Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

vítr geostrofický
syn. proudění geostrofické – model horizontální složky proudění vzduchu s tečným i normálovým zrychlením rovným nule, tedy bez vlivu tření v atmosféře. Směřuje podél přímkových izobar, popř. izohyps tak, že postavíme-li se na sev. polokouli čelem po směru proudění, máme po pravé ruce vyšší a po levé nižší tlak. Geostrofický vítr řadíme pod barický vítr, neboť horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly mají opačný směr; navíc jsou stejně velké, což označujeme termínem geostrofická rovnováha. Rychlost geostrofického větru vg určujeme v z-systému ze vztahu
vg=1ρλ Hp×k,
v němž λ značí Coriolisův parametr, ρ hustotu vzduchu,Hp vektor horizontálního tlakového gradientu a k je jednotkový vektor ve směru vert. osy z.
S výjimkou nízkých zeměp. šířek lze geostrofickou aproximaci používat pro vyjádření skutečné rychlosti proudění vzduchu ve volné atmosféře. Viz též měřítko geostrofické, vítr subgeostrofický, vítr supergeostrofický, proudění ageostrofické, aproximace kvazigeostrofická, aproximace semigeostrofická.
Pojem geostrofický vítr zavedl brit. meteorolog N. Shaw v roce 1915.
angl: geostrophic wind; slov: geostrofický vietor; něm: geostrophischer Wind m; rus: геострофический ветер  1993-a3
podpořila:
spolupracují: