Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

měření větru
stanovení vektoru větru, popř. jeho časových fluktuací. Zpravidla se měří jen horiz. složka tohoto vektoru, tj. její směr čili směr větru a její velikost čili rychlost větru. Vert. složka vektoru větru se zjišťuje pouze pro speciální účely. Směr větru se měří v úhlových stupních udávajících směr, odkud vítr vane. Rychlost větru se měří v m.s–1 nebo v uzlech (kt), popř. v km.h–1 (1 m.s–1 = 1,94254 kt = 3,60 km.h–1). Údaje o směru a rychlosti přízemního větru se nejčastěji udávají zprůměrované za interval 10 min. Kromě toho stanice poskytují informaci o směru, rychlosti a času výskytu max. nárazu větru za stanovené období. Rychlost větru se měří pomocí anemometrů, přístroje na měření směru větru se nazývají větrné směrovky. Některé druhy anemometrů, například anemometry ultrasonické měří směr i rychlost větru. Pro měření přízemního větru má být čidlo přístroje umístěno ve výšce 10 m nad zemí na místě, na němž měření větru není ovlivňováno terénními překážkami (podrobněji viz vítr přízemní).
angl: measurement of wind slov: meranie vetra rus: измерение ветра  1993-a3
podpořila:
spolupracují: