záření ultrafialové
(UV záření, z angl. ultraviolet radiation) – elektromagnetické záření v rozsahu vlnových délek 0,01–0,4 µm, tedy delších než rentgenové záření a přitom kratších než viditelné záření. Tvoří asi 7 % slunečního záření, přičemž jeho energeticky významná část s vlnovými délkami nad 0,1 µm se dále člení na vlnové oblasti UVC (0,100–0,280 µm), UVB (0,280–0,315 µm) a UVA (0,315–0,400 µm). V rozsahu vlnových délek 0,01 – 0,2 mikrometru je ultrafialové záření účinně absorbováno vzduchem; šíří se pouze ve vakuu, proto je tato jeho část někdy označována jako vakuové ultrafialové záření. Při průchodu atmosférou je ultrafialové záření intenzívně pohlcováno v ozonové vrstvě a přispívá tak významně k energetické bilanci stratosféry. Při průniku k zemskému povrchu má zejména UVB složka intenzivní biologické účinky a je důležitým klimatotvorným faktorem.
angl: ultraviolet radiation; slov: ultrafialové žiarenie; něm: Ultraviolettstrahlung f; rus: ультрафиолетовая радиация 1993-a3, ed. 2025