Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene d

X
D-layer
vrstva v ionosféře, jež působí občas změny v podmínkách šíření krátkých a velmi krátkých rádiových vln. Vyskytuje se ve výšce zhruba 50 až 80 km (podle jiných autorů 70 až 90 km). Obvykle není charakterizována výraznějším lokálním maximem ve vert. profilu koncentrace el. nabitých částic, a její občasné vytváření zpravidla souvisí s náhlým zvýšením sluneční činnosti. Pojmenování vrstvy pochází od F. Appletona.
česky: vrstva D; slov: D-vrstva; něm: D-Schicht f; rus: слой D  1993-a3
daily (diurnal) course of meteorological element
změna hodnoty (časový průběh meteorologického prvku) během 24 hodin. V klimatologii se za denní chod met. prvku považuje i denní chod prům. hodinových hodnot vypočtených pro určitý den, měsíc nebo roč. období z víceletých pozorovacích řad.
česky: chod meteorologického prvku denní; slov: denný chod meteorologického prvku; něm: Tagesgang der meteorologischen Größe m; rus: суточный (дневной) ход метеорологического элемента  1993-a1
daily (diurnal) maximum of meteorological element
nejvyšší hodnota meteorologického prvku zjištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinak stanovenými termíny pozorování, např. od 7 h SEČ běžného dne do 7 h SEČ následujícího dne nebo od 06 UTC do 18 UTC v případě nejvyšší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky: maximum denní; slov: denné maximum; něm: Tagesmaximum n; rus: суточный максимум метеорологического элемента  1993-a3
daily (diurnal) mean of meteorological element
průměrná denní hodnota meteorologického prvku vypočtená z hodnot naměřených nebo pozorovaných v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr met. prvku počítá jako aritmetický průměr hodnot daného prvku měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v České republice denní průměry met. prvků počítají jako aritmetické průměry hodnot pozorovaných v termínech 7, 14 a 21 hodin místního času. Prům. denní teplota vzduchu se počítá podle vzorce
T¯=T7 +T14+2T214.
česky: průměr meteorologického prvku denní; slov: denný priemer meteorologického prvku; něm: Tagesmittel des meteorologischen Elementes n; rus: суточное среднее метеорологического элемента  1993-a3
daily (diurnal) minimum of meteorological element
nejnižší hodnota meteorologického prvku, zajištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinými stanovenými termíny pozorování, např. od 19 h SEČ předchozího dne do 7 h SEČ běžného dne nebo od 18 UTC předchozího dne do 06 UTC daného dne v případě nejnižší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky: minimum denní; slov: denné minimum; něm: Tagesminimum n; rus: суточный минимум метеорологического элемента  1993-a3
daily absolute amplitude
rozdíl mezi denním absolutním maximem a denním absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný v témž kalendářním dnu na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní denní amplituda teploty vzduchu pro 1. březen, a to 43,7 °C, vypočítaná z denního minima –27,6 °C v roce 1785 a denního maxima 16,1 °C v roce 1922.
česky: amplituda absolutní denní; slov: absolútna denná amplitúda; něm: absolute Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière absolue f, amplitude diurne absolue f; rus: суточная абсолютная амплитуда  1993-a3
daily absolute range
rozdíl mezi denním absolutním maximem a denním absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný v témž kalendářním dnu na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní denní amplituda teploty vzduchu pro 1. březen, a to 43,7 °C, vypočítaná z denního minima –27,6 °C v roce 1785 a denního maxima 16,1 °C v roce 1922.
česky: amplituda absolutní denní; slov: absolútna denná amplitúda; něm: absolute Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière absolue f, amplitude diurne absolue f; rus: суточная абсолютная амплитуда  1993-a3
daily amplitude
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky: amplituda denní; slov: denná amplitúda; něm: Tagesgang m, Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f; rus: суточная амплитуда  1993-a3
daily concentration of heterogeneous matter in the atmosphere
aritmetický průměr koncentrace znečisťující látky zjištěný na stanoveném místě za interval 24 h (v ČR často od 7 h do 7 h SEČ následujícího dne).
česky: koncentrace znečišťující látky v ovzduší denní; slov: denná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší; něm: Tageskonzentration von Fremdstoffen in der Luft f; rus: суточная концентрация инородного вещества в воздухе  1993-b3
daily illumination
osvětlení zemského povrchu a předmětů na Zemi i v atmosféře přímým a rozptýleným slunečním světlem. Měří se v luxech [lx].
česky: osvětlení denní; slov: denné osvetlenie; něm: Tageshelligkeit f; rus: дневная освещенность  1993-a1
daily range
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky: amplituda denní; slov: denná amplitúda; něm: Tagesgang m, Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f; rus: суточная амплитуда  1993-a3
Dalton law
1. zákon, podle něhož v daném objemu směsi ideálních plynů nepůsobících na sebe chem. má každý plyn takový tlak, jakoby sám vyplňoval celý objem. Jinými slovy, tlak směsi ideálních plynů v daném objemu, čili celkový tlak, je roven součtu dílčích tlaků. Lze psát
p=k=1s pk,
kde p je tlak směsi ideálních plynů a pk dílčí tlak k–té složky směsi (k = 1, 2... s). Uvedený zákon zformuloval J. Dalton v r. 1801. S dostatečnou přesností platí i pro reálné plyny, a proto má široké uplatnění v meteorologii, zejména v termodynamice atmosféry. Atmosféra se obvykle považuje za směs suchého vzduchu s vodní párou, tj. je tvořena vlhkým vzduchem. Pokud nenastává kondenzace nebo sublimace, řídí se vlhký vzduch zákony ideálního plynu a jeho celkový tlak p je podle Daltonova zákona dán součtem
p=e+pd,
kde e je dílčí tlak vodní páry a pd tlak suchého vzduchu. V důsledku platnosti Daltonova zákona by při absenci dostatečně intenzivního vert. promíchávání vzduchu, nalézajícího se v tíhovém poli Země, ubývalo s výškou rychleji lehčích plynů.
2. Empir. vztah, podle něhož je rychlost vypařování přímo úměrná sytostnímu doplňku ve vrstvě vzduchu přiléhající k vodnímu povrchu a nepřímo úměrná tlaku vzduchu. Má tvar
V=k.es-ep,
kde V je rychlost vypařování, tj. množství vody vypařené za jednotku času z jednotky plochy, es tlak nasycené vodní páry při teplotě povrchu vypařující se vody, e značí tlak vodní páry ve vzduchu nad vypařujícím se povrchem, p tlak vzduchu a k je koeficient úměrnosti, jehož hodnota závisí hlavně na rychlosti větru. Za bezvětří je rychlost vypařování značně menší než při větru.
česky: zákon Daltonův; slov: Daltonov zákon; něm: Daltonsches Gesetz n; rus: закон Дальтона  1993-a1
damp and cold
lid. název pro chladné a vlhké počasí, které je doprovázené zpravidla mrholením, občasným slabým deštěm, popř. i mlhou. Nemá charakter odb. termínu.
česky: sychravo; slov: sychravo; něm: nasskalt; rus: сыро  1993-a1
dampness
1. nevhodné označení pro půdní vodu, viz bilance půdní vody;
2. neurčité označení pro vodu z atmosférických srážek, např. zimní vláhu, akumulovanou v půdě z deště a tajícího sněhu do začátku vegetačního období. Častěji se užívá přídavné jméno vláhový, viz např. jistota vláhová, index vláhový Končkův.
česky: vláha; slov: vlaha; něm: Nässe f, Feuchtigkeit f, Feuchte f; rus: влага, влажность  1993-a3
dangerous meteorological phenomena
syn. jevy povětrnostní nebezpečné – meteorologické jevy, které při dostatečné intenzitě nebo nepříznivé kombinaci přerůstají v povětrnostní ohrožení. Viz též počasí nebezpečné, výstraha před nebezpečnými meteorologickými jevy všeobecná, GAMET, informace SIGMET, informace AIRMET.
česky: jevy meteorologické nebezpečné; slov: nebezpečné meteorologické javy; něm: gefährliche meteorologische Ereignisse f/pl, gefährliche Wetterereignisse f/pl; rus: опасные метеорологические явления  1993-a3
dangerous semicircle
syn. polokruh nebezpečný – oblast tropické cyklony nad oceánem ležící na sev. polokouli vpravo (na již. polokouli vlevo) od její dráhy. Rychlost větru a výška mořských vln zde dosahuje vyšších hodnot než v opačném sektoru, neboť je dána součtem tangenciální rychlosti a rychlosti pohybu cyklony, do jejíž dráhy je navíc plavidlo hnáno. Pojem spadá do oboru meteorologické navigace a pochází z dob plachetnic.
česky: půlkruh nebezpečný; slov: nebezpečný polkruh; něm: gefährlicher Halbkreis m; rus: опасный полукруг  1993-a3
dangerous weather phenomena
syn. jevy povětrnostní nebezpečné – meteorologické jevy, které při dostatečné intenzitě nebo nepříznivé kombinaci přerůstají v povětrnostní ohrožení. Viz též počasí nebezpečné, výstraha před nebezpečnými meteorologickými jevy všeobecná, GAMET, informace SIGMET, informace AIRMET.
česky: jevy meteorologické nebezpečné; slov: nebezpečné meteorologické javy; něm: gefährliche meteorologische Ereignisse f/pl, gefährliche Wetterereignisse f/pl; rus: опасные метеорологические явления  1993-a3
dark band
syn. pás temný, pás Alexandrův – pás oblohy mezi hlavní a vedlejší duhou. Za situace, kdy jsou obě duhy výrazně patrné, má část oblohy uvnitř hlavní duhy relativně největší jas, poněkud menší jas mívá obloha na vnější straně vedlejší duhy, zatímco mezi oběma duhami je jas oblohy nejmenší. Paprsky s jedním vnitřním odrazem na vodních kapkách mohou přicházet do oka pozorovatele pouze z prostoru uvnitř hlavní duhy, paprsky se dvěma vnitřními odrazy jen z prostoru vně vedlejší duhy, zatímco prostor mezi oběma duhami je pro oba typy paprsků nepřístupný.
česky: pás tmavý; slov: tmavý pás; něm: Alexanders dunkles Band n; rus: тёмная полоса  2014
dark band
syn. pás tmavý.
česky: pás temný; slov: temný pás, tmavý pás; něm: Alexanders dunkles Band n; rus: тёмная полоса  2019
dark lightning
pojem vyskytující se v současné době u řady autorů v souvislosti s vnitřní strukturou blesku a jejím časovým vývojem. Předpokládá se, že jde o přechodovou fázi v trvání řádově ms mezi vůdčím a zpětným výbojem. Přestože při ní dochází k velké emisi rychlých elektronů, je tato přechodová fáze opticky téměř neviditelná, bývá však doprovázena výraznými záblesky rádiového záření a gama záření.
česky: výboj blesku temný; slov: temný výboj blesku; něm: Dunkelblitz m  2016
dates of the beginning and the end of characteristic temperatures
první a posledníden období s místně průměrnou denní teplotou vzduchu. Určují se z křivky ročního chodu teploty sestrojené z měs. průměrů teplot nebo výpočtem. Data nástupu a ukončení teploty 0 °C a vyšší, 5 °C a vyšší, 10 °C a vyšší atd. včetně trvání těchto teplot patří k významným teplotním a bioklimatickým charakteristikám. Např. období s teplotou 10 °C a vyšší je hlavním veget. obdobím, s teplotou 0 °C a nižší klimatickou zimou; sumy teplot z prvního období vyjadřují tepelnou potenci léta, z druhého tuhost zimy apod.
česky: data nástupu a ukončení charakteristických teplot; slov: dátumy nástupu a ukončenia charakteristických teplôt; něm: Daten des Beginns und des Endes eines Schwellenwertes der Temperatur n/pl; fr: date de début et de fin de température caractéristique f  1993-a1
dawn
syn. úsvit – přechod mezi noční tmou a denním světlem. Začíná, když je Slunce 18° (astron. svítání), nebo 6° (občanské svítání) pod obzorem a končí při východu Slunce. Viz též soumrak.
česky: svítání; slov: svitanie; něm: Morgendämmerung f; rus: рассвет  1993-a1
dawn
syn. svítání.
česky: úsvit; slov: úsvit; něm: Morgendämmerung f; rus: рассвет  1993-a1
day of clear sky
charakteristický den, v němž prům. oblačnost byla menší než 2 desetiny, případně relativní trvání slunečního svitu bylo větší než 0,8. Viz též den oblačný, den zamračený.
česky: den jasný; slov: jasný deň; něm: heiterer Tag m; fr: jour clair m, jour de ciel clair m; rus: безоблачный день, ясный день  1993-a3
day with snow cover
charakteristický den, v němž byla v určitém termínu nejméně polovina povrchu půdy v blízkém okolí meteorologické stanice pokryta sněhovou pokrývkou, přičemž v některých zemích je stanovena prahová hodnota její výšky. V Česku se za den se sněhovou pokrývkou považuje den, v němž v klimatologickém termínu 7 h ležela na stanici souvislá sněhová pokrývka o výšce alespoň 1 cm. Za den se sněhovou pokrývkou se tedy nepovažuje den, v němž se sněhová pokrývka vyskytla, avšak nikoli v klimatologickém termínu 7 h, případně se vyskytl pouze sněhový poprašek.
česky: den se sněhovou pokrývkou; slov: deň so snehovou pokrývkou; něm: Schneedeckentag m; fr: jour con capa de nieve m; rus: день со снежным покровом  1993-a3
daybreak
syn. úsvit – přechod mezi noční tmou a denním světlem. Začíná, když je Slunce 18° (astron. svítání), nebo 6° (občanské svítání) pod obzorem a končí při východu Slunce. Viz též soumrak.
česky: svítání; slov: svitanie; něm: Morgendämmerung f; rus: рассвет  1993-a1
de Martonne aridity index
index humidity, který navrhl E. de Martonne (1926) ve tvaru
I=R/(T+10),
kde R je prům. roč. úhrn srážek v mm a T je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Lze ho aplikovat i na stanicích se zápornou hodnotou T > –10 °C, na rozdíl od staršího Langova dešťového faktoru. Prahové hodnoty pro stanovení aridity klimatu, resp. humidity klimatu bývají přizpůsobeny klimatu studovaného území.
česky: index aridity de Martonneův; slov: de Martonneov index aridity; něm: Ariditätsindex nach de Martonne m; rus: индекс аридности по Де Мартонну  2014
Deacon profile of wind
závislost rychlosti větru v na výšce z nad zemským povrchem, empiricky odvozená pro přízemní vrstvu atmosféry E. L. Deaconem koncem 40. let 20. století. Uvádí se ve tvaru:
v(z)=v κ(1β)[ (zz0) 1β1 ],
kde v* značí frikční rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti; bezrozměrnou veličinu β charakterizující vliv teplotního zvrstvení ovzduší lze vyjádřit jako funkci Richardsonova čísla.
česky: profil větru vertikální Deaconův; slov: Deaconov vetikálny profil vetra; něm: vertikales Windprofil nach Deacon n; rus: вертикальный профиль ветра Дикона  1993-a1
debriefing
letecké meteorologii informace o met. podmínkách za letu, kterou posádka letadla předává po přistání letištní meteorologické služebně. Viz též briefing meteorologický.
Termín je přejat z angličtiny; skládá se z předpony de- „od, z“ (ve smyslu „z proběhlého letu“) a slovesa brief „podat stručnou informaci“ (z podst. jména brief „stručná informace“, které pochází z lat. breve „stručný dopis, shrnutí“, jež vzniklo substantivizací adjektiva brevis „krátký“).
česky: debriefing; slov: debriefing; něm: Abschlussbesprechung f, Auswertung f; fr: débriefing m; rus: отчет пилота о метеорологических условияхна трассе  1993-a2
decision height
výška stanovená pro každé letiště, v níž se velitel letadla musí rozhodnout, zda pokračovat v přiblížení na přistání. V případě, že nebylo dosaženo požadovaného vizuálního kontaktu, je nutné přerušit přistávací manévr. Na výšce rozhodnutí závisí letištní provozní minima daného letiště, jež zahrnují dohlednost a výšku základny oblaků. Viz též provoz za každého počasí (AWO).
česky: výška rozhodnutí; slov: výška rozhodnutia; něm: Entscheidungshöhe f; rus: высота решения  1993-a3
deep convection
syn. konvekce hluboká, konvekce pronikavá – konvekce o velkém vertikálním i horizontálním rozsahu, často zasahující celou troposféru a někdy i pronikající 2 až 3 km nad tropopauzu. Jejím projevem jsou konv. bouře.
česky: konvekce vertikálně mohutná; slov: vertikálne mohutná konvekcia; něm: hochreichende Konvektion f; rus: мощная вертикальная конвекция  2014
deep cyclone
v čes. met. terminologii označení pro cyklonu, která se vyznačuje velkým horizontálním tlakovým gradientem a rozdíl tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře ve středu cyklony vůči jejímu okolí dosahuje vysokých hodnot (zpravidla alespoň 40 hPa, přesná hodnota však není stanovena). Mimo české prostředí se někdy pojem hluboká cyklona používá i pro vysokou cyklonu.
česky: cyklona hluboká  2021
deepening cyclone
frontální cyklona ve druhém stadiu vývoje. Střed mladé cyklony souhlasí s vrcholem teplého sektoru, který je na přední straně ve směru postupu ohraničen teplou frontou a na zadní straně studenou frontou s charakteristickým počasím. Mladá cyklona se prohlubuje, přičemž největší pokles tlaku vzduchu je v blízkosti jejího středu. Vyvíjí se obvykle na přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu vyskytující se v hladině 700 až 500 hPa. Viz též prohlubování cyklony.
česky: cyklona mladá; slov: mladá cyklóna; něm: junge Zyklone f; fr: dépression creuse f; rus: молодой циклон  1993-a3
deepening of a cyclone
stadium vývoje cyklony, ve kterém tlak vzduchu ve středu cyklony klesá. Toto stadium obvykle zahrnuje stadium mladé cyklony a stadium jejího největšího rozvoje. Viz též vyplňování cyklony.
česky: prohlubování cyklony; slov: prehlbovanie cyklóny; něm: Vertiefung der Zyklone f; rus: углубление депреесии, углубление циклона  1993-a3
deepening of a low
stadium vývoje cyklony, ve kterém tlak vzduchu ve středu cyklony klesá. Toto stadium obvykle zahrnuje stadium mladé cyklony a stadium jejího největšího rozvoje. Viz též vyplňování cyklony.
česky: prohlubování cyklony; slov: prehlbovanie cyklóny; něm: Vertiefung der Zyklone f; rus: углубление депреесии, углубление циклона  1993-a3
deformation field
meteorologii oblast v poli větru, kde mají proudnice hyperbolický tvar se dvěma navzájem kolmými asymptotami nazývanými osa roztažení a osa stlačení. Deformační pole má rozhodující vliv na frontogenezi a frontolýzu prostřednictvím procesů, které závisejí na rozdělení izoterem vůči osám roztažení a stlačení. Typickým příkladem deformačního pole je oblast se šachovnicovým rozložením cyklon a anticyklon. V praxi rozeznáváme deformační pole:
a) symetrické, tvořené dvěma dvojicemi stejně velkých cyklon a anticyklon;
b) nesymetrické, odpovídající reálným podmínkám, kdy cyklony a anticyklony vytvářející pole mají zpravidla různé rozměry a intenzitu.
česky: pole deformační; slov: deformačné pole; něm: Deformationsfeld n; rus: деформационное поле, поле деформации  1993-a3
deformation thermometer
teploměr využívající deformaci čidla při změně teploty. Čidlem bývá buď bimetal v bimetalických teploměrech, nebo Bourdonova trubice. Výchylky volných konců čidel se převádějí na stupnici teploty. Používaly se převážně jako termografy, v aerologii jako teplotní čidla radiosond.
česky: teploměr deformační; slov: deformačný teplomer; něm: Deformationsthermometer n; rus: деформационный термометр  1993-a3
degree-day
syn. graden.
Termín se skládá ze slov den a stupeň.
česky: denostupeň; slov: dennostupeň; něm: Gradtagszahl f; fr: degré-jour m; rus: градусо-день  1993-a1
degree-day
syn. denostupeň, gradoden – algebraický rozdíl mezi průměrnou denní teplotou vzduchu a zvolenou referenční teplotou, vyjádřený ve °C. U nás se pro topné období (sezonu) používá referenční teplota 12 °C.
Termín je zkratka ze slova gradoden, které se skládá z lat. gradus „krok, stupeň, schod“ (srov. grád, gradace, retrográdní) a slova den.
česky: graden; slov: graden; něm: Gradtag m, Gradtagszahl f; fr: degré jour m, degré jour unifié (DJU) m; rus: градусо-день  1993-a1
dekad
1. období deseti po sobě následujících dnů začínajících 1., 11. a 21. dne v měsíci (poslední dekáda končí posledním dnem v měsíci bez ohledu na jeho délku). Používá se při podrobnějším rozboru klimatického režimu jednoho nebo více meteorologických prvků, když kalendářní měsíc je pro daný účel považován za příliš dlouhý.
2. desetiletí (též decennium). Viz též pentáda.
Termín pochází z lat. decas (gen. decadis) „desítka, desetiletí“ (z řec. δεκάς [dekas, gen. dekados] „skupina desíti, desítka“).
česky: dekáda; slov: dekáda; něm: Dekade f; fr: décade f; rus: декада  1993-a3
Dellinger effect
česky: jev Dellingerův; slov: Dellingerov jav; něm: Dellinger-Effekt m; rus: эффект Деллинджера  1993-a1
delta region
oblast frontální zóny, v níž dochází k difluenci (rozbíhání) izohyps absolutní topografie, a tím i k dynamickému poklesu tlaku vzduchu, zejména v nižších hladinách atmosféry. Viz též pole deformační (výškové), vchod frontální zóny.
česky: delta frontální zóny; slov: delta frontálnej zóny; něm: Delta der Frontalzone n; fr: région de sortie f; rus: дельта фронтальной зоны, область выхода, область дельты  1993-a1
dendrite
v meteorologii jeden ze základních tvarů ledových krystalků, který se tvoří v oblaku zejména v silně přesyceném vzduchu vzhledem k ledu. Ve finální podobě má tvar bohatě rozvětvené šesterečné hvězdice, jejímž základem je často ledová destička. Přednostní a tedy i rychlejší růst difuzí vodní páry v rozích šesterečné destičky je vyvolán větším gradientem hustoty vodní páry v této oblasti povrchu.  Dendritický růst je dále zesílen obtékáním krystalu při jeho pádu v atmosféře. Růst primárních šesti větví dendritu a jejich případné další větvení je příkladem růstové instability označované také jako instabilita při větvení, přičemž sekundární větvení může být již chaoticky nestejnoměrné. Jednotlivé dendrity bývají zejména v populární literatuře nesprávně označovány jako sněhové vločky
česky: dendrit; slov: dendrit; něm: Dendrit m; fr: dendrite f; rus: дендрит  2021
dendritic crystal
v meteorologii jeden ze základních tvarů ledových krystalků, který se tvoří v oblaku zejména v silně přesyceném vzduchu vzhledem k ledu. Ve finální podobě má tvar bohatě rozvětvené šesterečné hvězdice, jejímž základem je často ledová destička. Přednostní a tedy i rychlejší růst difuzí vodní páry v rozích šesterečné destičky je vyvolán větším gradientem hustoty vodní páry v této oblasti povrchu.  Dendritický růst je dále zesílen obtékáním krystalu při jeho pádu v atmosféře. Růst primárních šesti větví dendritu a jejich případné další větvení je příkladem růstové instability označované také jako instabilita při větvení, přičemž sekundární větvení může být již chaoticky nestejnoměrné. Jednotlivé dendrity bývají zejména v populární literatuře nesprávně označovány jako sněhové vločky
česky: dendrit; slov: dendrit; něm: Dendrit m; fr: dendrite f; rus: дендрит  2021
dendroclimatology
odvětví klimatologie zabývající se vztahy mezi vývojem dřevin a klimatem. Studium přírůstkových kruhů (letokruhů) v kmenech stromů přispívá k poznání změn a kolísaní klimatu v minulosti a k zjišťování klimatických cyklů.
Termín se skládá z řec. δένδρον [dendron] „strom“ a slova klimatologie.
česky: dendroklimatologie; slov: dendroklimatológia; něm: Dendroklimatologie f; fr: dendroclimatologie f; rus: дендроклиматология  1993-a2
density of dry air
hmotnost jednotky objemu suchého vzduchu. Hustotu suchého vzduchu ρd v kg.m–3 lze určit ze stavové rovnice suchého vzduchu podle vzorce
ρd=pd RdT,
kde pd je tlak suchého vzduchu v Pa, T teplota vzduchu v K, a Rd = 287,4 J.kg–1.K–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Při teplotě 0 °C a tlaku suchého vzduchu 1 013,25 hPa je ρd = 1,293 kg.m–3.
česky: hustota suchého vzduchu; slov: hustota suchého vzduchu; něm: Dichte der trockenen Luft f; rus: плотность сухого воздуха  1993-a3
density of moist air
hmotnost jednotky objemu vlhkého vzduchu. Hustotu vlhkého vzduchu ρ v kg.m–3 lze určit ze stavové rovnice vlhkého vzduchu podle vzorce
ρ=pRdTv
kde p = pd + e je tlak vlhkého vzduchu v Pa, pd tlak suchého vzduchu v Pa, e napětí vodní páry v Pa, Rd = 287,4 J.kg–1.K–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu a Tv značí virtuální teplotu v K. Za stejné teploty a za stejného tlaku suchého a vlhkého vzduchu je hustota vlhkého vzduchu vždy menší než hustota suchého vzduchu.
česky: hustota vlhkého vzduchu; slov: hustota vlhkého vzduchu; něm: Dichte der feuchten Luft f; rus: плотность влажного воздуха  1993-a3
density of snow
hmotnost objemové jednotky sněhové pokrývky vyjádřená v kg.m–3, případně v poměru k hustotě vody. Hustota nově napadlého sněhu se pohybuje v závislosti na teplotě vzduchu a rychlosti  větru od 50 do 150 kg.m–3, hustota starého sněhu často přesahuje 400 kg.m–3. Viz též firn.
česky: hustota sněhu; slov: hustota snehu; něm: Schneedichte f; rus: плотность снега  1993-a3
depegram
Termín pochází z angl. zkratky pro teplotu rosného bodu D(ew)P(oint) a řec. γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“.
česky: depegram; slov: depegram; něm: Depegramm n; fr: dépégramme f; rus: депеграмма  1993-a1
depegram
syn. depegram – grafické vyjádření průběhu teploty rosného bodu s tlakem vzduchu (výškou) na termodynamickém diagramu jako výsledek aerologického měření vlhkosti vzduchu. Využívá se pro stanovení dalších vlhkostních charakteristik volné atmosféry. Viz též křivka teplotního zvrstvení.
česky: křivka rosného bodu; slov: krivka rosného bodu; něm: Taupunktkurve f; rus: кривая точки росы  1993-a2
depolarization of electromagnetic waves
zmenšení polarizace elektromagnetických vln, způsobené zejména jejich mnohonásobným odrazem, rozptylem a ohybem na obecně nesférických částicích atmosférického aerosolu. Polarizace dopadající vlny se mění, např. kruhová se mění na eliptickou nebo se mění rovina polarizace dopadající vlny. Chaoticky rozmístěné elipsoidální částice vody, ledu a sněhu rozptylují dopadající energii více než sférické částice stejného objemu. Tak vzniká doplňková složka energie zpětného rozptylu, jejíž rovina polarizace je kolmá k rovině polarizace dopadající vlny. Jev popisujeme koeficientem depolarizace, který vyjadřuje vztah mezi příčně polarizovanou složkou rozptýlené energie a složkou energie polarizované v rovině dopadající vlny.
česky: depolarizace elektromagnetických vln; slov: depolarizácia elektromagnetických vĺn; něm: Depolarisation von elektromagnetischen Wellen f; fr: dépolarisation des ondes électromagnétiques f; rus: деполяризация электромагнитных волн  1993-a2
deposition
1. v chemii atmosféry označení pro proces ukládání znečišťující příměsi na zemském povrchu, resp. hmotnost této příměsi, která je uložena na jednotku plochy za jednotku času; v obou těchto významech rozlišujeme depozici suchou a mokrou,
2. v meteorologii označení fázového přechodu vody, při němž roste led přímo z vodní páry (bez přítomnosti kapalné vody). Viz též sublimace.
Termín pochází z lat. depositio „odložení, uložení“, které je odvozeno od slovesa deponere „odložit, uschovat“ (z de „od, z“ a ponere „položit“).
česky: depozice; slov: depozícia; něm: Deposition f, Deposition f; fr: déposition f, condensation solide f; rus: депозиция, десублима́ция  2014
deposition nuclei
česky: jádra depoziční; slov: depozičné jadrá; něm: Depositionskerne m/pl; rus: ядра осаждения  1993-a1
depression
syn. níže tlaková – oblast se sníženým tlakem vzduchu, která se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je nižší než v okolí. Pro cyklonu je charakteristická cirkulace vzduchu proti směru pohybu hod. ručiček na sev. polokouli a ve směru pohybu hod. ručiček na již. polokouli. Cyklona je základním tlakovým útvarem. Středy cyklony se označují na synop. mapách v ČR písmenem „N“ (níže), na mapách z angl. jazykové oblasti písmenem „L“ (low), na mapách z něm. jazykové oblasti písmenem „T“ (Tief), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „H“ (nizkoje davlenije) a na mapách ze španělské jazykové oblasti písmenem „B“ (baja). Ke vzniku cyklony vedou složité procesy v atmosféře označované jako cyklogeneze. Viz též počasí cyklonální, stadia vývoje cyklony, model cyklony, osa cyklony.
Termín pochází z angl. cyclone. Zavedl jej brit. námořní kapitán H. Piddington v r. 1848 jakožto pojem zahrnující všechny rotující větrné bouře. Odvodil jej z řec. κύκλος [kyklos] „kruh, kruhový pohyb“ (srov. cyklus). Termín do češtiny pronikl zřejmě přes němčinu, a to kromě ženského i v mužském rodě (mužský tvar cyklon má dnes užší význam).
česky: cyklona; slov: cyklóna; něm: Tief n, Zyklone f; fr: cyclone m, dépression f, système cyclonique m; rus: депреcсия, циклон  1993-a3
depression
obecně snížení, např. hodnoty meteorologického prvku. Bez přívlastku se termín používá jako syn. tlakové deprese.
Termín pochází z lat. depressio „stlačení, potlačení“, které je odvozeno od slovesa deprimere „stlačovat“ (z de „od, z“ a premere „tlačit, tisknout“).
česky: deprese; slov: depresia; něm: Depression f; fr: dépression f; rus: депрессия, минимум  1993-a3
depth of fresh snow
vert. vzdálenost mezi povrchem sněhové pokrývky a sněhoměrným prkénkem. Na stanicích ČR se měří výška nového sněhu v klimatologickém termínu 7 h, tj. za období 24 h od 7 h včera do 7 h dnes. Ve zprávách SYNOP z ČR se navíc uvádí výška nového sněhu, pokud za poslední hodinu před termínem pozorování napadl alespoň 1 cm nového sněhu.
česky: výška nového sněhu; slov: výška nového snehu; něm: Neuschneehöhe f; rus: высота свежевыпавшего снега  1993-a3
depth of new snow
vert. vzdálenost mezi povrchem sněhové pokrývky a sněhoměrným prkénkem. Na stanicích ČR se měří výška nového sněhu v klimatologickém termínu 7 h, tj. za období 24 h od 7 h včera do 7 h dnes. Ve zprávách SYNOP z ČR se navíc uvádí výška nového sněhu, pokud za poslední hodinu před termínem pozorování napadl alespoň 1 cm nového sněhu.
česky: výška nového sněhu; slov: výška nového snehu; něm: Neuschneehöhe f; rus: высота свежевыпавшего снега  1993-a3
depth of snow
česky: výška sněhové pokrývky; slov: výška snehovej pokrývky; něm: Höhe der Schneedecke f, Schneehöhe f; rus: высота снежного покрова  1993-a3
derecho
[derečo] – rozsáhlá a rychle se pohybující větrná bouře spojená s linií silných konvektivních bouří. Derecho může produkovat škody do jisté míry srovnatelné s tornádem, které jsou však převážně orientované stejným směrem (ve směru postupu jevu). Aby se dala větrná bouře klasifikovat jako derecho, musí na většině dráhy bouře být pás škod nebo nárazů větru nad 25 m.s–1 alespoň 400 km dlouhý, s výskytem několika nárazů větru alespoň 33 m.s–1 nebo škodami odpovídajícími tornádu o síle alespoň F1. Rozložení škod v postižené oblasti by nemělo být náhodné z hlediska dob vzniku škod, ale mělo by jasně ukazovat na postup větrné bouře jakožto celku. Viz též bow echo, squall line.
Termín zavedl amer. fyzik G. D. Hinrichs v r. 1888, znovu pak v r. 1987 meteorologové R. H. Johns a W. D. Hirt. Je přejat ze špan. derecho „rovný, přímý“, které pochází z lat. directus téhož významu. Původ odkazuje k přímočarému působení silného větru (v protikladu k tornádu).
česky: derecho; slov: derecho; něm: Derecho n; fr: derecho m  2014
descriptor
definuje nebo popisuje data, která jsou uvedena ve zprávách v kódu BUFR nebo CREX. Deskriptor může mít podobu deskriptoru datových prvků, replikačního deskriptoru, operátorového deskriptoru nebo sekvenčního deskriptoru.
Termín byl přejat z lat. descriptor „kdo popisuje, vysvětluje“.
česky: deskriptor; slov: deskriptor; něm: Deskriptor m, Deskriptor m; fr: descripteur m; rus: дескриптор  2014
desert climate
Köppenově klasifikaci klimatu typ suchého klimatu, označovaný BW; dále se dělí na horké (BWh) a chladné (BWk). Obecně se klima pouště vyznačuje velkou ariditou, způsobenou především velmi řídkým výskytem padajících srážek; pokud se vyskytnou, mají často charakter přívalového deště. Dalším znakem je malá oblačnost a dlouhé relativní trvání slunečního svitu. Nedostatek vegetace a vody v krajině vede k nízké spotřebě tepla na výpar, což spolu s velkým efektivním vyzařováním zemského povrchu způsobuje největší denní amplitudy teploty vzduchu na Zemi. Nechráněný povrch pouště je vystaven intenzivní větrné erozi; charakteristický je tedy velký zákal, často se vyskytují písečné víry a písečné bouře. Relativní vlhkost bývá hlavně přes den velmi nízká, s výjimkou tzv. mlžných pouští při pobřežích omývaných studenými oceánskými proudy. Tyto pouště patří mezi nejsušší místa na Zemi, vyskytují se zde prakticky pouze skryté srážky. Viz též extrémy srážek.
česky: klima pouště; slov: púšťová klíma; něm: Wüstenklima n; rus: климат пустынь , пустынный климат  1993-b3
desert wind
vítr vanoucí z pouště. Je velmi suchý a obvykle prašný, takže snižuje dohlednost, velmi horký v létě, chladnější v zimě, s velkými denními amplitudami teploty. Místní názvy pouštního větru jsou např. harmatan, chamsin, samum, gibli, případně scirocco. Viz též bouře písečná.
česky: vítr pouštní; slov: púšťový vietor; něm: Wüstenwind m; rus: пустынный ветер  1993-a3
desublimation
nesprávné označení fázového přechodu plynného skupenství vody - vodní páry na skupenství pevné - led, viz též depozice, sublimace.
Termín se skládá z lat. předpony de- „z, od“ a slova sublimace.
česky: desublimace; slov: desublimácia; něm: Resublimation f; fr: déposition f, condensation solide f, sublimation inverse f; rus: десублимация  1993-a3
deterministic chaos
vlastnost dynamického systému, který vykazuje chaotické a nepředpověditelné chování v tom smyslu, že i malé změny v počátečním stavu systému vedou k velkým a nepředpověditelným změnám jeho pozdějšího stavu. Základní předpokladem chaotického chování je nelinearita dynamického systému. Typickým příkladem systému s chaotickým chováním v tomto smyslu je počasí a klima. Jednou z příčin deterministického chaosu v chování těchto systémů je omezená přesnost meteorologických měření, která vede k nejistotě v určení počátečních podmínek v modelech numerické předpovědi počasí. Pro postižení nejistoty v předpovědi počasí, která je důsledkem tohoto chaotického chování systému, využíváme koncept ansámblové předpovědi počasí. Vznik pojmu úzce souvisí s pracemi Edwarda Lorenze (Massachusetts Institute of Technology) ze 70. let minulého století týkajícími se předpovědí počasí prostřednictví tehdejších relativně jednoduchých numerických modelů. Viz též prostor fázový, efekt motýlích křídel.
česky: chaos deterministický; slov: deterministický chaos; něm: deterministisches Chaos n  2016
Devonian
čtvrtá geol. perioda paleozoika (prvohor) mezi silurem a karbonem, zahrnující období před 419–359 mil. roků. V tomto období se na pevninách rozšířil hmyz a objevily se první rostliny se semeny, díky nimž mohly být kolonizovány i sušší oblasti. Kromě rozvoje ryb se objevili i první obojživelníci.
česky: devon; slov: devón; něm: Devon n  2018
dew
usazenina vodních kapek na předmětech na zemi nebo blízko jejího povrchu, vznikající kondenzací vodní páry z okolního vzduchu. Tvoří se zpravidla ve večerních a nočních hodinách za slabého větru nebo bezvětří při radiačním ochlazování povrchu předmětů pod teplotu rosného bodu.
česky: rosa; slov: rosa; něm: Tau m; rus: роса  1993-a2
dew gauge
drosometr – historický přístroj ke zjišťování výskytu, popř. množství rosy na povrchu určitého tělesa. V nejjednodušším případě se vizuálně odhadovalo množství rosy usazené na povrchu Duvdevaniho rosoměrné destičky, umístěné do výše listů porostu. Jiné rosoměry byly tvořeny síťkou zavěšenou na vahadle vah, jimiž se určoval přírůstek hmotnosti síťky s usazenou rosou. Tento princip se využíval rovněž při registraci rosy drosografy. Viz též ovlhoměr.
česky: rosoměr; slov: rosomer; něm: Taumesser m, Drosometer n; rus: росомер  1993-a3
dew point
česky: bod rosný; slov: rosný bod; něm: Taupunkt m; fr: point de rosée m; rus: точка росы  1993-a3
dew point deficit
rozdíl teploty vzduchu a teploty rosného bodu. Patří mezi charakteristiky vlhkosti vzduchu užívané zejména na výškových mapách. Jako synonyma se někdy nesprávně používá označení sytostní doplněk.
česky: deficit teploty rosného bodu; slov: deficit teploty rosného bodu; něm: Taupunktdifferenz f; fr: dépression du point de rosée f, déficit du point de rosée m; rus: депрессия точки росы, дефицит точки росы  1993-a3
dew point depression
rozdíl teploty vzduchu a teploty rosného bodu. Patří mezi charakteristiky vlhkosti vzduchu užívané zejména na výškových mapách. Jako synonyma se někdy nesprávně používá označení sytostní doplněk.
česky: deficit teploty rosného bodu; slov: deficit teploty rosného bodu; něm: Taupunktdifferenz f; fr: dépression du point de rosée f, déficit du point de rosée m; rus: депрессия точки росы, дефицит точки росы  1993-a3
dew point spread
rozdíl teploty vzduchu a teploty rosného bodu. Patří mezi charakteristiky vlhkosti vzduchu užívané zejména na výškových mapách. Jako synonyma se někdy nesprávně používá označení sytostní doplněk.
česky: deficit teploty rosného bodu; slov: deficit teploty rosného bodu; něm: Taupunktdifferenz f; fr: dépression du point de rosée f, déficit du point de rosée m; rus: депрессия точки росы, дефицит точки росы  1993-a3
dew point temperature
syn. bod rosný – hodnota teploty, při níž se vlhký vzduch o dané hodnotě směšovacího poměru vodní páry stane nasyceným vzhledem k vodě následkem izobarického ochlazování. Při poklesu teploty pod hodnotu teploty rosného bodu dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu a vzniká rosa nebo mlha. Při relativní vlhkosti vzduchu menší než 100 % je teplota rosného bodu vždy nižší než teplota vzduchu. Deficit teploty rosného bodu je tím větší, čím je při dané teplotě vzduchu menší relativní vlhkost vzduchu. Na stanicích ČR se teplota přízemního rosného bodu získává výpočtem ze staničního tlaku vzduchu, hodnoty teploty vzduchu a relativní vlhkosti, měřených pomocí teplotně–vlhkostních senzorů HUMICAP, v případě nefunkčnosti tohoto přístroje pak výpočtem z údajů psychrometru. Teplotu rosného bodu lze také určit z psychrometrických tabulek. Na aerologickém diagramu se vynáší vertikální profil teploty rosného bodu jako charakteristika vertikálního profilu vlhkosti vzduchu. Teplotu rosného bodu v dané izobarické hladině lze např. určit z definice směšovacího poměru a vhodného řešení Clausiovy–Clapeyronovy rovnice. Přibližnou hodnotu teploty rosného bodu lze též měřit přímo kondenzačním vlhkoměrem nebo termohygroskopem. Teplota rosného bodu ve spojení s měřenou teplotou vzduchu patří k zákl. charakteristikám vlhkosti vzduchu a zakresluje se do synoptických map a aerologických diagramů. Využívá se v řadě empir. vzorců, např. ve Ferrelově vztahu, při předpovědi přízemních mrazů, mlhy apod. Patří ke konzervativním vlastnostem vzduchových hmot. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny, teplota bodu ojínění.
česky: teplota rosného bodu; slov: teplota rosného bodu; něm: Taupunkt m, Taupunkttemperatur f; rus: температура точки росы  1993-a3
dew-point formula
syn. vzorec Ferrelův – vztah umožňující přibližné určení výšky základny konvektivní oblačnosti nad zemí jako funkce deficitu teploty rosného bodu (T – Td). Má tvar:
z=122,6(TTd)
kde z je výška základny konv. oblačnosti v m, T teplota vzduchu ve °C, měřená v meteorologické budce a Td teplota rosného bodu. Vztah se nazývá podle amer. fyzika W. Ferrela (1817–1891) a vychází z předpokladu, že teplota klesá s výškou o 9,8 °C a rosný bod o 1,8 °C na každý kilometr nadmořské výšky, což je přibližně správné v dobře promíchávané mezní vrstvě. Platnost tohoto přibližného vztahu experimentálně potvrdilo více autorů. V něm. met. literatuře bývá označován jako Henningův vzorec, v amer. literatuře se používá název „dew–point formula“. V současné době se s jeho použitím setkáváme jen zřídka.
česky: vztah Ferrelův; slov: Ferrelov vzťah; něm: Ferrel-Formel f; rus: формула Ферреля  1993-a3
dewpoint front
úzká přechodová zóna v mezosynoptickém nebo až synoptickém měřítku mezi vzduchovými hmotami, které se výrazněji liší v množství obsažené vodní páry. Pro vlhkostní rozhraní je typický zvětšený horiz. gradient charakteristik vlhkosti vzduchu; např. gradient teploty rosného bodu může dosahovat hodnot až 10 °C na 10 km. V blízkosti vlhkostního rozhraní dochází podobně jako v případě atmosférické fronty často ke stáčení větru, naopak výskyt brázdy nízkého tlaku vzduchu podél rozhraní není typický. Rozdíly v teplotě vzduchu mezi suchou a vlhkou stranou bývají poměrně malé, přičemž vzduch na suché straně bývá ve dne o něco teplejší a v noci o něco chladnější než na vlhké straně. Ve stř. zeměp. šířkách je hlavním mechanizmem formování vlhkostního rozhraní velkoprostorové konfluentní proudění z různých ohnisek vzniku vzduchových hmot.
Vlhkostní rozhraní lze typicky detekovat v místech styku tropického mořského a pevninského vzduchu, ale také v zónách, kde se setkává vzduch pocházející z oblastí s rozdílnou vlhkostí půdy a s různým vegetačním pokryvem i využíváním krajiny člověkem. Kvazistacionární vlhkostní rozhraní, charakteristické pouze reverzibilním denním chodem pohybu, se často vyskytuje na jaře a v létě východně od Skalnatých hor, kde bývá nezřídka odpovědné za explozivní zesílení konvektivních bouří provázených tornády a krupobitím. Vlhkostní rozhraní se objevují i v jiných částech světa, např. na severu Indie, ve vých. oblastech Číny a na Pyrenejském poloostrově.
V odb. slangu se pro vlhkostní rozhraní používá angl. označení dryline. Viz též pole frontogenetické.
česky: rozhraní vlhkostní; slov: vlhkostné rozhranie; rus: сухая линия, линия точки росы  2019
dewpoint hygrometer
vlhkoměr sloužící k určení teploty rosného bodu nebo teploty bodu ojínění stanovením teploty uměle ochlazovaného, zpravidla leštěného, kovového povrchu v okamžiku, kdy se na něm objeví kapalná nebo pevná fáze vody.
česky: vlhkoměr kondenzační; slov: kondenzačný vlhkomer; něm: Kondensationshygrometer n, Taupunkthygrometer n, Taupunktzeiger m; rus: конденсационный гигрометр  1993-a3
diagnostic equations
česky: rovnice diagnostické; slov: diagnostické rovnice; něm: diagnostische Gleichung f; rus: диагностические уровнения  2014
diamond dust
jednoduché, velmi malé ledové krystalky, převážně tvaru jehlic, vznášející se ve vzduchu nebo klesající k zemi s nepatrnou pádovou rychlostí. Mohou vznikat při bezoblačné obloze za velmi nízkých teplot kolem –40 °C a při vysoké relativní vlhkosti, kdy promíchávání vzduchu vede k nukleaci ledových krystalů a jejich růstu depozicí. Vznikají ve stabilních vzduchových hmotách často nad výškovou teplotní inverzí. Jsou časté v polárních krajinách, avšak při silných mrazech se vyskytují i ve stř. zeměpisných šířkách. Často jsou viditelné jen při vhodném osvětlení, kdy se třpytí ve slunečním světle a někdy vytvářejí halové sloupy nebo jiné halové jevy.
česky: prach diamantový; slov: diamantový prach; něm: Diamantstaub m; rus: алмазная пыль  1993-a3
differential actinometer
aktinometr měřící jas oblohy v nejbližším okolí Slunce jako rozdíl celkového záření procházejícího vstupním otvorem tubusu radiometru a záření vysílaného samotným slunečním diskem. V ČR se diferenciální aktinometry nepoužívají.
česky: aktinometr diferenciální; slov: diferenciálny aktinometer; něm: Differentialaktinometer n; fr: radiomètre différentiel m; rus: дифференциальный актинометр  1993-a3
diffluence
míra rozbíhavosti proudnic v poli proudění. Někdy se nesprávně zaměňuje s divergencí proudění. Viz též čára difluence.
Termín pochází z lat. diffluentia „rozlévání se, rozptylování se“, které je odvozeno od slovesa diffluere „rozlévat, rozptylovat“ (z dis- „roz-“ a fluere „téci“).
česky: difluence; slov: difluencia; něm: Diffluenz f; fr: diffluence f; rus: диффлюэнция, расходимость  1993-a3
diffluence line
čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází k rozbíhání proudnic. V oblasti přízemní čáry difluence zpravidla vznikají sestupné pohyby vzduchu. Viz též čára konfluence.
česky: čára difluence; slov: čiara difluencie; něm: Diffluenzlinie f; fr: axe de diffluence m; rus: линия расходимости  1993-a2
diffluent flow
proudění charakterizované rozbíhajícími se proudnicemi. Viz též difluence, proudění konfluentní.
česky: proudění difluentní; slov: difluentné prúdenie; něm: diffluente Strömung f; rus: расходимый поток  1993-a1
diffraction phenomenon
jev vznikající v atmosféře ohybem a interferencí světla na malých vodních, zřídka ledových nebo tuhých částicích. Takto vznikají koróna, irizace a glórie, na tuhých částicích Bishopův kruh. Viz též fotometeor.
česky: jev ohybový; slov: ohybový jav; něm: Beugungserscheinung f; rus: явление дифракции  1993-a3
diffuse light
syn. světlo rozptýlené – v meteorologii světlo rozptýlené molekulami vzduchu a aerosolovými částicemi přítomnými v atmosféře.
česky: světlo difuzní; slov: difúzne svetlo; něm: diffuses Licht n, gestreutes Licht n; rus: диффузный свет, рассеянный свет  1993-a1
diffuse radiation
česky: záření difuzní; slov: difúzne žiarenie; něm: diffuse Strahlung f., Streustrahlung f  1993-a1
diffuse solar radiation
syn. záření difuzní, záření oblohy rozptýlené – krátkovlnné záření směřující dolů, dopadající na vodorovnou plochu z prostorového úhlu 2π po odstínění přímého slunečního záření, tj. po zakrytí slunečního disku. Vzniká rozptylem slunečního záření na molekulách vzduchu a na částicích atmosférického aerosolu, např. na vodních kapičkách, ledových krystalcích, různých prachových částicích apod. Nejsilnější rozptýlené sluneční záření přichází z úseku oblohy o šířce několika úhlových stupňů okolo slunečního disku a nazývá se cirkumsolární záření. Protože velikost rozptylu slunečního záření molekulami vzduchu je úměrná převrácené hodnotě čtvrté mocniny vlnové délky, je rozptýlené sluneční záření ve viditelné oblasti bohaté na světlo fialové a modré barvy, čímž se vysvětluje modrá barva oblohy. Rozptyl slunečního záření na větších částicích je však k vlnové délce neutrální, o čemž svědčí bílá barva ozářených oblaků. Vlnové délky rozptýleného slunečního záření se pohybují v rozmezí asi 0,2 až 10 µm. Za jasné oblohy při výškách Slunce větších než 30° nad obzorem roste intenzita rozptýleného slunečního záření v závislosti na zakalení atmosféry od 0,07 asi až do 0,24 kW.m–2. Při oblačném počasí dosahuje ve stř. zeměp. šířkách max. intenzity asi 0,5 kW.m–2, v polárních oblastech při současném výskytu sněhové pokrývky a tenké vrstvy oblaků dokonce až 0,7 kW.m–2. Měří se difuzometry.
darez: oprava něm termínu a odstranění nevhodného ruského termínu. Zde pouze sluneční složka
česky: záření sluneční rozptýlené; slov: rozptýlené slnečné žiarenie; něm: gestreute Sonnenstrahlung f; rus: рассеянная солнечная радиация  1993-a1
diffusiometer
pyranometr měřící v krátkovlnném oboru pouze rozptýlené sluneční záření; je opatřen stínidlem ve tvaru prstence, posuvného ve směru rovnoběžném se zemskou osou nebo pohyblivým stínícím kotoučem, který zabraňuje dopadu přímého slunečního záření na čidlo. Jako difuzometr může být použit v podstatě každý pyranometr s vodorovným čidlem obráceným vzhůru po doplnění příslušným stínidlem.
Termín se skládá z lat. diffusio „rozprostření, rozptýlení“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: difuzometr; slov: difúzometer; něm: Diffusiometer n; fr: diffusiomètre m, diffusomètre m; rus: диффузометр  1993-a3
diffusion coefficient
česky: koeficient difuze; slov: koeficient difúzie; něm: Diffusionskoeffizient m; rus: коэффициент диффузии  1993-a1
diffusion equation
rovnice popisující difuzi působenou v daném prostředí molekulárními procesy nebo turbulentním promícháváním. V atmosféře, která je typickým turbulentním prostředím, je molekulární difuze obvykle zanedbatelná, v meteorologii proto zpravidla používáme rovnici difuze v turbulentní variantě k popisu difuze vodní páry, různých znečišťujících příměsí, tepla apod. V praktických aplikacích se turbulentní procesy nejčastěji vyjadřují pomocí koeficientu turbulentní difuze a rovnici difuze lze pak psát ve tvaru
ct=-v.c+ 1ρx(ρKx cx)+1ρy(ρKycy)+ 1ρz(ρKz cz),
kde t je čas, v vektor rychlosti proudění, ρ hustota vzduchu, Kx, Ky, Kz koeficienty turbulentní difuze pro směry souřadnicových os x, y, z a podle účelu, k němuž rovnici difuze používáme, značí c buď koncentraci vodní páry, koncentraci dané znečišťující příměsi, nebo entalpii apod. Prvý člen na pravé straně reprezentuje přenos veličiny c prouděním (advekcí), zatímco následující tři členy postupně vyjadřují příspěvky turbulentní difuze ve směrech souřadnicových os x, y, z. V případě, kdy je třeba uvažovat určité zdroje nebo negativní zdroje veličiny c (např. dodávku nebo spotřebu tepla neadiabatickými procesy, emise znečišťující příměsi nebo její odstraňování z atmosféry sedimentací, vymýváním srážkami, chem. reakcemi atd.), musíme na pravou stranu připojit další členy v podobě tzv. zdrojových funkcí.
česky: rovnice difuze; slov: rovnica difúzie; něm: Diffusionsgleichung f; rus: уравнение диффузии  1993-a1
diffusion of air pollutants
zmenšování koncentrace znečišťujících látek působené především turbulentní difuzí. Největší význam pro rozptyl znečišťujících příměsí v atmosféře mají turbulentní víry o rozměrech blízkých rozměrům vlečky nebo oblaku příměsi. Víry značně větší přenášejí vlečku (oblak) jako celek, víry značně menší způsobují mísení vzduchu uvnitř vlečky (oblaku) a v obou případech málo přispívají k rozptylu příměsí. Úroveň znečištění ovzduší je kromě rozptylu příměsí ovlivňována procesy samočištění ovzduší. Viz též vlečka kouřová, model Suttonův.
česky: rozptyl příměsí v ovzduší; slov: rozptyl prímesí v ovzduší; něm: Streuung der Beimengungen in der Luft f; rus: рассеяние примесей в атмосфере  1993-a2
diffusive equilibrium
ve fyzice atmosféry vert. rozložení plynů v atmosféře neovlivňované turbulentním promícháváním. Podle Daltonova zákona se v tomto případě jednotlivé plyny ve směsi chovají tak, jako kdyby existovaly samostatně, takže dílčí tlak lehčích plynů klesá s výškou pomaleji než dílčí tlak plynů těžších. V reálné atmosféře se difuzní rovnováha uplatňuje pouze v heterosféře tzn. ve vrstvách výše než zhruba 90 km nad zemským povrchem. V níže ležící homosféře se vlivem turbulentního promíchávání relativní zastoupení základních plynných složek vzduchu s výškou prakticky nemění. Viz též difuzosféra.
česky: rovnováha difuzní; slov: difúzna rovnováha; něm: Diffusionsgleichgewicht n; rus: диффузионное равновесие  1993-a2
diffusosphere
oblast nad turbopauzou do výšek přibližně nad 100 km, v níž je vert. rozložení atm. plynů určováno molekulární difuzí v poli zemské tíže a nikoliv turbulentním promícháváním. Prakticky se shoduje s heterosférou. Viz též turbosféra.
Termín se skládá z lat. diffusio „rozprostření, rozptýlení“ a z řec. σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“).
česky: difuzosféra; slov: difúzosféra; něm: Heterosphäre f; fr: diffusosphère f; rus: диффузосфера  1993-a1
Dines anemometer
anemometr založený na principu Pitotovy trubice, v němž se využívá tlakového rozdílu vytvářeného v aerodyn. trubici k vyvolání zdvihu plováku speciálního manometru. Tlakový rozdíl Δp závisí na rychlosti větru v a hustotě vzduchu ρ podle vztahu
Δp=k.ρv22
kde k je bezrozměrná konstanta, jejíž velikost závisí na vlastnostech aerodyn. trubice. Zdvih plováku je v převážné části stupnice lineárně úměrný přírůstku rychlosti větru. Dinesův anemometr je vhodný k měření krátkodobých fluktuací rychlostí větru. Tvoří součást univerzálního anemografu, který byl v Česku do konce 90. let 20. století hojně používán. První anemometr tohoto typu zkonstruoval angl. meteorolog W. H. Dines v r. 1890. Viz též anemometr tlakový.
česky: anemometr Dinesův; slov: Dinesov anemometer; něm: Anemometer nach Dines n, Staurohranemometer n, Druckröhrenanemometer n; fr: anémomètre à tube (de pression) m, anémomètre de Dines m; rus: анемометр Дайнса  1993-a2
dip of horizon
syn. snížení horizontu – viz zvýšení obzoru.
česky: snížení obzoru; slov: zníženie obzoru; něm: Horizontdepression f; rus: депрессия горизонта, понижение горизонта  1993-a1
díra oblačná průletová
(z angl. cloud hole) – kruhová nebo eliptická bezoblačná mezera, v jejímž středu může být patrná virga. Jev byl identifikován v oblacích altocumulus nebo cirrocumulus, v nichž se mohou vyskytnout přechlazené vodní kapky, které nemrznou vzhledem k nedostatku ledových jader. Na družicových snímcích byl zaznamenán i v oblacích druhu altostratus či cirrostratus. Náhlý vzrůst koncentrace ledových jader může vyvolat vznik drobných ledových krystalků a jejich růst na úkor vypařujícich se kapek. Vypadávání krystalů může vytvořit virgu. Ke zvýšení koncentrace aktivních ledových jader nebo náhlému zmrznutí malých přechlazených kapek může dojít turbulencí a poklesem tlaku při průletu letadla. Jde o velmi řídký jev, který je však při svém výskytu na obloze jasně patrný a bývá občas nesprávně interpretován. Morfologicky byl jev zařazen v roce 2017 do kategorie zvláštnosti oblaků pod označením cavum. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, pruh rozpadový.
česky: díra oblačná průletová; slov: preletová oblačná diera; něm: Wolkenlücke f, Wolkenloch n; fr: trou de virga m  2014
direct numerical simulation method
(Direct Numerical Simulation) – metoda numerického modelování turbulence, která vychází z přímého řešení pohybových (Navierových – Stokesových) rovnic na zvolené prostorové oblasti pro velmi rychle se měnící okamžité hodnoty složek rychlosti proudění, teploty, tlaku, popř. dalších veličin, např. koncentrací příměsí při vhodně zadaných počátečních a okrajových podmínkách. Nalezení obecného řešení tohoto problému je velice obtížné zejména z hlediska nároků na výpočetní techniku, neboť výpočetní síť musí být natolik hustá, aby zachytila i nejmenší turbulentní víry, a této hustotě musí odpovídat i velikost časového kroku při numerické integraci. Přibližně od 80. let 20. století se v odborné literatuře objevují různá dílčí řešení, zejména pro případy proudění v oblasti charakterizované Reynoldsovým číslem o velikosti odpovídající max. řádu 103.
česky: metoda přímé simulace DNS; slov: metóda priamej simulácie DNS; něm: Direkte Numerische Simulation f (DNS)  2014
direct radiation
česky: záření přímé; slov: priame žiarenie; něm: direkte Strahlung f; rus: прямая радиация  1993-a1
direct solar radiation
krátkovlnné záření přicházející z malého prostorového úhlu kolem středu slunečního kotouče (5.10-3 sr). Přímé sluneční záření dopadající na plochu kolmou k paprskům se měří pyrheliometry nebo aktinometry. Intenzita přímého slunečního záření klesá s růstem délky dráhy slunečních paprsků v atmosféře, tedy s poklesem nadm. výšky místa měření a s poklesem výšky Slunce nad obzorem, dále klesá i s růstem zakalení atmosféry. Je-li Slunce zakryto oblaky, je intenzita přímého slunečního záření nulová.
česky: záření sluneční přímé; slov: priame slnečné žiarenie; něm: direkte Sonnenstrahlung f; rus: прямая солнечная радиация  1993-a3
discharge
1. pohyb vody skrz průtočný profil;
2. objem vody, která proteče průtočným profilem za sekundu. Extrémní průtoky jsou dosahovány při povodni, resp. za hydrologického sucha. Viz též odtok.
česky: průtok; slov: prietok; něm: Durchfluss m; rus: расход  1993-a3
disdrometer
přístroj pro stanovení charakteristik padajících dešťových kapek, popř. i jiných srážkových částic, především krup, krupek a sněhových vloček. Podle fyzikálního principu, na němž je založeno měření charakteristik padajících kapek, lze identifikovat několik skupin měřících zařízení. Nejstarší metody využívají registraci kapek dopadajících na pevnou podložku. Předchůdcem distrometru bylo hodnocení stop kapek zachycených na obarvený filtrační papír. Významným pokrokem byl známý distrometr Josse a Waldvogela z roku 1967, který automaticky registroval a převáděl na elektrický signál deformační sílu úderu kapek dopadajících na podložku. Tento typ zařízení se často užívá jako referenční ve srovnávacích studiích. Využití piezoelektrických vlastností podložky je další modifikací tohoto principu.
Distrometry často souhrnně označované jako optické měří nejčastěji zeslabení záření při průchodu srážkových částic ozářenou oblastí. Používá se záření různých frekvencí a uspořádání světelných zdrojů. Hodnocení útlumu umožňuje určit nejen velikost, nýbrž i pádovou rychlost částice. Z časového záznamu základních charakteristik srážkových částic lze stanovit rozdělení jejich velikosti i další globální charakteristiky, jako jsou intenzita srážek, kapalný vodní obsah, koeficient radarové odrazivosti, útlum elektromagnetických vln srážkovými částicemi, kinetická energie částic aj. Zvláštním typem optického distrometru je videodistrometr, který pomocí vysokofrekvenčního snímkování srážkových částic navíc zjišťuje i jejich tvar.
Termín pochází z angl. disdrometer, což je akronym slov distribution „rozdělení“, drop „kapka“ a meter „měřič“, tedy „měřič rozdělení kapek“. Do češtiny se termín dostal přes němčinu, což vysvětluje změnu souhlásky (něm. Tropfen „kapka“). Varianta distrometer se někdy vyskytuje i v anglických textech, což lze vysvětlit důrazem na slovo distribution, a to obecně různých typů částic bez omezení pouze na kapky.
česky: distrometr; něm: Distrometer m; fr: disdromètre; rus: дисдрометр  2021
dispersion coefficient
česky: koeficient disperze; slov: koeficient disperzie; něm: Dispersionskoeffizient m; rus: коэффициент рассеяния  1993-a1
dispersion conditions
charakterizují schopnost atmosféry rozptylovat látky vypouštěné ze zdrojů znečišťování ovzduší. V předpovědní praxi ČHMÚ jsou charakterizovány ventilačním indexem (viz vrstva směšovací). Takto definované rozptylové podmínky v chladné polovině roku silně záporně korelují s koncentracemi suspendovaných částic PM10 a oxidů dusíku.
česky: podmínky rozptylové; slov: disperzné podmienky  2015
dispersion model
obecně souhrnný název pro ty modely znečištění ovzduší, které zahrnují přímé modelování (na základě fyzikálního popisu) prostorového rozptylu znečišťujících příměsí v atmosférickém prostředí. Jako triviální příklad sem patří gaussovské rozptylové modely, pokročilejšími verzemi jsou mj. vlečkové modely nebo puff modely, popř. celá rozsáhlá skupina eulerovských modelů. Protějškem jsou receptorové modely, jež nezahrnují fyzikální přístup k modelování prostorového rozptylu příměsí. V současné době se pojem disperzní modely u některých autorů přednostně používá pro sofistikované modely, v nichž je vyjádření pole proudění realizováno aplikací vhodně zvoleného modelu turbulentního prouděnímezní vrstvě atmosféry.
česky: model disperzní; slov: disperzný model  2014
dissipating front
atmosférická fronta, jejíž hlavní projevy slábnou či mizí a při jejímž přechodu se meteorologické prvky mění jen málo. Např. srážky slábnou nebo ustávají, oblačnost se rozpadá, vítr slábne a jeho stáčení se stává nevýrazným. Viz též frontolýza.
česky: fronta rozpadající se; slov: rozpadajúci sa front; něm: auflösende Front f; fr: front diffus m; rus: размытый фронт  1993-a3
dissipation trail
bezoblačný pruh, který lze pozorovat po průletu letadla tenkou vrstvou oblačnosti středního a horního patra. Rozpadový pruh se může vytvořit při ohřátí oblačného vzduchu, který obsahuje vodní kapky nebo ledové krystalky, horkými výfukovými plyny letadla. Při zvýšení teploty relativní vlhkost klesne, oblačné elementy se vypaří a v oblaku vzniká bezoblačná mezera. Alternativní vysvětlení pro vznik rozpadového pruhu při průletu letadla oblakem s přechlazenými kapkami spočívá v rychlém mrznutí přechlazených kapek nebo vzniku ledových krystalků v důsledku turbulence a poklesu tlaku vyvolaných průletem letadla. Vznikající ledové krystalky rostou v přesyceném prostředí a vypadávají do nižších hladin, kde se vypařují. Při pádu před vypařením mohou vytvářet virgu. Rozpadový pruh se může transformovat v tzv. oblačnou díru. Viz též pruh kondenzační, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova.
česky: pruh rozpadový; slov: rozpadový pruh; něm: Dissipationsstreifen m; rus: диссипационный след, растекающийся след  1993-a3
distant thunderstorm
bouřka, při níž je v daném místě slyšitelné alespoň jedno zahřmění a doba mezi bleskem a zahřměním je delší než 10 s (tj. bouřka se vyskytuje ve vzdálenosti více než 3 km). V pozorovací praxi vzdálené bouřky rozdělujeme na bouřky vzdálené do 5 km od místa pozorování a na bouřky vzdálené více než 5 km od místa pozorování. Největší vzdálenost vzdálené bouřky závisí především na hladině akust. šumu v místě pozorování a na směru větru. Ve dne bývá zpravidla 15 až 20 km, v noci až 25 km (výjimečně jsou možné i delší vzdálenosti). Viz též bouřka blízká, bouřka na stanici, hrom.
česky: bouřka vzdálená; slov: vzdialená búrka; něm: entferntes Gewitter n; fr: orage lointain m; rus: отдаленная гроза  1993-a2
distant meteorological measurement
česky: měření meteorologické dálkové; slov: diaľkové meteorologické meranie; něm: meteorologische Fernerkundung f, Remote sensing n; rus: дистанционное метеорологическое измерение  1993-a3
distant thermometer
syn. teploměr distanční – teploměr upravený pro dálkové měření teploty.
česky: teploměr dálkový; slov: diaľkový teplomer; něm: Fernthermometer n, Thermometer für Fernmessung n; rus: дистанционный термометр  1993-a2
distillation pyranometer
syn. lucimetr.
česky: pyranometr destilační; slov: destilačný pyranometer  1993-a1
distrail
bezoblačný pruh, který lze pozorovat po průletu letadla tenkou vrstvou oblačnosti středního a horního patra. Rozpadový pruh se může vytvořit při ohřátí oblačného vzduchu, který obsahuje vodní kapky nebo ledové krystalky, horkými výfukovými plyny letadla. Při zvýšení teploty relativní vlhkost klesne, oblačné elementy se vypaří a v oblaku vzniká bezoblačná mezera. Alternativní vysvětlení pro vznik rozpadového pruhu při průletu letadla oblakem s přechlazenými kapkami spočívá v rychlém mrznutí přechlazených kapek nebo vzniku ledových krystalků v důsledku turbulence a poklesu tlaku vyvolaných průletem letadla. Vznikající ledové krystalky rostou v přesyceném prostředí a vypadávají do nižších hladin, kde se vypařují. Při pádu před vypařením mohou vytvářet virgu. Rozpadový pruh se může transformovat v tzv. oblačnou díru. Viz též pruh kondenzační, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova.
česky: pruh rozpadový; slov: rozpadový pruh; něm: Dissipationsstreifen m; rus: диссипационный след, растекающийся след  1993-a3
distribution of climatic element
rozdělení klimatického prvku v čase nebo prostoru, které je důsledkem časových změn a prostorové diferenciace klimatických jevů. U klimatických prvků, jevů a charakteristik studujeme jednak časové rozložení, tedy denní a roční chod, jednak jejich geogr. nebo plošné rozložení, zpravidla s pomocí kartografického znázornění. Vert. rozložení klimatických prvků nazýváme změnou klimatických prvků s nadm. výškou.
česky: rozložení klimatického prvku; slov: rozloženie klimatického prvku; něm: Verteilung des klimatischen Elementes f; rus: распределение климатического элемента  1993-a1
diurnal sum of meteorological elements
součet všech hodnot meteorologického prvku zjištěných ve stanovených termínech za 24 h. Užívá se především denní úhrn srážek.
česky: úhrn meteorologického prvku denní; slov: denný úhrn meteorologického prvku; něm: Tagessumme meteorologischer Elemente f; rus: суточная сумма метеорологического элемента  1993-a2
divergence equation
teorém divergenční rovnice nejčastěji uváděný ve tvaru odvozeném v p-systému:
ddt (p.v) + (vxx)2 + 2vx yvy x + (vy y)2 + ϖx vxp +ϖy vyp -λξ+vx λy -vyλ x=-p2Φ,
kde p.v značí izobarickou divergenci proudění, jehož rychlost v má horiz. složky vx a vy,
p2=2 x2+2 y2,
představuje Laplaceův operátor aplikovaný v izobarické ploše, ξ relativní vorticitu, t je čas, p tlak vzduchu, ω vertikální rychlost v p-systému, λ Coriolisův parametr a Φ geopotenciál. Tuto rovnici lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice x, resp. y a obě takto vzniklé rovnice sečteme. Rovnice divergence doplňuje skupinu prognostických rovnic, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění. Zanedbáme-li v ní členy
ddt(p.v) , ϖxvxp a ϖy vyp , které jsou při atm. dějích synoptického měřítka zpravidla řádově menší než ostatní členy, dostaneme balanční rovnici. Viz též rovnice vorticity, rovnice tendence relativní topografie.
česky: rovnice divergence; slov: rovnica divergencie; něm: Divergenzgleichung f; rus: уравнение дивергенции  1993-a3
divergence of wind
divergence ve standardní souřadnicové soustavě je dána vztahem
D=vx x+vy y+vz z,
kde vx, vy, vz jsou složky vektoru rychlosti proudění příslušející souřadným osám x, y, z. Veličinu
DH=vx x+vy y,
nazýváme horiz. divergencí. Při DH > 0 mluvíme o divergentním proudění, v opačném případě při DH < 0 mluvíme o konvergentním proudění. Zápornou divergenci, resp. zápornou horiz. divergenci též nazýváme konvergencí, resp. horiz. konvergencí. Pro označení divergence rychlosti proudění v se v literatuře nejčastěji užívá symbol ∇.v nebo div v, analogicky ∇H v nebo divH v jde-li o horiz. divergenci. V p-systému musíme místo horiz. divergence používat divergenci izobarickou, kterou obvykle značíme ∇pv nebo divp v. Divergence proudění má značný význam pro mechanismus tlakových změn v atmosféře, nenulová horiz. (v p-systému izobarická) divergence je spojena s vertikálními pohyby ve vzduchové hmotě a podílí se tak mimo jiné na vytváření podmínek pro vznik a vývoj oblačnosti. Viz též rovnice divergence.
česky: divergence proudění; slov: divergencia prúdenia; něm: Strömungsdivergenz f; fr: divergence du vent f, divergence des vents f; rus: дивергенция ветра  1993-a3
divergence theorem
česky: teorém divergenční; slov: divergenčná teoréma; něm: Divergenzregel f  1993-a1
divergence theory of cyclogenesis
teorie, podle níž cyklony vznikají a prohlubují se v důsledku rozbíhavosti čili difluence proudnic ve stř. troposféře, a anticyklony v důsledku sbíhavosti čili konfluence proudnic. V praxi byly pro tyto účely používány mapy absolutní topografie 700 hPa a 500 hPa. Divergenční teorii cyklogeneze vypracoval něm. meteorolog R. Scherhag v r. 1933, z hlediska současných poznatků je již překonána.
česky: teorie cyklogeneze divergenční; slov: divergenčná teória cyklogenézy; něm: Divergenztheorie der Zyklogenese f, Sherhag-Theorie der Zyklogenese f; rus: дивергентная теория циклогенеза, дивергентная теория циклонообразования  1993-a1
divergent flow
1. proudění s nenulovou divergencí, v meteorologii zpravidla proudění s nenulovou horiz. nebo izobarickou divergencí. Opakem je proudění nedivergentní s nulovou, v meteorologii opět zpravidla horiz. nebo izobarickou divergencí;
2. proudění s kladnou divergencí, v meteorologii zpravidla proudění s kladnou horiz. nebo izobarickou divergencí. Opakem je proudění konvergentní se zápornou divergencí neboli konvergencí. Pro odlišení od proudění divergentního, uvedeného v prvém významu, je však v tomto případě vhodnější používat spíše označení proudění divergující, resp. proudění konvergující. Proudění divergující se někdy nespr. ztotožňuje s prouděním difluentním a podobně proudění konvergující s prouděním konfluentním. V atmosféře však může běžně existovat např. konvergující difluentní proudění, jestliže se horiz. nebo izobarické proudnice v dané oblasti rozbíhají, tj. nastává difluence, avšak v důsledku zpomalování proudění podél proudnic je celkový tok hmotnosti vzduchu přes hranice této oblasti záporný, tj. vtékání převládá nad vytékáním a existuje tedy konvergence proudění. Analogicky si lze představit i divergující konfluentní proudění.
česky: proudění divergentní; slov: divergentné prúdenie; něm: divergente Strömung f; rus: дивергентный поток  1993-a1
Dobson spectrophotometer
přístroj, který slouží k určení celkového množství ozonu ve vert. sloupci atmosféry se spodní základnou na zemském povrchu a s horní základnou na vnější hranici atmosféry. Dobsonův spektrofotometr umožňuje měřit absorpci slunečního záření v oblasti absorpčních čar O3 v ultrafialové části slunečního spektra. Z těchto měření se pak vypočítává celkový obsah ozonu v atmosféře. Tyto údaje slouží současně jako referenční data pro kontrolu správnosti výsledků ozonometrické sondáže, prováděné pomocí ozonových sond. Světová síť pro měření celkového ozonu pomocí Dobsonova spektrofotometru vznikla z iniciativy Světové meteorologické organizace, která ji metodicky řídí. 
česky: spektrofotometr Dobsonův; slov: Dobsonov spektrofotometer; něm: Dobson-Spektrophotometer n; rus: спектрофотометр Добсона  1993-a3
Dobson Unit
(D.U.) – jednotka celkového množství daného plynu v zemské atmosféře, pojmenovaná podle profesora oxfordské univerzity G. Dobsona, konstruktéra stejnojmenného spektrofotometru. Většinou se používá jako jednotka celkového množství ozonu. 1 D.U. celkového ozonu je definována jako množství ozonu obsažené ve vertikálním sloupci zemské atmosféry, které by po stlačení na 1 013 hPa při teplotě 0 °C vytvořilo vrstvu silnou 10-3 cm. Například celkové množství ozonu 300 D.U. by vytvořilo za uvedených podmínek homogenní ozonovou vrstvu silnou 3 mm.
česky: jednotka Dobsonova; slov: Dobsonova jednotka; něm: Dobson-Einheit f , Dobson Unit f; rus: единица Добсона  2014
dog days
lid. označení pro období největších veder, používané zejména v některých oblastech stř. a již. Evropy. Název se traduje od starověku. Řekové a Římané totiž dávali výskyt veder do souvislosti s východem hvězdy Sírius nazývané též „Psí hvězda" (canis – lat. pes), v jejíž blízkosti se Slunce na obloze nachází od 22. července do 23. srpna. Na sev. polokouli připadá období veder zpravidla na červenec a na prvou dekádu srpna, přičemž jeho délka a výraznost závisí především na stupni kontinentality daného místa a na cirkulačních poměrech.
česky: dny psí; slov: kanikula; něm: Hundstage m/pl; fr: canicule f; rus: самые жаркие дни, собачья погода  1993-a1
doldrums
syn. tišiny tropické – pásmo bezvětří nebo slabých proměnlivých větrů v některých úsecích vnitřní části intertropické zóny konvergence. Námořnické označení pro rovníkové tišiny je doldrums.
česky: tišiny rovníkové; slov: rovníkové tíšiny; něm: äquatoriale Kalmen f/pl, äquatoriale Windstillen f/pl; rus: экваториальная зона затишья  1993-a2
double penalty
nežádoucí efekt při tradiční verifikaci meteorologické předpovědi, kdy i jen trochu nepřesně lokalizovaná předpověď jevu vykazuje horší verifikační skóre než předpověď, že jev vůbec nenastane. Tento efekt vzniká započtením chyby jak v místě, kam byl jev předpovězen, avšak nenastal, tak i v místě, kde se vyskytl, aniž sem byl předpovězen. Rostoucí horizontální rozlišení modelů numerické předpovědi počasí tento efekt zesiluje, protože předpověď sice může lépe vystihnout detailní strukturu pole určitého meteorologického prvku (např. konvektivních srážek), avšak vzhledem k chaotické povaze atmosféry není možné očekávat absolutně přesnou lokalizaci jednotlivých elementů této struktury. Tento nedostatek odstraňují zejména metody prostorové verifikace a objektově orientované verifikace meteorologické předpovědi.
česky: penalizace dvojitá  2021
Dove law
syn. zákon bouří – pravidlo charakterizující stáčení větru ve vyšších zeměp. šířkách na daném místě, které zformuloval H. W. Dove v r. 1835. Zní: vítr se na sev. polokouli stáčí za Sluncem, což je ve směru pohybu hodinových ručiček, na již. polokouli se stáčí v opačném směru. Uvedený poznatek přispěl ke stanovení některých navigačních pravidel v námořní plavbě v oblasti nebezpečných cyklon. Proto Doveho zákon bývá někdy též nazýván zákon bouří. Podle současných poznatků toto pravidlo platí pouze při pohybu cyklon od západu na východ, na sev. polokouli v oblastech, jimiž prochází již. část postupujících cyklon, na již. polokouli v oblastech sev. části těchto cyklon. Uvedený jev nesouvisí se zdánlivým pohybem Slunce.
česky: zákon Doveho; slov: Doveho zákon; něm: Dovesches Gesetz n; rus: закон Дове  1993-a1
downburst
[daunbé(r)st] – extrémně silný sestupný konvektivní proud v rámci konvektivní bouře, který je příčinou vzniku ničivých divergujících větrů u zemského povrchu. Horiz. průměr tohoto jevu se pohybuje v rozmezí metrů až desítek kilometrů. Downburst je vázán na konvektivní oblaky, ne však vždy nutně druhu cumulonimbus. Podle horiz. rozsahu ničivých větrů se downburst dělí na macroburstmicroburst. Pro termín downburst, převzatý z angličtiny, se občas používá čes. termín propad studeného vzduchu.
Termín zavedi japonsko-amer. meteorolog T. T. Fujita v r. 1976. Odvodil ho od termínu downdraft, aby odlišil jeho zvlášť intenzivní případy. Skládá se z angl. down „dole, dolů“ a burst „výbuch, poryv“.
česky: downburst; slov: downburst; něm: starker Abwind m; fr: rafale descendante f; rus: нисходящий порыв  1993-a3
downdraft
prostorově omezený sestupný pohyb vzduchu, typický pro konvektivní bouře, zpravidla doprovázený silnými srážkami (deštěm či kroupami). Maximální vertikální rychlost sestupných proudů dosahuje přibližně poloviční hodnoty rychlosti výstupných proudů. Pro extrémně silné sestupné konv. proudy se používá termín downburst, popř. microburst. V supercele rozlišujeme přední a zadní sestupný proud. Slangově se v češtině používá původní angl. termín downdraft [daundraft].
česky: proud konvektivní sestupný; slov: zostupný konvektívny prúd; něm: konvektiver Abwind m, downdraft m; rus: нисходящий поток  2014
downdraft
v odborném slangu označení pro sestupný konvektivní proud.
Termín je přejat z angličtiny. Skládá se z angl. down „dole, dolů“ a draft, které ve starší podobě draught znamená mj. „tah“ (např. v komíně).
česky: downdraft; slov: downdraft; něm: Abwind m, Downdraft m  2015
downward movement of air
syn. sestup vzduchu – vertikální pohyb vzduchu s vertikální složkou směřující dolů, směrem k zemskému povrchu. Mezi takové pohyby vzduchu patří zejména:
a) kompenzující sestupné pohyby při konvekci, především v sestupných konvektivních proudech;
b) subsidence vzduchu v centrálních částech anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu;
c) klouzavé sestupné pohyby teplého vzduchu na katafrontách;
d) sestupné pohyby související s vlivem orografie na pole větru, především kompenzující sestupy v závětří horských hřebenů, v sestupné části vln ve vlnovém nebo vírovém proudění apod.;
e) sestupné pohyby na zvlněné spodní hranici vrstvy s inverzí teploty vzduchu.
česky: pohyb vzduchu sestupný; slov: zostupný pohyb vzduchu; něm: absinkende Luft f; rus: нисходящие движения воздуха  1993-b3
downward radiation
málo používané označení pro úhrn globálního slunečního záření a záření atmosféry směřujícího k zemskému povrchu. Viz též záření směřující nahoru.
česky: záření směřující dolů; slov: žiarenie smerujúce dole; něm: nein. Abwärtsstrahlung f, abwärtsgerichtete Strahlung f; rus: нисходящaя радиация , радиация направленная вниз  1993-a3
downwelling
mezinárodně užívané označení pro pokles povrchové vody do hlubin světového oceánu v rámci jeho termohalinní cirkulace. Dochází k němu především v severním Atlantiku (voda pocházející z Golfského proudu) a při pobřeží Antarktidy (v prostoru uzavřeném Západním příhonem). V těchto oblastech nárůstá hustota oceánské vody díky intenzinímu výparu, který způsobuje její ochlazování i nárůst salinity.
Termín je přejat z angličtiny, kde vznikl podle vzoru staršího slova upwelling. Skládá se ze slov down „dole, dolů“ a well  „prýštět, trýskat“ (od well „studna“).
česky: downwelling; slov: downwelling; něm: Absinken n  2017
downwind side
prostor za překážkou ve směru proudění vzduchu, v klimatologii po směru převládajícího větru, kde se ještě projevuje závětrný efekt. Jeho dosah může být i několik set km za překážkou v závislosti na jejích vlastnostech (relativním převýšení, tvaru), uvažovaném meteorologickém prvku a na podmínkách v atmosféře (rychlosti větru a jeho orientaci vůči orografii, na vertikální stabilitě atmosféry aj.). Závětří však pozorujeme i za menšími přírodními nebo umělými překážkami, např. větrolamy.
česky: závětří; slov: závetrie, záveterná strana; něm: Lee f, Leeseite f; rus: подветренная сторона  1993-a3
drag coefficient
nevhodně koeficient tření – koeficient charakterizující vliv tření o zemský povrch na proudění vzduchu. Je definován jako poměr druhé mocniny frikční rychlosti k druhé mocnině rychlosti proudění (popř. rychlosti geostrofického větru) v určité hladině atmosféry. Odporový koeficient roste s členitostí a drsností zemského povrchu. Používá se ve fyzice mezní vrstvy atmosféry a v dynamické meteorologiiparametrizaci vlivu tření o zemský povrch na proudění v atmosféře. Viz též tření v atmosféře, drsnost povrchu.
česky: koeficient odporový; slov: odporový koeficient; něm: Widerstandsbeiwert m; rus: коэффициент сопротивления, коэффициент трения  1993-a2
drainage basin
území ohraničené rozvodnicí, z něhož veškerý odtok směřuje do společného profilu vodního toku, popř. jiného hydrologického útvaru.
česky: povodí; slov: povodie; něm: Einzugsgebiet n, Flussgebiet n; rus: водосборный бассейн  1993-a2
drainige divide
geomorfologický útvar, kterým vede orografická rozvodnice.
česky: rozvodí; slov: rozvodie; něm: Wasserscheide f; rus: водораздельная формация  1993-a3
drainige divide
hranice, která rozděluje odtok do sousedních povodí. Rozlišujeme orografické rozvodnice, určené tvarem reliéfu a rozdělující povrchový odtok, a rozvodnice podzemní vody, označované též jako hydrogeologické.
česky: rozvodnice; slov: rozvodnica; něm: Wasserscheidelinie f; rus: водораздел  1993-a3
draught
1. proudění vzduchu v uzavřených objektech (budovy, sila, doly, tunely apod.), vyvolané zpravidla rozdílnou teplotou nebo rozdílným tlakem vzduchu uvnitř a vně těchto objektů. Subjektivně může být pociťováno příjemně i nepříjemně;
2. nevhodný název pro proudění vzduchu zesílené vlivem místních zvláštností terénu, např. na vrcholech kopců, v sedlech, průsmycích apod. Viz též efekt tryskový, efekt nálevkový.
česky: průvan; slov: prievan; něm: Luftzug m, Durchzug m  1993-a1
drawing of weather charts
zakreslování meteorologických informací, tj. pozorovaných hodnot meteorologických prvků nebo jevů po jejich dekódování z meteorologických zpráv do podkladových map různých zobrazení a měřítek. Informace se zakreslují pomocí znaků a číslic uspořádaných kolem staničního kroužku podle příslušného staničního modelu, odlišného podle měřítka mapy, jejího účelu a druhu. Kreslení povětrnostních map se provádí automaticky pomocí výpočetní techniky. Dříve se povětrnostní mapy kreslily ručně, což bylo časově i personálně velmi náročné. Viz též analýza synoptických map.
česky: kreslení povětrnostních map; slov: kreslenie poveternostných máp; něm: Wetterkartenzeichnen n; rus: составление синоптических карт  1993-a3
drifting dust or sand
zvířený prach nebo písek nedosahující výšky očí pozorovatele (cca 150 cm nad zemí), takže dohlednost není znatelně snížena. Viz též sníh nízko zvířený.
česky: prach nebo písek nízko zvířený; slov: nízko zvírený prach alebo piesok; něm: Staub-/Sandfegen n; rus: пыльный или песчаный позёмок  2019
drifting or blowing dust
česky: prach zvířený; slov: zvírený prach; něm: Staubfegen oder Staubtreiben n; rus: пыльный позёмок или пыльная низовая метель  2019
drifting or blowing dust or sand
litometeor tvořený částicemi prachu a/nebo písku zdviženého větrem nad zemský povrch. Podle výšky výzdvihu rozeznáváme nízko zvířený prach nebo písek a vysoko zvířený prach nebo písek. Viz též bouře prachová nebo písečná, vír prachový nebo písečný, sníh zvířený.
česky: prach nebo písek zvířený; slov: zvírený prach alebo piesok; něm: Staub-/Sandfegen oder Staub-/Sandtreiben n; rus: пыльный или песчаный позёмок или пыльная или песчаная низовая метель  1993-a3
drifting or blowing sand
česky: písek zvířený; slov: zvírený piesok; něm: Sandfegen oder Sandtreiben n; fr: chasse-sable; rus: песчаный позёмок или песчаная низовая метель  2019
drifting or blowing snow
hydrometeor, který se vyskytuje při sněhové pokrývce a vysoké rychlosti větru, jenž sněhové částice unáší. Může nastávat při sněžení nebo nezávisle na něm. Zvířený sníh způsobuje změny v rozložení sněhové pokrývky a vznik sněhových akumulací. Podle výšky zdvihu rozlišujeme sníh nízko zvířený a sníh vysoko zvířený. Viz též vánice sněhová, prach nebo písek zvířený.
česky: sníh zvířený; slov: zvírený sneh; něm: Schneefegen oder Schneetreiben n; fr: chasse-neige; rus: позёмок или снежная низовая метель  1993-a3
drifting snow
zvířený sníh, jehož částice jsou větrem zdviženy jen do malé výšky a unášeny při zemi, takže výrazně nesnižují vodorovnou dohlednost ve výšce očí pozorovatele (cca 150 cm).
česky: sníh nízko zvířený; slov: nízko zvírený sneh; něm: Schneefegen n; fr: chasse-neige basse; rus: позёмок  1993-a3
drizzle
poměrně stejnoměrné, husté kapalné srážky, složené výhradně z velmi malých kapiček o průměru menším než 500 µm. Mrholení nejčastěji vypadává z hustých vrstev oblaku druhu stratus, dosahujícího někdy až k zemi. Zvláště v chladné roční době se často vyskytuje po přechodu teplé frontyteplém sektoru cyklony. Mrholení patří mezi hydrometeory. Viz též déšť, mrholení mrznoucí.
česky: mrholení; slov: mrholenie; něm: Nieseln n, Sprühregen m; rus: морось  1993-a2
drizzle droplet
kapka vody o průměru menším než 500 µm vypadávající z oblaků nebo z mlhy na zemský povrch. Viz též mrholení.
česky: kapka mrholení; slov: kvapka mrholenia; něm: Nieseltropfen m, Sprühregentropfen m; rus: капля мороси  1993-a3
dropsonde
Termín pochází z angl. dropsonde, doloženého poprvé v odborném tisku v r. 1946. Skládá se z angl. slovesa drop „shodit, spustit“ a slova sonda.
česky: dropsonda; slov: dropsonda; něm: Dropsonde f; fr: dropsonde f; rus: сбрасываемый радиозонд  1993-a1
dropsonde
syn. dropsonda, sonda klesavá – radiosonda, která provádí měření při svém sestupu atmosférou. Do výšky bývá vynášena obvykle letounem, meteorologickou raketou, nebo nesena transoceánskou sondou, méně často balonem nebo dělostřeleckým granátovým kontejnerem. Příslušné přijímací zařízení bývá obvykle umístěno ve speciálních prostředcích (letadlo, mobilní radiosondážní stanice apod.). Při měření bývá klesavá radiosonda nejčastěji aerodynamicky brzděna padáčkem. Klesavé radiosondy se používají např. při met. měřeních nad polárními moři, v tropických cyklonách apod.
česky: radiosonda klesavá; slov: klesajúca rádiosonda; něm: Drop-Sonde f, Fallsonde f; rus: сбрасываемый радиозонд  1993-a3
dropsonde
česky: sonda klesavá; slov: klesavá sonda; něm: Dropsonde f, Abwurfsonde f  1993-a1
drosogram
záznam drosografu.
Termín vznikl odvozením od termínu drosograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá se z řec. δρόσος [drosos] „rosa“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“.
česky: drosogram; slov: rosogram; fr: drosogramme m; rus: росограмма  1993-a1
drosograph
registrátor množství rosy pracující zpravidla na váhovém principu. V ČR byly dříve používány drosografy jiného principu, jejichž deformačním čidlem byl konopný provázek. Drosograf umožňuje sledovat časový průběh nárůstu, popř. i vypařování rosy na umělých tělesech. Výsledky nesouhlasí přesně se stavem orosení porostů. Někdy se drosograf označuje nevhodným hybridním názvem rosograf.
Termín se skládá z řec. δρόσος [drosos] „rosa" a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: drosograf; slov: rosograf; něm: Drosograph m; fr: drosographe m; rus: росограф, самописец росы  1993-a2
drosometer
syn. rosoměr.
Termín se skládá z řec. δρόσος [drosos] „rosa“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: drosometr; slov: rosometer; něm: Taumesser m, Drosometer m; fr: drosomètre m; rus: дрозомер, росомер  1993-a1
drosometer
drosometr – historický přístroj ke zjišťování výskytu, popř. množství rosy na povrchu určitého tělesa. V nejjednodušším případě se vizuálně odhadovalo množství rosy usazené na povrchu Duvdevaniho rosoměrné destičky, umístěné do výše listů porostu. Jiné rosoměry byly tvořeny síťkou zavěšenou na vahadle vah, jimiž se určoval přírůstek hmotnosti síťky s usazenou rosou. Tento princip se využíval rovněž při registraci rosy drosografy. Viz též ovlhoměr.
česky: rosoměr; slov: rosomer; něm: Taumesser m, Drosometer n; rus: росомер  1993-a3
drought
obecné označení pro nedostatek vody v krajině. Je vyvoláno nedostatkem atmosférických srážek v důsledku výskytu suchých období a ovlivňováno mnoha dalšími faktory, včetně antropogenních. Definice sucha proto není jednoznačná a různí autoři k hodnocení jeho intenzity používají různé indexy sucha. Můžeme přitom vycházet z několika hledisek, která na sebe navazují: meteorologické sucho vyvolává agronomické sucho, hydrologické sucho a socioekonomické sucho. C. W. Thornthwaite rozlišoval tři hlavní druhy sucha:
a) stálé sucho, způsobující ariditu klimatu;
b) sezonní sucho, nastávající periodicky v období sucha;
c) nahodilé sucho, tvořící nepravidelně se vyskytující epizody sucha.
Sucho patří mezi největší meteorologicky podmíněná přírodní ohrožení zejména v chudých zemích.
česky: sucho; slov: sucho; něm: Dürre f, Trockenheit f; rus: засуха  1993-a3
drought index
veličina pro kvantitativní vyhodnocení sucha (především ve smyslu nahodilého sucha), sloužící též k vymezení epizod sucha. Vzhledem k nejednoznačnosti definice sucha a různým hlediskům pro jeho hodnocení existuje takových indexů velké množství. Mnohé jsou založeny na zvolených prahových hodnotách úhrnů srážek nebo např. počtu bezsrážkových dní. Pokročilejší indexy reflektují časovou distribuci srážek (např. index předchozích srážek) nebo míru abnormality srážek (např. standardizovaný srážkový index). Další skupinu indexů sucha tvoří ty, které kromě deficitu srážek zohledňují i podmínky pro výpar (např. Palmerův index intenzity sucha). Mnoho indexů sucha lze využít i k hodnocení vlhkých období. K hodnocení celých roků, případně jejich vegetačních období, pak mohou sloužit i některé indexy aridity.
česky: index sucha; slov: index sucha; něm: Ariditätsfaktor m, Trockenheitsindex m; rus: индекс засушливости  2014
dry adiabat
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějisuchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice
T0T =(p0p )κd
kde κd = Rd / cpd  0,286, Rd je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, cpd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T0 abs. teplota při tlaku p0. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí
T=T0-γdz,
kde γd je suchoadiabatický teplotní gradient aT0 abs. teplota ve výšce z = 0.
česky: adiabata suchá; slov: suchá adiabata; něm: Trockenadiabate f; fr: adiabatique sèche f, adiabatique f; rus: сухая адиабата  1993-a3
dry adiabatic
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějisuchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice
T0T =(p0p )κd
kde κd = Rd / cpd  0,286, Rd je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, cpd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T0 abs. teplota při tlaku p0. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí
T=T0-γdz,
kde γd je suchoadiabatický teplotní gradient aT0 abs. teplota ve výšce z = 0.
česky: adiabata suchá; slov: suchá adiabata; něm: Trockenadiabate f; fr: adiabatique sèche f, adiabatique f; rus: сухая адиабата  1993-a3
dry adiabatic lapse rate
adiabatický teplotní gradient částice suchého vzduchu. Lze jej vyjádřit vztahem
γd=(-dT dz)d=gcpd,
kde dT je změna teploty, dz změna výšky, g tíhové zrychlení a cpd je měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku. Hodnota γd je 0,98 K na 100 m, v praxi se obvykle zaokrouhluje na 1 K na 100 m.
česky: gradient teplotní suchoadiabatický; slov: suchoadiabatický teplotný gradient; něm: trockenadiabatischer Temperaturgradient m; fr: gradient adiabatique sec m; rus: сухоадиабатический градиент  1993-a3
dry air
1. v termodynamice atmosféry vzduch, který neobsahuje žádnou vodní páru;
2. v obecném smyslu vzduch s nízkou relativní vlhkostí.
Viz též vzduch vlhký, atmosféra suchá a čistá.
česky: vzduch suchý; slov: suchý vzduch; něm: trockene Luft f; rus: сухой воздух  1993-a2
dry and clear air
česky: vzduch suchý a čistý  2021
dry and clear atmosphere
atmosféra tvořená pouze směsí plynů, které jsou přirozeně přítomné v atmosféře Země a svými vlastnostmi se blíží ideálnímu plynu. Suchou a čistou atmosféru tedy tvoří suchý vzduch bez atmosférických příměsí. Viz též atmosféra čistásložení atmosféry Země chemické.
česky: atmosféra suchá a čistá; slov: suchá a čistá atmosféra; něm: trockene und reine Atmosphäre f; fr: atmosphère pure et sèche f; rus: сухая и чистая атмосфера  1993-a3
dry day
charakteristický den, v němž byly srážky nulové, nebo denní úhrn srážek nedosáhl určité prahové hodnoty, tedy opak dne se srážkami.
česky: den bezsrážkový; slov: bezzrážkový deň; něm: niederschlagsfreier Tag m; fr: jour sans précipitations m; rus: день без осадков  1993-a3
dry deposition
depozice ve smyslu ukládání atm. příměsi na zemském povrchu, k níž dochází v období beze srážek, popř. hmotnost příměsi, která je tímto způsobem uložena na jednotku plochy za jednotku času. Týká se atmosférického aerosolu i plynů. Na rozdíl od mokré depozice je suchá depozice nepřetržitým procesem. Viz též spad prachu.
česky: depozice suchá; slov: suchá depozícia; něm: trockene Deposition f; fr: dépôt sec m; rus: сухие выпадения (осаждения, накопления)  1993-a3
dry growth of hailstones
proces růstu krup, při němž přechlazená voda zachycená kroupou okamžitě mrzne. Vznikající struktura obsahuje dutiny – vzduchové bubliny.
česky: růst krup suchý; slov: suchý rast krúp; něm: trockenes Hagelwachstum n  2014
dry intrusion
relativní proudění suchého vzduchu se sestupnou složkou pohybu ve frontální cykloně popisované v teorii přenosových pásů. Formuje se v týlu vyvíjející se cyklony, je charakteristické velmi nízkou izobarickou vlhkou potenciální teplotou a hraje důležitou roli při cyklogenezi. Intruze suchého vzduchu je obvykle velmi dobře detekovatelná na družicových snímcích, které reagují na obsah vodní páry v troposféře. Má svůj původ v blízkosti místního snížení tropopauzy, jisté množství vzduchu může pocházet až ze stratosféry, proto se vyznačuje vysokými hodnotami potenciální vorticity. Při svém sestupu se vzduch postupně cyklonálně stáčí kolem středu cyklony a adiabaticky se otepluje. V případě, že se dostane do blízkosti teplého přenosového pásu, může mít podobnou teplotu jako vzduch v něm. Výšková studená fronta, která na styku obou vzduchových hmot vzniká, je pak definována zejména gradientem vlhkosti a nikoliv teploty.
česky: intruze (průnik) suchého vzduchu; slov: intrúzia suchého vzduchu; něm: Einmischung trockener Luft f; rus: интрузия (вторжение) сухого воздуха  2014
dry intrusion
řidčeji používané syn. intruze (průnik) suchého vzduchu.
česky: pás přenosový suchý; slov: suchý prenosový pás; něm: trockenes Förderband; rus: вторжение (интрузия) сухого воздуха  2014
dry period
časový úsek, kdy se na dané met. stanici nevyskytly atmosférické srážky, nebo úhrn srážek nedosahoval konvenčně stanovené prahové hodnoty, nejčastěji 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Suchá období se střídají se srážkovými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou suchých období, jiní mezi ně počítají i samostatné bezsrážkové dny. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených suchých období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená suchá období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání suchých období jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek i kritériem některých klasifikací klimatu. Dlouhá suchá období, označovaná někdy jako období vyprahlá, a jejich opakovaný výskyt způsobují vznik sucha. Jsou charakteristická pro aridní klima a pro období sucha, mohou však nastat i v oblastech s humidním klimatem, resp. v období dešťů. Viz též extrémy srážek.
česky: období suché; slov: suché obdobie; něm: Trockenperiode f; rus: сухой период  1993-a3
dry season
syn. doba sucha – klimatická sezona s výskytem sezonního sucha, kdy spadne zanedbatelná část roč. úhrnu srážek, nebo padající srážky zcela ustávají. Střídání období sucha v zimě dané polokoule a období dešťů je typické pro klima savany a pro oblasti s monzunovým klimatem. Naopak pro středomořské klima je typický výskyt období sucha v létě.
česky: období sucha; slov: obdobie sucha; něm: regenarme Jahreszeit f; rus: сухой сезон  1993-a3
dry spell
časový úsek, kdy se na dané met. stanici nevyskytly atmosférické srážky, nebo úhrn srážek nedosahoval konvenčně stanovené prahové hodnoty, nejčastěji 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Suchá období se střídají se srážkovými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou suchých období, jiní mezi ně počítají i samostatné bezsrážkové dny. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených suchých období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená suchá období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání suchých období jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek i kritériem některých klasifikací klimatu. Dlouhá suchá období, označovaná někdy jako období vyprahlá, a jejich opakovaný výskyt způsobují vznik sucha. Jsou charakteristická pro aridní klima a pro období sucha, mohou však nastat i v oblastech s humidním klimatem, resp. v období dešťů. Viz též extrémy srážek.
česky: období suché; slov: suché obdobie; něm: Trockenperiode f; rus: сухой период  1993-a3
dry tongue
jazykovité rozšíření nebo pronikání suchého vzduchu do oblasti, ve které je všeobecně vyšší vlhkost vzduchu.
česky: jazyk suchého vzduchu; slov: jazyk suchého vzduchu; něm: Zunge trockener Luft f; rus: клин сухого воздуха, сухой язык  1993-a2
dry-bulb temperature
teplota udávaná suchým teploměrem psychrometru, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem, správně ventilovaný a dokonale chráněný před přímým slunečním zářením. Jde o teplotu vzduchu v met. významu. Nevhodně je někdy označována jako suchá teplota.
česky: teplota suchého teploměru; slov: teplota suchého teplomeru; něm: Temperatur des trockenen Thermometers f; rus: температура по сухoму ртутному термометру  1993-a2
dry-bulb thermometer
vžité označení pro jeden ze dvojice rtuťových teploměrů, tvořících psychrometr. Na rozdíl od vlhkého teploměru má nádobku suchou a udává tedy teplotu vzduchu, která bývá někdy označována jako suchá teplota. V meteorologických budkách byl staničním teploměrem a tvořil součást Augustova psychrometru. Při měřeních mimo met. budku šlo zpravidla o aspirační teploměr Assmannova psychrometru. Na profesionálních stanicích ČR se údaje ze suchého teploměru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
česky: teploměr suchý; slov: suchý teplomer; něm: trockenes Thermometer n; rus: сухой термометр  1993-a3
dryline
úzká přechodová zóna v mezosynoptickém nebo až synoptickém měřítku mezi vzduchovými hmotami, které se výrazněji liší v množství obsažené vodní páry. Pro vlhkostní rozhraní je typický zvětšený horiz. gradient charakteristik vlhkosti vzduchu; např. gradient teploty rosného bodu může dosahovat hodnot až 10 °C na 10 km. V blízkosti vlhkostního rozhraní dochází podobně jako v případě atmosférické fronty často ke stáčení větru, naopak výskyt brázdy nízkého tlaku vzduchu podél rozhraní není typický. Rozdíly v teplotě vzduchu mezi suchou a vlhkou stranou bývají poměrně malé, přičemž vzduch na suché straně bývá ve dne o něco teplejší a v noci o něco chladnější než na vlhké straně. Ve stř. zeměp. šířkách je hlavním mechanizmem formování vlhkostního rozhraní velkoprostorové konfluentní proudění z různých ohnisek vzniku vzduchových hmot.
Vlhkostní rozhraní lze typicky detekovat v místech styku tropického mořského a pevninského vzduchu, ale také v zónách, kde se setkává vzduch pocházející z oblastí s rozdílnou vlhkostí půdy a s různým vegetačním pokryvem i využíváním krajiny člověkem. Kvazistacionární vlhkostní rozhraní, charakteristické pouze reverzibilním denním chodem pohybu, se často vyskytuje na jaře a v létě východně od Skalnatých hor, kde bývá nezřídka odpovědné za explozivní zesílení konvektivních bouří provázených tornády a krupobitím. Vlhkostní rozhraní se objevují i v jiných částech světa, např. na severu Indie, ve vých. oblastech Číny a na Pyrenejském poloostrově.
V odb. slangu se pro vlhkostní rozhraní používá angl. označení dryline. Viz též pole frontogenetické.
česky: rozhraní vlhkostní; slov: vlhkostné rozhranie; rus: сухая линия, линия точки росы  2019
dryline, dry line
slang. označení pro vlhkostní rozhraní.
Termín je přejat z angličtiny, vznikl v USA. Skládá se z angl. dry „suchý“ a line „čára“.
česky: dryline; slov: dryline; něm: dryline f; fr: front de point de rosée m, ligne sèche f; rus: сухая линия  2015
duplicatus
(du) [duplikátus] – jedna z odrůd oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizována jako menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy naskládané hustě nad sebou v malých vzdálenostech, někdy částečně spojené. Vyskytuje se u druhů cirrus, cirrostratus, altocumulus a stratocumulus.
Termín navrhl franc. meteorolog A. Maze na mezinárodním met. kongresu v Paříži v r. 1889 jako označení odrůdy oblaku druhu cirrus. Je přejat z lat. duplicatus „zdvojený, dvojitý“ (příčestí trpné slovesa duplicare „rozdvojovat, zvětšovat“).
česky: duplicatus; slov: duplicatus; něm: duplicatus; fr: duplicatus m; rus: двойные облака  1993-a2
duration of sunshine
česky: délka slunečního svitu; slov: dĺžka slnečného svitu; něm: Sonnenscheindauer f; fr: durée d'ensoleillement f, durée d'insolation f; rus: продолжительность солнечного сияния  1993-a1
duration of thunderstorm
doba od prvního do posledního zahřmění. V pozorovatelské praxi se považuje za konec bouřky, neozve-li se hrom po dobu 10 až 15 min. Bouřka nejčastěji trvá 0,2 až 0,3 h, může však trvat i několik hodin. Viz též pozorování bouřek, mapa izobront, mapa izoceraunická, den s bouřkou.
česky: trvání bouřky; slov: trvanie búrky; něm: Gewitterdauer f; rus: продолжительность грозы  1993-a3
dust counter
syn. konimetr – přístroj nebo pomůcka pro měření spadu prachu nebo obsahu poletavého prachu v atmosféře. Větší částice prachu jsou zachycovány do sedimentačních nádob zčásti naplněných záchytným roztokem, které jsou umístěny v prašné lokalitě, nejčastěji na sloupech ve výši několika metrů nad zemí. Malé prachové částice neboli poletavý prach jsou nejčastěji zachycovány na filtr, přes který je prosáván definovaný objem vzduchu. Filtr může být pevný a je exponován po dobu několika hodin až dní. Zachycené množství prachu je pak zjišťováno váhově (gravimetricky), popř. opticky měřením zákalu filtru. Pohyblivý filtrační pás, přes který je prosáván vzduch, umožňuje průběžné měření poletavého prachu sledováním opt. zákalu filtru nebo měřením útlumu záření beta zachyceného prašnou stopou. Dříve bylo často užíván rovněž Aitkenův počítač jader, který však měří mimo poletavý prach i ostatní složky atmosférického aerosolu. Viz též měření znečištění ovzduší.
česky: prachoměr; slov: prachomer; něm: Staubzähler m, Kernzähler m; rus: пылемер  1993-a2
dust devil
česky: rarášek; slov: rarášok; něm: Kleintrombe f, Staubteufel m, Staubwirbel m; rus: пыльный вихрь  1993-a2
dust devil
syn. rarášek – tromba vznikající odspodu nad silně přehřátým zemským povrchem ve vrstvě vzduchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Zdrojem rotace je vertikální vorticita. Ta vzniká buď v důsledku horizontálního střihu větru, nebo transformací horizontální vorticity, vzniklé působením vertikálního střihu větru. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Mohutné víry mohou mít vyvinutý kromě výstupného proudu i sestupný proud uprostřed víru, podobně jako u tornáda.
Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1 000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
česky: vír prachový nebo písečný; slov: prachový alebo piesočný vír; něm: Staubwirbel m, Sandwirbel m; rus: пыльный или песчаный вихрь, пыльный вихрь  1993-a3
dust fall
syn. spad prašný – hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší než jako kritérium znečištění ovzduší.
česky: spad prachu; slov: spád prachu; něm: Staubausfall m, Staubniederschlag m; rus: выпадение пыли  1993-a2
dust haze
zákal tvořený prachovými nebo malými písečnými částečkami, které byly před termínem pozorování zdviženy z povrchu Země prachovou nebo písečnou bouří. V našich oblastech patří k velmi zřídka se vyskytujícím litometeorům.
česky: zákal prachový; slov: prachový zákal; něm: Staubdunst m; rus: пыльная мгла  1993-a2
dust storm
velké množství prachu vyzdviženého do vzduchu silným větrem a unášeného zpravidla na velké vzdálenosti od zdroje. Prachové bouře mají značný horiz. i vert. rozsah. Vzdušný proud unášející pevný materiál se může pohybovat rychlostí desítek km.h–1, šířka proudu může dosahovat až několik stovek kilometrů, výška při silné turbulenci i několik kilometrů.
Prachové bouře jsou na rozdíl od častějších písečných bouří typické pro semiaridní klima, kde pedosféra obsahuje dostatek malých částic, které mohou být při výskytu sucha a omezeném vegetačním krytu větrem vyzdviženy. Vzhledem ke schopnosti větru unášet částice prachu v suspenzi může docházet k přenosu prachu na vzdálenost až tisíců kilometrů, kde je ukládán jako jemná navátina (tohoto eolického původu jsou i nánosy spraše na našem území). Během jedné prachové bouře se přenášejí často až milióny tun částic na ploše o velikosti tisíců km2. Prachové bouře tak působí značné hospodářské škody, neboť vyvolávají jednak odvátí ornice s osivem nebo i s malými rostlinami, jinde naopak dochází k zavátí vegetace, komunikací, studní apod. Během prachové bouře je navíc výrazně snížena dohlednost, což vyvolává potíže v dopravě. Prachové bouře mají různá místní označení, např. černý buran, černý blizard apod. Viz též bouře prachová nebo písečná, bouře černá, suchověj, seistan.
česky: bouře prachová; slov: prachová búrka; něm: Staubsturm m; fr: tempête de poussière f; rus: пыльная буря  1993-a3
dust storm or sandstorm
méně vhodné označení pro bouři prachovou nebo písečnou.
česky: vichřice prachová nebo písečná; slov: prachová alebo piesočná víchrica; něm: Staubsturm m, Sandsturm m; rus: пыльная или песчаная буря  1993-a3
dust storm or sandstorm
litometeor vyznačující se značným množstvím prachu nebo písku prudce zvedaného silným turbulentním prouděním do velkých výšek. Prachové nebo písečné bouře mohou souviset s prouděním v cykloně, kde jsou zpravidla vázány na bezesrážkový přechod studené fronty či vlhkostního rozhraní, nebo mohou být vyvolány konvektivní bouří. V tom případě vznikají zpravidla na gust frontě, při jejímž postupu se mohou šířit na vzdálenost desítek kilometrů. Postupující prachová nebo písečná bouře mívá ostře ohraničené čelo, označované jako prachová nebo písečná zeď. Během prachové nebo písečné bouře dochází ke snížení dohlednosti pod 1 km, v případě silné bouře pod 500 m.
Souborné označení pro prachovou bouři a písečnou bouři se používá v případě, že rozlišení obou jevů není požadováno, např. ve zprávě o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP) nebo při klasifikaci meteorůMezinárodním atlase oblaků. V leteckých meteorologických zprávách je naopak nutné oba jevy rozlišovat.
česky: bouře prachová nebo písečná; slov: prachová alebo piesková búrka; rus: пыльная буря или песчаная буря  2019
dust wall
česky: zeď prachová nebo písečná; slov: prachový alebo piesočný múr; něm: Sandmauer f, Staubmauer f; rus: пыльная или песчаная стена  1993-a3
dust whirl or sand whirl
syn. rarášek – tromba vznikající odspodu nad silně přehřátým zemským povrchem ve vrstvě vzduchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Zdrojem rotace je vertikální vorticita. Ta vzniká buď v důsledku horizontálního střihu větru, nebo transformací horizontální vorticity, vzniklé působením vertikálního střihu větru. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Mohutné víry mohou mít vyvinutý kromě výstupného proudu i sestupný proud uprostřed víru, podobně jako u tornáda.
Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1 000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
česky: vír prachový nebo písečný; slov: prachový alebo piesočný vír; něm: Staubwirbel m, Sandwirbel m; rus: пыльный или песчаный вихрь, пыльный вихрь  1993-a3
Duvdevani dew gauge
zařízení k určování množství rosy. Je tvořeno dřevěnou destičkou opatřenou speciálním nátěrem, umístěnou vodorovně obvykle ve výšce porostů. Exponuje se po západu Slunce, měření se provádí v ranních hodinách. Vzhled povrchu orosené destičky se srovnává se sadou charakteristických fotografií, podle nichž se odhadne přibližné množství rosy. Uvedenou metodu měření rosy navrhl S. Duvdevani v Izraeli v r. 1947. V provozní praxi ČHMÚ se tato metoda nepoužívá.
česky: destička rosoměrná Duvdevaniho; slov: Duvdevaniho rosomerná doštička; něm: Duvdevani-Taumesser m, Duvdevani Drosometer n; fr: drosomètre Duvdevani m, drosomètre de Duvdevani m; rus: росомер Дувдевани  1993-a2
Duvdevani drosometer
zařízení k určování množství rosy. Je tvořeno dřevěnou destičkou opatřenou speciálním nátěrem, umístěnou vodorovně obvykle ve výšce porostů. Exponuje se po západu Slunce, měření se provádí v ranních hodinách. Vzhled povrchu orosené destičky se srovnává se sadou charakteristických fotografií, podle nichž se odhadne přibližné množství rosy. Uvedenou metodu měření rosy navrhl S. Duvdevani v Izraeli v r. 1947. V provozní praxi ČHMÚ se tato metoda nepoužívá.
česky: destička rosoměrná Duvdevaniho; slov: Duvdevaniho rosomerná doštička; něm: Duvdevani-Taumesser m, Duvdevani Drosometer n; fr: drosomètre Duvdevani m, drosomètre de Duvdevani m; rus: росомер Дувдевани  1993-a2
dynamic air mass transformation
změna teplotních a vlhkostních charakteristik vzduchové hmoty především v důsledku subsidence vzduchu (zpravidla v anticyklonách). Projevuje se hlavně ve volné atmosféře, řidčeji zasahuje až k zemskému povrchu. Za dynamickou transformaci můžeme považovat i změny teploty a vlhkosti při výstupných pohybech vzduchu (typicky v cyklonách).
česky: transformace vzduchové hmoty dynamická; slov: dynamická transformácia vzduchovej hmoty; něm: dynamische Luftmassentransformation f; rus: динамическая трансформация воздушной массы  1993-a3
dynamic anticyclogenesis
anticyklogeneze vyvolaná procesy souvisejícími s růstem advekce anticyklonální vorticity nebo poklesem advekce cyklonální vorticity s výškou. Za těchto podmínek dochází ke generování sestupných pohybů vzduchu a k následnému adiabatickému oteplování vzduchové hmoty. Tímto způsobem např. vznikají subtropické anticyklony. Viz též rovnice omega, subsidence vzduchu.
česky: anticyklogeneze dynamická; slov: dynamická anticyklogenéza; něm: dynamische Antizyklogenese f; fr: anticyclogénèse dynamique f; rus: динамический антициклогенез  1993-a3
dynamic anticyclone
1. subtropická anticyklona;
2. někteří autoři tímto pojmem označují všechny teplé anticyklony i v mírných, popř. vysokých zeměp. šířkách. Viz též anticyklogeneze dynamická.
česky: anticyklona dynamická; slov: dynamická anticyklóna; něm: dynamische Antizyklone f; fr: anticyclone dynamique m; rus: динамический антициклон  1993-a3
dynamic climatology
klimatologický směr, který na rozdíl od klasické klimatologie nevychází při zpracování klimatologických materiálů z pevných časových úseků, jako je den, pentáda apod., ale z různě dlouhých období, po která v daném místě nebo oblasti působily určité cirkulační a radiační podmínky (např. vyskytoval se určitý synoptický typ, vzduchová hmota, převládalo proudění kolmé na horský hřeben atd.). Z dynamické klimatologie dosáhla doposud největšího uplatnění synoptická klimatologie, která se zabývá kauzálními vazbami mezi cirkulačními typy počasí a klimatem. V posledním období zkoumá dynamická klimatologie ve větším rozsahu klima ve vztahu k složkám radiační a tepelné bilance. Zakladatelem dynamické klimatologie je švédský meteorolog T. Bergeron.
česky: klimatologie dynamická; slov: dynamická klimatológia; něm: dynamische Klimatologie f; rus: динамическая климатология  1993-a1
dynamic climatology
klimatologický směr, který na rozdíl od klasické klimatologie nevychází při zpracování klimatologických materiálů z pevných časových úseků, jako je den, pentáda apod., ale z různě dlouhých období, po která v daném místě nebo oblasti působily určité cirkulační a radiační podmínky (např. vyskytoval se určitý synoptický typ, vzduchová hmota, převládalo proudění kolmé na horský hřeben atd.). Z dynamické klimatologie dosáhla doposud největšího uplatnění synoptická klimatologie, která se zabývá kauzálními vazbami mezi cirkulačními typy počasí a klimatem. V posledním období zkoumá dynamická klimatologie ve větším rozsahu klima ve vztahu k složkám radiační a tepelné bilance. Zakladatelem dynamické klimatologie je švédský meteorolog T. Bergeron.
česky: klimatologie dynamická; slov: dynamická klimatológia; něm: dynamische Klimatologie f; rus: динамическая климатология  1993-a1
dynamic convection
zastaralé a nevhodné označení pro vynucené vertikální pohyby vzduchutlakových útvarech synoptického měřítka. Tyto pohyby ovšem nespadají pod konvekci v meteorologickém smyslu.
česky: konvekce dynamická; slov: dynamická konvekcia; něm: dynamische Konvektion f; rus: динамическая конвекция  1993-a3
dynamic cooling
vžité označení pro adiabatické ochlazování určité hladiny nebo vrstvy atmosféry vlivem vertikálních pohybů vzduchu zpravidla výstupnýchcyklonách a na návětrných svazích horských hřebenů. Mechanismus dynamického ochlazování lze vysvětlit adiabatickým popř. pseudoadiabatickým ochlazováním vystupujícího vzduchu při stabilním teplotním zvrstvení atmosféry. Viz též rovnice tendence relativní topografie, děj adiabatický, děj pseudoadiabatický.
česky: ochlazování dynamické; slov: dynamické ochladzovanie; něm: dynamische Abkühlung f; rus: динамическое охлаждение  1993-a3
dynamic height
syn. výška geodynamická – výška libovolné geopotenciální hladiny, obvykle nad úrovní moře, vyjádřená v dynamických metrech.
česky: výška dynamická; slov: dynamická výška; něm: dynamische Höhe f; rus: динамическая высота  1993-a1
dynamic meteorology
obor meteorologie zabývající se studiem atmosférických dějů na základě formulování a mat. řešení vztahů a rovnic popisujících statiku, dynamiku a termodynamiku atmosféry. Aplikací dynamické meteorologie jsou dynamické předpovědní metody, které se v současné době používají k objektivním, především numerickým předpovědím přízemních a výškových tlakových polí, výškových teplotních a vlhkostních polí a k předpovědi atmosférických srážek. Viz též kinematika atmosféry
česky: meteorologie dynamická; slov: dynamická meteorológia; něm: dynamische Meteorologie f; rus: динамическая метеорология  1993-a3
dynamic metre
syn. metr geodynamický – vert. vzdálenost, na níž se geopotenciál změní o 10 J. Dynamický metr je číselně asi o 2 % větší než geometrický metr a jeho přesná hodnota závisí na místním tíhovém zrychlení. Původně zavedl v meteorologii V. Bjerknes jednotku desetkrát menší, tj. dynamický decimetr. V praxi je výhodnější jednotkou metr geopotenciální, který je roven 0,98 dynamického metru.
česky: metr dynamický; slov: dynamický meter; něm: dynamisches Meter n; rus: динамический метр  1993-a3
dynamic of front
souborné označení pro časové změny vlastností atmosférické fronty v důsledku změn vlastností vzduchových hmot, které fronta odděluje, vlastností aktivního povrchu, a tlakového pole v oblasti fronty. Projevuje se změnou výraznosti fronty, změnou sklonu fronty (frontální plochy), deformací frontální čáry a tomu odpovídajícím průběhem počasí. Viz též frontogeneze, frontolýza, zostření fronty.
česky: dynamika fronty; slov: dynamika frontu; něm: Dynamik der Front f; rus: динамика фронта  1993-a2
dynamic pressure
tlak působící v proudící tekutině na plochu orientovanou kolmo ke směru proudění po odečtení statického tlaku. Z hlediska rozměrové analýzy je dynamický tlak ekvivalentní množství kinetické energie v jednotce objemu proudící tekutiny, tzn. je přímo úměrný čtverci rychlosti proudění. U ploch, které nejsou orientovány kolmo ke směru proudění, je silové působení dynamického tlaku dáno průmětem do směru vnější normály k dané ploše. Viz též tlak větru, energie větru.
česky: tlak dynamický; slov: dynamický tlak; něm: dynamischer Druck m, Staudruck m; rus: динамическое давление  1993-a3
dynamic tropopause
definice tropopauzy s využitím vertikálního gradientu potenciální vorticity. Tropopauza je pak obvykle definovaná jako hladina, kde potenciální vorticita dosahuje hodnoty ± 1,5 PVU nebo ± 2 PVU (kladné hodnoty PV se vztahují k severní hemisféře, záporné hodnoty k jižní hemisféře).
česky: tropopauza dynamická; slov: dynamická tropopauza  2015
dynamic trough
syn. brázda orografická, brázda závětrná – brázda nízkého tlaku vzduchu, která vzniká za horským hřebenem, přes který proudí vzduch s převažující složkou kolmou k hřebenu. Vznik brázdy lze vysvětlit termodynamicky adiabatickým oteplováním nebo dynamicky zesílením cyklonální cirkulace v důsledku horiz. konvergence spojené se zvětšováním vert. tloušťky vzduchového sloupce při sesedání vzduchu na závětrné straně hřebene. V Evropě vzniká např. v závětří Alp při sz. až sev. proudění, v závětří Skandinávského pohoří při proudění od západu na východ a v závětří Skalnatých hor v USA při stejném charakteru proudění. Viz též cyklogeneze orografická.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu dynamická; slov: dynamická brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: dynamischer Trog m; fr: creux dynamique m, thalweg dynamique m; rus: динамическая ложбина  1993-a3
dynamic turbulence
česky: turbulence dynamická; slov: dynamická turbulencia; něm: dynamische Turbulenz f; rus: динамическая турбулентность  1993-a1
dynamic viscosity coefficient
česky: koeficient dynamické vazkosti; slov: koeficient dynamickej viskozity; něm: dynamischer Viskositätskoeffizient m; rus: коэффициент динамической вязкости  1993-a1
dynamic warming
vžité označení pro adiabatické oteplování určité hladiny nebo vrstvy atmosféry vlivem vertikálních pohybů vzduchu, zpravidla sestupnýchanticyklonách a v závětří horských hřebenů. Mechanismus dynamického oteplování lze vysvětlit adiabatickým oteplováním sestupujícího vzduchu při stabilním teplotním zvrstvení atmosféry. Viz též rovnice tendence relativní topografie, děj adiabatický, subsidence vzduchu.
česky: oteplování dynamické; slov: dynamické otepľovanie; něm: dynamische Erwärmung f; rus: динамическое нагревание  1993-a3
dynamical system
v obecném smyslu každý proces nebo soubor procesů, který se vyvíjí v čase a jehož vývoj může být řízen soustavou fyzikálních zákonů. Termín se také užívá ve vztahu k matematickým modelům časového vývoje počasí a klimatu. Dynamické systémy mohou být jak poměrně jednoduché systémy několika proměnných, řízené několika vývojovými rovnicemi, tak systémy extrémně složité jako je systém klimatický. Typickým příkladem dynamického systému, který se chová podle zákonů deterministického chaosu, je turbulentní proudění.
česky: systém dynamický; slov: dynamický systém; něm: dynamisches System n  2016
dynamics of the atmosphere
část meteorologie, zabývající se příčinami pohybů vzduchu v zemské atmosféře. Poznatky dynamiky atmosféry a jejich mat. formulace vytvořily základ dynamické meteorologie, jejíž praktickou aplikací jsou zejména dyn. metody předpovědi počasí. V širším smyslu se do dynamiky atmosféry zahrnuje i kinematika a statika atmosféry.
česky: dynamika atmosféry; slov: dynamika atmosféry; něm: atmosphärische Dynamik f, Dynamik der Atmosphäre f; fr: dynamique de l'atmosphère f, mouvements de l'atmosphère pl; rus: динамика атмосферы  1993-a1
podpořila:
spolupracují: