Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

pozorování aerologické
meteorologické pozorování k získání údajů o mezní vrstvě atmosféry a volné atmosféře, a to především pomocí aerologických měření. Z hlediska používaných metod se aerol. pozorování dělí na přímá a nepřímá. Přímá aerol. pozorování, v odborné literatuře někdy označovaná i jako kontaktní, jsou především radiosondážní měření; dále k nim patří např. letadlový průzkum počasí. Nepřímá aerol. pozorování, která se provádějí ze zemského povrchu nebo z meteorologických družic, jsou z velké části založena na distančních meteorologických měřeních. Dále se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní nepřímá pozorování spočívají ve vysílání a zpětné detekci různých signálů, které mohou být akustické (sodar), světelné (lidar) nebo rádiové (radar, windprofiler). Při pasivních nepřímých pozorováních dochází k měření elmag. záření přicházejícího z atmosféry nebo k vizuální detekci různých atm. jevů, především oblaků, dále polární zářenočních svítících oblaků apod. Viz též aerologiesondáž atmosféry, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.
angl: aerological observation; slov: aerologické pozorovanie; něm: aerologische Beobachtung f; rus: аэрологическое наблюдение  1993-a3
podpořila:
spolupracují: