Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene l

X
La Niña
[la niňa] – studená fáze ENSO, provázená kladnou fází jižní oscilace, tedy zesílením Walkerovy cirkulace. Projevuje se v obecně chladnější východní části Tichého oceánu poklesem teploty povrchu moře podél rovníku oproti normálu až o více než 3 °C. Způsobuje zesílení srážek v záp. Tichomoří a naopak sucho v jeho centrální části. Nárůst tlaku vzduchu ve vých. Tichomoří způsobuje zesílení pasátů, takže zesilují povrchové oceánské proudy i upwelling hlubinné vody při záp. pobřeží Jižní Ameriky. Označení La Niña (holčička) vzniklo jako protiklad k pojmenování dříve poznané, opačné fáze El Niño.
česky: La Niña; slov: La Niña; něm: La Nina  2014
Labrador Current
studený oceánský proud, který omývá východní pobřeží Kanady a způsobuje zde relativně chladnější léto. U Newfoundlandu se střetává s Golfským proudem, takže zde často dochází ke vzniku mořské mlhy.
česky: proud Labradorský; slov: Labradorský prúd; něm: Labradorstrom m  2017
lacunosus
(la) [lakúnózus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizována jako menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, které mají v souvislé, obvykle v dosti tenké vrstvě, více méně pravidelně rozložené zaokrouhlené otvory, jejichž okraje jsou někdy vláknité (třásnité). Jednotlivé části oblaku a bezoblačné mezery jsou uspořádány tak, že působí dojmem sítě nebo včelího plástu. Vyskytuje se hlavně u druhů cirrocumulus a altocumulus; může se také vyskytnout, ačkoliv jen zřídka, u druhu stratocumulus.
Termín navrhl J. Vincent v r. 1903 ve formě lacunar (doslova „strop s prohlubněmi, kazetový strop“), do mezinárodní klasifikace byl zařazen v r. 1930 ve tvaru lacunaris „místy prohloubený“, současná podoba termínu je z r. 1951. Je přejat z lat. lacunosus „s prohlubněmi, vydutý“ (od lacuna „prohlubeň, díra, mezera“; srov. laguna).
česky: lacunosus; slov: lacunosus; něm: lacunosus; rus: дырявые  1993-a2
lagrangian model
výpočetní model, v němž je prostorový transport určité příměsi nebo charakteristiky stavu atmosféry v poli proudění uvažován prostřednictvím lagrangeovského přístupu k popisu tohoto pole. Při tomto přístupu se modeluje pohyb individuálních vzduchových částic po jejich trajektoriích a v průběhu tohoto pohybu se uvažují změny probíhající v takto se pohybujících individuálních částicích. V současné době se pojem lagrangeovský model v meteorologii vyskytuje především v souvislostech s modely znečištění ovzduší. V příslušných modelech se pak zpravidla jako součást modelových algoritmů konstruují trajektorie vycházející ze zdrojů znečišťujících příměsí. Viz též model vlečkový.
česky: model lagrangeovský; slov: lagrangeovský model; něm: Lagrangesche Betrachtungsweise f  2014
Lajchtman formula
vztah vyjadřující změnu rychlosti větru s výškou v závislosti na vert. teplotním gradientu a na velikosti tření vzduchu o zemský povrch. Lajchtmanův vztah lze psát ve tvaru
v1v2= z11nz0 1nz21n z01n,
kde v1 a v2 je rychlost větru v hladině 1 a v hladině 2, z1 a z2 výška hladiny 1 a hladiny 2, n značí koeficient závislý na teplotním zvrstvení ovzduší a z0 parametr drsnosti zemského povrchu. Uvedený vztah, nazvaný podle D. L. Lajchtmana, se používal při studiu přízemní a mezní vrstvy atmosféry.
česky: vztah Lajchtmanův; slov: Lajchtmanov vzťah; něm: Lajchtman-Formel f; rus: формула Лайхтмана  1993-a3
lake breeze
slabší obdoba mořské brízy na jezerech nebo jiných velkých vodních nádržích. Výraznost jezerní brízy závisí nejen na velikosti, nýbrž i na hloubce vodní nádrže. Mělké nádrže se totiž v létě poměrně rychle ohřívají, a tím se zmenšuje rozdíl teplot mezi souší a povrchem vodní plochy. Jezerní bríza je pozorována např. na Oněžském a Ladožském jezeře, na Velkých jezerech Sev. Ameriky apod. Viz též cirkulace brízová.
česky: bríza jezerní; slov: jazerná bríza; něm: Seewind m; fr: brise de lac f; rus: озерный бриз  1993-a3
lake effect
obecně vliv jezera nebo jiné rozsáhlé vodní plochy na změnu počasí nad pobřežím a v určité vzdálenosti od pobřeží po směru větru. Podstatný je především vliv na tvorbu sněhu, popř. deště v ovlivňované oblasti.
Fyzikálně jde o důsledek proudění studeného vzduchu nad teplou hladinou vody, při němž se chladný vzduch odspodu ohřívá a labilizuje. Současně roste jeho absolutní vlhkost kvůli výparu z vodní hladiny. Dochází ke konvektivnímu transportu vlhkého vzduchu vzhůru, následné kondenzaci vodní páry a tvorbě oblaků šířících se nad pevninu a produkujících v chladné polovině roku silná sněžení nebo při vyšší teplotě vzduchu dešťové srážky.
Na intenzitu srážkových projevů, které jsou důsledkem jezerního efektu, má vliv řada faktorů.
(a) Velký vert. rozsah instabilní vrstvy zvyšuje intenzitu konvektivních pohybů a vývoj srážek.
(b) Délka dráhy, kterou chladný vzduch urazí nad relativně teplou vodní hladinou, přispívá k jeho ohřevu. Důležitou roli zde hraje i tvar jezera ve vztahu ke směru větru.
(c) Slabý střih větru podporuje vývoj organizovaných oblačných a srážkových pásů. Významnější je vliv vertikálního střihu ve směru větru, jehož vyšší hodnota může zcela znemožnit organizaci pásů.
(d) Vyšší relativní vlhkost vzduchu natékajícího nad jezero zvyšuje účinnost jezerního efektu, tzn. dřívější kondenzaci vodní páry a rychlejší vývoj oblaků a srážek.
(e) Projevy jezerního efektu jsou zvýšeny i výskytem obdobné vodní plochy proti směru natékajícího proudění vzduchu.
(f) Zamrznutí vodní plochy zabraňuje projevům jezerního efektu.
(g) Vhodná konfigurace pole proudění synoptického měřítka, zejména studená advekce vzduchu ve vyšších hladinách a advekce cyklonální vorticity podporují jezerní efekt.
(h) Zvýšená topografie pevniny ve směru proudění podporuje výstupné pohyby vzduchu a jezerní efekt zesiluje.
Známé jsou zejména lokální konvektivní sněhové pásy a sněhové bouře, které se vyskytují v závětří Velkých jezer v Severní Americe. Silná sněžení tohoto typu se však vyskytují v mnoha jiných obdobných lokalitách.
česky: efekt jezerní; slov: jazerný efekt; rus: влияние озера  2019
lake fog
mlha z vypařování vznikající nad hladinou jezera. Z hlediska vertikálního rozsahu jde vždy o přízemní mlhu.
česky: mlha jezerní; slov: jazerná hmla; něm: Binnenseenebel m; rus: озерный туман  1993-a3
Lambert and Bouguer law
česky: zákon Lambertův–Bouguerův; slov: Lambertov a Bouguerov zákon; něm: Lambert-Bouguersches Gesetz n; rus: закон Ламберта и Бугера  1993-b1
Lambert formula for mean direction of wind
vzorec pro výpočet prům. směru větru z četností směru větru pozorovaného v osmidílné větrné růžici. Za předpokladu, že rychlosti větru jsou ve všech osmi směrech stejné, má tvar:
tgα=EW+( NE+SENWSW)cos45° NS+(NE+NWSESW )cos45°,
kde α je úhel mezi poledníkem a prům. směrem větru a symboly pro osm směrů větru vyjadřují počet případů výskytu větru daného směru.
česky: vzorec Lambertův pro výpočet průměrného směru větru; slov: Lambertov vzorec pre výpočet priemerného smeru vetra; něm: Lambert-Formel für die Berechnung der mittleren Windrichtung f; rus: формула Ламберта для расчета среднего направления ветра  1993-a1
Lambert law
česky: zákon Lambertův; slov: Lambertov zákon; něm: Lambertsches Gesetz n; rus: закон Ламберта  1993-a1
Lambrecht polymeter
vlasový vlhkoměr upravený pro přibližné určení teploty rosného bodu. Má zákl. stupnici relativní vlhkosti vzduchu doplněnou souběžnou pomocnou stupnicí přibližných rozdílů mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu. Tyto rozdíly podstatně závisí na relativní vlhkosti, v menší míře i na teplotě vzduchu. O přečtený rozdíl se sníží teplota vzduchu změřená na připojeném teploměru.
česky: polymetr Lambrechtův; slov: Lambrechtov polymeter; něm: Lambrechtsches Polymeter n; rus: полимер Ламбрехта  1993-a3
laminar boundary layer
česky: vrstva mezní laminární; slov: laminárna hraničná vrstva; něm: laminare Grenzschicht f; rus: ламинарный пограничный слой  1993-a1
laminar flow
proudění bez turbulentních vířivých pohybů. Jednotlivé makroskopické částice proudící tekutiny (ve vzduchu jednotlivé vzduchové částice) se pohybují ve vrstvách rovnoběžných se směrem proudění, mezi sousedními vrstvami se mohou vzájemně vyměňovat pouze molekuly, nikoli makroskopické částice. Proudnice mají hladký průběh a v případě vhodného obarvení proudící tekutiny je lze sledovat na značnou vzdálenost. V atmosféře se s laminárním prouděním setkáváme pouze v tzv. laminární vrstvě, která se někdy vytváří nad hladkými povrchy, např. nad vodním povrchem při slabém větru, uhlazenou sněhovou pokrývkou apod. a dosahuje tloušťky řádově 10–3 až 10–2 m. Nad laminární vrstvou existuje přechodová vrstva s nedokonale vyvinutou turbulencí. Laminární proudění samovolně přechází v turbulentní, jestliže Reynoldsovo číslo překročí kritickou mez. Viz též rychlost proudění kritická, proudění turbulentní.
česky: proudění laminární; slov: laminárne prúdenie; něm: laminare Bewegung f, laminare Strömung f; rus: безвихревое течение, ламинарный поток  1993-a1
lamination of sun
rozložení barev na slunečním disku při jeho polohách těsně u obzoru. Nejníže položená část bývá při dobrých pozorovacích podmínkách purpurově červená, směrem vzhůru přechází barva slunečního disku postupně do oranžových, žlutavých, popř. až nazelenalých odstínů. Příčinou je růst hodnoty indexu lomu vzduchu s klesající vlnovou délkou světla. Viz též paprsek zelený.
česky: laminace slunečního disku; slov: laminácia slnečného disku  2016
land breeze
bríza vanoucí v noci z chladnější pevniny nad relativně teplejší povrch moře nebo jiné rozsáhlé vodní plochy. V důsledku menších nočních rozdílů teploty mezi pevninou a mořem a většího tření na souši je pevninská bríza v blízkosti pobřežní čáry slabší než mořská bríza a její směr je méně stálý. Výška vrstvy, v níž je patrná, je rovněž podstatně menší, činí asi jednu třetinu ve srovnání s mořskou brízou. Podobně menší je i horiz. dosah, směrem do moře zasahuje pevninská bríza maximálně 10 až 15 km. Viz též cirkulace brízová.
česky: bríza pevninská; slov: pevninská bríza; něm: Landwind m; fr: brise de terre f; rus: береговой бриз  1993-a3
land or sea breeze
starší označení pro brízu.
česky: vánky pobřežní; slov: pobrežné vánky; něm: Küstenwinde m/pl, Land- und Seewinde m/pl; rus: береговые бризы  1993-a3
land station
meteorologická stanice umístěná na pevnině, na pobřeží nebo na větších ostrovech. Mezi pozemní meteorologické stanice patří přízemní meteorologické stanice, aerologické stanice a stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry.
česky: stanice meteorologická pozemní; slov: pozemná meteorologická stanica; něm: Landstation f; rus: континентальная станция, сухопутная станция  1993-a3
landing forecast
letecká předpověď počasí obsahující předpovědi některých z těchto meteorologických prvků: přízemní vítr, dohlednost, význačné počasí (začátek a konec bouřky, mrznoucí srážky, húlava, kroupy, zvířený písek nebo prach aj.) a oblačnost. Období platnosti předpovědi nesmí přesahovat 2 hodiny. Tyto předpovědi jsou určeny pro letadla vzdálená od letiště přistání méně než 1 hodinu letu a vydávají se pravidelně, zpravidla každou půlhodinu, nebo nepravidelně pro jednotlivá přistávající letadla. Vydávají se v otevřené řeči nebo nejčastěji jako přistávací předpovědi typu „trend“, podle pokynů Mezinárodní organizace civilního letectví. Předpovědi typu „trend“ se připravují a mezi letišti se vyměňují spolu s let. met. zprávami v kódu METAR, k nimž jsou připojeny. Viz též indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.
česky: předpověď přistávací; slov: predpoveď pristávacia; něm: Landevorhersage f; rus: прогноз в пункте посадки  1993-b3
Lang's rain factor
index humidity, který navrhl R. Lang (1920) ve tvaru
I=R/T,
kde R je prům. roč. úhrn srážek v mm a T prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Tato veličina měla původně vyjadřovat podmínky pro vytváření půdního humusu; později byla použita pro klasifikaci klimatu v planetárním měřítku. K tomu však není vhodná, neboť je definována jen pro T > 0. V ČR je modifikovaný Langův dešťový faktor vypočtený z dat za vegetační období používán k charakteristice sucha v jednotlivých letech. Mapa Langova dešťového faktoru je součástí Atlasu podnebí Česka (2007), viz atlas klimatologický. Viz též izonotida.
česky: faktor dešťový Langův; slov: Langov dažďový faktor; něm: Lang-Regenfaktor m; fr: facteur de pluie de Lang m, facteur pluviométrique de Lang m, facteur de pluviométrie de Lang m; rus: фактор дождя Ланга  1993-a3
Langevin's ion
česky: iont Langevinův; slov: Langevinov ión; něm: Langevin-Ion n; rus: ион Ланжевена  1993-a1
Laplace and Rühlmann formula
syn. formule barometrická úplná – nejpřesnější barometrický vzorec, který přihlíží jak k vlhkosti vzduchu, tak k závislosti síly zemské tíže na zeměp. šířce a výšce nad hladinou moře. Uvádí se ve tvaru:
logp1p2=( 1αTm)(10,377 e¯p¯)( 10,002644cos2φ)( 1βzm) Δz18400,
kde Δz = z2 – z1 je rozdíl nadm. výšek [m] tlakových hladin p2 a p1, Tm prům. teplota ve °C, e¯ prům. tlak vodní páry a p¯ prům. tlak vzduchu ve vrstvě mezi oběma hladinami, zm = ½(z1 + z2) je nadm. výška středu uvažované vrstvy, φ značí zeměp. šířku, α je konstanta rovná 0,003 66, β konstanta rovná 0,000 000 314 pro volnou atmosféru a 0,000 000 196 pro horské oblasti. Tento vzorec vznikl zdokolnalením původního Laplaceova vzorce z let 1799 až 1805, které provedl R. Rühlmann v roce 1870.
česky: vzorec Laplaceův–Rühlmannův; slov: Laplaceov a Rühlmannov vzorec; něm: Laplace-Rühlmann-Formel f; rus: формула Лапласа-Рюльмана  1993-b1
Laplace formula
jedna z verzí barometrické formule, používaná ve tvaru:
z=8000(1+αT)ln p0p,
nebo
z=18400(1+αT)log p0p,
kde z je výška v m nad výchozí hladinou, p0 tlak vzduchu ve výchozí hladině, p tlak vzduchu ve výšce z, α je konstanta rovná 0,00366 a T je teplota vzduchu ve °C. Pro reálné ovzduší, v němž se teplota mění s výškou, se symbolem T rozumí prům. teplota ovzduší v dané vrstvě vzduchu, počítaná obvykle jako aritmetický průměr teploty v hladinách s tlakem p0 a p. V uvedených vzorcích se nebere zřetel na vliv vlhkosti vzduchu. Viz též vzorec Babinetův, vzorec Laplaceův–Rühlmannův.
česky: vzorec Laplaceův; slov: Laplaceov vzorec; něm: Laplace-Formel f; rus: формула Лапласа  1993-a3
Laplace law
vztah pro rychlost šíření zvuku v atmosféře. Podle něj je rychlost zvuku dána vztahem
c=κpρ,
kde c je rychlost zvuku, p tlak vzduchu, ρ hustota vzduchu, κ Poissonova konstanta (κ = cp / cv , cp značí měrné teplo vzduchu při stálém tlaku a cv měrné teplo vzduchu při stálém objemu). Laplaceův zákon byl odvozen za předpokladu, že rozpínání a odpovídající stlačování plynného prostředí při akust. vlnění probíhá adiabaticky. V suchém vzduchu (κ  1,405) při norm. podmínkách tlaku (p = 1 013,25 hPa) a teploty (T = 273,15 K  0 °C) je rychlost šíření zvuku podle Laplaceova zákona přibližněrovna 331 m.s–1, což odpovídá naměřeným údajům. Uvedený vzorec pro rychlost zvuku odvodil franc. přírodovědec P. S. Laplace v r. 1826. S použitím stavové rovnice nabývá Laplaceův zákon tvar
c=κR*Tm,
kde R* je univerzální plynová konstanta, T teplota vzduchu v K a m jeho poměrná molekulová hmotnost. Z tohoto vzorce vyplývá, že rychlost zvuku závisí v daném plynném prostředí pouze na jeho teplotě.
česky: zákon Laplaceův; slov: Laplaceov zákon; něm: Laplacesches Gesetz n; rus: закон Лапласа  1993-a2
lapse rate curve
grafické vyjádření průběhu teploty vzduchu s výškou (tlakem) na termodynamickém diagramu. Křivku teplotního zvrstvení sestrojujeme především na základě údajů z radiosond.
česky: křivka teplotního zvrstvení; slov: krivka teplotného zvrstvenia; něm: Temperaturschichtungskurve f; rus: кривая температурной стратификации  1993-a2
large eddy simulation method
(Large Eddy Simulation) – metoda modelování turbulence spočívající v aplikaci filtru (prostorového, časového), pomocí něhož dojde k rozdělení spektra velikostí třírozměrných turbulentních vírů na dvě části, tj. na víry velkých měřítek a vírové pohyby měřítek malých. Víry velkých měřítek jsou přitom v modelu řízeny přímo pohybovými (Navierovými-Stokesovými) rovnicemi pro okamžité hodnoty složek rychlosti proudění, zatímco malé víry jsou parametrizovány.
česky: metoda simulace velkých vírů LES; slov: metóda simulácie veľkých vírov LES; něm: Large Eddy Simulation f (LES)  2014
large halo
syn. halo velké – ve starší české literatuře někdy užíváno jako souhrnné označení pro halo malé a halo velké.
česky: kolo velké; slov: halo 46°; něm: 46°-Ring m, grosser Ring m; rus: большое гало , гало в 46°  1993-a3
large halo
syn. halo 46°, kolo velké – fotometeor, patřící mezi halové jevy a jevící se obvykle jako slabší bělavě nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) se zdánlivým úhlovým poloměrem 46°. Jeho intenzita bývá podstatně slabší než intenzita malého hala a též jeho výskyt je mnohem méně častý. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do hranolku vstupuje plochou podstavy a vystupuje plochou pláště nebo naopak, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 90°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje velké kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termín velké halo též vyskytoval jako označení pro velké i malé halo.
česky: halo velké; slov: veľké halo; něm: grosser Ring m, 46°-Ring m; fr: halo de 46° m, grand halo m; rus: большое гало, гало в 46°  1993-a3
large ion
česky: iont těžký; slov: ťažký ión; něm: schweres Ion n; rus: тяжелый ион  1993-a1
large ion
česky: iont ultratěžký; slov: ultraťažký ión; něm: ultraschweres Ion n; rus: ультратяжелый ион  1993-a1
large-scale boundary
atmosférické rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami, dosahující v podélném směru rozměrů odpovídajících synoptickému měřítku. Mezi synoptická rozhraní řadíme především atmosférické fronty a dále některá vlhkostní rozhraní. Viz též rozhraní mezosynoptické.
česky: rozhraní synoptické  2023
large-scale weather situation
situace synoptická – rozložení vzduchových hmot, atmosférických front, cyklon, anticyklon a jiných synoptických objektů, které určují ráz počasí nad určitou velkou geogr. oblastí. Představu o celkové povětrnostní situaci získáváme pomocí synoptických map. Z praktických důvodů, částečně i pro účely předpovědi počasí, se provádí typizace povětrnostních situací. Součástí vydávaných met. předpovědí bývá zpravidla předpověď celkové povětrnostní situace, která uvádí vlastní předpověď počasí. Viz též kalendář povětrnostních situací.
česky: situace povětrnostní celková; slov: celková poveternostná situácia; něm: Großwetterlage f; rus: макропогода, общая синоптическая ситуация  1993-a2
laser
[lejzr] – kvantový generátor světla, produkující monochromatické, koherentní záření s malou rozbíhavostí. Všechny typy laserů sice pracují na principu zesílení světla pomocí stimulované emise záření, ale liší se velmi výrazně svou konstrukcí i vlastnostmi.
Lasery lze rozdělit podle:
a) povahy aktivního prostředí (pevná látka, kapalina, plyn, polovodič);
b) vyzařované vlnové délky (viditelné světlo, infračervené, ultrafialové, nebo rentgenové záření);
c) způsobu čerpání energie (optickým zářením, elektrickým polem, jadernou energií, chemickou reakcí atd.);
d) režimu práce (spojitý, pulzní).
Vlastností laserových paprsku se v met. aplikacích využívá k přesnému měření vzdálenosti a poloh, nebo k určování fyz-chem. vlastností zkoumaného vzorku ovzduší. Laser je zákl. částí lidaru. Principu laseru se v met. službě používá rovněž ke čtení dokumentů, zákresům met. snímků, map apod.
Termín zavedl amer. fyzik G. Gould před r. 1960. Jde o akronym angl. názvu Light Amplification by the Stimulated Emission of Radiation „zesílení světla stimulovanou emisí záření“, vytvořený analogicky k termínu maser označujícímu přístroj zesilující mikrovlnné záření.
česky: laser; slov: laser; něm: Laser m; rus: лазер  1993-a3
latent heat
česky: teplo skupenské; slov: skupenské teplo; něm: latente Wärme f, Phasenumwandlungswärme f  1993-a1
latent heat
syn. teplo skupenské, teplo utajené – 
1. množství tepla potřebné k tomu, aby jednotka hmotnosti dané látky změnila skupenství, aniž přitom dojde ke změně její teploty. Ve fyzice atmosféry se zaměřujeme především na latentní teplo spotřebované nebo uvolněné při fázových přechodech vody. Rozeznáváme:
a) latentní teplo vypařování spotřebované při změně kapalné vody ve vodní páru;
b) latentní teplo tání spotřebované při fázovém přechodu ledu ve vodu;
c) latentní teplo sublimace spotřebované při přechodu ledu přímo ve vodní páru.
Při opačných fázových přechodech se stejné množství tepla uvolňuje a označujeme:
a) latentní teplo kondenzace uvolněné při fázovém přechodu vodní páry v kapalnou vodu;
b) latentní teplo mrznutí (tuhnutí) uvolněné při přechodu vody v led;
c) u fázového přechodu vodní páry přímo v led část autorů používá stále termín latentní teplo sublimace. V současné literatuře, zejména anglosaského původu, se často objevuje označení latentní teplo depozice.

2. v meteorologii se pojmu latentní teplo používá i k obecnému označení tepla, které se v atmosféře nebo na zemském povrchu uvolňuje při fázových přechodech vody.
česky: teplo latentní; slov: latentné teplo; něm: latente Wärme f; rus: скрытое тепло  1993-a3
latent heat of freezing
česky: teplo mrznutí latentní; slov: latentné teplo mrznutia; něm: Gefrierwärme f  1993-a1
latent heat of fusion
česky: teplo tání latentní; slov: latentné teplo topenia; něm: Schmelzwärme f  1993-a1
latent heat of fusion
česky: teplo tuhnutí latentní; slov: latentné teplo tuhnutia; něm: Gefrierwärme f  1993-a1
latent heat of sublimation
česky: teplo sublimační latentní; slov: latentné sublimačné teplo; něm: Sublimationswärme f  1993-a1
latent heat of vaporization
česky: teplo vypařování latentní; slov: latentné teplo vyparovania; něm: Verdampfungswärme f  1993-a1
latent instability of atmosphere
zast. označení pro stav atmosféry, kdy se při převládajícím instabilním teplotním zvrstvení atmosféry vyskytuje nejméně jedna zadržující vrstva nejčastěji u povrchu země. Výstupné konvektivní proudy se v tomto případě plně vyvinou až po rozrušení zadržujících vrstev. Rozrušení může být mechanické (např. vlivem horské překážky) nebo termické (prohřátí zemského povrchu), popř. dynamické (konvergence proudění).
česky: instabilita atmosféry latentní; slov: latentná instabilita ovzdušia; něm: latente Instabilität der Atmosphäre f  1993-a2
lateral dispersion coefficient
statist. veličina σy rozměru délky, používaná zejména při studiu horiz. rozptylu pasivní příměsi v atmosféře, která charakterizuje turbulentní stav atmosféry v horiz. rovině. Lze ji určit např. z měření pulzací horiz. složek vektoru větru; charakterizuje intenzitu rozptylu příměsí v ovzduší v horiz. směru kolmém na směr proudění. Viz též model Suttonův, koeficient vertikální disperze, pulzace větru.
česky: koeficient laterální disperze; slov: koeficient laterálnej disperzie; něm: lateraler Dispersionskoeffizient m; rus: коэффициент бокового рассеяния  1993-a1
lateral mirage
viz zrcadlení.
česky: zrcadlení boční; slov: bočné zrkadlenie; něm: laterale Luftspiegelung f, seitliche Luftspiegelung f; rus: боковой мираж  1993-a1
lateral moon
syn. parantselenium, viz kruh paraselenický.
česky: měsíc boční; slov: bočný mesiac; něm: Nebenmond m; rus: ложная луна  1993-a1
lateral refraction
refrakce světelných paprsků působená horiz. nehomogenitami v poli hustoty vzduchu. Má značný význam např. při geodetických měřeních.
česky: refrakce boční; slov: bočná refrakcia; něm: laterale Refraktion f, seitliche Refraktion f; rus: боковая рефракция, горизонтальная рефракция  1993-a1
lateral sun
česky: slunce boční; slov: bočné slnko; něm: Nebensonne f; rus: ложное солнце  1993-a1
latitudinal temperature gradient
horizontální teplotní gradient v poledníkovém směru, přičemž rozdíl teploty vzduchu je vztažený na 1° zeměp. šířky. Užívá se v klimatologii např. pro popis pole měs. nebo roč. průměrů teploty vzduchu.
česky: gradient teplotní šířkový; slov: šírkový teplotný gradient; něm: zonaler Temperaturgradient m; fr: gradient thermique latitudinal m; rus: междуширотный градиент температуры  1993-a3
law of storms
syn. zákon bouří – pravidlo charakterizující stáčení větru ve vyšších zeměp. šířkách na daném místě, které zformuloval H. W. Dove v r. 1835. Zní: vítr se na sev. polokouli stáčí za Sluncem, což je ve směru pohybu hodinových ručiček, na již. polokouli se stáčí v opačném směru. Uvedený poznatek přispěl ke stanovení některých navigačních pravidel v námořní plavbě v oblasti nebezpečných cyklon. Proto Doveho zákon bývá někdy též nazýván zákon bouří. Podle současných poznatků toto pravidlo platí pouze při pohybu cyklon od západu na východ, na sev. polokouli v oblastech, jimiž prochází již. část postupujících cyklon, na již. polokouli v oblastech sev. části těchto cyklon. Uvedený jev nesouvisí se zdánlivým pohybem Slunce.
česky: zákon Doveho; slov: Doveho zákon; něm: Dovesches Gesetz n; rus: закон Дове  1993-a1
law of thermodynamics
tzv. hlavní termodynamické věty představují základní principy v oboru termodynamiky. První hlavní věta termodynamická je vyjádřením zákona zachování energie při termodynamických procesech a stanoví, že teplo dodané termodynamickému systému se spotřebuje na zvýšení vnitřní energie systému a na vykonání vnější práce. Pro ideální plyn lze první hlavní větu termodynamickou vyjádřit ve tvaru
dq=du+pdα,
kde dq je množství tepelné energie dodané jednotce hmotnosti ideálního plynu, du odpovídající přírůstek vnitřní energie, p tlak a dα přírůstek měrného objemu. Uvedený matematický zápis první hlavní věty termodynamické patří k základním rovnicím termodynamiky atmosféry. Druhá hlavní věta termodynamická postuluje princip nemožnosti trvalého přechodu tepla z chladnějšího na teplejší těleso bez vynaložení práce. Třetí hlavní věta termodynamická se týká nedosažitelnosti teploty absolutní nuly, tj. nulové teploty v Kelvinově teplotní stupnici.
česky: věta termodynamická hlavní; slov: hlavná termodynamická veta; něm: Hauptsatz der Thermodynamik m; rus: закон термодинамики  1993-a2
layer method
metoda hodnocení stability teplotního zvrstvení ovzduší v horiz. vrstvě atmosféry o jednotkové tloušťce, kterou současně procházejí výstupné i kompenzující sestupné proudy. Metoda předpokládá, že hmotnosti vystupujícího a sestupujícího vzduchu jsou si rovny, změny teploty ve vystupujícím vzduchu probíhají podle nasycené adiabaty a v sestupujícím vzduchu přibližně podle suché adiabaty. Zahrnutí sestupných proudů způsobuje, že ve srovnání s metodou částice se zmenšuje rozdíl teploty mezi vystupujícím vzduchem a vzduchem v jeho okolí. Odhad horní hladiny konvekce stanovený metodou vrstvy obvykle lépe odpovídá skutečnosti než výsledek metody částice. Metoda vrstvy však vyžaduje odhad nebo znalost poměru plošného rozsahu výstupných a sestupných proudů. Nutnost znát tento parametr způsobuje, že provozní použití metody vrstvy není obvyklé. Viz též metoda vtahování.
česky: metoda vrstvy; slov: metóda vrstvy; něm: Schichtmethode f; rus: метод слоя  1993-a3
leader
[lídr] - syn. výboj blesku vůdčí.
Termín je přejat z angl. leader „vůdce“.
česky: leader; slov: leader; rus: лидер  1993-a1
leader
syn. leader [lídr] – slabě svítící prorůstající iniciální stadium blesku. Dráhu vůdčího výboje ovlivňuje max. gradient elektrického potenciálu v čele hlavy tohoto výboje a el. vodivost vzduchu na jeho dráze. Větvení vůdčího výboje blesku nastává ve směru šíření, vůdčí výboj bývá zpravidla stupňovitý, jen zřídka souvislý (tzv. trvalý).
Stupňovitý vůdčí výboj prvního dílčího výboje blesku je dvojího typu. Typ α má délku jednotlivých stupňů do 200 m (s prům. délkou 50 m) a rychlost postupu v jednotlivých stupních řádově 105 m.s–1; mezi jednotlivými stupni je pauza 30 až 100 µs, takže efektivní rychlost šíření výboje je menší. Typ β má zpočátku značně vyšší efektivní rychlost než typ α, v dalším stadiu vývoje dochází k jeho převážně horiz. větvení, jeho rychlost klesá alespoň o jeden řád, přičemž výboj někdy vůbec nedosáhne země. Proud stupňovitého vůdčího výboje bývá několik stovek ampérů až cca 2 kA.
Souvislý (tzv. trvalý) vůdčí výboj blesku nemá stupňovitý charakter. Rychlost šíření je obvykle menší než rychlost postupu stupňovitého vůdčího výboje blesku v jednotlivých stupních.
česky: výboj vůdčí; slov: vodiaci výboj; něm: Leitblitz m; rus: лидер молнии, удар лидерa  1993-b3
leader streamer
syn. leader [lídr] – slabě svítící prorůstající iniciální stadium blesku. Dráhu vůdčího výboje ovlivňuje max. gradient elektrického potenciálu v čele hlavy tohoto výboje a el. vodivost vzduchu na jeho dráze. Větvení vůdčího výboje blesku nastává ve směru šíření, vůdčí výboj bývá zpravidla stupňovitý, jen zřídka souvislý (tzv. trvalý).
Stupňovitý vůdčí výboj prvního dílčího výboje blesku je dvojího typu. Typ α má délku jednotlivých stupňů do 200 m (s prům. délkou 50 m) a rychlost postupu v jednotlivých stupních řádově 105 m.s–1; mezi jednotlivými stupni je pauza 30 až 100 µs, takže efektivní rychlost šíření výboje je menší. Typ β má zpočátku značně vyšší efektivní rychlost než typ α, v dalším stadiu vývoje dochází k jeho převážně horiz. větvení, jeho rychlost klesá alespoň o jeden řád, přičemž výboj někdy vůbec nedosáhne země. Proud stupňovitého vůdčího výboje bývá několik stovek ampérů až cca 2 kA.
Souvislý (tzv. trvalý) vůdčí výboj blesku nemá stupňovitý charakter. Rychlost šíření je obvykle menší než rychlost postupu stupňovitého vůdčího výboje blesku v jednotlivých stupních.
česky: výboj vůdčí; slov: vodiaci výboj; něm: Leitblitz m; rus: лидер молнии, удар лидерa  1993-b3
lee depression
česky: deprese závětrná; slov: záveterná depresia; něm: Leezyklone f; fr: dépression sous le vent f, thalweg orographique m; rus: подветренная депрессия  1993-a1
lee eddy
atmosférický vír vyskytující se v závětří orografických překážek, často v sérii. Závětrné víry mohou mít buď přibližně horizontální, nebo přibližně vertikální osu. Víry první skupiny neboli rotory vznikají při přetékání horských hřebenů v podmínkách vírového, vlnového nebo rotorového proudění. Víry s přibližně vert. osou vznikají při obtékání ostrovů nebo izolovaných horských vrcholů a vytvářející tzv. Kármánovu vírovou dráhu. Ta je tvořena dvěma liniemi vzájemně protiběžně rotujících vírů, jež jsou unášeny prouděním a při svém pohybu dále do závětrného prostoru postupně zanikají. Takové víry lze často sledovat na družicových snímcích v podobě oblačných vírů (např. za ostrovem Jan Mayen). Ve starší české literatuře o závětrných jevech se pojem závětrný vír obvykle vyskytuje ve smyslu zde zmíněné první skupiny. Viz též perioda uvolňování vírů.
česky: vír závětrný; slov: záveterný vír; něm: Leewirbel m; rus: подветренный вихрь  1993-a3
lee effect
souborné označení pro změny hodnot meteorologických prvků, které lze pozorovat v závětří různých překážek. V případě horských pásem dochází kvůli předchozímu působení návětrného efektu a změnám atmosférické cirkulace vlivem orografické překážky ke vzniku srážkového stínu. K závětrným efektům dále patří zmenšování oblačnosti, nárůst dohlednosti, oteplování a zmenšení vlhkosti vzduchu působením fénového efektu, výskyt padavého větru, vlnového proudění, závětrných vírů, rotorových oblaků apod. Za výraznějšími pohořími může docházet k orografické cyklogenezi, orografické okluzi a k přechodnému zeslabování atmosférických front. K závětrným efektům však patří i srážkový stín a deformace pole proudění za menšími přírodními nebo umělými překážkami, které prostřednictvím větrného stínu zmenšují i výpar. Při existenci převládajícího větru se závětrný efekt uplatňuje i v klimatických poměrech určité oblastí nebo místa.
česky: efekt závětrný; slov: záveterný efekt; něm: Lee-Effekt m, Leewirkung m; fr: effet sous le vent du relief m, effet orographique m; rus: подветренный эффект  1993-a3
lee side
prostor za překážkou ve směru proudění vzduchu, v klimatologii po směru převládajícího větru, kde se ještě projevuje závětrný efekt. Jeho dosah může být i několik set km za překážkou v závislosti na jejích vlastnostech (relativním převýšení, tvaru), uvažovaném meteorologickém prvku a na podmínkách v atmosféře (rychlosti větru a jeho orientaci vůči orografii, na vertikální stabilitě atmosféry aj.). Závětří však pozorujeme i za menšími přírodními nebo umělými překážkami, např. větrolamy.
česky: závětří; slov: závetrie, záveterná strana; něm: Lee f, Leeseite f; rus: подветренная сторона  1993-a3
lee trough
česky: brázda závětrná; slov: záveterná brázda; něm: Lee-Trog m; fr: dépression sous le vent f  1993-b3
lee trough
syn. brázda orografická, brázda závětrná – brázda nízkého tlaku vzduchu, která vzniká za horským hřebenem, přes který proudí vzduch s převažující složkou kolmou k hřebenu. Vznik brázdy lze vysvětlit termodynamicky adiabatickým oteplováním nebo dynamicky zesílením cyklonální cirkulace v důsledku horiz. konvergence spojené se zvětšováním vert. tloušťky vzduchového sloupce při sesedání vzduchu na závětrné straně hřebene. V Evropě vzniká např. v závětří Alp při sz. až sev. proudění, v závětří Skandinávského pohoří při proudění od západu na východ a v závětří Skalnatých hor v USA při stejném charakteru proudění. Viz též cyklogeneze orografická.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu dynamická; slov: dynamická brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: dynamischer Trog m; fr: creux dynamique m, thalweg dynamique m; rus: динамическая ложбина  1993-a3
lee waves
v praxi často používané označení pro gravitační vlny typu stojatých vln vznikající při přetékání stabilně zvrstvené vzduchové hmoty přes překážku v podobě horského pásma přibližně kolmo na jeho osu. Jsou řízeny Bruntovou–Vaisalovou frekvencí a v závětrném prostoru bývají spojeny s rotory vytvářejícími se pod jejich vrchy, s vlnovými oblaky, popř. s rotorovými oblaky.
česky: vlny závětrné; slov: záveterné vlny; něm: Leewellen f/pl; rus: подветренные волны  1993-a3
leeward eddy
atmosférický vír vyskytující se v závětří orografických překážek, často v sérii. Závětrné víry mohou mít buď přibližně horizontální, nebo přibližně vertikální osu. Víry první skupiny neboli rotory vznikají při přetékání horských hřebenů v podmínkách vírového, vlnového nebo rotorového proudění. Víry s přibližně vert. osou vznikají při obtékání ostrovů nebo izolovaných horských vrcholů a vytvářející tzv. Kármánovu vírovou dráhu. Ta je tvořena dvěma liniemi vzájemně protiběžně rotujících vírů, jež jsou unášeny prouděním a při svém pohybu dále do závětrného prostoru postupně zanikají. Takové víry lze často sledovat na družicových snímcích v podobě oblačných vírů (např. za ostrovem Jan Mayen). Ve starší české literatuře o závětrných jevech se pojem závětrný vír obvykle vyskytuje ve smyslu zde zmíněné první skupiny. Viz též perioda uvolňování vírů.
česky: vír závětrný; slov: záveterný vír; něm: Leewirbel m; rus: подветренный вихрь  1993-a3
leeward side
prostor za překážkou ve směru proudění vzduchu, v klimatologii po směru převládajícího větru, kde se ještě projevuje závětrný efekt. Jeho dosah může být i několik set km za překážkou v závislosti na jejích vlastnostech (relativním převýšení, tvaru), uvažovaném meteorologickém prvku a na podmínkách v atmosféře (rychlosti větru a jeho orientaci vůči orografii, na vertikální stabilitě atmosféry aj.). Závětří však pozorujeme i za menšími přírodními nebo umělými překážkami, např. větrolamy.
česky: závětří; slov: závetrie, záveterná strana; něm: Lee f, Leeseite f; rus: подветренная сторона  1993-a3
Leipzig school of meteorology
směr a výsledky prací v Geofyz. ústavu v Lipsku, které předcházely norské meteorologické škole. Lipská meteorologická škola je spjata především s působením V. Bjerknese, který v letech 1913–1917 spolu se svým asistentem R. Wengerem sestavil a publikoval detailní synoptické mapy představující nové stadium při studiu atmosférických front. Na základě balonových výstupů bylo sestaveno 10 map barické topografie od 1 000 hPa do 100 hPa, byly kresleny izohypsy a izobary pro oblast Evropy i mapy proudnic a rychlostí větru při zemi. Tím byla zavedena metoda mapového zpracování aerol. údajů, která se brzy rozšířila v synoptické meteorologii. K představitelům školy meteorologické lipské patří také L. Weickmann, v Lipsku ve 20. letech působili i T. Bergeron a G. Swoboda.
česky: škola meteorologická lipská; slov: lipská meteorologická škola; něm: Leipziger Schule f; rus: лейпцигская метеорологическая школа  1993-a1
Lenard effect
proces separace elektrického náboje nastávající při spontánním tříštění vodních kapek, které dorostou během svého pádu v atmosféře do kritické velikosti a stanou se hydrodynamicky nestabilní. Kapka se přitom rozpadá na několik větších zbytků a určitý počet maličkých kapiček. Lenardův efekt pak spočívá v tom, že větší zbytky rozpadlých kapek nesou kladný náboj, maličké kapičky náboj záporný, který kromě toho difunduje do okolí ve formě záporných iontů. Obdobný el. jev nazývaný rovněž Lenardův efekt vzniká i při tříštění vodních kapek dopadajících jako atm. srážky na zemský povrch, ve vodopádech, apod. Lenardův efekt poprvé popsal bratislavský rodák, něm. fyzik P. Lenard (1862–1947) v r. 1904.
česky: efekt Lenardův; slov: Lenardov efekt; něm: Lenard-Effekt m, Wasserfalleffekt m; fr: effet Lenard m; rus: эффект Ленарда  1993-a3
lenticularis
(len) [lentykuláris] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má podobu čoček nebo mandlí, které jsou často velmi protáhlé a mají obvykle výrazné obrysy; někdy se u nich projevuje irisace (zbarvení). Oblaky tohoto tvaru jsou nejčastěji orografického původu, mohou se však vyskynout i v oblastech bez význačné orografie. Označení tvaru len se užívá hlavně u druhů cirrocumulus, altocumulus a stratocumulus. Viz též oblak orografický.
Termín navrhl angl. meteorolog W. C. Ley v r. 1894, do mezinárodní klasifikace byl zařazen v r. 1930. Pochází z lat. lenticularis „čočkovitý“, odvozeného od lenticula, což je zdrobnělina slova lens „čočka“ (srov. lentilka).
česky: lenticularis; slov: lenticularis; něm: lenticularis; rus: лентикулярные, чечевицеобразные облака  1993-a2
leste
místní název pro horký, suchý vých. nebo jv. vítr na Madeiře a Kanárských ostrovech, vanoucí ve všech ročních obdobích kromě léta. Za tohoto větru klesá relativní vlhkost vzduchu pod 20 %. Vyskytuje se na přední straně cyklony postupující přes Atlantik k východu. Je podobný sciroccu ve Středomoří a větru leveche ve Španělsku.
Termín je přejat z portugalského leste „východ; východní (vítr)“.
česky: leste; slov: leste; něm: Leste m; rus: лестэ  1993-a2
levante
syn. levanter – španělský název pro mírný až čerstvý vých. nebo sv. vítr ve Středomoří, v oblasti od již. Francie po Gibraltar. Při levante se vyskytuje velmi vlhké (mlhavé) a deštivé počasí, zvláště v období od října do prosince a od února do března. Prům. trvání levante bývá kolem 2 dní. Vyskytuje se při vysokém tlaku vzduchu nad stř. Evropou a cykloně v jz. oblasti Středozemního moře.
Termín je přejat ze špaň. levante „východ, východní vítr“ (z lat. levare „zvedat“, podle vycházejícího slunce; srov. levitovat).
česky: levante; slov: levante, levanter; něm: Levante f; rus: леванте  1993-a1
leveche
[leveš] – španělské označení pro scirocco. Je to horký a suchý vítr v pobřežních oblastech mezi Valencií a Malagou, nesoucí prach a písek z jv. až jz. kvadrantu. Vane na přední straně cyklony na jv. pobřeží Španělska, zasahuje však pouze několik kilometrů do vnitrozemí.
Termín je přejat ze špaň. leveche či lebeche, které zřejmě pochází z it. libeccio téhož významu (z řec. λίψ [lips, gen. libos] „deštivý vítr“, přes arabštinu).
česky: leveche; slov: leveche; něm: Leveche m; rus: левече  1993-a1
level of neutral buoyancy
(HNV) hladina, v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, naposledy vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Na termodynamickém diagramu se určuje jako nejvýše ležící průsečík nasycené adiabaty, proložené charakteristickým bodem, s křivkou zvrstvení. Viz též hladina volné konvekce, CAPE.
česky: hladina nulového vztlaku; slov: hladina nulového vztlaku  2014
level of nondivergence
atmosférická hladina, v níž je hodnota horizontální, popř. izobarické divergence proudění blízká nule. Podmínku nondivergence obvykle dobře splňují hladiny ve stř. troposféře mezi 700 a 500 hPa, přičemž divergence proudění v horní a ve spodní troposféře má opačné znaménko. V konkrétní synoptické situaci může existovat i více hladin nondivergence. Pojem hladina nondivergence lze považovat za vystižení plochy, která odděluje hlavní oblasti horizontální divergence a konvergence spojené s typickou vertikální strukturou tlakových výší a nížísynoptickém měřítku. Tento pojem sehrál značnou úlohu v historickém vývoji numerických modelů atmosféry, pracuje se s ním např. v barotropních modelech. Viz též hladina ekvivalentně barotropní.
česky: hladina nondivergence; slov: hladina nondivergencie; něm: divergenzfreies Niveau n; rus: бездивергентный уровень  1993-a3
lidar
syn. lidar.
česky: lokátor laserový; slov: laserový lokátor; něm: Laser-Radar n, Lidar n; rus: лазерный локатор, лидар  1993-a3
lidar
syn. lokátor laserový, lokátor kvantový optický, lokátor kvantový světelný – druh profileru určený k sondáži atmosféry na principu vysílání laserových pulsů a detekci zpětně rozptýleného záření. Ze zpoždění signálu a rychlosti světla lze určit vzdálenost od místa zpětného rozptylu signálu. Řada lidarů poskytuje i informace o změnách intenzity rozptýleného záření. Pomocí lidarů lze měřit řadu atmosférických parametrů: teplotu, tlak, vlhkost, koncentraci atm. plynů (např. ozonu, metanu, oxidů síry a dusíku atd.). Dále lze lidarů v meteorologii využívat k měření výšky základny oblaků, tvaru oblaků a tvaru kouřových vleček i k odhadu fyz. a chem. vlastností atmosférického aerosolu. Lidary jsou rovněž využívány na meteorologických družicích, kde kromě výše uvedených aplikaci jsou rovněž používány pro stanovení mikrofyzikálních vlastností oblačnosti. Pokud lidar umožňuje měřit změnu frekvence zpětně rozptýleného záření oproti vysílaným paprskům, využívá Ramanova rozptylu k identifikaci různých příměsí v atmosféře. Viz též ceilometr.
První lidar byl vytvořen a pojmenován v r. 1961. Jde o akronym úplného angl. názvu LIght Detection And Ranging „světelná detekce a měření vzdálenosti“, sestavený analogicky k termínu radar.
česky: lidar; slov: lidar; něm: Lidar n; rus: лидар  1993-a3
Lifted index
index stability odvozený ze Showalterova indexu a definovaný vztahem
LI=T500-TL,
kde T500 je teplota vzduchuhladině 500 hPa a teplota TL se v různých modifikacích Lifted indexu stanovuje různě, většinou se jedná o teplotu vzduchové částice vyzdviženou adiabaticky do hladiny 500 hPa z různě definované spodní hladiny.
česky: Lifted index; slov: Lifted index; rus: индекс LIFT, подьемный индекс  2014
lifting condensation level
kondenzační hladina, ve které vystupující nenasycená vzduchová částice přejde do stavu nasycení vodní párou následkem ochlazování při adiabatické expanzi. Výstupný pohyb může být způsoben termickou nebo vynucenou konvekcí. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme na termodynamickém diagramu jako hladinu, v níž se protíná stavová křivka vystupující částice a izograma proložená teplotou rosného bodu v počáteční hladině výstupu. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme nejčastěji pro adiabatický výstup z přízemní hladiny. Lze ji však určit pro výstup z libovolného bodu křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny.
česky: hladina kondenzační výstupná; slov: výstupná kondenzačná hladina; něm: Hebungskondensationsniveau n; rus: уровень конденсации при подъеме  1993-a2
light
1. syn. záření viditelné;
2. v oblasti techniky někdy širší pojem, zahrnující i další části elektromagnetického záření, srov. např. laser.
Viz též fotometrie.
česky: světlo; slov: svetlo; něm: Licht n; rus: свет  1993-a3
light air (1.)
1. vítr o prům. rychlosti 0,3 až 1,5 m.s–1 nebo 1 až 5 km.h–1. Odpovídá prvnímu stupni Beaufortovy stupnice větru;
2. obecné označení pro zpravidla slabý vítr místní cirkulace charakteristický výraznou denní změnou směru, jakým je např. bríza.
Termín je odvozen od slovesa vanout (od vát, které má  indoevropský kořen společný s něm. wehen „vát“, dále s čes. vítr, lat. ventus i angl. wind a něm. Wind).
česky: vánek; slov: vánok; něm: Brise f, leiser Zug m; rus: бриз, тихий ветер  1993-a3
light breeze
vítr o prům. rychlosti 1,6 až 3,3 m.s–1 nebo 6 až 11 km.h–1. Odpovídá druhému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr slabý; slov: slabý vietor; něm: leichte Brise f; rus: легкий ветер  1993-a3
light ion
česky: iont lehký; slov: ľahký ión; něm: leichtes Ion n; rus: легкий ион  1993-a1
light pillar
česky: sloup světelný; slov: svetelný stĺp; něm: Lichtsäule f; rus: световой столб  1993-a1
light pillar
syn. sloup světelný – poměrně často pozorovaný fotometeor patřící mezi halové jevy, který vzniká odrazem světla na horizontálně orientovaných stěnách ledových krystalků. Jeví se jako světlý pruh vycházející ze světelného zdroje (Slunce, vzácně i Měsíce) kolmo vzhůru nebo dolů a dosahující výšky až 20° nad nebo pod ním. Někdy je z halového sloupu lépe patrný horní úsek, jindy dolní. Jev je pozorován tehdy, když Slunce nebo Měsíc jsou blízko horizontu. Halový sloup je většinou bělavý nebo slabě načervenalý. Vzácnější je výskyt kříže, v jehož středu je Slunce. Ten vytváří halový sloup spolu s horiz. kruhem vedlejších sluncí neboli parhelickým kruhem. Pokud je světelným zdrojem Slunce, hovoříme též o slunečním sloupu, pokud je halový sloup vázán na Měsíc, nazývá se měsíční sloup.
česky: sloup halový; slov: halový stĺp; něm: Lichtsäule f; rus: световой столб  1993-a3
light pollution
souhrnné označení pro osvícení noční oblohy umělými světelnými zdroji. Působí rušivě zejména při astronomických pozorováních, narušuje některé životní rytmy živých organismů, spánkový režim apod. V této souvislosti jde nejen o světelné zdroje orientované vzhůru, ale i o světlo odražené od zemského povrchu nebo od osvětlovaných objektů. I v případě světelných toků vysílaných zdroji přibližně horizontálně se může významně uplatňovat rozptyl světla v atm. prostředí.
česky: znečištění světelné; slov: svetelné znečistenie; něm: Lichtverschmutzung f; rus: световое загрязнение, световой смог  2015
light scattering diagram
česky: diagram rozptýleného světla; slov: diagram rozptýleného svetla; něm: Streulichtdiagramm n; fr: diagramme de diffusion de la lumière m, diagramme de diffusion lumineuse m; rus: диаграмма рассеяния светa, диаграмма рассеянного света  1993-a1
lightning
komplex el. výbojů, který vzniká mezi centry kladných a záporných nábojů v oblacích nebo na povrchu Země. Podle toho blesky dělíme na blesky mezi oblaky, blesky mezi oblakem a zemí a blesky mezi oblakem a okolním vzduchem. Podle tvaru rozlišujeme blesk čárový a rozvětvený, případně i stuhový, plošný a perlový. Blesk charakterizují parametry jeho proudu. Blesk může být tvořen jedním nebo více dílčími výboji, probíhajícími zpravidla týmž kanálem blesku s vysokou amplitudou proudu blesku o velikosti několika kA, a souvislými proudy blesku nízké amplitudy mezi dílčími výboji; z tohoto hlediska rozeznáváme jednoduché a vícenásobné blesky. Každý dílčí výboj blesku přitom sestává z několika fází: začíná iniciačními procesy, pokračuje vůdčím výbojem, který indukuje vstřícný výboj, po jejichž propojení nastává zpětný výboj, někdy též označovaný jako hlavní výboj.
Účinky blesku jsou především elektrické a z nich vyplývají účinky světelné, akustické, tepelné, mechanické a chemické. Časové změny náboje a proudu blesku ve vnitrooblačných procesech a ve vůdčím i zpětném výboji jsou zdrojem elmag. vlnění s různou frekvencí. Elektromagnetické signály emitované zpětnými výboji se označují jako sfériky, které lze detekovat po jejich průchodu disperzním prostředím ionosféry a magnetosféry jako tzv. hvizdy. Dalším projevem blesků jsou přechodné světelné úkazy. K ochraně objektů před úderem blesku se používají hromosvody, elektrická vedení se zajišťují bleskojistkami.
Elektrická pevnost vzduchu je za normálních okolností natolik velká, že ke vzniku blesku by bylo třeba intenzity elektrického pole řádově 106 V.m-1. Elektrická pole v bouřkových oblacích a pod jejich základnami však řádově dosahují pouze 104-105 V.m-1. K vytvoření blesku je proto třeba určité krátkodobé lokální předionizace vzduchu pravděpodobně působením tzv. ubíhajících elektronů či korónových mikrovýbojů na hrotech ledových částeček v bouřkovém oblaku. Viz též detekce blesků, bouřka, intenzita bouřkové činnosti, výboj blesku hybridní, výboj blesku temný.
Termín pochází z praslovanského slova bliskati, které vychází z  indoevropského kořene *bhlei-g- „lesknout se“.
česky: blesk; slov: blesk; něm: Blitz m; fr: éclair m, foudre f; rus: молния  1993-a3
lightning arrester
syn. hromosvod.
česky: zařízení hromosvodné; slov: hromozvodné zariadenie; něm: Blitzableiter m; rus: громоотвод  1993-a3
lightning arrester
zařízení sloužící k ochraně el. vedení a el. přístrojů před bleskem. Prudké zvýšení napětí v důsledku úderu blesku způsobí uvnitř bleskojistky el. výboj, který svede energii do země. Viz též hromosvod.
česky: bleskojistka; slov: bleskoistka; rus: грозовой разрядник  2019
lightning channel
vysoce ionizovaná svítící dráha vytvořená propojením vůdčího výboje se vstřícným výbojem. V závislosti na charakteru pohybu vůdčího výboje může být tato dráha přímá, častěji však stupňovitě členěná nebo různě větvená. V ní se uskutečňuje pohyb el. náboje spojený s neutralizací nábojů kladné a záporné polarity. Velmi krátkodobě probíhá kanálem blesku el. proud o velikosti desítek kA. Proudy protékající bleskovým kanálem mohou dosahovat výjimečně až stovek kA. Kanál blesku, obvykle o průměru v řádu jednotek centimetrů, bývá opticky poměrně ostře ohraničen a teplota v něm dosahuje až kolem 30 000 K, což odpovídá podmínkám pro vytvoření plazmatu. Tímto zahřátím též vzniká tlaková vlna, při jejímž prostorovém šíření vzniká akustický efekt hromu.
česky: kanál blesku; slov: kanál blesku; něm: Blitzkanal m; rus: канал молнии  1993-a3
lightning charge
jeden z parametrů proudu blesku. Je vyjádřen vztahem
Qb=i.dt
kde i značí proud blesku a t dobu jeho trvání. Udává se buď náboj dílčího výboje blesku, nebo náboj celého blesku.
česky: náboj blesku; slov: náboj bleskového výboja; něm: Blitzenladung f; rus: грозовой разряд  1993-a2
lightning conductor
syn. bleskosvod, zařízení hromosvodné – zařízení sloužící k ochraně objektů před přímým úderem blesku. Skládá se z jímacího zařízení, svodu a zemniče. Účelem jímacího zařízení je zachytit v určité výšce nad chráněným objektem sestupující vůdčí výboj, a tak zabránit úderu blesku do chráněné části objektu. Účelem svodů je svést proud blesku z jímacího zařízení k zemi s min. úbytky napětí. Zemnič hromosvodu má svést tento el. proud do země tak, aby v chráněném objektu vznikly pokud možno co nejmenší rozdíly napětí. Princip dnes používaných hromosvodů navrhl amer. vědec a politik z období boje za nezávislost B. Franklin. Poněkud odlišný přístup se uplatňoval u zařízení, které zkonstruoval P. Diviš v Příměticích na Moravě roku 1754. Zařízení bylo spíše určeno k odsávání elektřiny z dolní části bouřkových oblaků a podle představ svého vynálezce mělo především sloužit k zabránění vzniku bouřky. Viz též blesk mezi oblakem a zemí, bleskojistka.
Termín vznikl složením slov hrom a svod. Odkazuje na starší význam slova hrom, které se používalo pro označení úderu blesku  (srov. rčení „aby do toho hrom udeřil“).
česky: hromosvod; slov: hromozvod; něm: Blitzableiter m; rus: громоотвод  1993-a3
lightning current
jednorázový impulz záporné nebo kladné polarity velmi krátkého trvání (několik desítek nebo stovek µs) v rámci dílčího výboje blesku; vyznačuje se vysokou amplitudou proudu blesku od 102 do 3.105 A.
česky: proud blesku rázový; slov: rázový prúd bleskového výboja; něm: stossartiger Blitzentladungsstrom m; rus: ударный ток грозового разряда  1993-b3
lightning current amplitude
parametr proudu blesku, vyjadřující vrcholovou hodnotu rázové vlny elektrického proudu I při úderu blesku. Nejčastěji bývá v rozmezí od 2 do 250 kA se stř. hodnotou 20 až 35 kA. Je rozhodujícím parametrem při stanovení velikosti napětí U na odporu uzemnění R zasaženého objektu, které se určí ze vztahu
U=RImax
kde Imax je amplituda proudu blesku. U vícenásobných blesků dosahuje amplituda proudu blesku nejvyšší hodnoty většinou u prvního dílčího výboje blesku, u následujících dílčích výbojů bývá podstatně menší.
česky: amplituda proudu blesku; slov: amplitúda prúdu blesku; něm: Blitzstromamplitude f; fr: amplitude du courant (de coup) de foudre f; rus: амплитуда тока молнии  1993-a3
lightning current parameter
veličina popisující vlastnosti blesku. Těmito parametry jsou
a) amplituda proudu blesku Imax (kolísající v rozmezí 102 až 3.105 A);
b) max. strmost proudu blesku di/dt (103 až 109 A.s–1);
c) doba čela rázové složky (0,5 až 100).10–6 s;
d) čtverec impulsu proudu blesku ∫ i2 dt po dobu výboje;
e) počet dílčích výbojů blesku (1 až 24);
f) trvání blesku (10–3 s až 2 s);
g) náboj blesku Qb = ∫ i dt .
Z uvedených el. hodnot se stanoví úbytek el. napětí u na odporu R příslušného el. zařízení –u = iR, popř. tepelná nebo mech. energie přeměněná po úderu blesku v zasaženém objektu v závislosti na jeho vlastnostech.
česky: parametr proudu blesku; slov: parameter bleskového prúdu; něm: Blitzstromparameter m, Blitzstromparameter m; rus: параметр тока молнии  1993-b3
lightning detection
přístrojová metoda zjišťování výskytu, polohy, času, popř. dalších charakteristik blesků nebo jejich dílčích výbojů. Detekci blesků dělíme na pozemní a družicovou.
česky: detekce blesků; slov: detekcia bleskov; něm: Blitzortung f; fr: détection des éclairs f  2014
lightning flash counter
označení pro historické zařízení, které zaznamenává jednotlivé blesky v blízkém okolí. Tento přístroj byl užíván i na met. stanicích v ČR. V cizí odb. literatuře byl označován jako ceraunometr.
 
česky: počítač blesků; slov: počítač výbojov blesku; něm: Blitzzähler m; rus: счетчик молний, счетчик разрядов  1993-b3
Lightning Imager
(LI) [lajtning imidžr] – přístroj pro družicovou detekci blesků na geostacionární družici MTG.
česky: Lightning Imager; slov: Lightning Imager; něm: Lightning Imager; fr: Lightning Imager  2023
lightning protector
syn. hromosvod.
česky: zařízení hromosvodné; slov: hromozvodné zariadenie; něm: Blitzableiter m; rus: громоотвод  1993-a3
lightning recorder
česky: zaměřovač bouřek; slov: zameriavač búrok; něm: Blitzzähler; rus: пеленгатор гроз, региистратор молниий  1993-a3
lightning stroke
impulz proudu blesku, který se může během jednoho blesku vícenásobně opakovat. Zhruba polovina záporných blesků mezi oblakem a zemí obsahuje jeden dílčí výboj, zatímco druhá polovina dva a více dílčích výbojů.
Blesky kladné polarity mají obvykle jen jeden výboj. Viz též blesk jednoduchý, blesk vícenásobný.
česky: výboj blesku dílčí; slov: čiastkový výboj blesku; něm: Teilentladung eines Blitzes f  1993-a3
Liljequist parhelia
mimořádný halový jev, slabé, horizontálně protáhlé světelné skvrny na parhelickém kruhu ve větších úhlových vzdálenostech za paranthelii.
česky: parhelia Liljequistova; slov: Liljequistovo parhélium; něm: Liljequist-Nebensonne f  2014
limit of convection (LOC)
(HNV) hladina, v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, naposledy vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Na termodynamickém diagramu se určuje jako nejvýše ležící průsečík nasycené adiabaty, proložené charakteristickým bodem, s křivkou zvrstvení. Viz též hladina volné konvekce, CAPE.
česky: hladina nulového vztlaku; slov: hladina nulového vztlaku  2014
limit of muggy
česky: hranice dusna; slov: hranica dusna; něm: Schwülegrenze f; rus: предел духоты  1993-a1
limit of surface layer
1. hladina, do které lze v prvním přiblížení předpokládat neměnnost hodnot vert. turbulentního toku hybnosti tepla a vlhkosti s výškou. Mění se ve velmi širokém intervalu od několika metrů do 100 až 200 m nad terénem podle vert. teplotního zvrstvení, rychlosti větru a charakteru aktivního povrchu;
2. v mikroklimatologii se za horní hranici přízemní vrstvy atmosféry někdy považovala výška 1,5 až 2 m nad zemí, v níž bylo možné provádět standardní met. měření. Viz též vrstva atmosféry přízemní.
česky: hranice přízemní vrstvy atmosféry; slov: hranica prízemnej vrstvy atmosféry; něm: Höhe der bodennahen Grenzschicht f; rus: граница поверхностного (приземного) слоя атмосферы  1993-a3
limit of the atmospheric boundary layer
výška, v níž vektor větru přestává být ovlivňován zemským povrchem (třením apod.) a pohyb vzduchových částic je způsobován jen silou tlakového gradientu, silou zemské tíže a Coriolisovou silou. Vektor větru lze proto už aproximovat geostroficky nebo gradientově, nejvýše se započtením těch ageostrofických složek, které mají původ v makromet. polích volné atmosféry (izalobarický vítr apod.). Prům. nadm. výška horní hranice mezní vrstvy atmosféry je asi 1,5 km, což odpovídá zhruba výšce izobarické hladiny 850 hPa. Denní chod teploty vzduchu nad touto výškou už není prakticky ovlivňován zemským povrchem. Viz též vítr ageostrofický, vítr geostrofický, vítr gradientový.
česky: hranice mezní vrstvy atmosféry; slov: hranica hraničnej vrstvy atmosféry; něm: Höhe der atmosphärischen Grenzschicht f; rus: граница пограничного слоя атмосферы  1993-a1
limited area model
(LAM) – model numerické předpovědi počasí, který je řešen na omezené oblasti na zeměkouli s horizontálním rozlišením zpravidla v rozmezí 2 až 20 km. Tento model potřebuje pro výpočet počáteční a okrajové podmínky. LAM modely používají kartézský systém souřadnic (např. model ALADIN), nebo sférické souřadnice.
česky: model předpovědi počasí na omezené oblasti; slov: model predpovedi počasia na obmedzenej oblasti; něm: Ausschnittmodell n; rus: локальная модель прогноза погоды, модель прогнозa для ограниченной площади  2014
limnograph
grafický záznam měření limnigrafem.
česky: limnigram; fr: limnigramme  2024
line of separation
v meteorologii čára na souborné kinematické mapě, která odděluje oblasti s výskytem středů anticyklon, popř. hřebenů vysokého tlaku vzduchu, kde většinou převládá anticyklonální zakřivení izobar či izohyps, od oblastí s výskytem středů cyklon, popř. brázd nízkého tlaku vzduchu s převládajícím cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Viz též mapa kinematická souborná.
česky: čára demarkační; slov: demarkačná čiara; něm: Grenzlinie f; fr: ligne de séparation f; rus: демаркационная линия  1993-a2
line storm
označení větrných bouří způsobených cyklonami, jejichž četnost má být nejvyšší v době kolem jarní a podzimní rovnodennosti. Tomuto rozdělení se nejvíce blíží tropické cyklony na severu Indického oceánu, kde se vyskytují po rovnodennostech a kde toto označení v polovině 18. století vzniklo. Naopak ve středních zeměp. šířkách nemá opodstatnění. Viz též cordonazo.
česky: bouře rovnodennostní; slov: rovnodennostné búrky; něm: Äquinoktialstürme f/pl; fr: tempête d'équinoxe f; rus: равноденственные бури  1993-a3
Linke blue sky scale
stupnice devíti standardních barevných odstínů modři od bílé po ultramarínovou sloužící k odhadu stupně modře oblohy. Kromě bílé využívá Linkeho stupnice osm karet s různými odstíny modři, číslované sudými čístlicemi od 2 do 16. Liché číslice se užívají pokud pozorovatel stanoví, že barva oblohy má odstín ležící mezi dvěma odstíny základní stupnice. V ČR se nepoužívá.
česky: stupnice modře oblohy Linkeho; slov: Linkeho stupnica modrosti oblohy; něm: Linke-Blauskala f  1993-a3
Linke turbidity factor
charakteristika zeslabení slunečního záření v atmosféře v celém rozsahu spektra, která je definována poměrem extinkce reálné atmosféry obsahující zejména vodní páru a atmosférický aerosol k extinkci čisté a suché (Rayleighovy) atmosféry. Linkeho zákalový faktor vyjadřuje počet těchto ideálních atmosfér zeslabujících sluneční záření stejně jako reálná atmosféra. Určuje se z měření přímého slunečního záření pomocí pyrheliometrů nebo aktinometrů. Uvedenou charakteristiku definoval něm. meteorolog F. Linke v r. 1922. Hodnoty faktoru se obvykle pohybují v rozmezí 2 (studený a čistý vzduch) až 6 (vzduch znečištěný aerosolem).
česky: faktor zákalový Linkeho; slov: Linkeho zákalový faktor; něm: Trübungsfaktor nach Linke m; fr: facteur de trouble de Linke m; rus: фактор мутности Линке, фактор помутнения  1993-a3
liquid precipitation
hydrometeor tvořený vodními kapkami dopadajícími z oblaků na zemský povrch nebo usazenými na předmětech na zemském povrchu, popř. v atmosféře, např. na plochách letadla, na povrchu balonu apod. Mezi padající kapalné srážky patří déšť a mrholení, mrznoucí déšť a mrznoucí mrholení, k usazeným kapalným srážkám počítáme rosu. Viz též srážky tuhé, srážky smíšené.
česky: srážky kapalné; slov: kvapalné zrážky; něm: flüssiger Niederschlag m; rus: жидкие осадки  1993-a3
liquid thermometer
teploměr, pro jehož funkci je využito rozdílné teplotní roztažnosti kapaliny a nádobky. Jako teploměrných kapalin se nejčastěji používá rtuť u rtuťových teploměrů, líh (etylalkohol) u lihových teploměrů, popř. toluen nebo petrolej. U teploměrů kapalinových skleněných se teplota stanoví podle délky sloupce teploměrné kapaliny vytlačené z nádobky do skleněné kapiláry spojené s nádobkou. U teploměrů kapalinových s kovovou nádobkou se využívá pro stanovení teploty velikosti vnitřního tlaku v nádobce.
česky: teploměr kapalinový; slov: kvapalinový teplomer; něm: Flüssigkeitsthermometer n; rus: жидкостный термометр  1993-a2
liquid water content
úhrnná hmotnost vodních kapek v jednotce objemu oblaku, popř. mlhy. Vyjadřuje se v kg.m–3 nebo tradičně v g.m–3. V odborné literatuře se setkáváme s užitím zkratky LWC (z angl. Liquid Water Content). Viz obsah oblaku vodní, obsah vodní ledový.
česky: obsah vodní kapalný; slov: kvapalný vodný obsah; něm: Flüssigwassergehalt m; rus: водность (облаков)  2014
liquid-in-glass thermometer
kapalinový teploměr, z jehož skleněné nádobky je teploměrná kapalina při vzrůstu teploty vytlačována do skleněné trubičky kapilárního průřezu, pevně spojené se stupnicí. V meteorologii se používal jako teploměr staniční, maximální, minimální, půdní, Sixův, „ataché", jako hypsometr, katateploměr a teploměr aspiračního psychrometru.
česky: teploměr skleněný; slov: sklenený teplomer; něm: Glasthermometer n; rus: жидкостный термометр  1993-a3
lithometeor
meteor vytvořený soustavou atmosférických částic, které jsou většinou pevného skupenství, ne však ledové. Tyto částice jsou rozptýleny ve vzduchu nebo zdviženy z povrchu země větrem. Podle klasifikace v rámci Mezinárodního atlasu oblaků mezi litometeory patří zákal, prachový zákal, kouř, zvířený prach nebo písek, prachová nebo písečná bouře a prachový nebo písečný vír. Viz též litosféra.
Termín se skládá z řec. λίθος  [lithos] „kámen“ (srov. monolit) a slova meteor.
česky: litometeor; slov: litometeor; něm: Lithometeor n; rus: литометеор  1993-a3
lithosphere
vnější pevný obal Země, zahrnující zemskou kůru a nejsvrchnější část zemského pláště. Viz též biosféra, pedosféra, kryosféra.
Termín se skládá z řec. λίθος [lithos] „kámen“ (srov. monolit) a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“); vznikl analogicky k termínu atmosféra.
česky: litosféra; slov: litosféra; něm: Lithosphäre f; rus: литосфера  1993-a3
little ice age
(LIA) – období rychlého růstu ledovců na mnoha místech na Zemi, umísťované tradičně zhruba mezi roky 1550 a 1850, přičemž sporné je především vymezení jejího počátku, který bývá někdy umísťován již do závěru 13. století. Nejde zřejmě o souvislou klimatickou anomálii na celé Zemi, spíše o seskupení regionálně diferencovaných a opakovaných poklesů teploty vzduchu i změn srážkových poměrů. Přinejmenším v severoatlantickém prostoru se zřejmě ochladilo o 1 – 2 °C oproti předchozímu středověkému teplému období. Ve větší míře se zde vyskytovaly tuhé zimy i jiné nepříznivé projevy počasí, došlo k nárůstu horského zalednění i zamrzání okrajových moří. Zhoršení přírodních podmínek v tomto regionu mělo zřejmě i negativní socio-ekonomické dopady.
česky: doba ledová malá; slov: malá doba ľadová; něm: kleine Eiszeit f; fr: petit âge glaciaire m; rus: малый (короткий) ледниковый период  1993-a3
local air mass
vzduchová hmota setrvávající delší dobu v jedné oblasti. Je v tepelné a radiační rovnováze s aktivním povrchem. Vlastnosti místní vzduchové hmoty závisí na geogr. poloze a roč. době. Termín navrhl S. P. Chromov.
česky: hmota vzduchová místní; slov: miestna vzduchová hmota; něm: lokale Luftmasse f; rus: местная воздушная масса  1993-a2
local change of meteorological element
změna hodnoty meteorologického prvku v pevně zadaném bodě. Mat. se vyjadřuje pomocí parciální derivace, např. lokální změna teploty T za jednotku času t jako ∂T / ∂t. Viz též změna meteorologického prvku individuální.
česky: změna meteorologického prvku lokální; slov: lokálna zmena meteorologického prvku; něm: lokale Änderung des meteorologischen Elementes f; rus: локальное изменение метеорологического элемента  1993-a1
local circulation
proudění vzduchu nad omezeným územím, ovlivněné lokálními klimatickými faktory a podmíněné nehomogenitou zemského povrchu (pobřeží, orografie, rozdílný krajinný pokryv). Projevem místní cirkulace je místní vítr s rel. malým vertikálním rozsahem. Některé místní cirkulace mají denní periodicitu, neboť jsou vyvolány rozdíly v radiační bilanci, a jsou tudíž vázány na převážně anticyklonální počasí (bríza, svahový vítr, horský a údolní vítr, lesní vítr) Označujeme je též jako místní cirkulační systémy, neboť mají charakter buňkové cirkulace, v níž je přízemní proudění kompenzováno slabším protisměrným prouděním ve větších výškách. Směr proudění se v průběhu dne obvykle mění, to však nemusí být podmínkou. Dále existují místní cirkulace způsobené prouděním vzduchu přes horské překážky (padavý vítr) nebo přítomností ledovce (ledovcový vítr). Mezi místní cirkulace můžeme počítat i některé případy pouštního větru.
česky: cirkulace místní; slov: miestna cirkulácia; něm: lokale Zirkulation f; fr: circulation atmosphérique régionale f, circulation atmosphérique locale f; rus: местная циркуляция  1993-a3
local circulation system
česky: systém cirkulační místní; slov: miestny cirkulačný systém; něm: lokales Zirkulationssystem n; rus: местная система циркуляции  1993-a3
local climate
klima, které je mnohem těsněji vázáno na morfologii zemského povrchu, jeho geol. složení a rostlinnou pokrývku než mezoklima. Vyvíjí se také působením mikroklimatu, které je v jeho dosahu. Vert. je vymezeno výškou mezní vrstvy atmosféry. V rozsahu místního klimatu mohou vznikat místní cirkulace, např. horský a údolní vítr, vytvářet se jezera studeného vzduchu apod. Místní klima v uvedeném pojetí je syn. topoklimatu. V odb. literatuře však není vztah místního klimatu k mezoklimatu a topoklimatu jednoznačně stanoven. Někteří autoři považují naopak za syn. termíny místní klima a mezoklima. Viz též počasí místní.
česky: klima místní; slov: miestna klíma; něm: lokales Klima n  1993-b3
local cloudiness
oblačnost, která se vyskytuje v určité lokalitě nad plochou o velikosti od několika km2 do několika desítek km2, zatímco v okolních oblastech takovou oblačnost nepozorujeme. Vývoj místní oblačnosti je podmíněn vlastnostmi zemského povrchu a orografickými poměry bližšího i širšího okolí, přičemž se projevuje i vliv denní a roční doby. V rovinatých oblastech jde převážně o nízkou oblačnost kupovitou nebo vrstevnatou. Místní kupovité oblaky se vyvíjejí nad rychleji se ohřívajícím povrchem (např. nad tepelnými ostrovy měst) a může tak dojít až k vývoji oblaků cumulonimbus. V horských oblastech patří k místní oblačnosti i většinou vrstevnatá oblačnost na návětří hor, a dále rotorové a vlnové oblaky v horském závětří.
česky: oblačnost místní; slov: miestna oblačnosť; něm: lokale Bewölkung f; rus: местная облачность  1993-a2
local depression
česky: cyklona místní; slov: miestna cyklóna; něm: lokale Zyklone f; fr: dépression locale f; rus: местный циклон  1993-a1
local effects
činitelé vyvolávající místní zvláštnosti počasí a klimatu, ke kterým patří především odlišné fyz. a geometrické vlastnosti aktivního povrchu. Podmiňují např. častější vytváření mlh, jezer studeného vzduchu, zesilování větru, vznik tepelného ostrova měst apod. Uplatňují se v měřítkách mikroklimatu, mezoklimatu a místního klimatu. Viz též faktory klimatické, počasí místní, klima místní, srážky místní, vítr místní, efekt nálevkový, efekt návětrný, efekt závětrný.
česky: vlivy místní; slov: miestne vplyvy; něm: lokale Beeinflussung f, lokaler Effekt m; rus: местные влияния  1993-a1
local forecast
předpověď počasí pro určité vymezené místo nebo malou oblast, např. pro dané letiště, rekreační středisko apod. Častěji než u oblastní předpovědi se při ní využívají pravděpodobnostní vyjádření výskytu meteorologického jevu.
česky: předpověď počasí místní; slov: miestna predpoveď počasia; něm: Gebietswettervorhersage f, lokale Wettervorhersage f; rus: местный прогноз  1993-a3
local horizon
syn. obzor lokální – obzor modifikovaný okolní orografií i dalšími, bližšími překážkami (budovami, stromy apod.).
česky: obzor místní; slov: miestny obzor; něm: lokaler Horizont m  2016
local horizon
česky: obzor lokální; slov: lokálny obzor; rus: местный горизонт  2019
local influence
činitelé vyvolávající místní zvláštnosti počasí a klimatu, ke kterým patří především odlišné fyz. a geometrické vlastnosti aktivního povrchu. Podmiňují např. častější vytváření mlh, jezer studeného vzduchu, zesilování větru, vznik tepelného ostrova měst apod. Uplatňují se v měřítkách mikroklimatu, mezoklimatu a místního klimatu. Viz též faktory klimatické, počasí místní, klima místní, srážky místní, vítr místní, efekt nálevkový, efekt návětrný, efekt závětrný.
česky: vlivy místní; slov: miestne vplyvy; něm: lokale Beeinflussung f, lokaler Effekt m; rus: местные влияния  1993-a1
local precipitation
srážky vypadávající na poměrně malou plochu, zpravidla s velmi rozdílnou intenzitou i dobou trvání. Místní srážky vypadávají z izolovaných oblaků druhu cumulonimbus a stratocumulus, zřídka i cumulus (zvláště v tropech), v zimním období i z oblaků druhu stratus. Může jít o srážky podmíněné orograficky, např. na pobřežích, návětrných svazích apod. Místní srážky mohou mít formu přeháněk, bouřkových srážek, krupobití, ale i pouze mrholení a v zimním období vypadávání sněhových krupek nebo sněhových zrn. Viz též srážky nefrontální.
česky: srážky místní; slov: miestne zrážky; něm: lokaler Niederschlag m; rus: местные осадки  1993-a2
local thunderstorm
občas používané hovorové společné označení pro bouřku uvnitř vzduchové hmoty a bouřku orografickou. Označení vyjadřuje i slabší a lokální charakter konvektivní bouře, při jejímž vývoji k bouřce dochází.
česky: bouřka místní; slov: miestna búrka; něm: örtliches Gewitter n; fr: micro-orage m; rus: местная гроза  1993-a3
local weather
počasí v určité oblasti (řádově od několika km2 do několika tisíc km2), odlišné od počasí v sousedních oblastech, a to za téže povětrnostní situace. Je podmíněno především vlastnostmi aktivního povrchu a orografickými podmínkami blízkého a vzdálenějšího okolí. V hodnotách některých meteorologických prvků se též uplatňuje denní a roč. doba. Zvláštnosti místního počasí se projevují ve směru a rychlosti větru, v dohlednosti, v množství a výšce oblaků, v intenzitě a trvání srážek, v teplotě vzduchu apod. Viz též vlivy místní, klima místní.
česky: počasí místní; slov: miestne počasie; něm: Lokalwetter n; rus: местная погода  1993-a1
local wind
vítr specifický pro dané místo či region. Místní větry, které jsou projevem místní cirkulace, mívají různá regionální označení, a to i v případě obdobných příčin a vlastností.
česky: vítr místní; slov: miestny vietor; něm: Lokalwind m; rus: местный ветер  1993-a3
lofting
jeden z tvarů kouřové vlečky. Kouřová vlečka má tvar kužele s osou nakloněnou vzhůru, takže se exhalace prakticky nedostávají k zemi. Objevuje se tehdy, když efektivní výška komína přesahuje horní hranici inverzní vrstvy. Unášení kouřové vlečky patří k nejpříznivějším podmínkám rozptylu v bližším okolí vysokých komínů. Obvykle je výskyt unášení kouřové vlečky spojen s tvořením přízemní radiační inverze teploty vzduchu před západem Slunce. Přiblíží-li se horní hranice tvořící se přízemní inverze úrovni efektivní výšky komína, přechází unášení kouřové vlečky do čeření kouřové vlečky.
česky: unášení kouřové vlečky; slov: unášanie dymovej vlečky; něm: Lofting n; rus: надинверсионная форма факела, приподнятый факел  1993-a1
log-linear profile of wind
zobecnění logaritmického vertikálního profilu větru pro libovolné teplotní zvrstvenípřízemní vrstvě atmosféry. Obvykle se uvádí ve tvaru:
v(z)=vκ (lnzz0+γz z0L),
kde v(z) je rychlost větru ve výšce z nad zemskýmpovrchem, v* značí frikční rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti, γ bezrozměrnou empirickou konstantu a L Obuchovovu délku. V případě indiferentního teplotního zvrstvení nabývá L nekonečné hodnoty, a tento profil se redukuje na logaritmický profil.
česky: profil větru vertikální logaritmicko-lineární; slov: logaritmicko-lineárny vertikálny profil vetra; něm: logarithmisch-lineares Windprofil n; rus: логарифмическо-линейный профиль ветра  1993-a1
logarithmic profile of wind
teor. model změny rychlosti větru v s výškou zpřízemní vrstvě atmosféry, založený na zjednodušujících předpokladech a popsaný logaritmickou funkcí výšky. Je vyjádřen např. vztahem:
v(z)=v κlnz+z0z0,
kde v* je frikční rychlost, z0 parametr drsnosti povrchu, z výška a κ von Kármánova konstanta (κ ≈ 0,4). Skutečné rozdělení rychlosti větru v přízemní vrstvě atmosféry je při indiferentním teplotním zvrstvení velmi blízké logaritmickému vertikálnímu profilu větru.
česky: profil větru vertikální logaritmický; slov: logaritmický vertikálny profil vetra; něm: logaritmisches Windprofil n; rus: логарифмический профиль ветра, логарифмический профиль скорости  1993-a1
logarithmic velocity profile
teor. model změny rychlosti větru v s výškou zpřízemní vrstvě atmosféry, založený na zjednodušujících předpokladech a popsaný logaritmickou funkcí výšky. Je vyjádřen např. vztahem:
v(z)=v κlnz+z0z0,
kde v* je frikční rychlost, z0 parametr drsnosti povrchu, z výška a κ von Kármánova konstanta (κ ≈ 0,4). Skutečné rozdělení rychlosti větru v přízemní vrstvě atmosféry je při indiferentním teplotním zvrstvení velmi blízké logaritmickému vertikálnímu profilu větru.
česky: profil větru vertikální logaritmický; slov: logaritmický vertikálny profil vetra; něm: logaritmisches Windprofil n; rus: логарифмический профиль ветра, логарифмический профиль скорости  1993-a1
London smog
česky: smog londýnský; slov: londýnsky smog; něm: London smog m; rus: Лондонский смог  2019
London smog
smog ve formě směsi kouře a mlhy. Vzniká v důsledku spalování uhlí s vysokým obsahem SO2, který smogu dodává redukční charakter. Typicky se vyskytuje v chladném půlroce, proto bývá též nazýván zimní. Jiné jeho označení jako tzv. londýnský smog odkazuje na časté smogové situace, které ještě v 50. letech 20. století postihovaly obzvlášť silně Londýn. Po katastrofální epizodě v prosinci 1952 zde byla přijata legislativní opatření k zeslabení této hrozby. Redukční smog zůstává vážným problémem v jiných zemích, např. v Číně.
česky: smog redukční; slov: redukčný smog; něm: London smog m; rus: сернистый смог  2019
long wave
1. v letecké meteorologii nevhodné označení pro vlnové prouděnízávětří horských hřebenů, které vzniká při proudění vzduchu kolmo na překážku, je-li dostatečně rychlé, vert. mohutné a při stabilním teplotním zvrstvení ovzduší;
2. v synoptické meteorologii nevhodné označení pro vlny Rossbyho.
česky: vlna dlouhá; slov: dlhá vlna; něm: lange Welle f; rus: длинная волна  1993-a1
long-range weather forecast
předpověď počasí na období od 30 dnů do dvou let, především na měsíc, sezonu, rok. Zpočátku se pro dlouhodobou předpověď počasí používaly statist. metody studující změny meteorologických prvků v různých místech v závislosti na čase. Později byly rozvinuty statisticko-synoptické metody dlouhodobé předpovědi počasí, vycházející ze zákonitostí atmosférické cirkulace nad určitým územím, z nichž se nejvíce osvědčila metoda analogu. Od 90. let 20. stol. se začaly používat objektivní metody založené na ansámblové předpovědi počasí, používající numerické modely předpovědi počasí, většinou spojené s modely popisujícími proudění a teplotu hladiny oceánu. Viz též předpověď počasí krátkodobá, předpověď počasí střednědobá.
česky: předpověď počasí dlouhodobá; slov: dlhodobá predpoveď počasia; něm: langfristige Vorhersage f, Langfristprognose f; rus: долгосрочный прогноз  1993-a3
long-wave radiation
v meteorologii elmag. záření o vlnových délkách 3–100 µm. Viz též záření krátkovlnné, okno atmosférické.
česky: záření dlouhovlnné; slov: dlhovlnné žiarenie; něm: langwellige Strahlung f; rus: длинноволновая радиация  1993-a3
long-wave radiation balance
česky: bilance radiační dlouhovlnná; slov: bilancia dlhovlnného žiarenia; něm: Bilanz der langwelligen Strahlung f; fr: bilan global « ondes longues » m, radiation terrestre f, rayonnement infrarouge sortant m; rus: баланс длинноволновой радиации  1993-a1
looming of horizon
syn. zvýšení horizontu – opt. úkaz vznikající v případech, kdy hustota vzduchu nad zemským povrchem velmi rychle klesá s výškou, např. ve výrazné přízemní inverzi teploty vzduchu. Vlivem zvýšeného zakřivení světelných paprsků v tomto případě dochází ke zdánlivému zvednutí polohy objektů na obzoru, popř. k možnosti pozorovat předměty ležící blízko za geometrickým obzorem. Dojde-li přitom k totálnímu odrazu paprsků procházejících atmosférou šikmo vzhůru, vytváří se svrchní zrcadlení. Opačným jevem je snížení obzoru, pozorované nad přehřátými povrchy ve vrstvě inverze hustoty vzduchu, jež může být doprovázeno spodním zrcadlením. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře, fata morgána.
česky: zvýšení obzoru; slov: zdvihnutie obzoru; něm: Horizonthebung f; rus: поднятие горизонта  1993-a2
looping
jeden z tvarů kouřové vlečky, jenž je charakteristický hadovitým vzhledem vlečky ve vert. řezu. Je nejčastěji způsoben vert. konv. proudy a velkými turbulentnímí víry, zejména při instabilním zvrstvení vzduchu a při slabém až mírném horiz. proudění. U zdrojů znečišťování ovzduší se silným termickým vznosem kouřové vlečky se vyskytuje jen sporadicky.
česky: přemetáni kouřové vlečky; slov: horizontálne vírenie dymovej vlečky; něm: schleifenförmige Rauchfahne f; rus: волнообразный факел  1993-a3
Los Angeles smog
česky: smog losangeleský; slov: losangeleský smog; něm: LA-Smog m, Ozon-Smog m; rus: Лос-Анжелесский смог  2019
low
syn. níže tlaková
1. základní tlakový útvar, který se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je nižší než v okolí. Střed cyklony se označuje na synop. mapách v ČR písmenem „N“ (níže), na mapách z angl. jazykové oblasti písmenem „L“ (low), na mapách z něm. jazykové oblasti písmenem „T“ (Tief), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „H“ (nizkoje davlenije) a na mapách ze španělské jazykové oblasti písmenem „B“ (baja).
Pro cyklony je charakteristická cyklonální vorticita a cyklonální cirkulace. S přízemní konvergencí proudění v cyklonách jsou spojeny výstupné pohyby vzduchu, které určují charakter cyklonálního počasí. Ke vzniku cyklon vedou rozmanité procesy v atmosféře označované jako cyklogeneze. V tomto smyslu rozeznáváme především mimotropické a tropické cyklony, dále cyklony subtropické a polární. Viz též stadia vývoje cyklony, model cyklony, osa cyklony.
2. tlakový útvar se sníženými hodnotami průměrného tlaku vzduchu oproti okolí, patrný na klimatologické mapě za celý rok nebo za určitou sezónu. Cyklony v tomto smyslu patří mezi klimatická akční centra atmosféry, protože v dané oblasti určují všeobecnou cirkulaci atmosféry. Příkladem takových cyklon jsou cyklona aleutská, islandská, jihoatlantická a jihopacifická.
Termín pochází z angl. cyclone. Zavedl jej brit. námořní kapitán H. Piddington v r. 1848 jakožto pojem zahrnující všechny rotující větrné bouře. Odvodil jej z řec. κύκλος [kyklos] „kruh, kruhový pohyb“ (srov. cyklus). Termín do češtiny pronikl zřejmě přes němčinu, a to kromě ženského i v mužském rodě (mužský tvar cyklon má dnes užší význam).
česky: cyklona; slov: cyklóna; něm: Tief n, Zyklone f; fr: cyclone m, dépression f, système cyclonique m; rus: депреcсия, циклон  1993-a3
low
syn. cyklona.
česky: níže tlaková; slov: tlaková níž; něm: Depression f, Tiefdruckgebiet n; rus: барическая депрессия  1993-a1
low aloft
cyklona, která je dobře vyjádřena na výškových mapách střední a horní troposféry, avšak na přízemní synoptické mapě v dané oblasti nenajdeme žádnou uzavřenou izobaru, uvnitř které by byl tlak vzduchu nižší než v okolí. Pod výškovou cyklonou se obyčejně vyskytuje oblast s malým horizontálním tlakovým gradientem nejčastěji v poli poněkud vyššího tlaku vzduchu, někdy však i dobře vyjádřený hřeben vysokého tlaku nebo nízká anticyklona. Výšková cyklona souhlasí s oblastí studeného vzduchu v troposféře a je typická oblačným počasím se srážkami.
česky: cyklona výšková; slov: výšková cyklóna; něm: Höhenzyklone f; fr: dépression d'altitude f, dépression en altitude f; rus: высотный циклон  1993-a3
low clouds
česky: oblačnost nízká; slov: nízka oblačnosť; něm: tiefe Wolken f/pl; rus: низкая облачность  1993-a1
low clouds
oblaky vyskytující se převážně ve výškách od povrchu země do 2 km. Do této skupiny patří oblaky druhu stratus a stratocumulus. Oblaky druhu cumulus a cumulonimbus mají rovněž základny do výšky 2 km, ale jejich horní části obvykle zasahuji i do stř. a vysokého patra, takže je nelze jednoznačně klasifikovat jako oblaky nízkého patra. Viz též klasifikace oblaků, patra oblaků, oblaky středního patra, oblaky vysokého patra.
česky: oblaky nízkého patra; slov: nízke oblaky; něm: tiefe Wolken f/pl; rus: нижние облака, облака нижнего яруса  1993-a2
low pressure belt
pásmo s nižším tlakem vzduchu zhruba rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy vysokého tlaku vzduchu a v průběhu roku se přesouvá na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. Takovým pásmem je např. rovníkový pás nízkého tlaku vzduchu, nazývaný též rovníková deprese, a pásy nízkého tlaku vzduchu v subpolárních oblastech obou polokoulí. V subpolárních pásech nízkého tlaku vzduchu se nacházejí jednotlivé cyklony.
česky: pás nízkého tlaku vzduchu; slov: pás nízkeho tlaku vzduchu; něm: Tiefdruckgürtel m; rus: зона низкого давления, полоса пониженного давления  1993-a3
low pressure trough
tlakový útvar, který se na meteorologické mapě projevuje jako oblast nižšího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi vyššího tlaku vzduchu nebo může být částí cyklony. Bývá vyjádřena buď izobarami, popř. izohypsami se slabým cyklonálním zakřivením (mělká brázda nízkého tlaku vzduchu), nebo izobarami, popř. izohypsami ve tvaru písmene V (hluboká brázda nízkého tlaku vzduchu neboli brázda tvaru V). V brázdě nízkého tlaku vzduchu můžeme vyznačit osu brázdy, na které je cyklonální zakřivení izolinií maximální a podél níž se vyskytuje horiz. konvergence proudění. Tato konvergence má za následek výstupné pohyby vzduchu podporující vznik oblačnosti, popř. srážek. V brázdě nízkého tlaku vzduchu zpravidla leží atmosférická fronta. Viz též hřeben vysokého tlaku vzduchu.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu; slov: brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: Tiefdruckrinne f, Tiefdrucktrog m; fr: creux barométrique m, thalweg m, talweg m; rus: барическая ложбина  1993-a2
low-emitting source of air pollution
zdroj na zemském povrchu nebo v jeho blízkosti, dodávající do ovzduší znečišťující příměsi. Z met. hlediska se za přízemní zdroj považuje také zdroj (např. komín), jehož efektivní výška je menší než tloušťka přízemních inverzí teploty vzduchu, typicky se vyskytujících v daném místě.
česky: zdroj znečišťování ovzduší přízemní; slov: prízemný zdroj znečisťovania ovzdušia; něm: bodennahe Quelle der Luftverunreinigung f; rus: наземный источник загрязнения воздуха  1993-a1
low-level anticyclone
anticyklona malého vert. rozsahu, kterou je možné pozorovat jen ve spodní části troposféry, nepřesahující izobarickou hladinu 500 hPa (zhruba ve výšce kolem 5,5 km). Mezi nízké anticyklony patří především studené arktické a antarktické anticyklony, zimní kontinentální anticyklony nad Sev. Amerikou a Asií, jakož i postupující anticyklony v počátečním stadiu vývoje.
česky: anticyklona nízká; slov: nízka anticyklóna; něm: flache Antizyklone f; fr: anticyclone thermique m; rus: низкий антициклон  1993-a2
low-level clouds
oblaky vyskytující se převážně ve výškách od povrchu země do 2 km. Do této skupiny patří oblaky druhu stratus a stratocumulus. Oblaky druhu cumulus a cumulonimbus mají rovněž základny do výšky 2 km, ale jejich horní části obvykle zasahuji i do stř. a vysokého patra, takže je nelze jednoznačně klasifikovat jako oblaky nízkého patra. Viz též klasifikace oblaků, patra oblaků, oblaky středního patra, oblaky vysokého patra.
česky: oblaky nízkého patra; slov: nízke oblaky; něm: tiefe Wolken f/pl; rus: нижние облака, облака нижнего яруса  1993-a2
low-level cyclone
syn. cyklona přízemní – cyklona vyskytující se pouze ve spodní části troposféry, tj. zhruba do hladiny 700 hPa. Nízká cyklona je cyklonou termickou, nebo cyklonou frontální v počátečním stadiu vývoje.
česky: cyklona nízká; slov: nízka cyklóna; něm: flache Zyklone f; fr: dépression de bas niveau f, cyclone de bas niveau m; rus: муссонный циклон  1993-a2
low-level depression
syn. cyklona přízemní – cyklona vyskytující se pouze ve spodní části troposféry, tj. zhruba do hladiny 700 hPa. Nízká cyklona je cyklonou termickou, nebo cyklonou frontální v počátečním stadiu vývoje.
česky: cyklona nízká; slov: nízka cyklóna; něm: flache Zyklone f; fr: dépression de bas niveau f, cyclone de bas niveau m; rus: муссонный циклон  1993-a2
low-level jet stream
syn. proudění tryskové v mezní vrstvě – výrazné zesílení horiz. proudění vzduchu ve spodní troposféře, nejčastěji v horní části mezní vrstvy atmosféry, které se projevuje lokálním maximem ve vertikálním profilu větru, ale většinou neodpovídá definici tryskového proudění podle WMO. Obvykle souvisí s výškovými nebo přízemními inverzemi teploty vzduchu, přičemž hladina max. rychlosti větru bývá blízká horní hranici inverze. Nízkohladinové tryskové proudění má různé příčiny, jednou z nich jsou setrvačné oscilace rychlosti proudění, které se projevují zejména v nočních hodinách a jsou způsobeny Coriolisovou silou při zeslabeném turbulentním tření. Orografické příčiny se uplatňují např. v předpolí horské překážky, která při stabilním teplotním zvrstvení blokuje proudění směřující kolmo na překážku, stáčí ho podél překážky a zrychluje ho. Nízkohladinové tryskové proudění se může vyskytovat i v oblasti místní cirkulace, která má denní periodicitu. Je ovlivňováno teplotním zvrstvením ve spodní troposféře, baroklinitou a nestacionárností dějů v mezní vrstvě atmosféry. Viz též košava.
 
česky: proudění tryskové nízkohladinové; slov: nízkohladinové dýzové prúdenie; něm: Grenzschichtstrahlstrom m, low level jet m  1993-a3
lucimeter
syn. pyranometr destilační – pyranometr pro měření cirkumglobálního záření v oboru od 0,3 do 4 μm. Pracuje na destilačním principu. Jeho skleněné kulové čidlo (potažené kovovým filmem nebo zhotovené z černého materiálu) je částečně naplněno vhodnou kapalinou, která se zahřívá pohlceným zářením a předestilovává se do kalibrované trubice. Objem zkondenzované kapaliny je úměrný úhrnu energie, která dopadla na čidlo přístroje za dobu jeho expozice. Viz též pyranometr kulový.
Termín se skládá z lat. lux (genitiv lucis) „světlo“ a řec. μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: lucimetr; slov: lucimeter; rus: люциметр  1993-a1
lumen
(lm) – ve fotometrii jednotka světelného toku. Je definován jako světelný tok, který je do jednotkového prostorového úhlu vysílán bodovým zdrojem světla o svítivosti jedna kandela. Dle dřívější normy, která je dnes  zohledněna příslušnými přepočty, byl lumen definován jako světelný tok, který vysílá povrch absolutně černého tělesa o velikosti 5,305 . 10-7 m2  při teplotě tuhnoucí platiny do celého poloprostoru.
česky: lumen; slov: lúmen; něm: Lumen n; fr: lumen; rus: люмен  2022
luminance
veličina užívaná ve fotometrii k vyjádření prostorové hustoty světelného toku vysílaného plošným zdrojem. Je definovaná jako měrná svítivost neboli svítivost jednotkové plochy zdroje. Základní jednotkou jasu je kandela na metr čtvereční [1 cd m-2], dříve označovaná jako nit (nt). Obdobou jasu v aktinometrii je zář.
česky: jas; slov: jas; něm: Leuchtdichte f; fr: luminance f; rus: яркость  2022
luminous flux
fotometrická veličina, jež hodnotí zářivý tok v oboru viditelného záření z hlediska opt. vjemu, jímž působí na průměrně citlivé zdravé lidské oko. V případě vyzařování charakterizuje světelné množství vysílané zdrojem za jednotku času. Jednotkou světelného toku v soustavě SI je lumen (lm). Bodový zdroj světla vysílá do jednotkového prostorového úhlu světelný tok o velikosti jednom lumenu, jestliže jeho svítivost nezávisející na směru je rovna jedné kandele. Sledování světelných toků se uplatňuje v řadě technických aplikací meteorologie. Viz též osvětlení, jas, osvit.
česky: tok světelný; slov: svetelný tok; něm: Lichtstrom m; rus: световой поток  1993-a3
luminous intensity
základní fotometrická veličina charakterizující optický vjem světelného toku vysílaného zdrojem světla do prostoru. Jednotkou svítivosti je kandela (cd). Obdobou svítivosti v aktinometrii je zářivost.
česky: svítivost; něm: Lichtstärke f  2022
luminous night clouds
(NLC, z angl. Noctilucent Clouds) – polární mezosférické oblaky označované také jako oblaky stříbřité  představují velmi tenké oblaky, které se vyskytují v horní části mezosféry ve výškách od 75 do 90 km. Poprvé byly zjištěny v r. 1885 a projevují se stříbřitě šedým až namodralým světélkováním na tmavém pozadí noční oblohy. Bývají pozorovány dosti vzácně, a to v sev. části oblohy mezi 50° a 75° s.š. a 40° a 60° j.š. v letních měsících, když je Slunce 5° až 13° pod obzorem. Typická doba pozorování NLC z území ČR je přibližně od poloviny června do poloviny července. Zpravidla se pohybují od východu na západ rychlostí od 50 do 250 m.s–1. V Praze je poprvé sledoval čes. geofyzik V. Láska 10. 6. 1885; systematickým pozorováním těchto oblaků se zabýval především něm. meteorolog O. Jesse, který je poprvé vyfotografoval. Předpokládalo se, že noční svítící oblaky jsou shluky částic vulkanického nebo kosmického prachu. V r. 1965 Chapman a Kendall publikovali novější hypotézu, podle níž jde o krystalky ledu, které se vytvářejí sublimací vodní páry, jež zde vzniká přímou syntézou z atm. kyslíku a vodíku pod vlivem velmi krátkých délek ze spektra slunečního záření, nebo se vodní pára do horní mezosféry dostává zdola turbulentní difuzí. Svým tvarem jsou noční svítící oblaky buď závojovité, nebo vytvářejí různě široké pásy s chuchvalcovitou či vlnovou strukturou, která vynikne zejména na fotografii.
česky: oblaky svítící noční; slov: nočné svetiace oblaky; něm: leuchtende Nachtwolken f/pl; rus: ночные светящиеся облака  1993-a3
luminous pollution
souhrnné označení pro osvícení noční oblohy umělými světelnými zdroji. Působí rušivě zejména při astronomických pozorováních, narušuje některé životní rytmy živých organismů, spánkový režim apod. V této souvislosti jde nejen o světelné zdroje orientované vzhůru, ale i o světlo odražené od zemského povrchu nebo od osvětlovaných objektů. I v případě světelných toků vysílaných zdroji přibližně horizontálně se může významně uplatňovat rozptyl světla v atm. prostředí.
česky: znečištění světelné; slov: svetelné znečistenie; něm: Lichtverschmutzung f; rus: световое загрязнение, световой смог  2015
lunar rainbow
duha v měs. světle. Její barvy jsou velmi chudé.
česky: duha měsíční; slov: mesačná dúha; něm: Mondregenbogen m; fr: arc-en-ciel lunaire m; rus: лунная радуга  1993-a1
lux
jednotka (intenzity) osvětlení.
česky: lux; slov: lux; něm: lux n; fr: lux n; rus: люкс  2022
luxmeter
v meteorologii přístroj k měření osvětlení viditelným zářením Slunce vyjádřeným v luxech. Je založen na fotoelektrickém principu.
Termín se skládá z lat. lux „světlo“ a řec. μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: luxmetr; slov: luxmeter; něm: Luxmeter n; rus: люксметр  1993-a3
Lyapunov exponents
číselné charakteristiky, které v rámci teorie deterministického chaosu popisují citlivost procesů, které probíhají v daném systému, na jejich počáteční podmínky. Mají proto značný význam např. při hodnocení prediktability meteorologických předpovědí. Jejich zavedení vyplývá z příslušné matematické teorie.
česky: exponenty Ljapunovovy; slov: Ljapunovove exponenty; něm: Ljapunow-Exponenten m/pl  2017
lysimeter
přístroj k přímému měření evapotranspirace. Nejčastěji se měří množství proteklé vody nebo změna hmotnosti půdního vzorku se zkoumanou plodinou v nádobě lyzimetru. Měření se většinou provádí pod travnatým povrchem. Podle velikosti výparoměrné plochy se lyzimetry dělí na malé (< 0,5 m2), standardní (0,5–1 m2) a velké (> 1 m2). K nejrozšířenějším patří tzv. gravitační lyzimetry, ve kterých se registruje rozdíl mezi množstvím přirozeně i uměle dodané vody a vody odteklé z nádoby lyzimetru.
Termín se skládá z řec. λύσις [lysis] „uvolňování“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“, přičemž uvolňováním je míněno vypařování vody.
česky: lyzimetr; slov: lyzimeter; něm: Lysimeter n; rus: лизиметр  1993-a3
podpořila:
spolupracují: