Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

oteplení stratosférické
atmosférický jev spojený se změnami severního cirkumpolárního víru, který způsobuje výrazné oteplení stratosféry a zvýšení koncentrace stratosférického ozonu. Stratosférické oteplení poprvé pozoroval R. Sherhag v Berlíně v r. 1952. Může se projevit jako:
1. Silné stratosférické oteplení (z angl. sudden warming major), které nastává při celkovém rozpadu severního cirkumpolárního víru, nebo při jeho rozdělení působením troposférických planetárních vln. V důsledku tohoto procesu se, v hladině 10 mb a v zeměp. šířkách nad 60° s. š. západní zonální cirkulace změní na východní a oteplení stratosféry může dosahovat během několika dnů až 50–60 K. Na již. polokouli nebylo dosud silné stratosférické oteplení pozorováno.
2. Slabé stratosférické oteplení (z angl. sudden warming minor), které je stejný jev jako silné stratosférické oteplení, dochází však pouze k časově omezenému zeslabení severního cirkumpolárního víru, nikoliv k jeho rozpadu, a západní cirkulace se nemění na východní.
3. Konečné stratosférické oteplení (z angl. sudden warming final), což je označení pro postupné oteplení stratosféry při přechodu od zimní k letní cirkulaci v polárních a subpolárních oblastech, spojené s přirozeným zánikem severního cirkumpolárního víru. Stadium ustálení teploty se obvykle váže na konec března a začátek dubna.
angl: stratospheric warming slov: stratosférické oteplenie rus: стратосферное потепление  1993-a3
podpořila:
spolupracují: