Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

záření atmosféry
syn. vyzařování atmosféry – tok dlouhovlnného záření emitovaného molekulami vzduchu, oblačnými částicemi, popř. aerosolvými částicemi v atmosféře. Hlavními plynnými složkami podílejícími se na záření atmosféry jsou vodní pára a oxid uhličitý. Spektrum záření atmosféry je při jasné obloze závislé na aktuálním množství vyzařujících složek atmosféry a jeho intenzita může být až o řád menší než intenzita záření černého povrchu zářícího při stejné teplotě. Homogenní vrstva hustých oblaků naopak vyzařuje prakticky stejně jako absolutně černé těleso. Záření atmosféry pozorujeme jednak jako záření směřující dolů, které při pozorování na zemském povrchu nazýváme zpětným zářením atmosféry, jednak jako záření směřující nahoru. Při studiu radiační bilance soustavy Země – atmosféra se používá pojmu záření atmosféry Země, kterým označujeme úhrn záření atmosféry směřujícího vzhůru a unikajícího do kosmického prostoru.
angl: atmospheric radiation; slov: žiarenie atmosféry; něm: atmosphärische Strahlung f, langwellige Strahlung der Atmosphhäre f; rus: атмосферная радиация , излучение атмосферы  1993-a3
podpořila:
spolupracují: