syn. cirkulace pobřežní – systém místní cirkulace s denní periodicitou, který se může vytvořit při anticyklonálním počasí nad pobřežní zónou a přilehlou částí moří, popř. velkých vodních nádrží. Brízová cirkulace je způsobena rozdíly v denním chodu teploty povrchu pevniny a teploty povrchu moře, popř. jiné vodní plochy. Ve dne, kdy je moře nebo jezero chladnější než pevnina, vzniká ve vrstvě vzduchu u zemského povrchu přenos chladnějšího a vlhčího vzduchu z moře na pevninu, označovaný jako mořská bríza, popř. jezerní bríza; v noci je tento přenos vystřídán prouděním suššího vzduchu z pevniny, označovaným jako pevninská bríza. Nad přízemním prouděním se pak vyskytuje kompenzující protisměrné proudění vzduchu, které uzavírá cirkulační systém o vert. rozsahu maximálně 2 až 4 km. Za daných podmínek klesá intenzita a vertikální rozsah brízové cirkulace s rostoucí vertikální stabilitou atmosféry.
Intenzita brízové cirkulace nejvíce roste v době největšího rozdílu teplot mezi pevninou a vodní plochou. Maximum její intenzity teoreticky nastává v době, kdy se velikost horizontálního teplotního gradientu blíží nule, tj. těsně po západu, resp. východu Slunce; typicky však nastává dříve vlivem síly tření a působením Coriolisovy síly, která postupně začne zeslabovat horiz. složku cirkulace kolmou k pobřeží a ovlivňuje tak výraznost a polohu brízové fronty.
Nejpříznivější podmínky pro vznik brízové cirkulace jsou v létě v oblastech subtropických anticyklon, a to při pobřežích omývaných studeným oceánským proudem, kde se vyskytují největší teplotní rozdíly mezi pevninou a mořem. Zejména v těchto oblastech má brízová cirkulace značný dopad na klima, protože mořská bríza zasahuje poměrně hluboko nad pevninu, kde snižuje teplotu vzduchu ve dne a zvyšuje jeho vlhkost. Viz též cirkulace terciární.
cirkulace brízová
angl: sea and land breeze circulation, land and sea breeze circulation; slov: brízová cirkulácia; něm: Land-Seewind-Zirkulation f; fr: régime de brise m; rus: бризовая циркуляция 1993-a3, ed. 2026



