Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene v

X
V-shaped depression
rozložení tlaku vzduchu, znázorněné na synoptických mapách cyklonálním zakřivením izobar ve tvaru písmene „V“. Na rozdíl od brázdy tvaru „U“ se zpravidla jedná o pomalu postupující brázdu nízkého tlaku vzduchu, s níž bývá spojena výrazná atmosférická fronta se sklonem k vlnění. Viz též fronta zvlněná.
česky: brázda tvaru V; slov: brázda v tvare V; něm: V-Depression f; fr: thalweg en V m; rus: депрессия V-образная  1993-a3
validation of a numerical model
ověřování procesů v modelu numerické předpovědi počasí nebo klimatologickém modelu z hlediska toho, zda odpovídají reálným dějům v atmosféře Země. Validace modelu slouží spolu s verifikací jeho výstupů k optimalizaci nastavení jeho parametrů tak, aby model počítal následné předpovědi co nejsprávněji, a to jak z hlediska výsledných polí meteorologických prvků, tak s ohledem na simulace procesů, které je určují. Viz též verifikace meteorologické předpovědi.
česky: validace numerického modelu  2021
valley breeze
česky: vítr údolní; slov: údolný vietor; něm: Talwind m; rus: долинный бриз, долинный ветер  1993-a2
valley fog
mlha, která se tvoří v terénních sníženinách, zejména v údolích následkem stékání chladnějšího vzduchu po svazích, silnějšího ochlazování a v důsledku zvětšené vlhkosti vzduchu. Při pozorování z vyšších poloh se údolní mlha jeví jako oblačné moře.
česky: mlha údolní; slov: údolná hmla; něm: Talnebel m; rus: долинный туман  1993-a1
vapor density
hmotnost vodní páry v jednotce objemu vlhkého vzduchu. Udává se v kg.m–3. V meteorologii se užívá také tradiční označení absolutní vlhkost vzduchu.
česky: hustota vodní páry; slov: hustota vodnej pary; něm: Wasserdampfdichte f; rus: плотность водяного пара  1993-a3
vapor-pressure curve
syn. křivka výparu, křivka nasycených par – křivka na fázovém diagramu, která představuje rozhraní mezi plynnou a kapalnou fází sledované látky (v meteorologii mezi vodní párou a kapalnou vodou). Fázový diagram vody prochází trojným bodem a určuje podmínky, za nichž je vodní pára a kapalná voda v termodynamické rovnováze. Směrem od trojného bodu k vyšším teplotám končí v kritickém bodě, směrem k nižším teplotám odpovídá přechlazené vodě. Viz též rovnice ClausiovaClapeyronova.
česky: křivka vypařování; slov: krivka vyparovania; něm: Verdunstungskurve f  2017
vaporization phase boundary
syn. křivka výparu, křivka nasycených par – křivka na fázovém diagramu, která představuje rozhraní mezi plynnou a kapalnou fází sledované látky (v meteorologii mezi vodní párou a kapalnou vodou). Fázový diagram vody prochází trojným bodem a určuje podmínky, za nichž je vodní pára a kapalná voda v termodynamické rovnováze. Směrem od trojného bodu k vyšším teplotám končí v kritickém bodě, směrem k nižším teplotám odpovídá přechlazené vodě. Viz též rovnice ClausiovaClapeyronova.
česky: křivka vypařování; slov: krivka vyparovania; něm: Verdunstungskurve f  2017
vardar
místní název větru v Makedonii. Jde o studený padavý vítr sv. směru vanoucí hlubokým údolím řeky Vardar do Soluňského zálivu. Vyskytuje se zvláště v zimě, kdy je tlak vzduchu nad vých. Evropou vyšší než nad Egejským mořem. Trvá většinou dva až tři dny a dosahuje prům. rychlosti 16 až 25 km.h–1, v nárazech až 55 km.h–1.
Termín je přejat z názvu stejnojmenné řeky, obsahuje zřejmě indoevr. kořen označující černou, tmavou vodu.
česky: vardar; slov: vardar; něm: Vardarwind m  1993-a1
variability of terrain
variabilita nadmořských výšek, případně i jiných vlastností orografie v určité oblasti. Uplatňuje svůj vliv ve všech měřítkách rozlišovaných v rámci kategorizace klimatu.
česky: členitost reliéfu zemského povrchu; slov: členitosť reliéfu zemského povrchu; něm: Gliederung der Erdoberfläche f; fr: rugosité de surface f, rugosité surfacique f; rus: расчленение рельефа земной поверхности  1993-a3
variability of the earth's surface
variabilita nadmořských výšek, případně i jiných vlastností orografie v určité oblasti. Uplatňuje svůj vliv ve všech měřítkách rozlišovaných v rámci kategorizace klimatu.
česky: členitost reliéfu zemského povrchu; slov: členitosť reliéfu zemského povrchu; něm: Gliederung der Erdoberfläche f; fr: rugosité de surface f, rugosité surfacique f; rus: расчленение рельефа земной поверхности  1993-a3
variable cloudiness
oblačnost s velkými a rychlými změnami, které se typicky vyskytují v instabilní studené vzduchové hmotě, a to zvláště při vývoji konv. druhů cumulus a cumulonimbus. Vyskytuje se zejména po přechodu studených front v týlu rychle se pohybujících cyklon. V případě velmi rychlých změn hovoříme také o rychle se měnící oblačnosti. Někdy se u proměnlivé oblačnosti setkáme s nevhodným termínem oblačnost střídavá.
česky: oblačnost proměnlivá; slov: premenlivá oblačnosť; něm: veränderliche Bewölkung f; rus: переменная облачность  1993-a3
variable wind
vítr krátkodobě měnící směr o více než 45° (není normováno). Nejčastějším zdrojem těchto odchylek je buď mechanická turbulence v proudění za blízkými překážkami nebo termická turbulence při uvolňování přehřátého stoupajícího vzduchu.
česky: vítr proměnlivý; slov: premenlivý vietor; něm: wechselhafter Wind m; rus: переменный ветер  1993-a3
variational assimilation method
(4D VAR) – je metoda asimilace dat do numerického modelu předpovědi počasí, která formuluje optimální počáteční podmínku modelu tak, že tato počáteční podmínka minimalizuje váženou sumu kvadratických odchylek předpovězených a naměřených hodnot v asimilačním okně. Váhy lze použít k zohlednění přesnosti měření. Tato metoda vychází z předpokladu, že minimalizací chyby v asimilačním okně se získá počáteční podmínka, která bude minimalizovat i chybu modelové předpovědi. Řešení minimalizačního problému je velmi komplikované vzhledem k nelineárnosti modelu i vzhledem k rozměru problému, protože počáteční podmínky pro model představují typicky minimálně 105 zpravidla však o několik řádů více hodnot. Praktické řešení minimalizačního problému spočívá ve zjednodušení modelu (např. použije se adiabatický model) a snížení dimenze problému (zmenšení rozlišení). Pro minimalizaci se aplikuje metoda největšího spádu, přičemž gradient se počítá pomocí adjungovaného modelu.
česky: metoda asimilace dat variační; slov: variačná metóda asimilácie dát; něm: Variationsmethode der Datenassimilation f; rus: метод вариационного усвоения (данных)  2014
variational objective analysis method
(3D VAR) – metoda objektivní analýzy meteorologických prvků, která vede k minimalizaci funkcionálu (penalizační funkce). Při formulaci funkcionálu se využívá Bayesova formulace pravděpodobnosti, kde vstupní pole dat je předpověď numerického modelu počasí a novou informací jsou naměřené hodnoty. Existuje několik ekvivalentních způsobů formulace funkcionálu, např. PSAS, které se liší efektivností jejich numerického řešení. Pro řešení minimalizace funkcionálu se zpravidla využívá metoda největšího spádu. Metoda 3D VAR je obecnější než optimální interpolace. Hlavní výhodou této metody je, že minimalizace se provádí ve fyzikálním prostoru (minimalizuje se veličina, která se analyzuje), čímž se liší od optimální interpolace, kde se nejprve počítají váhy a na jejich základě analyzovaná veličina. Za předpokladu, že chyby předpovědi (předběžného pole) a chyby měření mají Gaussovo rozdělení, jsou metody 3D VAR a optimální interpolace ekvivalentní.
česky: metoda objektivní analýzy variační; slov: variačná metóda objektívnej analýzy; něm: objektive Variationsanalyse? F; rus: вариационный метод объективного анализа  2014
variograph
Termín se skládá z lat. varius „různorodý, pestrý“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: variograf; slov: variograf; něm: Variograph m  1993-a1
variometer
v meteorologii přístroj pro měření (indikaci) malých tlakových změn. Variometry jsou založeny zejména na vyrovnávání tlaku vzduchu mezi tepelně izolovanou komorou a vnější atmosférou malým otvorem. Měření se provádí většinou pomocí mikromanometru.
Termín se skládá z lat. varius „různorodý, pestrý“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: variometr; slov: variometer; něm: Variometer n; rus: вариометр  1993-a2
vectopluviometer
přístroj k měření sklonu a směru padajícího deště. V ČR se běžně nepoužívá.
Termín se skládá ze slova vektor (rozumí se veličina určená velikostí i směrem), které pochází z lat. vector „nosič, dopravce; jezdec“ (od vehere „vézt, přepravovat; jet“, příčestí minulé vectus), a ze slova pluviometr.
česky: vektopluviometr; slov: vektopluviometer; něm: Vektopluviometer n  1993-a3
vegetation season
syn. doba vegetační – období, v němž jsou příznivé podmínky pro růst a vývoj rostlin a nepřímo celých ekosystémů (ať řízených či neřízených). V podmínkách ČR se jím zpravidla rozumí období vymezené prům. daty nástupu a ukončení určité prům. denní teploty vzduchu. Rozlišují se:
a) velké vegetační období, vymezené daty nástupu a ukončení prům. denní teploty 5 °C a vyšší;
b) hlavní neboli malé vegetační období, což je období s prům. denní teplotou 10 °C a vyšší;
c) tzv. vegetační léto s prům. denní teplotou 15 °C a vyšší.
Kritéria pro vymezení vegetačního období nejsou jednotná a to ani v rámci střední Evropy. V zahraničí se za vegetační období v prvním přiblížení považuje období bezmrazové, dále období s max. denní teplotou vzduchu vyšší než 0 °C nebo 10 °C apod. Vegetační období bývá též nevhodně ztotožňováno s teplým pololetím.
česky: období vegetační; slov: vegetačné obdobie; něm: Vegetationsperiode f, Vegetationszeit f; rus: вегетационный период, сезон роста  1993-a3
vegetative period
syn. doba vegetační – období, v němž jsou příznivé podmínky pro růst a vývoj rostlin a nepřímo celých ekosystémů (ať řízených či neřízených). V podmínkách ČR se jím zpravidla rozumí období vymezené prům. daty nástupu a ukončení určité prům. denní teploty vzduchu. Rozlišují se:
a) velké vegetační období, vymezené daty nástupu a ukončení prům. denní teploty 5 °C a vyšší;
b) hlavní neboli malé vegetační období, což je období s prům. denní teplotou 10 °C a vyšší;
c) tzv. vegetační léto s prům. denní teplotou 15 °C a vyšší.
Kritéria pro vymezení vegetačního období nejsou jednotná a to ani v rámci střední Evropy. V zahraničí se za vegetační období v prvním přiblížení považuje období bezmrazové, dále období s max. denní teplotou vzduchu vyšší než 0 °C nebo 10 °C apod. Vegetační období bývá též nevhodně ztotožňováno s teplým pololetím.
česky: období vegetační; slov: vegetačné obdobie; něm: Vegetationsperiode f, Vegetationszeit f; rus: вегетационный период, сезон роста  1993-a3
velocity of flow
česky: rychlost proudění; slov: rýchlosť prúdenia; něm: Strömungsgeschwindigkeit f  1993-a1
velocity of streaming
česky: rychlost proudění; slov: rýchlosť prúdenia; něm: Strömungsgeschwindigkeit f  1993-a1
velocity potential
česky: potenciál divergenční; slov: divergenčný potenciál; něm: Geschwindigkeitspotential n; rus: потенциал скорости  1993-a1
velopause
název pro vrstvu stratosféry ve výškách kolem 20 km a zeměp. š. přibližně od 20° do 60°. V této vrstvě probíhá v létě přechod od převládajícího záp. proudění v troposféře a spodní stratosféře k proudění východnímu ve vyšších vrstvách stratosféry. Název velopauza se používá hlavně v rus. odb. literatuře.
Termín pochází z rus. odborné literatury, v češtině se neujal. Skládá se z lat. velox „rychlý“ a pausa „přerušení, ukončení“.
česky: velopauza; slov: velopauza; něm: Velopause f; rus: велопауза  1993-a2
velum
(vel) – jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Velum je závojovitý oblak velkého horiz. rozsahu. Vyskytuje se těsně nad nebo přímo na vrcholu jednoho nebo několika kupovitých oblaků, které jím často prorůstají. Vyskytuje se u druhů cumulus a cumulonimbus.
Termín byl přejat z lat. velum, označujícího obecně větší kus nějaké tkaniny, plátna: „závoj; závěs; plachta“.
česky: velum; slov: velum; něm: velum; rus: вуаль  1993-a2
ventilated thermograph
termograf, jehož čidlo je uměle ventilováno.
česky: termograf aspirační; slov: aspiračný termograf; něm: Aspirationsthermograph m; rus: аспирационный термограф, дистанционный термограф  1993-a1
ventilated thermometer
teploměr upravený pro měření teploty vzduchu mimo meteorologickou budku nebo radiační kryt. Je opatřený ochranou teploměrů proti rušivým vlivům přímého slunečního záření a je uměle ventilovaný. Viz též teploměr ventilovaný.
česky: teploměr aspirační; slov: aspiračný teplomer; něm: Aspirationsthermometer n; rus: аспирационный термометр  1993-a3
ventilated thermometer
teploměr doplněný zařízením, které zabezpečuje umělou ventilaci nádobky proudem vzduchu stálé rychlosti, zpravidla 2 m.s-1. Při rychlosti vyšší než 5 m.s–1 je psychrometrický koeficientpsychrometrickém vztahu již prakticky nezávislý na ventilační rychlosti a vlhkostní charakteristiky vypočítané z údajů suchého a vlhkého teploměru psychrometrickou metodou jsou proto zatíženy jen zanedbatelnými chybami. Ventilace suchého teploměru zrychluje jeho přizpůsobení teplotě okolního vzduchu. Používal se při měření vlhkosti vzduchu v aspiračním psychrometru nebo při přesném měření teploty vzduchu.
česky: teploměr ventilovaný; slov: ventilovaný teplomer; něm: ventiliertes Thermometer n; rus: вентилируемый термометр  1993-a3
ventilation
syn. větrání – zpravidla kvalititativní charakteristika přísunu vzduchu do dané lokality (oblasti) závislá na rychlosti proudění, terénních tvarech, drsnosti povrchu, uspořádání aerodyn. překážek v terénu apod. Ventilace může být přirozená (provětrávání volné krajiny, města apod.), nebo umělá (v uzavřených prostorách jako součást klimatizace). V meteorologii se termínu ventilace používá i v souvislosti s prouděním vzduchu kolem čidel met. přístrojů, např. v meteorologické budce, u aspiračního (ventilovaného) psychrometru apod.
Termín pochází z lat. ventilatio „ovanutí; větrání“ (od ventilare „ovanout; větrat“, od ventus „vítr“).
česky: ventilace; slov: ventilácia; něm: Ventilation f; rus: вентиляция  1993-a2
ventilation (venting) factor
česky: faktor ventilační; slov: ventilačný faktor; něm: Ventilationsfaktor m; fr: facteur de ventilation m; rus: вентиляционный фактор  1993-a2
ventilation index
syn. faktor ventilační – v oboru ochrany čistoty ovzduší index charakterizující rozptylové podmínky, definovaný jako součin směšovací výšky a prům. rychlosti větru ve směšovací vrstvě nad daným místem zemského povrchu. V chladné polovině roku jeho hodnoty silně záporně korelují s koncentracemi suspendovaných částic PM10 a oxidů dusíku.
česky: index ventilační; slov: ventilačný index  2015
venting index
syn. faktor ventilační – v oboru ochrany čistoty ovzduší index charakterizující rozptylové podmínky, definovaný jako součin směšovací výšky a prům. rychlosti větru ve směšovací vrstvě nad daným místem zemského povrchu. V chladné polovině roku jeho hodnoty silně záporně korelují s koncentracemi suspendovaných částic PM10 a oxidů dusíku.
česky: index ventilační; slov: ventilačný index  2015
Venturi effect
v meteorologii lokální pokles tlaku vzduchu, lokální zesílení větru a vznik nárazů větru v určitých místech, kde dochází vlivem orografie ke zhuštění proudnic. Příkladem Venturiho efektu je efekt tryskový, efekt nálevkový a lokální jevy při přetékání vzduchu přes horské překážky. Nejnebezpečnější projevy Venturiho efektu se vyskytují na závětrné straně překážek, kde často vznikají rozsáhlé škody na lesních porostech, venkovních el. vedeních apod.
česky: efekt Venturiho; slov: Venturiho efekt; něm: Venturi-Effekt m; fr: effet Venturi m; rus: еффект Вентури  1993-a1
vergence
v čes. literatuře zřídka používané syn. pro divergenci proudění ve smyslu veličiny, která nabývá i záporných hodnot, označovaných jako konvergence proudění.
Termín pochází z lat. vergere „klesat; sklánět se, chýlit se“; srov. divergence a konvergence.
česky: vergence; slov: vergencia; něm: Vergenz f  1993-a3
vernal equinox
česky: rovnodennost jarní; slov: jarná rovnodennosť; něm: Frühlingspunkt m, Widderpunkt m; rus: весеннее равноденствие  2019
vernal equinox
jeden ze dvou průsečíků ekliptiky s rovinou světového rovníku. Tímto bodem prochází Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu po ekliptice v okamžiku jarní rovnodennosti. Následkem precese zemské osy a souvisejícího stáčení roviny světového rovníku se jarní bod posouvá po světovém rovníku s periodou cca 26 000 roků, takže jarní rovnodennost a tím i začátek astronomického jara nastává každým rokem o trochu dříve. Viz též bod podzimní.
česky: bod jarní; slov: jarný bod; rus: весеннее равноденствие  2019
vertebratus
(ve) [vertebrátus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Části oblaku jsou uspořádány tak, že připomínají páteř, žebra nebo rybí kostru. Vyskytuje se u druhu cirrus.
Termín byl přejat z lat. vertebratus „mající klouby, mající obratle“, odvozeného od vertebra „kloub; obratel páteře“ (od vertere „otáčet, točit“).
česky: vertebratus; slov: vertebratus; něm: vertebratus; rus: хлебтовидные облака  1993-a2
vertical air density profile
rozdělení hustoty vzduchu v atmosféře s výškou. Kvůli poklesu tlaku vzduchu jeho hustota s výškou zpravidla exponenciálně klesá, velikost poklesu je však modifikována vertikálním profilem teploty vzduchu a vertikálním profilem vlhkosti vzduchu. Ve speciálním případě, kdy virtuální teplota s výškou klesá rychleji, než odpovídá autokonvekčnímu gradientu, hustota vzduchu s výškou roste. Viz též profil tlaku vzduchu vertikální.
česky: profil hustoty vzduchu vertikální; slov: vertikálny profil hustoty vzduchu; něm: vertikales Luftdichteprofil n; fr: profil vertical de la densité de l'air; rus: вертикальный профиль плотности воздуха  2023
vertical air moisture profile
rozdělení množství vodní páryatmosféře s výškou. Tvar tohoto profilu je ovlivněn tím, kterou charakteristiku vlhkosti vzduchu uvažujeme, a to kvůli případnému vlivu vertikálního profilu teploty vzduchu a tlaku vzduchu na danou charakteristiku. Na aerologických diagramech se vert. profil vlhkosti vzduchu zpravidla vyjadřuje pomocí křivky rosného bodu. Teplota rosného bodu s výškou v průměru klesá vlivem klesající teploty vzduchu; svou roli hraje i vzdalování od zemského povrchu, který je prostřednictvím výparu primárním zdrojem vody v atmosféře. Vert. profil vlhkosti vzduchu dále závisí na řadě dalších faktorů, především na vertikální instabilitě atmosféry, vertikálních pohybech vzduchu, advekci vlhkosti vzduchu a turbulentním promíchávání v atmosféře. Vert. profil vlhkosti vzduchu proto často mívá složitý průběh, včetně případných inverzí vlhkosti vzduchu.
Ačkoli v tropopauze dochází k zastavení poklesu teploty vzduchu s výškou, vodní páry nad ní dál rychle ubývá, protože stratosféra je vlivem vertikální stability pro vert. přenos vodní páry zadržující vrstvou. Občasný výskyt perleťových oblaků ve výškách okolo 25 km a stříbřitých oblaků kolem 80 km se však uvádí jako důkaz existence vodní páry i v těchto výškách.
česky: profil vlhkosti vzduchu vertikální; slov: vertikálny profil vlhkosti vzduchu; něm: vertikales Profil der Luftfeuchtigkeit n; rus: вертикальный профиль влажности воздуха  1993-a3
vertical air pressure profile
rozdělení tlaku vzduchu v atmosféře s výškou. Tlak vzduchu s výškou obecně klesá, přičemž za předpokladu hydrostatické rovnováhy je velikost poklesu vyjádřena rovnicí hydrostatické rovnováhy. Vertikální profil tlaku vzduchu má pak obdobně jako vertikální profil hustoty vzduchu exponenciální průběh, přičemž velikost vertikálního tlakového gradientu s výškou klesá; ve studeném vzduchu je pokles tlaku vzduchu rychlejší než v teplém vzduchu. V reálné atmosféře je vertikální profil tlaku vzduchu dále modifikován odchylkami od stavu hydrostatické rovnováhy, k čemuž dochází především v místech intenzívních vertikálních pohybů vzduchu subsynoptického měřítka, např. v konvektivních bouřích. Viz též formule barometrická.
česky: profil tlaku vzduchu vertikální; slov: vertikálny profil tlaku vzduchu; něm: vertikales Luftdruckprofil n; fr: profil vertical de la pression atmosphérique; rus: вертикальный профиль давления воздуха  2023
vertical air temperature profile
rozdělení teploty vzduchuzemské atmosféře s výškou. Závisí na rozdílném působení faktorů ovlivňujících teplotu vzduchu v různých hladinách. Vert. profil teploty vzduchu slouží k vertikálnímu členění atmosféry na troposféru, stratosféru, mezosféru a termosféru; jeho hypotetický tvar udává standardní atmosféra. V troposféře teplota vzduchu s výškou klesá v průměru o 0,65 °C na 100 m, vertikální teplotní gradient však může být přechodně i nulový nebo záporný (v případě izotermie, resp. teplotní inverze). Skutečný vert. profil teploty vzduchu se zjišťuje sondáží atmosféry. V aerologických diagramech ho vyjadřuje křivka teplotního zvrstvení.
česky: profil teploty vzduchu vertikální; slov: vertikálny profil teploty vzduchu; něm: vertikales Lufttemperaturprofil n, Vertikalprofil der Lufttemperatur n; rus: вертикальный профиль температуры воздуха  1993-a3
vertical climatic zonation
česky: stupňovitost klimatu; slov: stupňovitosť klímy  2014
vertical climatic zonation
česky: stupňovitost klimatu; slov: stupňovitosť klímy  2014
vertical development of a cloud
rozdíl mezi výškou základny a výškou vrcholku oblaku. Některé oblaky mají malý vert. rozsah (např. Cu hum, Cs, Ac, Ci), jiné naopak velký (Cb, Ns). Vrstvou oblaků malého vert. rozsahu může prosvítat Slunce nebo Měsíc. Vertikální rozsah oblaku se dá při malých hodnotách určit některými typy přístrojů pro měření výšky základny oblaků, v ostatních případech pomocí radiolokátorů nebo letadlových měření.
česky: rozsah oblaku vertikální; slov: vertikálny rozsah oblaku; něm: vertikale Wolkenausdehnung f; rus: вертикальный размер облака  1993-a2
vertical dispersion coefficient
statist. veličina σz, používaná zejména při studiu vert. rozptylu pasivní příměsi v atmosféře, která charakterizuje turbulentní stav atmosféry a intenzitu rozptylu znečištění ve vert. směru. Lze ji určit např. z pulzací vert. složky vektoru větru. Viz též model Suttonův, koeficient laterální disperze.
česky: koeficient vertikální disperze; slov: koeficient vertikálnej disperzie; něm: vertikaler Dispersionskoeffizient m; rus: коэффициент вертикального рассеяния  1993-a1
vertical instability
instabilita určité vrstvy atmosféry vůči posunutí vzduchové částice ve vert. směru, způsobená charakteristickým teplotním zvrstvením atmosféry. Rozeznáváme podmíněnou instabilitu atmosféry a absolutní instabilitu atmosféry. Vertikální instabilita atmosféry vytváří podmínky pro konvekci, pro vert. mísení vzduchu a vert. přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých příměsí. K příčinám vzniku vert. instability atmosféry obecně patří vert. nerovnoměrná advekce hustoty vzduchu ve vzduchové hmotě (viz instabilita atmosféry advekční), přehřívání zemského povrchu slunečním zářením (viz instabilita atmosféry termická), radiační ochlazení horní hranice oblačnosti apod. Vert. instabilita atmosféry se může dále rozvinout ve vrstvě s potenciální instabilitou atmosféry. Viz též klasifikace instability (stability) atmosféry Normandova, hmota vzduchová instabilní, stabilita atmosféry vertikální.
česky: instabilita atmosféry vertikální; slov: vertikálna instabilita ovzdušia; něm: vertikale Instabilität der Atmosphäre f; rus: вертикальная неустойчивость  1993-a3
vertical movement of air
pohyb vzduchu s nenulovou vertikální složkou. Podle jejího směru rozlišujeme výstupné a sestupné pohyby vzduchu, podle mechanizmu vzniku pak především konvekci a vynucené vertikální pohyby vzduchu. K vertikálním pohybům vzduchu dále dochází i při vlnovém proudění, vírovém proudění a vlivem turbulence.
česky: pohyb vzduchu vertikální; slov: vertikálny pohyb vzduchu; něm: Vertikalbewegung der Luft f; rus: вертикальное движение воздуха  1993-b3
vertical pressure gradient
průmět vektoru tlakového gradientu do vert. osy z. V meteorologii je definován záporně vzatou parciální derivací tlaku vzduchu p podle této souřadnice (–∂p/∂z), takže směřuje vzhůru do nižšího tlaku, stejně jako jím vyvolaná vztlaková síla. Jeho velikost souvisí s teplotou dané vzduchové hmoty, přičemž ve studeném vzduchu je pokles atm. tlaku rychlejší než v teplém. Viz též stupeň barický, profil tlaku vzduchu vertikální.
česky: gradient tlakový vertikální; slov: vertikálny tlakový gradient; něm: vertikaler Druckgradient m; fr: gradient vertical de pression m; rus: вертикальный барический градиент  1993-a3
vertical profile
rozdělení hodnot určitého meteorologického prvku s výškou, přeneseně pak i jeho zobrazení pomocí spojnicového grafu. Vert. souřadnice takového grafu představuje nadmořskou výšku, případně jinou veličinu na nadmořské výšce jednoznačné závislou. Pomocí teoretických vertikálních profilů vybraných meteorologických prvků jsou definovány různé modelové atmosféry. Aktuální vertikální profily meteorologických prvků jsou zjišťovány sondáží atmosféry. Viz též profil tlaku vzduchu vertikální, profil hustoty vzduchu vertikální, profil teploty vzduchu vertikální, profil vlhkosti vzduchu vertikální, profil větru vertikální, pole meteorologického prvku.
česky: profil meteorologického prvku vertikální; slov: vertikálny profil; něm: Vertikalprofil n; rus: вертикальный профиль  2021
vertical section
syn. řez aerologický – grafické zobrazení vertikálního profilu meteorologického prvku podél určité horiz. linie nebo jeho vývoje za určitý časový úsek. Podle toho, zda horiz. osa vyjadřuje vzdálenost nebo čas, rozlišujeme prostorové, resp. časové vertikální řezy atmosférou. Vert. osa zpravidla představuje nadmořskou výšku nebo tlak vzduchu, příp. jinou charakteristiku na nich funkčně závislou. Hodnoty jednoho nebo více znázorňovaných meteorologických prvků se vyjadřují pomocí izolinií, v případě směru a rychlosti větru pomocí šipek větru. Vertikální řezy atmosférou, sestavované z výstupů aerologických měření, byly v minulosti často využívány v synoptické a především v letecké meteorologii. V současnosti slouží především ke znázornění výstupů z modelů numerické předpovědi počasí.
česky: řez atmosférou vertikální; slov: vertikálny rez atmosférou; něm: Vertikalschnitt m; rus: вертикальный разрез  1993-a3
vertical stability
1. stav atmosféry, při němž dochází k útlumu poruch spojených s vychýlením vzduchové částice ve vert. směru. Je charakterizován vertikálním teplotním gradientem menším, než je suchoadiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nenasyceného vodní párou a menším než nasyceně adiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nasyceného vodní párou. Ve druhém případě někdy mluvíme o absolutní stabilitě atmosféry.
2. souhrnná charakteristika teplotního zvrstvení atmosféry v porovnání s hodnotou adiabatického teplotního gradientu. Někdy používáme i označení statická stabilita atmosféry, neboť se zpravidla hodnotí v prostředí, které je v hydrostatické rovnováze. Stabilita atmosféry se v praxi nejčastěji určuje rozborem výsledků aerologických měření na termodynamickém diagramu. Viz též instabilita atmosféry vertikální, metoda částice, index stability, míra stability.
česky: stabilita atmosféry vertikální; slov: vertikálna stabilita atmosféry; něm: vertikale Stabiliität der Atmosphäre f; rus: вертикальная устойчивость  1993-b3
vertical structure of the atmosphere
dělení atmosféry Země ve vertikálním směru do několika vrstev podle různých hledisek:
a) podle vertikálního profilu teploty vzduchu a jejích vertikálních gradientů rozeznáváme troposféru, stratosféru, mezosféru a termosféru, příp. i exosféru;
b) podle chemického složení atmosféry Země vymezujeme homosféru a heterosféru;
c) podle koncentrace atmosférických iontů a volných elektronů dělíme atmosféru Země na neutrosféru a ionosféru;
d) vzhledem k interakci atmosféry Země se zemským povrchem rozlišujeme mezní vrstvu atmosféry a volnou atmosféru;
Bez přesnějšího vymezení zůstává dělení na spodní, střední a horní atmosféru.
česky: členění atmosféry vertikální; slov: vertikálne členenie atmosféry  2020
vertical time section
vertikální řez atmosférou vyjadřující vývoj vertikálního profilu jednoho nebo více meteorologických prvků nad určitým místem za časový úsek, který je znázorněn na horiz. ose řezu. Tímto způsobem lze znázornit sérii aerologických měření z jedné aerologické stanice, nebo vývoj hodnot vypočtených modelem numerické předpovědi počasí ve sloupci nad jedním uzlovým bodem. Nejčastěji se zobrazuje vývoj vertikálního profilu teploty vzduchu, vertikálního profilu vlhkosti vzduchu nebo vertikálního profilu větru.
česky: řez atmosférou vertikální časový; slov: časový vertikálny rez atmosférou; něm: zeitlicher Vertikalschnitt m; rus: вертикальный разрез во времени  1993-a3
vertical velocity
vzdálenost, kterou při vertikálním pohybu vzduchu urazí pohybující se vzduchové částice za jednotku času ve vert. směru. V z-systému se definuje vztahem vz=dzdt,
kde z je vert. souřadnice dané částice a t značí čas. Obdobně se definuje v souřadnicových soustavách se zobecněnou vertikální souřadnicí, kde ji označujeme jako zobecněnou vertikální rychlost.
česky: rychlost vertikální; slov: vertikálna rýchlosť; něm: Vertikalgeschwindigkeit f; rus: вертикальная скорость  1993-a3
vertical velocity in p system
zobecněná vertikální rychlost vyjádřená jako změna tlaku vzduchu uvnitř vzduchové částice za jednotku času následkem jejího pohybu ve vert. směru. Definuje se vztahem ω=dpdt,
kde p značí tlak vzduchu a t čas. Rychlost ω má analogický význam jako vertikální rychlostz-systému, přičemž při výstupných pohybech je ω < 0, při sestupných je ω > 0. Při hydrostatické aproximaci platí mezi rychlostí ω a vertikální rychlostí vz v z-systému vztah ω=-vzgpRT,
v němž g značí velikost tíhového zrychlení, R měrnou plynovou konstantu a T teplotu vzduchu. V případě intenzivních vertikálních pohybů, např. v oblacích druhu cumulonimbus, však tento přibližných vztah neplatí. Viz též rovnice vertikální rychlosti v p-systému, složka proudění vzduchu vertikální.
česky: rychlost vertikální v p-systému; slov: vertikálna rýchlosť v p-systéme; něm: Vertikalgeschwindigkeit im p-System f; rus: вертикальная скорость в системе координат (x, y, p t)  1993-a3
vertical visibility
největší vzdálenost, na niž pozorovatel vidí a identifikuje objekt ležící na vertikále nad ním.
česky: dohlednost vertikální; slov: vertikálna dohľadnosť; něm: Vertikalsicht f; fr: visibilité verticale f; rus: вертикальная видимость  1993-b3
vertical wind component
česky: složka proudění vzduchu vertikální  2023
vertical wind profile
rozdělení směru a rychlosti větru v atmosféře s výškou. Je velmi složité a závisí na řadě faktorů, z nichž nejdůležitější je všeobecná cirkulace atmosféry, podmíněná rozdělením teploty a tlaku vzduchu na zemském povrchu i v atmosféře, a její časové změny, dále vliv otáčení Země a členitost zemského povrchu. Rychlost větru v troposféře obvykle roste s výškou. V mezní vrstvě atmosféry je vertikální profil větru významně ovlivňován třením a jeho základní rysy zhruba vyjadřuje Taylorova (Ekmanova) spirála, v přízemní vrstvě atmosféry např. logaritmický vertikální profil větru. Viz též hodograf.
česky: profil větru vertikální; slov: vertikálny profil vetra; něm: vertikales Windprofil n; rus: вертикальный профиль ветра  1993-a1
vertical wind shear
střih větru ve vertikálním směru, tedy prostorová změna vektoru rychlosti větru ve vert. směru vztažená na jednotkovou výšku. V daném bodě definujeme vert. střih větru jako parciální derivaci vektoru rychlosti proudění podle vert. souřadnice. Ve volné atmosféře je projevem baroklinity a v synoptickém měřítku je tak spojen s vývojem zejména mimotropických tlakových útvarů. V mezosynoptickém měřítku je vert. střih větru důležitý pro vznik organizované konvekce – multicel, supercel a mezosynoptických konvektivních systémů, protože generuje horiz. vorticitu zodpovědnou za organizaci těchto útvarů.  Při vertikální stabilitě atmosféry a dostatečné velikosti střihu může také dojít k rozvoji Kelvinových–Helmholtzových vln. Viz též počasí střihové, stáčení větru teplé, stáčení větru studené.
česky: střih větru vertikální; slov: vertikálny strih vetra; něm: vertikale Windscherung f; rus: вертикальный сдвиг ветра  1993-a3
very cloudy sky
viz oblačnost.
česky: skoro zataženo; slov: takmer zamračené; něm: fast bedeckt; rus: облачно с просветами, очень значительная облачность  1993-a1
very hot day
charakteristický den, v němž maximální teplota vzduchu dosáhla hodnoty 35,0 °C nebo vyšší. Uvedená prahová hodnota začíná být používána ve středoevropských zemích, v oblastech s odlišným klimatem může být zavedena jiná (např. v Kanadě 30,0 °C, v Austrálii 40,0 °C). Hovorové označení pro velmi horký den je den supertropický. Viz též den horký.
česky: den velmi horký; slov: veľmi horúci deň; něm: extrem heißer Tag m  2020
very short-range weather forecast
předpověď počasí na dobu 0 až 12 hodin nebo kratší, např. na dobu 0 až 6 hodin. Mezi tento druh předpovědí patří např. letecké předpovědi počasí, předávané ve formě předpovědí typu trend nebo TAF, specializované předpovědi pro zimní údržbu silnic, popř. předpovědi pro další aktivity ovlivňované počasím. Často se využívá objektivní extrapolační nowcasting srážek nebo oblačnosti využívající zejména metod dálkové detekce. V současné době se provozují též hybridní systémy optimálně využívající jak metod dálkové detekce, tak numerických modelů předpovědi počasí. Viz též předpověď počasí krátkodobá, nowcasting.
česky: předpověď počasí velmi krátkodobá; slov: veľmi krátkodobá predpoveď počasia; něm: Kürzestfristvorhersage f; rus: очень краткосрочный прогноз погоды, сверхкраткосрочный прогноз погоды  1993-a3
video distrometer
distrometr tvořený nejméně jednou vysokofrekvenční kamerou snímkující dešťové kapky nebo jiné srážkové částice, které padají do jeho záchytného prostoru. Pokud je detekce prováděna dvojicí kamer umístěných ve dvou navzájem kolmých směrech, označujeme přístroj jako 2D videodistrometr. Srovnání hodnot krátkodobé intenzity srážek, získaných z měření 2D videodistrometrem a citlivým člunkovým srážkoměrem, ukázalo dobrou shodu s rozdíly pod 10 %.
Kromě vlastností kapek, pro jejichž stanovení bylo zařízení hlavně vyvinuto, lze pomocí 2D videodistrometru sledovat i základní vlastnosti včetně tvaru u krup, krupek a sněhových vloček.
Termín se skládá z komponentu video- (od lat. videre „vidět“) a slova distrometr.
česky: videodistrometr; slov: videodistrometer; něm: Videodistrometer n  2014
Vienna Convention
česky: konvence Vídeňská; slov: Viedenská konvencia  2018
Vienna Convention
česky: úmluva Vídeňská; slov: Viedenský dohovor; něm: Wiener Übereinkommen zum Schutz der Ozonschicht f   2018
Vienna Convention for the Protection of the Ozone Layer
mezinárodní úmluva deklarovaná ve Vídni v roce 1985 s cílem zahájit aktivní ochranu ozonové vrstvy před účinky látek poškozujících ozonovou vrstvu. V následujících letech se k Vídeňské konvenci připojila většina členských zemí OSN a řada mezinárodních organizací. Prvním právně závazným dokumentem Vídeňské konvence se stal Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu.
česky: Vídeňská konvence na ochranu ozonové vrstvy; slov: Viedenská konvencia na ochranu ozónovej vrstvy; něm: Wiener Übereinkommen zum Schutz der Ozonschicht f; rus: Венская конвенция об охране озонового слоя  2014
violent storm
vítr o prům. rychlosti 28,5 až 32,6 m.s–1 nebo 103 až 117 km.h–1. Odpovídá jedenáctému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vichřice mohutná; slov: mohutná víchrica; něm: orkanartiger Sturm m; rus: жестокий шторм  1993-a3
virga
(vir), syn. pruhy srážkové – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Má tvar srážkových pruhů, které směřují svisle nebo šikmo pod základnu oblaku a nedosahují však k zemskému povrchu. Virga se řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože srážkové pruhy lze považovat za prodloužení oblaku. Vyskytuje se nejčastěji u druhů cirrocumulus, altocumulus, altostratus, nimbostratus, stratocumulus, cumulus a cumulonimbus.
Termín byl přejat z lat. virga „prut“, přeneseně též „(úzký) pruh“.
česky: virga; slov: virga; něm: virga; rus: полосы падения  1993-a2
virtual friction
česky: tření virtuální; slov: virtuálne trenie; něm: virtuelle Reibung f; rus: виртуальное трение  1993-a1
virtual sounding
vertikální profil vybraných meteorologických prvků získaný z dat modelu numerické předpovědi počasí a prezentovaný zpravidla obdobně jako výsledky sondáže atmosféry. Pseudosondáže mohou být vytvořeny z modelem generované objektivní analýzy, nebo z jeho předpovědního výstupu; v prvním případě doplňují radiosondážní měření, která jsou obvykle prostorově i časově poměrně řídká. Pseudosondáže jsou využívány zejména pro posouzení vertikální instability atmosféry z hlediska možnosti vývoje konvekce, v zimním období pak především pro zhodnocení nebezpečí vzniku mrznoucího deště.
česky: pseudosondáž; slov: pseudoTEMP; něm: Pseudo-Sondierung f  2022
virtual temperature
charakteristika vlhkého vzduchu, která odpovídá teplotě suchého vzduchu o stejných hodnotách tlaku a hustoty jako má vzduch vlhký. Hodnotu virtuální teploty lze stanovit na základě stavové rovnice ideálního plynu pro vlhký vzduch na základě předpokladu, že suchý vzduch i vodní pára se chovají jako ideální plyny. Virtuální teplota Tv však umožňuje použít pro vlhký vzduch stavovou rovnici ideálního plynu pro suchý vzduch, dosadíme-li do ní virtuální teplotu místo teploty vzduchu, tzn.
p/ρ=RdTv,
kde p je tlak vlhkého vzduchu, ρ hustota vlhkého vzduchu a Rd měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Pro danou měrnou vlhkost s lze hodnotu Tv v K určit pomocí vztahu
Tv=T[ (1+( RvRd1 )s) ]T(1+0,61s),
kde T značí teplotu v K a Rv měrnou plynovou konstantu vodní páry. Obdobně lze Tv vyjádřit pomocí směšovacího poměru w, využijeme-li převodní vztah
s=w1+w.
Platí tedy, že Tv ≥ T, kde znaménko rovnosti obou veličin odpovídá suchému vzduchu. Virtuální teplota bývá při zemi obvykle o 0,1 až 5,0 °C vyšší než skutečná teplota vzduchu, přičemž hodnota horní hranice rozdílu odpovídá napětí nasycené vodní páry při 30 °C. V meteorologii se využívá také prům. virtuální teplota vrstvy vzduchu mezi dvěma izobarickými hladinami, která je přímo úměrná jejich vertikální vzdálenosti. Relativní izohypsy na mapách relativní topografie jsou tedy zároveň izotermami prům. virtuální teploty. Ve fyzice oblaků a srážek zahrnují někteří autoři do definice virtuální teploty i přírůstek hustoty vyvolaný přítomností kondenzované fáze vody. Definice má potom tvar
Tv=T(1+0,61w wl),
kde wl je směšovací poměr kondenzované fáze vody.
česky: teplota virtuální; slov: virtuálna teplota; něm: virtuelle Temperatur f; rus: виртуальная температура  1993-a3
viscosity coefficient
syn. koeficient viskozity – patří k zákl. hydrodyn. veličinám, v meteorologii se s ním setkáváme zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry. Rozlišujeme koeficient vazkosti dynamický a kinematický.
1. Koeficient vazkosti dynamický je faktor úměrnosti μ ve vztahu
τ=μvn,
kde τ značí vazké napětí a ∂v/∂n změnu rychlosti proudění připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru normály jednotkové plochy, k níž vztahujeme τ. Uvedené mat. vyjádření se obvykle nazývá Newtonovým zákonem pro vazké proudění.
2. Koeficient vazkosti kinematický je poměr dynamického koeficientu vazkosti a hustoty uvažované tekutiny, v meteorologii hustoty vzduchu.
česky: koeficient vazkosti; slov: koeficient viskozity; něm: Viskositätskoeffizient m; rus: коэффициент вязкости  1993-a1
viscosity friction
česky: tření vazké; slov: viskózne trenie; něm: viskose Reibung f; rus: вязкое трение  1993-a1
viscous stress
česky: napětí vazké; slov: viskózne napätie; něm: Viskositätsspannung f, viskose Spannung f; rus: вязкое напряжение  1993-a1
visibility
1. podle definice Světové meteorologická organizace největší vzdálenost, na kterou lze vidět a rozeznat černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, pokud je pozorován za denního světla proti obloze horizontu, nebo který je možné vidět a rozeznat v noci, pokud je umělé osvětlení na úrovni normálního denního světla;
2. pro letecké účely je za dohlednost považována větší z:
(a) největší vzdálenosti, na kterou je možné spolehlivě vidět a rozeznat na světlém pozadí černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, a
(b) největší vzdálenosti, na kterou je možně spolehlivě rozeznat na neosvětleném pozadí světla o svítivosti přibližně 1 000 cd.
Tyto dvě vzdálenosti jsou odlišné v atm. podmínkách charakterizovaných stejným koeficientem zeslabení. Vzdálenost (a) objektivizuje meteorologický optický dosah a vzdálenost (b) kolísá v závislosti na intenzitě osvětlení pozadí.
česky: dohlednost; slov: dohľadnosť; něm: Sichtweite f; fr: visibilité f; rus: видимость, дальность видимости  1993-a3
visibility
nevh. označení pro dohlednost.
česky: viditelnost; slov: viditeľnosť; něm: Sichtweite f; rus: видимость  1993-a3
visibility marker
terénní předmět (budova, věž, skupina stromů apod.), který ve známé vzdálenosti od met. stanice výrazně vystupuje nad obzor a jenž se užívá jako orientační bod při zjišťování meteorologické dohlednosti.
česky: objekt pro zjišťování dohlednosti; slov: objekt pre zisťovanie dohľadnosti; něm: Sichtmarke f; rus: ориентир видимости  1993-a1
visibility measurement
meteorologické měření za účelem zjišťování definované dohlednosti, jakou je např. meteorologická dohlednost, šikmá dohlednost, vertikální dohlednost, dohlednost dráhových světel aj. Vzdálenosti, na které jsou vidět definovaná světla za soumraku nebo v noci, lze převádět na hodnoty met. dohlednosti, která se vyjadřuje v m nebo v km. Pro přístrojová měření bývá použit měřič průzračnosti neboli transmisometr, popř. měřič dohlednosti, používající dopředný rozptyl světla v atmosféře neboli forward scatterometr. Viz též měření dráhové dohlednosti, pozorování meteorologické dohlednosti.
česky: měření dohlednosti; slov: meranie dohľadnosti; něm: Sichtweitenmessung f; rus: измерение видимости  1993-a3
visibility meter
česky: měřič dohlednosti; slov: dohľadomer; něm: Sichtweitenmessung f; rus: измеритель видимости  1993-a1
visibility object
terénní předmět (budova, věž, skupina stromů apod.), který ve známé vzdálenosti od met. stanice výrazně vystupuje nad obzor a jenž se užívá jako orientační bod při zjišťování meteorologické dohlednosti.
česky: objekt pro zjišťování dohlednosti; slov: objekt pre zisťovanie dohľadnosti; něm: Sichtmarke f; rus: ориентир видимости  1993-a1
visibility recorder
česky: měřič dohlednosti; slov: dohľadomer; něm: Sichtweitenmessung f; rus: измеритель видимости  1993-a1
visible radiation
syn. světlo – krátkovlnné záření o vlnových délkách od 0,4 do cca 0,75 µm, na něž je citlivé lidské oko. Jednotlivým vlnovým délkám odpovídají určité barvy spektra, a to od fialové, která má nejkratší vlnové délky, až po červenou s nejdelšími vlnovými délkami. Viz též záření Slunce, fotometrie.
česky: záření viditelné; slov: viditeľné žiarenie; něm: Strahlung im sichtbaren Wellenlängenbereich f; rus: видимоe излучение  1993-a2
visual flight
let, který se uskutečňuje za vizuálního kontaktu s povrchem země a za met. podmínek rovných nebo lepších, než jsou stanoveny minimy pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Pro tyto lety platí speciální pravidla VFR (Visual flight rules). Lety VFR lze provádět jen do letové hladiny FL 195 (19 500 stop). Výjimky z tohoto pravidla pro lety až do hladiny FL 285 (28 500 stop) mohou být schváleny Úřadem pro civilní letectví a lze je nalézt v publikaci Letecké informační služby ŘLP ČR s. p. AIP (Aeronautical Information Publication). Viz též podmínky meteorologické pro let za viditelnosti.
česky: let za viditelnosti povrchu Země; slov: let pri viditeľnosti zeme; něm: Sichtflug m; rus: визуальный полет  1993-a3
visual flight rules
česky: pravidla pro let za viditelnosti (VFR); slov: pravidlá pre let pri vidieteľnosti; něm: Sichtflugregeln f/pl; rus: правила визуального полета  1993-a1
visual meteorological conditions
(VMC, VFR) – met. podmínky stejné nebo lepší než stanovená minima pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Viz též let za viditelnosti povrchu Země, minima letištní provozní.
česky: podmínky meteorologické pro let za viditelnosti; slov: meteorologické podmienky pre let za viditeľnosti; něm: Wetterbedingungen für Sichtflug f/pl; rus: условия визуального полета  1993-a3
visual meteorological observation
pozorování bez met. přístrojů, např. pozorování druhu oblačnosti, bouřek, stavu půdy, určování dohlednosti odhadem.
česky: pozorování meteorologické vizuální; slov: vizuálne meteorologické pozorovanie; něm: visuelle meteorologische Beobachtung f; rus: визуальное метеорологическое наблюдение  1993-a3
VOC
(Volatile Organic Compounds, těkavé organické látky) – organické sloučeniny, jejichž počáteční bod varu, měřený za standardního atmosférického tlaku 101,3 kPa, je nižší nebo roven 250 °C. Důsledkem je vysoký tlak jejich nasycených par v oboru normálních (pokojových) teplot a intenzivní výpar nebo sublimace z kapalné nebo pevné fáze do okolního ovzduší, kde jsou široce rozšířené. Řada VOC je škodlivá lidskému zdraví (benzen, formaldehyd), mnohé VOC patří k významným prekurzorům přízemního ozonu (nemethanické alkany, alkeny, některé alkyny, aldehydy, ketony, uhlovodíky obsahující ve své struktuře benzenová jádra apod.).
Uvedené vymezení VOC je dáno Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin, vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel, a o změně směrnice1999/13/ES. Dle této Směrnice se do VOC, na rozdíl od dříve obvyklé praxe, zařazuje i metan. Pro těkavé organické látky jiné než metan se běžně používá termín nemethanické VOC (NMVOC, non-methane volatile organic compounds). Používání a emise VOC antropogenního původu, které mají široké využití např. jako rozpouštědla, jsou regulovány legislativou. Podstatnou součástí VOC jsou též biogenní těkavé organické látky (BVOC) přírodní povahy. Patří sem především izoprén C5H8, monoterpeny C10H16 a další látky. Jejich zdroji jsou zejména lesní a křovinné porosty, plantáže citrusových plodů apod. Produktem rozpadových reakcí VOC v přírodě je především formaldehyd, procesem nukleace z nich však též vznikají sekundární organické aerosoly.
česky: VOC; slov: VOC; něm: flüchtige organische Verbindungen f/pl, VOC; rus: летучее органическое соединение  2014
Volatile Organic Compound
(Volatile Organic Compounds, těkavé organické látky) – organické sloučeniny, jejichž počáteční bod varu, měřený za standardního atmosférického tlaku 101,3 kPa, je nižší nebo roven 250 °C. Důsledkem je vysoký tlak jejich nasycených par v oboru normálních (pokojových) teplot a intenzivní výpar nebo sublimace z kapalné nebo pevné fáze do okolního ovzduší, kde jsou široce rozšířené. Řada VOC je škodlivá lidskému zdraví (benzen, formaldehyd), mnohé VOC patří k významným prekurzorům přízemního ozonu (nemethanické alkany, alkeny, některé alkyny, aldehydy, ketony, uhlovodíky obsahující ve své struktuře benzenová jádra apod.).
Uvedené vymezení VOC je dáno Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin, vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel, a o změně směrnice1999/13/ES. Dle této Směrnice se do VOC, na rozdíl od dříve obvyklé praxe, zařazuje i metan. Pro těkavé organické látky jiné než metan se běžně používá termín nemethanické VOC (NMVOC, non-methane volatile organic compounds). Používání a emise VOC antropogenního původu, které mají široké využití např. jako rozpouštědla, jsou regulovány legislativou. Podstatnou součástí VOC jsou též biogenní těkavé organické látky (BVOC) přírodní povahy. Patří sem především izoprén C5H8, monoterpeny C10H16 a další látky. Jejich zdroji jsou zejména lesní a křovinné porosty, plantáže citrusových plodů apod. Produktem rozpadových reakcí VOC v přírodě je především formaldehyd, procesem nukleace z nich však též vznikají sekundární organické aerosoly.
česky: VOC; slov: VOC; něm: flüchtige organische Verbindungen f/pl, VOC; rus: летучее органическое соединение  2014
volatile organic compounds
viz VOC.
česky: látky organické těkavé; slov: prchavé organické látky; něm: flüchtige organische Stoffe  2014
volcanic ash
(VA) – pevné částice vyvržené do atmosféry při vulkanické erupci, které mohou významně ovlivnit letecký provoz. Vulkanický popel patří mezi primární aerosoly. Viz též centrum poradenské pro vulkanický popel.
česky: popel vulkanický; slov: vulkanický popol; něm: vulkanische Asche f; rus: вулкани́ческий пе́пел  2018
Volcanic Ash Advisory Centre
(VAAC, z angl. Volcanic Ash Advisory Centre) – meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, oblastním střediskům řízení, letovým informačním střediskům, světovým oblastním předpovědním centrům a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o horizontální a vertikální rozsah a předpovídaný pohyb vulkanického popela v atmosféře.
česky: centrum poradenské pro vulkanický popel; slov: poradňové centrum pre vulkanický popol; něm: VAAC n; fr: Centre d'avis de cendres volcaniques m; rus: консультативный центр по вулканическому пеплу  2014
volcanic clouds
podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků z roku 2017 patří do skupiny zvláštních oblaků s označením flammagenitus. Vznikají při vulkanických erupcích a mají vzhled mimořádně vyvinutých a rychle rostoucích kupovitých oblaků. Ve velkých výškách se mohou rozšířit nad rozsáhlými oblastmi, přičemž obloha získává zvláštní charakteristické zbarvení, které může trvat několik týdnů. Jsou složeny hlavně z prachových nebo jiných pevných částic různé velikosti, které mohou při dostatečné vlhkosti působit jako kondenzační jádra. Části těchto oblaků mohou být potom složeny převážně z vodních kapek. Viz též pyrocumulus, pyrocumulonimbus.
česky: oblaky ze sopečných výbuchů; slov: oblaky zo sopečných výbuchov; něm: Vullkanasche-Wolke f  2014
voluntary observer station
někdy používané pracovní označení meteorologické stanice, jejímiž pozorovateli jsou zacvičení dobrovolní spolupracovníci met. institucí, tedy osoby, které nejsou stálými zaměstnanci těchto institucí a zpravidla nemají ani met. odb. vzdělání. Viz též stanice profesionální.
česky: stanice dobrovolnická; slov: dobrovoľnícka stanica; něm: Station mit ehrenamtlichen Beobachtern f  1993-a1
volutus
(vol) [volůtus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvar volutus označuje dlouhý, nízko položený, horizontální válcovitý oblačný útvar, často pomalu rotující kolem své horizontální osy. Rotorový oblak volutus je samostatný a není spojen s žádným jiným oblakem. Je příkladem vlnové poruchy typu "undular bore". Tvar oblaku volutus se vyskytuje u druhů altocumulus a stratocumulus. Byl zaveden do mezinárodní morfologické klasifikace oblaků v roce 2017.
Termín byl přejat z lat. volutus „zavinutý, stočený“ (příčestí minulého slovesa volvere „valit, točit“, srov. revolver).
česky: volutus; slov: volutus; něm: volutus  2018
vortex
rotační pohyb vzduchu, který může být zviditelněn unášenými částicemi atmosférického aerosolu. Atmosférické víry vznikají z rozmanitých příčin, které určují měřítko vírů i směr jejich rotace, jejíž osa bývá většinou orientována přibližně vertikálně. Největším takovým vírem, který tvoří součást všeobecné cirkulace atmosféry, je cirkumpolární vír. V synoptickém měřítku rozlišujeme cyklony a anticyklony, přičemž obzvlášť vysoké rotační rychlosti dosahují tropické cyklony. Kromě cyklon můžeme pomocí meteorologických družic detekovat i další oblačné víry, a to i mezosynoptického měřítka, např. polární cyklony a závětrné víry. Nejmenšími víry s přibližně vertikální osou jsou tromby, které mohou být viditelné díky rotujícím nebo na zemském povrchu vířeným pevným nebo kapalným částicím. V atmosféře se dále tvoří i stabilní víry s přibližně horiz. osou, tzv. rotory. Prakticky neustále jsou v atmosféře přítomny náhodně se pohybující nestabilní turbulentní víry s různou orientací osy rotace. Viz též vorticita, proudění vírové, měřítko atmosférických vírů.
česky: vír atmosférický; slov: atmosférický vír; něm: atmosphärischer Wirbel m; rus: вихр в атмосфере  1993-a3
vorticity
syn. vírnatost – obecně vektorová veličina, která je bodovou (mikroskopickou) mírou rotace vzduchu. Vorticita je definována jako rotace vektoru rychlosti proudění v:
×v=( vzy vyz, vxz vzx, vyx vxy),
kde vx, vy a vz značí složky rychlosti proudění v kartézské souřadnicové soustavě (x, y, z). Pokud uvažujeme rychlost proudění vzhledem k absolutní souřadnicové soustavě, jde o abs. vorticitu. V případě, že rychlost proudění vyjadřujeme v relativní souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí, mluvíme o rel. vorticitě. Směr vektoru vorticity je shodně orientovaný s osou rotace, velikost vektoru vorticity je úměrná velikosti cirkulace. V dynamické meteorologii synoptického měřítka se vorticita obvykle vztahuje pouze k horiz. pohybům a ztotožňuje se proto pouze s vert. složkou rotace vektoru v,
ξ=vy xvxy,
která má velký prognostický význam. Mezi vertikálními složkami abs. vorticity ξa a rel. vorticity ξr platí vztah:
ξa=ξr+λ,
v němž λ značí Coriolisův parametr. V oblasti cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu je ξr > 0, naopak v oblasti anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu je ξr < 0 (platí pro sev. polokouli).
Při popisu proudění a analýze jeho dynamiky v subsynoptickém měřítku je třeba uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. Vertikální složku vektoru vorticity spojenou s rotací v horiz. rovině pak často zkráceně označujeme jako vert. vorticitu; pod označením horiz. vorticita rozumíme výslednici obou horiz. složek vektoru vorticity spojenou s rotací ve vert. rovině. Například produkce horiz. rel. vorticity v důsledku horiz. gradientu vztlaku po obou stranách osy oblasti se sestupným pohybem vzduchukonvektivním oblaku je podstatná pro vznik velmi nebezpečné rotorové cirkulace na čele výtoku chladného vzduchu z konvektivní bouře. Pro samotný vývoj konv. oblaku má velký význam transformace horiz. rel. vorticity v okolí oblaku na vert. rel. vorticitu uvnitř oblaku. V okolí oblaku je horiz. rel. vorticita důsledkem vzájemného působení vertikálního střihu větru a nehomogenního rozložení vztlaku. K transformaci na vert. rel. vorticitu pak dochází prostřednictvím kvazihorizontálního vtoku do oblasti se silným výstupným pohybem. Tento proces je podstatný pro vznik rotace s vert. osou v supercele. Viz též rovnice vorticity.
Termín byl nejprve zaveden v angličtině a pochází z lat. vortex „vír“ (starší podoby slova vertex, odvozeného od vertere/vortere „otáčet, točit“).
česky: vorticita; slov: vorticita; něm: vorticity f; rus: вихрь скорости  1993-a3
vorticity equation
rovnice, která je v z-systému obvykle uváděna ve tvaru
ddt(ξ+λ )=-(ξ+λ)H .v-k. Hα×Hp+k. vz×H vz,
a v p-systému
ddt(ξ+λ) =-(ξ+λ)p .v+k. vp ×pω,
Symbol ξ představuje rel. vorticitu, λ Coriolisův parametr, t čas, v vektor rychlosti proudění, H.v značí horiz. divergenci proudění, Hα horiz. gradient měrného objemu, Hp horiz. gradient tlaku vzduchu p, v/z vertikální střih větru, Hvz horiz. gradient vert. složky rychlosti proudění vz, k jednotkový vektor orientovaný ve směru vert. osy, p.v vyjadřuje izobarickou divergenci proudění, pω izobarický gradient vertikální rychlosti v p-systému ω.
Rovnici vorticity lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice y, resp. x a obě takto vzniklé rovnice od sebe odečteme. Rovnice vorticity patří spolu s rovnicí tendence relativní topografie k základním prognostickým rovnicím, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění vzduchu. Rovnice vorticity je důležitá v modelech používaných při numerické předpovědi počasí, které nejsou založeny na přímé integraci základních rovnic. Předpovědní význam rovnice vorticity spočívá v tom, že např. při geostrofíckém proudění umožňuje výpočet lokální změny výšky zvolené izobarické plochy. Rovnici vorticity poprvé použil L. Marchi v roce 1882. Její význam zdůraznil v roce 1922 A. A. Fridman, avšak k předpovědním účelům ji poprvé použil C. G. Rossby (1939). Rovnice vorticity ve výše uvedeném tvaru je určena pro popis proudění synoptického měřítka, kdy horiz. složky vorticity můžeme zanedbat. Při popisu proudění subsynoptického měřítka a analýze jeho dynamiky je nutné uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. V těchto případech se také rovnice vorticity užívá v obecném třísložkovém tvaru. Viz též teorie vývojová Sutcliffeova.
česky: rovnice vorticity; slov: rovnica vorticity; něm: Wirbelgleichung f, Vorticity-Gleichung f; rus: уравнение вихря  1993-a3
podpořila:
spolupracují: