Elektronický meteorologický slovník

v met. smyslu jev (úkaz) pozorovaný v atmosféře nebo na zemském povrchu. Podle jejich povahy, popř. složení dělíme meteory do čtyř skupin: hydrometeory a litometeory jsou tvořeny ve vzduchu přítomnými nebo na zemském povrchu uloženými soustavami pevných nebo kapalných částic (vodních, resp. jiných), fotometeory a elektrometeory jsou nehmotnými projevy šíření světla v atmosféře, resp. atmosférické elektřiny. Podle Mezinárodního atlasu oblaků (od jeho vydání v r. 1975) se mezi meteory řadí i oblaky, přičemž ostatní meteory jsou označovány jako meteory jiné než oblaky.

Termín pochází z řec. slova μετέωρον [meteóron], které se v antice používalo pouze v množném čísle (ta meteóra, „věci ve výšce“) pro označení jevů v ovzduší i na nebi (z řec. μετέωρος [meteóros] „vznášející se ve vzduchu, ve výši“, z μετά [meta] „uprostřed, mezi; za, přes“ a ἀείρειν [aeirein] „zvedat, zdvihnout“). Aristotelés (4. stol. př. n. l.) význam zúžil na jevy vyskytující se v oblasti mezi Zemí a Měsícem (jinými slovy jevy neastronomické). Termín se dnes používá i v astronomii pro označení světelného jevu pozorovaného při průchodu kosmické částice atmosférou Země.