syn. radiace
1. přenos energie formou šíření elmag. vln (elmag. záření), nebo toku hmotných částic (korpuskulární záření). Kvantitativní mírou záření je velikost zářivého toku. Podle zdroje rozlišujeme kosmické záření, sluneční záření a záření Země, které je tvořeno zářením zemského povrchu a zářením atmosféry.
2. v meteorologii zkrácené značení pro elmag. záření. Vlnové délky uplatňující se při atmosférických dějích se pohybují v intervalu cca od 10–14 do 10–2 m. Podle vlnové délky rozlišujeme záření krátkovlnné a záření dlouhovlnné, v podrobnějším členění pak záření gama, rentgenové, ultrafialové, viditelné, infračervené, mikrovlny a další radiové vlny. Pro radiační bilanci planety Země má podstatný význam záření o vlnových délkách řádově 0,1 µm až 100 µm. Viz též šíření elektromagnetického záření v atmosféře, měření záření.
záření
angl: radiation; slov: žiarenie; něm: Strahlung f; rus: излучение, радиация 1993-a3, ed. 2025
