Elektronický meteorologický slovník

dlouhodobé kvaziperiodické změny hodnot orbitálních parametrů Země, které jsou podle astronomické teorie paleoklimatu zodpovědné za kvartérní klimatický cyklus. Jde o tyto tři cykly:
a) s periodou cca 100 000 roků se mění excentricita oběžné dráhy Země kolem Slunce; s nárůstem výstřednosti se zvětšuje rozdíl mezi periheliem a afeliem z hlediska množství slunečního záření dopadajícího na Zemi;
b) s periodou cca 41 000 roků se mění sklon zemské osy k rovině ekliptiky; při větším sklonu (nárůstu úhlu mezi zemskou osou a kolmicí na rovinu ekliptiky) se v létě příslušné polokoule prodlužuje světlý den a roste výška Slunce, v zimě naopak, čímž narůstají rozdíly mezi sezonami;
c) s periodou cca 21 000 roků se zemská osa stáčí v rámci precese, přičemž v prostoru opisuje dvojkužel s osou kolmou k rovině ekliptiky; to má za následek posun perihelia z jedné sezony do druhé, přičemž jeho posun do léta dané polokoule má opět za následek nárůst rozdílů mezi sezonami.
Cykly jsou nazývány podle M. Milankoviče, který ve 20. letech 20. století poprvé podrobně propočítal periodické změny orbitálních parametrů a odpovídající změny sum sluneční radiace v chladném a teplém pololetí každé polokoule, zejména ve vyšších zeměpisných šířkách. Právě množství letní insolace ve vyšších zeměpisných šířkách zřejmě bylo hlavním spouštěčem nástupu a ukončení glaciálů během kvartéru. K celkovému vysvětlení klimatu čtvrtohor je ale třeba zahrnout ještě celou řadu dalších faktorů a zejména zpětných vazeb, mj. v souvislosti se změnami cyklu uhlíku.