Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene s

X
Seenebel m
advekční mlha, vznikající nad mořem ve vzduchové hmotě, která se přemísťuje z teplejšího povrchu vody nad chladnější. Proto jsou hlavními oblastmi tvorby mořské mlhy oblasti, kde se setkávají oceánské proudy o různé teplotě povrchu moře, např. u Newfoundlandu na styku Golfského a Labradorského proudu nebo východně od Japonska na rozhraní proudu Kurošio a proudu Ojašio. Mořská mlha se zde často tvoří především v létě. Viz též mlha pobřežní.
česky: mlha mořská; angl: sea fog; slov: morská hmla; rus: морской туман  1993-a3
Saffir-Simpson-Hurrikan-Skala f
nejrozšířenější stupnice k vyjádření síly větru v hurikánu, případně v jiné plně vyvinuté tropické cykloně, navržená H. S. Saffirem (1973) a R. H. Simpsonem (1974). Kritériem pro zařazení do jedné z pěti kategorií je maximální naměřený minutový průměr rychlosti větru při zemském povrchu. Od kategorie 3 mluvíme o silném hurikánu. Stupnice slouží k odhadu potenciálně způsobených škod. Dříve uváděné údaje o minimu tlaku vzduchu a výšce vzdutí způsobeného bouří pro jednotlivé kategorie byly vypuštěny, protože jejich hodnoty se v jednotlivých případech mohou od uváděného rozpětí podstatně lišit.
Kategorie Max. rychlost větru Způsobené škody
1 33–42 m.s–1 velmi malé
2 43–49 m.s–1 střední
3 50–58 m.s–1 rozsáhlé
4 59–69 m.s–1 mimořádné
5 70 m.s–1 a více katastrofální
česky: stupnice Saffirova–Simpsonova; angl: Saffir–Simpson Hurricane Wind Scale; slov: Saffirova–Simpsonova stupnica  2014
Saison f
syn. období roční – fáze roku podmíněná sezonalitou klimatu. Astronomické vymezení sezon je dáno okamžiky rovnodenností a slunovratů. Klimatické sezony jsou vymezovány s ohledem na průběh klimatických prvků: ve vyšších zeměpisných šířkách se podle teplotních poměrů vymezuje jaro, léto, podzim a zima, případně chladné a teplé pololetí; v tropických oblastech se případné sezony liší především množstvím srážek (období sucha, období dešťů). Fenologické sezony odpovídají etapám vývoje flóry a fauny během roku, přičemž jsou odděleny významnými fenologickými fázemi.
česky: sezona; angl: season; slov: sezóna; rus: сезон  2014
saisonale Antizyklone f
anticyklona, která se vyskytuje nad danou oblastí jen v některé sezoně. Nejtypičtějším příkladem sezonních anticyklon jsou kontinentální anticyklony, které mají charakter studených anticyklon. Z nich sibiřská anticyklona je horiz. velmi rozsáhlá a někdy zasahuje až nad vých. a stř. Evropu. Kanadská anticyklona je méně pravidelným útvarem a často se rozpadává na několik menších anticyklon. V letním období se na místě sezonních anticyklon mohou vyskytovat oblasti nižšího tlaku vzduchu.
česky: anticyklona sezonní; angl: seasonal anticyclone; slov: sezónna anticyklóna; rus: сезонный антициклон  1993-a2
saisonale Zyklone f
česky: cyklona sezonní; slov: sezónna cyklóna; fr: dépression de mousson f; rus: сезонный циклон  1993-a1
Saisonalität des Klimas f
charakteristická vlastnost většiny klimatických oblastí na Zemi, podmíněná změnami bilance záření během kalendářního roku a projevující se periodickým střídáním klimatických sezon. Projevuje se ročním chodem meteorologických prvků, přičemž mírou sezonality klimatu je jejich prům. roční amplituda. Pro tropy je rozhodující srážkový režim, v mimotropických oblastech dominuje vliv ročního chodu teploty vzduchu. Sezonalita klimatu zde roste se zeměpisnou šířkou a s kontinentalitou klimatu.
česky: sezonalita klimatu; angl: climatic seasonality, seasonality of climate; slov: sezonalita klímy  2014
säkularer Gang des meteorologischen Elementes m
dlouhodobé jednosměrné změny hodnot meteorologických prvků (během řádově 100 let), způsobující jejich postupné zvyšování nebo snižování. Mohou být dávány do souvislosti např. se sekulárním cyklem sluneční činnosti. Sekulární chod hodnot met. prvků se analyzuje pomocí prům. hodnot vypočítaných z dlouholetých řad pozorování, často po shlazení jejich průběhu s cílem vyloučit vliv krátkodobých kolísání. Viz též kolísání klimatu, změna klimatická, řada klimatická.
česky: trend meteorologických prvků sekulární; angl: secular trend of meteorological elements; slov: sekulárny trend meteorologických prvkov; rus: вековой ход метеорологических элементов  1993-a3
Salzdunst m
zákal podmíněný přítomností drobných částeček mořských solí v ovzduší, vzniká při vypařování vodní tříště a malých vodních kapiček, které odstříkly do vzduchu při probublávání vzduchových bublin povrchovými vrstvami mořské vody.
česky: zákal solný; angl: salt haze; slov: soľný zákal; rus: солевая дымка  1993-a3
Samum m
syn. hakím – oblastní název pro silný a horký pouštní vítr (zpravidla záp. směru). Vyskytuje se v sev. Africe, v Palestině, Jordánsku, Sýrii a na Arabském poloostrově. Teplota vzduchu při samumu dosahuje až 55 °C a relativní vlhkost vzduchu klesá i pod 10 %. Jeho náhlý výskyt může vyvolat zdravotní potíže i úmrtí, neboť lidský organismus se nestačí vysoké teplotě tak rychle přizpůsobit. Maximum výskytu samumu připadá na jaro a časné léto. Název samum znamená arabsky „jedovatý vítr“.
česky: samum; angl: simm, simoom; slov: sámum; rus: самум  1993-a1
Sanddunst m
označení pro zákal vytvářený jemnými písečnými částicemi v ovzduší po předchozí písečné bouři. Vzhledem k současné přítomnosti prachových částic se v met. literatuře zahrnuje pod termín prachový zákal.
česky: zákal písečný; angl: sand haze; slov: pieskový zákal; rus: песчаная мгла  1993-a3
Sandfegen oder Sandtreiben n
česky: písek zvířený; angl: drifting or blowing sand; slov: zvírený piesok; fr: chasse-sable; rus: песчаный позёмок или песчаная низовая метель  2019
Sandmauer f
česky: zeď prachová nebo písečná; angl: dust wall, sand wall; slov: prachový alebo piesočný múr; rus: пыльная или песчаная стена  1993-a3
Sandsturm m
velké množství písku vyzdviženého do vzduchu silným větrem. Písečné bouře jsou typické pro oblasti s aridním klimatem a dostatkem nezpevněného materiálu. K jejich rozvoji může přispět přehřátí zemského povrchu, proto se v noci vyskytují méně často. Na rozdíl od prachové bouře bývá písečná bouře vertikálně méně mocná, obvykle dosahuje do výšky méně než 15 metrů. Hrubý písek a případně i štěrk se pohybuje saltací ve vrstvě desítek centimetrů při zemském povrchu, naopak jemný písek může být unášen na značné vzdálenosti, Během písečné bouře je výrazně snížena dohlednost, což vyvolává potíže v dopravě, dále může dojít k zavátí infrastruktury a případné vegetace. Viz též bouře prachová nebo písečná, vítr pouštní.
česky: bouře písečná; angl: sandstorm; fr: tempête de sable f  1993-a3
Sandsturm m
méně vhodné označení pro bouři prachovou nebo písečnou.
česky: vichřice prachová nebo písečná; angl: dust storm or sandstorm; slov: prachová alebo piesočná víchrica; rus: пыльная или песчаная буря  1993-a3
Sandwirbel m
česky: vír písečný; angl: sand whirl; slov: pieskový vír; rus: песчаный вихрь  2019
Sandwirbel m
syn. rarášek – tromba vznikající odspodu nad silně přehřátým zemským povrchem ve vrstvě vzduchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Zdrojem rotace je vertikální vorticita. Ta vzniká buď v důsledku horizontálního střihu větru, nebo transformací horizontální vorticity, vzniklé působením vertikálního střihu větru. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Mohutné víry mohou mít vyvinutý kromě výstupného proudu i sestupný proud uprostřed víru, podobně jako u tornáda.
Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1 000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
česky: vír prachový nebo písečný; angl: dust whirl or sand whirl, dust devil; slov: prachový alebo piesočný vír; rus: пыльный или песчаный вихрь, пыльный вихрь  1993-a3
Sarma m
místní název větru, který má vlastnosti bóry. Má název podle řeky Sarmy, která se vlévá do Bajkalu a v jejímž ústí je tento vítr pozorován. Sarma vzniká při ústupu cyklony a začínajícím vlivu anticyklony v oblasti záp. od Bajkalského jezera čili na vých. okraji anticyklony s chladným prouděním sev. směrů. V důsledku konfigurace terénu i orientace údolí řeky Sarmy dosahuje rychlost větru až 40 m.s–1. V zimním období dochází pří sarmě k vytváření námrazy na lodích a na ostrově Olchon. Sarma se vyskytuje nejčastěji od října do prosince a její převládající směr je sz.
česky: sarma; angl: sarma; slov: sarma; rus: сарма  1993-a1
Satellitenbild n
soubor digitálních dat naměřený radiometrem meteorologické družice, zpravidla nasnímaný současně ve více spektrálních kanálech, resp. jejich zobrazení formou zpracovaného digitálního snímku. Periodicita družicových snímků je závislá především na konkrétním typu družice, resp. přístroje – u geostacionárních družic je dána technickými parametry radiometru družice, přičemž se pohybuje od desítek sekund do desítek minut, u polárních družic závisí na periodicitě přeletů dané družice nad konkrétní oblastí a šířce pásu snímaného území (periodicita se pohybuje od cca 12 hodin do několika dní). Rozlišení, tzn. rozlišovací schopnost, závisí především na konstrukci radiometru družice a výšce její oběžné dráhy. Pro meteorologické využití je vysoce žádoucí, aby snímek byl k dispozici v co nejkratší době od svého pořízení (nasnímání).
česky: snímek družicový; angl: satellite picture; slov: družicová snímka; rus: снимок со спутника, спутниковый снимок  1993-a3
Satellitendatenverarbeitung f
komplex procesů zpracování družicí naměřených dat, resp. snímků. Zpravidla zahrnuje různé korekce případných chyb měření, kalibraci dat (převod družicí naměřených dat na fyzikální veličiny – intenzitu záření, odrazivost, jasovou teplotu), přemapování dat (jejich transformaci do nějaké konkrétní mapové projekce), a jejich další cílené zpracování – buď pro zobrazení formou digitálního snímku (resp. jejich sekvencí), nebo pro další automatizované nebo počítačové využití (např. různé odvozené meteorologické produkty, asimilace do numerických modelů počasí, aj.).
česky: zpracování dat z meteorologické družice; angl: satelite data processing; slov: spracovanie údajov z meteorologickej družice  2014
Satellitenempfangsanlage f
zpravidla se jím rozumí uživatelský systém pro příjem a následné zpracování dat z meteorologické družice, provozovaný koncovým uživatelem (např. meteorologickou službou). Data mohou být přijímána buď přímo z družice, která je naměřila, nebo prostřednictvím telekomunikační družice po jejich předzpracování provozovatelem družice, popř. prostřednictvím Internetu.
česky: systém pro příjem a zpracování dat z meteorologických družic; slov: systém pre príjem a spracovanie dát z meteorologických družíc  2014
satellitengestützte Blitzortung f
metoda detekce blesků pomocí přístrojů umístěných na meteorologických družicích. První pokusy o detekci blesků z družic byly realizovány přístroji umístěnými na družicích na nízkých oběžných drahách – především na družici TRMM (Tropical Rainfall Measuring Mission, vypuštěné v roce 1997) přístrojem Lightning Imaging Sensor. V současnosti se na geostacionárních družicích GOES-R využívá přístroj Geostationary Lightning Mapper (GLM). Ten nepřetržitě snímá většinu zemského disku, pozorovatelnou z dané družice, přičemž výboje blesků jsou zaznamenávány v blízkém infračerveném oboru v čáře atomárního kyslíku 774,4 nm. Rozlišení přístroje (přesnost detekce) je kolem 10 km, data jsou poskytována v téměř reálném čase, efektivita detekce je přibližně 90 % pro noční hodiny, resp. kolem 70 % pro denní hodiny. Vzhledem k povaze detekce (snímání v optickém oboru) tento přístroj detekuje celkovou bleskovou aktivitu, tj. nerozlišuje blesky mezi oblakem a zemí a blesky mezi oblaky. Meteosaty třetí generace (MTG) budou vybaveny obdobným přístrojem Lightning Imager (LI).
česky: detekce blesků družicová; angl: satellite lightning detection; slov: družicová detekcia bleskov; fr: détection optique des éclairs par satellite f, détection de la foudre par satellite f  2014
satellitengetragenes aktives Radiometer n
obecné označení pro družicové radiometry, které pro pořizování informací využívají zpětně odraženého umělého záření, generovaného přístrojem družice. Do této kategorie lze zahrnout např. družicové lidary, ale rovněž družicové oblačné či srážkové radary. Do jisté míry lze aktivní radiometr považovat za synonymum pro radar.
česky: radiometr družicový aktivní; angl: satellite active radiometer; slov: aktívny družicový rádiometer  2014
satellitengetragenes passives Radiometer n
obecné označení pro družicové radiometry, které pro pořizování informací využívají přirozené záření – odražené sluneční záření nebo tepelné záření vyzařované zemí, oblačností či plynnými složkami atmosféry.
česky: radiometr družicový pasivní; angl: satellite passive radiometer; slov: pasívny družicový rádiometer  2014
Satellitenmeteorologie f
specializovaná oblast meteorologie využívající družicová meteorologická měření. Jedná se spíš o charakteristiku způsobu získávání, zpracování a interpretace dat, než o samostatnou meteorologickou disciplínu.
česky: meteorologie družicová; angl: satellite meteorology; slov: družicová meteorológia; rus: спутниковая метеорология  1993-a3
Satellitensondierung f
metoda snímání atmosféry multispektrálními (hyperspektrálními) družicovými radiometry, jejímž cílem je stanovení vertikálních profilů atmosféry – teploty, tlaku, koncentrací některých plynných složek atmosféry (např. vodní páry, ozonu, oxidu uhličitého), směru a rychlosti proudění, aj. Výstupy jsou využívány jako jeden ze vstupních zdrojů dat pro numerické modelování atmosféry, pro operativní monitorování instability atmosféry (v rámci nowcastingu), aj.
česky: sondáž atmosféry družicová; angl: satellite sounding; slov: družicová sondáž atmosféry; rus: зондирование с помощью спутника  2014
Sattelpunkt m
syn. bod neutrální – v meteorologii průsečík čáry konfluence a čáry difluence uvnitř barického sedla na meteorologické mapě. Na obě strany od tohoto bodu směrem k anticyklonám, popř. k hřebenům vysokého tlaku vzduchu tlak vzduchu stoupá, směrem k cyklonám, popř. brázdám nízkého tlaku vzduchu klesá. Hyperbolický bod je tedy bod s rel. nejvyšším tlakem mezi dvěma cyklonami a bod s rel. nejnižším tlakem mezi dvěma anticyklonami tvořícími barické sedlo. Viz též pole deformační.
česky: bod hyperbolický; angl: col, hyperbolic point, neutral point, saddle point; slov: hyperbolický bod; fr: point-col m, point hyperbolique m, point neutre m, point-selle m; rus: гиперболическая точка, точка седловины  1993-a3
Sättigung f
v atm. podmínkách stav nasycené vodní páry; jde o rovnovážný stav systému vodní pára a kapalná voda, popř. vodní pára a led. Ve stavu nasycení tok molekul vody z povrchu kapalné vody, popř. ledu, do vodní páry odpovídá toku molekul vody z vodní páry do kapalné vody, popř. ledu. Viz též vzduch nasycený, vzduch přesycený, tlak nasycené vodní páry vzhledem k vodě, tlak nasycené vodní páry vzhledem k ledu.
česky: nasycení; angl: saturation; slov: nasýtenie; rus: насыщение  1993-a3
Sättigungsadiabate f
křivka na termodynamickém diagramu, vyjadřující vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějinasyceném vzduchu, který může obsahovat i zkondenzovanou vodu v kapalné fázi. Sklon křívky  tedy odpovídá nasyceně adiabatickému teplotnímu gradientu a slabě závisí na množství zkondenzované kapalné vody. Protože teplo potřebné ke změně teploty kapalné vody přítomné v nasyceném vzduchu je velmi malé, je rozdíl mezi nasycenou adiabatou a pseudoadiabatou zanedbatelný. Na termodynamickém diagramu se proto při znázornění adiabatického děje v nasyceném vzduchu používají pseudoadiabaty. V americké terminologii se nasycená adiabata označuje jako vlhká adiabata.
česky: adiabata nasycená; angl: moist adiabat, saturated adiabatic , wet adiabat, wet adiabatic; slov: nasýtená adiabata; fr: adiabatique saturée f, adiabatique saturée f, pseudoadiabatique f, isoligne pseudoadiabatique f; rus: влажная адиабата  1993-a3
Sättigungsdampfdruck m
nevhodný termín pro tlak vodní páry ve stavu nasycení.
česky: tlak nasycení; angl: saturation pressure; slov: tlak nasýtenia  1993-a3
Sättigungsdampfdruckkurve f
česky: křivka nasycených par; slov: krivka nasýtených pár  2017
Sattigungsdefizit n
charakteristika vlhkosti vzduchu, která vyjadřuje, jaké množství vodní páry je třeba dodat do vzduchu, aby se stal nasyceným při konstantní teplotě. Většinou se definuje jako rozdíl tlaku nasycené vodní páry a skutečného tlaku vodní páry při dané teplotě, tzn. doplněk tlaku páry. Setkáme se však i s vyjádřením sytostního doplňku směšovacího poměru či měrné vlhkosti, který je stanoven při zachování teploty a tlaku vzduchu. Někdy se nesprávně zaměňuje za deficit teploty rosného bodu.
česky: doplněk sytostní; angl: saturation deficit; slov: sýtostný doplnok; fr: rapport de mélange saturant m; rus: дефицит влажности  1993-a3
Sättigungswasserdampfdruck über Eis m
tlak vodní páry, která je ve stavu termodynamické rovnováhy s rovným povrchem čistého ledu za dané teploty. Viz též nasycení, rovnice Clausiova–Clapeyronova, vzduch nasycený.
česky: tlak nasycené vodní páry vzhledem k ledu; angl: saturated water vapour pressure with respect to ice; slov: tlak nasýtenej vodnej pary vzhľadom na ľad; rus: упругость насыщения водяного пара по отношению ко льду  1993-a3
Sättigungswasserdampfdruck über Wasser m
tlak vodní páry, která je ve stavu termodynamické rovnováhy s rovným povrchem čisté vody za dané teploty. Viz též nasycení, rovnice Clausiova–Clapeyronova, vzduch nasycený.
česky: tlak nasycené vodní páry vzhledem k vodě; angl: saturated water vapour pressure with respect to water; slov: tlak nasýtenej vodnej pary vzhľadom na vodu; rus: упругость насыщения водяного пара по отношению к воде  1993-a3
sauerer Regen m
označení pro kapalné padající atm. srážky, které mají v důsledku antropogenního znečišťování ovzduší výrazně zvýšenou kyselost, tj. snížené pH. Kyselý déšť vzniká zejména rozpouštěním oxidů síry a dusíku ve srážkové vodě a představuje značné ekologické nebezpečí, poškozuje půdu a vegetaci, zamořuje povrchové vody, působí škody na architektonických objektech apod. Srážková voda má určitou přirozenou kyselost, způsobenou rozpuštěným oxidem uhličitým a dosahující hodnot pH 5,6 až 6,0, zatímco u kyselého deště může být pH sníženo až na hodnoty 3 až 4, v extrémních případech i menší. Termín kyselý déšť poprvé použil angl. chemik R. A. Smith, když ve 2. polovině 19. století popisoval znečištění ovzduší v Manchesteru. Viz též složení srážek chemické, chemie atmosféry.
česky: déšť kyselý; angl: acid rain; slov: kyslý dážď; fr: pluie acide f; rus: кислотный дождь  1993-a1
Saugheber m
1. na jednom konci uzavřená skleněná trubice tvořící součást rtuťového tlakoměru zahnutá do tvaru písmene „U“, která má stejný průřez v místech, kde se pohybuje horní a dolní hladina rtuti. Viz též nádobka tlakoměru;
2. trubice tvořící součást plovákového ombrografu zahnutá do tvaru obráceného písmene „U“, která slouží k jednorázovému rychlému výtoku vody z plovákové komory, jakmile její hladina dosáhne nastavené úrovně.
česky: násoska; angl: siphon; slov: násoska; rus: сифон  1993-a1
Savannenklima n
Köppenově klasifikaci klimatu typ tropického dešťového klimatu, označovaný Aw, případně As, s celoročně vysokou teplotou a výrazným ročním chodem srážek, takže v nejsušším měsíci klesá jejich prům. měs. úhrn pod 60 mm. Vyznačuje se střídáním období sucha a období dešťů, které přichází zpravidla v létě dané polokoule v souvislosti s pohybem ekvatoriální deprese, případně i s výskytem letního monzunu. Roční chod teploty vzduchu je nevýrazný, s větší denní amplitudou v období sucha a s maximem teploty vzduchu před začátkem období dešťů. V Alisovově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá subekvatoriální klima, jiní autoři je označují jako pasátové klima. Viz též klima monzunové.
česky: klima savany; angl: savanna climate; slov: savanová klíma; rus: климат саванн  1993-b3
Savinov-Formel f
česky: vzorec Savinovův; angl: Savinov formula; slov: Savinovov vzorec; rus: формула Савинова  1993-a1
Scatterometer n
aktivní družicový radiometr, zaměřený na získávání informací o fyzikálních charakteristikách hladin moří a oceánů (především výška a orientace vln), a meteorologických podmínkách (směr a rychlost proudění) bezprostředně nad hladinou. Viz též altimetr.
česky: skaterometr; angl: scatterometer; slov: skaterometer  1993-a3
Schadstoff m
atmosférická příměs, která je do ovzduší emitována z přirozených nebo antropogenních zdrojů v takovém množství, že v lokálním, regionálním nebo globálním měřítku mění fyz., popř. i chem. vlastnosti vzduchu. Takové látky mohou působit jako škodliviny v ovzduší, ale paušálně je nelze takto nazývat, neboť jejich případnou škodlivost nutno vztahovat nejen k danému receptoru, nýbrž i k jejich koncentraci, popř. synergickému působení s jinými znečisťujícími příměsemi. Viz též znečišťování ovzduší, pachy.
česky: příměs znečišťující; angl: air contaminant, air pollutant; slov: znečisťujúca prímes; rus: загрязняющая примесь  1993-b3
Schadstoffkonzentration f
množství znečisťujících látek v jednotce objemu vzduchu. U plynných znečišťujících látek musí být objem normován při teplotě 293 K a atmosférickém tlaku 101,3 kPa. U částic a látek, které se mají v částicích analyzovat (např. olovo), se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám, jako jsou teplota a atmosférický tlak v den měření. Vyjadřuje se buď v rozměru hmotnost na objem, zpravidla v µg.m–3, popř. mg.m–3, nebo v rozměru objemu na objem, tj. počtem objemových částí sledované plynné látky v miliónu objemových částí vzduchu (ppm = parts per million), při menších hodnotách koncentrace znečisťujících látek v miliardě částí vzduchu (ppb = part per billion; billion v amer. angličtině = miliarda). Jednotky ppm a ppb se používají především v anglosaské literatuře. Např. pro SO2 za standardních podmínek přibližně platí, že 1 ppb = 2,66 µg.m–3, 1 µg.m–3 = 0,38 ppb. V oblasti čistoty ovzduší se jako koncentrace znečisťující látky někdy fyz. nesprávně označuje hmotnost znečisťující látky obsažená v jednotce hmotnosti vzduchu. Směrnice Evropské unie, implementované do vnitrostátního práva členských států, stanovují nejvyšší přípustné koncentrace (NPK) znečišťujících látek v ovzduší a povolené počty jejich překročení. Viz též hygiena ovzduší, imise, měření znečištění ovzduší.
česky: koncentrace znečisťujících látek; angl: concentration of harmful substances; slov: koncentrácia znečiťujúcich látok; rus: концентрация вредных примесей  1993-b3
Schäfchenwolken f/pl
lid. název pro drobné oblaky, uspořádané na obloze do charakteristických skupin nebo řad. Rozlišují se:
1) malé beránky, což jsou oblaky druhu Cc. Vyskytují se zejména při vertikální instabilitě atmosféry ve vrstvě svého výskytu a spolu s mírným poklesem tlaku vzduchu v místě pozorování jsou obvykle spojovány s blížící se atmosférickou frontou;
2) velké beránky, což jsou oblaky středního patra druhu Ac, a to zpravidla Ac un. Jejich výskyt bývá rovněž spojován se zhoršením počasí a s advekčním ochlazením. Výskyt beránků může být zejména ve večerních hodinách spojen také s rozpadem oblaků jiných druhů např. Cb a Cu. Viz též předpověď počasí podle místního pozorování.
česky: beránky; angl: mackerel sky; slov: barančeky, baránky, barance; fr: ciel pommelé m; rus: барашки  1993-a2
Schafkälte f
ochlazení ve stř. Evropě, které nastává dosti pravidelně v první polovině června v důsledku vzestupu tlaku vzduchu v oblasti Azorských ostrovů, a tím zesílení sz. složky proudění. Příliv chladnějšího mořského vzduchu se projevuje i zvýšenou srážkovou činností. Název této singularity pochází z něm. hovořících zemí a souvisí s tím, že v uvedeném období bývají čerstvě ostříhány ovce, které potom trpí chladem. Chladna ovčí jsou součástí delšího období chladnějšího deštivého počasí nazývaného medardovské počasí. Viz též muži ledoví.
česky: chladna ovčí; slov: ovčie chladno; rus: июньский «овечий холод»  1993-a1
Schalenkreuzanemometer n
anemometr využívající k měření rychlosti větru úhlovou rychlost otáčení rotoru, sestávajícího z misek rozmístěných symetricky kolem obvykle vertikální osy rotace. První miskový anemometr pochází z r. 1837 od W. Whewella a podstatně jej zlepšil irský přírodovědec J. T. R. Robinson v r. 1846. Základem systému miskového anemometru je rotor tvořený třemi nebo čtyřmi miskami, které jsou umístěny souhlasně vypouklými stranami vzhledem ke směru rotace na stejně dlouhých ramenech ve shodných úhlových vzdálenostech. Ve variantě 4 misek je rotor známý pod termínem Robinsonův kříž, dnes však převládá varianta se 3 miskami, která je podle současných poznatků výhodnější. Misky díky svému polokulovému nebo kuželovitému tvaru kladou proudícímu prostředí svojí dutou stranou přibližně čtyřnásobně větší odpor než vypouklou stranou, což způsobuje rotaci přístroje. Celé těleso rotoru musí být uloženo v kvalitních ložiskách, aby bylo lehce otočné s nízkým prahem citlivosti. Počet otáček rotoru za sekundu n závisí téměř lineárně na rychlosti větru v. Platí vztah:
v=a+bn+c n2, kde a je práh citlivosti, tj. rychlost větru, při níž se miskový kříž anemometru začíná otáčet (zpravidla 0,2 až 1,5 m.s–1), b je konstanta závislá na rozměrech a aerodyn. vlastnostech misek a c konstanta řádu 10–4. Rychlost větru se určí pomocí:
a) mech. počítadla zabudovaného v přístroji a stopek;
b) generátoru střídavého napětí, které je úměrné rychlosti rotace miskového systému;
c) el. impulzů vytvářených rotujícím systémem, které mají frekvenci úměrnou rychlosti větru a které se vyhodnocují prostřednictvím světelných, zvukových nebo el. signálů a chronometrického zařízení.
Miskový anemometr měří složku rychlosti větru kolmou na osu otáčení rotoru. Ta je standardně orientována vertikálně, a přístroj tak slouží k měření horizontální složky rychlosti větru. Pro měření směru větru je obvykle doplněn větrnou směrovkou. Spolu s ultrasonickými anemometry se jedná o nejrozšířenější typ anemometru.
česky: anemometr miskový; angl: cup anemometer; slov: miskový anemometer; fr: anémomètre à coupelles m, anémomètre de Robinson m; rus: чашечный анемометр  1993-a3
Schall in der Atmosphäre m
česky: zvuk v atmosféře; angl: sound in atmosphere; slov: zvuk v atmosfére; rus: звук в атмосфере  1993-a1
Schallausbreitung f
šíření zvukových vln v atmosféře, jehož rychlost c je dána vzorcem:
c=κRT,
kde κ značí Poissonovu konstantu, vyjadřující poměr měrného tepla vzduchu při stálém tlaku a při stálém objemu, R měrnou plynovou konstantu vzduchu a T teplotu vzduchu v K. Při teplotě 273 K, za bezvětří a v suchém vzduchu je c = 331,36 m.s–1. Protože měrná plynová konstanta vlhkého vzduchu je o něco větší než táž konstanta platná pro suchý vzduch a její hodnota poněkud roste s obsahem vodní páry ve vzduchu, zvětšuje se rychlost zvuku s růstem absolutní vlhkosti. Pro opravu rychlosti zvuku na vlhkost lze užít vzorce:
Δc=0,14cep,
v němž p značí tlak vzduchu a e tlak vodní páry. Vane-li vítr, je celková rychlost zvuku dána součtem rychlosti zvuku v klidném vzduchu a složky rychlosti proudění v daném směru, čehož se využívá u akustických anemometrů. Pro zvukové vlny lze aplikovat zákony odrazu a lomu i pojem zvukového paprsku (kolmice k vlnoploše) a definovat index lomu n = T–1/2. V obvyklém případě, kdy teplota vzduchu klesá s výškou, platí (n/z >0) a dráhy zvukových paprsků orientovaných šikmo vůči zemskému povrchu se zakřivují tak, že mají tvar poněkud vypuklý směrem dolů. Opačná situace nastává ve vrstvách s inverzí teploty vzduchu, kde(n/z <0) a zmíněné dráhy mají tvar vypuklý vzhůru. V tomto případě může nastat totální odraz zvukové vlny, která se pak vrací k zemi často v místech, kam už neproniká zvuk šířící se od svého zdroje přímo podél zem. povrchu a je tlumený na jeho nerovnostech. Tímto způsobem vzniká jev anomální slyšitelnosti a za vhodných podmínek může být v souvislosti se silnými zdroji zvuku (výbuchy apod.) pozorováno i několik pásem anomálníslyšitelnosti oddělených pásmy ticha, kdy zvuk je střídavě slyšitelný a neslyšitelný v kruhových oblastech, někdy jen v sektorech, okolo zdroje zvuku. Počátkem 20. století bylo šíření zvuku v atmosféře jednou z nepřímých metod výzkumu vysokých vrstev atmosféry.
česky: šíření zvuku v atmosféře; angl: propagation of sound; slov: šírenie zvuku v atmosfére; rus: распространение звука  1993-a1
Schallgeschwindigkeit in der Atmosphäre f
česky: rychlost zvuku v atmosféře; angl: speed of sound propagation in atmosphere; slov: rýchlosť zvuku v atmosfére; rus: скорость звукa в атмосфере  1993-a1
Schallwellen f/pl
syn. vlny akustické – podélné vlny, které se šíří jako sled střídajících se zhuštění a zředění vzduchu. Lidské ucho vnímá jako zvuk vlny o frekvenci v rozsahu zhruba 16 Hz až 18 000 Hz. Nad horní hranicí tohoto intervalu se jedná o ultrazvuk, pod dolní hranicí o infrazvuk. Šířením zvukových vln v atmosféře se zabývá atmosférická akustika. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlny zvukové; angl: acoustic waves, sound waves; slov: zvukové vlny; rus: акустические волны, звуковые волны  1993-a3
Schauer m
druh konvektivních srážek vyznačující se náhlým začátkem a koncem, rychlým kolísáním intenzity a obvykle krátkým trváním. Při přeháňkách dochází často k rychlému střídání velké oblačnosti s krátkým vyjasněním, přičemž dobrá dohlednost se v intenzivních srážkách značně snižuje. Jednotlivé přeháňky mají obvykle malý plošný rozsah. Přeháňky mohou být jak dešťové, tak sněhové, popř. dešťové se sněhem. V chladném ročním období v přeháňkách vypadávají často sněhové krupky, v létě někdy kroupy. Při špatných podmínkách pozorování oblohy lze podle přeháněk usuzovat na výskyt konvektivních oblaků. Naopak podle charakteru oblačnosti lze odlišit přeháňky od občasných srážek. Viz též srážky trvalé.
česky: přeháňka; angl: shower; slov: prehánka; rus: ливень  1993-a2
schauerartiger Niederschlag m
česky: srážky přeháňkové; angl: showery precipitation; slov: prehánkové zrážky; rus: ливневые осадки  1993-a1
Schauerniederschlag m
česky: srážky přeháňkové; angl: showery precipitation; slov: prehánkové zrážky; rus: ливневые осадки  1993-a1
scheinbarer Wind m
vektor rychlosti větru v souřadnicové soustavě pevně spojené s pohybujícím se objektem (např. lodí). Zdánlivý vítr je dán vektorovým rozdílem pravého větru a vektoru rychlosti pohybu tělesa vzhledem k pevnému bodu na Zemi.
česky: vítr zdánlivý; angl: apparent wind; slov: zdanlivý vietor; rus: относительный ветер  1993-a3
Scheinfront f
syn. pseudofronta – náhlá prostorová změna (skok) v horiz. rozložení teploty vzduchu, ojediněle též jiného meteorologického prvku. Obvykle zasahuje pouze tenkou přízemní vrstvu vzduchu u zemského povrchu. Vzniká na hranicích rozdílného aktivního povrchu (např. vodní hladina – led, vodní hladina – souš aj.), nebo v orograficky členitém terénu.
česky: fronta zdánlivá; angl: pseudo front; slov: zdanlivý front; fr: pseudo-front m, pseudofront m; rus: мнимый фронт  1993-a1
Scherspannung f
obecně tečná síla vztažená k jednotkové ploše. V meteorologii mají význam především složky tzv. Reynoldsova napětí, související s turbulentním přenosem hybnosti v mezní vrstvě atmosféry. Lze je vyjádřit ve tvaru
-ρvx2 ¯,-ρvy2 ¯,-ρvz2 ¯,-ρvx vy¯,-ρ vxvz ¯,-ρvy vz¯,-ρ vyvx ¯,-ρvz vx¯,-ρ vzvy¯,
kde ρ značí hustotu vzduchu a vx,v y,vz turbulentní fluktuace složek rychlosti proudění v trojrozměrném souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Těchto devět veličin představuje složky symetrického tenzoru druhého řádu a fyz. je lze interpretovat jako složky síly turbulentního tření působící v daném bodě na jednotkovou plochu orientovanou kolmo ke směru jednotlivých souřadnicových os. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky: napětí tečné; angl: shearing stress; slov: dotykové napätie; rus: напряжение сдвига  1993-a1
Scherungslinie f
čára, podél níž dochází k náhlé změně horiz. složek větru. Viz též horizontální střih větru.
česky: čára střihu větru; angl: shear line; slov: čiara strihu vetra; fr: ligne de cisaillement f; rus: линия сдвига ветра  1993-a1
Scherungsvorticity f
složka rel. vorticity určená horizontálním střihem větru. V přirozené souřadnicové soustavě lze střihovou vorticitu ξS jednoduše určit podle vztahu:
ξS=VRHs, kde V představuje rychlost větru, RHs horiz. poloměr křivosti proudnic. Je-li střih cyklonální, je na sev. (již.) polokouli střihová vorticita kladná (záporná), je-li anticyklonální, střihová vorticita je záporná (kladná). Tato složka rel. vorticity popisuje tendenci k omezenému stáčení proudění s výrazným horiz. střihem větru, např. na cyklonální straně tryskového proudění. Termín se používá hlavně pro pohyby synoptického měřítka. Viz též vorticita křivostní, rovnice vorticity.
česky: vorticita střihová; angl: shear vorticity; slov: strihová vorticita  2015
Scherwellen f/pl
česky: vlny střižné; angl: shear waves; slov: strihové vlny  2014
Schichtmethode f
metoda hodnocení stability teplotního zvrstvení ovzduší v horiz. vrstvě atmosféry o jednotkové tloušťce, kterou současně procházejí výstupné i kompenzující sestupné proudy. Metoda předpokládá, že hmotnosti vystupujícího a sestupujícího vzduchu jsou si rovny, změny teploty ve vystupujícím vzduchu probíhají podle nasycené adiabaty a v sestupujícím vzduchu přibližně podle suché adiabaty. Zahrnutí sestupných proudů způsobuje, že ve srovnání s metodou částice se zmenšuje rozdíl teploty mezi vystupujícím vzduchem a vzduchem v jeho okolí. Odhad horní hladiny konvekce stanovený metodou vrstvy obvykle lépe odpovídá skutečnosti než výsledek metody částice. Metoda vrstvy však vyžaduje odhad nebo znalost poměru plošného rozsahu výstupných a sestupných proudů. Nutnost znát tento parametr způsobuje, že provozní použití metody vrstvy není obvyklé. Viz též metoda vtahování.
česky: metoda vrstvy; angl: layer method, slice method; slov: metóda vrstvy; rus: метод слоя  1993-a3
Schichtwolke f
oblak vyskytující se v horiz. rozsáhlé vrstvě. Jsou pro něj charakteristické výstupné rychlosti dosahující řádu 10–1 m.s–1. V řadě případů, např. v podinverzní vrstevnaté oblačnosti, jejíž vývoj je řízen radiačními procesy, jsou však hodnoty vertikální rychlosti zanedbatelné. Jako vrstevnaté označujeme oblaky druhu stratus, nimbostratus, altostratus a cirrostratus. Pojem vrstevnatý oblak není přesně vymezen a v mezinárodní morfologické klasifikaci oblaků se nepoužívá. Viz též oblak kupovitý.
česky: oblak vrstevnatý; angl: stratiform cloud; slov: vrstevnatý oblak; rus: слоистообразное облако  1993-a3
Schichtwolke f
čes. překlad termínu stratus.
česky: sloha; slov: sloha  1993-a1
Schiffsbarometer n
rtuťový tlakoměr dříve užívaný na lodích, charakteristický konstrukcí barometrické trubice (např. zúžením její části do kapilárního průřezu), jíž se potlačují oscilace tlaku vzduchu, a tedy i délky rtuťového sloupce, způsobené pohyby lodi.
česky: tlakoměr lodní; angl: marine barometer; slov: lodný tlakomer; rus: морской барометр, судовой барометр  1993-a3
Schimmern n
fotometeor projevující se jako zdánlivé chvění objektů pozorovaných nad prohřátým zemským povrchem. Vzniká krátkodobými změnami indexu lomu světla ve vzduchu a často může snižovat dohlednost. Viz též scintilace.
česky: chvění optické; angl: shimmer; slov: optické chvenie; rus: оптическое дрожание атмосферы  1993-a2
Schirokko m
[široko] – v původním významu teplý již. nebo jv. vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a již. Itálii. V širším smyslu se jedná o pouštní vítr proudící ze Sahary nebo arabských pouští do oblasti Středozemního moře na přední straně cyklony postupující Středomořím k východu. Původně suchý a prašný vítr, který se nad mořem zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco) a za horskými překážkami má ráz fénu. Suchý scirocco v zemích Předního východu má ráz katastrofálních suchovějů.
česky: scirocco; angl: scirocco, sirocco; slov: scirocco; rus: сирокко  1993-a2
Schlackerwetter n
obecné označení pro počasí nepříznivé pro pobyt venku, vyznačující se padáním sněhu s deštěm, často za silnějšího nárazovitého větru. Nemá charakter odborného termínu.
česky: plískanice; angl: sleet; slov: čľapkanica; rus: мокрый снег, слякоть  1993-a2
Schlagregen m
česky: déšť hnaný větrem; slov: dážď hnaný vetrom; rus: косой дождь, косохлёст  1993-a1
Schlagregen m
část padajících srážek, která má vlivem větru také horiz. složku pohybu. Pro jejich měření by bylo nutné použít speciální srážkoměry s vert. záchytnou plochou. Srážky hnané větrem se na stanicích v ČR neměří, jejich měření není požadováno doporučeními Světové meteorologické organizace.
česky: srážky hnané větrem; slov: zrážky hnané vetrom; rus: косой дождь  1993-a3
Schlammregen m
déšť, jehož kapky obsahují abnormálně velké množství jemných minerálních částic, zachycených při vzniku nebo pádu kapek v ovzduší znečištěném prachovou bouří.
česky: déšť bahnitý; angl: mud rain; slov: bahnitý dážď; fr: pluie de boue f, pluie boueuse f; rus: грязевoй дождь  1993-a1
schlechtes Wetter n
vžité lidové označení pro počasí s trvalými nebo občasnými atm. srážkami. Špatné počasí je často spjato s výskytem oblaků tvaru fractus (stratus fractus nebo cumulus fractus „špatného počasí“). Viz též počasí cyklonální, počasí frontální.
česky: počasí špatné; angl: bad weather; slov: škaredé počasie; rus: плохая погода  1993-a1
schleifenförmige Rauchfahne f
jeden z tvarů kouřové vlečky, jenž je charakteristický hadovitým vzhledem vlečky ve vert. řezu. Je nejčastěji způsoben vert. konv. proudy a velkými turbulentnímí víry, zejména při instabilním zvrstvení vzduchu a při slabém až mírném horiz. proudění. U zdrojů znečišťování ovzduší se silným termickým vznosem kouřové vlečky se vyskytuje jen sporadicky.
česky: přemetáni kouřové vlečky; angl: looping; slov: horizontálne vírenie dymovej vlečky; rus: волнообразный факел  1993-a3
Schleuderthermometer n
skleněný teploměr upevněný na provázku, řetízku nebo v držadle. Při měření jím pozorovatel otáčí tak, aby dosáhl dostatečné ventilace nádobky, tj. rychlosti pohybu větší než 2 m.s–1. Používal se jako předchůdce aspiračního psychrometru k měření teploty vzduchu mimo meteorologickou budku.
  1993-a1
Schließungsproblem n
nalezení způsobu uzavření systému Reynoldsových rovnic tím, že v nich vyjádříme korelace druhého řádu fluktuujících turbulentních částí složek okamžité rychlosti proudění. Tyto korelace určují tzv. Reynoldsova napětí. Problém lze obecně teoreticky řešit tak, že pro tyto druhé korelace odvodíme příslušné diferenciální (tzv. transportní) rovnice, avšak ty obsahují neznámé korelace třetího řádu. Postupujeme-li obdobně dále, lze nalézt obecné pravidlo, že pro určení korelací řádu n-tého potřebujeme znát korelace řádu n+1. Dospějeme tak k principiálně neuzavřené soustavě tzv. Kellerových–Friedmanových rovnic. Přijmeme-li pak na úrovni korelací určitého řádu jejich spekulativní (modelové) vyjádření, lze odtud v příslušném modelu odvodit všechny korelace nižších řádů. V tomto spočívá obecný princip tzv. RSM modelů, v nichž tedy řešíme příslušné transportní rovnice alespoň pro korelace druhého řádu. V praxi se však dnes problém uzávěru často řeší bez právě zmíněných transportních rovnic přímým vyjádřením Reynoldsových napětí prostřednictvím tzv. nularovnicových modelů, algebraických modelů, jednorovnicových modelů nebo dvourovnicových modelů.
česky: problém uzávěru; angl: closure problem  2014
Schlüsselform f
obecné schéma meteorologického kódu, doporučené Světovou meteorologickou organizací pro použití na celosvětové, oblastní nebo národní úrovni. V tradičních alfanumerických kódech je tvar kódu definován jako posloupnost sekcí a skupin, ve kterých jsou pomocí kódových slov, znakových skupin, poznávacích čísel nebo písmen a symbolických písmen závazně stanovena místa pro uvedení metadat, pozorovaných a měřených hodnot meteorologických prvků a jevů, popř. zpracovaných nebo předpověděných údajů. Tvar kódů BUFR, CREX a GRIB obsahuje kromě úvodní a závěrečné sekce sekci identifikační, sekce popisující obsah a strukturu dat a datové sekce. Popis met. prvků je tedy obsažen v dané zprávě, nikoliv ve tvaru kódu.
česky: tvar kódu; angl: code form; slov: tvar kódu; rus: схема кода, форма кода  1993-a3
Schlüsselgruppe f
část alfanumerického meteorologického kódu. Je to skupina znaků, v tradičních alfanumerických kódech obvykle pětimístná. Skupiny kódu jsou od sebe oddělené jednou nebo více mezerami. Viz též tvar kódu.
česky: skupina kódu; angl: code group; slov: skupina kódu; rus: группа кода  1993-a3
Schmelzen n
rozpouštění sněhu nebo ledu v důsledku zvýšení jejich teploty nad 0 °C. Ke změně pevného skupenství vody na kapalné dochází v přírodě především:
a) následkem advekce teplého vzduchu nad povrch sněhu nebo ledu;
b) účinkem přímého slunečního záření, které je absorbováno sněhem nebo ledem;
c) v důsledku deště s teplotou kapek vyšší než 0 °C. Dále tání nastává i vedením tepla z půdy, na vozovkách při stlačení sněhu za teplot slabě pod nulou, při chemickém posypu apod.
česky: tání sněhu nebo ledu; angl: thaw; slov: topenie snehu alebo ľadu; rus: таяние  1993-a2
Schmelzgrenze f
hladina (výška) v atmosféře, ve které tají ledové krystalky a sněhové vločky při pádu k zemi. Odpovídá výšce izotermy 0 °C. Její poloha se mění s denní a roční dobou, v závislosti na zeměp. šířce a na vlastnostech vzduchové hmoty.
česky: hladina tání; angl: melting level; slov: hladina topenia; rus: уровень таяния  1993-a3
Schmelzkurve f
křivka na fázovém diagramu, která představuje rozhraní mezi pevnou a kapalnou fází sledované látky (v meteorologii mezi ledem a kapalnou vodou). Vychází z trojného bodu a určuje podmínky, za nichž je pevná a kapalná fáze v termodynamické rovnováze.
česky: křivka tání; angl: melting phase boundary; slov: krivka topenia  2017
Schmelzniveau n
hladina (výška) v atmosféře, ve které tají ledové krystalky a sněhové vločky při pádu k zemi. Odpovídá výšce izotermy 0 °C. Její poloha se mění s denní a roční dobou, v závislosti na zeměp. šířce a na vlastnostech vzduchové hmoty.
česky: hladina tání; angl: melting level; slov: hladina topenia; rus: уровень таяния  1993-a3
Schmelzpunkt m
syn. teplota tání – teplota, při níž dochází k fázovému přechodu dané látky ze skupenství pevného do skupenství kapalného při rovinném fázovém rozhraní. Ohříváme-li pevnou látku, její teplota se zvyšuje až k bodu tání. Další ohřev již vyvolá tání a dodané teplo je spotřebováváno na latentní teplo tání, přičemž teplota tající látky zůstává zachována. Po úplném roztátí pevné fáze pak teplota vzniklé kapaliny při dalším ohřívání roste. Teplota tání závisí na tlaku. U většiny látek teplota tání s rostoucím tlakem roste, u ledu a několika dalších látek však s růstem tlaku klesá (viz regelace ledu). Čistý led při normálním tlaku má bod tání 0 °C (273,15 K). Při inverzní změně skupenství odpovídá bodu tání bod tuhnutí (bod mrznutí).
česky: bod tání; angl: melting point; slov: bod topenia; fr: point de fusion m; rus: точка таяния  1993-a3
Schmelzpunkt m
syn. bod tání.
česky: teplota tání; angl: melting point, temperature of fusion; slov: teplota topenia; rus: температура плавления, температура таяния  1993-a1
Schmelztemperatur f
syn. bod tání.
česky: teplota tání; angl: melting point, temperature of fusion; slov: teplota topenia; rus: температура плавления, температура таяния  1993-a1
Schmelzwärme f
česky: teplo tání latentní; angl: latent heat of fusion; slov: latentné teplo topenia  1993-a1
Schmetterlingseffekt m
syn. efekt motýlí – pojem poprvé v daném smyslu použitý Edwardem Lorenzem 29. 12. 1972 v přednášce pro „Americkou asociaci pro pokrok ve vědě“. Šlo o symbolické vyjádření myšlenky, že v některých případech mohou být atmosférické děje natolik dynamické, že, obrazně řečeno, i třepetání motýlích křídel na určitém místě může vyvolat dramatickou odezvu v atmosféře třeba na druhé straně zeměkoule. Tato myšlenka se v daných souvislostech objevuje již od počátku 70. let minulého století, bezprostředně souvisí s fenoménem deterministického chaosu, není však vědeckou veřejností přijímána zcela bez výhrad. Později se objevil názor, že označení pro tento jev souvisí i s tím, že podoba křivek tzv. Lorenzova atraktoru vytváří systém připomínající rozevřená motýlí křídla. Tuto interpretaci však zřejmě nelze z originálních pramenů doložit. Viz též prostor fázový.
česky: efekt motýlích křídel; angl: butterfly effect; slov: efekt motýlích krídel  2017
Schmidt-Zahl f
poměr mezi kinematickou vazkostí vzduchu a koeficientem molekulární difuze dané pasivní příměsi. Používá se např. v souvislosti se zajištěním podobnostních kritérií ve fyzikálním modelování difuze pasivních příměsí v atmosféře.
česky: číslo Schmidtovo; angl: Schmidt number; slov: Schmidtovo číslo; fr: nombre de Schmidt m  2014
Schmidt-Zahl f
poměr mezi kinematickou vazkostí vzduchu a koeficientem molekulární difuze dané pasivní příměsi. Používá se např. v souvislosti se zajištěním podobnostních kritérií ve fyzikálním modelování difuze pasivních příměsí v atmosféře.
česky: číslo Schmidtovo; angl: Schmidt number; slov: Schmidtovo číslo; fr: nombre de Schmidt m  2014
Schnee m
tuhé padající srážky skládající se z ledových krystalků, které jsou často hvězdicovitě uspořádány a agregovány do sněhových vloček. Vypadávání sněhu se označuje jako sněžení. Pokud k němu dochází při teplotě vzduchu vyšší než 0 °C, mívá charakter mokrého sněhu nebo deště se sněhem. Po dopadu na zemský povrch s teplotou pod 0 °C dochází k akumulaci sněhu ve sněhové pokrývce. Viz též čára sněžná, chionosféra, bouře sněhová, sníh zvířený.
česky: sníh; angl: snow; slov: sneh; rus: снег  1993-a3
Schneebrett n
dřevěná deska o rozměrech 30 × 30 cm, která slouží k určování výšky nového sněhu, což je výška sněhové vrstvy, která se na sněhoměrném prkénku vytvořila od posledního pozorovacího termínu. Výška nového sněhu se měří v místě pokud možno nerušeném větrem. Od sněhu očištěné prkénko se položí na sněhovou vrstvu a lehce zatlačí tak, aby jeho horní plocha byla ve stejné úrovni se sněhovou pokrývkou. Neleží-li na stanici souvislá sněhová pokrývka, klade se prkénko přímo na půdu. Místo, kde je prkénko položeno, je vhodné označit hůlkou. Viz též měření sněhové pokrývky.
česky: prkénko sněhoměrné; angl: snow board; slov: snehomerná doštička  1993-a3
Schneedecke f
vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek. Tento termín se vztahuje jak na celkovou sněhovou pokrývku, tak na nový sníh. Viz též měření sněhové pokrývky, hodnota sněhové pokrývky vodní, hustota sněhu, den se sněhovou pokrývkou.
česky: pokrývka sněhová; angl: snow cover; slov: snehová pokrývka; rus: снежный покров  1993-a3
Schneedeckenmessung f
zjišťování výšky a vodní hodnoty sněhové pokrývky. U sněhové pokrývky se měří výška celkové sněhové pokrývky v klimatologickém termínu 7 h, na synoptických stanicích ještě také v termínu 06 UTC a 18 UTC. Měření se provádí pomocí sněhoměrné latě a na vybraných automatických meteorologických stanicích použitím ultrasonických nebo laserových senzorů. Výška nového sněhu se měří na sněhoměrném prkénku v klimatologickém termínu 7 h za období 24 hodin, na synoptických stanicích ČR také za 1 hodinu, pokud je výška nového sněhu 1 cm nebo více. U nesouvislé sněhové pokrývky se výška sněhové pokrývky neměří. Vodní hodnota sněhové pokrývky se měří sněhoměry a na vybraných meteorologických stanicích s použitím sněhového polštáře. Výška sněhové pokrývky se udává v cm, vodní hodnota sněhové pokrývky v mm vodního sloupce, nebo v kg.m–2 a ve stavebnictví také v kPa.
česky: měření sněhové pokrývky; angl: measurement of snow cover; slov: meranie snehovej pokrývky; rus: измерение снежного покрова  1993-a3
Schneedeckentag m
charakteristický den, v němž byla v určitém termínu nejméně polovina povrchu půdy v blízkém okolí meteorologické stanice pokryta sněhovou pokrývkou, přičemž v některých zemích je stanovena prahová hodnota její výšky. V Česku se za den se sněhovou pokrývkou považuje den, v němž v klimatologickém termínu 7 h ležela na stanici souvislá sněhová pokrývka o výšce alespoň 1 cm. Za den se sněhovou pokrývkou se tedy nepovažuje den, v němž se sněhová pokrývka vyskytla, avšak nikoli v klimatologickém termínu 7 h, případně se vyskytl pouze sněhový poprašek.
česky: den se sněhovou pokrývkou; angl: day with snow cover; slov: deň so snehovou pokrývkou; fr: jour con capa de nieve m; rus: день со снежным покровом  1993-a3
Schneedichte f
hmotnost objemové jednotky sněhové pokrývky vyjádřená v kg.m–3, případně v poměru k hustotě vody. Hustota nově napadlého sněhu se pohybuje v závislosti na teplotě vzduchu a rychlosti  větru od 50 do 150 kg.m–3, hustota starého sněhu často přesahuje 400 kg.m–3. Viz též firn.
česky: hustota sněhu; angl: density of snow, snow density; slov: hustota snehu; rus: плотность снега  1993-a3
Schneefall m
vypadávání sněhu ve fromě jednotlivých ledových krystalků nebo sněhových vloček. Intenzita sněžení se hodnotí podle dohlednosti, popř. podle přírůstku výšky sněhové pokrývky před termínem pozorování nebo na základě radarových měření. Rozlišujeme slabé, mírné silné a velmi silné sněžení v termínu pozorování a dále sněžení občasné a trvalé. Na území ČR se už od nadm. výšek kolem 1 300 m může vyskytnout sněžení v každém kalendářním měsíci. Viz též den se sněžením.
česky: sněžení; angl: snowfall; slov: sneženie; rus: снегопад  1993-a3
Schneefegen n
zvířený sníh, jehož částice jsou větrem zdviženy jen do malé výšky a unášeny při zemi, takže výrazně nesnižují vodorovnou dohlednost ve výšce očí pozorovatele (cca 150 cm).
česky: sníh nízko zvířený; angl: drifting snow; slov: nízko zvírený sneh; fr: chasse-neige basse; rus: позёмок  1993-a3
Schneefegen n
lid. označení pro sněžení při vysoké rychlosti větru, kdy pozorujeme vysoko zvířený sníh. Kromě padajícího sněhu může být větrem unášen také již napadlý, především čerstvý sníh, zvláště při nízké teplotě vzduchu. Viz též bouře sněhová, blizard.
česky: vánice sněhová; angl: snowstorm; slov: fujavica, chumelica, metelica; rus: снежная метель  1993-a2
Schneefegen oder Schneetreiben n
hydrometeor, který se vyskytuje při sněhové pokrývce a vysoké rychlosti větru, jenž sněhové částice unáší. Může nastávat při sněžení nebo nezávisle na něm. Zvířený sníh způsobuje změny v rozložení sněhové pokrývky a vznik sněhových akumulací. Podle výšky zdvihu rozlišujeme sníh nízko zvířený a sníh vysoko zvířený. Viz též vánice sněhová, prach nebo písek zvířený.
česky: sníh zvířený; angl: drifting or blowing snow; slov: zvírený sneh; fr: chasse-neige; rus: позёмок или снежная низовая метель  1993-a3
Schneeflocke f
1. v meteorologii shluk ledových krystalků. Sněhové vločky se při sněžení tvoří v oblacích, zejména ve vrstevnatých oblacích druhu nimbostratus. Většina sněhových vloček vzniká agregací navzájem propletených dendritů, a to především při teplotě vzduchu nad –5 °C. Čím vyšší je teplota vzduchu, tím větší mohou být sněhové vločky, protože jednotlivé krystalky částečně tají a snadněji se slepují. Střední průměr sněhových vloček je cca 5 mm při hmotnosti cca 4 mg; maximální dokumentovaná velikost se uvádí 38 cm.
2. lidové, avšak v meteorologii nevhodné označení jednotlivého ledového krystalku, především dendritu.
česky: vločka sněhová; angl: snowflake; slov: snehová vločka; rus: снежнoe хлопьe  1993-a3
Schneegestöber n
lid. název pro husté sněžení. Viz též metelice, vánice sněhová.
Slovo je citově zabarvený výraz, příbuzný mj. se slovem chomáč.
česky: chumelenice; slov: chumelica; rus: метель, вьюга, метелица  1993-a1
Schneegrenze f
hranice vymezující území s celoročně možným výskytem sněhové pokrývky. Na sněžné čáře existuje rovnováha mezi přírůstkem spadlých tuhých srážek a úbytkem sněhové pokrývky během roku. Existuje dolní a horní sněžná čára. Pod dolní sněžnou čarou se sněhová pokrývka celoročně neudrží z teplotních příčin, nad horní sněžnou čarou, kde je množství srážek již malé, sněhová pokrývka zaniká sublimací v důsledku slunečního záření. Dolní a horní sněžná čára vymezují chionosféru. Praktický význam má dolní sněžná čára, která se zpravidla dělí na čáru sněžnou klimatickou a orografickou. Viz též čára firnová.
česky: čára sněžná; angl: snow line; slov: snežná čiara; fr: étage nival m, étage des neiges éternelles m; rus: снеговая линия  1993-a2
Schneegriesel m
název pro sněhová zrna, který byl používán před vydáním Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965. Někdy se ve stejném významu používal i termín krupice.
česky: krupice sněhová; slov: snehová krupica; rus: снежные зерна  1993-a1
Schneegriesel m
jeden z hydrometeorů. Je to srážka složená z velmi malých bílých a neprůhledných zrnek ledu, která jsou obvykle zploštělá nebo podlouhlá a mají průměr menší než 1 mm. Při dopadu na tvrdou půdu neodskakují ani se netříští. Obyčejně padají ve velmi malých množstvích, nejčastěji z oblaků druhu stratus nebo z mlhy, nikdy však v přeháňce. Před vydáním Mezinárodního atlasu oblaků se tento druh srážek nazýval „krupice“.
česky: zrna sněhová; angl: snow grains; slov: snehové zrná; rus: снежные зерна  1993-a2
Schneehöhe f
česky: výška sněhové pokrývky; angl: depth of snow, snow depth; slov: výška snehovej pokrývky; rus: высота снежного покрова  1993-a3
Schneeinversion f
přízemní inverze teploty vzduchu, jež vzniká zpravidla při advekci relativně teplého vzduchu nad zemský povrch s tající sněhovou pokrývkou v důsledku spotřeby tepla na tání sněhu. Je typickým příkladem přízemní advekční inverze teploty vzduchu.
česky: inverze teploty vzduchu sněhová; angl: snow inversion; slov: snehová inverzia teploty vzduchu; rus: снежная инверсия  1993-a3
Schneeklima n
Köppenově klasifikaci klimatu nejchladnější klimatické pásmo, označené písmenem E. Prům. měs. teplota vzduchu v nejteplejším měsíci nedosahuje 10 °C, což brání vývoji lesa. Typickým znakem je permafrost. Sněhové klima se dělí do dvou klimatických typů: klima tundry (ET) a klima trvalého mrazu (EF). V Alisovově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá arktické klima a antarktické klima. Viz též klima nivální.
česky: klima sněhové; angl: snow climate; slov: snehová klíma; rus: снежный климат  1993-b3
Schneekristall m
v meteorologii nevhodné označení pro ledový krystalek.
česky: krystalek sněhový; angl: snow crystal; slov: snehový kryštál; rus: снежный кристалл  1993-b3
Schneelawine f
rychlý sesuv sněhu a ledu o minimálním objemu 100 m3 po dráze delší než 50 m. Menší sesuvy označujeme jako sněhové splazy. Dochází k němu za určitých meteorologických a topografických podmínek. Z met. podmínek patří mezi nejdůležitější intenzita a trvání sněžení, teplota vzduchu a větrné poměry, k topografickým podmínkám sklon a expozice svahu. Uvedené podmínky určují stabilitu sněhového profilu, tedy rozložení vrstev sněhové pokrývky, jejich strukturu a mech. a fyz. vlastnosti, důležité pro zachování rovnovážného stavu. Narušení rovnováhy vyvolává pohyb sněhových vrstev, které se vzájemně liší morfologicky a geneticky. Laviny dělíme podle tvaru dráhy na plošné a žlabové; podle formy odtrhu na laviny s čárovým odtrhem (deskové) a laviny s bodovým odtrhem; podle skluzného horizontu na povrchové a základové; podle vlhkosti sněhu v pásmu odtrhu na laviny ze suchého sněhu či laviny z mokrého sněhu; podle příčin vzniku na laviny samovolné a uměle vyvolané. K ochraně proti sněhovým lavinám se v současnosti stavějí na lavinových svazích lavinové zábrany v podobě zátarasů z betonu a oceli (pasivní ochrana). V případě, že lavina ohrožuje silnice, obydlí, turistické trasy či například sjezdovky, připraví specialisté řízený odstřel (aktivní ochrana). Při vstupu do lavinových katastrů se doporučuje základní lavinové vybavení (lavinový vyhledávač, sonda a lopata). Stupně lavinového nebezpečí (1. až 5.) vyhlašuje v ČR Horská služba na základě analýzy sněhového profilu. Lavinové katastry v ČR jsou v Krkonoších a Jeseníkách. Viz též vítr lavinový.
česky: lavina sněhová; angl: snow avalanche, snow slide; slov: snehová lavína; rus: снежная лавина  1993-a3
Schneemesser m
přístroj na měření vodní hodnoty sněhové pokrývky a výšky celkové sněhové pokrývky. Používají se tyto základní metody měření:
1. Vodní hodnota sněhové pokrývky:
a) Vzorek sněhu se váží – používá se tzv. sněhoměr váhový, což je základní přístroj používaný v ČR na profesionálních stanicích, popř. na vybraných klimatologických stanicích, nebo polštář sněhový.
b) Odebraný vzorek se nechá roztát a změří se stejně jako kapalné srážky. V ČR se běžně používala nádoba srážkoměru a k ní příslušná skleněná odměrka.
2. Výška celkové sněhové pokrývky:
a) Používá se sněhoměrná tyč nebo lať.
b) Měření automatickými sněhoměry, v nichž se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku (ultrasonická čidla, radioaktivní sněhoměry (gama zářiče), laserové senzory).
česky: sněhoměr; angl: snow gauge, snow sampler, snow tube; slov: snehomer; rus: снегомер, снегоотборник  1993-b3
Schneepegel m
syn. tyč sněhoměrná – lať s centimetrovým dělením na měření celkové výšky sněhové pokrývky. Zapouští se svisle do země na místě, kde se netvoří závěje, na celé zimní období tak, aby nula měřítka byla v úrovni terénu. Čtení na sněhoměrné lati se provádí v klimatologických termínech, na synoptických stanicích v termínech 06:00 UTC a 18:00 UTC. Viz též měření sněhové pokrývky.
česky: lať sněhoměrná; angl: snow stake; slov: snehomerná tyč; rus: снегомерная рейка  1993-a3
Schneeschreiber m
v češtině zast. označení pro váhový srážkoměr.
Termín se skládá z řec. χιών [chión] „sníh“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“. Označení lze vysvětlit tím, že chionograf umožňoval zaznamenávat i tuhé srážky.
česky: chionograf; slov: chionograf; rus: хионограф  1993-a3
Schneesturm m
intenzivní sněžení nebo vysoko zvířený sníh, zpravidla způsobující značné akumulace sněhu. Nejzhoubnější účinky mají sněhové bouře na sv. USA, kde jsou jejich příčinou hluboké cyklony postupující přes již. části Nové Anglie. Za 1 až 2 dny může při sněhové bouři napadnout přes 1 m sněhu a závěje mohou dosahovat 10 až 12 m. Dochází ke ztrátám na životech a k hospodářským škodám, především v důsledku ochromení dopravy. Ze Sev. Ameriky pochází označení sněhové bouře spojené s vysokou rychlostí větru jako blizard, dalšími regionálními názvy jsou (bílý) buran, purga nebo burga.
česky: bouře sněhová; angl: snowstorm; slov: snehová búrka; fr: blizzard m, tempête de neige f; rus: снежная буря, снежный буран  1993-a3
Schneesturm m
lid. označení pro sněžení při vysoké rychlosti větru, kdy pozorujeme vysoko zvířený sníh. Kromě padajícího sněhu může být větrem unášen také již napadlý, především čerstvý sníh, zvláště při nízké teplotě vzduchu. Viz též bouře sněhová, blizard.
česky: vánice sněhová; angl: snowstorm; slov: fujavica, chumelica, metelica; rus: снежная метель  1993-a2
Schneetag m
den se srážkami, v němž bylo pozorováno sněžení, případně padaly sněhově krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo krupky, ledové jehličky nebo sníh s deštěm. V některých zemích (např. v Německu) je definice zúžena na dny, kdy se vyskytly výlučně tuhé srážky, přičemž denní úhrn srážek dosáhl určitého minimálního prahu (např. 0,1 mm).
česky: den se sněžením; angl: snow day; slov: deň so snežením; fr: jour de neige m; rus: день со снегопадом, день со снегом  1993-a3
Schneetreiben n
dříve používaný název pro větrem zvířený sníh.
česky: metelice; slov: metelica; rus: метелица  1993-a2
Schneetreiben n
zvířený sníh, jehož částice jsou zdviženy do značné výšky nad zemí a unášeny větrem, takže vodorovná dohlednost ve výšce očí pozorovatele je zpravidla velmi malá a může být snížená ještě ve výšce 1 km nad zemí.
česky: sníh vysoko zvířený; angl: blowing snow; slov: vysoko zvírený sneh; fr: chasse-neige élevée; rus: снeжная низовая метель  1993-a3
Schneetreiben n
lid. označení pro sněžení při vysoké rychlosti větru, kdy pozorujeme vysoko zvířený sníh. Kromě padajícího sněhu může být větrem unášen také již napadlý, především čerstvý sníh, zvláště při nízké teplotě vzduchu. Viz též bouře sněhová, blizard.
česky: vánice sněhová; angl: snowstorm; slov: fujavica, chumelica, metelica; rus: снежная метель  1993-a2
Schneeverwehung f
akumulace sněhu vytvořená zvířeným sněhem na návětří terénní nebo jiné překážky. Viz též jazyk sněhový, závěj sněhová.
česky: návěj sněhová; angl: snow-drift; slov: snehový návej; rus: сугроб  1993-a2
Schneeverwehung f
česky: závěj sněhová; angl: snow-drift; slov: snehový závej; rus: сугроб  1993-a1
Schneewehe f
akumulace sněhu vytvořená zvířeným sněhem na návětří terénní nebo jiné překážky. Viz též jazyk sněhový, závěj sněhová.
česky: návěj sněhová; angl: snow-drift; slov: snehový návej; rus: сугроб  1993-a2
Schneewehe f
česky: závěj sněhová; angl: snow-drift; slov: snehový závej; rus: сугроб  1993-a1
schönes Wetter n
vžité označení pro slunečné a suché počasí, zpravidla se slabým větrem, které je typické např. v létě pro centrální část anticyklony a hřebene vysokého tlaku vzduchu. Nemá charakter odb. termínu. Viz též počasí anticyklonální.
česky: počasí pěkné; angl: fine weather; slov: pekné počasie  1993-a1
Schönwetter n
vžité označení pro slunečné a suché počasí, zpravidla se slabým větrem, které je typické např. v létě pro centrální část anticyklony a hřebene vysokého tlaku vzduchu. Nemá charakter odb. termínu. Viz též počasí anticyklonální.
česky: počasí pěkné; angl: fine weather; slov: pekné počasie  1993-a1
Schönwetterelektrizität
atmosféra není dokonalý izolátor, ale je slabě el. vodivá v důsledku přítomnosti kladných nebo záporných atmosférických iontů. Tyto ionty vznikají působením radioakt. a kosmického záření. Radioakt. paprsky vyzařované radioakt. látkami v půdě však ovlivňují atmosférickou ionizaci jen do výšky stovek m, maximálně několika km nad zemí. Nad oceány je radioakt. záření asi o dva řády slabší než nad pevninou. Ve větších výškách (a nad oceány i v nižších hladinách) je ionizace zcela dominantně působena kosmickým zářením a vzrůstá rychle s výškou nad zemí, protože kosmické paprsky (nejprve primárního a posléze sekundárního kosmického záření) jsou v atmosféře progresivně zadržovány při průchodu k zemi. Elektrická vodivost vzduchu závisí na hustotě iontů a roste přibližně exponenciálně s výškou. Ve výšce 18 km je vodivost asi o dva řády vyšší než u země. Ve výšce 50 km nad zemí má vzduch tak vysokou vodivost, že může být považován za dobrý vodič. Elektrický náboj, který dosáhne této výše, se proto rovnoměrně rozdělí okolo zeměkoule. Modelově si lze s jistým zjednodušením představit, že atmosférave výšce nad 50 km a povrch Země tvoří jakoby dvě desky koncentrického kulového kondenzátoru. Za klidného ovzduší, tj. za jasné oblohy nebo při malé oblačnosti beze srážek, mlhy, silného větru apod., má zemský povrch záporný a atmosféra převažující kladný náboj. Elektrické pole v atmosféře se při tomto rozložení náboje považuje za kladné. Prům. el.gradient klidného ovzduší je u zemského povrchu asi 130 V.m–1, hustota náboje na povrchu země je přibližně1,1 . 10–9 C.m–2, takže celkový záporný náboj zemského povrchu je asi 0,5 miliónu C. Hustota elektrického proudu mezi povrchem země a horní vrstvou atmosféry se odhaduje při klidném ovzduší na 3.10–12 A.m–2, což pro celý zemský povrch představuje asi 1500 A. Tato hodnota však není dosahována v reálné atmosféře, neboť asi polovina Země je zahalena oblaky. Elektrická vodivost vzduchu vzrůstá s výškou, avšak vertikálně tekoucí elektrický proud zůstává s výškou prakticky konstantní, z čehož vyplývá, že el. gradient s výškou klesá, a je tudíž největší při zemi. Denní chod el. gradientu nad oceány, kde nedochází k místním rušivým vlivům, má charakteristický denní průběh s minimem cca 15 % pod prům. denní hodnotou 130 V ve 03:00 UTC a s maximem cca 20 % nad touto prům. hodnotou kolem 19:00 UTC, a to nezávisle na místě pozorování. Výpočty lze dokázat, že uvedený elektrický proud by za podmínek klidného ovzduší vedl k neutralizaci záporného náboje zemského povrchu asi za 5 min. Že tomu tak není, je způsobeno přenosem nábojů opačným směrem, záporných k zemi, kladných vzhůru. Tento přenos je vyvolán výboji z hrotů vysokých předmětů, zejména pod bouřkovými oblaky a výboji blesků v asi 1800 bouřkách, které se současně na Zemi stále vyskytují. Viz též elektřina bouřková, výboj hrotový.
česky: elektřina klidného ovzduší; angl: fair-weather electricity, fine weather electricity; slov: elektrina pokojného ovzdušia; fr: électricité par beau temps f; rus: электрическое поле атмосферы  1993-a3
Schrägsicht f
dohlednost ve směru odkloněném o určitý ostrý úhel od horiz. roviny. V letecké meteorologii se určuje z vyvýšeného bodu směrem k zemskému povrchu jako vzdálenost k nejdále viditelnému bodu na zemi. Šikmá dohlednost pozorovaná z kabiny letícího letadla ve směru přistání v závěrečné fázi letu je přistávací dohlednost. Šikmá dohlednost pozorovaná z letištní budovy Řízení letového provozu je věžová dohlednost.
česky: dohlednost šikmá; angl: slant visibility, oblique visibility; slov: šikmá dohľadnosť; fr: visibilité oblique f; rus: косая видимость  1993-b3
Schrumpfungsachse f
syn. osa kontrakce – čára ve výškovém deformačním poli, podél níž dochází k difluenci proudění. Čím izotermy svírají s osou stlačení větší úhel (max. 90°), tím vznikají ve směru osy stlačení lepší podmínky pro frontogenezi. Osa stlačení je kolmá k ose roztažení.
česky: osa stlačení; angl: axis of contraction, axis of shrinking; slov: os stlačenia; rus: ось сжатия  1993-a3
Schubpannung f
obecně tečná síla vztažená k jednotkové ploše. V meteorologii mají význam především složky tzv. Reynoldsova napětí, související s turbulentním přenosem hybnosti v mezní vrstvě atmosféry. Lze je vyjádřit ve tvaru
-ρvx2 ¯,-ρvy2 ¯,-ρvz2 ¯,-ρvx vy¯,-ρ vxvz ¯,-ρvy vz¯,-ρ vyvx ¯,-ρvz vx¯,-ρ vzvy¯,
kde ρ značí hustotu vzduchu a vx,v y,vz turbulentní fluktuace složek rychlosti proudění v trojrozměrném souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Těchto devět veličin představuje složky symetrického tenzoru druhého řádu a fyz. je lze interpretovat jako složky síly turbulentního tření působící v daném bodě na jednotkovou plochu orientovanou kolmo ke směru jednotlivých souřadnicových os. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky: napětí tečné; angl: shearing stress; slov: dotykové napätie; rus: напряжение сдвига  1993-a1
Schubspannungsgeschwindigkeit f
česky: rychlost dynamická; angl: friction velocity; slov: dynamická rýchlosť; rus: скорость трения  1993-a3
Schubspannungsgeschwindigkeit f
syn. rychlost dynamická – aerodyn. veličina používaná při studiu proudění nad drsným povrchem a definovaná vztahem
v=τρ,
kde τ je horiz. tečné napětí na zemském povrchu a ρ hustota vzduchu. Frikční rychlost se zvětšuje s rostoucí drsností povrchu a stř. rychlostí proudění. Frikční rychlost se někdy nevhodně označuje jako rychlost tření nebo třecí rychlost. Viz též profil větru vertikální.
česky: rychlost frikční; slov: frikčná rýchlosť  1993-a3
Schubspannungsgeschwindigkeit f
česky: rychlost tření; slov: rýchlosť trenia  1993-a3
Schwabe-Zyklus m
fluktuace polarity magnetického pole Slunce s přibližně jedenáctiletou periodou. Cyklus se projevuje proměnami počtu slunečních skvrn i charakteristik záření Slunce. Výkyvy solární konstanty v rámci cyklu dosahují přibližně jedno promile, v řádu jednotek procent se mění intenzita ultrafialového záření. Cyklus má významný dopad na podmínky ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, v rámci střední atmosféry se projevuje anomáliemi v teplotě i cirkulaci a má vliv i na stabilitu zimního cirkumpolárního víru. Viz též číslo Wolfovo.
česky: cyklus sluneční jedenáctiletý; angl: solar cycle, sunspot cycle; slov: slnečný cyklus; fr: cycle de 11 ans m, cycle solaire m, cycle solaire de 11 ans m; rus: солнечный цикл  2015
schwache Brise f
vítr o prům. rychlosti větru 3,4 až 5,4 m.s–1 nebo 12 až 19 km.h–1. Odpovídá třetímu stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr mírný; angl: gentle breeze; slov: mierny vietor; rus: слабый ветер, умеренный ветер  1993-a3
Schwächung der Sonnenstrahlung f
pokles energie sluneční záření při průchodu atmosférou Země, způsobený absorpcí a rozptylem na molekulách vzduchu, v oblacích a atmosférických aerosolech. Viz též extinkce, zákon Beerův, zakalení atmosféry.
česky: zeslabení slunečního záření; angl: attenuation of solar radiation, extinction of solar radiation; slov: zoslabenie slnečného žiarenia; rus: ослабление солнечной радиации  1993-a1
Schwankung eines meteorologischen Elements f
obecně míra variability, definovaná jako aritmetický průměr abs. hodnot rozdílů po sobě následujících hodnot znaku. V klimatologii se používá především k vyjádření prům. kolísání meteorologických prvků v časových řadách. Rozlišuje se interdiurní, intermenzuální a interanuální proměnlivost meteorologického prvku.
česky: proměnlivost meteorologického prvku intersekvenční; slov: intersekvenčná premenlivosť meteorologického prvku  1993-a1
schwarzer Buran m
prachová bouře v černozemních oblastech (např. na Ukrajině, na jihu evropské části Ruska, v USA apod.). Černá bouře působí značné hospodářské škody, neboť poškozuje velmi úrodné půdy. Viz též suchověj.
česky: bouře černá; angl: black storm; slov: čierna búrka; fr: tempête de poussière (noire) f; rus: черная буря  1993-a3
schwarzer Körper m
fiktivní těleso, které všechno dopadající elmag. záření absorbuje, nic neodráží ani nepropouští. Při pozorování se proto jeví jako dokonale černé. Jako všechna fyz. tělesa, tak i absolutně černé těleso při teplotě různé od 0 K vyzařuje elmag. záření, jehož intenzita se řídí Planckovým zákonem. Absolutně černé těleso je vždy izotropním neboli kosinovým zářičem. Zemský povrch má v oboru dlouhovlnného záření vlastnosti, které dobře odpovídají vlastnostem tzv. šedého tělesa, jehož spektrální vyzařovací funkce Eλ může být vyjádřena ve tvaru:
Eλ=Eλ&epsiv;,
kde Eλ definujeme Planckovým zákonem a ε je tzv. relativní vyzařovací schopnost (emisivita), závisející na vlnové délce.
česky: těleso absolutně černé; angl: black body; slov: absolútne čierne teleso; rus: абсолютно черное тело  1993-a3
Schwebstaub m
pevné částice antropogenního původu rozptýlené v atmosféře, jejichž rychlost sedimentace je natolik malá, že mohou ve vzduchu setrvávat po rel. dlouhou dobu (několik dnů i více) a dostávat se do značných vzdáleností od svých zdrojů. Velikost částic polétavého prachu je řádově 10–5 m a menší, nejvíce jsou zastoupeny částice s rozměry pod 10–6 m. Viz též popílek, spad prachu, měření znečištění ovzduší.
česky: prach poletavý; angl: airborne dust; slov: poletavý prach; rus: взвешенная пыль  1993-a2
Schwefelregen m
déšť žlutě zabarvený částicemi pylu, popř. žlutavým prachem apod. Na našem území se žlutý déšť vyskytuje obvykle v jarních měsících, v období hromadného rozkvětu jehličnatých stromů, hlavně smrků a borovic. Množství pylu, které žlutý déšť podmiňuje, závisí na povětrnostním průběhu zimy a jara; sytěji zbarvený žlutý déšť se vyskytuje obvykle jednou za 4 až 5 let.
česky: déšť žlutý; angl: sulphur rain; slov: žltý dážď; fr: pluie de sable f, pluie de soufre f; rus: серный дождь  1993-a1
Schwerebeschleunigung f
zrychlení g, které danému tělesu uděluje síla zemské tíže, tj. výslednice gravitační síly a odstředivé síly rotace Země. Závisí na zeměp. šířce a nadm. výšce, pro hladinu moře platí na rovníku g = 9,780 m.s-2, na pólech g = 9,832 m.s-2. Ve značné části meteorologických výpočtů však lze tyto závislosti zanedbat a např. používat konvenčně stanovenou hodnotu tzv. normálního tíhového zrychlení g = 9,806 65 m.s-2, jež se vztahuje ke 45. rovnoběžce s. š. a mořské hladině. Pro přesnější barometrické výpočty realizované např. prostřednictvím barometrické formule se však závislost tíhového zrychlení na z. š. zpravidla uvažuje.  
česky: zrychlení tíhové; angl: gravity acceleration; slov: zrýchlenie tiaže; rus: ускорение силы тяжести  1993-a3
schwerer Hurrikan m
česky: hurikán silný; slov: silný hurikán; rus: интенсивный ураган  2014
schwerer Sturm m
vítr o prům. rychlosti 24,5 až 28,4 m.s–1 nebo 89 až 102 km.h–1. Odpovídá desátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vichřice silná; angl: storm; slov: silná víchrica; rus: сильный шторм  1993-a3
schweres Ion n
česky: iont těžký; angl: heavy ion, large ion; slov: ťažký ión; rus: тяжелый ион  1993-a1
Schwerewellen f/pl
v termodynamice atmosféry označení pro vertikálně příčné vlnové pohyby na volném povrchu tekutiny nebo vnitřní vlny na horiz. rozhraní dvou nemísících se tekutin, popř. v samotné vrstvě tekutiny, vznikající působením síly zemské tíže a vztlakové síly v interakci s různými mechanickými rozruchy (např. při obtékání překážek proudem tekutiny). Povrchové gravitační vlny mohou být podle tloušťky vrstvy tekutiny, na níž vznikají, buď Stokesova typu (velká tloušťka vrstvy), nebo Lagrangeova typu (malá tloušťka vrstvy). Toto rozlišení se např. uplatňuje podle hloubky vody u povrchových vln na vodním povrchu.
V atmosféře se spíše setkáváme s vnitřními gravitačními vlnami. Velmi známým případem jsou např. gravitační vlny na rozhraních vytvářených dolními hranicemi výškových teplotních inverzí, tzv. vlny na inverzní hladině. Za situací se zanedbatelnou rychlostí horiz. proudění vzduchu se na těchto rozhraních vytvářejí gravitační vlny v podobě dvou vlnových sledů se shodnými parametry, avšak postupující proti sobě. Za vhodných podmínek se skládáním těchto dvou sledů mohou vytvořit stojaté vlny, které se obvykle projevují vznikem charakteristické oblačnosti v podobě rovnoběžných oblačných pásů odpovídajících vrchům stojatých vln. Jedná-li se v jiných případech o gravitační vlny na rozhraních vytvářených pouze prudkým vertikálním střihem větru, vytvářejí se Helmholtzovy vlny, uplatňuje-li se horiz. rozhraní v podobě diskontinuity jak z hlediska vektoru rychlosti větru, tak hustoty vzduchu, mohou vznikat Kelvinovy–Helmholtzovy vlny. Ke gravitačním vlnám v atmosféře patří též závětrné vlny. V těch případech vzniku gravitačních vln, kdy se významně uplatňuje vert. střih větru, se též mluví o střižných vlnách.
Gravitační vlny rovněž doprovázejí aktivitu konvektivních bouří, resp. jejich výraznějších přestřelujících vrcholů, které tyto vlny generují. Projevují se rozvlněním horní hranice kovadliny bouře zpravidla formou koncentrických vln, šířících se od jádra bouře do jeho okolí, a jsou dále zdrojem výrazné turbulence jak nad jádrem bouře, tak v jeho širším okolí. Jsou také zodpovědné za vznik celé řady různých dalších jevů, které se vyskytují na úrovni horní hranice oblačnosti konvektivních bouří bezprostředně nad ní, nebo mohou propagovat do vyšších vrstev atmosféry až po horní hranici mezosféry, a jsou zpravidla pozorované na snímcích z meteorologických družic.
Z terminologického hlediska je třeba upozornit, že zcela odlišný obsah má termín gravitační vlny v relativistické fyzice.
česky: vlny gravitační; angl: gravity waves; slov: gravitačné vlny; rus: гравитационные волны  1993-a3
Schwerkraft f
syn. síla tíhová – výslednice gravitační síly v gravitačním poli Země a odstředivé síly vzniklé následkem rotace Země kolem zemské osy. Směr síly zemské tíže tak není, kromě pólů a rovníku, totožný se směrem gravitační síly. Síla zemské tíže směřuje kolmo k ideální mořské hladině odpovídající teoretickému tvaru geoidu. Velikost síly zemské tíže nepatrně roste s rostoucí zeměp. šířkou a v dané zeměp. šířce nepatrně klesá s rostoucí nadmořskou výškou, což ovlivňuje velikost tíhového zrychlení. Viz též rovnice pohybová, vztlak.
česky: síla zemské tíže; angl: gravity force; slov: sila zemskej tiaže; rus: сила земной тяжести  1993-a3
Schwerkraft f
česky: síla tíhová; angl: gravity force; slov: tiažová sila  2018
Schwimmbarograph m
tlakoměr s nádobkou, v níž je umístěn plovák. Plovákový barograf zaznamenává pohyby plováku v závislosti na změnách hladiny rtuti v nádobce. Staniční síť v České republice tento barograf nepoužívá.
česky: barograf plovákový; angl: float barograph; slov: plavákový barograf; fr: baromètre à siphon m, barographe à flotteur m, baromètre à flotteur m; rus: барограф с поплавком  1993-a3
Schwüle f
subj. nepříjemný pocit, vyvolaný kombinovaným účinkem teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu a malé rychlosti větru na lidský organismus. Je do jisté míry opakem zchlazování, protože čím je menší zchlazování, tím je větší dusno. Dusno se charakterizuje buď pomocí izobarické ekvivalentní teploty (např. F. Linke považoval za začátek dusna 56 °C), nebo jen pomocí tlaku vodní páry. Za hranici dusna se obecně přijala hodnota tlaku vodní páry 18,8 hPa (dříve 14,08 torr). Podle K. Scharlana (1942) nastávají podmínky pro pocit dusna např. tehdy, když při relativní vlhkosti vzduchu r = 100 % je teplota vzduchu t = 16,5 °C, dále při r = 70 % a t = 22,2 °C, při r = 50 % a t = 27,9 °C, popř. při r = 30 % a t = 36,9 °C. Dusno vzniká nejčastěji v létě v dopoledních hodinách, zpravidla před konvektivní bouří (bouřkou z tepla). Viz též den dusný, teplota pocitová.
Termín je odvozen od slovesa dusit, které se vyvinulo z praslovanského *dušiti, z něhož pocházejí např. slova duch, dech a vzduch. Doslova jsou to tedy „podmínky, kdy člověk těžce dýchá“.
česky: dusno; angl: muggy, sultriness; slov: dusno; fr: temps lourd m; rus: духота, зной  1993-a3
Schwülegrenze f
česky: hranice dusna; angl: limit of muggy; slov: hranica dusna; rus: предел духоты  1993-a1
schwüler Tag m
charakteristický den, v němž nastaly met. podmínky pro pocit dusna. V Česku se za dusný den zpravidla považuje den, v němž tlak vodní páry ve 14 h dosáhl alespoň hodnoty 18,8 hPa. Viz též izohygroterma.
česky: den dusný; angl: sultry day; slov: dusný deň; fr: jour à temps lourd m, jour de chaleur étouffante m, jour de chaleur accablante m; rus: душный день  1993-a2
Scirocco m
[široko] – v původním významu teplý již. nebo jv. vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a již. Itálii. V širším smyslu se jedná o pouštní vítr proudící ze Sahary nebo arabských pouští do oblasti Středozemního moře na přední straně cyklony postupující Středomořím k východu. Původně suchý a prašný vítr, který se nad mořem zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco) a za horskými překážkami má ráz fénu. Suchý scirocco v zemích Předního východu má ráz katastrofálních suchovějů.
česky: scirocco; angl: scirocco, sirocco; slov: scirocco; rus: сирокко  1993-a2
Scirocco m
syn. scirocco.
česky: široko; slov: široko  1993-a1
Scorer-Parameter m
veličina používaná pro diagnózu, popř. prognózu mechanické turbulence, nebo vlnového proudění za horskou překážkou. Ve zjednodušené podobě je definována vztahem:
l=(gv2 1θθz) 1/2,
kde g je velikost tíhového zrychlení, v velikost průmětu vektoru rychlosti větru na kolmici k ose horského hřebene, Θ potenciální teplota vzduchu a z vert. souřadnice. Scorerův parametr se určuje pro jednotlivé vrstvy ovzduší, přičemž tloušťka vrstvy se volí podle stupně „monotónnosti“ změny teploty vzduchu s výškou. Při použití aerol. údajů je nejvhodnější určit Scorerův parametr pro vrstvy mezi význačnými tepl. body (tepl. „zlomy“). Příznivé podmínky pro vlnové proudění nastávají při poklesu Scorerova parametru s výškou.
česky: parametr Scorerův; angl: Scorer parameter; slov: Scorerov parameter; rus: параметр Скорера  1993-a3
Scorer-Parameter m
veličina používaná pro diagnózu, popř. prognózu mechanické turbulence, nebo vlnového proudění za horskou překážkou. Ve zjednodušené podobě je definována vztahem:
l=(gv2 1θθz) 1/2,
kde g je velikost tíhového zrychlení, v velikost průmětu vektoru rychlosti větru na kolmici k ose horského hřebene, Θ potenciální teplota vzduchu a z vert. souřadnice. Scorerův parametr se určuje pro jednotlivé vrstvy ovzduší, přičemž tloušťka vrstvy se volí podle stupně „monotónnosti“ změny teploty vzduchu s výškou. Při použití aerol. údajů je nejvhodnější určit Scorerův parametr pro vrstvy mezi význačnými tepl. body (tepl. „zlomy“). Příznivé podmínky pro vlnové proudění nastávají při poklesu Scorerova parametru s výškou.
česky: parametr Scorerův; angl: Scorer parameter; slov: Scorerov parameter; rus: параметр Скорера  1993-a3
Seestation f
meteorologická stanice, která provádí měření a pozorování na prostředku plovoucím nebo zakotveném na moři, např. na lodi, bóji nebo těžní plošině. Mezi mořské met. stanice patří stanice meteorologické námořní, stanice meteorologické lodní a stanice na majákových lodích. Některé postupy při obsluze přístrojů, pozorování met. jevů a umísťování čidel na mořských met. stanicích jsou odlišné od postupů používaných na pozemních met. stanicích.
česky: stanice meteorologická mořská; angl: sea station; slov: morská meteorologická stanica; rus: морская станция  1993-a3
Seewetterstation f
meteorologická stanice, která provádí měření a pozorování na prostředku plovoucím nebo zakotveném na moři, např. na lodi, bóji nebo těžní plošině. Mezi mořské met. stanice patří stanice meteorologické námořní, stanice meteorologické lodní a stanice na majákových lodích. Některé postupy při obsluze přístrojů, pozorování met. jevů a umísťování čidel na mořských met. stanicích jsou odlišné od postupů používaných na pozemních met. stanicích.
česky: stanice meteorologická mořská; angl: sea station; slov: morská meteorologická stanica; rus: морская станция  1993-a3
Seewetterstation f
meteorologická stanice na stacionární meteorologické lodi, na majákové lodi nebo na těžní plošině, která provádí přízemní a aerol. měření, případně také oceánologická měření (vertikální profil teploty a slanosti mořské vody, znečištění moře apod.). Základním předpokladem je odpovídající tech., personální a komunikační vybavení a zachování stanovené polohy měření.
česky: stanice meteorologická námořní; angl: ocean weather station; slov: námorná meteorologická stanica; rus: океаническая метеорологическая станция  1993-b3
Seewind m
slabší obdoba mořské brízy na jezerech nebo jiných velkých vodních nádržích. Výraznost jezerní brízy závisí nejen na velikosti, nýbrž i na hloubce vodní nádrže. Mělké nádrže se totiž v létě poměrně rychle ohřívají, a tím se zmenšuje rozdíl teplot mezi souší a povrchem vodní plochy. Jezerní bríza je pozorována např. na Oněžském a Ladožském jezeře, na Velkých jezerech Sev. Ameriky apod. Viz též cirkulace brízová.
česky: bríza jezerní; angl: lake breeze; slov: jazerná bríza; fr: brise de lac f; rus: озерный бриз  1993-a3
Seewind m
bríza vanoucí během dne od moře na pevninu, když je povrch moře chladnější než povrch pevniny. V tropických oblastech sahá od zemského povrchu často do výšky 1 500 m, zatímco v mírných zeměp. šířkách v létě nejvýše do 600 m. V zimě se ve stř. a vysokých šířkách prakticky nevyskytuje. V oblasti Baltského moře zasahuje tento vítr na pevninu 20 až 30 km od pobřežní čáry, v tropických oblastech až 100 km. Mořská bríza na pobřežích přispívá ke snížení teploty vzduchu v poledních a odpoledních hodinách, ke zvýšení vlhkosti vzduchu a vytváření typických pobřežních kupovitých oblaků. Viz též cirkulace brízová.
česky: bríza mořská; angl: sea breeze; slov: morská bríza; fr: brise de mer f; rus: морской бриз  1993-a3
Seewind m
starší označení pro brízu jezerní.
česky: vítr jezerní; slov: jazerný vietor  1993-a2
Segelflugmeteorologie f
aplikace letecké meteorologie v bezmotorovém létání. Plachatřská meteorologie se zabývá především zákonitostmi procesů v ovzduší, které mají základní význam pro vznik vertikálních pohybů vzduchu vhodných k využití při letech kluzáků. Zahrnuje zejména rozbory podmínek konvekce, místních cirkulací, zejména svahových, popř. cirkulačních systémů, hlavně denních mořských vánků a proudění v horských závětrných vlnách. Viz též komín termický, termiky, konvekce termická, cirkulace brízová.
česky: meteorologie plachtařská; angl: soaring meteorology; slov: plachtárska meteorológia; rus: планерная метеорология  1993-a3
Seiches m/pl
1. obecně vlny, jež se zdánlivě nepohybují vůči svému prostředí a projevují se jako stacionární sled stabilních uzlů a kmiten. Běžným mechanizmem vzniku stojatých vln je skládání dvou sledů příčných vln, které mají shodnou vlnovou délku, ale postupují vzájemně proti sobě. Dochází k tomu např. tehdy, jedná-li se o skládání původního a odraženého vlnění. Tímto způsobem mohou někdy vznikat stojaté vlny na vodní hladině při odrazu povrchových vnějších gravitačních vln od břehů. Výskyt tohoto jevu je však poměrně vzácný, neboť předpokládá náročné podmínky pro vzájemnou geometrickou konfiguraci nabíhající vlny a břehu. Jiným případem stojatých vln jsou velmi dobře známé vnitřní gravitační vlny na dolních hranicích výškových teplotních inverzí při zanedbatelné rychlosti horiz. proudění vzduchu. Za této podmínky se vlnové rozruchy projevují vznikem dvou sledů stejných gravitačních vln, které postupují vzájemně proti sobě, a mohou tak vytvořit stojaté vlnění. Jiným případem stojatých vln v atmosféře mohou být závětrné vlny.
2. v hydrologii kolísavé rytmické pohyby celé vodní hladiny na stojatých vodách (jezerech, uzavřených částech moří apod.), jejichž příčinou bývá rozdílný tlak vzduchu v různých částech hladiny, náhlé změny atm. tlaku, nárazy větru z hor, prudké deště aj. Názvem stojaté vlny se označuje střídavé nakláněni vodní hladiny na jednu či druhou stranu kolem více méně stálých os, zvaných uzly. Perioda stojatých vln trvá od několika minut do několika hodin, amplituda činí v závislosti na velikosti nádrže mm až m. Stojaté vlny mají mnoho místních názvů, často používaný název „seiche“ pochází od Ženevského jezera, kde je studoval a pojmenoval F. A. Forel. Na jezerech stojaté vlny zcela převyšují dmutí.
česky: vlny stojaté; angl: seiche, standing waves, stationary waves; slov: stojaté vlny; rus: сейшa  1993-a3
Seiches pl
[séš] – viz vlny stojaté.
česky: seiche; angl: seiche; slov: seiche; rus: сейшa  1993-a1
Seistan m
místní název větru v oblasti Sistan na jihovýchodě Íránu a v přilehlé části Afgánistánu. Seistan má obvykle sz. až sev. směr a vane na okraji monzunové cyklony se středem nad sev. Pákistánem. Vyskytuje se od konce května nebo počátku června téměř bez přestávky až do konce září; proto je seistan znám též jako „vítr 120 dní“. Může dosáhnout i rychlosti větší než 30 m.s–1, vzhledem k velké prašnosti může mít některé vlastnosti prachové nebo písečné bouře.
česky: seistan; angl: seistan; slov: seistan; rus: систан  1993-a2
Seitenkeule der Antenne
sekundární maxima parazitního vyzařování antény mimo hlavní lalok, tj. ve směru mimo osu antény. Výkon vyzářený bočními laloky antény je jen malým procentem celkového výkonu (obvykle alespoň o 20 dB slabší než hlavní lalok), přesto v případě výskytu velmi silných nebo blízkých cílů mohou boční laloky působit odrazy zkreslující měření meteorologických cílů.
česky: lalok antény boční; slov: bočný lalok antény; rus: боковой лепесток ДН антенны  2014
Seitenwind m
vodorovná složka rychlosti větru (vzhledem k zem. povrchu) kolmá ke směru pohybu tělesa, např. letadla, lodě, automobilu.
česky: vítr boční; angl: cross-wind; slov: bočný vietor; rus: боковой ветер  1993-a1
seitliche Luftspiegelung f
viz zrcadlení.
česky: zrcadlení boční; angl: lateral mirage; slov: bočné zrkadlenie; rus: боковой мираж  1993-a1
seitliche Refraktion f
refrakce světelných paprsků působená horiz. nehomogenitami v poli hustoty vzduchu. Má značný význam např. při geodetických měřeních.
česky: refrakce boční; angl: lateral refraction; slov: bočná refrakcia; rus: боковая рефракция, горизонтальная рефракция  1993-a1
Seklusion f
stadium v okluzním procesu, kdy ke spojení teplé a studené fronty při zemi nedojde nejdříve ve středu  frontální cyklony, ale v jisté vzdálenosti od něj. Sekluze znamená, že blízko týlové části okluzní fronty se vytvoří kapsa teplého vzduchu v nízkých hladinách, která je obklopena vzduchem chladnějším. Sekluze je ve vývoji cyklony výjimečným jevem, např. se může vyskytnout v průběhu orografické okluze, ovšem relativně často se vytváří v dospělém stadium vývoje hlubokých mořských mimotropických cyklon (jak bylo potvrzeno např. experimetnem ERICA). V současné literatuře se pojem sekluze vyskytuje v poněkud modifikovaném smyslu v souvislosti se Shapirovým–Keyserovým modelem cyklony.
česky: sekluze; angl: seclusion; slov: seklúzia; rus: секклюзия  1993-a3
Sektoreinteilung der Zyklone f
proces v atmosféře, při němž z jedné cyklony vzniknou dvě, nebo více cyklon. K segmentaci cyklony dochází většinou tak, že na okraji staré cyklony, která se už vyplňuje, se vytvoří samostatná cyklona s uzavřenou cirkulací, jindy nastává segmentace cyklony při postupu mladé cyklony přes horskou překážku. Nově vzniklé cyklony se obyčejně vzájemně pohybují proti směru pohybu hodinových ručiček. O nepravé segmentaci cyklony se hovoří tehdy, když se rozsáhlá cyklona začíná vyplňovat, přičemž se rozpadá na několik samostatných cyklon, které se pak vyplňují nerovnoměrně. Cyklony, které vznikají segmentací, mají jednu, nebo více uzavřených izobar a jako celek jsou ohraničené dalšími izobarami, takže vytvářejí rozsáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu.
česky: segmentace cyklony; angl: segmentation of cyclone; slov: segmentácia cyklóny; rus: сегментация циклона  1993-a1
sekundäre Eisnukleation f
vznik ledových částic v oblacích, který neodpovídá heterogenní nukleaci ledu na ledových jádrech. Jde např. o vznik ledových fragmentů při tříštění primárních ledových krystalků nebo při explozivním mrznutí větších kapek. Souvislost s těmito procesy má tzv. Hallettův-Mossopův proces popsaný v roce 1974. Při něm dochází ke vzniku ledových fragmentů při mrznutí kapek, které jsou zachyceny ledovou krupkou. Vzhledem k tomu, že při leteckých měřeních koncentrace ledových částic u vrcholu oblaků byly zjištěny hodnoty, které řádové převyšují koncentraci ledových jader, označuje se proces sekundární nukleace také jako multiplikace nebo navýšení ledových částic v oblacích.
česky: nukleace ledu sekundární; angl: ice enhancement, ice multiplication, secondary ice nucleation; slov: sekundárna nukleácia ľadu; rus: вторичное образование ледяных частиц, размножение ледяных частиц  2014
sekundäre Front f
atmosférická fronta oddělující různé části téže vzduchové hmoty. Obvykle se vyskytují podružné studené fronty, což jsou fronty uvnitř horizontálně nestejnorodého arktického vzduchu nebo vzduchu mírných šířek, za nimiž postupuje chladnější část této vzduchové hmoty. Často se vyskytují v týlu cyklony za hlavní frontou a mají oproti ní menší vert. rozsah. Zasahují pouze spodní, nanejvýš stř. troposféru.
česky: fronta podružná; angl: secondary front; slov: podružný front; fr: front secondaire m; rus: вторичный фронт  1993-a3
sekundäre Zirkulation f
česky: cirkulace druhotná; slov: druhotná cirkulácia; fr: circulation secondaire f; rus: вторичная циркуляция  1993-a1
sekundäre Zirkulation f
syn. cirkulace druhotná – 1. podle H. C. Willeta atmosférická cirkulace v měřítku cyklon a anticyklon;
2. obecně jakákoli cirkulace, která je dynamicky indukovaná nebo je součástí silnější cirkulace zpravidla většího měřítka. Viz též cirkulace primární, cirkulace terciární.
česky: cirkulace sekundární; angl: secondary circulation; slov: sekundárna cirkulácia; fr: circulation secondaire f; rus: вторичная циркуляция  1993-a3
sekundärer Regenbogen m
1. syn. duha vedlejší;
2. v mn. č. označení pro podružné duhové oblouky, které se vyskytují na vnitřní straně duhy hlavní a na vnější straně duhy vedlejší. Jde o interferenční jev související s uplatněním optického principu minimální odchylky.
česky: duha sekundární; angl: secondary rainbow; slov: sekundárna dúha; fr: arc secondaire m; rus: вторичная радуга  1993-a3
sekundäres Aerosol n
atmosférický aerosol, jehož pevné nebo kapalné částice vznikají v atmosféře procesem nukleace z původně plynných látek. V literatuře se lze setkat i se synonymickým pojmem aerosoly nukleační, ve starší čes. tech. literatuře se vyskytuje i aerosoly kondenzační.
česky: aerosoly sekundární; angl: secondary aerosols; slov: sekundárne aerosoly; fr: aérosols secondaires; rus: вторичные аэрозольные (взвешенные) частицы  2014
sekundäres organisches Aerosol n
(SOA) – aerosolové částice, které vznikají v atmosféře cykly chemických reakcí, do nichž vstupují VOC jak přírodního (biogenního), tak antropogenního původu. Prvotními reakcemi jsou zde zejména reakce VOC s hydroxylovým radikálem OH*, ale uplatňují se též reakce s dalšími radikály, popř. s ozonem. Navazujícími cykly reakcí se vytvářejí organické sloučeniny se stále nižší volatilitou (těkavostí), až nakonec dojde k nukleaci, tj. vzniku částic typu Aitkenových jader. Jako součást sekundárních organických aerosolů se uplatňují látky typu PAN, hydroperoxidů a další typy organických sloučenin. Cesta vedoucí ke vzniku sekundárních organických aerosolů je z hlediska celkových transformací těkavých organických látek v atmosféře sice v řadě ohledů významná, ale kvantitativně spíše minoritní. Většinovou transformační cestou jsou pak homogenní reakce v plynné fázi, jejichž konečným produktem je formaldehyd HCHO.
česky: aerosoly organické sekundární; angl: secondary organic aerosols; slov: sekundárne organické aerosoly; fr: aérosols organiques (biogéniques) secondaires pl  2014
Selbstreinigung der Atmosphäre f
soubor všech procesů, jejichž výsledkem je snižování množství znečišťujících příměsí v atmosféře. Zahrnuje atmosférickou depozici a chemické reakce v atmosféře. K procesům samočištění ovzduší nepatří šíření příměsí v atmosféře. Viz též znečištění ovzduší, znečišťování ovzduší.
česky: samočištění ovzduší; angl: self-cleaning of air; slov: samočistenie ovzdušia; rus: самоочищение воздуха  1993-a3
selektive Absorption f
pohlcování krátkovlnného nebo dlouhovlnného záření určitých vlnových délek, působené výskytem absorpčních čar v absorpčním spektru jednotlivých plynných složek atmosféry. Příčinou vzniku absorpčních čar, popř. z nich složených absorpčních pásů, jsou změny kvantových stavů atomů a molekul. Z energ. hlediska se na selektivní absorpci záření podílí největší měrou vodní pára, dále ozon (hlavně v oblasti ultrafialového záření) a oxid uhličitý, který má výrazný absorpční pás v blízkosti vlnové délky 15 μm. Viz též koeficient absorpce, plyny skleníkové.
česky: absorpce záření selektivní; angl: selective absorption; slov: selektívna absorpcia žiarenia; fr: absorption sélective f; rus: избирательное поглощение  1993-a3
semiarides Klima n
česky: klima semiaridní; angl: semiarid climate; slov: semiaridná klíma; rus: семиаридный климат  1993-b3
semigeostrophische Aproximation f
méně zjednodušující alternativa kvazigeostrofické aproximace, kde jsou lokální časová změna a gradient složek rychlosti větru nahrazeny lokální časovou změnou a gradientem složek rychlosti geostrofického větru. Semigeostrofická aproximace tedy předpokládá nulové zrychlení ve vert. směru a uvažuje advekci geostrofickými i ageostrofickými složkami proudění. Prostřednictvím specifické transformace souřadnic lze dosáhnout zjednodušeného tvaru základních rovnic, podobného jako v případě kvazigeostrofické aproximace. Semigeostrofická aproximace je vhodná pro analýzu atmosférických front a výrazných cyklonmezosynoptickém měřítku. Viz též vítr ageostrofický.
česky: aproximace semigeostrofická; angl: semigeostrophic approximation; slov: semigeostrofická aproximácia; fr: approximation semi-géostrophique f, approximation quasi-géostrophique f  2014
semigeostrophische Aproximation f
méně zjednodušující alternativa kvazigeostrofické aproximace, kde jsou lokální časová změna a gradient složek rychlosti větru nahrazeny lokální časovou změnou a gradientem složek rychlosti geostrofického větru. Semigeostrofická aproximace tedy předpokládá nulové zrychlení ve vert. směru a uvažuje advekci geostrofickými i ageostrofickými složkami proudění. Prostřednictvím specifické transformace souřadnic lze dosáhnout zjednodušeného tvaru základních rovnic, podobného jako v případě kvazigeostrofické aproximace. Semigeostrofická aproximace je vhodná pro analýzu atmosférických front a výrazných cyklonmezosynoptickém měřítku. Viz též vítr ageostrofický.
česky: aproximace semigeostrofická; angl: semigeostrophic approximation; slov: semigeostrofická aproximácia; fr: approximation semi-géostrophique f, approximation quasi-géostrophique f  2014
Sendeplan m
dříve použitelná tabulka udávající čas, druh a způsob vysílání meteorologických zpráv, meteorologických informací a podkladů, sestavená obvykle pro určitou část nebo úroveň světového telekomunikačního systému.
česky: rozvrh vysílací; angl: schedule of transmission; slov: vysielací rozvrh; rus: расписание передач  1993-a3
sensible Wärme f
syn. teplo cítěné – nevhodné syn. pro teplo zjevné.
česky: teplo pocitové; slov: cítené teplo  1993-a1
sensible Wärme f
1. syn. entalpie;
2. méně vhodné označení členu reprezentujícího v rámci tepelné bilance zemského povrchu přenos tepla od země do atmosféry turbulentní výměnou.
česky: teplo zjevné; angl: sensible heat; slov: zjavné teplo; rus: активная теплота, ощутимая теплота  1993-a1
Sensor m
syn. čidlo.
česky: senzor; angl: sensor; slov: senzor  2014
Sentinel m
družicové meteorologii označení pro evropské meteorologické družice, resp. přístroje zaměřené na monitorování atmosféry a oceánů pro jiné primární účely než předpověď počasí. Družice Sentinel jsou iniciovány Evropskou komisí a ESA pro operativní podporu programu Copernicus. Zahrnují, resp. budou zahrnovat celou škálu různě zaměřených družic a přístrojů. Na přípravě některých z družic, resp. přístrojů Sentinel se podílí i organizace EUMETSAT.
česky: Sentinel; angl: Sentinel; slov: Sentinel  2014
serienabschliessende Antizyklone f
syn. anticyklona závěrečná – postupující anticyklona, která se vytváří mezi jednotlivými sériemi cyklon polární fronty. Zpočátku je uzavírající anticyklona termicky asymetrická. Přesouvá se nejčastěji na jihovýchod do nižších zeměp. šířek, přičemž se otepluje a mohutní a stává se málo pohyblivou kvazistacionární anticyklonou. Uzavírající anticyklony často přispívají k regeneraci slábnoucích subtropických anticyklon. V některých případech narušují převládající záp. proudění, hlavně ve stadiu své stabilizace a působí jako blokující anticyklony. Někteří autoři je nazývají též anticyklonami polárních vpádů.
česky: anticyklona uzavírající; angl: terminating anticyclone; slov: uzatvárajúca anticyklóna; rus: заключительный антициклон  1993-a2
serienabschliessende Antizyklone f
česky: anticyklona závěrečná; angl: terminating anticyclone; slov: záverečná anticyklóna; rus: заключительный антициклон  1993-a1
Sferics f/pl
syn. atmosfériky – elmag. rozruchy ve tvaru krátkých impulzů, šířící se v atmosféře ve vlnovodu tvořeném povrchem Země a dnem ionosféry na velké vzdálenosti až tisíců kilometrů. Původcem sfériků jsou dílčí výboje blesků. Intenzita sfériků na místě pozorování závisí na intenzitě původního výboje na vzdálenosti mezi úderem blesků a pozorováním sfériky a na vlastnostech ionosféry (den/noc). Viz též detekce blesků pozemní.
česky: sfériky; angl: atmospherics, sferics, spherics; slov: sfériky; rus: атмосферики  1993-a3
Sferics m/pl
syn. sfériky.
Termín je odvozen od slova atmosféra. Odkazuje na atmosférický původ těchto rozruchů radiových vln.
česky: atmosfériky; angl: spherics, atmospherics, sferics; slov: atmosfériky; rus: атмосферики  1993-a1
shelf cloud f
[šelf kloud] – oblak morfologicky patřící do zvláštnosti oblaků s označením arcus, kam byl zařazen v roce 2017. Zpravidla se vyskytuje na čele gust fronty u postupující konvektivní bouře, výjimečně na čele studené fronty i bez přítomnosti bouře. Zviditelňuje rozhraní mezi studeným vzduchem vytékajícím z bouře a teplým vzduchem do bouře vtékajícím.  Podél tohoto rozhraní vytváří zpravidla zahnutý pás oblačnosti, často s klínovitým vzhledem na přední straně. Spodní základna shelf cloudu bývá značně turbulentní, zatímco svrchní část mívá zpravidla hladký, až laminární povrch. Při přechodu shelf cloudu často dochází k prudkému zhoršení počasí, nástupu srážek a zesílení větru i jeho nárazů. Na rozdíl od roll cloudu je shelf cloud propojený s oblačností mateřské bouře a může se vytvářet i ve více vrstvách nad sebou. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny.
česky: shelf cloud; angl: shelf cloud; slov: shelf cloud  2014
Sherhag-Theorie der Zyklogenese f
teorie, podle níž cyklony vznikají a prohlubují se v důsledku rozbíhavosti čili difluence proudnic ve stř. troposféře, a anticyklony v důsledku sbíhavosti čili konfluence proudnic. V praxi byly pro tyto účely používány mapy absolutní topografie 700 hPa a 500 hPa. Divergenční teorii cyklogeneze vypracoval něm. meteorolog R. Scherhag v r. 1933, z hlediska současných poznatků je již překonána.
česky: teorie cyklogeneze divergenční; angl: divergence theory of cyclogenesis; slov: divergenčná teória cyklogenézy; rus: дивергентная теория циклогенеза, дивергентная теория циклонообразования  1993-a1
Showalter-Index m
index stability definovaný podle vzorce
SI=T500-TL,
kde T500 je teplota vzduchu v hladině 500 hPa a TL je teplota částice vzduchu adiabaticky zdvižená z hladiny 850 hPa do hladiny 500 hPa nejprve po suché adiabatě do nasycení a dále po nasycené adiabatě. Kladná hodnota Showalterova indexu značí stabilní zvrstvení, záporné hodnoty instabilní. Index formuloval A. K. Showalter v roce 1963.
česky: index Showalterův; angl: Showalter index; slov: Showalterov index; rus: индекс Шоуолтера  2014
SI n
mezinárodně dohodnutá soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Některé ze sedmi základních jednotek (metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol) se v meteorologii běžně používají. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. S vlastním názvem se v meteorologii používá odvozená jednotka pro tlak vzduchu (pascal) a teplotu (stupeň Celsia), bez vlastního názvu např. m.s–1 pro rychlost, kg.m–3 pro hustotu apod. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. Stále se používají tzv. vedlejší jednotky, které byly dříve pro svou všeobecnou rozšířenost a užitečnost řazeny do soustavy SI, přestože nebyly odvozeny ze základních jednotek. Soustava SI akceptuje používat souběžně s jednotkami SI tyto vedlejší jednotky: minuta, hodina, den, úhlový stupeň, úhlová minuta, (úhlová) vteřina, hektar, litr a tuna.
česky: soustava SI; angl: international system of units, System International; slov: sústava SI; rus: международные единицы измерения СИ  2014
sibirische Antizyklone f
kontinentální anticyklona vytvářející se v zimních měsících nad stř. a sev. částí Eurasie. Střed sibiřské anticyklony leží v dlouhodobém průměru nad Mongolskem. V sibiřské anticykloně byl naměřen nejvyšší tlak vzduchu (na Zemi) redukovaný na hladinu moře. Sibiřská anticyklona netrvá po celou zimu, nýbrž se obnovuje v důsledku stabilizace postupujících anticyklon nad ochlazenou pevninu. Někdy zasahuje až do stř. Evropy, pokud její střed leží záp. od Uralu. Ze sibiřské anticyklony se někdy oddělují postupující anticyklony, které putují až nad Tichý oceán, kde způsobují regeneraci subtropické anticyklony. Sibiřské anticyklony patří k nejrozsáhlejším anticyklonám. Její vert. mohutnost je však malá, často nedosahuje ani výšky 2000 m, nad ní je výrazná inverze teploty vzduchu. Sibiřská anticyklona je sezonním akčním centrem atmosféry. Viz též anticyklona kvazistacionární, extrémy tlaku vzduchu.
česky: anticyklona sibiřská; angl: Siberian anticyclone; slov: sibírska anticyklóna; fr: anticyclone de Sibérie m; rus: сибирский антициклон  1993-a2
sich verlagernde Antizyklone f
syn. anticyklona putující – anticyklona, která se pohybuje ve směru řídícího proudění. Postupující anticyklona je zpravidla termicky asymetrická a vytváří se většinou za poslední cyklonou ze série cyklon polární fronty. Má tendenci směřovat do nižších zeměp. šířek, v nichž dochází k její stabilizaci, přičemž se postupně mění z nízké na vysokou a termicky symetrickou (teplou) anticyklonu. Postupující anticyklona se vytváří i mezi jednotlivými cyklonami ze série cyklon; v tom případě však zůstává většinou termicky asymetrická.
česky: anticyklona postupující; angl: migratory anticyclone; slov: postupujúca anticyklóna; fr: anticyclone migratoire m; rus: подвижный антициклон  1993-a3
sich verlagernde Antizyklone f
česky: anticyklona putující; angl: migratory anticyclone; slov: putujúca anticyklóna; fr: anticyclone mobile m; rus: подвижный антициклон  1993-a1
sich verlagernde Zyklone f
syn. cyklona putující – frontální cyklona hlavně v prvých stadiích vývoje. Postupuje ve směru řídicího proudění s rychlostí rovnající se 0,6 až 0,8 rychlosti geostrofického větru zjištěného v hladině tohoto proudění. Nad Evropou činí rychlost postupujících cyklon v průměru kolem 30 km.h–1, max. až 100 km.h–1.
česky: cyklona postupující; angl: migratory cyclone, moving cyclone; slov: postupujúca cyklóna; fr: cyclone migrateur m; rus: подвижный циклон  1993-a2
Sicherheitsflughöhe f
darez\.: MSA minimum sector altitude, odebráno height
česky: výška minimální sektorová (MSA); angl: Minimum Sector Altitude (MSA); slov: sektorová minimálna výška; rus: минимальная высота сектора  1993-a3
Sichtflug m
let, který se uskutečňuje za vizuálního kontaktu s povrchem země a za met. podmínek rovných nebo lepších, než jsou stanoveny minimy pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Pro tyto lety platí speciální pravidla VFR (Visual flight rules). Lety VFR lze provádět jen do letové hladiny FL 195 (19 500 stop). Výjimky z tohoto pravidla pro lety až do hladiny FL 285 (28 500 stop) mohou být schváleny Úřadem pro civilní letectví a lze je nalézt v publikaci Letecké informační služby ŘLP ČR s. p. AIP (Aeronautical Information Publication). Viz též podmínky meteorologické pro let za viditelnosti.
česky: let za viditelnosti povrchu Země; angl: visual flight; slov: let pri viditeľnosti zeme; rus: визуальный полет  1993-a3
Sichtflugregeln f/pl
česky: pravidla pro let za viditelnosti (VFR); angl: visual flight rules; slov: pravidlá pre let pri vidieteľnosti; rus: правила визуального полета  1993-a1
Sichtmarke f
terénní předmět (budova, věž, skupina stromů apod.), který ve známé vzdálenosti od met. stanice výrazně vystupuje nad obzor a jenž se užívá jako orientační bod při zjišťování meteorologické dohlednosti.
česky: objekt pro zjišťování dohlednosti; angl: visibility marker, visibility object; slov: objekt pre zisťovanie dohľadnosti; rus: ориентир видимости  1993-a1
Sichtweite f
1. podle definice Světové meteorologická organizace největší vzdálenost, na kterou lze vidět a rozeznat černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, pokud je pozorován za denního světla proti obloze horizontu, nebo který je možné vidět a rozeznat v noci, pokud je umělé osvětlení na úrovni normálního denního světla;
2. pro letecké účely je za dohlednost považována větší z:
(a) největší vzdálenosti, na kterou je možné spolehlivě vidět a rozeznat na světlém pozadí černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, a
(b) největší vzdálenosti, na kterou je možně spolehlivě rozeznat na neosvětleném pozadí světla o svítivosti přibližně 1 000 cd.
Tyto dvě vzdálenosti jsou odlišné v atm. podmínkách charakterizovaných stejným koeficientem zeslabení. Vzdálenost (a) objektivizuje meteorologický optický dosah a vzdálenost (b) kolísá v závislosti na intenzitě osvětlení pozadí.
česky: dohlednost; angl: visibility; slov: dohľadnosť; fr: visibilité f; rus: видимость, дальность видимости  1993-a3
Sichtweite f
nevhodné označení pro dohlednost.
česky: viditelnost; angl: visibility; slov: viditeľnosť; rus: видимость  1993-a3
Sichtweitenmessung f
meteorologické měření za účelem zjišťování definované dohlednosti, jakou je např. meteorologická dohlednost, šikmá dohlednost, vertikální dohlednost, dohlednost dráhových světel aj. Vzdálenosti, na které jsou vidět definovaná světla za soumraku nebo v noci, lze převádět na hodnoty met. dohlednosti, která se vyjadřuje v m nebo v km. Pro přístrojová měření bývá použit měřič průzračnosti neboli transmisometr, popř. měřič dohlednosti, používající dopředný rozptyl světla v atmosféře neboli forward scatterometr. Viz též měření dráhové dohlednosti, pozorování meteorologické dohlednosti.
česky: měření dohlednosti; angl: visibility measurement; slov: meranie dohľadnosti; rus: измерение видимости  1993-a3
Sichtweitenmessung f
česky: měřič dohlednosti; angl: visibility meter, visibility recorder; slov: dohľadomer; rus: измеритель видимости  1993-a1
Siedepunkt m
syn. teplota varu – teplota, při níž je tlak nasycené páry nad povrchem kapalné fáze dané látky roven vnějšímu tlaku, v atmosférických podmínkách tlaku vzduchu. Bod varu čisté vody je při normálním tlaku roven 100 °C (373,15 K). Tato teplota byla zvolena jako jeden ze dvou základních bodů při definování Celsiovy teplotní stupnice. S klesajícím tlakem vzduchu se bod varu vody snižuje. Této závislosti se využívá při měření nadm. výšek hypsometry. Viz též bod sublimace.
česky: bod varu; angl: boiling point; slov: bod varu; fr: point d'ébullition m; rus: точка кипения  1993-a3
Siedepunkt m
syn. bod varu.
česky: teplota varu; angl: boiling point; slov: teplota varu; rus: точка кипения  1993-a1
Siedetemperatur f
syn. bod varu.
česky: teplota varu; angl: boiling point; slov: teplota varu; rus: точка кипения  1993-a1
sigma-Koordinaten f/pl
česky: soustava souřadnicová σ; angl: σ coordinate system; slov: súradnicová sústava σ  1993-a1
Sigma-System n
pravoúhlá soustava souřadnic, v níž osy x a y leží v hladině jednotkové hodnoty veličiny σ, která je definována vztahem:
σ=ppT pSpT
kde p je tlak vzduchu ve zvolené hladině, pS tlak vzduchu v úrovni zemského povrchu a pT tlak vzduchu na uvažované horní hranici atmosféry. Vert. osu označenou σ orientujeme ve směru největšího poklesu hodnot veličiny σ. Výhodou sigma-systému je snadné znázornění reliéfu zemského povrchu, neboť hladina σ = 1 je totožná se zemským povrchem. Z tohoto důvodu se sigma-systém často používá v numerické předpovědi počasí. Viz též z-systém, p-systém, theta-systém, soustava souřadnicová hybridní.
česky: sigma-systém, soustava souřadnicová σ; angl: sigma system; slov: sigma-systém; rus: сигма-система  1993-a3
SIGMET-Meldung f
(Significant Meteorological Phenomena) – informace vydaná leteckou meteorologickou výstražnou službou týkající se výskytu nebo očekávaného výskytu určitých meteorologických jevů na trati, které mohou ovlivnit bezpečnost letového provozu. Informace SIGMET jsou předmětem mezinárodní výměny a vydávají se v souladu s postupy ICAO ve zkrácené otevřené řeči (anglické) vždy na jeden z následujících jevů: bouřky, tropická cyklona, silná turbulence, silná námraza, silná horská vlna, silná prachová vichřice, silná písečná vichřice, vulkanický popel a radioaktivní oblak. Období platnosti informací SIGMET je maximálně čtyři hodiny, v případě vulkanického popela a tropické cyklony je období platnosti šest hodin.
česky: informace SIGMET; angl: SIGMET information; slov: informácia SIGMET; rus: информация SIGMET  2014
signifikante Flächen f/pl
hladiny uváděné ve zprávách PILOT a TEMP, v nichž podle aerologických měření nabývá teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru hodnot, významných pro sestrojení křivek vertikálního profilu teploty, vlhkosti vzduchu a větru. Za význačné hladiny teploty se v troposféře považují zejména dolní a horní hranice inverzí teploty, resp. izotermií v případě, že tlakový rozdíl mezi základnou a horní hranicí těchto vrstev je alespoň 20 hPa, nebo je-li vrstva charakterizována významnou změnou vlhkosti vzduchu. Výběr dalších význačných hladin u teploty a vlhkosti vzduchu se provádí tak, aby se rozdíl změřené teploty a vlhkosti vzduchu nelišil od profilu zkonstruovaného pomocí význačných hladin o více než 1 °C do výšky hladiny 300 hPa, nebo první tropopauzy, o 2 °C nad touto výškou a o 15 % rel. vlhkosti v celém rozsahu měření vlhkosti. Pro výběr význačných hladin větru jsou rozhodující odchylky od vert. průběhu změřené rychlosti a směru větru o více než 10° u směru a 5 m.s–1 u rychlosti větru. Za význačnou hladinu se považuje i tropopauza, hladina maximálního větru, počáteční a nejvyšší bod měření. Jestliže se vert. průběh měřeného prvku vynáší do termodynamického diagramu pomocí lomené čáry, označují se význačné hladiny často jako zlomové body, popř. „zlomy".
česky: hladiny význačné; angl: significant levels; slov: význačné hladiny; rus: характерные уровни  1993-a3
signifikante Wettererscheinungen f/pl
letecké meteorologii souborné označení pro následující jevy: bouřku, tropickou cyklonu, výrazné čáry instability, kroupy, mírnou a silnou turbulenci, mírnou a silnou námrazu na letadlech, významné závětrné vlny, rozsáhlé písečné nebo prachové bouře, namrzající déšť, popř. ledovku aj. Tyto jevy se někdy zkráceně označují jako význačné počasí. Viz též mapy význačného počasí, informace SIGMET, informace AIRMET, indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.
česky: jevy počasí význačné; angl: significant weather phenomena; slov: význačné javy počasia; rus: характерные явления погоды  1993-a3
signifikantes Wetter n
česky: počasí význačné; angl: significant weather; slov: význačné počasie; rus: осoбыe явления погоды, характерная погода  1993-a1
Silberscheiben-Pyrheliometer nach Abbot n
pyrheliometr v minulosti používaný hlavně v USA. Využívá teplo, které pohltí Sluncem ozářený masivní stříbrný disk s černým nátěrem, umístěný v tubusu, jehož osa se při měření orientuje do směru dopadajících paprsků. Množství dopadajícího přímého slunečního záření se určí ze vzrůstu teploty disku změřené rtuťovým teploměrem pomocí konstanty určené individuálně pro každý přístroj. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval amer. astronom C. G. Abbot v r. 1900.
česky: pyrheliometr se stříbrným diskem; angl: Abbot silver disc pyrheliometer; slov: Abbotov pyrheliometer so strieborným diskom; rus: серебрянодисковый актинометр Аббота  1993-b3
Silur n
třetí geol. perioda paleozoika (prvohor) mezi ordovikem a devonem, zahrnující období před 444 – 419 mil. roků. Koncentrace kyslíku v atmosféře Země dosáhla několika procent, takže ozonová vrstva již byla natolik mocná, aby umožnila rostlinám kolonizovat souš.
česky: silur; angl: Silurian; slov: silur  2018
silvagenitus
označení jednoho ze zvláštních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označení zvláštního oblaku silvagenitus se vztahuje na oblaky, které se vyvíjejí lokálně nad lesním porostem jako výsledek zvýšení vlhkosti vzduchu v důsledku evapotranspirace z lesního porostu. Označují se názvem vhodného druhu, popř. tvaru, odrůdy a zvláštnosti, následovaného označením silvagenitus, např. stratus silvagenitus.
česky: silvagenitus; angl: silvagenitus; slov: silvagenitus  2018
Singularität f
v původním významu podle A. Schmausse (1928) odchylka od hladké (idealizované) křivky dlouhodobého ročního chodu meteorologického prvku, zvláště teploty vzduchu a množství srážek; tato odchylka má být patrná ještě při uvažování průměrů za 100 let. V tomto smyslu se tedy jedná o jev přesně vázaný na určité kalendářní období. V širším smyslu nazýváme singularitou poměrně pravidelnou odchylku od ročního chodu počasí, podmíněnou zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku a v některé geogr. oblasti (tedy syn. pro meteorologickou pravidelnost).
Ve stř. Evropě je nejvýraznější singularitou medardovské počasí, popř. ovčí chladna, o něco méně výraznou pak babí léto. Tzv.. ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v roč. průběhu počasí, se na křivkách prům. roč. chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují vzhledem k značně nepravidelnému nástupu v jednotlivých rocích. Tradovaná existence vánoční oblevy. bývá v novějších pracích zpochybňována. Některé singularity jsou zachyceny v povětrnostních pranostikách.
 
česky: singularita; angl: singularity; slov: singularita; rus: особенность  1993-a3
Siphon m
1. na jednom konci uzavřená skleněná trubice tvořící součást rtuťového tlakoměru zahnutá do tvaru písmene „U“, která má stejný průřez v místech, kde se pohybuje horní a dolní hladina rtuti. Viz též nádobka tlakoměru;
2. trubice tvořící součást plovákového ombrografu zahnutá do tvaru obráceného písmene „U“, která slouží k jednorázovému rychlému výtoku vody z plovákové komory, jakmile její hladina dosáhne nastavené úrovně.
česky: násoska; angl: siphon; slov: násoska; rus: сифон  1993-a1
Six-Thermometer n
teploměr zkonstruovaný J. Sixem pro měření jak maximální, tak i minimální teploty vzduchu ve zvoleném časovém intervalu, obvykle 24 hodin. Teploměr je plněný dvěma kapalinami, lihem a rtutí. Má dvě stupnice, které obě ukazují aktuální teplotu. Extrémní teploty udávají dvě skleněné tyčinky se zatavenými drátky (indexy), které se pohybují v ramenech trubice ve tvaru písmene U, ve spodní části vyplněné rtutí. V důsledku změny objemu teploměrné kapaliny se mění poloha obou menisků rtuti, a tím i poloha indexů. Nastavení přístroje k měření se provádí pomocí magnetu, kterým se stahují indexy na hladinu rtuti. Sloužil původně jako staniční přístroj pro měření denních extrémů teploty vzduchu a byl umísťován v meteorologické budce. V současné době se pro svou menší přesnost na met. stanicích již nepoužívá.
česky: teploměr Sixův; angl: Six thermometer; slov: Sixov teplomer; rus: термометр Сикса  1993-a3
Skagerrak-Zyklone f
cyklona, vznikající v důsledku orografické cyklogeneze v závětří Skandinávského pohoří při sz. proudění.
česky: cyklona skagerrakská; angl: Skagerrak cyclone; slov: skagerrakská cyklóna; fr: dépression de Skagerrak f; rus: скагерракский циклон  1993-a3
Skala der atmosphärischen Wirbel f
charakteristický průměr atmosférických vírů, který dosahuje řádově od 10–3 do 107 m. Velikost nejmenších vírů je určena velikostí molekulární vazkosti vzduchu, která zprostředkovává disipaci kinetické energie vířivého pohybu molekul, největší rozsáhlým tlakovým útvarům s velkou kinetickou energií. Podle rozměru těchto vírů rozlišujeme v meteorologii malé (mikro) měřítko 10–1 až 103 m, střední (mezo) měřítko 104 až 105 m a velké (makro) měřítko 106 až 107 m. Viz též makrometeorologie, mezometeorologie, mikrometeorologie, délka směšovací.
česky: měřítko atmosférických vírů; angl: atmospheric vortices scale; slov: mierka vírov v atmosfére  1993-b3
Skalenklassifikation atmosphärischer Prozesse nach Orlanski f
klasifikace meteorologických procesů a jevů podle jejich charakteristických rozměrů navržená Orlanskim (1975). Meteorologické jevy o rozměru menším než 2 km se označují jako jevy mikroměřítka, jevy s charakteristickým rozměrem 2 km až 2 000 km jako jevy mezoměřítka (resp. mezosynoptického měřítka) a jevy o charakteristických rozměrech větších než 2 000 km jako jevy makroměřítka, resp. synoptického měřítka. Pro každou ze tří hlavních kategorií vymezuje klasifikace i jemnější dělení, viz tabulku.
Definice charakteristického prostorového měřítka podle Orlanskiho (1985)
Měřítko Rozsah rozměrů Příklady
mikro-γ < 20 m turbulence, vlečky, drsnost
mikro-β 20–200 m prachové nebo písečné víry, termály, brázda za lodí
mikro-α 200–2000 m tornádo, krátké gravitační vlny
mezo-γ 2–20 km bouřková konvekce, proudění ve složitém terénu, vlivy města
mezo-β 20–200 km noční jet v nízkých hladinách, shluky oblaků, mořská bríza
mezo-α 200–2 000 km atmosférické fronty, mimotropické cyklony, tropické cyklony
makro-β 2 000–20 000 km baroklinní vlny
makro-α > 20 000 km slapové vlny

Orlanskiho klasifikace meteorologických procesů se přenáší i do popisu procesů a jevů, které lze vystihnout modelem s danou rozlišovací schopností. Hovoříme pak o modelech příslušného měřítka. Klasifikace podle Orlanskiho je v současné době respektovanou a používanou klasifikací, i když i další autoři navrhli analogické klasifikace. Příkladem je i složitější klasifikace Fujity (1981).
česky: klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho; slov: klasifikácia meteorologických procesov podľa Orlanského; rus: классификация Орланского  2014
Slowakische bioklimatologische Gesellschaft bei der Slowakischen Akademie der Wissenschaften f
vědecká společnost při SAV, sdružující zájemce o bioklimatologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace bioklimatologie. SBkS vznikla v listopadu 1968 vyčleněním z Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV v souladu se zákonem o čs. federaci. Jejím prvním předsedou byl prof. MUDr. Juraj Hensel.
česky: Slovenská bioklimatologická spoločnosť při SAV (SBkS); angl: Slovak Bioclimatological Society of the Slovak Academy of Sciences; slov: Slovenská bioklimatologická spoločnosť pri SAV  1993-a3
Slowakische meteorologische Gesellschaft bei der Slowakischen Akademie der Wissenschaften f
vědecká společnost, sdružující zájemce o meteorologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. SMS vznikla v roce 1960 jako součást Československé meteorologické společnosti při ČSAV, jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc., člen korespondent ČSAV a SAV. Náplní SMS je podobně jako u ČMeS vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti i akce s mezin. účastí. Je organizačně členěna do tří poboček (Bratislava, Banská Bystrica, Košice), sídlo je na SHMÚ.
česky: Slovenská meteorologická spoločnosť při SAV (SMS); angl: Slovak Meteorological Society of the Slovak Academy of Sciences; slov: Slovenská meteorologická spoločnosť pri SAV  1993-a3
Slowakisches hydrometeorologisches Institut n
specializovaná organizace Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky, vykonávající hydrologickou a meteorologickou službu na národní i mezinárodní úrovni; řídí se především zákonem 201/2009 Sb. o státní hydrologické službě a meteorologické službě. Monitoruje množství a jakost ovzduší a vod na území SR, archivuje, kontroluje, hodnotí a interpretuje data a informace o stavu a režimu atmosféry a hydrosféry, vytváří předpovědi a výstrahy. Provozuje Státní meteorologickou síť a Státní hydrologickou síť, síť na měření dávkového příkonu gama záření, dále provozuje meteorologické radary a sondážní aerologická měření ve vyšších vrstvách atmosféry. Poskytuje informace o počasí, klimatu a hydrologické situaci, vodních zdrojích a radioaktivitě životního prostředí. Vytváří a distribuuje předpovědi a výstrahy na nebezpečné hydrometeorologické situace, smog, ozon a radioaktivním zamoření pro vládu SR, státní správu a samosprávu, krizové řízení, veřejnost a další uživatele. Sleduje vývoj klimatického systému, koordinuje národní programy monitorování ovzduší a vod, poskytuje informace pro civilní letectví a Armádu SR. SHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích: Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
SHMÚ je pověřen výkonem funkce Regionálního instrumentálního centra WMO (ROC), dočasně provozuje regionální kancelář Mezinárodního centra pro hodnocení vod (IWAC) a zabezpečuje činnost regionální kanceláře Globálního partnerství v oblasti vod (GWP). Viz též meteorologie v ČR.
česky: Slovenský hydrometeorologický ústav (SHMÚ); angl: Slovak Hydrometeorological Institute; slov: Slovenský hydrometeorologický ústav  1993-a3
Smog m
v současnosti obecně užívané označení pro různé druhy silného znečištění ovzduší nad rozsáhlejším územím, hlavně nad velkoměsty. Různé druhy smogu jsou tvořeny složitým komplexem látek, z nichž některé se v ovzduší účastní chem. reakcí, takže složení smogu není konstantní. V původním smyslu byla termínem smog označována směs kouře a mlhy (z angl. smoke – kouř, fog – mlha), vytvářející redukční smog, též označovaný jako londýnský nebo zimní. Druhým hlavním typem smogu je oxidační smog, nazývaný také fotochemický, losangeleský, kalifornský či letní. Viz též Smogový varovný a regulační systém.
česky: smog; angl: smog; slov: smog; rus: смог  1993-a3
Smogwarnsystem n
vydávání informací o výskytu mimořádně vysokých imisí škodlivin v určité oblasti, které se provádí na základě pravidel uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Infomace jsou podkladem pro pasivní nebo aktivní nouzová opatření, jakými jsou např. zdravotní doporučení skupinám citlivých osob, regulace emisí, nebo zvýšení teploty exhalací, a tím i vznosu kouřové vlečky. Od roku 2018 se pro distribuci zpráv o vyhlášení smogové situace, varování nebo regulace v rámci SVRS též používá všeobecný výstražný protokol (CAP). Viz též smog.
česky: Smogový varovný a regulační systém (SVRS); slov: smogový výstražný regulačný systém; rus: Всемирная система зональных прогнозов - ВСЗП  2014
SNOWTAM-Meldung
zpráva obsahující údaje o stavu povrchu vzletové a přistávací dráhy při výskytu sněhu, ledu a podobných jevů. Za měření pro zprávu SNOWTAM a také za její sestavení zodpovídají správy letiště. V období zimního provozu letiště je ze zprávy SNOWTAM generována informace o stavu drah, která se následně zařazuje do pravidelné letecké meteorologické zprávy (METAR).
česky: zpráva o stavu povrchu vzletové a přistávací dráhy (SNOWTAM); angl: SNOWTAM; slov: správa o stave povrchu vzletovej a pristávacej dráhy; rus: СНОВТАМ  1993-a3
Sodar n
syn. lokátor akustický – zařízení využívající rozptyl akustických vln vyvolaných turbulencí na nehomogenitách akust. indexu lomu v atmosféře. Vysílá intenzivní impulsy v oboru slyšitelných frekvencí a rozptýlený signál je přijímán citlivým směrovaným mikrofonem nebo soustavou mikrofonů. Z doby, průběhu a charakteru odezvy lze určit polohu a rozsah sledované cílové oblasti a usuzovat na charakter jevů, s nimiž je turbulence spojena (např. inverze teploty nebo vlhkosti vzduchu, vertikální střih větru apod.). Rozlišují se nejčastěji sodary monostatické (vysílač impulsů a přijímací mikrofony jsou na témže místě) a bistatické, kde je vysílač a přijímač oddělen. Starší provedení sodarů používala třísměrovou anténní soustavu uspořádanou tak, že jedna parabolická anténa byla vert. a dvě další směřovaly obvykle pravoúhle k sobě a šikmo vzhůru. Současné systémy mají anténní systém tvořen polem reproduktorů, k nimž je vysílaný impulz přiváděn s fázovým posuvem. To umožňuje vytvářet směrované svazky v různých rovinách a pod různými vertikálními úhly. Sodar využívá Dopplerova efektu pro vyhodnocení radiálních, vert. a horiz. složek proudění. Provoz sodaru je řízen počítačem, který zajišťuje optimální generování vysílaných svazků, prvotní zpracování přijatého signálu, výpočet složek proudění a odvozených statistických charakteristik. Označení sodar je akronym úplného angl. názvu sonic detection and ranging. Viz též sondáž ovzduší akustická, šíření zvuku v atmosféře, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
česky: sodar; angl: acdar, sodar; slov: sodar; rus: акдар, содар  1993-a3
Solaire m
[solér] – regionální název vých., popř. jv. větru, odvozený od směru východu Slunce. Používá se ve střední a již. Francii. Viz též solano.
česky: solaire; angl: solaire; slov: solaire  1993-a1
Solano m
regionální název jv., popř. vých. větru, vanoucího na jv. pobřeží Španělska v létě. Obvykle se jedná o „prodloužení“ scirocca, takže solano může být jak horký a vlhký, tak suchý a prašný vítr. Viz též solaire.
česky: solano; angl: solano; slov: solano  1993-a1
Solarigramm n
někdy používané nevhodné označení pro pyranogram.
česky: solarigram; angl: pyranogram, solarigram; slov: solarigram; rus: соляриграмма  1993-a1
Solarigraph m
někdy používané nevhodné označení pro pyranograf.
česky: solarigraf; angl: pyranograph, solarigraph; slov: solarigraf; rus: соляриграф  1993-a1
Solarimeter n
někdy používané nevhodné označení pro pyranometr.
česky: solarimetr; angl: pyranometer, solarimeter; slov: solarimeter; rus: соляриметр  1993-a3
Solarimeter nach Moll-Gorczyński n
syn. solarimetr Molla a Gorczyňskiho – termoel. radiometr k měření globálního slunečního záření. Jeho čidlo v podobě termobaterie je chráněno dvěma koncentrickými skleněnými polokoulemi. Chladné spoje jsou zakryté pouzdrem přístroje a teplé pokryty černou absorpční vrstvou. Termobaterie je pravoúhle symetrická, takže je nutné dbát na přesnou orientaci přístroje. Tento typ pyranometru je nejčastěji používán pro dlouhodobá měření globálního a rozptýleného slunečního záření.
česky: pyranometr Molla a Gorczyňskiho; angl: Moll-Gorczyński pyranometer; slov: pyranometer Molla a Gorczyńského; rus: соляриметр Молля-Горчинского  1993-a3
Solarklima n
syn. klima matematické – model klimatu, které by se vytvořilo na stejnorodé pevné Zemi bez atmosféry díky působení astronomických klimatických faktorů. Solární klima by bylo určeno jen množstvím dopadajícího záření Slunce v závislosti na zeměp. šířce, takže solární klimatická pásma by byla ohraničena rovnoběžkami: tropické pásmo mezi obratníky, mírná pásma od obratníků po polární kruhy, dále pak polární pásma. Východiskem pro popis solárního klimatu je roční pohyb Slunce po ekliptice. Viz též klima radiační, klima fyzické.
česky: klima solární; angl: solar climate; slov: solárna klíma; rus: солярный климат (расчетный)  1993-b3
Solarkonstante f
syn. konstanta sluneční – celkové množství zářivé energie Slunce dopadající v celém spektru na horní hranici atmosféry Země za jednotku času na jednotku plochy, kolmou ke slunečním paprskům, a vztažené na stř. vzdálenost Země od Slunce. Na základě družicových měření je hodnota solární konstanty nejčastěji uváděna jako 1 366 W.m–2. Termín solární konstanta není zcela přesný, protože její hodnoty kolísají o několik desetin %, např. v důsledku sluneční aktivity. Dlouhodobé změny solární konstanty jsou pokládány za jednu z možných příčin globálních změn klimatu. Pro meteorologii je solární konstanta důležitým výchozím parametrem radiační bilance soustavy Země – atmosféra.
česky: konstanta solární; angl: solar constant; slov: solárna konštanta; rus: солнечная постоянная  1993-a3
solenoidale Zirkulation f
málo užívané označení pro vířivé pohyby různých měřítek v zemské atmosféře, které jsou podmíněny existencí izobaricko-izosterických solenoidůbaroklinní atmosféře.
česky: cirkulace solenoidní; angl: solenoidal circulation; slov: solenoidná cirkulácia; fr: circulation solénoïdale f; rus: соленоидальная циркуляция  1993-a2
Sommer m
jedna z hlavních klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto:
1. období od letního slunovratu do podzimní rovnodennosti (astronomické léto);
2. trojice letních měsíců, na sev. polokouli červen, červenec a srpen (tzv. klimatologické léto);
3. období s prům. denními teplotami vzduchu 15 °C a vyššími (tzv. vegetační léto).
česky: léto; angl: summer; slov: leto; rus: лето  1993-a3
Sommermonsun m
monzun podmíněný převládáním nižšího tlaku vzduchu nad velkými oblastmi pevnin v teplém pololetí, vanoucí zpravidla z moře na pevninu a přinášející sem monzunové srážky. Nástup monzunu a jeho konec, které se regionálně liší, vymezují hlavní období dešťů. Např. prům. datum jeho nástupu v Bombaji je 5. červen a konce 15. říjen.
česky: monzun letní; angl: summer monsoon; slov: letný monzún; rus: летний муссон  1993-a3
Sommersmog m
česky: smog letní; angl: summer smog; slov: letný smog; rus: летний смог  2019
Sommersonnenwende
viz slunovrat.
česky: slunovrat letní; angl: summer solstice; slov: letný slnovrat; rus: летнее солнцестояние  2019
Sommertag m
mezinárodně rozšířený charakteristický den, v němž maximální teplota vzduchu dosáhla hodnoty 25,0 °C nebo vyšší. Toto vymezení je užíváno v Česku i v dalších zemích, v mezinárodní komunitě se nicméně za letní den považuje teprve den s překročením této prahové hodnoty. Podmnožinou letních dní jsou horké, popř. velmi horké dny.
česky: den letní; angl: summer day; slov: letný deň; fr: jour de chaleur m, jour chaud m; rus: летний день  1993-a3
Sonderform von Wolken f
oblaky, které se tvoří nebo rostou jako důsledek lokálních přírodních faktorů nebo lidské činnosti. Mezinárodní morfologická klasifikace oblaků ve verzi z roku 2017 rozeznává zvláštní oblaky označené jako flammagenitus, homogenitus, homomutatus, cataractagenitus a silvagenitus. Tyto oblaky netvoří speciální druh oblaků a morfologicky se klasifikují přidáním označení zvláštního oblaku k označení jednoho z 10 definovaných druhů oblaku. Polární stratosférické oblaky včetně perleťových oblaků a noční svítící oblaky jsou v klasifikaci z roku 2017 uváděny jako samostatná skupina oblaků horní atmosféry.
česky: oblaky zvláštní; angl: special clouds; slov: zvláštne oblaky  2014
Sonderwettermeldung f
1. zpráva o náhlém zhoršení počasí (BOUŘE) vysílaná při překročení stanovených limitů hodnot vybraných meteorologckých prvků, která začíná skupinou MMMMw2 (w2 je kódové číslo jevu, jehož se změna týká). Do roku 1999 se vysílala také zpráva v případě zlepšení počasí začínající skupinou BBBBw2;
2. met. stanice vysílající pravidelné letecké meteorologické zprávy (METAR) používají pro vyjádření náhlé změny mimořádné letecké meteorologické zprávy (SPECI).
česky: zpráva o náhlé změně počasí; angl: special weather report (sudden changes); slov: správa o náhlej zmene počasia; rus: сообщение о внезапном изменении погоды  1993-a3
Sonderwettervorhersage f
předpověď počasí pro předem stanovené účely. Jedná se o letecké předpovědi počasí, zemědělsko-meteorologické předpovědi, předpovědi pro dopravu, stavebnictví, energetiku a jiné obory. Soustřeďuje se na předpověď těch meteorologických prvků a dějů, které jsou v daném oboru lidské činnosti zvláště důležité. Viz též předpověď počasí všeobecná.
česky: předpověď počasí speciální; angl: special forecast; slov: špeciálna predpoveď počasia; rus: специализированный прогноз погоды  1993-a2
Sondierung der Atmosphäre f
aerologické měření umožňující sestavit vertikální, popř. horizontální profil měřených meteorologických prvků, popř. jiných údajů. Podle druhu měřených charakteristik rozlišujeme komplexní meteorologickou radiosondáž, měření větru radiotechnickými prostředky, sondáž radioaktivity atmosféry, sondáž aktinometrickou, ozonometrickou apod.
Základní metodou sondáže atmosféry je radiosondážní měření pomocí radiosondy, nesené radiosondážním balonem. Sondáž atmosféry lze dále provádět pomocí met. přístrojů nesených i jiným dopravním prostředkem. V dřívější době byly údaje registrovány meteorografy, dnes jsou většinou bezprostředně po získání telemetricky přenášeny na zem. Podle druhu dopravního prostředku rozeznáváme sondáž drakovouletadlovouraketovou, popř. raketo-balonovou; k sondáži atmosféry lze využít také meteorologických dronů. Podle směru pohybu přístroje rozlišujeme vertikální a horizontální sondáž atmosféry.
Jiným způsobem sondáže atmosféry je sondáž pomocí distančních meteorologických měření. Do této kategorie spadá družicová sondáž atmosféry a sondáž pomocí signálů vysílaných ze zemského povrchu meteorologickým radarem nebo některým z profilerů. Podle druhu signálu rozlišujeme akustickou sondáž atmosféry, sondáž pomocí světelných paprsků a pomocí rádiových vln. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře, sonda upoutaná.
česky: sondáž atmosféry; angl: sounding of atmosphere; slov: sondáž atmosféry; rus: зондирование атмосферы  1993-b3
Sonnenaktivität f
česky: činnost sluneční; angl: solar activity; slov: slnečná činnosť; fr: activité solaire f; rus: солнечная активность  1993-a3
Sonnenaktivität f
syn. činnost sluneční – soubor jevů, které probíhají ve sluneční atmosféře s periodickou intenzitou. Jsou to granule, spikule, fakule a sluneční skvrny ve fotosféře, dále sluneční erupce, protuberance a erupce ve sluneční koróně. Nejsnáze pozorovatelné jsou sluneční skvrny. Pro interakci s ostatními tělesy sluneční soustavy a s meziplanetárním plazmatem jsou důležité zejména protonové erupce ve chromosféře. Sluneční aktivita se mění v rámci jedenáctiletého slunečního cyklu i v delších cyklech a ovlivňuje řadu procesů ve vysokých vrstvách zemské atmosféry, jako je atmosférická ionizace, vznik polární záře, magnetických bouří, apod. Tyto procesy zároveň druhotně ovlivňují nižší vrstvy zemské atmosféry a mohou tak působit i na počasí a živé organizmy na Zemi. Mohou také výrazně ovlivnit funkčnost kosmických a pozemských technologických zařízení (např. družice, radiokomunikační zařízení, trafostanice, plynovody, apod.) Viz též číslo Wolfovo.
česky: aktivita sluneční; angl: solar activity; slov: slnečná aktivita; fr: activité solaire f; rus: солнечная активность  1993-b3
Sonnenaktivität f
syn. činnost sluneční – soubor jevů, které probíhají ve sluneční atmosféře s periodickou intenzitou. Jsou to granule, spikule, fakule a sluneční skvrny ve fotosféře, dále sluneční erupce, protuberance a erupce ve sluneční koróně. Nejsnáze pozorovatelné jsou sluneční skvrny. Pro interakci s ostatními tělesy sluneční soustavy a s meziplanetárním plazmatem jsou důležité zejména protonové erupce ve chromosféře. Sluneční aktivita se mění v rámci jedenáctiletého slunečního cyklu i v delších cyklech a ovlivňuje řadu procesů ve vysokých vrstvách zemské atmosféry, jako je atmosférická ionizace, vznik polární záře, magnetických bouří, apod. Tyto procesy zároveň druhotně ovlivňují nižší vrstvy zemské atmosféry a mohou tak působit i na počasí a živé organizmy na Zemi. Mohou také výrazně ovlivnit funkčnost kosmických a pozemských technologických zařízení (např. družice, radiokomunikační zařízení, trafostanice, plynovody, apod.) Viz též číslo Wolfovo.
česky: aktivita sluneční; angl: solar activity; slov: slnečná aktivita; fr: activité solaire f; rus: солнечная активность  1993-b3
Sonneneinstrahlung f
v meteorologii nejednoznačný pojem používaný ve více významech. Např.:
1. ozáření určitého místa přímým slunečním zářením. Doby astronomicky možného oslunění (bez ohledu na oblačnost) se zakreslují pomocí izolinií do map oslunění;
2. v bioklimatologii někdy syn. insolace;
3. v humánní bioklimatologii expozice těla přímému slunečnímu záření.
česky: oslunění; angl: insolation; slov: oslnenie; rus: инсоляция  1993-a1
Sonneneruption f
česky: erupce chromosférická; angl: solar flare; slov: chromosférická erupcia; fr: éruption chromosphérique f; rus: солнечная всппышка  1993-a3
Sonneneruption f
syn. erupce chromosférická – náhlé, několik minut až několik desítek minut trvající zjasnění flokulového pole ve sluneční chromosféře; při výjimečné silné erupci může dojít i ke zjasnění v oblasti sluneční fotosféry (tzv. bílá erupce). Sluneční erupce jsou typické pro období zesílené sluneční aktivity. Jsou mohutným zdrojem rentgenového, ultrafialového a korpuskulárního záření. Významně ovlivňují sluneční vítr a toky slunečního kosmického záření zasahující Zemi.
česky: erupce sluneční; angl: solar flare; slov: slnečná erupcia; rus: солнечная всппышка  2021
Sonnenfackel f
světlé místo ve sluneční fotosféře, mající obvykle vláknitou strukturu. Tzv. fakulová pole se vyskytují zpravidla v okolí slunečních skvrn při zvýšené sluneční aktivitě.
česky: fakule; angl: facula; slov: fakula; fr: facula f; rus: солнечный факел  2020
Sonnenfleck m
přechodně existující oblast ve sluneční fotosféře s teplotou nižší vůči okolí o 1500 – 2000 K. Skvrny vznikají při zvýšené sluneční aktivitě v důsledku silné koncentrace slunečního magnetického pole, které zabraňuje proudění a tím omezuje přenos tepelné energie z vnitřních částí slunečního tělesa. Nejtemnější (nejchladnější) středová část skvrny se nazývá umbra. Bývá lemována méně tmavou vláknitou částí skvrny, tzv. penumbrou, která u malých skvrn může být méně zřetelná nebo může zcela chybět. Rozměry skvrn dosahují od několika stovek km až po desítky tisíc km. Doba trvání skvrn se pohybuje od několika hodin (u nejmenších z nich) po několik dnů, u největších skvrn pak až po několik měsíců. Velké skvrny se často objevují ve skupinách, popř. v komplexech až o několika desítkách menších i větších skvrn. Výskyt slunečních skvrn je rozsáhle sledovaným a populárním projevem sluneční aktivity, který je nejčastěji charakterizován pomocí tzv. Wolfova čísla. Viz též fakule.
česky: skvrna sluneční; angl: sunspot; slov: slnečná škvrna; fr: tache solaire f; rus: солнечoе пятнo  1993-a3
Sonnenfleckenrelativzahl f
česky: číslo relativní; angl: relative sunspot number; slov: relatívne číslo; fr: nombre relatif de taches m, nombre relatif de Wolf m; rus: относительное число солнечных пятен  1993-a3
Sonnengegenpunkt m
bod na nebeské sféře ležící opačným směrem na přímce směřující od stanoviště pozorovatele ke Slunci. Při poloze Slunce nad (pod) obzorem se antisolární bod nalézá pod (nad) obzorem. Viz též protisvit, oblouky protisluneční, duha.
česky: bod antisolární; angl: antisolar point; slov: antisolárny bod; fr: point antisolaire m, point subanthélique m; rus: антисолярная точка  1993-a3
Sonnenhöhenwinkel m
česky: výška Slunce nad obzorem; angl: solar elevation angle; slov: výška Slnka nad obzorom; rus: высота Солнца над горизонтом  2019
Sonnenkorona f
vnější vrstva sluneční atmosféry nad chromosférou. Je tvořena žhavými plyny (plazmatem), unikajícími ze Slunce do vesmírného prostoru. Vysoká teplota těchto plynů (v řádu milionů K)  není prozatím plně vysvětlena, ale zřejmě je výsledkem spolupůsobení několika mechanizmů včetně útlumu rázových vln z povrchu Slunce v jeho koroně a přeměn energie akumulované v magnetickém poli Slunce.
česky: koróna sluneční; angl: Sun´s corona, solar corona; slov: slnečná koróna; fr: couronne solaire f; rus: солнечная корона  2020
Sonnensäule f
česky: sloup sluneční; angl: sun pillar; slov: slnečný stĺp; rus: солнечный столб  1993-a1
Sonnenschein m
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu.
česky: svit sluneční; angl: sunshine; slov: slnečný svit; rus: солнечное сияние  1993-a1
Sonnenscheinautograph m
syn. heliograf – přístroj zaznamenávající trvání slunečního svitu. Nejrozšířenějším typem slunoměru byl v minulosti Campbellův-Stokesův slunoměr tvořený skleněnou koulí, v jejímž ohnisku je umístěn papírový registrační pásek dělený po hodinách a propalovaný slunečními paprsky. S postupnou automatizací meteorologických měření jsou stále častěji používány různé typy elektronických slunoměrů, které fungují většinou na principu stínění fotoelektrických diod nebo termoelektrických článků.
česky: slunoměr; angl: sunshine recorder, heliograph; slov: slnkomer; rus: гелиограф  1993-a3
Sonnenscheindauer f
česky: délka slunečního svitu; angl: duration of sunshine, sunshine duration; slov: dĺžka slnečného svitu; fr: durée d'ensoleillement f, durée d'insolation f; rus: продолжительность солнечного сияния  1993-a1
Sonnenscheindauer f
časový interval, po který svítilo slunce, vyjádřený zpravidla v pravém slunečním čase, např. od 10.45 do 11.32 h. Viz též trvání slunečního svitu.
česky: doba slunečního svitu; angl: sunshine duration; slov: doba slnečného svitu; fr: durée d'ensoleillement f, durée d'insolation f; rus: продолжительность солнечного сияния  1993-a1
Sonnenscheindauer f
časový interval, během něhož je intenzita přímého slunečního záření dopadajícího na jednotku plochy zemského povrchu kolmé k paprskům větší, než 120 W.m–2. Závisí nejen na délce dne, která je dána zeměp. š. a roční dobou, ale také na výskytu oblačnosti a na překážkách v okolí místa měření. Udává se v hodinách, popř. desetinách hodiny za den, měsíc nebo rok. Trvání slunečního svitu se měří slunoměry s přesností na 0,1 h. Trvání slunečního svitu patří k zákl. klimatickým prvkům. Kromě skutečného trvání slunečního svitu zjišťovaného slunoměrem se v klimatologii dále uvádí astronomicky možné trvání slunečního svitu a efektivně možné trvání slunečního svitu. Viz též svit sluneční, trvání slunečního svitu relativní.
česky: trvání slunečního svitu; angl: sunshine duration; slov: trvanie slnečného svitu; rus: продолжительность солнечного сияния  1993-a3
Sonnenscheinregistrierung f
záznam slunoměru.
Termín vznikl odvozením od termínu heliograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá se z řec. slov ἥλιος [hélios] „Slunce“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“; tj. doslova „záznam o slunci“.
česky: heliogram; angl: sunshine record; slov: heliogram; fr: héliogramme m; rus: гелиограмма  1993-a1
Sonnenscheinschreiber m
syn. slunoměr.
Termín se skládá z řec. ἥλιος [hélios] „Slunce“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: heliograf; angl: heliograph; slov: heliograf; fr: héliographe m; rus: гелиограф  1993-a1
Sonnenstrahlung f
elmag. a korpuskulární záření vysílané Sluncem. Elmag. záření povrchu Slunce má vlnové délky mezi 0,1 až 10 µm s max. energií u vlnové délky 0,475 µm. Na horní hranici atmosféry vytváří při stř. vzdálenosti Země od Slunce zářivý tok, který má na ploše kolmé ke směru dopadu intenzitu (1 366 ± 5) W.m–2, nazývaný solární konstanta. Rozdělení energie ve slunečním spektru lze v hrubém přiblížení aproximovat Planckovým zákonem. Z Wienova zákona vyplývá, že povrch Slunce můžeme pokládat za černé těleso zářící při teplotě asi 6 100 K. Převážná část energie záření Slunce je přenášena v oboru krátkovlnného záření. Záření Slunce se dělí na ultrafialovou složku o vlnových délkách menších než 0,4 µm, tvořící při vstupu do zemské atmosféry přibližně 7 % celkového záření Slunce, na viditelné záření (47 % záření Slunce) a na infračervené sluneční záření s vlnovými délkami většími než 0,73 µm (46 % záření Slunce).
česky: záření Slunce; angl: solar radiation; slov: žiarenie Slnka; rus: солнечная радиация  1993-a3
Sonnenwende (Sonnwende)
okamžik, kdy Slunce dosáhne v rámci svého zdánlivého ročního pohybu po ekliptice maximální úhlové vzdálenosti od světového rovníku neboli deklinace, která při současném sklonu zemské osy činí cca 23,44°. Letní (zimní) slunovrat nastává v současnosti na severní (jižní) polokouli nejčastěji 21. června, může se však vyskytnout i o den dříve nebo později. Obdobně je tomu na severní (jižní) polokouli se zimním (letním) slunovratem s nejčastějším výskytem 21. prosince. Ve dni s letním slunovratem vystupuje Slunce na daném místě během roku nejvýše nad obzor, při slunovratu zimním pak nejníže nad obzor, popř. klesá v polárních oblastech nejhlouběji pod obzor. Slunovrat má zásadní význam při členění roku na jednotlivé sezony, přičemž letní slunovrat odděluje astronomické léto od astronomického jara, zimní slunovrat astronomickou zimu od astronomického podzimu. S dobou zejména kolem letního slunovratu je spojena řada zajímavých atmosférických jevů, např. výskyt nočních svítících oblaků nebo tzv. bílé noci ve vyšších zeměpisných šířkách.
česky: slunovrat; angl: solstice; slov: slnovrat; rus: солнцестояние  2019
Sonnenwind m
spojitý výron plazmy ze sluneční koróny do okolního prostoru. Typická rychlost slunečního větru dosahuje hodnot přibližně od 300 do 750 km.s–1, přičemž sluneční plazma proniká do vzdáleností převyšujících padesátinásobek vzdálenosti Země od Slunce. Sluneční vítr je jednou z forem korpuskulárních toků. Ovlivňuje fyz. procesy v zemské magnetosféře a v horní atmosféře (polární záře, magnetické pole Země atd.). Viz též aktivita sluneční.
česky: vítr sluneční; angl: solar wind; slov: slnečný vietor; rus: солнечный ветер  1993-a3
Southern Oscillation f
cyklické zesilování a zeslabování Walkerovy cirkulace v atmosféře tropického Tichomoří. Tato oscilace se projevuje současným výskytem opačných anomálií tlaku vzduchu ve vých., resp. záp. části této oblasti, což umožňuje kvantifikaci této oscilace pomocí indexu jižní oscilace. Při záporné fázi dosahuje tlak vzduchu ve vých. části podnormálních hodnot a v záp. části vyšších hodnot oproti normálu, což vede k zeslabení pasátů. Naopak nárůst rozdílu tlaku vzduchu mezi vých. a záp. Tichomořím při kladné fázi jižní oscilace způsobuje zesílení pasátů. Záporná fáze jižní oscilace souvisí s jevem El Niño, kladná fáze s jevem La Niña; po objevení tohoto vztahu bylo počátkem 80. let 20. století zavedeno souborné označení ENSO.
česky: oscilace jižní; angl: Southern Oscillation; slov: južná oscilácia; rus: южноe колебание  2014
Southern Oscillation Index m
(SOI) – ukazatel aktuální fáze jižní oscilace a jeden z indikátorů ENSO, založený na porovnání tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře na Tahiti ve Francouzské Polynésii (pT) a v australském Darwinu (pD). Má více variant; např. NOAA používá vztah
SOI=(pT p¯TσT pDp¯D σD)1σTD,
kde aktuální měsíční průměry tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře jsou standardizovány dlouhodobým průměrem a směrodatnou odchylkou od průměru (σT a σD) v daném kalendářním měsíci, načež je jejich rozdíl normován směrodatnou odchylkou hodnot pT od pD pro daný kalendářní měsíc (σTD).
česky: index jižní oscilace; angl: Southern Oscillation Index; slov: index južnej oscilácie; rus: индекс южного колебания  2014
sozio-ökonomische Dürre f
sucho definované pomocí ekonomických ukazatelů, kdy poptávka po nejrůznějších produktech a službách nemůže být uspokojena v důsledku nedostatku vody. Bývá vyvoláno meteorologickým, agronomickým nebo hydrologickým suchem, podstatnou roli však hrají i antropogenní faktory, jako rychlost socioekonomického vývoje, vodohospodářská opatření apod.
česky: sucho socioekonomické; angl: socio-economic drought; slov: socioekonomické sucho  2014
Spaltung des konvektiven Sturm f
proces, při kterém se jedna konvektivní buňka rozdělí na dvě buňky se vzájemně opačně rotujícími výstupnými proudy, resp. mezocyklonami. Tento proces je podmíněn prostředím se silnou instabilitou a silným vertikálním střihem větru ve spodních vrstvách bouře. V ideálním případě, kdy nedochází ke stáčení směru větru s výškou, může dojít k vytvoření páru osově symetrických supercel, z nichž jedna rotuje anticyklonálně a druhá cyklonálně. Cyklonálně rotující supercela se pak většinou odklání vpravo od šíření původních cel a anticyklonálně rotující supercela vlevo. V běžnějších případech stáčení směru větru s výškou dochází k zesílení jedné ze supercel a zániku druhé supercely. V prostředí s pravotočivým stáčením střihu větru vzniká pouze cyklonálně rotující supercela, která se šíří vpravo od původního šíření cel, v prostředí s levotočivým stáčením střihu větru vzniká anticyklonálně rotující supercela, která se šíří vlevo od původního šíření cel.
česky: štěpení konvektivní bouře; angl: convective storm splitting; slov: štiepenie konvektívnej búrky  2014
SPECI m
česky: SPECI; angl: SPECI; slov: SPECI  2014
SPECI-Wettermeldung f
meteorologická zpráva pro letecké účely vysílaná mimo pravidelné zpravodajské termíny s cílem zvýšit operativnost řízení letové činnosti. Vysílá se při stanovené míře zhoršení i zlepšení povětrnostních podmínek. Sestavuje se podle kódu SPECI. Pro vysílání zprávy SPECI jsou přesně definována kritéria, zahrnující změny směru, rychlosti a nárazů větru, dále změny dohlednosti a dráhové dohlednosti, provozně význačné oblačnosti a výskyt význačných jevů počasí. Viz též zpráva o náhlé změně počasí.
česky: zpráva letecká meteorologická mimořádná (SPECI); angl: Aerodrome special meteorological report (SPECI); slov: zvláštna letecká meteorologická správa; rus: СПЕЦИ  1993-a3
Spektralband n
spojitý interval elmag. spektra vymezený dvěma vlnovými délkami (frekvencemi, vlnočty).
česky: pásmo spektrální; angl: spectral band; slov: spektrálne pásmo; rus: спектральная полоса  1993-a1
Spektralbereich m
označení části spektrálního pásma, ve kterém se měří elektromagnetiké záření nějakým konkrétním přístrojem, např. radiometrem. Je technicky definován použitým rozsahem spektrálního pásma a technickými parametry použitého senzoru přístroje umožňujícími kalibraci dat.
česky: kanál spektrální; angl: spectral channel; slov: spektrálny kanál; rus: спектральный канал  1993-a2
spektrale Strahldichte f
poměr L zářivosti dI elementu plošného zdroje o velikosti dS a průmětu této plochy do roviny kolmé k uvažovanému směru zářivého toku, tj.
L=dIdS.cosα,
kde α značí úhel sevřený normálou k ploše zdroje a směrem zářivého toku. Jednotkou záře je W.m–2.sr–1.
česky: zář; angl: radiance, radiant intensity per unit area; slov: merná žiarivosť; rus: заря, излучениe  1993-a1
Spektralkanal m
označení části spektrálního pásma, ve kterém se měří elektromagnetiké záření nějakým konkrétním přístrojem, např. radiometrem. Je technicky definován použitým rozsahem spektrálního pásma a technickými parametry použitého senzoru přístroje umožňujícími kalibraci dat.
česky: kanál spektrální; angl: spectral channel; slov: spektrálny kanál; rus: спектральный канал  1993-a2
Spektroradiometer n
přístroj k měření spektrální intenzity toku dopadajícího záření v různých vlnových oblastech elektromagnetického záření. Spektroradiometry se používají většinou při pozemních i družicových měřeních obsahu a rozložení jednotlivých složek a parametrů zemské atmosféry.
česky: spektroradiometr; angl: Spectrometer; slov: spektrorádiometer; rus: спектрометр  2014
Sperrschicht f
vrstva v atmosféře v určité výšce nad zemským povrchem, která tvoří překážku výstupným pohybům a vert. turbulentnímu promíchávání vzduchu. Zadržující teplotní vrstva je souborným označením pro atm. vrstvy s výškovou inverzí teploty vzduchu nebo s izotermií, popř. vrstvy s malým vert. poklesem teploty vzduchu v porovnání s níže i výše ležícími vrstvami.
česky: vrstva teplotní zadržující; angl: intercepting layer; slov: zadržujúca teplotná vrstva; rus: задерживающий слой  1993-a3
spezifische Feuchte f
syn. vlhkost vzduchu specifická – charakteristika vlhkosti vzduchu s, která udává hmotnost vodní páry v jednotce hmotnosti vlhkého vzduchu, tj.
s=mvmv +md,
kde mv značí hmotnost vodní páry a md hmotnost suchého vzduchu v daném objemu vlhkého vzduchu. Měrnou vlhkost vzduchu lze vyjádřit pomocí tlaku vodní páry e a tlaku vzduchu p vztahem:
s=εep( 1ε)eεep,
kde konstanta ε ≈ 0,622 je poměr měrné plynové konstanty pro suchý vzduch a pro vodní páru. Měrná vlhkost vzduchu je bezrozměrná veličina, která v atmosféře dosahuje hodnot řádu 10–3. V meteorologii ji proto často udáváme v jednotkách g.kg–1. Číselnou hodnotou se měrná vlhkost blíží hodnotě směšovacího poměru vodní páry.
česky: vlhkost vzduchu měrná; angl: specific humidity; slov: merná vlhkosť vzduchu (špecifická); rus: удельная влажность  1993-b3
spezifische Feuchte f
česky: vlhkost vzduchu specifická; slov: špecifická vlhkosť vzduchu  1993-a3
spezifische Gaskonstante f
konstanta úměrnosti ve stavové rovnici daného ideálního plynu. Je vlastností plynu a lze ji vyjádřit vztahem R = R* / m, kde R* je univerzální plynová konstanta a m značí relativní (poměrnou) molekulovou hmotnost plynu. Pro suchý vzduch platí Rd = 287,04 J.kg–1.K–1 a pro vodní páru je Rv = 461,5 J.kg–1.K–1. Ve stavové rovnici pro vlhký vzduch používáme hodnotu Rd a teplotu nahrazujeme hodnotou teploty virtuální. Viz též teplo měrné, Mayerův vztah.
česky: konstanta plynová měrná; angl: specific gas constant; slov: merná plynová konštanta; rus: удельная газовая постоянная  1993-a3
spezifische Wärme f
množství tepelné energie potřebné k ohřátí látky jednotkové hmotnosti o 1 K. U plynů rozlišujeme měrné teplo při stálém tlaku cp a měrné teplo při stálém objemu cv. Měrné teplo plynů závisí na teplotě a tlaku a lze je přímo měřit. V rozsahu podmínek běžných v atmosféře lze tuto závislost zanedbat a považovat hodnoty cp a cv za konstantní. Pro suchý vzduch lze užít hodnoty pro 273,16 K: cpd = 1 004 J.kg–1.K–1, cvd = 717 J.kg–1.K–1. Ve vlhkém vzduchu o směšovacím poměru vodní páry rv je možné použít přibližné vztahy:
cpcpd(1+0.86 rv),cvc vd(1+0.96rv).
Viz též vztah Mayerův.
česky: teplo měrné; angl: specific heat; slov: merné teplo; rus: удельная теплoтa, удельная теплоемкость  1993-a3
spezifische Wärme f
dříve používaný termín pro teplo měrné.
česky: teplo specifické; slov: špecifické teplo  1993-a1
spezifisches Volumen n
objem jednotky hmotnosti látky. Udává se v m3.kg–1 a je převrácenou hodnotou hustoty látky. V meteorologii se setkáváme zejména s měrným objemem vzduchu.
česky: objem měrný; angl: specific volume; slov: merný objem; rus: удельный объем  1993-a3
spissatus
(spi) [spisátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje závojovitý oblak, který je opticky tak hustý, že se proti Slunci zdá šedavý. Označení spissatus se používá u druhu cirrus.
česky: spissatus; angl: spissatus; slov: spissatus; rus: плотные облака  1993-a2
spontane Konvektion f
zast. označení vyvýšené konvekce.
česky: konvekce spontánní; angl: spontaneous convection; slov: spontánna konvekcia  1993-a3
spontane Kristallisation f
proces spontánního mrznutí přechlazených kapiček v atmosféře homogenní nukleací ledu. Probíhá bez zjevné přítomnosti ledových jader a ostatních příměsí uvnitř přechlazených kapek. Spontánní krystalizace může podle pozorování nastat v oblacích při poklesu teploty pod –40 °C, někteří autoři však nevylučují možnost existence čisté přechlazené vody i při teplotách ještě nižších (–65 °C až –70 °C).
česky: krystalizace spontánní; angl: spontaneous freezing; slov: spontánna kryštalizácia; rus: самопроизвольная кристаллизация, спонтанная кристаллизация  1993-a3
spontane Nukleation f
syn. nukleace spontánní – ve fyzice oblaků a srážek označuje nukleaci vody a ledu, která probíhá spontánně, náhodnými kolizemi molekul nebo podkritických molekulárních shluků ve vodní páře nebo vodě, bez účasti kondenzačních a ledových jader. Za běžných podmínek v atmosféře k homogenní nukleaci nedochází; přítomnost kondenzačních a ledových jader zajišťuje přednostní uplatnění heterogenní nukleace. Hodnoty přesycení vodní párou, které odpovídají detekovatelné rychlosti homogenní nukleace a klesají s rostoucí teplotou, jsou řádu 102 %. Viz též nukleace heterogenní.
česky: nukleace homogenní; angl: homogeneous nucleation, spontaneous nucleation; slov: homogénna nukleácia; rus: гомогенная нуклеация, спонтанная нуклeация  1993-b3
sporadische E-Schicht f
syn. vrstva Es – vrstva v ionosféře vznikající občas v oblasti výskytu vrstvy E. Na rozdíl od normální vrstvy E se vyskytuje také v noci. Má obláčkovitou, nesouvislou strukturu. Tato velmi tenká vrstva (jednotky km) vzniká zejména ve stř. zeměp. šířkách. Nejčastěji se objevuje ve formě malých oblaků v letních měsících. Její vznik je zapříčiněn dynamickými procesy v atmosféře, zejména střihem větru, které způsobí místní zvýšení hustoty volných elektronů. Tvoří se náhle a její délka trvání se pohybuje v řádu minut až hodin. Vznik Es vrstvy nezávisí jednoznačně na sluneční aktivitě. Malá oblaka intenzivní ionizace významně podporují odrazivost rádiových signálů o frekvencích až desítek či stovek MHz. Údaje o výšce se liší, udává se hodnota výšky v rozmezí 100–160 km. Maximální koncentrace iontů v Es vrstvě může být vyšší než ve vrstvách, které leží výše, a částečně nebo úplně tak znemožňuje pozemní ionosférické sondování.
česky: vrstva E sporadická; angl: sporadic E-layer; slov: sporadická E-vrstva; rus: спорадический слой Е  1993-a3
Sprühregen m
poměrně stejnoměrné, husté kapalné srážky, složené výhradně z velmi malých kapiček o průměru menším než 500 µm. Mrholení nejčastěji vypadává z hustých vrstev oblaku druhu stratus, dosahujícího někdy až k zemi. Zvláště v chladné roční době se často vyskytuje po přechodu teplé frontyteplém sektoru cyklony. Mrholení patří mezi hydrometeory. Viz též déšť, mrholení mrznoucí.
česky: mrholení; angl: drizzle; slov: mrholenie; rus: морось  1993-a2
Sprühregen mit Glatteisbildung m
česky: mrholení namrzající; angl: freezing drizzle; slov: namŕzajúce mrholenie; rus: замерзающая морось  2014
Sprühregentropfen m
kapka vody o průměru menším než 500 µm vypadávající z oblaků nebo z mlhy na zemský povrch. Viz též mrholení.
česky: kapka mrholení; angl: drizzle droplet; slov: kvapka mrholenia; rus: капля мороси  1993-a3
Sprung-Formel f
psychrometrický vzorec používaný k praktickému určení vlhkosti vzduchu z údajů Assmannova psychrometru. Má tvar:
e=es-A(T-T )p/755, kde e je tlak vodní páry v místě měření v torrech, es tlak nasycené vodní páry v torrech při teplotě udávané vlhkým teploměrem, p značí tlak vzduchu v torrech, A je psychrometrický koeficient, jehož hodnota je pro uměle ventilovaný psychrometr a pro vodu 0,5 (pro led 0,43), T značí teplotu suchého teploměru a T' teplotu vlhkého teploměru. Vzorec je pojmenován podle něm. meteorologa A. Sprunga (1848–1909).
česky: vzorec Sprungův; angl: Sprung formula; slov: Sprungov vzorec; rus: формула Шпрунга  1993-a2
squall line f
silná forma čáry instability s výskytem více či méně lineárně uspořádaných silnějších konvektivních bouří. Jednotlivé bouře mohou být zcela oddělené bezoblačným prostorem, nebo jsou naopak propojeny, vzájemně interagují, a vytvářejí tak organizovaný mezosynoptický konvektivní systém. Squall line se často vyskytuje před studenou frontou a výjimečně i za ní. Bývá za ni rovněž považována konvekce tzv. dryline, vyskytující se na severoamerických Velkých pláních. Pokud se squall line vyskytuje před studenou frontou, mohou být doprovodné projevy počasí daleko výraznější než na samotné frontě. Do češtiny se někdy nepřesně překládá jako obecnější pojem čára instability nebo nevhodně jako čára húlav.
česky: squall line; angl: squall line; slov: squall line; rus: линия шквалов  2014
St. Helena-Antizyklone f
syn. anticyklona jihoatlantická – teplá, vysoká a kvazipermanentní anticyklona nad již. částí Atlantského oceánu se středem často v oblasti ostrova Svaté Heleny. Rozkládá se v subtropických šířkách mezi Jižní Amerikou a již. Afrikou. V období léta na již. polokouli se přesouvá jižněji, v období zimy severněji. Svatohelenská anticyklona patří mezi permanentní akční centra atmosféry.
česky: anticyklona svatohelenská; angl: South Atlantic anticyclone; slov: svätohelenská anticyklóna; fr: anticyclone de Sainte-Hélène m, anticyclone de l'Atlantique Sud m; rus: антициклон острова Святой Елены, южноaтлантический антициклон  1993-a3
St. Helena-Antizyklone f
česky: anticyklona jihoatlantická; angl: South Atlantic anticyclone; slov: juhoatlantická anticyklóna; fr: anticyclone de l'Atlantique Sud m, anticyclone de de Sainte-Hélène m; rus: южноатлантический антициклон  1993-a1
St.-Elms-Feuer n
syn. světlo Eliášovo – označení pro hrotový výboj, který se projevuje viditelným světelným zářením, někdy i zvukově (praskotem). Vzniká nejčastěji pod cumulonimbem na přirozených nebo umělých hrotech (např. na špičkách věží, na stožárech a komínech lodí) nebo na vrcholcích hor a stromů. V historických pojednáních se např. popisuje výskyt ohně svatého Eliáše na stěžních Kolumbových plachetnic a v Cézarových zápiscích na hrotech kopí římských vojsk. Vzácně se stává, že toto světelné záření je viditelné za bouřky okolo naježených vousů a vlasů osob na vrcholcích hor. Český název jevu chybně navozuje souvislost se starozákonním prorokem Eliášem. Cizojazyčné ekvivalenty však vesměs obsahují jméno Elmo, což neodpovídá jménu Eliáš, nýbrž představuje jednu ze dvou variant italského překladu jména Erasmus (Elmo, Erasmo). Jde o Erasma z Antiochie, uváděného též jako Erasmus z Formie, křesťanského světce a mučedníka z doby římského císaře Diokleciána. Ten byl zejména ve středomořské oblasti uctíván námořníky a vzýván při bouřích jako ochránce před úderem blesku do lodi (nejčastěji do stěžně), což souviselo s legendárně popisovanou událostí v jeho životě.
česky: oheň svatého Eliáše; angl: St. Elmo's fire; slov: oheň svätého Eliáša; rus: огонь св. Эльма  1993-a3
stabile Luftmasse f
vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části stabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient menší než nasyceně adiabatický. Ve stabilní vzduchové hmotě se často vyskytují inverze teploty, izotermie a jen malá turbulence. Při dostatečné vlhkosti vzduchu v ní vznikají mlhy nebo nízké vrstevnaté oblaky, hlavně v chladné části roku. Viz též hmota vzduchová instabilní.
česky: hmota vzduchová stabilní; angl: stable air mass; slov: stabilná vzduchová hmota; rus: устойчивая воздушная масса , устойчивая масса воздуха  1993-a3
stabile Wellen f/pl
1. obecně vlny, jejichž amplituda se s časem nebo s postupem při prostorovém šíření vlnového rozruchu nemění. 2. v synoptické meteorologii pojem stabilní vlna obvykle označuje frontální vlnu, jejíž amplituda s časem neroste.
česky: vlny stabilní; angl: stable waves; slov: stabilné vlny  2014
Stabilisierung der Antizyklone f
méně často používané označení pro proces, během něhož postupující anticyklona, která obyčejně uzavírá sérii cyklon, ztrácí pohyb a mohutní. Izobary se přitom stávají stále symetričtějšími vůči jejímu středu a zvětšuje se její vert. rozsah. Viz též mohutnění anticyklony.
česky: stabilizace anticyklony; angl: stabilization of anticyclone; slov: stabilizácia anticyklóny  1993-a3
Stabilitätsindex m
číselně vyjádřená míra vertikální stability atmosféry. Indexy stability zpravidla hodnotí kombinovaný vliv teploty a vlhkosti vzduchu ve vybraných hladinách nebo vrstvách. Využívají se zejména pro předpověď vývoje konv. jevů, zejména vývoje přeháněk a bouřek. Výhodou indexů stability je jednoduchost výpočtu, která umožňuje stanovení indexů na základě údajů získaných radiosondážním měřením. V současné době se řada indexů stanoví i z výsledků modelu numerické předpovědi počasí. Mezi nejznámější indexy stability patří Faustův index, K-index, Lifted index, Showalterův index, SWEAT index, Total Totals index. Hodnota indexu stability roste s růstem vertikální stability atmosféry. Pokud se index vyjádří ve tvaru, kdy jeho hodnota roste s růstem vertikální instability atmosféry, označuje se také jako index instability.
česky: index stability; angl: stability index, convective index; slov: index stability; rus: индекс устойчивости (неустойчивости)  1993-a3
Stabilitätsmaß f
dynamické meteorologii veličina definovaná vztahem Γ = γ - γd pro nenasycený vzduch a Γ = γ - γs pro vzduch nasycený vodní párou (γ, γd, γs po řadě značí vertikální teplotní gradient, suchoadiabatický teplotní gradient a nasyceně adiabatický gradient). Míra stability charakterizuje stabilitní poměry v atmosféře a používá se zejména v prognostických modelech atmosféry. Viz též stabilita atmosféry.
česky: míra stability; angl: stability degree; slov: miera stability; rus: мера устойчивости  1993-a1
Stabilitätsparameter m
kvantit. vyjádření stabilitních podmínek, tj. stability nebo instability teplotního zvrstvení atmosféry. V širším smyslu mezi stabilitní parametry patří např. vert. teplotní gradient, Bruntova-Vaisalova frekvence a dále parametry, které zahrnují nejen termické, ale i dynamické charakteristiky stavu atmosféry, tj. parametry typu Richardsonova čísla, nebo pro přízemní vrstvu atmosféry poměr z/L, kde z je výška nad zemským povrchem a L je Obuchovova délka. Viz též vertikální instabilita atmosféry, klasifikace stabilitní.
česky: parametr stabilitní; angl: stability parameter; slov: parameter stability; rus: параметр устойчивости  1993-a3
Stadtklima n
klima velkých měst a průmyslových aglomerací, které se vytváří za spolupůsobení specifického aktivního povrchu měst, antropogenní produkce tepelné energie a průmyslové, dopravní i jiné činnosti ve městech. Aktivní povrch měst je tvořen střechami a stěnami budov, vozovkami s umělým povrchem, malou plochou zeleně a jeho vlastnosti závisí i na typu zástavby, šířce ulic apod. Od klimatu přilehlého venkovského okolí se městské klima zpravidla liší nižší prům. rychlostí větru, vytvářením tepelného ostrova města (projevuje se vyššími denními i roč. průměry teploty vzduchu), nižší relativní vlhkostí vzduchu, sníženou dohledností a podstatně vyššími emisemi znečišťujících látek, které unikají do atmosféry z různých zdrojů znečištění (tepelné elektrárny, teplárny, továrny, domácí topeniště, spalovací motory aj.). Větší znečištění ovzduší ve městech se projevuje snížením slunečního záření. Městským klimatem se zabývá klimatologie měst. Viz též smog, znečištění ovzduší tepelné.
česky: klima městské; angl: urban climate; slov: mestská klíma; rus: городской климат  1993-b2
Städtklimatologie f
syn. klimatologie urbanistická – část mezoklimatologie a mikroklimatologie aplikovaná na problémy velkých měst a průmyslových aglomerací. Její součástí je i klimatologie mezní vrstvy atmosféry a klimatologie znečištění ovzduší. Z hlediska mezoklimatu jde o interakci města nebo průmyslové oblasti jako celku s okolím, z hlediska mikroklimatu o části města, jako náměstí, ulice, dvory, např. v úzké součinnosti s bioklimatologií o hodnocení pohody ve venkovních prostorech zástavby apod. Do městské klimatologie zasahují i otázky hygieny ovzduší měst. Městská klimatologie je jednou z pomocných vědních disciplín pro urbanismus, tj. nauku o městě. Viz též klima městské.
česky: klimatologie měst; angl: polisclimatology, urban climatology; slov: mestská klimatológia; rus: климатология городов  1993-a3
Stadtklimatologie f
česky: klimatologie urbanistická; angl: urban climatology; slov: urbanistická klimatológia; rus: городскaя климатология, климатология городов  1993-a1
Standardatmosphäre f
model atmosféry, vypočtený na základě rovnice hydrostatické rovnováhy za předpokladu, že vzduch je ideální plyn. Standardní atmosféra udává hypotetické vert. rozložení tlaku, teploty a hustoty suchého vzduchu v atmosféře během celého roku ve středních zeměp. šířkách. Různé modely standardní atmosféry používají odlišné hodnoty zákl. prvků (tlak, teplota a hustota vzduchu, vertikální gradient teploty, plynová konstanta a tíhové zrychlení) a různý počet a výškový rozsah modelových vrstev. V letecké meteorologii je dohodnuto používat mezinárodní standardní atmosféru ICAO.
česky: atmosféra standardní; angl: standard atmosphere; slov: štandardná atmosféra; fr: atmosphère standard f; rus: стандартная атмосфера  1993-a3
Standardbarometer n
tlakoměr etalonový, který je vybrán členským státem Světové meteorologické organizace nebo oblastním sdružením WMO jako zákl. přístroj pro srovnávání tlakoměrů na území své působnosti. V současné době se v České republice metrologicky navazují staniční tlakoměry na národní etalon tlaku prostřednictvím hlavního etalonu organizace (ČHMÚ). Při kalibraci se přenáší hodnoty tlaku z pracovního tlakoměru až na etalon nejvyšší kvality prostřednictvím etalonu kalibrační laboratoře. Zásadou je mít etalon tlaku minimálně dvakrát přesnější než dané pracovní měřidlo. V případě ČHMÚ se jedná o číslicový tlakoměr RPM4 od firmy FLUKE DH Instruments, který je navázaný na primární etalon Českého metrologického institutu - Pístový tlakoměr, typ DHI PG 7601 s rozšířenou nejistotou měření 0,3 Pa +0,0011 % z měřené hodnoty. Viz též kalibrace meteorologických přístrojů.
česky: tlakoměr standardní; angl: standard barometer; slov: štandardný tlakomer  1993-a3
Standardbeobachtungstermin m
čas, ke kterému se vztahují meteorologická měření a pozorování, určený WMO.
česky: čas pozorování standardní; angl: standard time of observation; slov: štandardný čas pozorovania; fr: heure standard d'observation f; rus: стандартный срок наблюдения  1993-a3
Standarddruckfläche f
izobarická hladina vybraná mezinárodní dohodou pro popis podmínek v atmosféře. Za standradní jsou zvoleny hladiny 1 000, 925, 850, 700, 500, 400, 300, 250, 200, 150, 100, 70, 50, 30, 20 a 10 hPa. Údaje o výšce hladin a hodnotách jednotlivých prvků v nich měřených jsou předávány povinně ve zprávách TEMP a TEMP SHIP. Ve zprávách PILOT a PILOT SHIP se uvádějí hodnoty směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách 850 až 10 hPa. Výše položené synoptické stanice (v ČR ve výšce nad 550 m. n. m.) uvádějí ve zprávách SYNOP výšku stanovené standardní izobarické hladiny místo tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře.
česky: hladina izobarická standardní; angl: standard isobaric surface, standard pressure level; slov: štandardná izobarická hladina; rus: стандартная изобарическая поверхность  1993-b3
standarde Radioatmosphäre f
model atmosféry používaný při řešení úloh spojených s výpočty efektivního dosahu radiolokace objektů, radiokomunikačních spojů, při projekci radiolokačních, spojových a jiných zařízení. V modelu standardní radioatmosféry klesá teplota vzduchu s výškou o 6,5 °C na 1 km, tlak vzduchu klesá s výškou podle barometrické formule a tlak vodní páry e podle empirického vztahu A. Ch. Chrgiana
eh=e0exp[ h(bhc)],
kde h je výška v km a konstanty b a c závisejí na roční době v rozmezí 0,1112 ≤ b ≤ 0,2181; 0,0286 ≤ c ≤ 0,0375. Index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu n je pro troposférické výšky lineárně závislý na h a pro stř. zeměp. šířky platí
dn/dh= 4,0.106km1.
Dále se ve standardní atmosféře zavádí efektivní poloměr Země místo skutečného poloměru Země a vztah poloměru zakřivení paprsku vzhledem k zakřivení Země s ohledem na atmosférickou refrakci. Hodnoty stavových veličin pro standardní radioatmosféru jsou tabelovány.
česky: radioatmosféra standardní; angl: standard radioatmosphere; slov: štandardná rádioatmosféra  1993-a2
Standardkoordinatensystem n
pravoúhlá relativní souřadnicová soustava, v níž osa x směřuje na východ, osa y na sever a osa z vzhůru. Osy x a y přitom leží v rovině tečné k ideálnímu zemskému povrchu. Viz též soustava souřadnicová přirozená.
česky: soustava souřadnicová standardní; angl: standard coordinate system; slov: štandardná súradnicová sústava  1993-a2
Standardpyrheliometer n
pyrheliometr, který je používán jako referenční etalon pro kalibraci krátkovlnných radiometrů (provozní pyrheliometry, pyranometry). Standardní pyrheliometry slouží především jako národní, regionální a světové referenční přístroje reprezentující mezinárodní pyrheliometrickou stupnici. Národním etalonem pro měření slunečního záření v ČR je absolutní dutinový pyrheliometr typ HF č. 30497 (výrobce Eppley Laboratories, USA) udržovaný v ČHMÚ. Přístroj je v pravidelných intervalech porovnáván vůči světovému standardu ve Světovém radiačním středisku WMO v Davosu, Švýcarsko.
česky: pyrheliometr standardní; angl: standard pyrheliometer; slov: štandardný pyrheliometer  1993-a3
Stärke der Front f
kvalitativně posuzovaná charakteristika a tendence dějů probíhajících na atmosférické frontě včetně frontogeneze a frontolýzy. Opírá se zpravidla o velikost změn hodnot meteorologických prvků a průběh povětrnostních jevů při přechodu fronty.
česky: intenzita fronty; angl: intensity of front; slov: intenzita frontu; rus: интенсивность фронта  1993-a1
Stärke des Erdblitzes f
veličina vyjadřující plošnou hustotu blesků mezi oblakem a zemí směřujících do země za jednu bouřkovou událost, den s bouřkou nebo rok. V tech. praxi se udává prům. hustota úderů blesku na 1 km2 za rok, odvozená z dlouhodobého pozorování. Mapy intenzity výbojů blesku do země jsou nejvhodnějším výchozím podkladem pro stanovení pravděpodobnosti úderu blesku do objektu.
česky: intenzita blesků do země; angl: ground discharge rate; slov: intenzita bleskov do zeme; rus: интенсивность разрядов молний в землю  1993-b3
Stärke des Wolkenblitzes f
veličina vyjadřující plošnou hustotu blesků mezi oblaky za jednu bouřkovou událost, den s bouřkou nebo za rok. V tech. praxi se udává prům. hustota výbojů na 1 km2 za rok, odvozená z dlouhodobého pozorování.
česky: intenzita blesků mezi oblaky; angl: cloud to cloud lightning intensity; slov: intenzita bleskov medzi oblakmi; rus: интенсивность разрядов молний между облаками  1993-b2
starker Abwind m
[daunbé(r)st] – extrémně silný sestupný konvektivní proud v rámci konvektivní bouře, který je příčinou vzniku ničivých divergujících větrů u zemského povrchu. Horiz. průměr tohoto jevu se pohybuje v rozmezí metrů až desítek kilometrů. Downburst je vázán na konvektivní oblaky, ne však vždy nutně druhu cumulonimbus. Podle horiz. rozsahu ničivých větrů se downburst dělí na macroburstmicroburst. Pro termín downburst, převzatý z angličtiny, se občas používá čes. termín propad studeného vzduchu.
Termín zavedi japonsko-amer. meteorolog T. T. Fujita v r. 1976. Odvodil ho od termínu downdraft, aby odlišil jeho zvlášť intenzivní případy. Skládá se z angl. down „dole, dolů“ a burst „výbuch, poryv“.
česky: downburst; angl: downburst; slov: downburst; fr: rafale descendante f; rus: нисходящий порыв  1993-a3
starker Wind m
vítr o prům. rychlosti 10,8 až 13,8 m.s–1 nebo 39 až 49 km.h–1. Odpovídá šestému stupni Beaufortovy stupnice větru. Ve výkazech met. pozorování je jako silný vítr uváděn vítr o prům. rychlosti větru 10,8 až 17,1 m.s–1. V době, kdy stanice nebyly vybaveny větroměrnými přístroji, byl jako silný vítr uváděn vítr odpovídající 6. až 7. stupni Beaufortovy stupnice.
česky: vítr silný; angl: strong breeze; slov: silný vietor; rus: сильный ветер  1993-a3
Starkregen m
lid. výraz pro silný déšť. Nejčastěji se jedná o déšť přívalový.
česky: liják; angl: rain gush; slov: lejak; rus: ливень  1993-a3
Startwettervorhersage f
letecká předpověď počasí obsahující informace o met. podmínkách nad vzletovou a přistávací dráhou nebo systémem vzletových a přistávacích drah letiště. Jde nejméně o předpověď směru, rychlosti a nárazů přízemního větru, předpověď teploty vzduchu a tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře podle standardní atmosféry (QNH). Předpověď pro vzlet se vydává v otevřené řeči nebo ve formě zkratek Mezinárodní organizace civilního letectví v období 3 hodiny před plánovaným časem vzletu.
česky: předpověď pro vzlet; angl: take-off forecast; slov: predpoveď pre vzlet; rus: прогноз погоды для взлета  1993-b3
Statik der Atmosphäre f
část meteorologie zabývající se prostorovým rozložením stavových veličin v atmosféře, tj. rozložením tlaku, teploty a hustoty vzduchu. Přitom se předpokládá, že atmosféra je nepohyblivá vůči zemskému tělesu. Do statiky atmosféry patří mimo jiné problémy hydrostatické rovnováhy a stability teplotního zvrstvení. Viz též dynamika atmosféry.
česky: statika atmosféry; angl: statics of atmosphere; slov: statika atmosféry  1993-a1
Station für Messungen in der atmosphärischen Grenzschicht f
meteorologická stanice, jejíž přístroje nebo jejich čidla jsou umístěna v mezní vrstvě atmosféry. Podle použité techniky a zaměření stanice na ní mohou probíhat stožárová meteorologická měření, měření upoutanou sondou, letadlový průzkum počasí apod. Většinou měření této stanice navazuje na měření synoptické stanice nebo speciální stanice a bývá nejčastěji využíváno k výzkumu šíření příměsí v ovzduší od zdrojů těchto škodlivin. Viz též stanice meteorologická přízemnístanice meteorologická letadlová, stanice aerologická.
česky: stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry; angl: boundary layer station; slov: stanica merajúca v hraničnej vrstve atmosféry  1993-a3
Station mit ehrenamtlichen Beobachtern f
někdy používané pracovní označení meteorologické stanice, jejímiž pozorovateli jsou zacvičení dobrovolní spolupracovníci met. institucí, tedy osoby, které nejsou stálými zaměstnanci těchto institucí a zpravidla nemají ani met. odb. vzdělání. Viz též stanice profesionální.
česky: stanice dobrovolnická; angl: voluntary observer station; slov: dobrovoľnícka stanica  1993-a1
stationäre Antizyklone f
česky: anticyklona stacionární; angl: stationary anticyclone; slov: stacionárna anticyklóna; fr: anticyclone stationnaire; rus: стационарный антициклон  1993-a1
stationäre Front f
teor. model atmosférické fronty, která nemění svou polohu v prostoru. Vzduchové hmoty se pohybují přesně horizontálně bez výkluzných prvků po obou stranách frontálního rozhraní, rovnoběžně s ním, mají však vzájemně opačný směr pohybu. Reálné fronty nejsou stacionární, mohou být nanejvýš frontami kvazistacionárními.
česky: fronta stacionární; angl: stationary front; slov: stacionárny front; fr: front stationnaire m; rus: стационарный фронт  1993-a1
stationäre Wolke f
někdy používané označení pro orografický oblak, který se prakticky nepohybuje vzhledem k zemskému povrchu, i když se v hladině jeho vzniku vyskytuje silné proudění vzduchu.
česky: oblak stacionární; angl: standing cloud; slov: stacionárny oblak; rus: стоячее облако  1993-a3
stationäres Aktionszentrum n
syn. centrum atmosféry akční trvalé – akční centrum atmosféry, které je patrné na klimatologických mapách během celého roku. Poloha, rozsah a intenzita permanentních akčních center se nicméně do určité míry mění, a proto bývají označována i jako centra kvazipermanentní nebo semipermanentní. Takovými akčními centry jsou rovníková deprese, oceánské subtropické anticyklony (např. azorská anticyklona) a cyklony nad oceány ve vysokých zeměpisných šířkách (např. islandská cyklona).
česky: centrum atmosféry akční permanentní; angl: permanent atmospheric center of action; slov: permanentné akčné centrum atmosféry; fr: centre d'action de caractère permanent m; rus: постоянный центр действия  1993-a3
stationäres Aktionszentrum n
česky: centrum atmosféry akční trvalé; angl: permanent atmospheric center of action; slov: stále akčné centrum atmosféry; fr: centre d'action de caractère permanent m; rus: постоянный центр действия  1993-a1
Stationsbarometer n
přístroj pro měření tlaku vzduchu na meteorologické stanici. Zpravidla se umísťuje uvnitř budov nebo v ochranném krytu mimo budovu (jako součást automatické stanice), aby byl chráněn před nepříznivým vlivem počasí. Dříve se pro měření tlaku vzduchu na stanicích na území ČR používaly nádobkové rtuťové tlakoměry s redukovanou stupnicí. V současnosti se obvykle používají elektronické přístroje, zejména tlakoměry membránové.
česky: tlakoměr staniční; angl: station barometer; slov: staničný tlakomer  1993-a3
Stationshöhe über dem (mittleren) Meeresspiegel f
nadmořská výška pozemku meteorologické stanice v místě, kde je umístěn srážkoměr; pokud stanice nemá srážkoměr, je to nadm. výška pozemku stanice v místě, kde je umístěn staniční teploměr; nemá-li stanice ani srážkoměr, ani teploměr, nadm. výška stanice je definována jako prům. nadm. výška terénu okolí stanice.
česky: výška stanice nadmořská; angl: height of station above mean sea level; slov: nadmorská výška stanice  2014
Stationskennziffer f
označení met. stanice čísly nebo písmeny, které nahrazuje nebo doplňuje její název při předávání zpráv o počasí. Číselné označení WMO se skládá z dvoumístného oblastního indikativu a trojmístného indikativu stanice. Oblastní indikativ může být společný pro několik menších zemí (např. oblastní indikativ 11 je určen pro Rakousko, Českou republiku a Slovensko). Vlastní indikativ stanice je určen pro Českou republiku v rozsahu 400–799 (např. Praha-Ruzyně má 518, takže úplné WMO označení je 11518).Oblastní indikativy i indikativy stanic přiděluje Světová meteorologická organizace. Písmenné označení stanice CCCC (směrovací značka ICAO) se používá při předávání met. zpráv určených k zabezpečení letectví. Skládá se ze čtyř písmen, z nichž první dvě udávají stát (Česká republika má přiděleno LK) a další dvě označují letiště (např. Praha-Ruzyně má PR). Směrovací značky ICAO přiděluje Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
česky: indikativ stanice; angl: station designator, station index number, station number; slov: indikatív stanice; rus: индекс станции (международный, местный), номер станции, числовой индекс станции  1993-a3
Stationskreis m
kroužek na synoptické mapě, který je situován v místě meteorologické stanice a kolem něhož se zakreslují mezinárodně dohodnutým způsobem výsledky met. pozorování na této stanici. Poloha horských meteorologických stanic je vyznačena čtverečkem. Viz též model staniční.
česky: kroužek staniční; angl: middle part of surface plotting model; slov: staničný krúžok; rus: кружок станции  1993-a1
Stationsluftdruck m
tlak vzduchu změřený v nadmořské výšce tlakoměru. V dříve používaných rtuťových tlakoměrech bylo nutné odečtený údaj tlaku redukovat na teplotu rtuti 0 °C a započítat přístrojovou opravu.
česky: tlak vzduchu na stanici; angl: station pressure; slov: tlak vzduchu na stanici; rus: давление на уровне станции  1993-a3
Stationsmodell n
konvenčně uspořádaný zákres meteorologických prvků na synoptické mapě kolem staničního kroužku. Podle charakteru a měřítka synoptické mapy se používají různé typy staničních modelů. U některých met. prvků se ve staničním modelu zakresluje jen jejich výskyt pomocí symbolů, např. druh oblaků a meteorů, u jiných se do mapy vyznačuje jejich hodnota číselně nebo graficky. Staniční model se někdy slang. označuje jako „pavouk“. Viz též šipka větru.
česky: model staniční; angl: surface plotting model; slov: staničný model; rus: модель станции  1993-a2
Stationsthermometer n
základní přístroj pro měření teploty vzduchu na meteorologických stanicíchpozorovacích termínech. Na automatizovaných meteorologických stanicích je to elektrický teploměr s čidlem ve výšce 2 m nad povrchem země (sněhovou pokrývkou) v radiačním krytu. Na manuálních meteorologických stanicích je staničním teploměrem suchý teploměr s nádobkou ve stejné výšce, umístěný v meteorologické budce. Na profesionálních stanicích v ČR se používá suchý teploměr jako záložní přístroj.
česky: teploměr staniční; angl: station thermometer; slov: staničný teplomer  1993-a3
statische Grundgleichung f
česky: rovnice statiky atmosféry základní; angl: principal static's equation; slov: základná rovnica statiky atmosféry; rus: основное уравнение статики атмосферы  1993-a1
statische Stabilität der Atmosphäre f?
česky: stabilita atmosféry statická; angl: atmospheric static stability; slov: statická stabilita atmosféry  2014
statischer Druck m
tlak vyvolaný tíhou nepohybujícího se plynu v poli zemské tíže, popř. dalšími vnějšími silami působícími na tento plyn. Působí vždy kolmo na stěny libovolného tělesa vnořeného do daného plynu. V meteorologii lze za statický tlak pokládat tlak vzduchu změřený správně umístěným tlakoměrem. Viz též tlak celkový, tlak dynamický.
česky: tlak statický; angl: static pressure; slov: statický tlak  1993-a3
statistische Turbulenzmodelle n/pl
modely, jež vycházejí z fyzikálně ne zcela výstižného předpokladu, že turbulentní proudění má náhodnou povahu, a je tedy možno na ně aplikovat klasické statistické metody, při nichž je východiskem nalezení vhodných středních hodnot charakteristik uvažovaného proudění. Problémy definování a interpretace příslušných středních hodnot jsou potom zásadními otázkami struktury, vývoje a aplikací těchto modelů. Obecně jsou tyto modely tvořeny rovnicemi s vhodně formulovanými okrajovými, event. počátečními podmínkami, kdy právě zmíněné střední hodnoty vystupují v roli hledaných neznámých.
česky: modely turbulence statistické; angl: statistical models of turbulence; slov: statické modely turbulencie  2014
statistische Vorhersage f
předpověď meteorologických prvků a jejich kombinací, popř. meteorologických polí, vycházející ze znalostí statist. vlastností souborů met. prvků, vypracovávaná metodami mat. statistiky a teorie pravděpodobnosti. Ke statistické předpovědi počasí se často využívá např. metod regresní analýzy a faktorové analýzy. Statistická předpověď počasí může být součástí předpovědi počasí numerické nebo synoptické, dnes se však uplatňuje především při předpovědi počasí dlouhodobé.
česky: předpověď počasí statistická; angl: statistical forecast; slov: štatistická predpoveď počasia  1993-a3
Staub-/Sandfegen n
zvířený prach nebo písek nedosahující výšky očí pozorovatele (cca 150 cm nad zemí), takže dohlednost není znatelně snížena. Viz též sníh nízko zvířený.
česky: prach nebo písek nízko zvířený; angl: drifting dust or sand; slov: nízko zvírený prach alebo piesok; rus: пыльный или песчаный позёмок  2019
Staub-/Sandtreiben n
zvířený prach nebo písek dosahující nad úroveň očí pozorovatele (cca 150 cm nad zemí), takže dohlednost je znatelně snížena. Viz též sníh vysoko zvířený.
česky: prach nebo písek vysoko zvířený; angl: blowing dust or sand; slov: vysoko zvírený prach alebo piesok; rus: пыльная или песчаная низовая метель  1993-a3
Staubausfall m
syn. spad prašný – hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší než jako kritérium znečištění ovzduší.
česky: spad prachu; angl: dust fall; slov: spád prachu; rus: выпадение пыли  1993-a2
Staubdunst m
zákal tvořený prachovými nebo malými písečnými částečkami, které byly před termínem pozorování zdviženy z povrchu Země prachovou nebo písečnou bouří. V našich oblastech patří k velmi zřídka se vyskytujícím litometeorům.
česky: zákal prachový; angl: dust haze; slov: prachový zákal; rus: пыльная мгла  1993-a2
Staubfegen oder Staubtreiben n
česky: prach zvířený; angl: drifting or blowing dust; slov: zvírený prach; rus: пыльный позёмок или пыльная низовая метель  2019
Staubmauer f
česky: zeď prachová nebo písečná; angl: dust wall, sand wall; slov: prachový alebo piesočný múr; rus: пыльная или песчаная стена  1993-a3
Staubniederschlag m
syn. spad prašný – hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší než jako kritérium znečištění ovzduší.
česky: spad prachu; angl: dust fall; slov: spád prachu; rus: выпадение пыли  1993-a2
Staubsturm m
velké množství prachu vyzdviženého do vzduchu silným větrem a unášeného zpravidla na velké vzdálenosti od zdroje. Prachové bouře mají značný horiz. i vert. rozsah. Vzdušný proud unášející pevný materiál se může pohybovat rychlostí desítek km.h–1, šířka proudu může dosahovat až několik stovek kilometrů, výška při silné turbulenci i několik kilometrů.
Prachové bouře jsou na rozdíl od častějších písečných bouří typické pro semiaridní klima, kde pedosféra obsahuje dostatek malých částic, které mohou být při výskytu sucha a omezeném vegetačním krytu větrem vyzdviženy. Vzhledem ke schopnosti větru unášet částice prachu v suspenzi může docházet k přenosu prachu na vzdálenost až tisíců kilometrů, kde je ukládán jako jemná navátina (tohoto eolického původu jsou i nánosy spraše na našem území). Během jedné prachové bouře se přenášejí často až milióny tun částic na ploše o velikosti tisíců km2. Prachové bouře tak působí značné hospodářské škody, neboť vyvolávají jednak odvátí ornice s osivem nebo i s malými rostlinami, jinde naopak dochází k zavátí vegetace, komunikací, studní apod. Během prachové bouře je navíc výrazně snížena dohlednost, což vyvolává potíže v dopravě. Prachové bouře mají různá místní označení, např. černý buran, černý blizard apod. Viz též bouře prachová nebo písečná, bouře černá, suchověj, seistan.
česky: bouře prachová; angl: dust storm; slov: prachová búrka; fr: tempête de poussière f; rus: пыльная буря  1993-a3
Staubsturm m
méně vhodné označení pro bouři prachovou nebo písečnou.
česky: vichřice prachová nebo písečná; angl: dust storm or sandstorm; slov: prachová alebo piesočná víchrica; rus: пыльная или песчаная буря  1993-a3
Staubteufel m
česky: rarášek; angl: dust devil; slov: rarášok; rus: пыльный вихрь  1993-a2
Staubwirbel m
česky: rarášek; angl: dust devil; slov: rarášok; rus: пыльный вихрь  1993-a2
Staubwirbel m
syn. rarášek – tromba vznikající odspodu nad silně přehřátým zemským povrchem ve vrstvě vzduchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Zdrojem rotace je vertikální vorticita. Ta vzniká buď v důsledku horizontálního střihu větru, nebo transformací horizontální vorticity, vzniklé působením vertikálního střihu větru. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Mohutné víry mohou mít vyvinutý kromě výstupného proudu i sestupný proud uprostřed víru, podobně jako u tornáda.
Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1 000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
česky: vír prachový nebo písečný; angl: dust whirl or sand whirl, dust devil; slov: prachový alebo piesočný vír; rus: пыльный или песчаный вихрь, пыльный вихрь  1993-a3
Staubzähler m
syn. konimetr – přístroj nebo pomůcka pro měření spadu prachu nebo obsahu poletavého prachu v atmosféře. Větší částice prachu jsou zachycovány do sedimentačních nádob zčásti naplněných záchytným roztokem, které jsou umístěny v prašné lokalitě, nejčastěji na sloupech ve výši několika metrů nad zemí. Malé prachové částice neboli poletavý prach jsou nejčastěji zachycovány na filtr, přes který je prosáván definovaný objem vzduchu. Filtr může být pevný a je exponován po dobu několika hodin až dní. Zachycené množství prachu je pak zjišťováno váhově (gravimetricky), popř. opticky měřením zákalu filtru. Pohyblivý filtrační pás, přes který je prosáván vzduch, umožňuje průběžné měření poletavého prachu sledováním opt. zákalu filtru nebo měřením útlumu záření beta zachyceného prašnou stopou. Dříve bylo často užíván rovněž Aitkenův počítač jader, který však měří mimo poletavý prach i ostatní složky atmosférického aerosolu. Viz též měření znečištění ovzduší.
česky: prachoměr; angl: dust counter, nuclei counter; slov: prachomer; rus: пылемер  1993-a2
Staudruck m
tlak působící v proudící tekutině na plochu orientovanou kolmo ke směru proudění po odečtení statického tlaku. Z hlediska rozměrové analýzy je dynamický tlak ekvivalentní množství kinetické energie v jednotce objemu proudící tekutiny, tzn. je přímo úměrný čtverci rychlosti proudění. U ploch, které nejsou orientovány kolmo ke směru proudění, je silové působení dynamického tlaku dáno průmětem do směru vnější normály k dané ploše. Viz též tlak větru, energie větru.
česky: tlak dynamický; angl: dynamic pressure; slov: dynamický tlak; rus: динамическое давление  1993-a3
Staurohranemometer n
anemometr založený na principu Pitotovy trubice, v němž se využívá tlakového rozdílu vytvářeného v aerodyn. trubici k vyvolání zdvihu plováku speciálního manometru. Tlakový rozdíl Δp závisí na rychlosti větru v a hustotě vzduchu ρ podle vztahu
Δp=k.ρv22
kde k je bezrozměrná konstanta, jejíž velikost závisí na vlastnostech aerodyn. trubice. Zdvih plováku je v převážné části stupnice lineárně úměrný přírůstku rychlosti větru. Dinesův anemometr je vhodný k měření krátkodobých fluktuací rychlostí větru. Tvoří součást univerzálního anemografu, který byl v Česku do konce 90. let 20. století hojně používán. První anemometr tohoto typu zkonstruoval angl. meteorolog W. H. Dines v r. 1890. Viz též anemometr tlakový.
česky: anemometr Dinesův; angl: Dines anemometer, pressure tube anemometer; slov: Dinesov anemometer; fr: anémomètre à tube (de pression) m, anémomètre de Dines m; rus: анемометр Дайнса  1993-a2
Stefan-Boltzmann-Gesetz n
fyz. zákon, podle nějž je množství energie E elmag. záření vyzářené za jednotku času jednotkou plochy absolutně černého tělesa do poloprostoru úměrné čtvrté mocnině teploty povrchu tohoto tělesa, tj.
E=σT4,
kde T je teplota v K a σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta. Stefanův–Boltzmannův zákon je důsledkem obecnějšího zákona Planckova. Byl experimentálně odvozen franc. fyzikem J. Stefanem v r. 1879 a teor. podložen termodyn. úvahami rakouského fyzika L. E. Boltzmanna v r. 1884. Viz též záření zemského povrchu.
česky: zákon Stefanův–Boltzmannův; angl: Stefan-Boltzmann law; slov: Stefanov a Boltzmannov zákon; rus: закон Стефана-Больцмана  1993-b1
Stefan-Boltzmann-Konstante f
česky: konstanta Stefanova–Boltzmannova; angl: Stefan and Boltzmann constant; slov: Stefanova–Boltzmannova konštanta  2016
stehende Wellen f/pl
1. obecně vlny, jež se zdánlivě nepohybují vůči svému prostředí a projevují se jako stacionární sled stabilních uzlů a kmiten. Běžným mechanizmem vzniku stojatých vln je skládání dvou sledů příčných vln, které mají shodnou vlnovou délku, ale postupují vzájemně proti sobě. Dochází k tomu např. tehdy, jedná-li se o skládání původního a odraženého vlnění. Tímto způsobem mohou někdy vznikat stojaté vlny na vodní hladině při odrazu povrchových vnějších gravitačních vln od břehů. Výskyt tohoto jevu je však poměrně vzácný, neboť předpokládá náročné podmínky pro vzájemnou geometrickou konfiguraci nabíhající vlny a břehu. Jiným případem stojatých vln jsou velmi dobře známé vnitřní gravitační vlny na dolních hranicích výškových teplotních inverzí při zanedbatelné rychlosti horiz. proudění vzduchu. Za této podmínky se vlnové rozruchy projevují vznikem dvou sledů stejných gravitačních vln, které postupují vzájemně proti sobě, a mohou tak vytvořit stojaté vlnění. Jiným případem stojatých vln v atmosféře mohou být závětrné vlny.
2. v hydrologii kolísavé rytmické pohyby celé vodní hladiny na stojatých vodách (jezerech, uzavřených částech moří apod.), jejichž příčinou bývá rozdílný tlak vzduchu v různých částech hladiny, náhlé změny atm. tlaku, nárazy větru z hor, prudké deště aj. Názvem stojaté vlny se označuje střídavé nakláněni vodní hladiny na jednu či druhou stranu kolem více méně stálých os, zvaných uzly. Perioda stojatých vln trvá od několika minut do několika hodin, amplituda činí v závislosti na velikosti nádrže mm až m. Stojaté vlny mají mnoho místních názvů, často používaný název „seiche“ pochází od Ženevského jezera, kde je studoval a pojmenoval F. A. Forel. Na jezerech stojaté vlny zcela převyšují dmutí.
česky: vlny stojaté; angl: seiche, standing waves, stationary waves; slov: stojaté vlny; rus: сейшa  1993-a3
steifer Wind m
vítr o prům. rychlosti 13,9 až 17,1 m.s–1 nebo 50 až 61 km.h–1. Odpovídá sedmému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr prudký; angl: near gale; slov: prudký vietor; rus: крепкий ветер  1993-a3
Steppenklima n
1. v Köppenově klasifikaci klimatu mírnější typ suchého klimatu, označovaný BS; dále se dělí na horké (BSh) a chladné (BSk). Obecně se klima stepi vyznačuje nedostatkem srážek pro přirozený výskyt lesa, naopak vyhovuje travním porostům. Vyskytuje se ve stepích a v suchých savanách. Potřeba závlah je limitujícím faktorem pro intenzivní zemědělské využití těchto oblastí, což platí především v případě výskytu agronomického sucha. Klima stepi může být též označeno jako semiaridní klima.
2. klima oblastí pokrytých biomem stepi. Jejich výskyt na Zemi je důsledkem kontinentality klimatu, která kromě nedostatku srážek způsobuje i velkou roční amplitudu teploty vzduchu. V různých částech Země má step místní názvy, např. v Jižní Americe pampa, v Severní Americe prérie. Vlivem lidské činnosti se step rozšířila i do některých oblastí, kde tento biom neodpovídá klimatických podmínkám (např. maďarská pusta).
česky: klima stepi; angl: steppe climate; slov: stepná klíma; rus: климат степей  1993-b3
steuernde Fläche f
hladina s dostatečně výrazným, ustáleným a co do směru nepříliš plošně proměnlivým přenosem vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se v podstatě přemísťují přízemní tlakové útvary (odtud řídící proudění). Za hladinu řídícího proudění se obvykle považuje hladina, ve které leží osa výškové frontální zóny. V létě to bývá hladina okolo 500 hPa, v zimě okolo 700 hPa. Viz též proudění řídící.
česky: hladina řídícího proudění; angl: steering level; slov: hladina riadiaceho prúdenia; rus: уровень ведущего потока  1993-a2
steuernde Strömung f
málo zakřivené ustálené proudění vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se všeobecně přemísťují nízké tlakové útvary. Za směr řídícího proudění se v synop. praxi považuje směr izohyps na mapách absolutní topografie hladin 500 nebo 700 hPa. Při subj. předpovědi přízemního tlakového pole se obvykle předpokládalo, že rychlost přesunu tlakových útvarů je přibližně rovna 0,8 rychlosti geostrofického větru v hladině 700 hPa nebo 0,6 rychlosti v hladině 500 hPa. Ve skutečnosti se rychlost přesunu mění v dosti širokých mezích a závisí na typu tlakového útvaru a jeho vývojovém stadiu. V současné době se jedná již o zastaralý pojem spojený s klasickými synoptickými metodami předpovědi počasí.
česky: proudění řídící; angl: steering flow; slov: riadiace prúdenie; rus: ведущий поток  1993-a3
Steuerungszentrum n
obvykle rozsáhlá, málo pohyblivá, vysoká a studená cyklona nebo vysoká a teplá anticyklona, která určuje směr všeobecného proudění vzduchu a celkovou povětrnostní situaci v dané oblasti.
česky: útvar tlakový řídící; slov: riadiaci tlakový útvar; rus: управляющая барическая система  1993-a1
Stokes-Formel f
vzorec pro výpočet rychlosti pádu sférických vodních kapek použitelný při malých poloměrech kapek. Má tvar:
v=29(ρw -ρ)gμ r229ρw gμr2,
kde v je pádová rychlost vodní kapky, r její poloměr, ρw hustota vody, ρ hustota vzduchu, µ dynamický koeficient vazkosti vzduchu a g tíhové zrychlení. Stokesův vzorec lze použít u kapek s poloměrem r ≤ 5.10–5 m. Viz též zákon Stokesův, pádová rychlost vodních kapek.
česky: vzorec Stokesův; angl: Stokes formula; slov: Stokesov vzorec; rus: формула Стокса  1993-a3
Stokes-Parameter m
bezrozměrný parametr, který se v meteorologii používá především v teorii koalescence vodních kapek o různých velikostech. Většinou se uvádí ve tvaru:
2ρwr2 | vRvr |/9μR,
kde vR, resp. vr značí velikost pádové rychlosti kapek o poloměru R, resp. r (r << R), ρw hustotu vody a μ koeficient dynamické vazkosti vzduchu. Výraz 2ρwr2/9μ, vyjadřuje čas, za který klesne na 1/e původní hodnoty (e je základ přirozených logaritmů) rychlost pohybu sférické částice, o dostatečně malém poloměru r a hustotě ρw, na niž působí pouze síla odporu prostředí daná Stokesovým zákonem. Viz též vzorec Stokesův.
česky: parametr Stokesův; angl: Stokes parameter; slov: Stokesov parameter; rus: параметр Стокса  1993-a1
Stokes-Parameter m
bezrozměrný parametr, který se v meteorologii používá především v teorii koalescence vodních kapek o různých velikostech. Většinou se uvádí ve tvaru:
2ρwr2 | vRvr |/9μR,
kde vR, resp. vr značí velikost pádové rychlosti kapek o poloměru R, resp. r (r << R), ρw hustotu vody a μ koeficient dynamické vazkosti vzduchu. Výraz 2ρwr2/9μ, vyjadřuje čas, za který klesne na 1/e původní hodnoty (e je základ přirozených logaritmů) rychlost pohybu sférické částice, o dostatečně malém poloměru r a hustotě ρw, na niž působí pouze síla odporu prostředí daná Stokesovým zákonem. Viz též vzorec Stokesův.
česky: parametr Stokesův; angl: Stokes parameter; slov: Stokesov parameter; rus: параметр Стокса  1993-a1
Stokessches Gesetz n
zákon, podle nějž síla odporu F, kterou působí vazké prostředí na pohybující se dostatečně malou částici sférického tvaru, je dána vztahem
F=-6πμρv,
kde µ značí dyn. koeficient vazkosti prostředí a r poloměr částice pohybující se vůči danému prostředí rychlostí ν. Stokesův zákon se v meteorologii používá zejména k popisu pohybu malých vodních kapek ve vzduchu. Zákon byl pojmenován podle angl. matematika sira G. G. Stokese (1819–1903). Viz též vzorec Stokesův.
česky: zákon Stokesův; angl: Stokes law; slov: Stokesov zákon; rus: закон Стокса  1993-a1
Störungsmethode f
syn. metoda poruch – metoda založená na aplikaci tzv. poruchového počtu. Fyz. veličiny podle ní rozkládáme na část stacionární (časově zprůměrovanou) a poruchovou neboli perturbační (časově rychle proměnnou). V meteorologii se s použitím perturbační metody setkáváme zejména v souvislosti s atm. turbulencí, turbulentním přenosem, vlnovými ději apod.
česky: metoda perturbační; angl: perturbation method; slov: perturbačná metóda; rus: метод возмущений  1993-a3
stossartiger Blitzentladungsstrom m
jednorázový impulz záporné nebo kladné polarity velmi krátkého trvání (několik desítek nebo stovek µs) v rámci dílčího výboje blesku; vyznačuje se vysokou amplitudou proudu blesku od 102 do 3.105 A.
česky: proud blesku rázový; angl: lightning current; slov: rázový prúd bleskového výboja; rus: ударный ток грозового разряда  1993-b3
Stosswelle f
prudká porucha v poli tlaku, hustoty a teploty vzduchu, jejíž postup je doprovázen výraznými akustickými projevy. Vznik rázové vlny lze např. vysvětlit tak, že oblast zhuštění vzduchu, tvořící součást zvukových vln, postupuje rychleji než oblast zředění a dohání ji. K tomuto jevu dochází, pohybuje-li se zdroj zvukových vln (např. letadlo, raketa, dělostřelecký granát) nadzvukovou rychlostí vzhledem k okolnímu vzduchu. Doprovodné akustické projevy se pak označují jako sonický třesk Rázové vlny vznikají také v důsledku adiabatického oteplování v oblasti zhuštění zvukové vlny a adiabatického ochlazování v oblasti jejího zředění, neboť rychlost zvuku ve vzduchu roste s rostoucí teplotou. K uplatnění tohoto mechanizmu vzniku rázových vln však může docházet pouze tehdy, je-li velikost přetlaku v oblasti zhuštění, resp. velikost podtlaku v oblasti zředění řádově alespoň srovnatelná s okolním tlakem vzduchu. K transformaci běžné zvukové vlny na vlnu rázovou tak může dojít při jejím šíření do vysokých řídkých vrstev atmosféry, neboť velikost zmíněného přetlaku, resp. podtlaku klesá s výškou podstatně pomaleji než velikost atm. tlaku stanovená podle barometrické formule. Ve fyzice a v technické praxi se pojem rázové vlny používá i v dalších souvislostech, např. u silných výbuchů, kdy hodnoty zmíněného přetlaku mohou převyšovat hodnoty tlaku vzduchu až o několik řádů. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlna rázová; angl: shock wave; slov: rázová vlna; rus: ударная волна  1993-a3
Strahldichte f
poměr zářivého toku dΦ vysílaného zdrojem do elementárního prostorového úhlu dα, jehož osa leží v daném směru, a velikosti tohoto úhlu
I=dΦdα.
Jednotkou zářivosti je W.sr–1. Zářivost je zákl. veličinou v aktinometrii. Je-li pro daný zdroj jeho zářivost nezávislá na směru, jde o izotropní zářič.
česky: zářivost; angl: radiant intensity; slov: žiarivosť; rus: сила излучения, энергетическая сила света  1993-a3
Strahlstrom m
česky: jet stream; angl: jet stream; slov: jet stream; rus: струйное течение  1993-a1
Strahlstrom m
syn. jet stream [džet strím] – silné proudění vzduchu ve tvaru zploštělé trubice s kvazi horiz. osou max. rychlosti proudění vzduchu, zpravidla 1–2 km pod tropopauzou, jež je charakterizováno nejen velkými rychlostmi, nýbrž i výrazným horizontálním a vertikálním střihem  větru. Podle definice WMO je tryskové proudění vymezeno izotachou 30 m.s–1, horiz. střihem větru alespoň 5 m.s–1 na 100 km a vert. střihem větru 5 až 10 m.s–1 na 1 km. Horiz. rozměry podél osy tryskového proudění jsou tisíce km a vert. rozměry jsou jednotky km. Je strukturně spojeno s planetární výškovou frontální zónou. Tryskové proudění se vyskytuje i ve stratosféře a mezosféře. Poprvé bylo toto proudění prokázáno za 2. svět. války nad Tichým oceánem při letech nad Japonskem. V literatuře se uvádějí rychlosti tryskového proudění až přes 500 km.h–1. Nad územím ČR byly naměřeny hodnoty okolo 300 km.h–1. Viz též klasifikace tryskového proudění geografická.
česky: proudění tryskové; angl: jet stream; slov: dýzové prúdenie  1993-a2
Strahlstromachse f
jedna ze základních popisných charakteristik tryskového proudění odpovídající proudnici největší rychlosti. Osa tryskového proudění mění svou polohu v závislosti na různých podmínkách. V našich zeměpisných šířkách bývá nejčastěji ve výšce 9 až 13 km, tedy 1 až 2 km pod tropopauzou. Udává se však, že až 20 % případů výskytu tryskového proudění je charakterizovaných osou tryskového proudění nad tropopauzou.
česky: osa tryskového proudění; angl: axis of jet stream; slov: os dýzového prúdenia; rus: ось струйного течения  1993-a2
Strahlströmung f
syn. jet stream [džet strím] – silné proudění vzduchu ve tvaru zploštělé trubice s kvazi horiz. osou max. rychlosti proudění vzduchu, zpravidla 1–2 km pod tropopauzou, jež je charakterizováno nejen velkými rychlostmi, nýbrž i výrazným horizontálním a vertikálním střihem  větru. Podle definice WMO je tryskové proudění vymezeno izotachou 30 m.s–1, horiz. střihem větru alespoň 5 m.s–1 na 100 km a vert. střihem větru 5 až 10 m.s–1 na 1 km. Horiz. rozměry podél osy tryskového proudění jsou tisíce km a vert. rozměry jsou jednotky km. Je strukturně spojeno s planetární výškovou frontální zónou. Tryskové proudění se vyskytuje i ve stratosféře a mezosféře. Poprvé bylo toto proudění prokázáno za 2. svět. války nad Tichým oceánem při letech nad Japonskem. V literatuře se uvádějí rychlosti tryskového proudění až přes 500 km.h–1. Nad územím ČR byly naměřeny hodnoty okolo 300 km.h–1. Viz též klasifikace tryskového proudění geografická.
česky: proudění tryskové; angl: jet stream; slov: dýzové prúdenie  1993-a2
Strahlung der Erdoberfläche f
česky: záření povrchu Země; angl: terrestrial surface radiation; slov: žiarenie povrchu Zeme; rus: излучение поверхности Земли, радиация земнoй поверхности  1993-a1
Strahlung der Erdoberfläche f
dlouhovlnné záření určité části zemského povrchu, které závisí na jeho teplotě i vyzařovací schopnosti a které směřuje nahoru. Poněvadž rel. vyzařovací schopnost různých přirozených povrchů Země, vzhledem k vyzařování černého tělesa je v dlouhovlnném oboru málo odchylná od 1, bývá záření zemského povrchu ztotožňováno se zářením absolutně černého tělesa o stejné teplotě, jakou má povrch Země. Intenzita tohoto záření se určuje pomocí Stefanova–Boltzmannova zákona. Vlnové délky záření zemského povrchu leží přibližně mezi 1 až 1 000 µm s maximem energie u vlnové délky kolem 10 µm. Intenzita záření zemského povrchu při teplotě 0 °C činí přibližně 0,3 kW.m–2. Při studiu radiační bilance soustavy Země – atmosféra se používá pojem záření povrchu Země, který označuje pro celou planetu úhrn záření zemského povrchu směřujícího nahoru a unikajícího do kosmického prostoru.
česky: záření zemského povrchu; angl: terrestrial surface radiation; slov: žiarenie zemského povrchu; rus: излучение земной поверхности  1993-a1
Strahlung eines schwarzen Körpers f
elmag. záření, jehož spektrální složení je přesně dáno Planckovým zákonem. Viz též těleso absolutně černé.
česky: záření černého tělesa; angl: black body radiation; slov: žiarenie čierneho telesa; rus: излучение черного тела  1993-a1
Strahlung f
syn. záření.
česky: radiace; angl: radiation; slov: radiácia  1993-a1
Strahlung f
syn. radiace – v meteorologii šíření elmag. vln (elmag. zářeni) nebo toků hmotných částic (korpuskulárního záření) atmosférou. Vlnová délka elmag. záření různého původu se v atmosféře pohybuje od 10–14 do 10–2 m. Velikost záření se vyjadřuje nejčastěji intenzitou toku energie, pro niž je v SI základní jednotkou W.m–2. Podle zdroje členíme záření na záření Slunce a záření Země, které je tvořeno zářením zemského povrchu a zářením atmosféry. Podle vlnové délky dělíme záření na záření krátkovlnné a záření dlouhovlnné, v podrobnějším členění pak na záření kosmické, záření ultrafialové, záření viditelné, záření infračervené a mikrovlny. Pro energ. bilanci soustavy Země–atmosféra má rozhodující význam záření o vlnových délkách řádově 0,1 µm až 100 µm. V krátkovlnném oboru je to globální sluneční záření, tvořené přímým a rozptýleným slunečním zářením a jejich složkami odraženými zemským povrchem. Výsledný tok záření vznikající jako rozdíl jednotlivých složek záření se v meteorologii nazývá bilancí záření, jejíž hodnota určuje energ. zisk nebo ztrátu zemského povrchu nebo části atmosféry.
česky: záření; angl: radiation; slov: žiarenie; rus: излучение, радиация  1993-a3
Strahlung im sichtbaren Wellenlängenbereich f
krátkovlnné záření o vlnových délkách od 0,4 do 0,73 µm, na něž je citlivé lidské oko. Jednotlivým vlnovým délkám odpovídají určité barvy spektra, a to od fialové, která má nejkratší vlnové délky, až po červenou s nejdelšími vlnovými délkami. Viz též záření Slunce.
česky: záření viditelné; angl: visible radiation; slov: viditeľné žiarenie; rus: видимоe излучение  1993-a1
Strahlung-Klimafaktor m
klimatický faktor působící prostřednictvím určité složky radiační bilance. Základním radiačním klimatickým faktorem je sluneční záření dopadající na horní hranici atmosféry, k němuž se připojují i další astronomické klimatické faktory, které ho ovlivňují. Ostatní toky zářivé energie, podmíněné transformací slun. záření v atmosféře a na zemském povrchu, jako je záření přímé, rozptýlené, odražené, vyzařování zemského povrchu a atmosféry, jsou ovlivněny geografickými klimatickými faktory, především zeměp. šířkou, nadm. výškou a vlastnostmi aktivního povrchu.
česky: faktor klimatický radiační; angl: radiative climatic factor; slov: radiačný klimatický faktor; fr: facteur planétaire (m); rus: радиационный климатический фактор  1993-b3
Strahlungs-Konvektions-Modell n
(RCM) – modely klimatu vycházející z předpokladu tzv. čistě radiační rovnováhy, při které jsou změny teploty ve sledovaných vrstvách atmosféry dány výslednicí toků slunečního a dlouhovlnného záření. Vycházejí z jisté modelové představy o vert. rozložení radiačně aktivních složek atmosféry (CO2, vodní páry, oblačnosti, atmosférického aerosolu, O3 apod.) a jejich radiačních vlastností. Při výpočtech teploty ve spodní troposféře se používá tzv. konv. přizpůsobení, jehož princip spočívá v tom, že v blízkosti zemského povrchu se kromě zářivých toků uvažují i konv. toky tepla. Uvedené modely se používají zejména ke studiu vlivu antropogenního znečištění ovzduší stopovými látkami na klima.
česky: modely klimatu radiačně – konvekční; angl: radiative-convective models; slov: radiačno-konvekčné modely klímy  1993-b1
Strahlungsabkühlung f
izobarické snižování teploty aktivního povrchu země a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné bilance záření. K radiačnímu ochlazování též dochází ve vrstvách vzduchu, které obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty, neboť vodní pára i kondenzační produkty intenzivně vyzařují dlouhovlnné záření. Radiační ochlazení bývá příčinou radiačních mlh nebo mrazíků, a to zejména v noci, kdy tepelné ztráty způsobené vyzařováním nejsou kompenzovány příkonem slunečního záření.
česky: ochlazování radiační; angl: radiational cooling, radiative cooling; slov: radiačné ochladzovanie; rus: радиационное охлаждение  1993-a1
Strahlungsabsorption f
česky: pohlcování záření; angl: absorption of radiation; slov: pohlcovanie žiarenia; rus: поглощение радиации  1993-a1
strahlungsaktive Gase n/pl
česky: plyny radiačně aktivní; angl: radiatively active gases; slov: radiačno aktívné plyny  2015
Strahlungsaustausch m
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
česky: výměna radiační; angl: radiant exchange, radiation exchange; slov: radiačná výmena; rus: радиационный обмен  1993-a1
strahlungsbedingte Luftmassentransformation f
oteplování nebo ochlazování vzduchu v důsledku kladné anebo záporné radiační bilance aktivního povrchu i v důsledku radiačních toků ve volné atmosféře. Projevuje se však i ve změnách dalších meteorologických prvků, především ve vlhkosti vzduchu, v druhu oblačnosti, v dohlednosti aj.
česky: transformace vzduchové hmoty radiační; angl: radiative air mass transformation; slov: radiačná transformácia vzduchovej hmoty; rus: радиационная трансформация воздушной массы  1993-a2
Strahlungsbilanz der Atmosphäre f
rozdíl množství záření pohlceného a vyzářeného atmosférou. Vztahuje se buď ke sloupci atmosféry o jednotkovém horiz. průřezu a výšce rovné tloušťce atmosféry, nebo k celé atmosféře Země. Protože atmosféra pohlcuje sluneční záření poměrně málo, má pro radiační bilanci atmosféry podstatný význam pohlcování dlouhovlnného záření a vlastní záření atmosféry. Radiační bilance atmosféry je vždy záporná a takto vzniklý deficit v tepelné bilanci atmosféry je kompenzován uvolňováním tepla při fázových přechodech a turbulentní výměnou tepla mezi zemským povrchem a atmosférou. Viz též bilance radiační.
česky: bilance atmosféry radiační; angl: radiation balance of the atmosphere; slov: bilancia žiarenia atmosféry; fr: bilan radiatif de la Terre m; rus: радиационный баланс атмосферы  1993-a2
Strahlungsbilanz der Erdoberfläche f
rozdíl množství globálního slunečního záření absorbovaného jednotkou plochy zemského povrchu a efektivního vyzařování zemského povrchu. Okamžité hodnoty radiační bilance zemského povrchu mohou být kladné i záporné, přičemž přechod od kladné bilance k záporné a naopak (v denním chodu) se zpravidla pozoruje při výškách Slunce 10 až 15° nad obzorem. Radiační bilance zemského povrchu je energ. základem bytí a vývoje organické přírody, klimatickým faktorem, podílí se na režimu oceánských a kontinentálních vod, na utváření fyzicko-geogr. poměrů na zemském povrchu aj. Viz též bilance záření.
česky: bilance radiační zemského povrchu; angl: radiation balance of the Earth's surface; slov: radiačná bilancia zemského povrchu; fr: bilan radiatif à la surface de la Terre m; rus: радиационный баланс земной поверхности  1993-a1
Strahlungsbilanz des Systems Erde-Atmosphaere
rozdíl množství slunečního záření vstupujícího do zemské atmosféry a záření Země, tj. záření povrchu Země a atmosféry Země unikajícího do světového prostoru. Protože soustava tvořená Zemí a její atmosférou si nevyměňuje s okolním prostorem významnější měrou teplo jinak než prostřednictvím radiačního přenosu je bilance radiační soustavy Země-atmosféra též tepelnou bilancí tohoto systému.
česky: bilance radiační soustavy Země-atmosféra; angl: radiation balance of the Earth-atmosphere system; slov: radiačná bilancia sústavy Zem–atmosféra; fr: bilan radiatif du système Terre-atmosphère m; rus: радиационный баланс системы Земля-атмосфера  1993-a1
Strahlungsbilanz f
česky: bilance radiační; angl: net radiation, radiation balance; slov: radiačná bilancia; fr: bilan de rayonnement solaire m, rayonnement net m, bilan de rayonnement total m; rus: радиационный баланс  1993-a1
Strahlungsbilanz f
syn. bilance radiační – rozdíl záření směřujícího dolů a záření směřujícího nahoru, vztažený k určité hladině, vrstvě nebo sloupci atmosféry, k zemskému povrchu, popř. k celé soustavě Země-atmosféra. Kladné hodnoty bilance záření znamenají při radiačním přenosu energie energ. zisk pro danou hladinu nebo soustavu, záporné hodnoty energ. ztrátu. Vztahuje-li se bilance záření k různým časovým obdobím (např. den, měsíc, rok), označuje se zpravidla názvem denní, měs., roční úhrn bilance záření. Podle vlnových délek se někdy člení na krátkovlnnou, tzv. bilanci slunečního záření; a dlouhovlnnou, tzv. bilanci zemského zářeni. Jestliže sledujeme odděleně bilance záření zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra, používáme označení radiační bilance zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra. Bilance záření se měří bilancometry a vyjadřuje se ve W.m–2 jako intenzita záření, popř. J.m–2 jako množství záření. Viz též bilance tepelná, záření Země.
česky: bilance záření; angl: net radiation, radiation balance; slov: bilancia žiarenia; fr: bilan radiatif m, rayonnement net m; rus: радиационный баланс  1993-a1
Strahlungsbilanzmesser m
přístroj pro měření rozdílu celkového záření (0,3 až 100 μm) dopadajícího na horní a spodní stranu vodorovného čidla z prostorového úhlu 2π. Čidlo je nejčastěji tvořeno dvojicí tenkých černých kovových destiček, vzájemně propojených diferenční termobaterií, která měří rozdíl teplot obou destiček. Tento rozdíl je úměrný radiační bilanci záření. Použitý indikátor napětí musí mít posunutou nulu, aby bylo možné měřit kladná i záporná napětí termočlánku. Bilancometry v trvalém provozu mají chráněna čidla tenkými (0,1 mm) polyetylenovými polokoulemi známými jako lupolen-H.
Termín se skládá z lat. bilancia „váha“ (z bi- „dvojitý“ a lanx „miska“) a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: bilancometr; angl: net pyrradiometer, radiation balance meter; slov: bilancometer; fr: bilan mètre m, pyrradiomètre m; rus: балансомер, сумарный пиранометр  1993-a1
Strahlungsdiagramm n
česky: diagram radiační; angl: radiation chart; slov: radiačný diagram; fr: diagramme de rayonnement m, diagramme d'émission m  1993-a1
Strahlungsdiagramm n
nevhodně diagram radiační – nomogram umožňující, na základě znalosti teploty zemského povrchu a aerologických údajů o vertikálním profilu teploty i vlhkosti vzduchu, rychle přibližně vyhodnocovat velikost vert. toků dlouhovlnného záření v úrovni zemského povrchu a v různých hladinách atmosféry, zjišťovat efektivní a zpětné záření i např. radiační ochlazování ve zvolených vrstvách atmosféry. K nejznámějším radiačním nomogramům patří nomogramy Elsasserův, Möllerův, Yamamotův apod. Z dnešního hlediska jde již o prostředek zastaralý, ale značného historického významu.
česky: nomogram radiační; angl: radiation chart; slov: radiačný nomogram; rus: радиационная номограмма  1993-a3
Strahlungsenergie f
viz záření.
česky: energie zářivá; angl: radiant energy; slov: energia žiarenia; fr: énergie radiante f, énergie rayonnante f; rus: лучистая энергия, энергия излучения, энергия электромагнитной радиации  1993-a1
Strahlungsfeld n
prostorové rozložení záření pocházejícího z jednoho nebo více zdrojů. Pole záření, v jehož libovolném bodu nezávisí hodnota intenzity na směru zvoleného paprsku, nazýváme izotropním. V případě, že rozložení záření je prostorově konstantní, mluvíme o homogenním poli záření. Pro meteorologii jsou významná zejména pole přímého a rozptýleného slunečního záření, spolu s polem dlouhovlnného záření.
česky: pole záření; angl: radiation field; slov: pole žiarenia; rus: поле радиации  1993-a1
Strahlungsfluss m
syn. tok radiační – 
1. množství záření vyjádřené v energ. jednotkách, které za jednotku času dopadá na jednotkovou plochu dané orientace, popř. touto plochou prochází nebo je jí vyzařováno do určitého prostorového úhlu, event. do celého poloprostoru. Podle toho rozlišujeme tok záření dopadajícího, procházejícího nebo vyzařovaného. V meteorologii jde nejčastěji o toky přímého, rozptýleného nebo globálního slunečního záření, popř. o toky dlouhovlnného záření, a to buď v celém rozsahu spektra, nebo jen v určitých oborech vlnových délek. Základní jednotkou zářivého toku je Joule na metr čtvereční za s (J.m–2.s–1),resp. (W.m–2);
2. jako zářivý tok bodového zdroje označujeme množství záření, vyjádřené v energ. jednotkách, vyzařované tímto zdrojem za jednotku času do určitého prostorového úhlu nebo do celého prostoru. V tomto případě je jednotkou Joule za sekundu (J.s–1), resp. watt (W).
Viz též ozáření.
česky: tok zářivý; angl: radiant flux, radiation flux; slov: tok žiarenia; rus: поток излучения, поток радиации  1993-a1
Strahlungsfluss m.
česky: tok radiační; angl: radiation flux; slov: radiačný tok  1993-a1
Strahlungshaushalt m
česky: bilance radiační; angl: net radiation, radiation balance; slov: radiačná bilancia; fr: bilan de rayonnement solaire m, rayonnement net m, bilan de rayonnement total m; rus: радиационный баланс  1993-a1
Strahlungshaushalt m
syn. bilance radiační – rozdíl záření směřujícího dolů a záření směřujícího nahoru, vztažený k určité hladině, vrstvě nebo sloupci atmosféry, k zemskému povrchu, popř. k celé soustavě Země-atmosféra. Kladné hodnoty bilance záření znamenají při radiačním přenosu energie energ. zisk pro danou hladinu nebo soustavu, záporné hodnoty energ. ztrátu. Vztahuje-li se bilance záření k různým časovým obdobím (např. den, měsíc, rok), označuje se zpravidla názvem denní, měs., roční úhrn bilance záření. Podle vlnových délek se někdy člení na krátkovlnnou, tzv. bilanci slunečního záření; a dlouhovlnnou, tzv. bilanci zemského zářeni. Jestliže sledujeme odděleně bilance záření zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra, používáme označení radiační bilance zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra. Bilance záření se měří bilancometry a vyjadřuje se ve W.m–2 jako intenzita záření, popř. J.m–2 jako množství záření. Viz též bilance tepelná, záření Země.
česky: bilance záření; angl: net radiation, radiation balance; slov: bilancia žiarenia; fr: bilan radiatif m, rayonnement net m; rus: радиационный баланс  1993-a1
Strahlungsintensität f
poměr zářivého toku dΦ vysílaného zdrojem do elementárního prostorového úhlu dα, jehož osa leží v daném směru, a velikosti tohoto úhlu
I=dΦdα.
Jednotkou zářivosti je W.sr–1. Zářivost je zákl. veličinou v aktinometrii. Je-li pro daný zdroj jeho zářivost nezávislá na směru, jde o izotropní zářič.
česky: zářivost; angl: radiant intensity; slov: žiarivosť; rus: сила излучения, энергетическая сила света  1993-a3
Strahlungsinversion f
teplotní inverze vznikající jako důsledek vyzařování tepla ze zemského povrchu, z povrchu sněhu nebo ledu, z horní vrstvy oblaků apod. Nejobvyklejšími přízemními radiačními inverzemi jsou noční inverze teploty vzduchu. V zimě, kdy je obecně malý příkon slunečního záření k zemskému povrchu, se však přízemní radiační inverze mohou vytvářet i v denních hodinách. Méně často vznikají radiační inverze při vyzařování oblačné nebo velmi vlhké, popř. znečištěné vrstvy vzduchu v atmosféře, kdy se teplotní inverze vytváří bezprostředně nad touto vrstvou jako radiační inverze výšková.
česky: inverze teploty vzduchu radiační; angl: radiation inversion; slov: radiačná inverzia teploty vzduchu; rus: радиационная инверсия  1993-a3
Strahlungsklima n
model klimatu utvářeného pouze radiačními faktory klimatu. Na Zemi se mu nejvíce blíží klima oblastí s malou intenzitou hydrologického cyklu a malou oblačností, tedy především klima pouště. Termín je někdy používán též ve smyslu solární klima. Viz též klima fyzické.
česky: klima radiační; angl: radiation climate; slov: radiačná klíma; rus: радиационный климат  1993-b3
Strahlungsnebel m
syn. mlha z vyzařování – mlha vzniklá izobarickým radiačním ochlazováním vzduchu od aktivního povrchu, jehož teplota se snižuje následkem efektivního vyzařování. Tímto způsobem vznikají mlhy především v noci, v zimním období se někdy udržují po celý den. Častější jsou mlhy přízemní než mlhy vysoké. Viz též klasifikace mlh Willettova, mlha advekční.
česky: mlha radiační; angl: radiation fog; slov: radiačná hmla; rus: радиационный туман  1993-a3
Strahlungsnebel m
česky: mlha z vyzařování; angl: radiation fog; slov: hmla z vyžarovania; rus: радиационный туман  1993-a1
Strahlungsschutz m
zpravidla plastové, polouzavřené stínítko sloužící jako ochrana jednoho nebo několika pod ním umístěných meteorologických přístrojů před rušivými účinky záření a srážek, které však umožňuje dostatečnou přirozenou ventilaci čidel přístrojů. Nahrazuje dříve používanou meteorologickou budku.
česky: kryt radiační; angl: radiation screen; slov: radiačný kryt  2014
Strahlungstemperatur f
syn. teplota jasová – fiktivní teplota vyzařujícího reálného tělesa, která odpovídá teplotě absolutně černého tělesa, emitujícího v daném spektrálním pásmu (kanálu), resp. vlnové délce, záření stejné intenzity jako je záření reálného tělesa naměřené radiometrem. Někdy se používá termín teplota jasová. Radiační teplota oblačnosti je silně závislá na mikrofyzikálním složení, optické hustotě a na vlnové délce spektrální oblasti, ve které oblačnost pozorujeme. Vzhledem k tomu, že většina reálných objektů má emisivitu menší než jedna, je radiační teplota ve většině případů (s výjimkou částečně transparentní oblačnosti) nižší než teplota reálná (termodynamická).
česky: teplota radiační; angl: black-body temperature, brightness temperature; slov: radiačná teplota; rus: радиационная температура, температура излучения  2014
Strahlungstransport m
přenos energie elektromagnetickým zářením v zemské atmosféře. V meteorologii je znám především v souvislosti s vyhodnocováním radiační bilance zemského povrchu nebo částí atmosféry jako radiační přenos krátkovlnný (sluneční záření) a dlouhovlnný (infračervené – tepelné záření). Viz též výměna radiační.
česky: přenos radiační; angl: radiative transfer; slov: radiačný prenos; rus: перенос радиации  1993-a3
Strahlungsübertragung f
přenos energie elektromagnetickým zářením v zemské atmosféře. V meteorologii je znám především v souvislosti s vyhodnocováním radiační bilance zemského povrchu nebo částí atmosféry jako radiační přenos krátkovlnný (sluneční záření) a dlouhovlnný (infračervené – tepelné záření). Viz též výměna radiační.
česky: přenos radiační; angl: radiative transfer; slov: radiačný prenos; rus: перенос радиации  1993-a3
stratiforme Wolken f/pl
česky: oblačnost vrstevnatá; angl: stratiform clouds; slov: vrstevnatá oblačnosť; rus: слоистообразная облачность  1993-a1
stratiformis
(str) [stratiformis] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má vzhled rozsáhlé horiz. plochy nebo vrstvy. Užívá se u druhů altocumulus, stratocumulus, zřídka i cirrocumulus.
česky: stratiformis; angl: stratiformis; slov: stratiformis; rus: слоистообразныe облака  1993-a2
Stratocumulus m
(Sc) [stratokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedé nebo bělavé, menší, popř. větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý, s výjimkou zvláštního případu s virgou. Jednotlivé části spolu souvisejí nebo mohou být oddělené. Zdánlivá velikost jednotlivých částí Sc je větší než 5° prostorového úhlu. Sc patří k vodním nebo smíšeným oblakům nízkého patra. Mohou z něho vypadávat slabší srážky dosahující zemského povrchu. Vzniká při vlnových pohybech nebo transformací z jiných druhů oblaků, zejména druhu stratus nebo z kupovité oblačnosti. Sc je často příznakem rozpadu oblačnosti. Sc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, castellanus, nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma. Termín Sc zavedl něm. meteorolog L. F. Kämtz v letech 1840–1841. Český překlad Sc je slohová kupa, nespr. slohokupa.
česky: stratocumulus; angl: Stratocumulus; slov: stratocumulus; rus: слоистокучевыe облака  1993-a2
Stratopause f
vrstva atmosféry Země oddělující stratosféru a mezosféru. Leží ve výšce kolem 50 km. Teplota se zde pohybuje kolem 270 K (0 °C).
česky: stratopauza; angl: stratopause; slov: stratopauza; rus: стратопауза  1993-a3
Stratosphäre f
část atmosféry Země ležící v průměrné výšce 10 až 50 km, tj. mezi tropopauzou a stratopauzou. Stratosféru vymezujeme při vertikálním členění atmosféry podle průběhu teploty vzduchu s výškou; v její spodní části, do výšek 20 až 25 km, se teplota vzduchu s výškou nepatrně zvyšuje, odtud vzhůru roste. Maxima (v průměru kolem 0 °C) dosahuje teplota v blízkosti stratopauzy. Růst teploty s výškou je působen přítomností ozonu, který pohlcuje sluneční ultrafialové záření s vlnovou délkou 242 nm a silně se zahřívá. Rychlost proudění ve stratosféře s výškou nejprve klesá, dosahuje minima kolem 22 až 25 km, potom opět roste. Ve stratosféře také pozorujeme náhlé sezonní střídání převládajícího směru proudění ze záp. na vých. a opačně. Ve výškách kolem 25 km pozorujeme perleťové oblaky.
Jako stratosféra byla původně označována vrstva vzduchu nad troposférou až do výšek 80 až 100 km. Později byla uvedená vrstva rozdělena do dvou vrstev, z nichž svrchní byla nazvána mezosféra. Teplotní vlastnosti stratosféry objevili v r. 1902 nezávisle na sobě něm. meteorolog R. Assmann a franc. meteorolog L. P. Teisserenc de Bort, který název stratosféra také navrhl. Viz též oscilace kvazidvouletá, monzun stratosférický, oteplení stratosférické.
česky: stratosféra; angl: stratosphere; slov: stratosféra; rus: стратосферa  1993-a3
Stratosphärenerwärmung f
epizoda vzestupu teploty vzduchu ve stratosféře polárních a subpolárních oblastí, související se změnami cirkumpolárního víru a růstem koncentrace stratosférického ozonu. Rozlišujeme náhlá stratosférická oteplení a sezónní, tzv. finální oteplení, k nimž dochází začátkem jara při zániku stratosférického cirkumpolárního víru a přechodu na letní uspořádání cirkulace ve stratosféře.
česky: oteplení stratosférické; angl: stratospheric warming; slov: stratosférické oteplenie; rus: стратосферное потепление  1993-a3
stratosphärischer Monsun m
občas se vyskytující nevhodné označení pro sezonní změnu směru proudění ve stratosféře (ve výškách nad 20 km). V zimě ve všech zeměp. šířkách vanou záp. větry kolem chladné polární cyklony, zatímco v létě, kdy teplota a tlak vzduchu klesá směrem od pólu k rovníku, vznikají vých. větry kolem teplé polární anticyklony. Příčinou tohoto jevu jsou solární klima a radiační vlastnosti ozonu, nesouvisí tedy nijak s monzunovou cirkulací.
česky: monzun stratosférický; angl: stratospheric monsoon; slov: stratosférický monzún; rus: стратосферный муссон  1993-a3
stratosphärischer Strahlstrom m
tryskové proudění záp. směru ve stratosféře a spodní mezosféře vyskytující se v zimním období. Souvisí s radiačním ochlazováním a se vznikem výškové cyklony v polární oblasti během polární noci. Stratosférické tryskové proudění se vyskytuje v poměrně širokém pásmu, avšak nejvýraznější bývá v zimě okolo 70° sev. zeměp. šířky s osou ve výšce asi 50 km a označuje se též jako tryskové proudění na okraji polární noci. V letním období je toto tryskové proudění vystřídáno větry vých. směru, kterým se obvykle nedá přisoudit charakter tryskového proudění. K stratosférickému tryskovému proudění obvykle počítáme i rovníkové tryskové proudění, které se vyskytuje ve spodní stratosféře, popř. může zasahovat i do horní troposféry.
česky: proudění tryskové stratosférické; angl: stratospheric jet stream; slov: stratosferické dýzové prúdenie  1993-a1
Stratus m
(St) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedá oblačná vrstva s dosti jednotvárnou základnou, z níž může vypadávat mrholení, popř. ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou St slunce, jsou jeho obrysy obvykle zřetelné. St vyvolává halové jevy jen výjimečně při velmi nízkých teplotách. Někdy má podobu roztrhaných chuchvalců. St je v teplé polovině roku zpravidla vodním oblakem, v zimě často obsahuje i ledové krystalky. Patří k oblakům nízkého patra a vzniká především pod výškovými inverzemi teploty vzduchu nebo v důsledku ochlazení vzduchu od podkladu. Svými mikrostrukturálními ani makrostrukturálními parametry se obvykle neliší od mlhy. St lze dále klasifikovat podle tvaru jako nebulosus nebo fractus a podle odrůdy jako translucidus, opacus nebo undulatus. Zvláštností St je praecipitatio. Termín St navrhl Angličan L. Howard v r. 1803; v dnešním významu ho poprvé užili H. M. Hildebrandsson a R. Abercromby v r. 1887. Český překlad St je sloha.
česky: stratus; angl: Stratus; slov: stratus; rus: слоистыe облака  1993-a2
Streckenvorhersage f
česky: předpověď pro let nebo trať; slov: predpoveď pre let alebo trať  1993-a1
strenges Klima n
česky: klima drsné; angl: severe climate; slov: drsná klíma; rus: суровый климат  1993-b2
Streufunktion f
prostorové rozložení intenzity záření rozptýleného určitou částicí nebo souborem částic. Vyjadřuje se pomocí rozptylového diagramu.
česky: indikatrice rozptylová; angl: indicatrix of diffusion, scattering indicatrix; slov: rozptylová indikatrica; rus: индикатриса рассеяния  1993-a2
Streuindikatrix f
prostorové rozložení intenzity záření rozptýleného určitou částicí nebo souborem částic. Vyjadřuje se pomocí rozptylového diagramu.
česky: indikatrice rozptylová; angl: indicatrix of diffusion, scattering indicatrix; slov: rozptylová indikatrica; rus: индикатриса рассеяния  1993-a2
Streukoeffizient m
charakteristika schopnosti daného prostředí rozptylovat záření. Rozlišujeme objemový a hmotový koeficient rozptylu. Objemový koeficient rozptylu je číselně roven množství zářivé energie rozptýlené z paprsku jednotkové intenzity na dráze jednotkové délky. Vynásobením objemového koeficientu rozptylu převrácenou hodnotou hustoty rozptylujícího prostředí dostaneme hmotový koeficient rozptylu. V meteorologii se setkáváme s koeficientem rozptylu slunečního záření, jehož hodnota závisí na vlnové délce. S ohledem na tuto závislost se koeficient rozptylu obvykle udává jen pro určitou dostatečně úzkou část spektra slunečního záření, takže lze hovořit o spektrálním, popř. monochromatickém koeficientu rozptylu. Viz též koeficient absorpce, koeficient extinkce, rozptyl Rayleighův, rozptyl Mieův.
česky: koeficient rozptylu; angl: scattering coefficient; slov: koeficient rozptylu; rus: коэффициент рассеяния  1993-a1
Streulicht n
česky: světlo rozptýlené; angl: scattered light; slov: rozptýlené svetlo; rus: рассеянное световое излучение, рассеянный свет  1993-a1
Streulichtdiagramm n
česky: diagram rozptýleného světla; angl: light scattering diagram, scattering indicatrix; slov: diagram rozptýleného svetla; fr: diagramme de diffusion de la lumière m, diagramme de diffusion lumineuse m; rus: диаграмма рассеяния светa, диаграмма рассеянного света  1993-a1
Streulichtdiagramm n
syn. diagram rozptýleného světla prostorový – diagram používaný při studiu různých problémů atmosférické optiky, který zobrazuje rozptylovou indikatrici. Střed diagramu leží v geometrickém středu částice rozptylující záření (nebo ve středu souboru takových částic). V každém směru se z něho vynáší na polopřímku množství záření rozptylovaného do jednotkového prostorového úhlu, jehož osou je zmíněná polopřímka. Protože se v atmosféře zpravidla setkáváme s rozptylem válcově symetrickým vzhledem ke směru rozptylovaných paprsků, zakresluje se obvykle pouze řez rozptylovým diagramem, který obsahuje rozptylovaný paprsek. Předpokladem této válcové symetrie je nulová polarizace světla před uvažovaným rozptylem, čemuž vcelku dobře vyhovují paprsky přímého slunečního záření. Viz též rozptyl elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: diagram rozptylový; angl: scattering indicatrix; slov: rozptylový diagram; fr: diagramme de diffusion m; rus: диаграмма диффузии  1993-a1
Streustrahlung f
česky: záření difuzní; angl: diffuse radiation, scattered radiation; slov: difúzne žiarenie  1993-a1
Streustrahlung f
česky: záření rozptýlené; angl: scattered radiation; slov: rozptýlené žiarenie; rus: рассеянaя радиация  1993-a1
Streuung der Beimengungen in der Luft f
zmenšování koncentrace znečišťujících látek působené především turbulentní difuzí. Největší význam pro rozptyl znečišťujících příměsí v atmosféře mají turbulentní víry o rozměrech blízkých rozměrům vlečky nebo oblaku příměsi. Víry značně větší přenášejí vlečku (oblak) jako celek, víry značně menší způsobují mísení vzduchu uvnitř vlečky (oblaku) a v obou případech málo přispívají k rozptylu příměsí. Úroveň znečištění ovzduší je kromě rozptylu příměsí ovlivňována procesy samočištění ovzduší. Viz též vlečka kouřová, model Suttonův.
česky: rozptyl příměsí v ovzduší; angl: diffusion of air pollutants; slov: rozptyl prímesí v ovzduší; rus: рассеяние примесей в атмосфере  1993-a2
Streuung der Strahlung f
česky: rozptyl záření; angl: scattering of radiation; slov: rozptyl žiarenia; rus: рассеяние радиации  1993-a1
Streuung von elektromagnetischen Wellen in der Atmosphäre f
elektromagnetické vlnění (záření) je v atmosféře rozptylováno jak molekulami vzduchu (molekulární rozptyl), tak aerosolovými částicemi (vodními kapičkami, ledovými krystalky, prachovými částicemi atd.). Nejrozšířenější teorií tohoto rozptylu je Mieova teorie (G. Mie, 1908), řešící problém rozptylu na částicích sférického tvaru. Nejjednodušším případem Mieovy teorie je Rayleighův rozptyl, vyžadující, aby:
a) 2πr / λ << 1, kde r je poloměr rozptylujících částic a λ vlnová délka rozptylovaného záření;
b) rozptylující částice byly el. nevodivé.
Při Rayleighově rozptylu je množství rozptýleného elmag. záření přímo úměrné převrácené hodnotě čtvrté mocniny vlnové délky a rozptylová indikatrice má symetrický tvar. Rozptýlené paprsky, svírající se směrem pův. paprsku úhel π / 2, jsou zcela polarizovány. Ve směru původního paprsku a ve směru k němu přesně opačném je polarizace rozptýlených paprsků nulová, ve všech ostatních směrech pak částečná. Rozptyl světla na molekulách vzduchu vyhovuje, kromě určitých menších odchylek týkajících se polarizace, velmi dobře teor. Rayleighovu rozptylu. Pro popis rozptylu světla na aerosolových částicích obsažených ve vzduchu, které jsou podstatně větší ve srovnání s rozměry molekul, musíme použít obecné Mieovy teorie, neboť pro ně není splněna podmínka a) a často ani podmínka b). Pole rozptýleného světla pak podle obecné Mieovy teorie vyjadřujeme jako superpozici pole vyzařování el. a magnetického dipólu, kvadrupólu a vyšších multipólů, zatímco u Rayleighova rozptylu uvažujeme pouze el. dipól. Rozptyl světla na částicích atmosférického aerosolu, na rozdíl od molekulárního rozptylu, nezávisí na vlnové délce a rozptylová indikatrice má tvar silně protažený ve směru původního paprsku. V oblasti rádiových vln, používaných např. při radiolokaci, které mají ve srovnání se světlem podstatně větší vlnovou délku, bývá podmínka a) často splněna i pro oblačné částice. Potom lze i v této oblasti vlnových délek použít zákonů Rayleighova rozptylu. Rozšíření Mieovy teorie na částice tvaru např. rotačního elipsoidu se někdy využívá v radarové meteorologii, neboť velké vodní kapky a ledové částice oblaků a srážek nejsou sférického tvaru. V souvislosti s rozptylem elektromagnetického vlnění na různých typech atmosférických aerosolů se dnes používají i různé modely složitějšího rozptylu na obecně nesférických částicích. Viz též efekt Mieův.
česky: rozptyl elektromagnetického vlnění v atmosféře; angl: scattering of electromagnetic waves in atmosphere; slov: rozptyl elektromagnetického vlnenia v atmosfére; rus: рассеяние электромагнитных волн в атмосфере  1993-a3
Stromfunktion f
skalární funkce Ψ, popisující pole nedivergentního rovinného proudění tekutiny. V dynamické meteorologii se používá pro popis vírového horiz. proudění v atmosféře a je definovaná až na aditivní konstantu vztahy
vx=Ψy, vy=Ψx,
kde vx a vy značí horiz. složky rychlosti proudění v kartézské souřadnicové soustavě (x, y, z). V mechanice tekutin se lze někdy setkat s alternativním vyjádřením, které má opačné znaménko. Z definice proudové funkce plyne, že její izolinie odpovídají proudnicím. Proudová funkce se používá mimo jiné při inicializaci vstupních datmodelu numerické předpovědi počasí.
česky: funkce proudová; angl: streamfunction; slov: prúdová funkcia; fr: fonction de courant f; rus: функция потока, функция тока  1993-a3
Stromlinie f
čára v poli pohybu kapaliny nebo plynu, v meteorologii obvykle v poli větru, v jejímž každém bodě má rychlost proudění v daném okamžiku směr tečny. Nemění-li se pole větru s časem, tj. při stacionárním proudění, jsou proudnice totožné s trajektoriemi vzduchových částic. Hustota proudnic je úměrná rychlosti proudění. Proudnice popisují pohybové pole v atmosféře, které úzce souvisí s tlakovým polem. Na výškových met. mapách proudnice zhruba odpovídají izohypsám. Viz též mapa kinematická.
česky: proudnice; angl: streamline; slov: prúdnica; rus: линия тока  1993-a2
Strömung f
viz též vítr.
česky: proudění; angl: flow; slov: prúdenie; rus: течение  1993-a1
Strömungsdivergenz f
divergence ve standardní souřadnicové soustavě je dána vztahem
D=vx x+vy y+vz z,
kde vx, vy, vz jsou složky vektoru rychlosti proudění příslušející souřadným osám x, y, z. Veličinu
DH=vx x+vy y,
nazýváme horiz. divergencí. Při DH > 0 mluvíme o divergentním proudění, v opačném případě při DH < 0 mluvíme o konvergentním proudění. Zápornou divergenci, resp. zápornou horiz. divergenci též nazýváme konvergencí, resp. horiz. konvergencí. Pro označení divergence rychlosti proudění v se v literatuře nejčastěji užívá symbol ∇.v nebo div v, analogicky ∇H v nebo divH v jde-li o horiz. divergenci. V p-systému musíme místo horiz. divergence používat divergenci izobarickou, kterou obvykle značíme ∇pv nebo divp v. Divergence proudění má značný význam pro mechanismus tlakových změn v atmosféře, nenulová horiz. (v p-systému izobarická) divergence je spojena s vertikálními pohyby ve vzduchové hmotě a podílí se tak mimo jiné na vytváření podmínek pro vznik a vývoj oblačnosti. Viz též rovnice divergence.
česky: divergence proudění; angl: divergence of wind; slov: divergencia prúdenia; fr: divergence du vent f, divergence des vents f; rus: дивергенция ветра  1993-a3
Strömungsgeschwindigkeit f
česky: rychlost proudění; angl: velocity of flow, velocity of streaming; slov: rýchlosť prúdenia  1993-a1
Strömungskonvergenz f
česky: konvergence proudění; angl: convergence of wind; slov: konvergencia prúdenia; rus: конвергенция тока  1993-a1
Sturm m
1. vítr o prům. rychlosti 20,8 až 24,4 m.s–1 nebo 75 až 88 km.h–1. Odpovídá devátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
2. hovorové označení pro větrnou bouři.
česky: vichřice; angl: strong gale; slov: víchrica; rus: шторм  1993-a3
Sturmflut f
syn. vzdutí bouřlivé – zvýšení hladiny oceánu v prostoru tropické nebo hluboké mimotropické cyklony. Je vyvoláno především konfluentním prouděním vzduchu ve spodních hladinách, v menší míře i snížením tlaku vzduchu uvnitř cyklony. Vzdutí výrazně narůstá v blízkosti pobřeží v důsledku hromadění větrem hnané vody, a to především v hlubokých zálivech či ústích řek, kde může dosáhnout i několika metrů. Při odhadu dosahu mořské vody je třeba dále uvažovat i výšku mořských vln. V případě plochého pobřeží je vzdutí moře v tzv. nebezpečném půlkruhu tropické cyklony jejím nejnebezpečnějším projevem. Viz též příliv zvýšený bouří, meteotsunami.
česky: vzdutí způsobené bouří; angl: storm surge; slov: vzdutie spôsobené búrkou; rus: штормовой нагон воды  2019
Sturmflut f
česky: vzdutí bouřlivé; angl: storm surge; slov: búrlivé vzdutie; rus: штормовой нагон  2020
stürmischer Wind m
vítr o prům. rychlosti 17,2 až 20,7 m.s–1 nebo 62 až 74 km.h–1. Odpovídá osmému stupni Beaufortovy stupnice větru. Ve výkazech met. pozorování je jako bouřlivý vítr uváděn vítr o prům. rychlosti alespoň 17,2 m.s–1. V době, kdy stanice nebyly vybaveny větroměrnými přístroji, byl jako bouřlivý vítr uváděn vítr odpovídající osmému stupni Beaufortovy stupnice a vyšším.
česky: vítr bouřlivý; angl: fresh gale, gale; slov: búrlivý vietor; rus: очень крепкий ветер  1993-a3
Stüve-Diagramm n
druh aerologického diagramu, v němž je na horizontální ose lineárně vynášena teplota vzduchu T (obvykle v rozsahu +40 až –80 °C) a na vertikální ose tlak vzduchu p v exponenciální závislosti pκ, kde κ = 0,286 je podíl měrné plynové konstanty suchého vzduchu a měrného tepla suchého vzduchu při stálém tlaku. Suché adiabaty svírají s izotermami úhel přibližně 45°, pseudoadiabaty jsou mírně obloukovitě zakřiveny. Izolinie měrné vlhkosti neboli izogramy nasyceného vzduchu (g.kg–1) jsou představovány vzpřímenými křivkami mírně se odklánějícími doleva od vertikálně mířících izoterem. Stüveho diagram může dále obsahovat stupnici pro vynášení relativní vlhkosti vzduchu, stupnici výšky a jiné pomocné stupnice.
Přestože Stüveho diagram není energetickým diagramem, je často používán vzhledem k pravoúhlému souřadnicovému systému teploty a tlaku vzduchu s většinou přímkových nebo málo zakřivených izolinií. Jeho autorem je něm. meteorolog G. Stüve (1888–1935). V odb. slangu je Stüveho diagram nazýván též „Stüvegram“.
česky: diagram Stüveho; angl: Stüve diagram; slov: Stüveho diagram; fr: diagramme de Stüve m; rus: диаграмма Штюве  1993-a3
Stüve-Diagramm n
česky: Stüvegram; angl: Stüve diagram; slov: Stüvegram  1993-a1
subarktisches Klima n
Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá vzduch mírných šířek, v zimní polovině roku pak arktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá nejchladnější část boreálního klimatu.
česky: klima subarktické; angl: subarctic climate; slov: subarktická klíma; rus: субарктический климат  1993-b3
Subatlantikum n
viz holocén.
česky: subatlantik; angl: subatlantic; slov: subatlantik  1993-a3
Subboreal n
viz holocén.
česky: subboreál; angl: subboreal; slov: subboreál  1993-a3
subgeostrophischer Wind m
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
česky: vítr subgeostrofický; angl: subgeostrophic wind; slov: subgeostrofický vietor; rus: субгеострофический ветер  1993-a1
Sublimation f
fázový přechod z pevného skupenství do skupenství plynného, v meteorologii zpravidla přechod ledu do plynné fáze vody – vodní páry. Ve starší literatuře se termín sublimace užívá i u opačného fázového přechodu, tj. růstu ledu přímo z vodní páry a někdy se v tomto případě setkáváme i s nevhodným termínem desublimace. V současné odborné literatuře převažuje v tomto případě termín depozice.
česky: sublimace; angl: sublimation; slov: sublimácia; rus: сублимация  1993-a3
Sublimationskerne m
částice umožňující vznik stabilních zárodků ledových krystalků heterogenní nukleací ledu z vodní páry, tzn. při přímém fázovém přechodu vodní páry na led. Místo termínu sublimační jádra se nyní často používá termín depoziční jádra. Úloha jader depozice se zdůrazňuje zejména ve starší literatuře z oboru fyziky oblaků a srážek. V současné době se předpokládá, že v troposféře a stratosféře vznikají ledové částice především mrznutím přechlazených vodních kapek. Heterogenní nukleace ledu na depozičních jádrech je významnější ve vrstevnatých oblacích než v oblacích konvektivních, kde převažují procesy probíhající při mrznutí kapek. Viz též jádra ledová.
česky: jádra sublimační; angl: sublimation nuclei; slov: sublimačné jadrá; rus: ядра сублимации  1993-a3
Sublimationskurve f
křivka na fázovém diagramu, která představuje rozhraní mezi plynnou a pevnou fází sledované látky (v meteorologii mezi vodní párou a ledem). Vychází z trojného bodu a určuje podmínky, za nichž je pevná a plynná fáze v termodynamické rovnováze.
česky: křivka sublimační; angl: sublimation phase boundary; slov: krivka sublimačná  2017
Sublimationswärme f
česky: teplo sublimační latentní; angl: latent heat of sublimation; slov: latentné sublimačné teplo  1993-a1
Subsatellitenpunkt m
průsečík spojnice družice a středu Země se zemským povrchem, označovaný též jako nadir družice. Posloupnost poddružicových bodů daná pohybem družice po její dráze kolem Země vytváří průmět dráhy na zemský povrch, označovaný jako trajektorie družice.
česky: bod poddružicový; angl: subsatellite point; slov: poddružicový bod; fr: point nadir m, nadir du satellite m; rus: подспутниковая точка  1993-a2
Subsatellitenpunkt m
průsečík spojnice družice a středu Země se zemským povrchem, označovaný též jako nadir družice. Posloupnost poddružicových bodů daná pohybem družice po její dráze kolem Země vytváří průmět dráhy na zemský povrch, označovaný jako trajektorie družice.
česky: bod poddružicový; angl: subsatellite point; slov: poddružicový bod; fr: point nadir m, nadir du satellite m; rus: подспутниковая точка  1993-a2
Subsidenz der Luft f
syn. sesedání vzduchu, pohyby vzduchu subsidenční – pomalé sestupné pohyby ve vzduchové hmotě, jejichž rychlost je zpravidla řádově 10–2 m.s–1 nebo méně. Subsidence vzduchu patří k jevům synoptického měřítka, vzniká z dyn. příčin a může mít velký význam pro vývoj podmínek počasí. Působí adiabatické oteplování vzduchu, např. sestupné pohyby o velikosti 2.10–2 m.s–1 působící po dobu 24 h a při vertikálním teplotním gradientu –0,5 K na 100 m zvýší teplotu dané hladiny o téměř 10 K, rozpouštění již vzniklé oblačnosti, tlumí konvekci apod. Subsidence vzduchu se vyskytuje především v předním sektoru a centrální oblasti vysokých anticyklon nebo v zesilujících hřebenech vysokého tlaku vzduchu. V důsledku subsidence vzduchu dochází ke vzniku subsidenčních inverzí teploty.
česky: subsidence vzduchu; angl: subsidence of air; slov: subsidencia vzduchu; rus: оседание воздуха  1993-a2
Substratosphäre f
starší a dnes již nepoužívané označení pro tropopauzu, navržené N. Shawem r. 1912. S. P. Chromov (1940) užívá termínu substratosféra pro několik spodních kilometrů stratosféry, včetně tropopauzy.
česky: substratosféra; angl: substratosphere; slov: substratosféra  1993-a2
subsynoptische Skala f
obecné označení pro charakteristické rozměry atm. procesů a jevů, které mají menší charakteristické horiz. rozměry (a kratší dobu trvání) než procesy a jevy tzv. synoptického měřítka. Viz též měřítko mezosynoptické, klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
česky: měřítko subsynoptické; angl: subsynoptic scale; slov: subsynoptická mierka; rus: субсиноптический масштаб  1993-a3
subtropische Antizyklone f
vysoká, teplá a kvazipermanentní anticyklona vyskytující se v subtropických zeměp. šířkách, a to většinou nad oceány. Všechny subtropické anticyklony jsou akčními permanentními centry atmosféry. Podle převládající geogr. polohy rozlišujeme subtropickou anticyklonu azorskou, bermudskou, havajskou, svatohelenskou, mauricijskou a jihopacifickou. Subtropické anticyklony jsou součástí subtropického pásu vysokého tlaku vzduchu na sev. a již. polokouli. Viz též anticyklona dynamická.
česky: anticyklona subtropická; angl: subtropical anticyclone; slov: subtropická anticyklóna; fr: anticyclone subtropical m; rus: субтропический антициклон  1993-a2
subtropische Kalmen f/pl
pásmo bezvětří nebo slabých proměnlivých větrů v subtropickém pásu vysokého tlaku vzduchu nad oceány na obou polokoulích, vyskytující se mezi pasáty a pásmem západních větrů (přibližně mezi 30 až 35° N a 30 až 35° S). Posunují se na sever a na jih asi o 5° v závislosti na výšce Slunce během roku. Subtropické tišiny jsou oblastmi s ustáleným, nad pevninou suchým a horkým počasím. Někdy se pro subtropické tišiny používal termín „pásmo kalmů". Viz též šířky koňské.
česky: tišiny subtropické; angl: subtropical calms; slov: subtropické tíšiny; rus: субтропические штили  1993-a3
subtropische Zyklone f
cyklona, která se může vyskytnout nad oceány až po zhruba 50° zeměp. šířky a vykazovat přitom znaky mimotropické i tropické cyklony. Při jejím vzniku a vývoji totiž dochází ke kombinaci fyzikálních mechanizmů, kdy důležitým zdrojem energie pro cyklogenezi je jak uvolnění baroklinní instability, tak uvolnění latentního tepla kondenzace. Typicky se jedná o transformovanou, původně mimotropickou cyklonu putující z pásma západních větrů do nižších zeměp. šířek, může však vzniknout i transformací tropické cyklony. Na rozdíl od mimotropické cyklony nemá subtropická cyklona vazbu na atmosférické fronty. Oproti tropické cykloně jsou v ní pásy konvektivních bouří méně symetricky uspořádány kolem středu cyklony; maximální rychlost větru je dosahována dále od středu (cca 100 až 200 km) a nedosahuje síly orkánu. Pokud však přesáhne hodnotu 17 m.s-1, která v případě tropické cyklony vymezuje tropickou bouři, dostává jméno ze seznamu určeného tropickým cyklonám. Nad tropickými oceány s vysokou teplotou povrchu moře a malým horiz. teplotním gradientem se subtropická cyklona může transformovat na tropickou cyklonu. Z hlediska mechanizmů cyklogeneze i projevů počasí, které souvisejí s výskytem konvektivních bouří velmi silné intenzity, se subtropická cyklona podobá medikánu, který je však místně specifickým útvarem.
česky: cyklona subtropická; angl: sub-tropical cyclone, subtropical cyclone; slov: subtropická cyklóna; fr: cyclone subtropical m, dépression subtropicale f  2014
subtropischer Hochdruckgürtel m
pás vyššího tlaku vzduchu, vyjádřený na klimatologických mapách, který se táhne kolem Země na obou polokoulích mezi 20 a 40° z. š. a v němž se vyskytují jednotlivé subtropické anticyklony. Zatímco na již. polokouli je zřetelný po celý rok, na severní polokouli jej v letním období přerušují oblasti nižšího tlaku nad kontinenty. Viz též šířky koňské.
česky: pás vysokého tlaku vzduchu subtropický; angl: subtropical high pressure belt; slov: subtropický pás vysokého tlaku vzduchu; rus: субтропический пояс высокого давления  1993-a3
subtropischer Strahlstrom m
tryskové proudění v horní troposféře, jehož osa bývá v zimě přibližně na 30. a v létě na 40. až 45. rovnoběžce sev. polokoule, většinou ve výšce izobarické hladiny 200 hPa. Nejvyšší rychlosti proudění se vyskytují nad vých. pobřežím kontinentů sev. polokoule a nad přilehlým mořem. Na rozdíl od mimotropického tryskového proudění není subtropické tryskové proudění vázáno na frontální zónu a je nejlépe vyvinuto v zimě. Subtropické tryskové proudění má obdobu i na již. polokouli. Viz též proudění tryskové tropické.
česky: proudění tryskové subtropické; angl: subtropical jet stream; slov: subtropické dýzové prúdenie; rus: субтропическое струйное течение  1993-a1
subtropisches Klima n
Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá tropický vzduch, v zimní polovině roku pak vzduch mírných šířek. V Köppenově klasifikaci klimatu se zčásti kryje s mírným dešťovým klimatem, při západních březích pevnin s typem Cs se suchým létem, označovaným i jako středomořské klima. Při východním pobřeží pevniny může být ovlivněno mimotropickým monzunem, viz klima monzunové. Ve vnitrozemí se subtropické klima vyznačuje značnou kontinentalitou klimatu a lze ho řadit k chladnému suchému klimatu podle W. Köppena.
česky: klima subtropické; angl: subtropical climate; slov: subtropická klíma; rus: субтропический климат  1993-b3
Suchowei m
oblastní název suchého a teplého výsušného větru ve stepích a polopouštích Ukrajiny, evropské části Ruska a Kazachstánu. Při suchověji teplota vzduchu dosahuje i 35 až 40 °C, relativní vlhkost vzduchu klesá až na 10 % a ani v nočních hodinách nestoupá nad 50 %. Suchověj se nejčastěji vyskytuje v květnu, kdy je nebezpečný pro vegetaci, zvl. pro polní plodiny, v souvislosti se zvýšeným výparem. V období, kdy jsou pole bez vegetačního krytu, se při suchověji dostává do ovzduší prach a mohou vznikat prachové bouře.
česky: suchověj; angl: sukhovei; slov: suchovej; rus: суховей  1993-a2
südatlantische Antizyklone f
syn. anticyklona jihoatlantická – teplá, vysoká a kvazipermanentní anticyklona nad již. částí Atlantského oceánu se středem často v oblasti ostrova Svaté Heleny. Rozkládá se v subtropických šířkách mezi Jižní Amerikou a již. Afrikou. V období léta na již. polokouli se přesouvá jižněji, v období zimy severněji. Svatohelenská anticyklona patří mezi permanentní akční centra atmosféry.
česky: anticyklona svatohelenská; angl: South Atlantic anticyclone; slov: svätohelenská anticyklóna; fr: anticyclone de Sainte-Hélène m, anticyclone de l'Atlantique Sud m; rus: антициклон острова Святой Елены, южноaтлантический антициклон  1993-a3
südpazifische Antizyklone f
subtropická kvazipermanentní anticyklona na již. polokouli v jv. části Tichého oceánu záp. od Chile.
česky: anticyklona jihopacifická; angl: South Pacific anticyclone; slov: juhopacifická anticyklóna; fr: anticyclone de l'île de Pâques m, anticyclone du Pacific Sud m; rus: южнотихоокеанский антициклон  1993-a3
Summe der negativen Temperaturen f
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti v chladném roč. období počítaná obvykle jako součet všech záporných denních průměrů teploty zaznamenaných během mrazového období. Charakteristika se používá k vyjádření tuhosti zimy.
česky: suma záporných teplot; angl: accumulated negative temperatures, sum of cold temperatures; slov: záporná teplotná suma; rus: сумма отрицательных температур  1993-a3
Summe der Temperaturen f
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako:
1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období;
2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5, 10, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.
česky: suma teplot; angl: accumulated temperatures, sum of temperatures; slov: teplotná suma, suma teplôt; rus: сумма температур  1993-a3
supergeostrophischer Wind m
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
česky: vítr supergeostrofický; angl: hypergeostrophic wind, supergeostrophic wind; slov: supergeostrofický vietor; rus: сверхгеострофический ветер  1993-a1
Superrefraktion f
jev vyskytující se v radiometeorologii za přítomnosti vrstvy s rychlým úbytkem měrné vlhkosti vzduchu s výškou a zároveň s výraznou inverzí teploty, kde gradient indexu lomu elektromagnetických vln s výškou je ∂n / ∂z < –15,7 . 10–8 m–1. V této vrstvě dochází k zakřivení elmag. vln směrem k zemskému povrchu (poloměr křivosti je menší než poloměr Země). Následně lze pozorovat jevy anomálního šíření eletromagnetických vln (též označované jako anaprop) s viditelností předmětů obvykle skrytých pod radiohorizontem. Jedná se o mikrovlnnou analogii svrchního zrcadlení. Viz též refrakce atmosférická, typy refrakce elektromagnetických vln.
česky: superrefrakce; angl: superrefraction; slov: superrefrakcia; rus: сверхрефракция  1993-a3
Superzelle f
konvektivní bouře většinou velmi silné intenzity, která zpravidla sestává z jediné dominantní, velmi výrazné konvektivní buňky. Ta je udržována v činnosti až po dobu několika hodin jediným mohutným výstupným konvektivním proudem, zpravidla silně rotujícím kolem své vertikální osy a dosahujícím vert. rychlosti až 50–60 m.s–1. Definice supercely se průběžně vyvíjí v souvislosti s rostoucím poznáním a detekčními možnostmi. V současné době je supercela definována výskytem dlouhotrvajícího výstupného konv. proudu a s ním spojené mezocyklony, která se vyskytuje ve středních hladinách výstupného proudu a kterou lze detekovat meteorologickým dopplerovským radarem. Supercely s výstupným proudem rotujícím cyklonálně (resp. anticyklonálně) se na sev. polokouli stáčí vpravo (resp. vlevo) od původního směru pohybu. Kromě výstupného proudu je supercela tvořena také dvěma sestupnými proudy, předním a zadním sestupným proudem. Silně organizovaná struktura proudění je příčinou specifických projevů supercely, jako je výskyt tornád, silného krupobití včetně vývoje obřích krup i prudkého nárazovitého větru. Horizontálními rozměry se supercela od běžných konv. bouří lišit nemusí. Supercely se vyvíjejí v prostředí se výrazným vertikálním střihem větru, kde horiz. vorticita generovaná střihem větru se ve výstupném proudu transformuje na vorticitu vertikální.
Při radiolokačních pozorováních je pro supercelu charakteristická uzavřená oblast snížené radarové odrazivosti (BWER) a hákovité echo. Tyto oblasti se nacházejí v místě výstupného proudu, který je natolik intenzivní, že se v něm tvoří pouze drobné oblačné částice, obtížně zachytitelné radarem. Na přítomnost supercely lze nepřímo usuzovat i na základě specifického vzhledu oblačnosti bouře při pohledu ze zemského povrchu, obzvláště při výskytu wall cloudu. V zahraniční literatuře se kromě tzv. klasické supercely (z angl. Classic Supercell, CS), jejíž vlastnosti se neliší od výše popsaného koncepčního modelu, uvádějí dvě odvozené kategorie supercel. Jde o slabě srážkové supercely (z angl. low precipitating, LP) a mohutně srážkové (z angl. high precipitating, HP) supercely. V LP supercele převládá výstupný proud nad proudy sestupnými a podstatná část srážek se vypaří, než dopadne na povrch země. HP supercela produkuje velké množství srážek především v oblasti hákovitého echa a na své zadní straně. Vzhledem k vypařování srážkových částic mohou být oba její sestupné proudy velmi intenzivní. Viz též štěpení konvektivní bouře.
česky: supercela; angl: supercell, supercell storm; slov: supercela; rus: сверхячейка  1993-a3
Supralateralbogen m
poměrně častý halový jev v podobě duhově zbarveného oblouku přimykajícího se shora k velkému halu (pokud je viditelné) a rozevírajícího se dolů. Dosti často se vyskytuje spolu s cirkumzenitálním obloukem, jehož se dotýká nad Sluncem. Vytváří se pouze při polohách Slunce do 32° nad obzorem a s rostoucí výškou Slunce se poněkud více rozevírá. Vzniká dvojitým lomem paprsků při průchodu šestibokými ledovými krystalky s horizontální orientací při úhlu lomu 90°.
česky: oblouk supralaterální; angl: supralateral arc; slov: supralaterálny oblúk; rus: супралатеральная дуга  2014
Suttonsches Modell n
klasický model rozptylu používaný v minulosti při numerických odhadech koncentrací znečišťujících látek v okolí bodových kontinuálních zdrojů znečišťování ovzduší, zpravidla vysokých komínů. Model byl publikován koncem 40. let 20. století. Je založen na těchto zjednodušujících předpokladech:
a) proudění je horizontální a prostorově konstantní;
b) počátek souřadnicového systému klademe na zemský povrch do paty uvažovaného komínu a kladný směr souřadnicové osy x ztotožňujeme se směrem proudění;
c) ve směru osy x je daná příměs přenášena prouděním, zatímco ve směrech os y a z difunduje působením turbulence;
d) rozložení koncentrace znečišťujících příměsí v rovinách kolmých na osu x je popsáno dvourozměrným normálním rozložením s maximem koncentrace v ose kouřové vlečky a se směrodatnými odchylkami σy, popř. σz (ve směrech osy y, popř. z), pro něž se též používá označení koeficient laterální disperze, popř. koeficient vertikální disperze;
e) neuvažujeme sedimentaci příměsi na zemském povrchu, její vymývání a zanikání chem. reakcemi.
Viz též model rozptylový gaussovský.
česky: model Suttonův; angl: Sutton model; slov: Suttonov model; rus: модель Саттона  1993-a2
symmetrische Instabilität f
druh baroklinní instability, kdy uvažujeme symetrické pole proudění, v němž horizontální střih větru ve směru proudění je nulový. Symetrická instabilita může zesilovat vychýlení vzduchové částice z rovnovážné polohy i v případě absence jak vertikální instability atmosféry, tak inerční instability uplatňující se v horiz. směru. Nutnou podmínkou je větší sklon izentropických ploch S k horiz. rovině než ploch konstantní měrné hybnosti geostrofického větruabsolutní souřadnicové soustavě mg. K uvolnění symetrické instability dojde při vychýlení vzduchové částice šikmo mezi plochy mg a S. Tento děj bývá označován jako šikmá konvekce. Může hrát důležitou roli při vzniku srážkových pásů v blízkosti atmosférických front. Význam symetrické instability při tvorbě srážek v mírných zeměpisných šířkách narůstá v chladné polovině roku.
Další alternativní nutné podmínky pro symetrickou instabilitu, které se obvykle uvádějí v literatuře, jsou hodnota Richardsonova čísla menší než jedna nebo hodnota potenciální vorticity menší než nula (platí pro severní polokouli).
česky: instabilita symetrická; angl: symmetric instability; slov: symetrická instabilita; rus: симметричная неустойчивость  2014
Synergie der Luftverschmutzung f
česky: synergismus znečištění ovzduší; angl: synergism of air pollution; slov: synergizmus znečistenia ovzdušia  1993-a1
SYNOP
SYNOP-Meldung
zákl. meteorologická zpráva obsahující údaje potřebné pro kreslení přízemních synoptických map a pro operativní nebo statist. zpracování. Sestavuje se podle kódu SYNOP. Zpráva SYNOP obsahuje identifikační sekci (den v měsíci, hodina, identifikace jednotek rychlosti větru, indikativ stanice a oblastní indikativ), sekci 1 (horizontální dohlednost, směr a rychlost větru, teplota vzduchu a teplota rosného bodu, tlak vzduchu, tlaková tendence, stav a průběh počasí, množství srážek a údaje o oblačnosti), sekci 3 (extrémní teploty vzduchu, stav půdy, výška sněhové pokrývky, trvání slunečního svitu, množství srážek, nárazy větru, námrazky a další informace) a sekci 4 (údaje o oblačnosti pod úrovní stanice). Pro vnitrostátní výměnu dat se používá i sekce 5 (v ČR relativní vlhkost, půdní teploty a údaje ze stožárových měření). Zpráva SYNOP se na stanicích ČR sestavuje a vysílá ve všech synoptických termínech, tj. každou hodinu.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP); angl: Report of surface observations from a fixed land station (SYNOP); slov: správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice; rus: СИНОП  1993-a3
Synoptik f
slang. označení pro synoptickou meteorologii.
česky: synoptika; angl: synoptics; slov: synoptika; rus: синоптика  1993-a1
Synoptiker m
vžité označení pro meteorologa pracujícího v met. předpovědní službě. Je odvozeno od přídavného jména synoptický (česky souhledný). Viz též mapa synoptická, meteorologie synoptická, metoda synoptická.
česky: synoptik; angl: forecaster; slov: synoptik; rus: синоптик  1993-a1
synoptische Analyse f
detailní studium stavu atmosféry, vyjádřeného rozložením tlaku vzduchu, vzduchových hmot, atmosférických front a povětrnostních podmínek v určité oblasti na synoptických mapách. Viz též analýza synoptických map.
česky: analýza synoptická; angl: synoptic analysis; slov: synoptická analýza; fr: analyse synoptique f; rus: синоптический анализ  1993-a2
synoptische Beobachtung f
meteorologické pozorování prováděné v synoptických termínech v síti meteorologických stanic na pevninách i mořích. Údaje získané těmito pozorováními se v zakódované formě přenášejí světovým telekomunikačním systémem do meteorologických center. Podle termínu pozorování se rozlišuje hlavní a vedlejší synoptické pozorování. Některé met. stanice konají měření i v hodinových synoptických termínech. Viz též zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP).
česky: pozorování synoptické; angl: synoptic observation; slov: synoptické pozorovanie; rus: синоптическое наблюдение  1993-a3
synoptische Beobachtung zu Hauptterminen
česky: pozorování synoptické hlavní; angl: synoptic observation at main standard times; slov: hlavné synoptické pozorovanie; rus: синоптическое наблюдение в основной срок  1993-a1
synoptische Beobachtung zu Zwischenterminen
česky: pozorování synoptické vedlejší; angl: synoptic observation at intermediate standard times; slov: vedľajšie synoptické pozorovanie; rus: синоптическое наблюдение в промежуточный срок  1993-a3
synoptische Bodenstation f
pozemní nebo mořská meteorologická stanice, na níž se v synoptických termínech konají synoptická pozorování. Synoptické stanice měří nebo pozorují teplotu, vlhkost a tlak vzduchu, tlakovou tendenci, dohlednost , směr a rychlost větru, stav a průběh počasí, množství srážek, množství a druh oblačnosti, výšku základen oblačnosti a extrémy teploty. Přízemní synoptické stanice na pevnině udávají také trvání slunečního svitu, stav půdy, výšku sněhové pokrývky a speciální jevy. Mořské přízemní synoptické stanice uvádějí rovněž teplotu moře, směr pohybu vln, periodu vlnění, výšku vln, námrazu a led na moři, meteorologické stanice na pohybující se lodi také kurz a rychlost lodi. Zprávy jsou předávány v kódech SYNOP, SHIP nebo BUFR.
česky: stanice synoptická přízemní; angl: surface synoptic station; slov: prízemná synoptická stanica; rus: наземная синоптическая станция  1993-a3
synoptische Klimatologie f
část dynamické klimatologie zabývající se cirkulačními podmínkami geneze klimatu. Klima se vysvětluje zejména četnostmi synoptických typů a jejich povětrnostními projevy v daných oblastech. Základem synopticko-klimatologického zpracování jsou typizace povětrnostních situací. Vypočítané klimatické charakteristiky typů povětrnostních situací se také využívají v předpovědní praxi.
česky: klimatologie synoptická; angl: synoptic climatology; slov: synoptická klimatológia; rus: синоптическая климатология  1993-a1
synoptische Lage f
typ celkové povětrnostní situace, využívaný při synopticko–klimatologických studiích a v předpovědní službě. Vyjadřuje generalizované rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmot a proudění vzduchu v konkrétní geogr. oblasti, které podmiňuje charakteristické počasí v závislosti na roč. době. Klasifikace synoptického typu se provádí podle cíle, kterému má sloužit, podle polohy a velikosti sledovaného území, délky zpracovávaného období apod. Viz též typizace povětrnostních situací.
česky: typ synoptický; angl: synoptic type; slov: synoptický typ; rus: синоптический тип  1993-a1
synoptische Meldung
meteorologická zpráva o výsledcích met. měření a pozorování v synoptických termínech pozorování a kódovaná podle mezinárodního kódu.
česky: zpráva synoptická; angl: synoptic report; slov: synoptická správa; rus: синоптическая сводка  1993-a3
synoptische Meteorologie f
obor meteorologie, jenž studuje atm. děje synoptického měřítka, které jsou synchronně pozorovány na zvoleném území a sledovány především pomocí synoptických map. Jejím hlavním cílem je analýza a předpověď počasí. I když synop. (povětrnostní) mapy umožňují sledovat vznik, vývoj a přemísťování cyklon a anticyklon, vzduchových hmot a atmosférických front především plošně, systém synop. map z různých izobarických hladin spolu s aerologickými diagramy a vertikálními řezy atmosférou a informacemi z met. radarů a družic umožňují studovat atm. jevy a děje prostorově. Vznik synoptické meteorologie souvisel s využitím telegrafu pro rychlou výměnu zpráv o počasí v polovině 19. století, kdy se začaly poprvé sestavovat povětrnostní mapy z širších oblastí na základě aktuálních informací. V souvislosti s numerickými předpověďmi počasí došlo ke značnému sblížení synoptické meteorologie a dynamické meteorologie. Viz též metoda synoptická, škola meteorologická norská, škola meteorologická chicagská.
česky: meteorologie synoptická; angl: synoptic meteorology; slov: synoptická meteorológia; rus: синоптическая метеорология  1993-a3
synoptische Methode f
metoda rozboru a předpovědi atm. procesů a jimi podmíněného počasív určitém prostoru (oblasti) pomocí synoptických map a jiných pomocných materiálů. Kvalit. stupni ve vývoji metody synoptické byly izobarická metoda, metoda izalobar a frontologická metoda. Metodu synoptickou poprvé použil – ještě bez označení termínu „synoptická“ – při studiu povětrnostních dějů většího měřítka něm. meteorolog H. W. Brandes v letech 1816-1820. V souvislosti s nástupem numerické předpovědi počasí ustoupila do pozadí a má dnes jen význam doplňkový. Viz též meteorologie synoptická izobarická, analýza frontální, analýza synoptická.
česky: metoda synoptická; angl: synoptic method; slov: synoptická metóda; rus: синоптический метод  1993-a2
synoptische Situation f
česky: situace synoptická; angl: synoptic situation; slov: synoptická situácia; rus: синоптическая ситуация  1993-a1
synoptische Skala f
charakteristické horizontální měřítko velkoprostorových atm. jevů, které jsou vizualizací procesů studovaných na synoptických mapách. Obvykle hovoříme o synoptických jevech či procesech. Horiz. rozměr synoptických jevů činí řádově 102 až 103 km, což odpovídá rozměrům tlakových útvarů, tj. cyklon, anticyklon, brázd nízkého tlaku vzduchu, hřebenů vysokého tlaku vzduchu apod., dále oblastí výskytu jednotlivých vzduchových hmot, hlavních atmosférických front apod. Viz též měřítko mezosynoptické, měřítko subsynoptické, klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
česky: měřítko synoptické; angl: synoptic scale; slov: synoptická mierka; rus: синоптический масштаб  1993-a3
synoptische Station f
zkrácené označení přízemní synoptické stanice. Podle terminologie Světové meteorologické organizace do sítě synoptických stanic patří nejen přízemní synoptické stanice, ale i stanice aerologické.
česky: stanice synoptická; angl: synoptic station; slov: synoptická stanica; rus: синоптическая станция  1993-a3
synoptische Wettervorhersage f
předpověď budoucího rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmotatmosférických front a meteorologických prvků prováděná synoptickou metodou. Synoptická předpověď počasí využívala především poznatků tzv. norské meteorologické školy. Tato metoda předpovědi závisela též na osobní zkušenosti, popř. intuici svého tvůrce (synoptika) a v tomto smyslu je jejím protějškem předpověď objektivní. V současné době je v praxi nahrazena numerickou předpovědí počasí. Viz též meteorologie synoptická.
česky: předpověď počasí synoptická; angl: synoptic weather forecast; slov: synoptická predpoveď počasia; rus: синоптический прогноз погоды  2014
synoptischer Haupttermin m
česky: termín synoptický hlavní; angl: main standard time; slov: hlavný synoptický termín; rus: главный стандартный срок  1993-a1
synoptischer Termin m
jednotná doba pozorování na synoptických stanicích stanovená podle světového času (UTC) s cílem, aby pozorování na celé Zemi byla konána současně. Synoptické termíny se dělí na hlavní, tj. 00, 06, 12 a 18 UTC, vedlejší, tj. 03, 09, 15 a 21 UTC a hodinové, tj. 01, 02, 04, 05, 07, 08, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22 a 23 UTC. Na aerologických stanicích jsou hlavní termíny 00 a 12 UTC, vedlejší termíny 06 a 18 UTC. Na základě pozorování v synoptických termínech se sestavují příslušné meteorologické zprávy a zpracovávají povětrnostní mapy.
česky: termín synoptický; angl: synoptic hour; slov: synoptický termín; rus: синоптический срок  1993-a3
synoptischer Zwischentermin m
česky: termín synoptický vedlejší; angl: intermediate standard time; slov: vedľajší synoptický termín; rus: дополнительный синоптический срок, промежуточный стандартный срок  1993-a1
SYRED-Meldung
do roku 1991 interně používané označení pro zprávu SYNOP z termínů 01, 02, 04, 05, 07, 08, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22, a 23 UTC.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice zkrácená (SYRED); slov: skrátená správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice; rus: СИРЕД  1993-a3
System zum Empfang und Verarbeitung von Satellitendaten n
zpravidla se jím rozumí uživatelský systém pro příjem a následné zpracování dat z meteorologické družice, provozovaný koncovým uživatelem (např. meteorologickou službou). Data mohou být přijímána buď přímo z družice, která je naměřila, nebo prostřednictvím telekomunikační družice po jejich předzpracování provozovatelem družice, popř. prostřednictvím Internetu.
česky: systém pro příjem a zpracování dat z meteorologických družic; slov: systém pre príjem a spracovanie dát z meteorologických družíc  2014
Szenario der Klimaänderung n
podmíněná předpověď vývoje klimatu, jejímž cílem je odhadnout vývoj, rychlost a směr klimatických změn na Zemi, ke kterým by mohlo dojít při splnění určitých podmínek (např. určité trajektorie vývoje koncentrací skleníkových plynů). Vychází z mat. modelů klimatu, v nichž se uvažují jak přírodní, tak antropogenní faktory klimatu. V současné době se běžně zpracovávají scénáře změn klimatu na několik nejbližších desetiletí až cca 100 let, v závislosti na scénáři vývoje koncentrací skleníkových plynů, způsobu využívání půdy a podobně.
česky: scénář změn klimatu; slov: scenár klimatickej zmeny  1993-a3
Szintillation f
jev podobný optickému chvění, který se projevuje rychlými změnami (často pulzacemi) intenzity světla hvězd nebo pozemských světelných zdrojů. Patří mezi fotometeory. V češtině se též setkáváme s pojmem mihotání.
česky: scintilace; angl: scintillation; slov: scintilácia, trblietanie; rus: сверкание, сцинтилляция  1993-a3
podpořila:
spolupracují: