Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene k

X
k-epsilon models
česky: modely k-epsilon; slov: modely k-epsilon; něm: k-epsilon-Modell n  2014
K-index
index instability definovaný podle vzorce:
KI=T850-T 500+TD850-( T700-TD700 ),
kde T850, resp. T700 a T500, jsou hodnoty teploty vzduchuhladinách 850 hPa, resp. 700 a 500 hPa a TD850, resp. TD700, je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa, resp. 700 hPa. V praxi se neočekávají bouřky pro hodnotu K-indexu nižší než 20, pro hodnoty indexu mezi 20 a 25 se očekávají ojedinělé bouřky, pro hodnoty indexu 25 až 30 bouřky místy a pro hodnoty K-indexu nad 30 se očekávají četné bouřky.
K-index formuloval amer. meteorolog J. J. George v roce 1960.
česky: K-index; slov: K-index; něm: K-index m; rus: индекс К, К — индекс неустойчивости  2014
k-omega models
česky: modely k-omega; slov: modely k-omega  2014
Kalman filter
(KF) – rekurzivní algoritmus, který dává optimální odhad (ve smyslu minimalizace střední kvadratické odchylky) stavového vektoru lineárního dynamického systému (např. lineárního modelu) za předpokladu, že chyba lineárního modelu popisujícího dynamický systém má Gaussovo rozdělení a naměřené hodnoty stavového vektoru mají chybu s Gaussovým rozdělením nezávislou na chybě modelu. KF poskytuje optimální odhady pro minulé, současné i budoucí stavy systému společně s odhadem jejich chyby. Proto je KF filtr vhodný pro asimilaci dat do numerického modelu předpovědi počasí. Kromě toho se KF používá i v jiných meteorologických aplikacích jako je např. statistický postprocessing prognostických dat numerických modelů předpovědi počasí, downscaling apod. Z řady nemeteorologických aplikací se KF využívá např. pro lokalizaci cílů a jejich pohybu na základě radarových měření. Pro nelineární dynamické systémy (nelineární modely) existují různé modifikace základního algoritmu. Zobecněný KF (EKF) linearizuje model v okolí aktuálního stavového vektoru a na tento model aplikuje KF. Vzhledem k tomu, že modely předpovědi počasí jsou silně nelineární, EKF nedává přijatelné výsledky a v meteorologických aplikacích se nepoužívá. Ansámblový KF (EnKF) aplikuje model na ansámbl počátečních stavových vektorů a určuje odhad chyby předpovědi modelu pomocí vyhodnocení získaného ansámblu předpovědí. Přitom se předpokládá Gaussovo rozdělení obou ansámblů. Zobecněním EnKF je částicový KF (PKF), který se liší od EnKF tím, že se neomezuje na Gaussovo rozdělení, což ovšem výrazně navyšuje časovou náročnost výpočtu. V současné době nejpoužívanější metoda aplikace KF v asimilaci dat je LETKF, což je z výpočetního hlediska velmi efektivní aplikace EnKF.
česky: filtr Kalmánův; slov: Kalmánov filter; něm: Kalman-Filter m; fr: filtre de Kalman m; rus: фильтр Калмана  2014
Karman constant
jedna z význačných aerodyn. veličin. Nemá fyz. rozměr a její hodnota je blízká 0,4. Vystupuje jako konstanta úměrnosti κ ve vztahu pro směšovací délku l turbulentních elementů
l=κ.(z+z0),
kde z značí výšku nad zemským povrchem a z0 parametr drsnosti zemského povrchu. V met. aplikacích se vyskytuje ve vztazích vyjadřujících vert. průběh rychlosti proudění v přízemní vrstvě atmosféry. Viz též měřítko atmosférických vírů.
česky: konstanta von Kármánova; slov: von Kármánova konštanta; něm: Kármán-Konstante f; rus: постоянная Кармана  1993-a3
Kármán vortex street
česky: dráha vírová Kármánova; slov: Kármánova vírová dráha; něm: Kármánsche Wirbelstraße; fr: allée de tourbillons de Karman; rus: вихревая дорожка Кармана  2020
katabatic front
atmosferická fronta se sestupnými pohyby teplého vzduchu nad frontální plochou. Ke katafrontám patří horní části mnohých studených front, zejména studených front druhého druhu. Sklon katafronty je menší než sklon stacionární fronty, tangens úhlu sklonu katafronty je řádově 0,001. Viz též anafronta, sklon atmosférické fronty.
Termín zavedl švédský meteorolog T. Bergeron v letech 1934–1936. Skládá se z řec. κατά [kata] „pod“ (ve smyslu směr či pohyb dolů), a ze slova fronta.
česky: katafronta; slov: katafront; něm: Katafront f; rus: катабатический фронт, катафронт  1993-a1
katabatic wind
syn. vítr sestupný – vítr se sestupnou složkou. Při zemském povrchu se jedná především o gravitační vítr; v uvedeném smyslu sem patří rovněž padavý vítr typu fénu i bóry. Katabatický charakter má také klesavý pohyb vzduchu na katafrontách a subsidence vzduchu v oblastech vyššího tlaku vzduchu. Opačného smyslu je anabatický vítr.
česky: vítr katabatický; slov: katabatický vietor; něm: katabatischer Wind m; rus: катабатический ветер  1993-a3
katafront
atmosferická fronta se sestupnými pohyby teplého vzduchu nad frontální plochou. Ke katafrontám patří horní části mnohých studených front, zejména studených front druhého druhu. Sklon katafronty je menší než sklon stacionární fronty, tangens úhlu sklonu katafronty je řádově 0,001. Viz též anafronta, sklon atmosférické fronty.
Termín zavedl švédský meteorolog T. Bergeron v letech 1934–1936. Skládá se z řec. κατά [kata] „pod“ (ve smyslu směr či pohyb dolů), a ze slova fronta.
česky: katafronta; slov: katafront; něm: Katafront f; rus: катабатический фронт, катафронт  1993-a1
katallobar
izalobara spojující místa se stejnou zápornou hodnotou tlakové tendence za daný časový interval, např. za 3, 6 nebo 24 h. Viz též analobara.
Termín ve tvaru katisallobar zavedl švédský meteorolog N. G. Ekholm v r. 1913. Skládá se z řec. κατά [kata] „pod“ (ve smyslu směr či pohyb dolů) a slova izalobara, z něhož byl kvůli snazší výslovnosti vypuštěn komponent iz(a)-.
 
česky: katalobara; slov: katalobara; něm: Katallobare f; rus: каталлобара  1993-a2
katathermometer
hist. přístroj sloužící ke stanovení klimatického zchlazování. Byl to zjednodušený alkoholový nebo toluenový teploměr s pouhými dvěma ryskami označujícími body stupnice 35 °C a 38 °C. Zahřátím v termosce s teplou vodou se nechala zbarvená kapalina vystoupat až do rozšířeného vrcholu kapiláry. Po osušení se přístroj volně zavěsil a stopkami se změřil čas, za který kapalina v teploměru klesla od horní značky k dolní. Velikost zchlazování (mgcal.cm–2.sec–1) se vypočítala tak, že se přístrojová konstanta, obvykle vyleptaná na skle přístroje, dělila zjištěným časem ve vteřinách. K určení zchlazování vlhkého povrchu tělesa cca 36,5 °C teplého se přes nádobku katateploměru přetahoval navlhčený obal z tenkého tkaniva.
Přístroj i jeho angl. označení (katathermometer) zavedl britský fyziolog L. Hill v r. 1913. Termín se skládá z řec. κατά [kata] „pod“ (ve smyslu směr či pohyb dolů) a slova teploměr.
česky: katateploměr; slov: katateplomer; něm: Katathermometer n; rus: кататермометр  1993-a3
Keller – Fridman equations
česky: rovnice Kellerovy–Fridmanovy; slov: Kellerove-Fridmanove rovnice; něm: Friedmann-Keller Gleichungen f/pl  2014
Kelvin temperature
česky: teplota Kelvinova; slov: Kelvinova teplota; něm: Temperatur in Kelvin f; rus: температура в градусах Кельвина  1993-a3
Kelvin temperature scale
česky: stupnice teplotní absolutní; slov: absolútna teplotná stupnica; něm: absolute Temperaturskala f, Kelvin-Temperaturskala f; rus: абсолютная температурная шкала  1993-a1
Kelvin temperature scale
syn. stupnice teplotní absolutní, stupnice teplotní termodynamická – základní fyzikální teplotní stupnice. Vyjadřuje tzv. termodynamickou teplotu, označovanou též jako Kelvinova teplota nebo slangově absolutní teplota. Jednotkou této stupnice je kelvin (K); navrhl ji v roce 1848 angl. fyzik W. Thomson, pozdější lord Kelvin. Nulová hodnota (0 K) je přiřazena absolutní nule, tj. nejnižší teplotě, jíž lze teoreticky dosáhnout. Druhým referenčním bodem je trojný bod vody (273,16 K). V binárních kódech GRIB a BUFR se teploty uvádějí výhradně v K. Mezi Kelvinovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí vztah T(°C)=T(K)273,15.
česky: stupnice teplotní Kelvinova; slov: Kelvinova teplotná stupnica; něm: Kelvin-Temperaturskala f; rus: температурная шкала Кельвина  1993-b3
Kelvin waves
západní rovníkové vlny šířící se na východ se zanedbatelnou meridionální složkou. Jedná se o nízkofrekvenční gravitační vlny. Jejich projev je symetrický vůči rovníku pro zonální rychlosti, pole geopotenciálu a teplotu. Hrají důležitou roli při vzniku kvazidvouletého cyklu, protože přenášejí do vyšších atmosférických hladin západní hybnost.
česky: vlny Kelvinovy; slov: Kelvinove vlny; něm: Kelvin-Wellen f/pl  2015
Kelvin-Helmholtz clouds
česky: oblaky Kelvinovy–Helmholtzovy; slov: Kelvinove-Helmholtzove oblaky; něm: Kelvin-Helmholtz-Wolken f/pl  2014
Kelvin–Helmholtz instability
česky: instabilita Kelvinova–Helmholtzova; slov: Kelvinova–Helmholtzova instabilita; něm: Kelvin-Helmholtz-Instabilität f  2014
Kelvin–Helmholtz waves
gravitační vlny vytvářející se na horiz. rozhraních v atmosféře, kde se vedle diskontinuity v poli vektoru rychlosti větru uplatňuje i diskontinuita v poli hustoty vzduchu. Za daných hydrodynamických podmínek lze pro ně určit kritickou vlnovou délku, jež hraje roli kritéria pro jejich stabilitu. Pro vlnové délky menší než tato kritická vlnová délka jsou Kelvinovy–Helmholtzovy vlny instabilními vlnami, přičemž převládá destabilizující působení vert. střihu větru, v opačném případě jsou stabilními vlnami, neboť se více uplatňuje stabilizující vliv zemské tíže. Instabilita Kelvinových–Helmholtzových vln se projevuje skláněním jejich vrchů do směru střihu větru, a zejména pak uvnitř nich vznikem vírových cirkulací s horizont. osou. Při dostatečné vlhkosti vzduchu se tímto způsobem vytvářejí působivé oblačné útvary, tzv. Kelvinovy–Helmholtzovy oblaky morfologicky klasifikované jako zvláštnost fluctus. V odb. literatuře se též používá pojem Kelvinova–Helmholtzova instabilita.
česky: vlny Kelvinovy–Helmholtzovy; slov: Kelvinove-Helmholtzove vlny; něm: Kelvin-Helmholtz-Wellen f/pl; rus: волны Кельвина-Гельмгольца  2014
Kennely-Heaviside layer
syn. vrstva E.
česky: vrstva Kennelyho a Heavisidova; slov: Kennelyho a Heavisidova vrstva; něm: Kennely-Heaviside-Schicht f  1993-a1
Kern arc
velmi vzácný halový jev popisovaný v odb. literatuře pouze na základě dvou pozorování z let 1895 a 1970. Jeví se jako bělavý oblouk v poloze protilehlé k cirkumzenitálnímu oblouku.
česky: oblouk Kernův; slov: Kernov oblúk; něm: Kern-Bogen m  2014
Kew pattern barometer
česky: tlakoměr s redukovanou stupnicí; slov: tlakomer s redukovanou stupnicou; něm: Barometer mit reduzierter Skala n, Kew-Barometer; rus: барометр с компенсированной шкалой  1993-a3
khamsin
suchý a horký již. až jv. pouštní vítr, vanoucí v Egyptě a nad Rudým mořem při postupu cyklony Středomořím dále k východu. Přináší velké množství prachu a písku, po přechodu studené fronty často následuje písečná bouře. Viz též scirocco.
Termín je přejat z arabského označení khamsīn „padesát“, které vychází z počtu dní v jarních měsících, pro něž je výskyt tohoto větru typický.
česky: chamsin; slov: chamsin; něm: Chamsin m, Khamsin m, Kamsin m; rus: хамсин  1993-a3
Khrgian and Mazin distribution
syn. spektrum Chrgianovo–Mazinovo – často používané rozdělení velikosti oblačných kapek, které užívá gama rozdělení ve tvaru:
f(r)=Ar2 exp(-Br).
Hodnoty parametrů A a B je možné stanovit např. pomocí celkové koncentrace kapek N a středního poloměru kapek rstř
N=2A/B3 ,rstř=3/B,
které známe z měření.
česky: rozdělení Chrgianovo–Mazinovo; slov: Chrgianovo-Mazinovo rozdelenie; něm: Chrgian-Mazin-Verteilung f  2018
Khrgian–Mazin spectrum
česky: spektrum Chrgianovo–Mazinovo; něm: Chrgian-Mazin-Spektrum n; rus: спектр Хргиана-Мазина  2019
Kimball formula
česky: vzorec Kimballův; slov: Kimballov vzorec; něm: Kimball-Formel f; rus: формула Кимбалла  1993-a1
kinematic chart
obecně met. mapa zobrazující pohybové pole v atmosféře, např. pomocí izotach, proudnic apod. V met. službě se kinematické mapy používaly dříve pro prognostické účely, kdy znázorňovaly např. prognostické trajektorie středů tlakových útvarů a jiných met. objektů, jako jsou atmosferické fronty, pole srážek apod. V současné době slouží už pouze k diagnostickým účelům, při typizaci povětrnostních situací.
česky: mapa kinematická; slov: kinematická mapa; něm: kinematische Karte f; rus: кинематическая карта  1993-a3
kinematic viscosity coefficient
česky: koeficient kinematické vazkosti; slov: koeficient kinematickej viskozity; něm: kinematischer Viskositätskoeffizient m; rus: коэффициент кинематической вязкости  1993-a1
kinematics of atmosphere
část dynamické meteorologie, která se zabývá popisem pohybu vzduchových částiczemské atmosféře bez ohledu na jeho příčiny. Poznatky kinematiky atmosféry vyplývají z klasické mechaniky a aplikují se prakticky ve všech odvětvích meteorologie.
česky: kinematika atmosféry; slov: kinematika atmosféry; něm: Kinematik der Atmosphäre f; rus: кинематика атмосферы  1993-a2
kinetic aircraft heating
zvýšení teploty povrchu letadla, především náběžných hran křídel, vlivem jeho pohybu vzduchem. Velikost kinetického ohřevu letadla se přibližně určí ze vztahu
ΔT=ν22000,
kde ΔT je kinetický ohřev v K a v je rychlost pohybu letadla v m.s–1. V oblacích, v důsledku spotřeby tepla na vypařování oblačných částic, které se dostanou do styku s povrchem letadla, se kinetický ohřev letadla snižuje přibližně na polovinu. V letecké meteorologii má velikost kinetického ohřevu letadla význam pro předpověď námrazy na letadle. Viz intenzita námrazy na letadlech.
česky: ohřev letadla kinetický; slov: kinetický ohrev lietadla; něm: kinetische Erwärmung des Flugzeuges f; rus: кинетический нагрев самолета  1993-a1
kinetic energy
energie související s pohybem tělesa nebo vhodného systému. Zdrojem kinetické energie atmosférického proudění je dostupná potenciální energie. Kinetická energie proudícího vzduchu posléze postupně disipuje v kinetickou energii stále se zmenšujících turbulentních vírů (viz energie turbulence), přičemž nejmenší z nich zanikají působením vazkosti vzduchu a transformují se tak v nízkopotenciálové teplo.
česky: energie kinetická; slov: kinetická energia; něm: kinetische Energie f; fr: énergie cinétique f  2017
kinetic wind
jedna ze složek ageostrofického větru. Vektor rychlosti kinetického větru vki je dán vztahem:
vki=1λ vgvgs .n,
kde λ značí Coriolisův parametr, vg rychlost geostrofického větru, n jednotkový horiz. vektor kolmý ke směru geostrofického větru a směřující od něho vlevo, zatímco ∂/∂s reprezentuje prostorovou derivaci ve směru geostrofického větru. Z uvedeného vzorce vyplývá, že kinetický vítr směřuje kolmo ke směru geostrofického větru, a to vlevo (vpravo) od něho, jestliže rychlost geostrofického větru ve směru proudění roste (klesá).
česky: vítr kinetický; slov: kinetický vietor; rus: кинетический ветер  1993-a1
Kirchhoff law
jeden ze základních zákonů záření, podle něhož je podíl intenzity vyzařování a pohltivosti libovolného tělesa vydávajícího tepelné záření pouze funkcí jeho rovnovážné teploty. Jinými slovy, za stavu termodynamické rovnováhy je poměr množství vyzařovaného elmag. záření Eλ* o vlnové délce λ a rel. absorpce Aλ, funkcí vlnové délky záření λ a teploty T daného prostředí vyjádřené v K, tj.
Eλ*Aλ =f(λ,T),
kde Aλ = Wλ / Wλ0, Wλ0 je množství záření o vlnové délce λ vstupujícího do daného prostředí a Wλ značí z něj absorbovanou část. Z Kirchhoffova zákona vyplývá, že každá látka pohlcuje nejsilněji záření té vlnové délky, kterou sama nejsilněji vyzařuje. Zákon formuloval něm. fyzik G. R. Kirchhoff v r. 1859. V poslední době nachází Kirchhoffův zákon uplatnění v dálkovém průzkumu Země a v družicové meteorologii.
česky: zákon Kirchhoffův; slov: Kirchhoffov zákon; něm: Kirchhoffsches Gesetz n; rus: закон Кирхгофа  1993-a1
kite balloon
syn. aerostat – balon obvykle aerodyn. tvaru, který se vypouští do spodních vrstev atmosféry na laně. Slouží jako nosič upoutaných sond, měřících v přibližně konstantní výšce nad zemi.
česky: balon upoutaný; slov: upútaný balón; něm: Fesselballon m, Drachenballon m; fr: ballon captif m, ballon cerf-volant m; rus: змейковый аэростат, привязной аэростат  1993-a2
kite sounding
historický způsob sondáže atmosféry, kdy jako dopravní prostředek sloužil speciálně upravený meteorologický drak. První měření vertikálního profilu teploty vzduchu pomocí draků uskutečnil v r. 1748 A. Wilson. Později zdokonalené konstrukce draků umožnily vynášet speciálně upravené meteorografy do výšky 4 až 6 km. Koncem 19. století byla v Evropě zorganizovaná síť stanic, v níž se pravidelně prováděla draková sondáž atmosféry. Největších úspěchů dosáhla stanice Lindenberg v Německu, kde byla dosažena i rekordní výška drakového výstupu 9 740 m. Předností drakové sondáže oproti jiným tehdy používaným metodám výzkumu volné atmosféry bylo, že současně s měřením teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu umožňovala i měření rychlosti větru a že údaje byly po skončení měření okamžitě k dispozici.
česky: sondáž atmosféry draková; slov: draková sondáž; něm: Drachensondierung f; rus: змейковое зондирование  1993-b3
knot
syn. uzel.
česky: knot; slov: knôt; něm: Knoten m; rus: узел  1993-a1
knot
syn. knot – jednotka používaná zejména v letecké meteorologii k vyjádření rychlosti větru. Její velikost je dána převodním vztahem:
1 kt = 0,514 79 m. s1= 1,853 2 km. h1,
1 m.s1 = 1,942 54 kt.
Uzel je definován jako dráha 1 námořní míle, tj. 1 853,248 m za hodinu. Tato jednotka vznikla v mořeplavectví a používala se hlavně k vyjadřování rychlosti lodi nebo vodního proudu. K měření v uzlech sloužilo zařízení zvané log, na jehož šňůře, opatřené plováky a spouštěné z paluby pohybující se lodi do vody, byly navázány uzly v konstantní vzdálenosti přibližně 15 m. Údaj v uzlech byl dán počtem uzlů prošlých rukama námořníka za 28 s.
česky: uzel; slov: uzol; něm: Knoten m; rus: узел  1993-a3
Kolmogorov hypothesis
z hlediska turbulentního proudění v atmosféře má značný význam tzv. první a druhá Kolmogorovova hypotéza. První hypotéza říká, že: „Při dostatečně velkém Reynoldsově čísle má v každém turbulentním proudění statistika pohybů malých měřítek (tj. malých vírových turbulentních elementů) univerzální charakter určený jednoznačně kinematickou vazkostí proudící tekutiny a rychlostí disipace“, zatímco druhou hypotézu lze aplikovat na větší turbulentní víry, pro něž podle ní platí: „V každém turbulentním proudění má při dostatečně velkém Reynoldsově čísle statistika pohybů od jisté definované velikosti měřítka univerzální charakter, který závisí na disipaci turbulentní kinetické energie, nikoli však na kinematické vazkosti.“ Tyto hypotézy mají při modelování turbulentního proudění mj. ten praktický důsledek, že je-li dosaženo Reynoldsova čísla dostatečně velkého pro plně vyvinutou turbulenci, je možné zanedbat změny charakteristik turbulence s dalším růstem tohoto čísla.
česky: hypotéza Kolmogorovova; slov: Kolmogorovova hypotéza; něm: Kolmogorov Hypothese f  2014
konimeter
syn. prachoměr.
Termín se skládá z řec. κόνις [konis] „prach“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: konimetr; slov: konimeter; něm: Konimeter n; rus: кониметр  1993-a1
Köppen`s classification of climate
jediná celosvětově rozšířená efektivní klasifikace klimatu, postupně vytvářená W. Köppenem (ve finální verzi Köppen, 1936). Další dílčí úpravy provedl R. Geiger (1961), proto bývá někdy označována i jako Köppenova-Geigerova. Původní Köppenova klasifikace vycházela čistě z fytogeografického hlediska, později byla vztažena k rozložení teploty vzduchu a srážek na Zemi. Rozlišuje pět hlavních klimatických pásem, označených velkými písmeny:
A – tropické dešťové klima;
B – suché klima;
C – mírné dešťové klima;
D – boreální klima;
E – sněhové klima.
Hlavní klimatická pásma se dále dělí do klimatických typů, jejichž hranice jsou určeny např. izotermami prům. měs. teploty vzduchu nejteplejších a nejchladnějších měsíců nebo poměrem úhrnů srážek v zimě a v létě. Viz též klasifikace klimatu Trewarthaova.
česky: klasifikace klimatu Köppenova; slov: Köppenova klasifikácia klímy; něm: Klimaklassifikation nach Köpppen f; rus: классификация климатов Кеппена  1993-b2
Koschmieder formula
vztah vyjadřující závislost mezi prahovým kontrastem oka, propustností atmosféry, dohledností a vzdáleností mezi světelným zdrojem a fotometrem. Používá se ve tvaru:
Ec=PD/Z,
kde Ec je prahový kontrast oka v % (při přepočtu hodnoty propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost se používá hodnota 5 %), P propustnost atmosféry v %, D dohlednost v m a Z vzdálenost světelného zdroje od fotometru udaná v m. V letecké meteorologii se Koschmiederův vztah používá při přepočtu hodnot propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost. Vzorec slouží i k porovnání měřené a vizuálně odhadované dohlednosti. Byl nazván podle něm. meteorologa H. Koschmiedera (1925). Viz též měření dráhové dohlednosti, vztah Allardův.
česky: vztah Koschmiederův; slov: Koschmiederov vzťah; něm: Koschmieder-Formel f  1993-a3
kossava
mírný až silný nárazovitý vítr jv. směru v sev. Srbsku. Vyskytuje se v chladném pololetí (od října do dubna), nejčastěji trvá 2 až 3 dny, výjimečně až 30 dnů. Jeho nárazy dosahují 25 až 35 m.s–1, max. rychlosti dosahuje košava ve výšce kolem 300 m nad zemí. Jde o nízkohladinové tryskové proudění v mezní vrstvě atmosféry na okraji anticyklony nad Ukrajinou, zesilované orografií Karpat a Balkánu. Oblast, v níž se košava projevuje, mívá délku zpravidla kolem 300 km a šířku kolem 200 km. Při košavě převládá málooblačné počasí beze srážek s teplotami vzduchu závisejícími na charakteru advehované vzduchové hmoty. Košava působí značné škody v zemědělství (odnos osevů, nánosy písku), v dopravě a energetice (při teplé advekci škody způsobené námrazou na el. vedení).
Termín byl přejat ze srbochorvatštiny, pravděpodobně se skládá z tureckého koş „rychlý“ a hava „vzduch“. 
česky: košava; slov: košava; něm: Kossava m; rus: кошава  1993-a1
Krakatoa winds
vých. větry ve stratosféře nad centrální částí tropického pásma, které se zde vyskytují současně se západními Bersonovými větry, s nimiž se v různých výškách vrstvy od 20 do 35 km periodicky střídají v rámci kvazidvouleté oscilace. Dosahují rychlosti mezi 25 a 50 m.s–1. Byly objeveny díky šíření sopečného prachu po výbuchu sopky Krakatoa v r. 1883.
česky: větry Krakatoa; slov: vetry Krakatoa; něm: Krakatau-Wind m; rus: ветры Кракатау  1993-a3
Kuroshio Current
teplý oceánský proud v západním segmentu severopacifického subtropického koloběhu oceánské vody. Směřuje z oblasti Filipín k jihovýchodnímu pobřeží Japonska, jehož klima zmirňuje. Setkává se zde se studeným proudem Ojašio a míří k východu, kde přechází do Severního tichomořského proudu.
česky: proud Kurošio; slov: prúd Kurošio; něm: Kuroschio m  2017
Kuzmin formula
vzorec pro výpočet měs. hodnot výparu ze sněhu a ledu. Má tvar:
V=n(0,18+0,098v 10)(eaed),
kde V je výpar za měsíc v mm, n počet dní v měsíci, v10 prům. měs. rychlost větru v m.s–1 ve výšce 10 m nad povrchem sněhu, ea tlak nasycené vodní páry v hPa odpovídající prům. měs. teplotě vzduchu a ed je prům. měs. hodnota tlaku vodní páry ve vzduchu v hPa zjištěná měřením. Analogického vzorce lze použit i pro výpočet denní hodnoty výparu ze sněhu (pro n = 1 a denní průměry příslušných veličin).
česky: vzorec Kuzminův; slov: Kuzminov vzorec; něm: Kuzmin-Formel f; rus: формула Кузьмина  1993-a2
kytoon
syn. aerostat – balon obvykle aerodyn. tvaru, který se vypouští do spodních vrstev atmosféry na laně. Slouží jako nosič upoutaných sond, měřících v přibližně konstantní výšce nad zemi.
česky: balon upoutaný; slov: upútaný balón; něm: Fesselballon m, Drachenballon m; fr: ballon captif m, ballon cerf-volant m; rus: змейковый аэростат, привязной аэростат  1993-a2
podpořila:
spolupracují: