1. výskyt znečišťujících látek v ovzduší v takové koncentraci a po tak dlouhou dobu, že škodlivě působí na zdraví, popř. na pohodu lidí, na živé organizmy, popř. i na neživé objekty. Dochází k němu v důsledku procesů znečišťování ovzduší a je ovlivňováno následnými fyz. a chem. procesy, především rozptylem, transformací a transportem znečišťujících látek, potažmo samočištěním ovzduší. Znečištění ovzduší se hodnotí vůči právně stanoveným imisním limitům.
2. přeneseně nežádoucí stav ovzduší v určitém místě, vyvolaný jiným způsobem než přítomností znečišťujících látek. V tomto smyslu mluvíme především o světelném, tepelném nebo radioaktivním znečištění ovzduší.
Viz též kvalita ovzduší, imise, hygiena ovzduší, smog, měření kvality ovzduší.
znečištění ovzduší
angl: air pollution, atmospheric pollution; slov: znečistenie ovzdušia; něm: Verunreinigung der Luft f, Luftverschmutzung f; rus: атмосферное загразнение, загрязнение воздуха 1993-a3, ed. 2024