. výška sensoru nad zemí, a jehož výsledky mají platnost pro širší okolí místa pozorování. Velikost tohoto okolí závisí na prostorové proměnlivosti daného meteorologického prvku, na charakteru terénu a na účelu pozorování.
česky: pozorování meteorologické reprezentativní; slov: reprezentatívne meteorologické pozorovanie; něm: repräsentative meteorologische Beobachtung f; rus: репрезентативное метеорологическое наблюдение  1993-a3
representative station
meteorologická stanice umístěná tak, aby její měření a pozorování vystihovala režim počasí v širším okolí. Viz též pozorování meteorologické reprezentativní.
česky: stanice meteorologická reprezentativní; slov: reprezentatívna meteorologická stanica; něm: repräsentative Station f; rus: репрезентативная станция  1993-a3
resistance thermometer
elektrický teploměr, který využívá závislost el. odporu většiny kovů a polovodičů na teplotě. U kovů je tato závislost dána vztahem:
RT=R0( 1+αT+βT2),
kde RT je odpor vodiče při teplotě T, R0 odpor vodiče při 0 °C, α > 0, β jsou koeficienty závislé na druhu kovu a T je teplota ve °C. Zatímco el. odpor kovových vodičů se vzrůstající teplotou narůstá, odpor polovodičů (termistorů) exponenciálně klesá. Míra tohoto poklesu je ve srovnání se vzrůstem odporu kovových vodičů výrazně vyšší, a proto mají termistorové teploměry vyšší citlivost než kovové odporové teploměry. Na meteorologických stanicích ČR se používají odporová platinová čidla Pt100.
česky: teploměr odporový; slov: odporový teplomer; něm: Widerstandsthermometer n; rus: термометр сопротивления  1993-a3
resolution
česky: schopnost rozlišovací; slov: rozlišovacia schopnosť; něm: Auflösung f , Auflösungsvermögen n; rus: разрешение  1993-a3
resolution of radar information
prostorové rozlišení (velikost pixelu) digitální radarové informace, běžné v současné době při operativních měřeních na rozsazích do 200 až 260 km, je 1×1 km horizontálně a 0,5 km vertikálně. Časové rozlišení (interval měření) bývá 5 – 15 minut. Radiolokační odrazivost je obvykle kvantifikována v 8 bitech (s krokem 0,5 dBZ), pro potřeby zobrazení pak ve 3 – 4 bitech.
česky: schopnost rozlišovací radarové informace; slov: rozlišovacia schopnosť radarovej informácie; něm: Auflösung der Radardaten f  2014
resolution of satellite data
zpravidla se používá ve dvou kontextech, a sice ve smyslu geometrickém a radiometrickém. Geometrická rozlišovací schopnost udává nejmenší vzdálenost, na jakou mohou být dva radiometricky výrazné objekty blízko k sobě, aby je ještě bylo možné na družicovém snímku vzájemně odlišit. Bezprostředně souvisí s velikostí (rozměrem) družicového pixlu, která se zpravidla udává pro nadir družice (poddružicový bod) a je v rámci snímku proměnlivá (roste se vzdáleností od nadiru, tedy zhoršuje se rozlišovací schopnost). Samotná velikost pixlu v nadiru závisí na parametrech konkrétního přístroje (radiometru) družice a na výšce oběžné dráhy družice. Radiometrická rozlišovací schopnost družicových dat udává, jaký je minimální odstup fyzikálních vlastností družicí snímaného objektu (např. odrazivosti nebo teploty), aby tyto rozdíly bylo možné družicí ještě detekovat. Vyjadřuje se právě minimálním odstupem těchto hodnot, přičemž bezprostředně souvisí s bitovou hloubkou (tj. počtem bitů) používanou daným přístrojem pro vyjádření naměřené intenzity záření v jednom pixlu.
česky: schopnost rozlišovací družicových dat; slov: rozlišovacia schopnosť družicových údajov; něm: Auflösung der Satellitendaten f  2014
resultant wind
prům. vektor větru v daném místě a v dané hladině za určité období. Nemusí být výstižnou klimatickou charakteristikou, vyskytují-li se dvě největší četnosti opačných směrů s málo rozdílnými rychlostmi.
česky: vítr výsledný; slov: výsledný vietor; něm: resultierender Wind m; rus: результирующий ветер  1993-a3
retrograde low
cyklona, jejíž směr pohybu má zonální složku opačnou vůči převládající složce zonální cirkulace. Retrográdní cyklona v mírných zeměp. šířkách je proto charakterizována trajektorií cyklony se zápornou zonální složkou, tedy od východu k západu, na rozdíl od typických drah cyklon. Retrográdní cyklony se vyskytují ve stř. Evropě poměrně zřídka a jsou často doprovázeny vydatnějšími dlouhotrvajícími srážkami, jako např. na přelomu května a června 2013.
česky: cyklona retrográdní; slov: retrográdna cyklóna; něm: retrograde Zyklone f; fr: dépression rétrograde f; rus: депресия с обратным движением  1993-a3
return streamer
stadium blesku, které nastává střetem vůdčího výboje se vstřícným výbojem. Nastává při něm neutralizace el. nábojů, která probíhá kanálem blesku, vytvořeným propojením drah vůdčího a vstřícného výboje. V elektrotechnické literatuře se v této souvislosti vyskytuje též označení hlavní výboj blesku, neboť se zde projevují největší účinky blesků na blízká elektrická zařízení.
česky: výboj zpětný; slov: spätný výboj; něm: Rückentladung f; rus: вoзвратный стример, вoзвратный удар  1993-a3
return stroke
stadium blesku, které nastává střetem vůdčího výboje se vstřícným výbojem. Nastává při něm neutralizace el. nábojů, která probíhá kanálem blesku, vytvořeným propojením drah vůdčího a vstřícného výboje. V elektrotechnické literatuře se v této souvislosti vyskytuje též označení hlavní výboj blesku, neboť se zde projevují největší účinky blesků na blízká elektrická zařízení.
česky: výboj zpětný; slov: spätný výboj; něm: Rückentladung f; rus: вoзвратный стример, вoзвратный удар  1993-a3
Reynolds equations
rovnice, jež se odvozují z pohybových (Navierových-Stokesových) rovnic pro turbulentní proudění tak, že složky okamžité rychlosti turbulentního proudění vyjádříme jako součet reprezentativní průměrované hodnoty a rychle fluktuující veličiny, jež se přes první hodnotu překládá. O této fluktuující veličině se předpokládá, že její průměr přes dostatečně dlouhý časový interval se rovná nule. Zprůměrujeme-li člen po členu takto vzniklé rovnice, obdržíme Reynoldsovy rovnice, jež mají podobu původních pohybových rovnic pro průměrované části složek rychlosti proudění, avšak navíc se v nich vyskytují členy vyjadřující vliv tečných sil tzv. turbulentního tření v proudící tekutině. Základem pro tyto členy jsou tzv. Reynoldsova napětí daná korelacemi druhého řádu původních fluktuujících částí složek rychlosti proudění. Tyto korelace představují v Reynoldsových rovnicích fakticky další neznámé a celý systém je třeba uzavřít vhodnými vztahy pro jejich vyjádření, což se označuje jako problém uzávěru, jehož řešení existují na různých úrovních složitosti a z hlediska různých fyzikálních přístupů.
česky: rovnice Reynoldsovy; slov: Reynoldsove rovnice; něm: Reynolds-Gleichungen f/pl  2014
Reynolds number
syn. parametr Reynoldsův – kvantitativní charakteristika poměrů v proudící tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Vyjadřuje poměr setrvačných a vazkých sil. Reynoldsovo číslo úzce souvisí např. s podmínkami přechodu proudění laminárníhoproudění turbulentní a v meteorologii se používá zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry, např. při studiu obtékání překážek, a ve fyzice oblaků a srážek při obtékání srážkových částic. Lze je vyjádřit ve tvaru
Re=ρ v lμ nebo  Re=v lν,
když v je rychlost proudění, l vhodně zvolená délka, ρ hustota proudící tekutiny a μ, resp. ν značí dyn., resp. kinematický koeficient vazkosti. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Reynoldsovo; slov: Reynoldsovo číslo; něm: Reynolds-Zahl f; fr: nombre de Reynolds m; rus: число Рейнольдса  1993-a2
Reynolds parameter
česky: parametr Reynoldsův; slov: Reynoldsov parameter; něm: Reynolds-Parameter m, Reynolds-Parameter m; rus: параметр Рейнольдса  1993-a1
Reynolds stress
česky: napětí Reynoldsovo; slov: Reynoldsovo napätie; něm: Reynoldssche Spannung f, Reynolds-Spannung f; rus: напряжение Рейнольдса  1993-a1
Reynolds Stress Models
(Reynolds Stress Models) – viz problém uzávěru.
česky: modely RSM; slov: modely RSM; něm: Reynolds'scher Reibungstensor m  2014
ribbon lightning
řídce se vyskytující druh blesku, jehož kanál má mnohem větší šířku než normální čárový blesk. Bývá vysvětlován posunem ionizovaného svítícího kanálu blesku silným větrem. Není však vyloučen ani chybný fotografický záznam dvou nebo více rychle po sobě následujících dílčích výbojů, způsobený pohybem fotografického přístroje. Stuhový blesk bývá uváděn zejména ve starší odb. literatuře; novější soustavné opt. výzkumy blesků jej nepotvrzují.
česky: blesk stuhový; slov: stuhový blesk; něm: Bandblitz m; fr: éclair en bandes m; rus: ленточная молния  1993-a2
Richardson equation
rovnice, která má v z-systému tvar
vzz= 1ρH.(ρv) v.HΘΘ+1cp Tdqdt+ gp1κz H.(ρv ).dz,
v němž H=(x ,y) představuje operátor horiz. gradientu, H.=x +y operátor horiz. divergence, z vert. souřadnici, v vektor horiz. rychlosti proudění, vz vertikální rychlost,T teplotu vzduchu v K, Θ potenciální teplotu v K, ρ hustotu vzduchu, t čas, g velikost tíhového zrychlení, q množství tepla uvolňovaného nebo spotřebovávaného neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu, κ R/cp je Poissonova konstanta, R značí měrnou plynovou konstantu vzduchu a cp jeho měrné teplo při stálém tlaku. Tuto rovnici použil L. F. Richardson v roce 1922 při prvním pokusu o konkrétní numerickou předpověď polí meteorologických prvků jako vztah pro vert. rychlost. Východiskem odvození Richardsonovy rovnice je mat. vyjádření první hlavní termodynamické věty, které se upraví pomocí rovnice hydrostatické rovnováhy, rovnice kontinuity, definičního vztahu potenciální teploty a integruje od zvolené horiz. hladiny z, ke které je vztažena vert. rychlost vz, až k horní hranici atmosféry.
česky: rovnice Richardsonova; slov: Richardsonova rovnica; něm: Richardson-Gleichung f; rus: уравнение Ричардсона  1993-a1
Richardson number
syn. parametr Richardsonův – bezrozměrné číslo představující kvantitativní míru vertikální instability atmosféry z termického i dynamického hlediska. Používá se zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry a v letecké meteorologii v souvislosti s podmínkami pro vznik a vývoj konvekce a turbulence. Richardsonovo číslo můžeme vyjádřit v gradientovém tvaru, nebo ve tvaru pro tok. Viz též parametr stabilitní, klasifikace stabilitní.
česky: číslo Richardsonovo; slov: Richardsonovo číslo; něm: Richardson-Zahl f; fr: nombre de Richardson m; rus: число Ричардсона  1993-a3
Richardson parameter
česky: parametr Richardsonův; slov: Richardsonov parameter; něm: Richardson-Parameter m, Richardson-Parameter m; rus: параметр Ричардсона  1993-a1
ridge line
na synoptické mapě čára uvnitř hřebene vysokého tlaku vzduchu, podél níž dochází k rozbíhavosti proudnic. Jestliže je hřeben vysokého tlaku vzduchu tvořen přibližně rovnoběžnými izobarami, resp. izohypsami, je osa hřebene vysokého tlaku vzduchu zároveň čárou nejvyššího tlaku vzduchu, resp. nejvyššího geopotenciálu na výškových mapách. Jestliže hřeben vysokého tlaku vzduchu má tvar obráceného písmene U, potom osa hřebene vysokého tlaku vzduchu je spojnicí míst s maximálním anticyklonálním zakřivením izobar, resp. izohyps.
česky: osa hřebene vysokého tlaku vzduchu; slov: os hrebeňa vysokého tlaku vzduchu; něm: Rückenachse f; rus: ось гребня  1993-a2
ridge of high pressure
syn. výběžek vysokého tlaku vzduchu, nevhodně klín vysokého tlaku vzduchu – oblast vyššího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu. Na synoptické mapě bývá vyjádřena izobarami či izohypsami s anticyklonálním zakřivením, někdy ve tvaru písmene U. Hřeben může být také částí anticyklony. V hřebenu vysokého tlaku vzduchu lze vyznačit osu hřebene. Podél ní dochází k divergenci proudění, s níž jsou spojeny sestupné pohyby vzduchu mající obvykle za následek rozpouštění oblaků nebo všeobecně málo oblačné počasí. Proudnice v hřebenu mají anticyklonální zakřivení. Hřeben vysokého tlaku vzduchu je jedním z tlakových útvarů. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu.
česky: hřeben vysokého tlaku vzduchu; slov: hrebeň vysokého tlaku vzduchu; něm: Hochdruckrücken m, Hochdruckkeil m; rus: барический гребен, гребень выcoкого давления  1993-a3
ridge of high pressure
pásmo s vyšším tlakem vzduchu, ponejvíce rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy nízkého tlaku vzduchu a během roku se přesouvá směrem na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. V tomto pásmu, které lze sledovat na klimatologických i synoptických mapách, se nacházejí jednotlivé anticyklony. Na Zemi jsou nejvýraznějšími subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu, které v chladném pololetí zasahují ze subtropických částí oceánu i nad přilehlou pevninu a prakticky tak obepínají celou zeměkouli.
česky: pás vysokého tlaku vzduchu; slov: pás vysokého tlaku vzduchu; něm: Hochdruckgürtel m; rus: зона высокого давления, полоса повышенного давления  1993-a3
rime
ledová usazenina tvořící se obvykle zmrznutím přechlazených kapek mlhy nebo oblaku na předmětech, jejichž povrchová teplota je pod nebo slabě nad 0 °C. Rozlišují se tři druhy námrazových jevů, a to krystalická námraza, nazývaná též jinovatkou, zrnitá námraza, nazývaná též zkráceně námrazou, a průsvitná námraza. Námrazové jevy patří mezi hydrometeory.
česky: jevy námrazové; slov: námrazové javy; rus: изморозь  1993-a3
rime
1. zkrácené označení pro zrnitou námrazu;
2. v tech. praxi zkrácené označení pro některé formy námrazků.
Z hlediska struktury rozeznáváme tři druhy námrazy: námraza krystalická (jinovatka), námraza zrnitá a námraza průsvitná. V letectví se z technického hlediska dle tvaru námrazy používá také termínů beztvará, profilová a žlábkovitá námraza, v silniční dopravě se pojmem námraza rozumějí všechny formy ledových usazenin na vozovkách, včetně náledí a zmrazků. Viz též jevy námrazové, intenzita námrazy na letadlech.
česky: námraza; slov: námraza; něm: Raueis n, Raufrost n; rus: обледенение  1993-a3
rime chart
mapa námrazových oblastí vymezených podle výskytu max. velikosti námrazků, vyjádřené buď max. hmotností, nebo tloušťkou vrstvy v n-letém pozorování na definovaném povrchu vzorku. V ČR se používá pro techn. účely námrazová mapa, na níž jsou podle výskytu námrazků na námrazkoměrné tyči vymezeny oblasti s lehkými, středními, těžkými, popř. s kritickými námrazky. V praxi se pro uvedené oblasti používá jen označení lehká, střední atd. námrazová oblast. Námrazová mapa je každoročně zpřesňována po zhodnocení námrazového období. Využívá se především k projektování venkovních el. vedení. Viz též měření námrazků.
česky: mapa námrazová; slov: námrazová mapa; něm: Raufrostkarte f; rus: карта обледенения  1993-a3
rime intensity
množství krystalické nebo ledové usazeniny na letadlech, která se utvoří za jednotku času. I. G. Pčolko sestavil stupnici intenzity námrazy, v níž hodnoty do 0,5 mm.min–1 znamenají slabou námrazu, 0,6 až 1,0 mm.min–1 mírnou, 1,0 až 2,0 mm.min–1 silnou a nad 2,0 mm.min–1 velmi silnou námrazu. V extrémních případech byl pozorován nárůst až 6 mm.min–1. Intenzita námrazy závisí přímo na vodním obsahu oblaku a zachycovací účinnosti, udávající množství kapalné vody zachycené letadlem. Toto množství je přímo závislé na velikosti kapek a rychlosti letadla a nepřímo závislé na geometrii sběrného povrchu, zejména na poloměru zakřivení náběžných hran. Tzn., že se námraza vytváří intenzivněji v prostředí s velkými kapkami na tenčích profilech. Při rychlostech do 500 km.h–1 intenzita námrazy při stejném vodním obsahu se vzrůstem rychlosti letadla roste. Při rychlosti nad 500 km.h–1 však se zvyšováním rychlosti klesá, a to vlivem adiabatického stlačení a tření okolního vzduchu, čímž se povrch letadla zahřívá. Viz též ohřev letadla kinetický.
česky: intenzita námrazy na letadlech; slov: intenzita námrazy na lietadlách; něm: Raufrostintensität f, Intensität der Vereisung an Flugzeugen f; rus: интенсивность обледенения самолета  1993-a3
Ringelmann scale
šestidílná empir. stupnice pro odhad opt. průzračnosti kouřové vlečky, čili hustoty kouře. Jednotlivé stupně Ringelmannovy stupnice se určují vizuálním porovnáním šedi kouřové vlečky se srovnávacími čtverci různého začernění. Stupeň šedi těchto čtverců je dán poměrem plochy pravidelně rozmístěných bílých políček na černém podkladu čtverce. U jednotlivých stupňů bílá políčka zabírají 100, 80, 60, 40, 20 a 0 % plochy srovnávacího čtverce. Stupeň 0 vyjadřuje nejnižší hustotu kouře, stupeň 5 nejvyšší hustotu kouře. Stupnici navrhl M. Ringelmann (1898) a byla zavedena v USA v r. 1908 jako nejstarší a nejznámější pokus o obj. měření znečištění ovzduší. I když se jedná do značné míry o subj. hodnocení, slouží v některých zemích dosud jako jedno z kritérií v zákonech o čistotě ovzduší.
česky: stupnice Ringelmannova; slov: Ringelmannova stupnica; něm: Ringelmann-Skala f  1993-a1
river fog
česky: mlha říční; slov: riečna hmla; něm: Flussnebel m; rus: туман на реках  1993-a3
roaring forties
populární námořnický výraz pro bouřlivou oblast oceánů jižně od 40° j. š. se silnými a značně stálými západními větry mírných šířek. Obdobnými výrazy jsou padesátky zuřící a šedesátky ječící.
česky: čtyřicítky řvoucí; slov: ručiace štyridsiatky; něm: brüllende Vierziger m/pl; fr: quarantièmes rugissants pl; rus: ревущие сороковые  1993-a3
Robitzsch bimetallic pyranograph
dnes již nepoužívaný registrační pyranometr, jehož čidlem jsou tři bimetalické pásky, umístěné vedle sebe ve vodorovné rovině. Vnější pásky jsou bílé, prostřední je začerněn. Jednoduchým mechanizmem se zaznamenává deformace čisla způsobená rozdílem teplot černého a bílých pásků. Tato deformace je úměrná dopadajícímu slunečnímu globálnímu záření a je mechanickým způsobem zaznamenána na registrační papírové pásce. Vzhledem k poměrně malé časové citlivosti byl používán jen pro celodenní záznam globálního záření.
česky: pyranograf bimetalický Robitzschův; slov: Robitzschov bimetalický pyranograf; něm: Bimetallaktinometer nach Robitzsch n; rus: биметаллический актинограф Робича  1993-a3
Robitzsch diagram
nomogram umožňující graf. určení jedné ze tří charakteristik stavu vzduchu (teploty vzduchu, deficitu teploty rosného bodu, relativní vlhkosti vzduchu), jestliže jsou známy zbývající dvě. Na záporné horiz. ose jsou vyneseny hodnoty deficitu teploty rosného bodu, na vert. ose relativní vlhkost vzduchu, přičemž soustava křivek odpovídajících teplotám vzduchu vychází z počátku souřadnicové soustavy. Robitzschův nomogram bývá součástí Stüveho diagramu.
česky: nomogram Robitzschův; slov: Robitzschov nomogram; něm: Robitzsch-Diagramm n; rus: номограмма Робича  1993-a3
rocket sonde
soubor přístrojů nebo radiosonda vynášená do stratosféry, mezosféry a ionosféry meteorologickou raketou. Je určena zpravidla pro komplexní meteorologickou radiosondáž vyšších vrstev atmosféry, spojenou se speciálními měřeními geofyz. prvků. Vyžaduje spolupráci specializovaného pozemního přijímacího a vyhodnocovacího zařízení. Viz též sondáž ovzduší raketová.
česky: sonda raketová; slov: raketová sonda; něm: Raketensonde f, Wetterrakete f; rus: ракетный зонд  1993-a1
rocket sounding
sondáž atmosféry, dosahující až do mezosféry a prováděná meteorologickou raketou nebo jí vynesenou raketovou sondou.   Meteorologické prvky se měří buď při letu rakety vzhůru, nebo na sestupné části letu, kdy je pád rakety nebo kontejneru s měřicím systémem brzděn padáčkem. Mohou být také zaznamenány i údaje o poloze měřicích přístrojů (nadm. výška, zeměp. šířka a zeměp. délka).
česky: sondáž atmosféry raketová; slov: raketová sondáž atmosféry; něm: Raketensondierung f; rus: ракетное зондирование  1993-b3
rockoon sounding
raketová sondáž atmosféry, při níž meteorologická raketa startuje z velkého balonu v blízkosti nejvyššího bodu jeho výstupu. Tento způsob se v minulosti používal ke zvětšení výšky dostupu rakety.
česky: sondáž atmosféry raketo-balonová; slov: raketo-balónová sondáž ovzdušia; něm: Raketen-Ballonsondierung f; rus: ракетно-баллонное зондирование  1993-b2
rod for measurement of icing
zařízení, kterým se na vybraných stanicích určuje hmotnost a rozměr námrazku.
česky: tyč námrazkoměrná; slov: námrazkomerná tyč; něm: Raureifpegel m; rus: гололедный станок  1993-a3
roll cloud
[rolklaud] – oblak morfologicky patřící do zvláštností oblaků s označením arcus, kam byl zařazen v roce 2017. Na rozdíl od oblaku shelf cloud bývá roll cloud oddělen od spodní základny oblačnosti konvektivní bouře. Vzniká a postupuje na čele studeného vzduchu vytékajícího z bouře. Je rovněž považován za jednu z forem rotorového oblaku. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny.
 
česky: roll cloud; slov: roll cloud; něm: roll cloud f  1993-a3
Rossby diagram
málo používaný druh aerologického diagramu, na jehož pravoúhlé souřadnicové osy jsou vyneseny stupnice směšovacího poměru vodní páry a logaritmu potenciální teploty suchého vzduchu. Izobary a izotermy tvoří kosoúhlou soustavu čar. Izolinie izobarické ekvivalentní potenciální teploty se při malých hodnotách směšovacího poměru silně zakřivují. Rossbyho diagram se používal hlavně při určování vzduchových hmot. Jeho autorem je amer. meteorolog švédského původu C. G. Rossby (1898–1957). Rossbyho diagram se někdy nevhodně označuje jako „Rossbygram“.
česky: diagram Rossbyho; slov: Rossbyho diagram; něm: Rossby-Diagramm n; fr: téphigramme m; rus: диаграмма Россби  1993-a3
Rossby formula
česky: vzorec Rossbyho; slov: Rossbyho vzorec; něm: Rossby-Formel f; rus: формула Россби  1993-a1
Rossby gravity waves
syn. vlny Yanai – východní (šířící se na západ) rovníkové vlny. Mají symetrický projev kolem rovníku pro meridionální rychlost a asymetrický pro zonální rychlost, pole geopotenciálu a teploty. Hrají důležitou roli při vzniku kvazidvouletého cyklu, protože přenášejí do vyšších atmosférických hladin východní složku hybnosti.
česky: vlny gravitační Rossbyho; slov: gravitačné Rossbyho vlny; něm: Rossby-Schwerewellen f/pl  2015
Rossby number
bezrozměrný parametr obecně definovaný výrazem
Ro=Vλl,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a λ je Coriolisův parametr. Rossbyho číslo obecně vyjadřuje charakteristiku pro poměr velikosti zrychlení pohybu vzduchových částic ku velikosti zrychlení působeného Coriolisovou silou. Při aplikacích v souvislosti s modelováním vírových cirkulací v atmosféře se pak v roli veličiny l uvažuje poloměr těchto cirkulací (tzv. Rossbyho poloměr), a to v prostorových měřítkách od rozměrů synoptických útvarů (např. tlakových níží) až po malá měřítka lokálních cirkulací působených např. termickou konvekcí. Ve fyzice mezní vrstvy atmosféry se Rossbyho číslo často používá ve tvaru
Ro=vgλ z0,
kde vg je velikost rychlosti geostrofického větru a z0 parametr drsnosti zemského povrchu. Rossbyho číslo se používá při parametrizaci vlivu zemského povrchu na proudění. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Rossbyho; slov: Rossbyho číslo; něm: Rossby-Zahl f; fr: nombre de Rossby m; rus: число Россби  1993-a3
Rossby parameter
veličina β daná meridionálním gradientem Coriolisova parametru a definovaná vztahem:
β=λy,
kde λ je Coriolisův parametr a kladný směr souřadnicové osy y směřuje k severu. Využívá se zejména v teorii Rossbyho vln.
česky: parametr Rossbyho; slov: Rossbyho parameter; něm: Rossby-Parameter m, Rossby-Parameter m; rus: параметр Россби  1993-a2
Rossby waves
vlnové poruchy v zonálním západo-východním přenosu vzduchových hmot v mírných zeměp. š.; projevují se ve výškovém tlakovém poli vytvářením hřebenů vysokého tlaku a brázd nízkého tlaku vzduchu. Izohypsy na výškových mapách pak nabývají podoby vln o délce několika tisíců km. Kolem zeměkoule se tvoří současně několik, zpravidla 3 až 6 těchto vln, označovaných původně jako dlouhé vlny. Jejich vlastnosti popsal v r. 1939 C. G. Rossby, který za určitých zjednodušujících předpokladů odvodil vzorec pro rychlost c postupu těchto vln:
c=vβl2 4π2,
kde v je rychlost záp. zonálního proudění, β Rossbyho parametr a l délka vlny. Je-li c < 0, pohybují se Rossbyho vlny od východu na západ, čili retrográdně. V praxi však takový pohyb nebývá pozorován, jedná se spíše o důsledek použitých zjednodušujících předpokladů. Teorie Rossbyho vln sehrála v historickém vývoji meteorologie velkou roli při rozvíjení znalostí o cirkulaci atmosféry a ve vztahu k rozvoji numerických modelů předpovědi počasí.
česky: vlny Rossbyho; slov: Rossbyho vlny; něm: Rossby-Wellen f/pl; rus: волны Россби  1993-a3
rotor
v meteorologii rel. stabilní závětrný vír s horiz. nebo kvazihorizontální osou. Rotory se vyskytují např. při vlnovém proudění nebo při rotorovém proudění, kdy se za vhodných podmínek, jako je dostatečná vlhkost vzduchu, vytvářejí rotorové oblaky. S rotory se lze často setkat i pod předním okrajem rychle postupujících oblaků druhu cumulonimbus, kdy se projevují vznikem zvláštnosti oblaků arcus. Rotory bývají doprovázeny silnou až extrémní turbulencí, s prudkými změnami směru a rychlosti přízemního větrunárazy často přesahujícími 20 m.s–1 a místními variacemi tlaku vzduchu, které v extrémních případech mohou u zemského povrchu dosahovat hodnot až několika hPa. Z těchto důvodů jsou rotory nebezpečné pro leteckou činnost, dopravu a energetiku.
česky: rotor; slov: rotor; něm: Rotor m; rus: ротор  1993-a3
rotor cloud
válcovitý oblak, který se vytváří obvykle v horní části víru s horiz. osou (rotoru), který vzniká při vlnovém proudění nebo při rotorovém prouděnízávětří hor. Za rotorový oblak považujeme též jednu ze zvláštností arcus. Viz též roll cloud.
česky: oblak rotorový; slov: rotorový oblak; něm: Rotorwolke f; rus: вихревое облако, шкваловый ворот  1993-a3
rotor streaming
proudění vzduchu v závětří hor, které je vázáno na vert. nepříliš mohutnou vrstvu vzduchu s dostatečně silným prouděním zhruba kolmým k ose pohoří, přičemž tato vrstva má převážně stabilní zvrstvení. Charakteristickým jevem rotorového proudění je vzájemné prostorové přibližování jednotlivých rotorů, často až do té míry, že v závětrném prostoru vznikají dvojice opačně rotujících rotorů ve spojení se silnou až extrémní turbulencí. Rotory lze někdy identifikovat na základě výskytu oblaků cumulus fractus. Viz též oblak rotorový.
česky: proudění rotorové; slov: rotorové prúdenie; něm: Rotorströmung f; rus: роторное течение  1993-a3
roughness parameter
syn. koeficient drsnosti – veličina s rozměrem délky, která patří svým původem do aerodynamiky. V meteorologii se používá ve fyzice mezní vrstvy atmosféry k vyjádření vlivu zemského povrchu na proudění vzduchu a na vert. transport hybnosti, tepla, vodní páry, popř. různých příměsí v přízemní vrstvě atmosféry. Parametr drsnosti lze interpretovat jako výšku drsnostních elementů, tj. různých výčnělků apod. zemského povrchu, efektivní z hlediska posuzovaného vlivu, nebo jako charakteristiku turbulentního promíchávání v úrovni zemského povrchu. Určuje se zpravidla z vert. profilu rychlosti horiz. proudění v bezprostřední blízkosti zemského povrchu, nejlépe při indiferentním teplotním zvrstvení ovzduší. Pro různé typy přirozeného rovinného povrchu dosahuje hodnot od setin mm (uhlazená sněhová pokrývka) do zhruba 10 cm (vysoká tráva). Uvnitř zástavby se volí hodnota parametru drsnosti zemského povrchu v rozmezí 1/20 až 1/10 výšky staveb. Nad vodním povrchem závisí parametr drsnosti na vlnění, a tím na rychlosti větru. Podle C. G. Rossbyho lze souvislost mezi parametrem drsnosti zemského povrchu z0 a směšovací délkou l vyjádřit vztahem
l(z)=κ (z+z0)
v němž z značí výšku nad zemským povrchem a κ von Kármánovu konstantu. Viz též drsnost povrchu.
česky: parametr drsnosti; slov: parameter drsnosti; něm: Rauhigkeitshöhe f, Rauhigkeitsparameter m; rus: параметр шероховатости  1993-a1
route forecast
syn. předpověď pro let nebo trať – oblastní předpovědi a předpovědi pro let nebo trať pokrývají tzv. letovou fázi letu (mimo vzlet a přistání). Obsahují předpovědi výškového větru, teploty vzduchu ve výšce a význačných met. jevů, spojených zpravidla s oblačností, jako např. atmosférických front, oblastí konvergence proudění, bouřek, tropických cyklon, čar instability, oblastí s kroupami, mírnou nebo silnou turbulencí, námrazou, výrazného vlnového proudění, mrznoucích srážek, rozsáhlých prachových nebo písečných vichřic aj. Je používána buď textová forma předpovědi, zpravidla ve zkrácené otevřené řeči, např. oblastní předpověď pro lety v nízkých hladinách GAMET nebo graf. forma předpovědi, tj. mapa význačného počasí se zkratkami a symboly pro význačné met. jevy podle doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví, spolu s příslušnými mapami předpovědí směru a rychlosti větru a teploty ve standardních hladinách.
česky: předpověď počasí oblastní; slov: oblastná predpoveď počasia; něm: Flugstreckenvorhersage f, Flugwettervorhersage f, regionale Vorhersage f; rus: прогноз по маршруту, прогноз по трассе, региональный прогноз  1993-a3
run of wind
délka křivky, kterou opisuje vzduchová částice za určitý časový interval.
česky: dráha větru; slov: dráha vetra; něm: Windweg m; fr: trajectoire d'une parcelle d'air f; rus: пробег ветра  1993-a3
run-of-wind anemometer
miskový nebo lopatkový anemometr, u něhož je počet otáček rotujícího systému udáván mech. počítadlem v jednotkách „uběhnuté“ dráhy větru. Měří-li se současně čas, lze pomocí součtového anemometru stanovit prům. rychlost větru. Bývá konstruován jako přenosný přístroj malých rozměrů, upravený k instalaci na tyči nebo opatřený držadlem. V této úpravě bývá nazýván ruční anemometr součtový. Na principu součtového anemometru je založeno také měření prům. rychlosti větru (dráhy větru) univerzálním anemografem. V současnosti se již tento princip v meteorologickém provozu nepoužívá a místo součtového principu používají elektronické metody záznamu dat.
česky: anemometr součtový; slov: súčtový anemometer; něm: Windweganemometer n, Windwegmessgeraet n; fr: anémomètre totalisateur m; rus: анемометр со счетчиком, анемометр-тотализатор  1993-a3
runaway electrons
elektrony pocházející ze spršek sekundárního kosmického záření, které jsou v el. polích urychlovány až na relativistické hodnoty rychlosti. V el. polích dosahujících řádově 104 V/m, které se typicky vyskytují v oblacích druhu cumulonimbus a bezprostředně pod nimi, je jim přisuzována schopnost jisté předionizace vzduchu, která umožní při těchto hodnotách intenzity el. polí vznik blesků.
česky: elektrony ubíhající; slov: ubiehajúce elektróny; něm: Runaway-Entladung f  2016
runoff
1. pohyb vody vlivem zemské tíže jak po povrchu (povrchový odtok), tak i pod zemským povrchem v rámci hydrologického cyklu. V oblastech s klimatem trvalého mrazu se uskutečňuje prostřednictvím pohybu ledovců a jejich následnou ablací.
2. Objem vody odtékající z povodí, z nádrže apod. za jednotku času, např. za den, měsíc, rok apod. V meteorologii a hydrologii je odtok sledován především jako významný člen hydrologické bilance. Pokud odtok vztáhneme na plochu povodí, získáme odtokovou výšku. Podíl odtokové výšky a úhrnu srážek v daném povodí označujeme jako koeficient odtoku. Viz též průtok.
česky: odtok; slov: odtok; něm: Abfluss m; rus: отток, сток  1993-a3
runoff coefficient
viz odtok.
česky: koeficient odtoku; slov: koeficient odtoku; něm: Abflusskoeffizient m; rus: коэффициент стока  1993-a3
runoff height
viz odtok.
česky: výška odtoková; slov: odtoková výška; něm: Abflusshöhe f  2014
runway visual range
vzdálenost, na kterou pilot letadla nacházejícího se na ose vzletové nebo přistávací dráhy, vidí denní dráhové označení nebo návěstidla ohraničující vzletovou nebo přistávací dráhu, nebo vyznačující její osu. Dráhová dohlednost se dříve určovala vizuálně, nyní se na většině letišť určuje pomocí transmisometrů, umístěných obvykle na obou koncích a uprostřed vzletové nebo přistávací dráhy.
česky: dohlednost dráhová (RVR); slov: dráhová dohľadnosť (RVR); něm: Pistensichtweite f; fr: portée visuelle de piste (PVP) f; rus: максимальнaя дальность видимости ВПП  1993-b3
Runway Visual Range System
soustava tech. prostředků sloužících k automatickému nebo poloautomatickému zjišťování dat potřebných k výpočtu vzdálenosti, na kterou jsou viditelná dráhová světla na vzletových a přistávacích drahách. Je obvykle tvořena systémem transmisometrů nebo forwardscatterometrů (měřičů dopředného rozptylu), snímačem jasu pozadí, vstupem zavádějícím okamžitou hodnotu svítivosti dráhových světel, počítačem, prostředky dálkového přenosu dat, spojovacími vedeními a výstupy dat v digitální formě. Tech. zabezpečuje obj. měření dráhové dohlednosti.
česky: systém RVR; slov: systém RVR; něm: RVR-System n; rus: система измерения дальности видимости по ВПП  1993-a3
podpořila:
spolupracují: