1. věda o klimatu, stojící na rozhraní geofyzikálních a geografických disciplín. Předmětem klimatologie jsou především studium geneze klimatu, prostorové rozdělení klimatu a vývoj klimatu. Obvykle vymezujeme tři hlavní obory klimatologie, a to dynamickou, synoptickou a regionální. Podle prostorového měřítka rozlišujeme makroklimatologii, mezoklimatologii a mikroklimatologii; specifickým oborem je klimatologie města. Vývoji klimatu v minulosti se věnují paleoklimatologie a historická klimatologie. Využitím poznatků klimatologie se zabývají různé obory aplikované klimatologie. Na pomezí s jinými disciplínami leží další obory klimatologie, mj. bioklimatologie, ekologická klimatologie, fenoklimatologie a glacioklimatologie. Viz též meteorologie.
2. v přeneseném významu dlouhodobý režim jakékoli veličiny charakterizující stav některé složky klimatického systému, viz např. klimatologie mezní vrstvy atmosféry, klimatologie volné atmosféry, půdní klimatologie, radarová klimatologie.
klimatologie
Termín je poprvé doložen v němčině v 18. století. Skládá se ze slova klima a z řec. komponentu -λoγία [logia] „nauka, věda“.
angl: climatology; slov: klimatológia; něm: Klimatologie f; fr: climatologie f; rus: климатология 1993-a3, ed. 2026
