Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene t

X
TAF f
česky.: TAF angl.: TAF slov.: TAF  2014
Tagesamplitude f
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky.: amplituda denní angl.: daily amplitude, daily range slov.: denná amplitúda rus.: суточная амплитуда fr.: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f  1993-a3
Tagesgang der meteorologischen Größe m
změna hodnoty (časový průběh meteorologického prvku) během 24 hodin. V klimatologii se za denní chod met. prvku považuje i denní chod prům. hodinových hodnot vypočtených pro určitý den, měsíc nebo roč. období z víceletých pozorovacích řad.
česky.: chod meteorologického prvku denní angl.: daily (diurnal) course of meteorological element slov.: denný chod meteorologického prvku rus.: суточный (дневной) ход метеорологического элемента  1993-a1
Tagesgang m
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky.: amplituda denní angl.: daily amplitude, daily range slov.: denná amplitúda rus.: суточная амплитуда fr.: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f  1993-a3
Tageshelligkeit f
osvětlení zemského povrchu a předmětů na Zemi i v atmosféře přímým a rozptýleným slunečním světlem. Měří se v luxech [lx].
česky.: osvětlení denní angl.: daily illumination, intensity of daylight slov.: denné osvetlenie rus.: дневная освещенность  1993-a1
Tageskonzentration von Fremdstoffen in der Luft f
aritmetický průměr koncentrace znečisťující látky zjištěný na stanoveném místě za interval 24 h (v ČR často od 7 h do 7 h SEČ následujícího dne).
česky.: koncentrace znečišťující látky v ovzduší denní angl.: daily concentration of heterogeneous matter in the atmosphere slov.: denná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší rus.: суточная концентрация инородного вещества в воздухе  1993-b3
Tagesmaximum n
nejvyšší hodnota meteorologického prvku zjištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinak stanovenými termíny pozorování, např. od 7 h SEČ běžného dne do 7 h SEČ následujícího dne nebo od 06 UTC do 18 UTC v případě nejvyšší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky.: maximum denní angl.: daily (diurnal) maximum of meteorological element slov.: denné maximum rus.: суточный максимум метеорологического элемента  1993-a3
Tagesminimum n
nejnižší hodnota meteorologického prvku, zajištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinými stanovenými termíny pozorování, např. od 19 h SEČ předchozího dne do 7 h SEČ běžného dne nebo od 18 UTC předchozího dne do 06 UTC daného dne v případě nejnižší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky.: minimum denní angl.: daily (diurnal) minimum of meteorological element slov.: denné minimum rus.: суточный минимум метеорологического элемента  1993-a3
Tagesmittel des meteorologischen Elementes n
průměrná denní hodnota meteorologického prvku vypočtená z hodnot naměřených nebo pozorovaných v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr met. prvku počítá jako aritmetický průměr hodnot daného prvku měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v České republice denní průměry met. prvků počítají jako aritmetické průměry hodnot pozorovaných v termínech 7, 14 a 21 hodin místního času. Prům. denní teplota vzduchu se počítá podle vzorce
T¯=T7 +T14+2T214.
česky.: průměr meteorologického prvku denní angl.: daily (diurnal) mean of meteorological element slov.: denný priemer meteorologického prvku rus.: суточное среднее метеорологического элемента  1993-a3
Tagesmitteltemperatur f
prům. hodnota teploty vzduchu vypočtená z hodnot naměřených v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr teploty počítá jako aritmetický průměr hodnot teploty měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v ČR průměrná denní teplota vzduchu počítá někdy podle vzorce:
T¯=T7+T 14+2T214,
kde indexy 7, 14 a 21 vyjadřují termíny pozorování. Počítá-li se průměrná denní teplota vzduchu z 24 hodnot, označuje se jako pravý denní průměr teploty. K hrubému odhadu průměrné denní teploty se též někdy užívá vzorce:
T¯=T max+Tmin2,
kde Tmax je max. a Tmin min. denní teplota vzduchu. Viz též průměr meteorologického prvku denní, průměr meteorologického prvku denní pravý.
česky.: teplota vzduchu průměrná denní angl.: mean daily temperature slov.: priemerná denná teplota vzduchu rus.: средняя суточная температура  1993-a3
Tagessumme meteorologischer Elemente f
součet všech hodnot meteorologického prvku zjištěných ve stanovených termínech za 24 h. Užívá se především denní úhrn srážek.
česky.: úhrn meteorologického prvku denní angl.: diurnal sum of meteorological elements slov.: denný úhrn meteorologického prvku rus.: суточная сумма метеорологического элемента  1993-a2
tägliche Schwankung f
rozdíl mezi denním absolutním maximem a denním absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný v témž kalendářním dnu na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní denní amplituda teploty vzduchu pro 1. březen, a to 43,7 °C, vypočítaná z denního minima –27,6 °C v roce 1785 a denního maxima 16,1 °C v roce 1922.
česky.: amplituda absolutní denní angl.: daily absolute amplitude, daily absolute range slov.: absolútna denná amplitúda rus.: суточная абсолютная амплитуда fr.: amplitude journalière absolue f, amplitude diurne absolue f  1993-a3
tägliche Schwankung f
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky.: amplituda denní angl.: daily amplitude, daily range slov.: denná amplitúda rus.: суточная амплитуда fr.: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f  1993-a3
Taifun m
regionální označení plně vyvinuté tropické cyklony v oblasti sz. Tichého oceánu západně od datové hranice. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v něm dosahuje nejméně 33 m.s–1; pokud dosáhne 67 m.s–1, mluvíme o supertajfunu. Na Filipínách se pro tajfun používá označení baguio.
česky.: tajfun angl.: typhoon slov.: tajfún rus.: тайфун  1993-a3
Taiga-Klima
česky.: klima tajgy angl.: taiga climate slov.: klíma tajgy rus.: климат тайги  1993-b3
Talnebel m
mlha, která se tvoří v terénních sníženinách, zejména v údolích následkem stékání chladnějšího vzduchu po svazích, silnějšího ochlazování a v důsledku zvětšené vlhkosti vzduchu. Při pozorování z vyšších poloh se údolní mlha jeví jako oblačné moře.
česky.: mlha údolní angl.: valley fog slov.: údolná hmla rus.: долинный туман  1993-a1
Talwind m
česky.: vítr údolní angl.: valley breeze slov.: údolný vietor rus.: долинный бриз, долинный ветер  1993-a2
Tangentialspannung f
obecně tečná síla vztažená k jednotkové ploše. V meteorologii mají význam především složky tzv. Reynoldsova napětí, související s turbulentním přenosem hybnosti v mezní vrstvě atmosféry. Lze je vyjádřit ve tvaru
-ρvx2 ¯,-ρvy2 ¯,-ρvz2 ¯,-ρvx vy¯,-ρ vxvz ¯,-ρvy vz¯,-ρ vyvx ¯,-ρvz vx¯,-ρ vzvy¯,
kde ρ značí hustotu vzduchu a vx,v y,vz turbulentní fluktuace složek rychlosti proudění v trojrozměrném souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Těchto devět veličin představuje složky symetrického tenzoru druhého řádu a fyz. je lze interpretovat jako složky síly turbulentního tření působící v daném bodě na jednotkovou plochu orientovanou kolmo ke směru jednotlivých souřadnicových os. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky.: napětí tečné angl.: shearing stress slov.: dotykové napätie rus.: напряжение сдвига  1993-a1
tätige Oberfläche f
přechodná plocha mezi litosférou nebo hydrosférou a atmosférou (povrch půdy, vody, porostu, popř. umělý povrch, jako povrch vozovky, střech domů apod.), na níž dochází k odrazu záření i jeho transformaci v jiné druhy energie (především v teplo). Aktivní povrch patří k hlavním klimatickým faktorům. V utváření klimatu se uplatňuje především ve spojitosti s radiační bilancí soustavy Země–atmosféra a se všeobecnou cirkulací atmosféry. Aktivní povrch ovlivňuje atm. děje v mezní vrstvě atmosféry svými fyz. a fyz.-chem. vlastnostmi, k nimž patří zejména členitost reliéfu zemského povrchu, albedo, tepelná vodivost, vlhkost, složení a struktura půdy, veget. kryt atd. Pojem aktivní povrch zavedl rus. klimatolog A. I. Vojejkov (1824–1916). Viz též orografie.
česky.: povrch aktivní angl.: active surface slov.: aktívny povrch rus.: активная поверхность  1993-a2
tatsächliche Verdunstung
množství vody, které se za daných meteorologických podmínek vypaří do atmosféry ze zemského povrchu o skutečné vlhkosti (skutečná evaporace), popř. i z těl rostlin disponujících dostupnou vodou (skutečná transpirace) nebo z obojího (aktuální evapotranspirace). Případný nedostatek vody k vypařování způsobuje, že skutečný výpar je většinou menší než potenciální výpar. To platí především pro povrch půdy v létě v odpoledních hodinách, naopak v zimě a nad velkými vodními plochami celoročně mají oba druhy výparu podobné hodnoty. Skutečný výpar je obtížně měřitelný, a většinou se jen odvozuje pro jednotlivá povodí na základě hydrologické bilance.
česky.: výpar skutečný angl.: actual evaporation, effective evaporation slov.: skutočný výpar rus.: действительное испарение  1993-a3
tatsächliches Wetter n
soubor údajů o skutečném stavu ovzduší, vztahující se k určitému místu a času. Skutečné počasí zpravidla popisujeme údaji o teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu, o směru a rychlosti větru, o stavu počasí (déšť, sněžení, bouřka, mlha apod.), o oblačnosti, dohlednosti, popř. dalšími charakteristikami. V letecké meteorologii se pro počasí skutečné používá i termín počasí aktuální nebo aktuál.
česky.: počasí skutečné angl.: current weather slov.: skutočné počasie rus.: настоящая погода, текущая погода  1993-a2
tatsächliches Wetter n 
slang. označení pro počasí skutečné.
Termín pochází z lat. actualis „(ú)činný, skutečný“.
česky.: aktuál slov.: aktuál rus.: текущая погода, реальная погода fr.: météo en temps réel f angl.: current weather  1993-a1
Tau m
usazenina vodních kapek na předmětech na zemi nebo blízko jejího povrchu, vznikající kondenzací vodní páry z okolního vzduchu. Tvoří se zpravidla ve večerních a nočních hodinách za slabého větru nebo bezvětří při radiačním ochlazování povrchu předmětů pod teplotu rosného bodu.
česky.: rosa angl.: dew slov.: rosa rus.: роса  1993-a2
Tauen n
rozpouštění sněhu nebo ledu v důsledku zvýšení jejich teploty nad 0 °C. Ke změně pevného skupenství vody na kapalné dochází v přírodě především:
a) následkem advekce teplého vzduchu nad povrch sněhu nebo ledu;
b) účinkem přímého slunečního záření, které je absorbováno sněhem nebo ledem;
c) v důsledku deště s teplotou kapek vyšší než 0 °C. Dále tání nastává i vedením tepla z půdy, na vozovkách při stlačení sněhu za teplot slabě pod nulou, při chemickém posypu apod.
česky.: tání sněhu nebo ledu angl.: thaw slov.: topenie snehu alebo ľadu rus.: таяние  1993-a2
Taumesser m
syn. rosoměr.
česky.: drosometr angl.: drosometer slov.: rosometer rus.: дрозомер, росомер fr.: drosomètre m  1993-a1
Taumesser m
drosometr – historický přístroj ke zjišťování výskytu, popř. množství rosy na povrchu určitého tělesa. V nejjednodušším případě se vizuálně odhadovalo množství rosy usazené na povrchu Duvdevaniho rosoměrné destičky, umístěné do výše listů porostu. Jiné rosoměry byly tvořeny síťkou zavěšenou na vahadle vah, jimiž se určoval přírůstek hmotnosti síťky s usazenou rosou. Tento princip se využíval rovněž při registraci rosy drosografy. Viz též ovlhoměr.
česky.: rosoměr angl.: dew gauge, drosometer slov.: rosomer rus.: росомер  1993-a3
Taupunkt m
česky.: bod rosný angl.: dew point slov.: rosný bod rus.: точка росы fr.: point de rosée m  1993-a3
Taupunkt m
syn. bod rosný – hodnota teploty, při níž se vlhký vzduch o dané hodnotě směšovacího poměru vodní páry stane nasyceným vzhledem k vodě následkem izobarického ochlazování. Při poklesu teploty pod hodnotu teploty rosného bodu dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu a vzniká rosa nebo mlha. Při relativní vlhkosti vzduchu menší než 100 % je teplota rosného bodu vždy nižší než teplota vzduchu. Deficit teploty rosného bodu je tím větší, čím je při dané teplotě vzduchu menší relativní vlhkost vzduchu. Na stanicích ČR se teplota přízemního rosného bodu získává výpočtem ze staničního tlaku vzduchu, hodnoty teploty vzduchu a relativní vlhkosti, měřených pomocí teplotně–vlhkostních senzorů HUMICAP, v případě nefunkčnosti tohoto přístroje pak výpočtem z údajů psychrometru. Teplotu rosného bodu lze také určit z psychrometrických tabulek. Na aerologickém diagramu se vynáší vertikální profil teploty rosného bodu jako charakteristika vertikálního profilu vlhkosti vzduchu. Teplotu rosného bodu v dané izobarické hladině lze např. určit z definice směšovacího poměru a vhodného řešení Clausiovy–Clapeyronovy rovnice. Přibližnou hodnotu teploty rosného bodu lze též měřit přímo kondenzačním vlhkoměrem nebo termohygroskopem. Teplota rosného bodu ve spojení s měřenou teplotou vzduchu patří k zákl. charakteristikám vlhkosti vzduchu a zakresluje se do synoptických map a aerologických diagramů. Využívá se v řadě empir. vzorců, např. ve Ferrelově vztahu, při předpovědi přízemních mrazů, mlhy apod. Patří ke konzervativním vlastnostem vzduchových hmot. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny, teplota bodu ojínění.
česky.: teplota rosného bodu angl.: dew point temperature slov.: teplota rosného bodu rus.: температура точки росы  1993-a3
Taupunktdifferenz f
rozdíl teploty vzduchu a teploty rosného bodu. Patří mezi charakteristiky vlhkosti vzduchu užívané zejména na výškových mapách. Jako synonyma se někdy nesprávně používá označení sytostní doplněk.
česky.: deficit teploty rosného bodu angl.: dew point deficit, dew point depression, dew point spread slov.: deficit teploty rosného bodu rus.: депрессия точки росы, дефицит точки росы fr.: dépression du point de rosée f, déficit du point de rosée m  1993-a3
Taupunkthygrometer n
vlhkoměr sloužící k určení teploty rosného bodu nebo teploty bodu ojínění stanovením teploty uměle ochlazovaného, zpravidla leštěného, kovového povrchu v okamžiku, kdy se na něm objeví kapalná nebo pevná fáze vody.
česky.: vlhkoměr kondenzační angl.: dewpoint hygrometer slov.: kondenzačný vlhkomer rus.: конденсационный гигрометр  1993-a3
Taupunktkurve f
syn. depegram – grafické vyjádření průběhu teploty rosného bodu s tlakem vzduchu (výškou) na termodynamickém diagramu jako výsledek aerologického měření vlhkosti vzduchu. Využívá se pro stanovení dalších vlhkostních charakteristik volné atmosféry. Viz též křivka teplotního zvrstvení.
česky.: křivka rosného bodu angl.: depegram slov.: krivka rosného bodu rus.: кривая точки росы  1993-a2
Taupunktspiegel m
jeden z typů kondenzačního vlhkoměru.
česky.: zrcátko rosné angl.: mirror-type hygrometer slov.: rosné zrkadielko rus.: зеркало для измерения точки росы  1993-a1
Taupunkttemperatur f
syn. bod rosný – hodnota teploty, při níž se vlhký vzduch o dané hodnotě směšovacího poměru vodní páry stane nasyceným vzhledem k vodě následkem izobarického ochlazování. Při poklesu teploty pod hodnotu teploty rosného bodu dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu a vzniká rosa nebo mlha. Při relativní vlhkosti vzduchu menší než 100 % je teplota rosného bodu vždy nižší než teplota vzduchu. Deficit teploty rosného bodu je tím větší, čím je při dané teplotě vzduchu menší relativní vlhkost vzduchu. Na stanicích ČR se teplota přízemního rosného bodu získává výpočtem ze staničního tlaku vzduchu, hodnoty teploty vzduchu a relativní vlhkosti, měřených pomocí teplotně–vlhkostních senzorů HUMICAP, v případě nefunkčnosti tohoto přístroje pak výpočtem z údajů psychrometru. Teplotu rosného bodu lze také určit z psychrometrických tabulek. Na aerologickém diagramu se vynáší vertikální profil teploty rosného bodu jako charakteristika vertikálního profilu vlhkosti vzduchu. Teplotu rosného bodu v dané izobarické hladině lze např. určit z definice směšovacího poměru a vhodného řešení Clausiovy–Clapeyronovy rovnice. Přibližnou hodnotu teploty rosného bodu lze též měřit přímo kondenzačním vlhkoměrem nebo termohygroskopem. Teplota rosného bodu ve spojení s měřenou teplotou vzduchu patří k zákl. charakteristikám vlhkosti vzduchu a zakresluje se do synoptických map a aerologických diagramů. Využívá se v řadě empir. vzorců, např. ve Ferrelově vztahu, při předpovědi přízemních mrazů, mlhy apod. Patří ke konzervativním vlastnostem vzduchových hmot. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny, teplota bodu ojínění.
česky.: teplota rosného bodu angl.: dew point temperature slov.: teplota rosného bodu rus.: температура точки росы  1993-a3
Taupunktzeiger m
vlhkoměr sloužící k určení teploty rosného bodu nebo teploty bodu ojínění stanovením teploty uměle ochlazovaného, zpravidla leštěného, kovového povrchu v okamžiku, kdy se na něm objeví kapalná nebo pevná fáze vody.
česky.: vlhkoměr kondenzační angl.: dewpoint hygrometer slov.: kondenzačný vlhkomer rus.: конденсационный гигрометр  1993-a3
Tautochrone f
čára spojující místa, na nichž byl pozorován výskyt určitého jevu nebo daná hodnota meteorologického prvku ve stejném čase. Např. na mapě nástupu určité fenologické fáze tautochrona spojuje místa, na nichž byl tento nástup pozorován ve stejný den. Název tautochrona zavedl W. Bezold (1892) původně pro znázornění časového průběhu teplot v půdním profilu na daném místě. Viz též izobronta.
česky.: tautochrona slov.: tautochrona rus.: тавтохрона  1993-a1
Tauwetter n
z met. hlediska zpravidla poměrně náhlé a obvykle alespoň dvoudenní oteplení nad 0 °C, které se vyskytlo po souvislé vícedenní sérii celodenních mrazů, tj. po nepřerušeném období ledových dnů. Teplotní kritéria pro vymezení oblevy nejsou v met. literatuře jednotná. Např. podle J. Kuziemského (1973) jsou jako obleva hodnoceny případy, kdy při oteplení po období mrazů došlo ke zvýšení max. denních teplot vzduchu nad 0 °C ve dvou po sobě následujících dnech. Podle V. Hlaváče (1966) se hovoří o oblevě při nástupu období alespoň dvou po sobě jdoucích dní s prům. denní teplotou vzduchu nad 0 °C, přičemž jeden z těchto dnů měl buď kladné minimum teploty vzduchu, tj. nebyl dnem mrazovým, nebo měl alespoň maximum teploty vzduchu vyšší než 5 °C. Příčinou oblevy ve stř. Evropě je nejčastěji advekce rel. teplého mořského vzduchu mírných šířek do nitra pevniny.
česky.: obleva angl.: thaw slov.: odmäk rus.: оттепель  1993-a1
Taylor-Spirale f
geometrické vyjádření změn vektoru větru s výškou v mezní vrstvě atmosféry, teor. vypočtené za zjednodušujícího předpokladu, že se koeficient turbulentní difuze a hustota vzduchu s výškou nemění, proudění vzduchu je horiz. a nezrychlované, geostrofický vítr nezávisí na výšce a rychlost proudění v mezní vrstvě se s výškou asymptoticky blíží rychlosti geostrofického větru. Obalovou křivku koncových bodů vektorů znázorňujících vítr v různých hladinách mezní vrstvy a vynesených z jednoho zvoleného bodu pak nazýváme Taylorovou spirálou. Zvláštní případ Taylorovy spirály, kdy úhel sevřený směry přízemního a geostrofického větru se rovná 45°, se obvykle nazývá spirálou Ekmanovou. Někteří autoři však používají pojmy spirála Taylorova a spirála Ekmanova jako synonyma.
Teorii této spirály vypracoval V. W. Ekman (1902) pro pohyb vody ve svrchních vrstvách oceánu, vyvolaný účinkem větru. Na poměry v atmosféře ji aplikoval F. Äkerblom (1908) na základě měření větru na Eiffelově věži v Paříži. Zobecněný výklad na podkladě teorie atmosférické turbulence podal G. I. Taylor (1915). Viz též vítr přízemní, stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.
česky.: spirála Taylorova angl.: Taylor spiral slov.: Taylorova špirála rus.: спираль Тейлора  1993-a1
TCAC n
meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o polohu, předpovídaný směr a rychlost postupu, maximální přízemní vítr a tlak vzduchu ve středu tropických cyklon.
česky.: centrum poradenské pro tropické cyklony (TCAC) angl.: Tropical Cyclone Advisory Centre (TCAC) slov.: poradňové centrum pre tropické cyklóny (TCAC) rus.: консультативный центр по тропическим циклонам (ТСАС) fr.: Centre d'avis de cyclones tropicaux m  2014
TCAC n
meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o polohu, předpovídaný směr a rychlost postupu, maximální přízemní vítr a tlak vzduchu ve středu tropických cyklon.
česky.: centrum poradenské pro tropické cyklony (TCAC) angl.: Tropical Cyclone Advisory Centre (TCAC) slov.: poradňové centrum pre tropické cyklóny (TCAC) rus.: консультативный центр по тропическим циклонам (ТСАС) fr.: Centre d'avis de cyclones tropicaux m  2014
technische Klimatologie f
syn. klimatologie inženýrská – klimatologie aplikovaná v technice. Poskytuje klimatologické podklady k realizaci investičních záměrů, pro urbanistické řešení územních celků, problematiku životního prostředí, zřizování a provoz složitých technol. zařízení, pro výstavbu inženýrských sítí (např. kanalizace), vnějších el. vedení, vysokých komínů, rozhlasových a televizních vysílačů, pro vodohosp. účely, zeměď. praxi apod. Klimatologické podklady se sestavují na základě archivovaného klimatologického materiálu nebo se opírají o výsledky terénního klimatologického průzkumu.
česky.: klimatologie technická angl.: technical climatology slov.: technická klimatológia rus.: техническая климатология  1993-a1
technische Sichtbedingungen f/pl
vzdálenost, ve které lze bezpečně rozeznat světelné zdroje. Tato dohlednost je závislá nejen na průzračnosti atmosféry, ale také na intenzitě a barvě světla světelného zdroje. Používá se v letecké meteorologii.
česky.: dohlednost technická angl.: technical visibility slov.: technická dohľadnosť  1993-b3
technische Vorschriften der WMO f
publikace vydávaná Světovou meteorologickou organizací (WMO), která kodifikuje podmínky, formy a způsoby mezin. spolupráce v meteorologii a hydrologii. Technická pravidla WMO obsahují zásady, postupy a doporučení pro meteorologické a hydrologické služby. První díl této publikace se týká Světové služby počasí (WWW), včetně systému pozorování, zpracování údajů a met. komunikací (část A), dále obsahuje doporučení pro klimatologii, měření chem. komponent atmosféry a pro výukovou, publikační a výzk. činnost (část B), a pro zabezpečení námořní dopravy a zemědělství (část C). Druhý díl je věnován problematice met. služeb letectví a třetí díl se zabývá otázkami hydrologie.
česky.: pravidla technická WMO angl.: Technical Regulations WMO slov.: technické pravidlá WMO rus.: Технический регламент ВМО  1993-a3
Teilchenspektrum des atmosphärischen Aerosols n
vyjádření závislosti počtu aerosolových částic určité velikosti obsažených v jednotce objemu na jejich poloměru r (popř. průměru). Popisuje se funkcí f(r), pro niž platí, že výraz f(r) dr je roven počtu částic v jednotce objemu, jejichž poloměr leží v intervalu hodnot <r, r + dr), nebo funkcí F(r) = f(r) / N, kde N značí počet všech částic v jednotce objemu. Výraz F(r) dr se rovná poměru počtu částic o poloměru z intervalu <r,r + dr) k počtu všech částic v objemové jednotce. Jako konkrétní příklady zmíněných funkcí lze uvést tzv. Jungeho rozdělení vhodné pro většinu aerosolů kontinentálního původu v oboru částic větších než 10–7 m:
f(r)=C r(β+1),
kde C je vhodně zvolená konstanta a hodnota β se většinou volí blízká třem, popř. logaritmicko-normální rozdělení nebo funkci:
f(r)=a rαexp(brβ ),
pro niž a, α, b, ß* jsou konstanty charakterizující daný typ atmosférického aerosolu.
Pro naposled uvedenou funkci používají někteří autoři název zobecněná gama-funkce a tato funkce spolu s logaritmicko-normálním rozdělením představuje příklady asymetrického jednomodálního rozdělení. Reálné spektrum velikostí částic atmosférického aerosolu obvykle představuje superpozici tří takovýchto rozdělení, v níž se pak přirozeně uplatňují tři módy, tzv. nukleační mód, akumulační mód a hrubý mód. Obalová křivka právě zmíněného celkového třímodálního rozdělení často dobře odpovídá zde již rovněž zmíněnému Jungeho rozdělení v oblasti jeho platnosti.
Analogicky k právě uvedenému lze vytvářet spektra ve vztahu k úhrnným objemům nebo hmotnostem aerosolových částic, obsažených v jednotce objemu, v závislosti na jejich poloměru. Mluvíme pak o objemových nebo hmotnostních (hmotových) spektrech. Podoba těchto spekter odpovídá skutečnosti, že s rostoucí velikostí aerosolových částic sice klesají jejich počty, ale výrazně roste jim odpovídající úhrnný objem nebo hmotnost. Viz též nukleace.
česky.: spektrum částic atmosférického aerosolu angl.: spectrum of atmospheric aerosol particles slov.: spektrum častíc atmosférického aerosólu rus.: спектр частиц атмосферного аэрозоля  1993-a3
Teilchenstrahlung f
záření tvořené toky atomových jader, elektronů, protonů, neutronů, pozitronů, mezonů atd. Příkladem korpuskulárního záření je radioakt. záření typu alfa nebo beta, korpuskulární kosmické záření a zejména korpuskulární záření Slunce, zahrnující i sluneční vítr, tj. spojité vytékání plazmy z oblasti sluneční koróny. Korpuskulární sluneční záření vyvolává při interakci se zemským magnetickým polem a atmosférou polární záře, magnetické bouře a další geofyz. jevy. Viz též činnost sluneční.
česky.: záření korpuskulární angl.: corpuscular radiation slov.: korpuskulárne žiarenie rus.: корпускулярнoe излучение  1993-a1
Teilentladung eines Blitzes f
impulz proudu blesku, který se může během jednoho blesku vícenásobně opakovat. Zhruba polovina blesků mezi oblakem a zemí obsahuje jeden dílčí výboj, zatímco druhá polovina dva a více dílčích výbojů. Viz též blesk jednoduchý, blesk vícenásobný.
česky.: výboj blesku dílčí angl.: lightning stroke slov.: čiastkový výboj blesku  1993-a3
Telebarometer n
málo používané označení pro tlakoměr přizpůsobený k dálkovému přenosu údajů o tlaku vzduchu. Viz též měření tlaku vzduchu.
česky.: telebarometr angl.: telebarometer slov.: telebarometer rus.: телебарометр  1993-a1
TEMP m
TEMP-Meldung f
meteorologická zpráva o tlaku a teplotě vzduchu, o deficitu teploty rosného bodu a o směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách a také v hladinách významných změn vert. průběhu teploty a rychlosti větru. Zpráva se sestavuje podle kódu TEMP. Část A, resp. C této zprávy obsahuje údaje o všech uvedených parametrech volné atmosféry ve standardních izobarických hladinách do 100, resp. nad 100 hPa. V části B, resp. D, jsou uvedeny hodnoty teploty a deficitu teploty rosného bodu v hladinách významných změn vert. průběhu teploty do hladiny 100, resp. nad 100 hPa (sekce 5) a významné změny větru (sekce 6). Zpráva TEMP obsahuje i údaje o tropopauze, o max. rychlosti a vertikálním střihu větru v rozsahu daného měření. Zprávy TEMP se vysílají každých šest nebo každých dvanáct hodin a slouží kromě rozboru teplotního zvrstvení ovzduší a vertikálního profilu větru na daném místě také k sestavování výškových met. map. Zpráva z mořské stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách se sestavuje podle kódu TEMP SHIP. Viz též měření aerologické, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.
česky.: zpráva z pozemní stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách (TEMP) angl.: Upper level pressure, temperatur, humidity and wind report from a fixed land station (TEMP) slov.: správa z pozemnej stanice o tlaku, teplote, vlhkosti a vetre vo vyšších hladinách rus.: ТЕМП  1993-a3
Temperatur im Niveau der freien Konvektion f
teplota určená na aerologickém diagramu průsečíkem křivky teplotního zvrstvenínasycenou adiabatou, vycházející z charakteristického bodu aerologického výstupu, tj. z průsečíku suché adiabaty vycházející z přízemní teploty vzduchu a izogramy, jež vychází z teploty rosného bodu. Viz též hladina volné konvekce.
česky.: teplota hladiny volné konvekce angl.: temperature of free convection level slov.: teplota hladiny voľnej konvekcie rus.: температура уровня свободной конвекции  1993-a1
Temperatur des feuchten Thermometers
teplota udávaná vlhkým teploměrem psychrometru, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem, správně ventilovaný a dokonale chráněný před přímým slunečním zářením. Blíží se teplotě vlhké izobarické. Při záporné teplotě je třeba údaj doplnit o informaci, zda je nádobka obalena ledem.
česky.: teplota vlhkého teploměru angl.: wet-bulb temperature slov.: teplota vlhkého teplomeru rus.: температура смоченного термометра  1993-a3
Temperatur des feuchten Thermometers f
1. teplota, které teoreticky nabude původně nenasycený vzduch po nasycení vodní párou. Podle toho, zda tento proces proběhne jako adiabatický nebo izobarický děj, rozlišujeme:
a) adiabatickou vlhkou teplotu Tav. Pomocí termodynamického diagramu ji přibližně určíme tak, že uvažovanou vzduchovou částici převedeme po suché adiabatě do výstupné kondenzační hladiny, kde se vystupující vzduch stane nasyceným vodní párou. Odtud pak vzduchovou částici necháme sestoupit po nasycené adiabatě do výchozí hladiny, na níž přečteme Tav. Převedeme-li částici po nasycené adiabatě dále do tlakové hladiny 1 000 hPa, dostaneme adiabatickou vlhkou potenciální teplotu. Adiabatická vlhká potenciální teplota má ve vzduchu obsahujícím nasycenou vodní páru z hlediska podmínek pro vertikální stabilitu atmosféry analogický význam jako potenciální teplota v nenasyceném vzduchu;
b) izobarickou vlhkou teplotu Tiv. Při jejím určení předpokládáme, že k nasycení (vzhledem k rovinnému vodnímu povrchu) dojde za stálého tlaku vypařováním vody do uvažované vzduchové částice, jíž se odnímá teplo spotřebované na výpar. Tuto teplotu lze vypočítat podle vzorce
Tiv=TL wv(wsw) cp,
kde T značí teplotu vzduchu, Lwv latentní teplo vypařování, cp měrné teplo vzduchu při stálém tlaku, w a ws skutečný směšovací poměr vodní páry, resp. směšovací poměr vodní páry odpovídající stavu nasycení.
Izobarická vlhká teplota je vždy vyšší než adiabatická vlhká teplota. Spolu s ní se v meteorologii používá k analýze termodyn. vlastností vzduchových hmot. Přejdeme-li na termodyn. diagramu z bodu určeného teplotou Tiv v uvažované tlakové hladině po nasycené adiabatě do hladiny 1 000 hPa, zjistíme na teplotní stupnici izobarickou vlhkou potenciální teplotu.
2. v meteorologii běžné zkrácené označení pro teplotu vlhkého teploměru, která se v ideálním případě (z hlediska funkce vlhkého teploměru a na něj působících vnějších faktorů) blíží izobarické vlhké teplotě. Ztotožňování teoreticky určené izobarické vlhké teploty a změřené teploty vlhkého teploměru, k čemuž někdy v praxi dochází, však není zcela přesné.
česky.: teplota vlhká angl.: wet-bulb temperature slov.: vlhká teplota rus.: температура смоченного термометра  1993-a1
Temperatur des trockenen Thermometers f
teplota udávaná suchým teploměrem psychrometru, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem, správně ventilovaný a dokonale chráněný před přímým slunečním zářením. Jde o teplotu vzduchu v met. významu. Nevhodně je někdy označována jako suchá teplota.
česky.: teplota suchého teploměru angl.: dry-bulb temperature slov.: teplota suchého teplomeru rus.: температура по сухoму ртутному термометру  1993-a2
Temperatur f
jedna ze zákl. fyz. veličin. Je mírou stř. kinetické energie termického pohybu molekul a její jednotkou je v soustavě SI kelvin (K). V met. praxi se používají především teplota vzduchu a teplota půdy, které se nejčastěji udávají ve stupních Celsiovy teplotní stupnice. Viz též stupnice teplotní Kelvinova, stupnice teplotní Fahrenheitova.
česky.: teplota angl.: temperature slov.: teplota rus.: температура  1993-a2
Temperatur im Hebunbskondensationsniveau f
syn. teplota kondenzační adiabatická – teplota, při níž vzduchová částice ochlazovaná adiabaticky při konstantním směšovacím poměru dosáhne nasycení. Graficky je určena průsečíkem suché adiabaty, procházející bodem o daných souřadnicích p a T, s izogramou, procházející teplotou rosného bodu v izobarické hladině p. Tuto teplotu nelze zaměňovat s teplotou rosného bodu, i když v obou případech jde o teplotu částice přivedené k nasycení při konstantním směšovacím poměru. Nasycení je však u teploty kondenzační hladiny dosahováno dějem adiabatickým, zatímco u teploty rosného bodu dějem izobarickým. Teplota výstupné kondenzační hladiny je vždy nižší než teplota rosného bodu, jen v případě nasycené vzduchové částice se obě teploty rovnají a jsou shodné s teplotou vzduchu. Viz též teplota konvekční kondenzační hladiny.
česky.: teplota výstupné kondenzační hladiny angl.: temperature of lifting condensation level slov.: teplota výstupnej kondenzačnej hladiny rus.: температура уровня конденсации  1993-a1
Temperatur im konvektiven Kondensationniveau f
česky.: teplota konvekční kondenzační hladiny angl.: temperature of the convection condensation level slov.: teplota konvekčnej kondenzačnej hladiny rus.: температура конвективного уровня конденсации  1993-a1
Temperatur in Grad Celsius f
česky.: teplota Celsiova angl.: Celsius temperature slov.: Celziova teplota rus.: температура в градусах Цельсия  1993-a1
Temperatur in Grad Reaumur f
česky.: teplota Réaumurova angl.: Réaumur temperature slov.: Réaumurova teplota rus.: температура в градусах Реомюра  1993-a1
Temperatur in Kelvin f
česky.: teplota Kelvinova angl.: Kelvin temperature slov.: Kelvinova teplota rus.: температура в градусах Кельвина  1993-a3
Temperaturfeld n
skalární spojité pole nejčastěji teploty vzduchu, složité v blízkosti zemského povrchu a shlazené ve volné atmosféře, s výjimkou oblastí atmosférických front. K největším prostorovým změnám v teplotním poli dochází na atmosférických frontách a při zemi v místech s rozdílným aktivním povrchem. Ke znázornění teplotního pole se používají izotermy, časové změny teplotního pole vyjadřují izalotermy. Ke znázornění teplotního pole na mapách relativní barické topografie se používají relativní izohypsy, které představují izotermy vert. zprůměrované virtuální teploty mezi dvěma příslušnými tlakovými hladinami. Časové změny teplotního pole na mapách rel. barické topografie znázorňují rel. izalohypsy. Důležitou charakteristikou teplotního pole je horiz. a vert. teplotní gradient. V meteorologii se dále sledují teplotní pole půdy, zemského povrchu, povrchu oceánů apod.
česky.: pole teplotní angl.: temperature field slov.: teplotné pole rus.: поле температуры  1993-a2
Temperaturgradient m
obecně vektor daný složkami ∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z, kde T znamená teplotu a x, y, z jsou osy souřadného systému. V meteorologii se však prakticky vždy pod teplotním gradientem rozumí vektor (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y, –∂T / ∂z) , zatímco vektor (∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z) se nazývá ascendent teploty. Teplotní gradient směřuje kolmo k izotermickým plochám a určuje změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru, v němž dochází k největšímu prostorovému poklesu teploty. V meteorologii rozlišujeme horizontální gradient teploty (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y) a vertikální gradient teploty (–∂T / ∂z).
Horiz. gradient směřuje v horiz. rovině kolmo na izotermy do strany s nižší teplotou. Vertikální gradient udává záporně vzatou změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve vert. směru. Nejvyšší hodnoty horiz. gradientu teploty se obvykle vyskytují v oblastech výškových frontálních zón, v oblastech přízemních atmosférických front a za vhodných podmínek na rozhraní dvou fyz. podstatně odlišných podkladů (např. moře – pevnina). Podle vert. gradientu teploty hodnotíme statickou vertikální stabilitu atmosféry. Ve většině případů je v troposféře vert. gradient teploty –∂T / ∂z kladný (teplota klesá s výškou). Je-li v některých vrstvách záporný (teplota s výškou roste), mluvíme o inverzi teploty vzduchu.
česky.: gradient teplotní angl.: temperature gradient slov.: teplotný gradient rus.: градиент температуры fr.: gradient thermique m, gradient de température m  1993-a2
Temperaturinversion f
nevhodně zvrat teploty – zvláštní případ vert. rozložení teploty vzduchu, při kterém v určité vrstvě atmosféry, v tzv. inverzní vrstvě, teplota s nadm. výškou vzrůstá. Podle výšky inverzní vrstvy nad zemí rozlišujeme přízemní a výškovou inverzi teploty vzduchu, podle příčiny vzniku např. inverzi teploty vzduchu advekční, frontální, radiační, subsidenční, turbulentní a pasátovou. Inverze teploty vzduchu mají značný význam mimo jiné proto, že stabilní teplotní zvrstvení ovzduší v inverzní vrstvě brzdí promíchávání vzduchu ve vert. i horiz. směru. Tím dochází v nižších a zvláště v uzavřených polohách k vytváření mlh, jezer studeného vzduchu se silnými mrazy v zimě, v průmyslových a městských oblastech s větší hustotou zdrojů znečištění ovzduší ke zvýšeným koncentracím znečišťujících látek, vzniku smogu apod. V oblasti dolní hranice výškových inverzí teploty se často vytváří vrstevnatá oblačnost, která zejména v zimě způsobuje výrazné zkrácení slunečního svitu v nižších polohách oproti nadinverzním horským polohám. Inverze teploty vzduchu charakterizujeme výškou, v níž ji pozorujeme, tloušťkou (vert. rozsahem) vrstvy, v níž teplota vzduchu s výškou vzrůstá, a teplotním gradientem v této vrstvě. Někdy se nepřesně hovoří o „intenzitě" inverze jako rozdílu mezi teplotou horní a spodní hranice inverze. Nejpříznivější podmínky pro vznik inverzí teplot vzduchu jsou v kvazistacionárních anticyklonách. Viz též izotermie, oblak vrstevnatý, oblačnost inverzní.
česky.: inverze teploty vzduchu angl.: air temperature inversion slov.: inverzia teploty vzduchu rus.: инверсия температуры воздуха  1993-a3
Temperaturleitfähigkeit f
veličina a, definovaná vztahem
a=kρc,
kde k je koeficient tepelné vodivosti, ρ hustota a c měrné teplo daného prostředí. Jedná-li se o prostředí plynné, potom jako c používáme měrné teplo při stálém tlaku cp. Koeficient teplotní vodivosti charakterizuje schopnost prostředí přenášet teplotní změny. V případě turbulentního přenosu tepla je totožný s koeficientem turbulentní difuze pro teplo.
česky.: koeficient teplotní vodivosti angl.: coefficient of thermometric conductivity slov.: koeficient teplotnej vodivosti rus.: коэффициент температуропроводности  1993-a1
Temperaturleitungskoeffizient m
veličina a, definovaná vztahem
a=kρc,
kde k je koeficient tepelné vodivosti, ρ hustota a c měrné teplo daného prostředí. Jedná-li se o prostředí plynné, potom jako c používáme měrné teplo při stálém tlaku cp. Koeficient teplotní vodivosti charakterizuje schopnost prostředí přenášet teplotní změny. V případě turbulentního přenosu tepla je totožný s koeficientem turbulentní difuze pro teplo.
česky.: koeficient teplotní vodivosti angl.: coefficient of thermometric conductivity slov.: koeficient teplotnej vodivosti rus.: коэффициент температуропроводности  1993-a1
Temperaturleitzahl f
veličina a, definovaná vztahem
a=kρc,
kde k je koeficient tepelné vodivosti, ρ hustota a c měrné teplo daného prostředí. Jedná-li se o prostředí plynné, potom jako c používáme měrné teplo při stálém tlaku cp. Koeficient teplotní vodivosti charakterizuje schopnost prostředí přenášet teplotní změny. V případě turbulentního přenosu tepla je totožný s koeficientem turbulentní difuze pro teplo.
česky.: koeficient teplotní vodivosti angl.: coefficient of thermometric conductivity slov.: koeficient teplotnej vodivosti rus.: коэффициент температуропроводности  1993-a1
Temperaturprofil aus Wettersatellitendaten n
jeden z možných výstupů družicové sondáže atmosféry.
česky.: profil teploty vzduchu vertikální z družic angl.: vertical temperature profile from satellites slov.: vertikálny profil teploty vzduchu z družíc rus.: вертикальный профиль температуры со спутника  1993-a3
Temperaturschichtung f
syn. stratifikace atmosféry teplotní – průběh teploty vzduchu s výškou, vyjádřený vertikálním profilem teploty vzduchu, resp. vertikálním teplotním gradientem γ. V troposféře teplota s výškou obvykle klesá, tedy γ > 0; může však nastat i izotermie (γ = 0) nebo inverze teploty vzduchu (γ < 0). Vztah mezi hodnotou γ v určité hladině atmosféry, suchoadiabatickým teplotním gradientem γD a nasyceně adiabatickým teplotním gradientem γS určuje vertikální stabilitu atmosféry. Jestliže v suchém nebo nenasyceném vzduchu γ = γD, označujeme teplotní zvrstvení jako indiferentní; při γ < γD jde o stabilní zvrstvení, při γ > γD je teplotní zvrstvení atmosféry instabilní, viz absolutní instabilita atmosféry. V nasyceném vzduchu platí totéž při γ = γS, γ < γS (viz absolutní stabilita atmosféry) a γ > γS. Podmíněně instabilní zvrstvení, kdy γ < γD a zároveň γ > γS, způsobuje podmíněnou instabilitu atmosféry. Viz též vrstva inverzní, vrstva teplotní zadržující.
česky.: zvrstvení atmosféry teplotní angl.: thermal stratification slov.: teplotné zvrstvenie ovzdušia rus.: температурная стратификация атмосферы  1993-a3
Temperaturschichtungskurve f
grafické vyjádření průběhu teploty vzduchu s výškou (tlakem) na termodynamickém diagramu. Křivku teplotního zvrstvení sestrojujeme především na základě údajů z radiosond.
česky.: křivka teplotního zvrstvení angl.: lapse rate curve, temperature stratification curve slov.: krivka teplotného zvrstvenia rus.: кривая температурной стратификации  1993-a2
Temperatursturz m
starší nevhodné syn. pro termín inverze teploty vzduchu.
česky.: zvrat teploty angl.: abrupt change of temperature slov.: zvrat teploty rus.: резкое изменение температуры  1993-a2
Temperatursumme f
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako:
1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období;
2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5, 10, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.
česky.: suma teplot angl.: accumulated temperatures, sum of temperatures slov.: teplotná suma, suma teplôt rus.: сумма температур  1993-a3
Temperaturveränderung durch Luftmassentransformation f
lokální časová změna teploty v libovolné hladině vzduchové hmoty (z = konst. nebo p = konst.) s vyloučením vlivu horiz. advekce. Transformační změny teploty se studují v souřadnicové soustavě, pohybující se s danou vzduchovou hmotou a jsou působeny:
a) neadiabatickými ději, k nimž patří především turbulentní výměna tepla mezi podkladem a vzduchovou hmotou, výměna tepla působená radiací a uvolňování latentního tepla při fázových přechodech vody v atmosféře;
b) vert. pohyby řádu cm.s–1, které se uplatňují především ve volné atmosféře;
c) lokálními časovými změnami tlaku vzduchu. Jejich vliv je významnější jen při mimořádně velkých tlakových tendencích. Transformační změny teploty vzduchu se dají vypočítat z rovnice pro lokální časovou změnu teploty, kterou lze odvodit z první hlavní termodynamické věty. Transformační změny teploty vzduchu lze měřit např. pomocí transoceánských sond.
česky.: změna teploty vzduchu transformační angl.: transformation change of air temperature slov.: transformačná zmena teploty vzduchu rus.: трансформационное изменение температуры воздуха  1993-a3
Tendenzgleichung der relativen Topographie f
rovnice, která popisuje změny tloušťky vrstvy mezi zvolenými izobarickými plochami. Má tvar
ht=Rg p1p2[ vxTxvy Ty+ω(α cpTp )+1cpdq dt ]d( lnp),  p1< p2,
který odvodíme z barometrické formule integrací podle tlaku p, derivací podle času t a dalšími úpravami, symbol h značí tloušťku vrstvy mezi izobarickými hladinami p1 a p2, R je měrná plynová konstanta vzduchu, T průměrná teplota uvažované vrstvy, g velikost tíhového zrychlení, vx, vy představuje x, resp. y složku rychlosti proudění v p-systému, ω vertikální rychlost v p-systému, α měrný objem vzduchu, cp měrné teplo vzduchu při stálém tlaku a dq/dt vyjadřuje množství přijatého nebo vydaného tepla neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu za jednotku času. Tato rovnice byla spolu s rovnicí vorticity využívána v baroklinních modelech atmosféry. Viz též rovnice tlakové tendence.
česky.: rovnice tendence relativní topografie angl.: tendency equation, tendency of relative topography equation slov.: rovnica tendencie relatívnej topografie rus.: уравнение тенденции относительной топографии  1993-a1
Tephigramm n
druh aerologického diagramu s pravoúhlými nebo kosoúhlými souřadnicovými osami T a Φ (podle nichž byl diagram nazván), kde T je teplota vzduchu v K (v některých verzích tefigramu ve °C) a Φ entropie suchého vzduchu. Protože entropie je úměrná logaritmu potenciální teploty Θ podle vztahu:
Φ=cplnΘ+konst.,
kde cp je měrné teplo vzduchu při stálém tlaku, má osa y současně stupnici lnΘ. Autorem tohoto energetického diagramu, užívaného zejména v anglosaských zemích, je W. N. Shaw (1923).
česky.: tefigram angl.: tephigram slov.: tefigram rus.: тефиграмма  1993-a2
termische Frontsparameter m
parametr vhodný pro objektivní frontální analýzu definovaný vztahem:
TFP=-|T |T| T |
První činitel vyjadřuje změnu teplotního gradientu ∇T, druhý činitel pak projekci této změny do směru teplotního gradientu. Termální frontální parametr dosahuje maximální hodnoty v místě největší změny gradientu teploty, typicky tedy v oblasti fronty.
česky.: parametr frontální termální angl.: thermal front parameter slov.: frontálny termálny parameter  2015
termodynamisches Gleichgewicht n
z fyzikálního hlediska nejobecnější rovnovážný stav daného systému, v němž neprobíhají žádné makroskopické změny, všechny termodynamické veličiny jsou v čase konstantní, neuskutečňuje se žádná výměna hmoty a energie s okolím daného systému ani uvnitř něho neprobíhá žádný transport hmoty a energie. Ve stavu termodynamické rovnováhy nemohou v systému samovolně probíhat žádné mechanické, tepelné, chemické, fázové apod. změny.
česky.: rovnováha termodynamická angl.: thermodynamic equilibrium slov.: termodynamická rovnováha  2018
terrestrische Strahlung f
dlouhovlnné záření, které soustava Země – atmosféra vyzařuje do kosmického prostoru. Jeho intenzita vzrůstá s teplotou této soustavy. Uvedený přenos energie se uskutečňuje jako záření zemského povrchu a záření atmosféry.
česky.: záření Země angl.: terrestrial radiation slov.: žiarenie Zeme rus.: земная радиация, излучение Земли  1993-a3
terrestrische Strahlungsbilanz f
bilance radiační dlouhovlnná – bilance dlouhovlnného záření v dané hladině atmosféry nebo na zemském povrchu. Je rozdílem záření atmosféry směřujícího dolů a zemského záření směřujícího nahoru, které je tvořeno zářením zemského povrchu směřujícím nahoru, odraženým zářením atmosféry a zářením atmosféry směřujícím nahoru.
česky.: bilance zemského záření angl.: net terrestrial radiation, terrestrial radiation balance slov.: bilancia zemského žiarenia rus.: баланс земной радиации fr.: radiation terrestre f, bilan global « ondes longues » m  1993-a1
terrestrische Strahlungshaushalt f
bilance radiační dlouhovlnná – bilance dlouhovlnného záření v dané hladině atmosféry nebo na zemském povrchu. Je rozdílem záření atmosféry směřujícího dolů a zemského záření směřujícího nahoru, které je tvořeno zářením zemského povrchu směřujícím nahoru, odraženým zářením atmosféry a zářením atmosféry směřujícím nahoru.
česky.: bilance zemského záření angl.: net terrestrial radiation, terrestrial radiation balance slov.: bilancia zemského žiarenia rus.: баланс земной радиации fr.: radiation terrestre f, bilan global « ondes longues » m  1993-a1
Tertiär n
syn. třetihory – vžité označení pro starší část kenozoika, zahrnující období před 66 – 2,588 mil. roků. Zahrnuje dvě periody, paleogén a neogén, na nějž navazuje kvartér neboli čtvrtohory.
česky.: terciér angl.: Tertiary slov.: terciér  2018
Tertiär n
syn. terciér.
česky.: třetihory angl.: Tertiary slov.: treťohory  2018
tertiäre Zirkulation f
podle H. C. Willeta označení pro systémy místní cirkulace, cirkulaci v Cb aj. Viz též cirkulace primární, cirkulace sekundární, cirkulace buňková.
česky.: cirkulace terciární angl.: tertiary circulation slov.: terciárna cirkulácia rus.: третичная циркуляция fr.: circulation tertiaire f  1993-a3
tertiärer Regenbogen m
syn. duha terciární – duha vzniklá lomem a trojnásobným vnitřním odrazem slunečních paprsků na dešťových kapkách. Nachází se na opačné straně oblohy než duha hlavní a duha vedlejší v úhlové vzdálenosti asi 43° od Slunce. Je to vzácný opt. úkaz.
česky.: duha kolem Slunce angl.: tertiary rainbow slov.: dúha okolo Slnka rus.: третичная радуга fr.: arc tertiaire m  1993-a1
tertiärer Regenbogen m
česky.: duha terciární angl.: tertiary rainbow slov.: terciárna dúha rus.: третичная радуга fr.: arc tertiaire m  1993-a1
Test m
dříve používaný termín pro kalibraci meteorologických přístrojů.
česky.: cejchování angl.: calibration, test slov.: ciachovanie rus.: калибровка fr.: étallonage m, calibration f  1993-a3
Theorie der Niederschlagsbildung durch Koaleszenz f
syn. teorie koalescenční – v rovníkovém pásu se běžně pozoruje vypadávání intenzivních srážek z teplých oblaků, v nichž vývoj srážek nemůže probíhat za účasti ledové fáze. Vznik srážek v této oblasti vysvětluje koalescenční teorie, podle níž, pokud v oblaku vznikne určitý počet oblačných kapek značně větších než většina ostatních, pohybují se větší kapky ve výstupném proudu pomaleji a mohou koalescencí s malými kapkami růst. Narostou-li do takových rozměrů, že jejich pádová rychlost převýší rychlost výstupných pohybů vzduchu v oblaku, padají oblakem a během svého pádu dále narůstají koalescencí. Po dosažení kritické velikosti se tříští a větší zbytky rozpadlých kapek jsou pak výstupními pohyby znovu unášeny vzhůru, rostou koalescencí s malými oblačnými kapičkami a celý proces se může opakovat. Tímto způsobem se „řetězovou reakcí" v oblaku zvětšuje počet velkých kapek, které posléze mohou vypadnout ve formě kapalných srážek. Podmínkou účinného působení popsaného mechanismu je velký vodní obsah oblaku a výstupná vertikální rychlost, která umožní koalescenční růst kapek do takové velikosti, že se nevypaří u vrcholku oblaku, ale budou padat dolů a dále růst koalescencí. Příčina počátečního rozdílu ve velikosti kapek není jednoznačně určena. Velké kapky mohou vznikat přednostně na řídkých obřích kondenzačních jádrech, mohou být důsledkem změn vertikální rychlosti nebo koncentrace kondenzačních jader v oblasti kondenzační hladiny. V mírných zeměp. šířkách může obdobný koalescenční růst nastat i s účastí ledových částic, ktere přednostně rostou zachycováním přechlazených vodních kapek. Po pádu pod ledovou izotermu tyto ledové částice tají obdobně jako v případě Bergeronovy–Findeisenovy teorie vzniku srážek, která však předpokládá vznik srážkových částic pouze depozicí. Viz též instabilita oblaku koloidní.
česky.: teorie vzniku srážek koalescencí angl.: coalescence theory slov.: koalescenčná teória vzniku zrážok rus.: теория столкновений  1993-a3
Theorie der Niederschlagsbildung nach Bergeron-Findeisen f
teorie, která vysvětluje vznik srážkových částic ve smíšených oblacích. Základem vysvětlení je skutečnost, že při dané teplotě pod bodem mrazu je hodnota tlaku nasycené vodní páry nad ledem nižší než hodnota tlaku nasycené vodní páry nad vodou. Největší rozdíl mezi oběma hodnotami je při –12 °C. V oblaku nebo v jeho části, která sestává z drobných přechlazených vodních kapek, odpovídá tlak vodní páry hodnotě nasycení nad vodou a vodní pára nad ledem je tedy přesycená. Dojde-li ke vzniku ledových krystalků heterogenní nukleací na ledových jádrech nebo jiným mechanizmem (viz sekundární nukleace ledu), mohou krystalky v prostředí přesyceném vzhledem k ledu rychle růst depozicí vodní páry na účet vypařujících se vodních kapek. Narostou-li krystalky do dostatečné velikosti, budou padat k zemi a na své cestě dále porostou zachycováním a namrzáním přechlazených kapek. Tímto způsobem mohou ledové oblačné částice narůstat do rozměrů srážkových částic během 10 až 20 min, kdy začnou ve formě srážek z oblaku vypadávat. V nižších teplejších vrstvách atmosféry pak případně tají, a mění se v kapky deště. Tento proces je důležitý zejména při vývoji srážek z vrstevnaté oblačnosti v mírných zeměpisných šířkách. Základy této teorie, kterou dnes označujeme jako teorie vzniku srážek ledovým procesem, položil švédský meteorolog T. Bergeron v roce 1935 a teorii rozvinul něm. fyzik W. Findeisen v roce 1938. Část této teorie, vztahující se ke vzniku a růstu krystalků heterogenní nukleací ledu, popsal již v roce 1911 A. Wegener. Proto se tento proces růstu ledových částic a jejich transformace na déšť někdy označuje jako Bergeronův–Findeisenův–Wegenerův.
česky.: teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova angl.: Bergeron-Findeisen theory, ice crystal theory slov.: Bergeronova-Findeisenova teória vzniku zrážok rus.: теория Бержерона-Финдейзена, теория осадкообразования Бержерона-Финдейзена  1993-b3
Theorie der thermischen Zyklogenese f
teorie, podle níž se rozhodující význam pro vznik cyklony přisuzuje rozdělení a změnám teploty vzduchu. Vznikla koncem 19. století, kdy se předpokládalo, že první impulz ke vzniku cyklony dává místní kladná odchylka teploty podkladu a přízemní vrstvy atmosféry. Vznikají-li místní teplotní rozdíly v důsledku nerovnoměrného přehřívání spodní troposféry, mluvíme o konv. teorii cyklogeneze; dochází-li k teplotním změnám nad určitou lokalitou v důsledku advekce, potom se používá názvu advekční teorie cyklogeneze. Při termické cyklogenezi u zemského povrchu se cyklonální cirkulace postupně rozšiřuje do vyšších hladin. Ve volné atmosféře se tak termická cyklogeneze projevuje zpravidla vývojem brázdy nízkého tlaku vzduchu. Tato teorie je z hlediska současných poznatků již překonána. Viz též cyklona termická (místní).
česky.: teorie cyklogeneze termická angl.: thermal theory of cyclogenesis slov.: termická teória cyklogenézy rus.: термическая теория циклонообразования  1993-a3
Theorie der Zyklogenese f
souhrnné označení pro teorie vzniku cyklon, popř. zesílení cyklonální cirkulace. V historii meteorologie byla vypracována řada teorií cyklogeneze, z nichž nejvýznamnější byly teorie cyklogeneze advekčně dynamická, divergenčnítermická a vlnová. Jejich společným znakem bylo, že si všímaly jen určitých vybraných dějů probíhajících v atmosféře a neřešily otázku vzniku a vývoje cyklony komplexně. Viz též cyklogeneze, cyklolýza, anticyklogeneze, anticyklolýza.
česky.: teorie cyklogeneze angl.: theory of cyclogenesis slov.: teória cyklogenézy rus.: теория циклогенеза, теория циклонообразования  1993-a3
Thermik f
v meteorologii širší pojem označující:
a) stabilní a silné vertikální konvektivní pohyby, kterých mohou využívat např. kroužící ptáci a plachtaři k získávání výšky. Tyto termiky bývají dále označovány jako čisté, spojené jen s termickou konvekcí bezoblačnou nebo oblačnou, nebo jako větrné, na jejichž vzniku se podílí zejména mechanická turbulence. V letecké terminologii se užívá též pojmu termické stoupavé proudy nebo slang, „termika". Mají horiz. rozměry v řádu desítek až stovek m, vert. několik stovek až tisíců metrů;
b) v oboru met. měření, zejména prováděných sodary, vzduchové bubliny o vzájemně různé teplotě nebo i vlhkosti, které vznikají buď při formování uspořádaných termických vert. proudů nebo po dosažení hladiny inverze teploty vzduchu těmito stoupavými proudy. Takto pojímané termiky mající rozměr řádově jednotek metrů, vyvolávají akust. ozvěnu.
česky.: termiky angl.: thermals slov.: termiky rus.: термики  1993-a1
Thermikschlauch m
termín používaný především piloty bezmotorových letadel a označující zónu termicky podmíněných výstupných proudů, které svou strukturou připomínají poměry uvnitř komína. Pole vertikálních rychlostí v termickém komíně je složité následkem interakce s celkově horiz. pohybem okolního vzduchu; okrajové části komína se vyznačují brzděním vystupujícího vzduchu, čímž se ve větších výškách vytvářejí víry převážně s horiz. osou, zatímco v centrální části komína má pohyb vzduchu často spirálovitý charakter. V důsledku poklesu tlaku vzduchu se průměr termického komína s výškou zvětšuje a účinkem výškového větru se komín naklání. Viz též termiky.
česky.: komín termický slov.: termický komín  1993-a2
thermisch asymmetrische Antizyklone f
anticyklona, ve které se vyskytují v horiz. směru dost značné teplotní rozdíly. Na sev. polokouli je nejčastěji vých. a jv. část anticyklony studená, zatímco záp. a sz. část teplá. Rozdíly mezi teplou a stud. částí anticyklony dosahují obvykle 5 až 15 °C. Termicky asymetrické anticyklony bývají většinou uzavírajícími anticyklonami, které ukončují sérii cyklon.
česky.: anticyklona termicky asymetrická angl.: thermal asymmetric anticyclone slov.: termicky asymetrická anticyklóna rus.: термически асимметричный антициклон fr.: anticyclone cyclone à cœur chaud/froid asymétrique m  1993-a2
thermisch asymmetrische Zyklone f
frontální cyklona, ve které, především v její přední a týlové části, svírají na synoptické mapě izotermy a izohypsy velký úhel advekce. Teplou advekci v přední části termicky asymetrické cyklony ukončuje čára teplé fronty, čára studené fronty vyznačuje počátek studené advekce v týlové části cyklony. Oblast teplého vzduchu mezi zmíněnými frontálními čarami tvoří teplý sektor cyklony, který v počátečním stadiu vývoje zasahuje na sev. polokouli obvykle z již. části cyklony do jejího středu a bývá nejlépe vyjádřen v izobarické hladině 850 hPa. V pozdějším vývojovém stadiu frontální cyklony se teplý sektor zužuje, posouvá se do přední části cyklony a projevuje se i ve vyšších hladinách nebo na mapách relativní topografie. V zahraniční odborné literatuře se pro termicky asymetrickou cyklonu obvykle používá označení baroklinní cyklona. Viz též jazyk studeného vzduchu, jazyk teplého vzduchu.
česky.: cyklona termicky asymetrická angl.: baroclinic cyclone, thermal asymmetric cyclone slov.: termicky asymetrická cyklóna rus.: термически асимметричный циклон fr.: cyclone asymétrique à coeur chaud/froid m  1993-a3
thermisch symmetrische Antizyklone f
anticyklona, v níž jsou malé teplotní rozdíly v horiz. směru mezi jejími jednotlivými částmi. Termicky symetrické anticyklony jsou především kvazistacionární anticyklony, které mohou být teplé nebo studené; teplé jsou subtropické anticyklony; do studených lze zahrnout arktickou a antarktickou anticyklonu a dále pak všechny kontinentální anticyklony.
česky.: anticyklona termicky symetrická angl.: thermal symmetric anticyclone slov.: termicky symetrická anticyklóna rus.: термически симметричный антициклон fr.: anticyclone cyclone à cœur chaud/froid symétrique m  1993-a3
thermisch symmetrische Zyklone f
cyklona, v níž jsou při zemi izobary a izotermy, ve volné atmosféře izohypsy a izotermy, téměř rovnoběžné. Termicky symetrické cyklony jsou většinou studené cyklony, v nichž výskyt rel. nejnižších teplot souhlasí se středem cyklony. Termicky symetrické cyklony jsou i nízké cyklony, které vznikají v důsledku termické nebo orografické cyklogeneze. V zahraniční odborné literatuře se pro termicky symetrickou cyklonu obvykle používá označení barotropní cyklona.
česky.: cyklona termicky symetrická angl.: barotropic cyclone, thermal symmetric cyclone slov.: termicky symetrická cyklóna rus.: термически симметричный циклон fr.: cyclone symétrique à coeur chaud/froid m  1993-a3
thermische Antizyklogenese f
anticyklogeneze vedoucí ke vzniku nebo mohutnění studené anticyklony vlivem neadiabatického ochlazení vzduchu od aktivního povrchu, popř. vlivem výrazné studené advekce. Tímto způsobem vznikají např. nízké anticyklony nad pevninou v zimě a termické anticyklony relativně malého rozsahu.
česky.: anticyklogeneze termická angl.: thermal anticyclogenesis slov.: termická anticyklogenéza rus.: термический антициклогенез fr.: anticyclogénèse thermique f  1993-a3
thermische Antizyklone f
nízká, studená a kvazistacionární anticyklona rel. malého rozsahu, tvořená v zimním období stagnujícím stud. vzduchem, ochlazovaným od zemského povrchu. Viz též anticyklogeneze termická.
česky.: anticyklona termická angl.: thermal anticyclone slov.: termická anticyklóna rus.: термический антициклон fr.: anticyclone thermique m  1993-a3
thermische Effizienz f
syn. efektivnost tepelná – v klimatologii charakteristika teplotních poměrů určitého místa z hlediska růstu rostlin za předpokladu dostatku vláhy. Princip navrhli B. E. a G. J. Livingstonovi a použil ho C. W. Thornthwaite ve své klasifikaci klimatu. Thornthwaitův index tepelné účinnosti, označovaný jako T/E, udává roč. sumu hodnot teploty vyšší než práh pro vegetační období, což je např. pro hrách 40 °F (+4,4 °C) a pro kukuřici 50 °F (10 °C). Určité hodnoty indexu T/E sloužily k vymezení klimatických oblastí, tzv. provincií, podle teplotního charakteru.
česky.: účinnost tepelná angl.: thermal efficiency slov.: tepelná účinnosť rus.: термическая эффективность  1993-a2
thermische Effizienz f 
česky.: efektivnost tepelná angl.: thermal efficiency slov.: tepelná efektívnosť rus.: тепловая эффективность fr.: efficacité thermique f  1993-a1
thermische Instabilität der Atmosphäre f
vertikální instabilita atmosféry vyvolaná insolačním ohříváním zemského povrchu a způsobující termickou konvekci. Při překročení konvektivní teploty dochází k vývoji konvektivních oblaků. Množství oblaků vznikajících v důsledku termické instability atmosféry se vyznačuje výrazným denním chodem obvykle s maximem v odpoledních hodinách. V našich podmínkách je nejběžnějším druhem instability.
česky.: instabilita atmosféry termická angl.: thermal instability of atmosphere slov.: termická instabilita ovzdušia rus.: термическая неустойчивость атмосферы  1993-a3
thermische Kontinentalität f
zákl. druh kontinentality klimatu, podmíněný specifickými tepelnými vlastnostmi aktivní vrstvy pevniny. Je silně ovlivněna tvary reliéfu, přičemž je větší v údolích a kotlinách než na hřebenech hor. Projevuje se především velmi výrazným ročním chodem teploty vzduchu i zvýrazněním jejího denního chodu, s výskytem ročního maxima i minima brzy po slunovratech. Míru termické kontinentality, resp. oceánity klimatu lze zjednodušeně vyjádřit pomocí prům. roční amplitudy teploty vzduchu, ta je nicméně ovlivňována i radiačními faktory, proto místa s různou zeměp. šířkou musí být porovnána pomocí některého indexu kontinentality.
česky.: kontinentalita klimatu termická angl.: thermal continentality of climate slov.: termická kontinentalita klímy rus.: термическая континентальность климата  1993-a3
thermische Konvektion f
konvekce vyvolaná působením vztlaku vzniklého následkem horiz. teplotních nehomogenit, které jsou zpravidla způsobeny nerovnoměrným radiačním ohříváním zemského povrchu. Rozvoji termické konvekce významně napomáhá instabilní teplotní zvrstvení atmosféry, zatímco stabilní zvrstvení ji potlačuje. Leží-li horní hladina konvekce výše než kondenzační hladina, dochází ke vzniku konv. oblaků. V tomto případě se hovoří o oblačné konvekci. Leží-li horní hladina konvekce níže než kondenzační hladina, mluvíme o bezoblačné konvekci. Termická konvekce bývá doprovázena termickou turbulencí. Pro termickou konvekci se zvláště ve sportovním letectví používá slang. označení „termika". Viz též termiky.
česky.: konvekce termická angl.: thermal convection slov.: termická konvekcia rus.: термическая конвекция  1993-a3
thermische Schichtung der Atmosphäre f
česky.: stratifikace atmosféry teplotní slov.: stratifikácia  1993-a2
thermische Turbulenz f
turbulence vznikající vlivem vztlaku podmíněného nehomogenitou teplotního pole. V hydrodynamice a aerodynamice je považována za součást termické konvekce, při vymezení pojmu konvekce, obvyklém v meteorologii, však rozměry vlastních turbulentních vírů jsou zde řádově menší než rozměry konv. elementů (buněk) nebo uspořádaných konv. vzdušných proudů. Někteří autoři však považují pojmy termická turbulence a termická konvekce za synonymické. Tento přístup lze přijmout zejména v případech méně vyvinuté konvekce, kdy nemůžeme aplikovat uvedené velikostní rozlišení charakteristických elementů. Viz též termiky.
česky.: turbulence termická angl.: thermal turbulence slov.: termická turbulencia rus.: термическая турбулентность  1993-a2
thermische Zirkulation f
syn. cirkulace pobřežní – systém místní cirkulace s denní periodicitou, který se může vytvořit při anticyklonálním počasí nad pobřežní zónou a přilehlou částí moří nebo velkých vodních nádrží. Brízová cirkulace je způsobena rozdíly v denním chodu teploty povrchu pevniny a vodních ploch. Ve dne, kdy je moře nebo jezero chladnější než pevnina, vzniká ve vrstvě vzduchu u zemského povrchu přenos chladnějšího a vlhčího vzduchu z moře na pevninu, tzv. mořská nebo jezerní bríza, která je v noci vystřídána prouděním suššího vzduchu z pevniny, tzv. pevninskou brízou. Nad přízemním prouděním se pak vyskytuje kompenzující protisměrné proudění vzduchu, které uzavírá cirkulační systém o vert. rozsahu maximálně 2 až 4 km. Za daných podmínek klesá intenzita a vertikální rozsah brízové cirkulace s rostoucí vertikální stabilitou atmosféry.
Intenzita brízové cirkulace nejvíce roste v době největšího rozdílu teplot mezi pevninou a vodní plochou, maximum její intenzity pak nastává v době blízké nulovému teplotního gradientu, tj. zpravidla těsně po západu, resp. východu Slunce. V případě brízové cirkulace většího prostorového měřítka se ve vyšších zeměp. šířkách objevuje toto maximum dříve vlivem působení Coriolisovy síly, která postupně začne zeslabovat horiz. složku cirkulace kolmou k pobřeží a ovlivňuje tak výraznost a polohu brízové fronty.
Nejpříznivější podmínky pro vznik brízové cirkulace jsou v létě v oblastech subtropických anticyklon, při pobřežích omývaných studeným oceánským proudem, kde se vyskytují největší teplotní rozdíly mezi pevninou a mořem. Zejména v těchto oblastech má brízová cirkulace značný dopad na klima, protože mořská bríza zasahuje poměrně hluboko nad pevninu, kde snižuje denní teplotu vzduchu a zvyšuje jeho vlhkost. Viz též cirkulace terciární.
česky.: cirkulace brízová angl.: breeze circulation slov.: brízová cirkulácia rus.: бризовая циркуляция fr.: régime de brise m  1993-a3
thermische Zyklogenese f
cyklogeneze spojená s turbulentním přenosem zjevného tepla od podkladu. Termická cyklogeneze se vyskytuje především nad oblastmi přehřáté pevniny (např. v létě cyklona nad Pyrenejským poloostrovem) nebo při proudění studeného vzduchu nad teplý vodní povrch (např. v zimě cyklona nad Černým mořem).
česky.: cyklogeneze termická angl.: thermal cyclogenesis slov.: termická cyklogenéza rus.: термический циклогенез fr.: formation de dépression thermique f  1993-a3
thermischer Äquator m
čára, popř. pás obepínající Zemi a protínající jednotlivé poledníky v místech s nejvyšší prům. teplotou vzduchu redukovanou na hladinu moře, a to buď z hlediska ročního, nebo měsíčního průměru. Pojem termický rovník se používá ve více významech, každopádně není totožný s geogr. rovníkem, neboť jeho poloha je určována mnoha klimatickými faktory, především rozložením pevnin a vlastnostmi oceánských proudů. Někdy tak bývá označována nejteplejší rovnoběžka na Zemi (10° s. š.), avšak skutečná spojnice nejteplejších míst zasahuje až k 20° s. š. (v Mexiku) nebo naopak i na jižní polokouli (v Oceánii). Někteří autoři za termický rovník považují pás ohraničený např. prům. roč. izotermou 27 °C, popř. osu tohoto pásu.
V čes. literatuře je častější použití pojmu termický rovník z hlediska průměrné měsíční teploty vzduchu, takže během kalendářního roku mění svou polohu. Tento sezonní pohyb je menší nad oceány, kde poloha termického rovníku odpovídá průměrné poloze intertropické zóny konvergence v dané fázi roku. Nad kontinenty je sezonní pohyb větší v důsledku větší prům. roční amplitudy teploty vzduchu oproti oceánům.
česky.: rovník termický angl.: heat equator, thermal equator slov.: termický rovník rus.: тепловой экватор, термический экватор  1993-a3
thermischer Wind m
vektorový rozdíl rychlosti větru v1ve výše ležící hladině z1 a rychlosti větru v2 v níže ležící hladině z2 ( vT=v1v2 , z1>z2, ). Vektor vT směřuje podél izoterem prům. virtuální teploty ve vrstvě vzduchu mezi hladinami z1 a z2 tak, že postavíme-li se čelem po směru vektoru vT, máme na sev. polokouli po pravé ruce vyšší a po levé ruce nižší hodnoty prům. virtuální teploty. Na již. polokouli je tomu naopak. Velikost termálního větru je úměrná hustotě těchto izoterem a vyjadřuje míru baroklinity atmosféry. Zpravidla se vyhodnocuje jako rozdíl skutečné rychlostí větru v hladině 500 a 850 hPa a zakresluje se do map relativní topografie5001000 . Viz též vorticita termální, stáčení větru studené, stáčení větru teplé.
česky.: vítr termální angl.: thermal wind slov.: termálny vietor rus.: термический ветер  1993-a1
thermisches Anemometer n
přístroj, který k měření rychlosti větru využívá zchlazování el. odporového čidla ventilací. Čidlo je tvořeno tenkým (tlouštka řádu jednotek mikrometru) kovovým drátkem (platina, wolfram) a využívá změny odporu většiny kovů s teplotou. Je vyhříváno el. proudem. Měřením změn teploty je stanoven odvod tepla z čidla, jenž výrazně závisí na rychlosti větru. U starších typů je charakteristika čidla značně nelineární. Původně měl proto termoanemometr dostatečnou přesnost jen v poměrně malém rozpětí rychlostí větru. Dnešní termoanemometry svými rozsahy a přesností umožňují i běžná meteorologická měření. Kromě toho se ovšem pro velmi malý rozměr čidla a jeho malou setrvačnost termoanemometru používá především pro určení malých rychlostí větru a turbulentních pulzací při nich. Viz též měření větru, anemometr.
česky.: termoanemometr angl.: hot wire anemometer, thermoanemometer slov.: termoanemometer rus.: термоанемометр  1993-a3
thermisches Tief n
oblast sníženého tlaku vzduchu vlivem termických příčin především nad přehřátou pevninou v létě. Viz též cyklona termická.
česky.: deprese termická angl.: thermal depression slov.: termická depresia rus.: термическая депрессия fr.: dépression thermique f  1993-a1
thermobarisches Feld n
kombinované teplotní a tlakové pole čili současné prostorové rozložení teploty a tlaku vzduchu, v praxi sledované především na výškových synoptickách mapách. V synop. službě má význam především mapa absolutní topografie 700 hPa a mapa relativní topografie izobarických hladin 500 a 1 000 hPa, která se používá jako zákl. pomůcka při advekčně dynamických rozborech a prognózách. Viz též mapa termobarického pole, teorie cyklogeneze advekčně dynamická.
česky.: pole termobarické angl.: thermobaric field slov.: termobarické pole rus.: термобарическое поле  1993-a3
Thermobarometer n
syn. barotermometr – zřídka používaná označení pro hypsometr.
česky.: termobarometr angl.: hypsometer slov.: termobarometer rus.: гипсометр, термобарометр  1993-a3
Thermobaroskop n
nejstarší přístroj pro měření změn teploty vzduchu, který zkonstruoval G. Galilei (1597) na principu tepelné roztažnosti vzduchu. Šlo o typ teploměru bez vakua s otevřenou trubicí, který proto reagoval rovněž na změny tlaku vzduchu. Viz též teploměr plynový.
česky.: termobaroskop slov.: termobaroskop rus.: термобароскоп  1993-a2
thermodromischer Quotient m
index kontinentality, který navrhl F. Kerner von Marilaun (1905) k vyjádření termické kontinentality klimatu. Index je založen na porovnání teplotních poměrů jara a podzimu. Počítá se z rovnice
q=100δA
kde δ je rozdíl prům. teploty vzduchu v říjnu a v dubnu a A je průměrná roční amplituda teploty vzduchu. Kladné hodnoty termodromického kvocientu vyjadřují oceánitu klimatu, záporné jeho kontinentalitu; ty se v ČR vyskytují na již. Moravě. Izolinie termodromického kvocientu byly nazvány termoizodromami.
česky.: kvocient termodromický angl.: thermodromic quotient slov.: termodromický kvocient rus.: термодромический коэффициент  1993-a3
Thermodynamik der Atmosphäre f
část meteorologie zabývající se aplikacemi termodyn. zákonů a metod na atmosféru Země. Lze ji rozdělit např. na termodynamiku nenasyceného vzduchu, která popisuje vlhký vzduch jako směs ideálních plynů, a termodynamiku nasyceného vzduchu, studující zejména fázové přechody vody v atmosféře a s nimi spojené transformace energie. K nejlépe prostudovaným a teoreticky popsaným termodyn. procesům v atmosféře patří především adiabatické děje. Poznatky termodynamiky atmosféry se uplatňují prakticky ve všech odvětvích meteorologie, nejvíce ve fyzice oblaků a srážek, v dynamické, synoptické a letecké meteorologii. Za počátek vývoje termodynamiky atmosféry se považuje rok 1843, kdy franc. fyzik J. C. E. Péclet aplikoval Poissonovy rovnice na výstupné vzdušné proudy.
česky.: termodynamika atmosféry angl.: atmospheric thermodynamics, thermodynamics of atmosphere slov.: termodynamika atmosféry rus.: термодинамика атмосферы  1993-a2
thermodynamische Luftmassenklassifikation f
rozdělení vzduchových hmot podle termodynamických vlastností. Podle nich rozlišujeme vzduchové hmoty teplé, studené a místní. Studené vzduchové hmoty jsou ty, které při pohybu z ohniska vzniku vzduchové hmoty se dostávají nad teplejší povrch, a teplé vzduchové hmoty, ty, které se při pohybu z ohniska dostávají nad chladnější povrch. Podle vert. teplotního zvrstvení rozlišujeme vzduchové hmoty stabilní a instabilní (labilní). Postupující teplé vzduchové hmoty se od chladnějšího povrchu ochlazují a stávají se stabilními, postupující studené vzduchové hmoty se od teplejšího povrchu oteplují, a proto se stávají instabilními. Místní vzduchové hmoty mohou být stabilní i instabilní.
česky.: klasifikace vzduchových hmot termodynamická angl.: thermodynamic air masses classification slov.: termodynamická klasifikácia vzduchových hmôt rus.: термодинамическая классификация воздушных масс  1993-a3
thermodynamische Potentiale n/pl
vhodně zvolené extenzivní termodyn. veličiny s rozměrem energie. Jsou formálně analogické potenciálům silových polí, neboť jejich prostřednictvím lze vyjádřit podmínky stability termodynamické rovnováhy za situací, kdy vybrané vnější nebo vnitřní parametry systému jsou konstantní. Z veličin, které se běžněji vyskytují v termodynamice atmosféry, mají charakter termodyn. potenciálu vnitřní energie, volná energie (Helmholtzův potenciál), entalpie a Gibbsův potenciál. V obecné termodynamice se pracuje i s dalšími potenciály, např. s různými variantami tzv. grandkanonického (velkého kanonického) potenciálu.
česky.: potenciály termodynamické angl.: thermodynamic potentials slov.: termodynamické potenciály  2017
thermodynamische Solenoide n/pl
fiktivní čtyřhranné trubice v atmosféře, které vznikají při protínání ploch konstantních hodnot termodyn. stavových veličin. Se základními termodyn. veličinami v atmosféře, tj. s tlakem vzduchu, teplotou vzduchu a hustotou vzduchu (měrným objemem vzduchu) pak souvisejí solenoidy izobaricko-izosterické, solenoidy izobaricko-izotermické a solenoidy izotermicko-izosterické. Při konstrukci termodynamických solenoidů lze však využít i plochy konstantních hodnot dalších (odvozených) termodyn. veličin, např. plochy izentropické. Termodynamické solenoidy souvisejí s atmosférickými cirkulacemi různých měřítek a mohou existovat pouze v baroklinní atmosféře. V barotropní atmosféře je jejich počet nulový, neboť plochy konstantních hodnot tlaku, teploty a hustoty vzduchu jsou vzájemně rovnoběžné. Viz též termodynamika atmosféry.
česky.: solenoidy termodynamické angl.: thermodynamic solenoids slov.: termodynamické solenoidy rus.: термодинамические соленоиды  1993-a2
thermodynamische Temperatur f
označení pro teplotu vyjádřenou pomocí Kelvinovy teplotní stupnice.
česky.: teplota termodynamická angl.: thermodynamic temperature slov.: termodynamická teplota  2018
thermodynamisches Diagramm n
diagram používaný pro vyjádření termodyn. stavu vzduchu, charakterizovaného třemi proměnnými veličinami, a to tlakem, teplotou a vlhkostí vzduchu, nebo jinými veličinami, na kterých tento stav závisí. V meteorologii se termodyn. diagramy používají pro analýzu aerologických měření, proto jsou obvykle označovány jako aerologické diagramy, popřípadě adiabatické diagramy. Termodynamické diagramy se mohou dále využívat i k termodynamické klasifikaci vzduchových hmot, viz thetagram a diagram Rossbyho.
česky.: diagram termodynamický angl.: thermodynamic diagram slov.: termodynamický diagram rus.: термодинамическая диаграмма fr.: diagramme thermodynamique m  1993-a3
Thermogramm n
záznam termografu.
česky.: termogram angl.: thermogram slov.: termogram rus.: термограмма  1993-a1
Thermograph m
přístroj zaznamenávající časový průběh teploty vzduchu na registrační pásku (týdenní nebo denní). Na meteorologických stanicích byl umístěn v meteorologické budce.
česky.: termograf angl.: thermograph slov.: termograf rus.: термограф  1993-a3
thermohaline Zirkulation f
systém oceánské cirkulace podmíněný rozdíly v hustotě vody. Hustota vody narůstá, pokud klesá její teplota a/nebo roste její salinita. Oba tyto procesy se uplatňují při výparu a mrznutí vody, naopak srážky, tání ledu a přítok z pevniny hustotu mořské vody snižují. Termohalinní cirkulace je poháněna downwellingem, na který navazuje pohyb hlubinné oceánské vody zakončený jejím upwellingem. Pohyb vody v rámci termohalinní cirkulace je podstatně pomalejší než systém povrchových oceánských proudů, vzhledem k velkému objemu přenášené vody je nicméně významným výměníkem tepla. Zesilování nebo naopak slábnutí, případně i prudké zhroucení termohalinní cirkulace tak významně působí na vývoj klimatu.
česky.: cirkulace termohalinní angl.: thermohaline circulation slov.: termohalinná cirkulácia  2017
Thermohygrogramm n
záznam termohygrografu.
česky.: termohygrogram angl.: thermohygrogram slov.: termohygrogram rus.: термогигрограмма  1993-a1
Thermohygrograph m
syn. hygrotermograf – přístroj pro současný záznam průběhu teploty a vlhkosti vzduchu na jeden registrační pásek.
česky.: termohygrograf angl.: thermohygrograph slov.: termohygrograf rus.: термогигрограф  1993-a2
Thermohygroskop n
přístroj pro přibližné určení teploty rosného bodu. Jeho indikační mechanizmus je ovládán současně bimetalickým teploměrem a vlasovým vlhkoměrem.
česky.: termohygroskop angl.: hygrothermoscope slov.: termohygroskop rus.: термогигроскоп  1993-a1
Thermoisanomale f
viz izanomála.
česky.: termoizanomála angl.: thermoisanomal slov.: termoizanomála rus.: термоизаномала  1993-a3
Thermoisodrome f
česky.: termoizodroma slov.: termoizodróma  1993-a2
Thermoisoplethe f
izopleta teploty vyjadřující časový průběh teploty v závislosti na dvou souřadnicích. Využívá se v klimatologických diagramech. Pomocí termoizoplet se znázorňuje na jednom grafu např. denní a roční chod teploty vzduchu v jednotlivých klimatických typech, průběh roč. chodu teploty vzduchu v závislosti na nadm. výšce nebo roč. chodu teploty půdy v závislosti na hloubce. Pojem navrhl A. Humboldt a do meteorologie zavedl L. Lalanne.
česky.: termoizopleta angl.: thermoisopleth slov.: termoizopléta rus.: термоизоплета  1993-a1
Thermometer für Fernmessung n
syn. teploměr distanční – teploměr upravený pro dálkové měření teploty.
česky.: teploměr dálkový angl.: distant thermometer slov.: diaľkový teplomer rus.: дистанционный термометр  1993-a2
Thermometer n
v meteorologii přístroj pro měření teploty vzduchu a měření teploty půdy, popř. teploty vody. Nepřímo slouží také k měření jiných meteorologických prvků, např. vlhkosti vzduchu, krátkovlnného slunečního záření, zchlazování, a to jako součást psychrometrů, aktinometrů nebo frigorimetrů. V met. praxi se používají teploměry kapalinové, a to rtuťové a lihové, deformační, k nimž patří teploměry bimetalické a teploměry s Bourdonovou trubicí, a elektrické teploměry, které se dělí na odporové a termoelektrické čili termočlánky. Teploměr patří k nejstarším met. přístrojům. Prvním přístrojem pro sledování teplotních změn byl termobaroskop zkonstruovaný G. Galileiem (1597), který byl v podstatě plynovým teploměrem. Galilei sestrojil též první kapalinový teploměr (1611), jehož teploměrnou látkou byl vinný líh. Název odpovídající čes. slovu "teploměr" použil poprvé J. Laurechon (1624).
česky.: teploměr angl.: thermometer slov.: teplomer rus.: термометр  1993-a2
Thermometerhütte f
bílá plastová nebo dřevěná skříňka sloužící jako ochrana jednoho nebo několika v ní umístěných meteorologických přístrojů před rušivými účinky záření a srážek, která umožňuje dostatečnou přirozenou ventilaci čidel přístrojů. Má stěny z dvojitých žaluzií, dvojitou střechu, perforované dno nebo dno z drátěného síta a dvířka orientovaná na sever na severní polokouli. Výška umístění budky nad povrchem země je dána požadavkem Světové meteorologické organizace, aby čidla teploměrů byla ve výšce 1,25 až 2,0 m nad zemí. V ČR se umísťuje na čtyřnohém podstavci tak, aby čidla teploměrů byla ve výšce 200 cm nad zemí, resp. nad povrchem sněhu. V horských oblastech s vysokou sněhovou pokrývkou je tedy vhodné použít výškově nastavitelnou budku. Do meteorologické budky se umísťují: psychrometr, maximální a minimální teploměr, vlhkoměr, popř. další přístroje. V minulosti se v meteorologické budce prováděla základní meteorologická měření, což dosud platí pro meteorologické stanice, které nejsou automatizované. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z přístrojů v meteorologické budce používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
česky.: budka meteorologická angl.: Stevenson screen, thermometer screen slov.: meteorologická búdka rus.: английская будка, метеорологическая будка fr.: abri météorologique m, abri météo m, abri Stevenson m  1993-a3
Thermometerhütte f
česky.: budka meteorologická žaluziová angl.: Stevenson screen, thermometer screen slov.: žalúziová meteorologická búdka rus.: жалюзийная будка fr.: abri météo à double persiennes m, abri à double persiennes m  1993-a3
Thermopause f
horní vrstva termosféry ve výšce nad 200 km (Prölss, G. W., 2003). Různí autoři uvádějí výšku termopauzy v rozmezí 450 až 700 km. Ve výšce termopauzy se teplota asymptoticky blíží k hraniční hodnotě nazývané teplotou termopauzy neboli exosférickou teplotou, jejíž hodnota je přibližně 1 000 K, ale může se pohybovat v rozmezí 330 až 2 200 K. Termopauza odděluje termosféru a exosféru.
česky.: termopauza angl.: thermopause slov.: termopauza rus.: термопауза  1993-a3
Thermoskop n
nejstarší přístroj k indikaci teplotních změn (tepelných stavů), předchůdce teploměru. Vzduchový termoskop popsal a používal již Heron Alexandrejský. Koncem 16. stol. sestrojil "skleněný" termoskop Galileo Galilei. Viz též anemoskop, hygroskop, termobaroskop.
česky.: termoskop angl.: thermoscope slov.: termoskop rus.: термоскоп  1993-a1
Thermosphäre f
vrstva atmosféry Země nad mezopauzou. Sahá zhruba od výšek 80 až 90 km do výšek nad 200 km nad zemským povrchem. Podle některých autorů se jako termosféra označuje celá část zemské atmosféry nad mezopauzou bez horního omezení, jiní uvažují termosféru do výšek, v nichž se ještě vyskytují polární záře, tj. 600 až 700 km. Do výšky 200 až 300 km je pro termosféru typický výrazný vert. růst teploty většinou v rozmezí přibližně od 200 K až do 1 000 K. Vzhledem k vysokému stupni zředění vzduchu však tuto teplotu nelze měřit běžnými termometrickými metodami, ale určuje se na základě kinetické energie pohybu jednotlivých molekul. Z tohoto důvodu mluvíme někdy o tzv. kinetické teplotě. Viz též termopauza.
česky.: termosféra angl.: thermosphere slov.: termosféra rus.: термосфера  1993-a3
Thermozyklogenese f
teorie cyklogeneze, kterou vypracoval něm. meteorolog G. Stüve (1926). Podle ní souvisí změny tlaku vzduchu v troposféře s charakterem advekce a termickými procesy ve stratosféře. V tomto pojetí má termocyklogeneze jiný smysl než termická teorie cyklogeneze.
česky.: termocyklogeneze angl.: thermocyclogenesis slov.: termocyklogenéza rus.: термоциклогенез  1993-a2
theta-Koordinaten f/pl
česky.: soustava souřadnicová Θ angl.: Θ coordinate system slov.: súradnicová sústava Θ rus.: система кoординат тета (Ѳ)  1993-a1
theta-Koordinaten pl/f
česky.: systém Θ angl.: Θ system slov.: systém Θ rus.: система тета (Ѳ)  1993-a1
theta-System n
česky.: systém Θ angl.: Θ system slov.: systém Θ rus.: система тета (Ѳ)  1993-a1
Theta-System n
syn. soustava souřadnicová Θ – souřadnicová soustava, jejíž vert. souřadnicí je potenciální teplota vzduchu označovaná řeckým písmenem Θ. Je vhodná např. pro studium adiabatických dějů.
česky.: theta-systém angl.: Θ coordinate system, Θ system slov.: theta systém rus.: система кoординат тета (Ѳ)  1993-a1
Thetagramm n
termodynamický diagram, který vyjadřuje závislost izobarické ekvivalentní potenciální teploty na nadmořské výšce. Tato teplota se vynáší lineárně na horizontální osu, vertikální osa je buď lineární stupnicí výšky, nebo logaritmickou stupnicí tlaku vzduchu. Na základě četných aerologických měření sestavili O. Moese a G. Schinze (1932) charakteristické thetagramy pro různé geografické typy vzduchových hmot ve stř. Evropě. Název thetagram souvisí s obvyklým označením potenciální teploty řeckým písmenem Θ (theta). Diagram navržený G. Schinzem (1932) má v současné době pouze historický význam. Viz též klasifikace vzduchových hmot.
česky.: thetagram angl.: thetagram slov.: thetagram rus.: тетаграмма  1993-a2
Thomson-Formel f
syn. vztah Thomsonův–Gibbsův – teoreticky odvozený vztah vyjadřující závislost tlaku nasycené vodní páry nad zakřiveným povrchem na poloměru křivosti tohoto povrchu. Má tvar
lnesres =cr,
kde esr je tlak nasycené vodní páry nad zakřiveným povrchem, es tlak nasycené vodní páry nad dokonale rovinným povrchem, r poloměr zakřivení povrchu (v případě dutého tvaru vodního povrchu, např. v kapiláře, musíme poloměr křivosti r uvažovat záporný) a paramter c vztahem:
c=2σρw RvT,
přičemž σ značí povrchové napětí vody, ρw hustotu vody, Rv měrnou plynovou konstantu vodní páry a T teplotu v K. Z Thomsonova vztahu vyplývá, že větší oblačné kapičky vyžadují ke kondenzačnímu růstu menší přesycení vzduchu vodní párou než kapičky menší, takže rostou na úkor menších kapiček. Uvedený vztah odvodil angl. fyzik W. Thomson (pozdější lord Kelvin) v r. 1871. Viz též vzorec Magnusův.
česky.: vztah Thomsonův angl.: Thomson formula slov.: Thomsonov vzťah rus.: формула Томсона (Кельвина)  1993-a1
Thomson-Formula f
česky.: vzorec Thomsonův slov.: Thomsonov vzorec  1993-a1
Tief n
syn. níže tlaková – oblast se sníženým tlakem vzduchu, která se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je nižší než v okolí. Pro cyklonu je charakteristická cirkulace vzduchu proti směru pohybu hod. ručiček na sev. polokouli a ve směru pohybu hod. ručiček na již. polokouli. Cyklona je základním tlakovým útvarem. Středy cyklony se označují na synop. mapách v ČR písmenem „N“ (níže), na mapách z angl. jazykové oblasti písmenem „L“ (low), na mapách z něm. jazykové oblasti písmenem „T“ (Tief), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „H“ (nizkoje davlenije) a na mapách ze španělské jazykové oblasti písmenem „B“ (baja). Ke vzniku cyklony vedou složité procesy v atmosféře označované jako cyklogeneze. Viz též počasí cyklonální, stadia vývoje cyklony, model cyklony, osa cyklony.
česky.: cyklona angl.: cyclone, depression, low slov.: cyklóna rus.: депреcсия, циклон fr.: cyclone m, dépression f, système cyclonique m  1993-a3
Tiefdruckgebiet n
označení útvaru nižšího tlaku vzduchu zpravidla bez přítomnosti atmosférických front.
česky.: deprese tlaková angl.: baric depression slov.: tlaková depresia rus.: барическая депрессия fr.: dépression barométrique f  1993-a3
Tiefdruckgebiet n
syn. cyklona.
česky.: níže tlaková angl.: low slov.: tlaková níž rus.: барическая депрессия  1993-a1
Tiefdruckgürtel m
pásmo s nižším tlakem vzduchu zhruba rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy vysokého tlaku vzduchu a v průběhu roku se přesouvá na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. Takovým pásmem je např. rovníkový pás nízkého tlaku vzduchu, nazývaný též rovníková deprese, a pásy nízkého tlaku vzduchu v subpolárních oblastech obou polokoulí. V subpolárních pásech nízkého tlaku vzduchu se nacházejí jednotlivé cyklony.
česky.: pás nízkého tlaku vzduchu angl.: low pressure belt, trough slov.: pás nízkeho tlaku vzduchu rus.: зона низкого давления, полоса пониженного давления  1993-a3
Tiefdruckkomplex m
obvykle horiz. velmi rozsáhlá cyklona, v jejíž centrální části lze na synoptické mapě nalézt několik oblastí sníženého tlaku s alespoň jednou uzavřenou izobarou či izohypsou.
česky.: cyklona vícestředá angl.: complex low slov.: viacstredová cyklóna rus.: многоцентровая депрессия, многоцентровой циклон fr.: dépression complexe f  1993-a2
Tiefdruckrinne f
tlakový útvar, který se na meteorologické mapě projevuje jako oblast nižšího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi vyššího tlaku vzduchu nebo může být částí cyklony. Bývá vyjádřena buď izobarami, popř. izohypsami se slabým cyklonálním zakřivením (mělká brázda nízkého tlaku vzduchu), nebo izobarami, popř. izohypsami ve tvaru písmene V (hluboká brázda nízkého tlaku vzduchu neboli brázda tvaru V). V brázdě nízkého tlaku vzduchu můžeme vyznačit osu brázdy, na které je cyklonální zakřivení izolinií maximální a podél níž se vyskytuje horiz. konvergence proudění. Tato konvergence má za následek výstupné pohyby vzduchu podporující vznik oblačnosti, popř. srážek. V brázdě nízkého tlaku vzduchu zpravidla leží atmosférická fronta. Viz též hřeben vysokého tlaku vzduchu.
česky.: brázda nízkého tlaku vzduchu angl.: low pressure trough, trough of low pressure slov.: brázda nízkeho tlaku vzduchu rus.: барическая ложбина fr.: creux barométrique m, thalweg m, talweg m  1993-a2
Tiefdrucktrog m
tlakový útvar, který se na meteorologické mapě projevuje jako oblast nižšího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi vyššího tlaku vzduchu nebo může být částí cyklony. Bývá vyjádřena buď izobarami, popř. izohypsami se slabým cyklonálním zakřivením (mělká brázda nízkého tlaku vzduchu), nebo izobarami, popř. izohypsami ve tvaru písmene V (hluboká brázda nízkého tlaku vzduchu neboli brázda tvaru V). V brázdě nízkého tlaku vzduchu můžeme vyznačit osu brázdy, na které je cyklonální zakřivení izolinií maximální a podél níž se vyskytuje horiz. konvergence proudění. Tato konvergence má za následek výstupné pohyby vzduchu podporující vznik oblačnosti, popř. srážek. V brázdě nízkého tlaku vzduchu zpravidla leží atmosférická fronta. Viz též hřeben vysokého tlaku vzduchu.
česky.: brázda nízkého tlaku vzduchu angl.: low pressure trough, trough of low pressure slov.: brázda nízkeho tlaku vzduchu rus.: барическая ложбина fr.: creux barométrique m, thalweg m, talweg m  1993-a2
Tiefdruckzentrum n
bod s nejnižším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě, popř. s nejnižší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografiecykloně. V praxi se za střed cyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškových mapách, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejnižšího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V pohyblivých cyklonách se střed cyklony s výškou přesouvá na stranu studené části cyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy dané cyklony. Ve stacionárních cyklonách leží střed cyklony ve všech izobarických hladinách přibližně nad přízemním středem cyklony. Rozsáhlé centrální cyklony a dále především staré okludované cyklony mívají více středů. Viz též cyklona vícestředá.
česky.: střed cyklony angl.: center of cyclone slov.: stred cyklóny  1993-a2
tiefe Wolken f/pl
česky.: oblačnost nízká angl.: low clouds slov.: nízka oblačnosť rus.: низкая облачность  1993-a1
tiefe Wolken f/pl
oblaky vyskytující se převážně ve výškách od povrchu země do 2 km. Do této skupiny patří oblaky druhu stratus a stratocumulus. Oblaky druhu cumulus a cumulonimbus mají rovněž základny do výšky 2 km, ale jejich horní části obvykle zasahuji i do stř. a vysokého patra, takže je nelze jednoznačně klasifikovat jako oblaky nízkého patra. Viz též klasifikace oblaků, patra oblaků, oblaky středního patra, oblaky vysokého patra.
česky.: oblaky nízkého patra angl.: low clouds, low-level clouds slov.: nízke oblaky rus.: нижние облака, облака нижнего яруса  1993-a2
Tivano m
česky.: tivano angl.: tivano slov.: tivano  1993-a3
TLE m/pl
světelné záblesky nebo výtrysky o krátkém trvání, řádově setin až desetin sekundy, objevující se ve výškovém rozmezí cca 30 – 100 km nad oblastmi, kde se aktuálně vyskytují silné a zpravidla prostorově rozsáhlé konvektivní bouře. V současné době jsou předmětem výzkumu, jenž dosud není uzavřen plně vysvětlující teorií. Evidentně souvisejí s procesy vyvolanými výraznými změnami silných elektrických polí nad aktivními oblaky druhu cumulonimbus při elektrických výbojích v těchto oblacích. Z hlediska jejich vzhledu lze tyto jevy rozdělit do dvou skupin:
1. světelné záblesky převážně červených odstínů, jež jakoby padají dolů z vyšších hladin nebo se v těchto hladinách v kruhových útvarech horizontálně rozšiřují do prostoru, a to převážně v mezosféře, popř. na spodu termosféry, řidčeji v nejvyšších hladinách stratosféry. Z hlediska podoby se rozlišují např. červení skřítci (z angl. red sprites) válcovitého nebo mrkvovitého vzhledu, vlásečnice (z angl. tendrils), jež obvykle jako vláknovité útvary směřují dolů od skřítků, elfové (z angl. elves) v podobě světelných kruhů horizontálně se rozšiřujících do prostoru ve výškách kolem 100 km, jim obdobný úkaz v poněkud nižších hladinách kolem 85 km bývá označován jako sprites halo.
2. výtrysky (z angl. jets) v podobě kuželů modravého nebo načervenalého světla slabší intenzity, vystřelující z horních partií bouřkových oblaků někdy až do výšek kolem 100 km (obří výtrysk, z angl. gigantic jet), častěji však pouze do horních vrstev stratosféry (modrý výtrysk, blue jet) nebo pouze do výšek cca 20 km (modrý spouštěč, z angl. blue starter). V současné fázi výzkumů se právě popsané úkazy dávají do souvislostí především s lavinovitým výstupným pohybem rychlých elektronů, jejichž zásoba se vytváří ve spojitosti s výskytem blesků.
česky.: úkazy světelné přechodné angl.: transient luminous effects (TLE) slov.: prechodné svetelné úkazy  2014
Topochronotherme f
čára stejného časového výskytu určitých hodnot teploty vzduchu, popř. teploty půdy.
česky.: topochronoterma slov.: topochronoterma  1993-a1
Topographie der Front f
kartografické znázornění prostorové struktury atmosférické fronty nebo frontálního systému. Spočívá v tom, že na geogr. mapě jsou zakresleny polohy frontálních čar na zemském povrchu a ve standardních izobarických hladinách, popř. ve výškových hladinách v celém vert. rozsahu fronty, které jsou zjištěny z přízemní synoptické mapy a z map barické topografie z téhož synoptického termínu. Lze použít i výstupy z numerických předpovědních modelů.
česky.: topografie fronty angl.: frontal topography, topography of front slov.: topografia frontu rus.: топография фронта  1993-a3
topographische Diffluenz f
česky.: difluence topografická angl.: topographic diffluence slov.: topografická difluencia rus.: топографическая диффлюэнция  1993-a1
topographische Konfluenz f
česky.: konfluence topografická angl.: topographic confluence slov.: topografická konfluencia rus.: топографическая сходимость  1993-a1
Topoklima n
syn. topoklima.
česky.: klima reliéfové slov.: reliéfová klíma rus.: рельефный климат  1993-b1
Topoklima n
syn. klima reliéfové – typ klimatu, které se utváří pod vlivem georeliéfu, jeho aktivního povrchu a spolupůsobení antropogenních vlivů. Morfografie zemského povrchu dává klimatu specifické vlastnosti, jejichž vert. a horiz. rozsah závisí na přilehlých tvarech reliéfu. Prostorové vymezení topoklimatu je proto neurčité, stejně jako jeho postavení v soustavě členění klimatu. Topoklima v pojetí některých autorů je syn. místního klimatu. Termín navrhl C. W. Thornthwaite (1953). Viz též kategorizace klimatu, zóna svahová teplá.
česky.: topoklima angl.: topoclimate slov.: topoklíma rus.: климат рельефа, топоклимат  1993-a3
Topoklimatologie f
syn. klimatologie terénní – část klimatologie zabývající se topoklimatem. Jejím cílem je posoudit, do jaké míry a jakým způsobem se v procesu geneze klimatu uplatňuje především reliéf povrchu a dále vyčleňování klimatických jednotek neboli klimatopů, zvláště na základě terénních klimatických (topoklimatologických) měření. Viz též měření meteorologické terénní ambulantní.
česky.: topoklimatologie angl.: topoclimatology slov.: topoklimatológia rus.: климатология местности, топоклиматология  1993-a1
Tornado m
speciální druh tromby, vyskytující se pod konvektivními bouřemi, resp. pod oblaky druhu cumulonimbus. Tornádo je spojeno se základnou oblaku, spouští se shora dolů k zemskému povrchu a musí se během své existence alespoň jednou dotknout zemského povrchu, přičemž zároveň musí mít potenciál způsobit na zemském povrchu hmotné škody. Pokud se vír připomínající tornádo nedotkne zemského povrchu, nemůže být formálně jako tornádo označen. Tornádo nejčastěji rotuje cyklonálně, zaznamenány byly i případy tornáda s anticyklonální rotací.
Tornáda se vyskytují globálně (s výjimkou polárních oblastí), avšak v některých oblastech (např. východ až středozápad USA) je jejich výskyt častější a zároveň se zde vyskytuje i více silnějších tornád. Tornáda se klasifikují z hlediska intenzity tzv. Fujitovou stupnicí (stupeň F0 pro nejslabší, stupeň F5 pro nejsilnější tornáda), odvozenou od charakteru způsobených škod. Nejslabších tornád je nejvíce, nejsilnějších nejméně. Silnější tornáda (F2 až F5) jsou téměř výlučně mezocyklonální tornáda, slabší jsou spíše nemezocyklonální. Ztráty na životech nemusejí souviset pouze se sílou tornád, nýbrž i s hustotou osídlení, vyspělostí systému meteorologických výstrah a způsobem ochrany obyvatelstva (např. tornáda s největším počtem obětí se vyskytují v Bangladéši). Výskyt tornád na území ČR je komplexněji dokumentován přibližně od konce devadesátých let 20. století, v průměru se zde vyskytne několik (zpravidla slabších) tornád ročně. Viz též smršť vodní.
česky.: tornádo angl.: tornado slov.: tornádo rus.: торнадо  1993-a3
Tornado m
hovorové označení pro tornáda (používané především v USA).
česky.: twister angl.: twister slov.: twister rus.: твистер  1993-a3
Torr n
stará jednotka tlaku, nazvaná podle italského přírodovědce E. Torricelliho (1608–1647). Je rovna hydrostatickému tlaku jednoho mm rtuťového sloupce (mm Hg) za definovaných normálních podmínek. Od 1. 1. 1980 není u nás torr jednotkou povolenou normami a základní jednotkou tlaku je dle soustavy jednotek SI pascal (Pa). Mezi oběma jednotkami platí převodní vztah: 1 torr = 133,322 Pa. Viz též měření tlaku vzduchu.
česky.: torr angl.: torr slov.: torr rus.: торр  1993-a3
Torricelli-Rohr n
původní název rtuťového tlakoměru, související s tzv. Torricelliho pokusem (1643).
česky.: trubice Torricelliho angl.: Torricelli tube slov.: Torricelliho trubica rus.: трубка Торричелли  1993-a1
Total-totals-Index m
index instability definovaný jako součet rozdílu teploty v hladinách 850 hPa a 500 hPa, který je označován jako VT (z angl. Vertical Totals), a rozdílu teploty rosného bodu v hladině 850 hPa a teploty v hladině 500 hPa, který je označován jako CT (z angl. Cross Totals).
TT=VT+CT=T 850+TD850-2T500.
Přeháňky a bouřky se očekávají od hodnoty indexu vyšší než 30, vývoj silných bouří se očekává při hodnotách indexu TT > 50.
česky.: index Total Totals angl.: Total Totals index slov.: index Totals-Totals  2014
Totalisator m
v meteorologii srážkoměr určený k měření úhrnu srážek za delší dobu, zpravidla za půl roku. Často se instaluje na odlehlých nebo těžko dostupných místech. Srážky se zachycují do nádoby dostatečného obsahu, do které se na začátku měření nalije určité množství nemrznoucího roztoku. Přidaná vhodná látka, např. olej, zabraňuje výparu. Úhrn srážek se určí z přírůstku celkového objemu roztoku v nádobě za dobu měření. Průkopníkem měření kapalných i tuhých srážek pomocí tzv. srážkoměrného sběrače, neboli totalizátoru, byl franc. glaciolog P. Mougin (1912). Viz též měření srážek, šít srážkoměru větrný.
česky.: totalizátor angl.: accumulative raingauge, totalizer raingauge slov.: totalizátor rus.: накaпливающий дождeмер, тотализатор  1993-a2
tote Zone f
oblast, v níž není zvuk ze vzdáleného zdroje slyšitelný v důsledku útlumu zvukových vln. Mohou však nastat případy, kdy v důsledku anomálního šíření zvuku v atmosféře  je daný zvuk slyšitelný v oblasti ještě vzdálenější. Viz též stín akustický.
česky.: pásmo ticha angl.: zone of silence slov.: pásmo ticha rus.: зона молчания  1993-a3
Trägheitsinstabilität f
hydrodynamická instabilita, která je výsledkem poklesu momentu hybnosti se vzdáleností od osy rotace v rotující tekutině. Při radiálním vychýlení částice tekutiny dojde k jejímu urychlení v daném směru vlivem nerovnováhy odstředivé síly působící na částici a na její okolí. Tekutina je v tomto případě inerčně instabilní.
Při hodnocení inerční instability v atmosféře se uplatňuje kombinace odstředivých sil rotace Země a zakřiveného pohybu vzduchu vzhledem k zemskému povrchu. Hodnotí se s využitím kvazigeostrofické aproximace. Vzduchová částice, která má podobu jednodimenzionální trubice orientované ve směru geostrofického větru, je vychylována horizontálně a kolmo k jeho vektoru. V rámci absolutní souřadnicové soustavy si částice zachovává moment hybnosti; prostředí je inerčně instabilní, pokud v něm moment hybnosti klesá se vzdáleností od vertikální osy kombinované rotace. V relativní souřadnicové soustavě se vychýlení vzduchové částice projeví nerovnováhou síly tlakového gradientu a zdánlivých sil, především Coriolisovy síly. Za předpokladu, že geostrofický vítr vane podél horiz. osy y a trubice je vychylována podél horiz. osy x v pravotočivé kartézské souřadnicové soustavě, lze inerční instabilitu hodnotit s použitím následujících vztahů:
ax=(m-mg ),m=v+fx=konst., mg=vg+fx,
kde ax značí výslednou složku zrychlení vychýlené trubice ve směru osy x, f je Coriolisův parametr, a m, resp. mg jsou velikosti měrné hybnosti y-ové složky proudění v v trubici, resp. y-ové složky geostrofického proudění vg v okolí trubice v absolutní souřadnicové soustavě.
S inerční instabilitou se můžeme setkat hlavně v nižších zeměpisných šířkách uvnitř silně rotujících systémů, jako jsou tropické cyklony. Viz též instabilita symetrická.
česky.: instabilita inerční angl.: inertial instability slov.: inerčná instablita  2014
Trägheitskreis m
trajektorie, po níž se ve smyslu rotace hodinových ručiček, tj. anticyklonálně, pohybuje vzduchová částice, jestliže se mimo zónu v těsné blízkosti rovníku dostane s určitou rychlostí v svého pohybu vůči rotující Zemi do oblasti s nulovým horizontálním tlakovým gradientem. Vliv tření přitom zanedbáme. Inerční kružnice je v tomto případě jedinou možnou trajektorií, na níž existuje rovnováha mezi působícími horiz. silami, tj. horiz. složkou Coriolisovy síly a odstředivou silou vzniklou zakřivením této trajektorie. Podmínku zmíněné rovnováhy vyjadřuje rovnice
v2r=λv,
kde λ je Coriolisův parametr, v rychlost pohybu vzduchové částice po inerční kružnici a r značí poloměr inerční kružnice, který se nazývá inerčním poloměrem a pro nějž zřejmě platí vztah
r=vλ.
Doba τ jednoho oběhu vzduchové částice po inerční kružnici představuje tzv. inerční periodu a určíme ji ze vzorce
τ=2πλ.
Inerční pohyby v atmosféře mají značný význam pro všeobecnou cirkulaci atmosféry i celkovou oceánicko-atmosférickou cirkulaci a je nutno k nim přihlížet v modelech atmosféry používaných při numerických předpovědích počasí.
česky.: kružnice inerční angl.: circle of inertion, inertial circle slov.: inerciálna kružnica rus.: круг инерции  1993-a1
Trägheitsperiode f
česky.: perioda inerční angl.: inertial period slov.: inerciálna perióda rus.: инерционный период  1993-a1
Trägheitsströmung f
syn. proudění inerční, viz kružnice inerční.
česky.: pohyb inerční angl.: inertial current slov.: inerciálny pohyb rus.: инерционное движение  1993-a1
Trägheitsströmung f
syn. pohyb inerční – viz kružnice inerční.
česky.: proudění inerční angl.: inertial flow slov.: inerciálne prúdenie rus.: инерционное течение  1993-a1
Trägheitswellen f/pl
syn. vlny setrvačné – kmity v horizontálně příčném směru vznikající v atmosféře působením setrvačnosti proudění vzduchu a Coriolisovy síly. Jde o teor. pojem používaný v dynamické meteorologii. Viz též kružnice inerční.
česky.: vlny inerční angl.: inertia waves slov.: inerciálne vlny rus.: инерционные волны  1993-a3
Trajektorie f
spojnice bodů, jimiž prošla uvažovaná pohybující se částice. Při dostatečné hustotě těchto bodů se trajektorie blíží skutečné dráze částice. V meteorologii jde především o trajektorie vzduchových částicpoli atmosférického proudění. Lze rozlišit obecné trojrozměrné trajektorie od dvourozměrných trajektorií konstruovaných v určitých plochách (hladinách), např. v hladinách konstantní nadmořské výšky, konstantního tlaku vzduchu, konstantní entropie apod. V minulosti se v praxi často používaly trajektorie geostrofické, konstruované v poli geostrofického větru. Jako první, kdo zkonstruoval trajektorie vzduchových částic v atmosféře, se v literatuře obvykle uvádějí Angličané N. Shaw a R. G. K. Lempfert (1906).
česky.: trajektorie angl.: trajectory slov.: trajektória rus.: путь, траектория  1993-a3
Tramontana f
studený sev. nebo sv. vítr v záp. části Středomoří, zvláště na pobřeží Ligurského moře na sev. Korsice, na Baleárských ostrovech a v údolí řeky Ebro ve Španělsku. Podobně jako mistral souvisí s postupem anticyklony od západu do Středomoří. Tramontana přináší pěkné počasí s ojedinělými přeháňkami a v zimě sněžení. V Itálii a ve Španělsku se názvu tramontana používá též hovorově pro libovolný vítr vanoucí z hor.
česky.: tramontana angl.: tramontana slov.: tramontana rus.: трамонтана  1993-a2
Transformation der Luftschadstoffen f
souhrn chem. změn podmíněných vzájemnými reakcemi znečišťujících příměsí nebo reakcemi mezi příměsemi a složkami ovzduší. Při transformaci příměsí se mohou uplatňovat i fotochemické reakce pod vlivem slunečního záření. Viz též transport znečišťujících příměsí.
česky.: transformace příměsi angl.: air pollution transformation slov.: transformácia prímesi rus.: трансформация примеси  1993-a1
translucidus
(tr) [translucidus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Menší nebo větší oblačné vrstvy, které jsou v převážné části tak průsvitné, že je jimi patrná poloha Slunce nebo Měsíce. Vyskytuje se u druhů altocumulus, altostratus, stratocumulus a stratus. Výskyt této odrůdy vylučuje odrůdu opacus.
česky.: translucidus angl.: translucidus slov.: translucidus rus.: просвечивающие облака  1993-a2
Transmission von Exhalaten f
čistotě ovzduší souborné označení pro všechny procesy mezi emisí a imisemi, tj. pro rozptyl, šíření i dálkový přenos znečišťujících příměsí. Viz též transformace příměsi, transport znečišťujících příměsí.
česky.: transmise exhalátů angl.: transmission of air pollution slov.: transmisia exhalátov rus.: распространение выбросов  1993-a1
Transmission von Luftschadstoffen f
ochraně čistoty ovzduší přenos znečišťujících příměsí na různě velkou vzdálenost. V současné době se ustálilo dělení tohoto transportu na blízký neboli lokální, územní a globální. Při blízkém transportu jde o vzdálenosti několika desítek km, kde lze rozeznat příspěvek jednotlivého velkého zdroje znečišťování ovzduší, při územním o vzdálenosti řádu stovek km až kolem tisíce km, kde lze rozlišovat příspěvky velkých skupin zdrojů znečištění, a konečně při globálním nelze rozpoznávat příspěvky jednotlivých zdrojů znečištění ovzduší ani jejich skupin. Mezi územním a globálním transportem znečišťujících příměsí se někdy uvádí ještě regionální transport. Viz též transmise exhalátů, šíření příměsí v atmosféře.
česky.: transport znečišťujících příměsí angl.: air pollution transport slov.: transport znečisťujúcich prímesi rus.: перенос загрязняющих примесей  1993-a2
Transmissionsfunktion f
česky.: funkce propustnosti angl.: transmittance function slov.: funkcia priepustnosti rus.: функция пропускания fr.: facteur de transmission m  1993-a1
Transmissionsgrad m
česky.: transmitance slov.: transmitancia  1993-a1
Transmissionskoeffizient m
syn. koeficient transmisní – poměr intenzity přímého slunečního záření v úrovni zemského povrchu k intenzitě přímého slunečního záření na horní hranici atmosféry, přepočtený pro referenční stav, kdy sluneční paprsky procházejí ovzduším kolmo k zemskému povrchu. Protože schopnost atmosféry propouštět přímé sluneční záření závisí na vlnové délce (zhruba roste se zvětšující se vlnovou délkou), určuje se koeficient propustnosti atmosféry zpravidla pro různé dostatečně úzké části spektra. Potom hovoříme o spektrálním, popř. monochromatickém koeficientu propustnosti atmosféry. Spolu s Linkeho zákalovým faktorem patří koeficient propustnosti atmosféry k základním charakteristikám vyjadřujícím schopnost zemské atmosféry propouštět sluneční záření; souvisí s vlhkostí a s mírou znečištění vzduchu. V suché a čisté atmosféře má koeficient propustnosti atmosféry celkově pro spektrum slunečního záření hodnotu blízkou 0,9; v reálné atmosféře zpravidla od 0,70 do 0,85. Koeficient propustnosti atmosféry f souvisí s objemovým koeficientem extinkce βex vztahem
f=exp(-0 βexdz)
Pokud se jedná o viditelný obor slunečního záření, označuje se též jako koeficient průzračnosti atmosféry. Viz též koeficient absorpce, koeficient rozptylu.
česky.: koeficient propustnosti atmosféry angl.: transmission coefficient of the atmosphere slov.: koeficient priepustnosti atmosféry rus.: коэффициент пропускания  1993-a2
Transmissometer n
syn. měřič propustnosti, transmisometr – zařízení používané k určování meteorologické dohlednosti, kterým se nejčastěji měří zeslabení sondovacího paprsku po průchodu stanoveným sloupcem ovzduší. Ke generování paprsku slouží v opt. systému nejčastěji laserová dioda, přičemž úzký paprsek je směrován do přijímače, kde je zpravidla elektronicky srovnávána intenzita vyslaného a po průchodu atmosférou zeslabeného paprsku. Délka sondovaného vzorku ovzduší bývá zpravidla desítky metrů. Jinou skupinu tvoří měřiče dohlednosti, které měří dopředný rozptyl záření, tzv. forward scatterometry. Viz též měření dohlednosti, vztah Allardův.
česky.: měřič průzračnosti angl.: transmissometer slov.: merač priezračnosti rus.: измеритель прозрачности, трансмиссометр  1993-a3
Transmissometer n
česky.: transmisometr slov.: transmisometer  1993-a1
Transozeansonde f
syn. transosonda – radiosonda sloužící k horizontální sondáži ovzduší nad rozsáhlými oblastmi zemského povrchu, hlavně nad oceány. Měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru. Speciální transosondy měří navíc i koncentraci ozonu a bilanci záření. Podle účelu se transoceánské sondy dělí na sondy nesené otevřeným balonem a na sondy nesené uzavřeným balonem. Prvé se používají nejčastěji pro lety v hladinách od 300 do 200 hPa. Doba jejich letu zpravidla nepřesahuje 15 dní. Transoceánské sondy s uzavřeným balonem pracují až stovky dní, během nichž vykonají někdy i několik desítek obletů Země. Používají se hlavně při zkoumání všeobecné cirkulace atmosféry. Letové hladiny těchto sond se pohybují od 700 do 10 hPa a vzdálenost mezi sondami v horiz. směru bývá kolem 1 000 km. Informace z transoceánské sondy se přijímají pozemními stanicemi do vzdálenosti 8 000 km od sondy. Pro přenos signálů se v současné době používají družice. Viz též sondáž ovzduší horizontální.
česky.: sonda transoceánská angl.: transosonde slov.: transoceánska sonda rus.: трансозонд, трансокеанский зонд  1993-a3
Transparenz f
propustnost daného prostředí pro viditelné elmag. záření (světlo). Viz též propustnost atmosféry.
česky.: transparence angl.: transparency slov.: transparentnosť rus.: прозрачность  1993-a1
Transpiration f
syn. transpirace.
česky.: výpar fyziologický slov.: fyziologický výpar rus.: физиологическое испарение  1993-a3
Transpiration f
syn. výpar fyziologický – výpar vody prostřednictvím živých organizmů, především v souvislosti s látkovou výměnou neboli metabolismem;  v bioklimatologii se proto transpirace označuje též jako produktivní výpar. Hlavní podíl transpirace připadá na rostliny, probíhá však i na povrchu těl živočichů, včetně lidského těla. Na rozdíl od evaporace, do níž zahrnujeme i přímo vypařenou část vody z intercepce srážek, závisí intenzita transpirace nejen na fyz. podmínkách prostředí, nýbrž i na vnitřním fyziologickém stavu rostlin, popř. živočichů. Viz též potenciální výpar, skutečný výpar, evapotranspirace, radioatmometr.
česky.: transpirace angl.: transpiration slov.: transpirácia rus.: транспирация  1993-a3
Treibhauseffekt m
oteplení nižších vrstev atmosféry v důsledku selektivní absorpce záření, konkrétně schopnosti atmosféry propouštět většinu slunečního krátkovlnného záření k zemskému povrchu a pohlcovat dlouhovlnné záření zemského povrchu. Dlouhovlnné záření v atmosféře pohlcují tzv. skleníkové plyny, především vodní pára (asi z 60 %), oxid uhličitý (přibližně 26 %), dále metan, oxid dusný a další plyny (ozon, freony…). Tím se atmosféra ohřívá a předává zpětným zářením energii k zemskému povrchu, což vede ke zmenšování efektivního vyzařování zemského povrchu, a tedy snížení jeho radiačního ochlazování. Analogické poměry jsou ve sklenících a pařeništích, kde tomu ale není primárně v důsledku selektivní propustnosti skla pro krátkovlnné a dlouhovlnné záření, ale spíše z důvodu izolovaného prostoru, který brání mechanické ventilaci tepla. Viz též klima skleníkové, mitigace.
česky.: efekt skleníkový angl.: greenhouse effect slov.: skleníkový efekt rus.: парниковый эффект fr.: effet de serre m  1993-a3
Treibhauseffekt m
česky.: jev skleníkový angl.: greenhouse effect slov.: skleníkový jav rus.: парниковый эффект  2019
Treibhausgase n/pl
syn. plyny radiačně aktivní – plyny v atmosféře, které vykazují významnou absorpci dlouhovlnného záření, a tak se uplatňují při skleníkovém efektu. Jedná se především o plyny s heteronukleární tří- a víceatomovou strukturou molekuly s lomenou vazbou, která umožňuje velký počet vibračních stavů s odpovídajícími absorpčními frekvencemi v oblasti infračerveného záření. Významnými skleníkovými plyny jsou především vodní pára (na skleníkovém efektu se podílí asi 60 %), oxid uhličitý (přibližně 26 %), dále metan, oxid dusný, ozon (8 %) a další složitější, především antropogenní plyny jako např. freony a další druhy halogenovaných uhlovodíků .
česky.: plyny skleníkové angl.: greenhouse gases slov.: skleníkové plyny  2015
Treibhausklima n
fyz. podmínky uvnitř skleníku, které se vyznačují vysokou teplotou vzduchu vyvolanou zvláště skleníkovým efektem, vytápěním a omezením ztrát tepla do okolního vzduchu. Zvýšené vlhkosti vzduchu je dosahováno častým zavlažováním. V přeneseném významu se termínem skleníkové klima někdy označuje klima vlhkých tropů vzhledem k tamní vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu.
česky.: klima skleníkové angl.: glasshouse climate slov.: skleníková klíma rus.: климат теплицы  1993-b2
Trias f
nejstarší geol. perioda mezozoika (druhohor), zahrnující období před 252 – 201 mil. roků. Oproti konci paleozoika se podstatně snížila druhová rozmanitost vlivem předchozího velkého vymírání. Během triasu došlo k rozestupování kontinentů dosud tvořících Pangeu. Objevili se první dinosauři, kteří ovládli následující periodu jura.
česky.: trias angl.: Triassic slov.: trias  2018
Trichtereffekt m
jeden z případů Venturiho efektu. Vzniká kombinací tryskového efektu a efektu návětrného, když z orografických důvodů dochází ke zhuštění proudnic jak v horiz., tak ve vert. směru. Výrazně přispívá k orografickému zesílení srážek v zasažené oblasti. Podmínkou je stoupající terén sevřený sbíhajícími se horskými pásmy, což vytváří „nálevku“ pro případné natékající proudění. V ČR mají takové uspořádání např. Rychlebské hory s Hrubým Jeseníkem, Oderské vrchy s Moravskoslezskými Beskydami, Lužické hory s Jizerskými horami a Šumava s Novohradskými horami. Uvedené případy se uplatňují při přibližně severním proudění, především při situaci Vb, popř. při výskytu retrográdní cyklony východně od ČR.
česky.: efekt nálevkový angl.: funnel effect slov.: lievikový efekt rus.: долинный эффект, эффект воронки fr.: vent de couloir m  1993-a3
Tripelpunkt m
syn. trojbod – v termodynamice jediný bod na fázovém diagramu, který je společný všem křivkám rozhraní mezi jednotlivými fázemi. Udává tedy podmínky, za nichž jsou v rovnováze fáze plynná, kapalná i pevná, přičemž systém nemá žádný stupeň volnosti. V meteorologii se s ním setkáváme především v souvislosti s fázemi vody. Odpovídá mu pak teplota 273,16 K (0,01 °C) a tlak vodní páry 611,7 Pa (6,117 mbar). Jedině za těchto podmínek může nastat rovnovážný stav mezi vodní párou, kapalnou vodou a ledem.
česky.: bod trojný angl.: triple point slov.: trojný bod fr.: point triple m  2017
Tripelpunkt m
zřídka užívané syn. bod trojný.
česky.: trojbod angl.: triple point  2017
Trockenadiabate f
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějisuchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice
T0T =(p0p )κd
kde κd = Rd / cpd  0,286, Rd je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, cpd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T0 abs. teplota při tlaku p0. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí
T=T0-γdz,
kde γd je suchoadiabatický teplotní gradient aT0 abs. teplota ve výšce z = 0.
česky.: adiabata suchá angl.: dry adiabat , dry adiabatic slov.: suchá adiabata rus.: сухая адиабата fr.: adiabatique sèche f, adiabatique f  1993-a3
trockenadiabatischer Temperaturgradient m
adiabatický teplotní gradient částice suchého vzduchu. Lze jej vyjádřit vztahem
γd=(-dT dz)d=gcpd,
kde dT je změna teploty, dz změna výšky, g tíhové zrychlení a cpd je měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku. Hodnota γd je 0,98 K na 100 m, v praxi se obvykle zaokrouhluje na 1 K na 100 m.
česky.: gradient teplotní suchoadiabatický angl.: dry adiabatic lapse rate slov.: suchoadiabatický teplotný gradient rus.: сухоадиабатический градиент fr.: gradient adiabatique sec m  1993-a3
trockene Deposition f
depozice ve smyslu ukládání atm. příměsi na zemském povrchu, k níž dochází následkem jiných procesů samočištění ovzduší než vymývání, resp. hmotnost příměsi, která je tímto způsobem uložena na jednotku plochy za jednotku času. Viz též spad prachu.
česky.: depozice suchá angl.: dry deposition slov.: suchá depozícia rus.: сухие выпадения (осаждения, накопления) fr.: dépôt sec m  1993-a3
trockene Luft f
termodynamice atmosféry vzduch, který neobsahuje žádnou vodní páru. Jinak se obvykle pod pojmem suchý vzduch rozumí i vzduch s malou relativní vlhkostí. Viz též vzduch nasycený, vzduch vlhký.
česky.: vzduch suchý angl.: dry air slov.: suchý vzduch rus.: сухой воздух  1993-a2
trockene und reine Atmosphäre f
atmosféra tvořená pouze směsí plynů, které jsou přirozeně přítomné v atmosféře Země a svými vlastnostmi se blíží ideálnímu plynu. Suchou a čistou atmosféru tedy tvoří suchý vzduch bez vodní páry a znečišťujících příměsí. Viz též složení atmosféry Země chemické.
česky.: atmosféra suchá a čistá angl.: dry and clear atmosphere slov.: suchá a čistá atmosféra rus.: сухая и чистая атмосфера fr.: atmosphère pure et sèche f  1993-a3
trockener Dunst m
atmosférický aerosol tvořený mikroskopicky malými pevnými částicemi, které jsou tak četné, že způsobují opalescenci a snižují dohlednost. Zákal je v našich zeměp. šířkách nejčastěji pozorovaný litometeor. V pozorovatelské praxi se však zaznamenává jen tehdy, snižuje-li meteorologickou dohlednost pod 10 km. Podle převažujícího původu se někdy rozlišuje zákal prachový, průmyslový, pylový, solný, nepřesně též písečný apod. Na rozdíl od mlhy a kouřma není zákal ve významné míře působen kapičkami vody nebo krystalky ledu. Protože však částice působící zákal mohou být kondenzačními jádry, je přechod od zákalu ke kouřmu a mlze plynulý: vzroste-li při ochlazování vzduchu relativní vlhkost přibližně na 70 %, začíná kondenzace na nejaktivnějších kondenzačních jádrech, dohlednost se snižuje a při pokračujícím růstu relativní vlhkosti zákal postupně přechází v kouřmo, které se při vlhkosti zhruba nad 90 % může změnit v mlhu. Zákal může být složen z produktů spalování, avšak zaznamenává-li se v omezených oblastech v blízkosti větších zdrojů kouře, nelze ho s kouřem zaměňovat.
česky.: zákal angl.: haze slov.: zákal rus.: мгла  1993-a3
trockenes Förderband
řidčeji používané syn. intruze (průnik) suchého vzduchu.
česky.: pás přenosový suchý angl.: dry intrusion slov.: suchý prenosový pás rus.: вторжение (интрузия) сухого воздуха  2014
trockenes Hagelwachstum n
proces růstu krup, při němž přechlazená voda zachycená kroupou okamžitě mrzne. Vznikající struktura obsahuje dutiny – vzduchové bubliny.
česky.: růst krup suchý angl.: dry growth of hailstones slov.: suchý rast krúp  2014
trockenes Klima n
1. syn. pro klima aridní;
2. v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem B.
Roční úhrn srážek zde nedosahuje prahové hodnoty, která je přímo úměrná prům. roč. teplotě vzduchu. Podle velikosti tohoto prahu rozlišujeme klima stepi a drsnější klima pouště, v obou případech buď horké, nebo chladné s prům. roč. teplotou vzduchu pod 18 °C. Horké suché klima souvisí se subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a pasátovou inverzí teploty vzduchu a částečně odpovídá tropickému klimatuAlisovově klasifikaci klimatu; chladné suché klima je důsledkem velké kontinentality klimatu a vyznačuje se proto mj. velkou roční amplitudou teploty vzduchu.
česky.: klima suché angl.: arid climate slov.: suchá klíma rus.: засушливый климат, сухой климат  1993-b3
trockenes Thermometer n
vžité označení pro jeden ze dvojice rtuťových teploměrů, tvořících psychrometr. Na rozdíl od vlhkého teploměru má nádobku suchou a udává tedy teplotu vzduchu, která bývá někdy označována jako suchá teplota. V meteorologických budkách byl staničním teploměrem a tvořil součást Augustova psychrometru. Při měřeních mimo met. budku šlo zpravidla o aspirační teploměr Assmannova psychrometru. Na profesionálních stanicích ČR se údaje ze suchého teploměru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
česky.: teploměr suchý angl.: dry-bulb thermometer slov.: suchý teplomer rus.: сухой термометр  1993-a3
Trockengebiet n
česky.: oblast suchá angl.: arid zone slov.: suchá oblasť rus.: аридная область, область с сухим климатом  1993-a3
Trockenheit f
obecné označení pro nedostatek vody v krajině. Je vyvoláno nedostatkem atmosférických srážek v důsledku výskytu suchých období a ovlivňováno mnoha dalšími faktory, včetně antropogenních. Definice sucha proto není jednoznačná a různí autoři k hodnocení jeho intenzity používají různé indexy sucha. Můžeme přitom vycházet z několika hledisek, která na sebe navazují: meteorologické sucho vyvolává agronomické sucho, hydrologické sucho a socioekonomické sucho. C. W. Thornthwaite rozlišoval tři hlavní druhy sucha:
a) stálé sucho, způsobující ariditu klimatu;
b) sezonní sucho, nastávající periodicky v období sucha;
c) nahodilé sucho, tvořící nepravidelně se vyskytující epizody sucha.
Sucho patří mezi největší meteorologicky podmíněná přírodní ohrožení zejména v chudých zemích.
česky.: sucho angl.: drought slov.: sucho rus.: засуха  1993-a3
Trockenheitsindex m
syn. index suchosti – 1. klimatologický index k vyjádření aridity klimatu, v podstatě syn. k termínu index humidity;
2. část Thornthwaiteova indexu vlhkosti, vyjadřující sezonní nedostatek srážek v měsících, kdy je úhrn srážek menší než potenciální výpar.
česky.: index aridity angl.: aridity index slov.: index aridity rus.: индекс аридности  1993-a3
Trockenheitsindex m
veličina pro kvantitativní vyhodnocení sucha (především ve smyslu nahodilého sucha), sloužící též k vymezení epizod sucha. Vzhledem k nejednoznačnosti definice sucha a různým hlediskům pro jeho hodnocení existuje takových indexů velké množství. Mnohé jsou založeny na zvolených prahových hodnotách úhrnů srážek nebo např. počtu bezsrážkových dní. Pokročilejší indexy reflektují časovou distribuci srážek (např. index předchozích srážek) nebo míru abnormality srážek (např. standardizovaný srážkový index). Další skupinu indexů sucha tvoří ty, které kromě deficitu srážek zohledňují i podmínky pro výpar (např. Palmerův index intenzity sucha). Mnoho indexů sucha lze využít i k hodnocení vlhkých období. K hodnocení celých roků, případně jejich vegetačních období, pak mohou sloužit i některé indexy aridity.
česky.: index sucha angl.: drought index slov.: index sucha rus.: индекс засушливости  2014
Trockenheitsindex m
česky.: index suchosti angl.: aridity index slov.: index suchosti rus.: индекс аридности, индекс засушливости  1993-a2
Trockenperiode f
časový úsek, kdy se na dané met. stanici nevyskytly atmosférické srážky, nebo úhrn srážek nedosahoval konvenčně stanovené prahové hodnoty, nejčastěji 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Suchá období se střídají se srážkovými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou suchých období, jiní mezi ně počítají i samostatné bezsrážkové dny. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených suchých období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená suchá období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání suchých období jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek i kritériem některých klasifikací klimatu. Dlouhá suchá období, označovaná někdy jako období vyprahlá, a jejich opakovaný výskyt způsobují vznik sucha. Jsou charakteristická pro aridní klima a pro období sucha, mohou však nastat i v oblastech s humidním klimatem, resp. v období dešťů. Viz též extrémy srážek.
česky.: období suché angl.: dry period, dry spell slov.: suché obdobie rus.: сухой период  1993-a3
Trockenzeit f
česky.: doba sucha slov.: doba sucha fr.: saison sèche f  1993-a3
Trockenzeit f
ucelené období, v němž daný index sucha vykazuje hodnoty pro vymezení sucha.
česky.: epizoda sucha slov.: epizóda sucha, obdobie sucha fr.: épisode de sécheresse m  2014
Trogachse f
na synoptické mapě čára uvnitř brázdy nízkého tlaku vzduchu, podél níž dochází ke sbíhavosti proudnic. Jestliže je brázda nízkého tlaku tvořena přibližně rovnoběžnými izobarami, resp. izohypsami, je osa brázdy nízkého tlaku vzduchu zároveň čárou nejnižšího tlaku vzduchu, resp. čárou nejmenšího geopotenciálu na výškových mapách. Jestliže je brázda tvaru V, potom je osa brázdy nízkého tlaku vzduchu spojnicí míst s maximálním cyklonálním zakřivením izobar, resp. izohyps. V mělkých brázdách ve tvaru otevřeného písmene U je často určení osy brázdy nízkého tlaku vzduchu obtížné.
česky.: osa brázdy nízkého tlaku vzduchu angl.: axis of trough, trough line slov.: os brázdy nízkeho tlaku vzduchu rus.: ось ложбины  1993-a2
Trombe f
souhrnný název pro všechny atmosférické víry s přibližně vertikální osou rotace, průměrem řádově od desítek centimetrů do stovek metrů (max. cca do 2 km), bez ohledu na mechanizmus jejich vzniku a bez ohledu na to, zda se dotýkají zemského povrchu či nikoliv. Tromba se může utvořit pod základnou konv. oblaku nebo nad zemským povrchem.  Mezi tromby pod základnou konv. oblaků patří kondenzační chobot nedotýkající se zemského povrchu, vodní smršť a tornádo. Tromba nad přehřátým zemským povrchem se označuje jako prachový nebo písečný vír či rarášek, nad vodní hladinou mlžný vír. Extrémním případem uvedeného typu tromby je požárový vír. Dalšími druhy tromb nad zemským povrchem jsou gustnado a sněhový vír.
Ke zviditelnění tromby může dojít buď různým materiálem unášeným ze zemského povrchu (v prachovém nebo písečném víru a ve sněhovým víru), nebo kondenzací vodní páry (v kondenzačním chobotu neboli nálevce tromby, klasifikované jako tuba, dále pak v mlžném víru), v případě tornáda zpravidla oběma způsoby. Požárový vír mohou zviditelňovat plameny, kouř i produkty kondenzace vodní páry.
Mezi tromby se nezahrnují víry s převládající horizontální osou rotace (např. rotory), ani nestabilní turbulentní víry.
česky.: tromba angl.: whirlwind slov.: tromba rus.: смерч, тромб  1993-a3
Trombenschlauch m
viz tromba.
česky.: chobot kondenzační angl.: funnel, funnel cloud, trunk slov.: kondenzačný chobot rus.: воронка тромба, воронкообразное облако, конденсационный хобот, хобот смерча  1993-b3
Trombenschlauch m?
starší označení pro kondenzační chobot, viz tromba.
česky.: nálevka tromby slov.: lievik tromby rus.: воронка тромба  1993-a3
Tropenmeteorologie f
část meteorologie zabývající se zvláštnostmi vývoje atm. procesů v tropické oblasti, která je přibližně vymezená na severu obratníkem Raka a na jihu obratníkem Kozoroha. Poznatky tropické meteorologie vycházejí jednak ze systematických měření pozemních meteorologických stanic, zejména ale z družicových a radarových měření, a také z výsledků expedičních měření, jako např. YOTC, TACE a TROPICSS. Hlavními objekty výzkumu tropické meteorologie jsou tropické cirkulační systémy a jejich oscilace (pasátová a monzunová cirkulace, Walkerova cirkulace a jižní oscilace, vlny ve východním proudění, tropické cyklony, intertropická zóna konvergence) a vzájemná vazba mezi tropickou a vnětropickou cirkulací i mezi cirkulacemi obou polokoulí.
česky.: meteorologie tropická angl.: tropical meteorology slov.: tropická meteorológia rus.: тропическая метеорология  1993-a3
Tropennacht f
noc, v níž minimální teplota vzduchu neklesla pod 20,0 °C. Toto vymezení je užíváno v Česku i v dalších zemích, v mezinárodní komunitě se nicméně za tropickou noc považuje pouze taková noc, kdy minimální teplota vzduchu zůstala nad uvedenou prahovou hodnotou. Časové vymezení hodnocené části dne není jednotné, v Česku se tradičně uvažuje období mezi klimatologickými termíny ve 21 h předchozího dne do 7 h daného dne. Charakteristický den, kdy se tropická noc vyskytla, označujeme jako den s tropickou nocí. Viz též den tropický.
česky.: noc tropická angl.: tropical night slov.: tropická noc rus.: тропическая ночь  1993-a3
Tropikfront f
česky.: fronta tropická angl.: tropical front slov.: tropický front rus.: тропический фронт fr.: front intertropical m  1993-a3
Tropikluft f
vzduchová hmota, vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty po celý rok v tropech a v subtropických anticyklonách, v létě pak i nad již. částmi pevnin mírných šířek. Jeho výskyt je typický celoročně pro tropické klima, v teplé části roku pro subtropické klima, v chladné části roku dané polokoule pro subekvatoriální klima. Tropický vzduch se vyznačuje obecně velkým zakalením atmosféry a zmenšenou dohledností. Pokud pronikne do stř. Evropy, je po celý rok teplý. V zimě se zde může vyskytnout jeho pevninský typ, který sem pronikne ze sv. Afriky nebo Arabského poloostrova. Podstatně častější je pak v létě, kdy sem proudí i z východní Evropy a z Balkánského poloostrova. Má obvykle velmi nízkou relativní vlhkost. Mořský tropický vzduch původem ze Středozemí či z oblasti Azorských ostrovů proniká do stř. Evropy zpravidla jen krátce po přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu a v ní ležící zvlněné fronty. Vyznačuje se naopak vysokou relativní a především měrnou vlhkostí vzduchu a může přinášet vydatné srážky.
česky.: vzduch tropický angl.: tropical air slov.: tropický vzduch rus.: тропический воздух  1993-a3
tropische Kalmen f/pl
česky.: doldrums slov.: doldrums fr.: calmes équatoriaux pl, pot au noir m  1993-a2
tropische Ostwinde m/pl
nepoužívané označení pro pasáty.
česky.: větry východní tropické angl.: tropical easterlies slov.: východné tropické vetry rus.: тропические восточные ветры  1993-a3
tropische Störung f
rozsáhlá skupina konvektivních bouří v tropických, popř. subtropických oblastech, která se v poli proudění neprojevuje uzavřenou cyklonální cirkulací. Vzniká často v týlu vln ve východním proudění a za určitých podmínek se z ní může vyvinout tropická cyklona. Tropická porucha nemusí být vyjádřena na přízemní synoptické mapě. Na snímcích z meteorologických družic je charakterizována izolovanými systémy uspořádané konvekce. Tropická porucha mívá obvykle průměr 200 až 600 km a zachovává si své vlastnosti více než 24 hodin.
česky.: porucha tropická angl.: tropical disturbance slov.: tropická porucha rus.: тропическое возмущение  1993-a3
tropische Zyklone f
cyklona, která vzniká nad tropickými oblastmi oceánů, nejčastěji v pásmech mezi 5° až 20° sev. a již. zeměp. šířky. Za určitých podmínek se vyvíjí z tropické poruchy, přičemž dochází k organizaci konvektivních bouří, poklesu tlaku vzduchu ve středu cyklony a zesilování cyklonální cirkulace. Oproti mimotropické cykloně dochází v tropické cykloně při zemi k většímu zahloubení, zároveň však bývá méně rozsáhlá (zpravidla o průměru několik set kilometrů). Velký horiz. tlakový gradient ve spodní troposféře způsobuje vysokou rychlost větru. Dalšími nebezpečnými projevy jsou vzdutí způsobené bouří, intenzivní srážky a případný výskyt tornád.
Podle desetiminutových (v USA minutových) průměrů rychlosti přízemního větru rozeznáváme tři stadia vývoje tropické cyklony. Prvním stadiem je tropická deprese, druhým tropická bouře a třetím je stadium plně vyvinuté tropické cyklony, které má různá regionální označení: hurikán, cyklon, tajfun, případně baguio. Pro toto stadium je charakteristický vznik oka tropické cyklony. Po dalším zesílení může intenzita tropické cyklony přechodně poklesnout v důsledku cyklu obměny stěny oka.
Tropická cyklona je teplým útvarem, který získává většinu své energie, potřebné pro udržení výstupných pohybů vzduchu a horiz. proudění, prostřednictvím kondenzace vodní páry. Ta se do spodní troposféry dostává výparem z teplé mořské hladiny. Při kondenzaci dochází k uvolňování velkého množství latentního tepla, které je dále transportováno do chladnější horní troposféry. K zániku tropické cyklony, případně k její transformaci na mimotropickou cyklonu, dochází nad pevninou nebo nad chladnějším oceánem v důsledku zeslabení přísunu energie.
Monitoring tropických cyklon koordinuje Světová meteorologická organizace prostřednictvím regionálních specializovaných meteorologických center. Zde jsou tropické deprese číslovány podle pořadí výskytu v dané sezoně; při přechodu do stadia tropické bouře pak dostávají jména z abecedně řazených seznamů, které se střídají po několika letech. Viz též dráhy cyklon, pás srážkový, cordonazo, meteorologie tropická, půlkruh nebezpečný, stupnice Saffirova–Simpsonova, willy-willy.
česky.: cyklona tropická angl.: tropical cyclone slov.: tropická cyklóna rus.: тропический циклон fr.: cyclone tropical m, dépression tropicale f  1993-a3
tropische Zyklone f
1. první stadium tropické cyklony, vyznačující se uzavřenou cirkulací, přičemž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru nepřesahuje 17 m.s–1;
2. nepřesné označení libovolné cyklony tropického původu.
česky.: deprese tropická angl.: tropical depression slov.: tropická depresia rus.: тропическая депрессия fr.: dépression tropicale f  1993-a3
tropischer Monsun m
monzun v tropických oblastech s monzunovým klimatem, kde je proudění vzduchu ovlivňováno nejen monzunovou cirkulací mezi oceánem a pevninou, nýbrž i sezonním pohybem intertropické zóny konvergence, a tím i změnou směru pasátů, s nimiž v některých oblastech tropické monzuny splývají. I z těchto důvodů přináší letní tropický monzun obecně větší monzunové srážky než mimotropický monzun. Tropické monzuny jsou nejsilněji vyvinuty v oblasti Indického oceánu.
česky.: monzun tropický angl.: tropical monsoon slov.: tropický monzún rus.: тропический муссон  1993-a3
tropischer Regen m
vydatné srážky v tropických oblastech; vázané na intertropickou zónu konvergence, jejíž pohyb způsobuje roční chod tropických dešťů, který je hlavním kritériem rozlišení typů tropického klimatu. Pouze v klimatu tropického dešťového pralesa se tropické deště vyskytují celoročně, někdy se dvěma maximy ve formě rovnodennostních dešťů. V ostatních oblastech jsou koncentrovány do delšího nebo kratšího období dešťů, což platí především pro oblasti s tropickým monzunovým klimatem. Tropické deště jsou provázeny silnými bouřkami a na pevnině mají výrazný denní chod s maximem v odpoledních hodinách. Viz též pól dešťů, extrémy srážek.
česky.: deště tropické angl.: tropical rain slov.: tropické dažde rus.: тропические дожди fr.: pluies tropicales f  1993-a3
tropischer Strahlstrom m
syn. proudění tryskové tropické – tryskové proudění na sev. polokouli v blízkosti rovníku. Má vých. směr, a proto se někdy označuje termínem „rovníkový východní jet stream“. Bývá součástí letního stratosférického tryskového proudění, je nejvýraznější od června do srpna. Jeho osa bývá ve výšce 20–30 km a nevzdaluje se od rovníku více než 15–20°. Rovníkové tryskové proudění se vyskytuje především nad již. Arábií, Afrikou, Indií a rovníkovými oblastmi Tichého oceánu. V šířkovém směru má rovníkové tryskové proudění relativně malý rozsah.
česky.: proudění tryskové rovníkové angl.: equatorial jet stream, tropical jet stream slov.: rovníkové dýzové prúdenie  1993-a1
tropischer Strahlstrom m
česky.: proudění tryskové tropické angl.: tropical jet stream slov.: tropické dýzové prúdenie rus.: тропическое струйное течение  1993-a1
tropischer Wirbelsturm m
1. druhé stadium vývoje tropické cyklony, ve kterém desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnot mezi 17 a 33 m.s–1. Tropická bouře se vyznačuje dobře organizovanými srážkovými pásy, přičemž konvekce se zpravidla koncentruje do blízkosti jejího středu;
2. nepřesné označení libovolné tropické atmosférické poruchy.
česky.: bouře tropická angl.: tropical storm slov.: tropická búrka rus.: тропический шторм fr.: tempête tropicale f  1993-a3
tropisches Klima n
1. souborné označení pro horké klima tropických šířek, tedy klima suchých tropů (horké suché klima) i vlhkých tropů (tropické dešťové klima, resp. ekvatoriální klima a subekvatoriální klima);
2. např. v Alisovově klasifikaci klimatu označení pro klima té části tropů, kde po celý rok převládá tropický vzduch.
česky.: klima tropické angl.: tropical climate slov.: tropická klíma rus.: тропический климат  1993-b3
tropisches Regenwaldklima n
Köppenově klasifikaci klimatu typ tropického dešťového klimatu, označovaný Af, s celoročně vysokou teplotou a vlhkostí vzduchu a rovnoměrným rozdělením srážek během roku, přičemž ani v nejsušším měsíci neklesá jejich prům. měs. úhrn pod 60 mm. Tropické deště zde mohou mít dvě maxima ve formě rovnodennostních dešťů. Tento klimatický typ poskytuje nejpříhodnější podmínky pro růst vegetace na Zemi. V Alisovově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá ekvatoriální klima.
česky.: klima tropického dešťového pralesa angl.: tropical-rain-forest climate slov.: klíma tropického dažďového pralesa rus.: климат влажных тропических лесов  1993-b3
tropisches Tief n
cyklona, která vzniká nad tropickými oblastmi oceánů, nejčastěji v pásmech mezi 5° až 20° sev. a již. zeměp. šířky. Za určitých podmínek se vyvíjí z tropické poruchy, přičemž dochází k organizaci konvektivních bouří, poklesu tlaku vzduchu ve středu cyklony a zesilování cyklonální cirkulace. Oproti mimotropické cykloně dochází v tropické cykloně při zemi k většímu zahloubení, zároveň však bývá méně rozsáhlá (zpravidla o průměru několik set kilometrů). Velký horiz. tlakový gradient ve spodní troposféře způsobuje vysokou rychlost větru. Dalšími nebezpečnými projevy jsou vzdutí způsobené bouří, intenzivní srážky a případný výskyt tornád.
Podle desetiminutových (v USA minutových) průměrů rychlosti přízemního větru rozeznáváme tři stadia vývoje tropické cyklony. Prvním stadiem je tropická deprese, druhým tropická bouře a třetím je stadium plně vyvinuté tropické cyklony, které má různá regionální označení: hurikán, cyklon, tajfun, případně baguio. Pro toto stadium je charakteristický vznik oka tropické cyklony. Po dalším zesílení může intenzita tropické cyklony přechodně poklesnout v důsledku cyklu obměny stěny oka.
Tropická cyklona je teplým útvarem, který získává většinu své energie, potřebné pro udržení výstupných pohybů vzduchu a horiz. proudění, prostřednictvím kondenzace vodní páry. Ta se do spodní troposféry dostává výparem z teplé mořské hladiny. Při kondenzaci dochází k uvolňování velkého množství latentního tepla, které je dále transportováno do chladnější horní troposféry. K zániku tropické cyklony, případně k její transformaci na mimotropickou cyklonu, dochází nad pevninou nebo nad chladnějším oceánem v důsledku zeslabení přísunu energie.
Monitoring tropických cyklon koordinuje Světová meteorologická organizace prostřednictvím regionálních specializovaných meteorologických center. Zde jsou tropické deprese číslovány podle pořadí výskytu v dané sezoně; při přechodu do stadia tropické bouře pak dostávají jména z abecedně řazených seznamů, které se střídají po několika letech. Viz též dráhy cyklon, pás srážkový, cordonazo, meteorologie tropická, půlkruh nebezpečný, stupnice Saffirova–Simpsonova, willy-willy.
česky.: cyklona tropická angl.: tropical cyclone slov.: tropická cyklóna rus.: тропический циклон fr.: cyclone tropical m, dépression tropicale f  1993-a3
tropisches Tief n
1. první stadium tropické cyklony, vyznačující se uzavřenou cirkulací, přičemž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru nepřesahuje 17 m.s–1;
2. nepřesné označení libovolné cyklony tropického původu.
česky.: deprese tropická angl.: tropical depression slov.: tropická depresia rus.: тропическая депрессия fr.: dépression tropicale f  1993-a3
tropisches Tiefdruckgebiet n
1. první stadium tropické cyklony, vyznačující se uzavřenou cirkulací, přičemž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru nepřesahuje 17 m.s–1;
2. nepřesné označení libovolné cyklony tropického původu.
česky.: deprese tropická angl.: tropical depression slov.: tropická depresia rus.: тропическая депрессия fr.: dépression tropicale f  1993-a3
Tropopause f
1. přechodná vrstva oddělující níže ležící troposféru od výše ležící stratosféry. Jen zřídka je to hladina přímého přechodu troposféry ve stratosféru. V literatuře se pod tropopauzou obvykle rozumí spodní hladina této vrstvy, která může mít tloušťku několika set m až po tři km, popř. i více. Někdy se také chybně ztotožňuje s hladinou, v níž byla dosažena nejnižší teplota v horní troposféře. Definice tropopauzy je přijata Světovou meteorologickou organizací jako konvenční tropopauza. Výška tropopauzy závisí na zeměp. šířce, roč. době a na vlastnostech vzduchové hmoty. V závislosti na zeměp. šířce nabývá tropopauza tyto prům. hodnoty výšky a teploty: v oblasti okolo pólu 7 až 9 km a –50 °C, v mírných zeměp. šířkách 10 až 12 km a –56 až –60 °C, nad rovníkem 16 až 18 km a –80 °C a nižší. Prům. výška a teplota tropopauzy nad územím ČR je 10,9 km a –58,8 °C. Výška tropopauzy závisí i na rozložení tlaku vzduchu v troposféře. Nad cyklonami se tropopauza snižuje, nad anticyklonami zvyšuje. Někdy se nad sebou vyskytuje více vrstev splňujících kritéria tropopauzy. Pak se rozlišuje první a druhá tropopauza anebo se hovoří o listovitosti tropopauzy. Pojem tropopauza zavedl N. Shaw (1912).
2. hladina, v níž potenciální vorticita nabývá určité hodnoty, na severní polokouli se obvykle volí 1,5 nebo 2 tzv. jednotky potenciální vorticity (Potential vorticity unit, PVU, 1 PVU = 10-6 m2 s-1 K kg-1). Přesná hodnota není stanovena. V tomto případě se hovoří o tzv. dynamické tropopauze a používá se hlavně v dynamické meteorologii. Viz též protržení tropopauzy, vlna tropopauzy.
česky.: tropopauza angl.: tropopause slov.: tropopauza rus.: тропопауза  1993-a3
Tropopausenhöhe f
výška, v níž začíná tropopauza. Obvykle je to výška hladiny, v níž vert. teplotní gradient splňuje kritérium konvenční tropopauzy. Pokud se nad určitou oblastí vyskytuje několik tropopauz, hovoří se o výšce první, druhé, popř. další tropopauzy. Průměrná výška tropopauzy v polárních oblastech je 8 až 9 km, v mírných zeměpisných šířkách 10 až 12 km a v rovníkové oblasti 17 až 18 km. V zimním období je výška tropopauzy menší než v letním období, v oblasti cyklon je zpravidla menší než v oblasti anticyklon. V případě dynamické tropopauzy, je její výška závislá na dynamických pohybech v troposféře a stratosféře, obvykle je v polárních oblastech výrazně níž než v subtropech.
česky.: výška tropopauzy angl.: altitude of tropopause slov.: výška tropopauzy rus.: высота тропопаузы  1993-a3
Tropopausenkarte f
synoptická mapa, do níž je zakreslen tlak vzduchutropopauze nebo nadm. výšky (topografie) tropopauzy a teploty vzduchu v ní. Analyzovaná mapa obsahuje izobary nebo izohypsy tropopauzy a izotermy v ní. Někdy se do mapy tropopauzy zakreslují i údaje o maximálním větru. Viz též tropopauza.
česky.: mapa tropopauzy angl.: tropopause chart slov.: mapa tropopauzy rus.: карта тропопаузы  1993-a3
Tropopausentrichter m
trychtýř tropopauzy výrazné snížení tropopauzy tvarem připomínající nálevku, které vzniká nad hlubokou a málo pohyblivou cyklonou. Jedná se o proces, kdy se stratosférický vzduch dostává do troposféry. Obvykle se část tohoto vzduchu vrací do stratosféry a část zůstává v troposféře. Důležitý proces výměny plynů mezi dolní stratosférou a troposférou.
česky.: nálevka tropopauzy angl.: tropopause folding slov.: lievik tropopauzy rus.: воронка тропопаузы  1993-a3
Tropopausentrichter m.
česky.: trychtýř tropopauzy slov.: lievik tropopauzy  1993-a1
Tropopausenwelle f
zvlnění tropopauzy vyvolané vert. pohyby vzduchu v souvislosti s výraznou cyklonální činností, která může vést i k protržení tropopauzy. Současně se změnami výšky tropopauzy při přesunu cyklon a anticyklon v atmosféře se mění i teplota v hladině tropopauzy a nad ní, tj. ve spodní části stratosféry, a to tak, že při nízké tropopauze se její teplota zvyšuje, při vysoké snižuje.
česky.: vlna tropopauzy angl.: tropopause wave slov.: vlna tropopauzy rus.: волна тропопаузы  1993-a1
Troposphäre f
spodní část atmosféry Země, vymezená při vertikálním členění atmosféry podle průběhu teploty vzduchu s výškou. Charakteristickým rysem troposféry je všeobecné ubývání teploty vzduchu s výškou v průměru o 0,65 °C na každých 100 m výšky. V troposféře jsou soustředěny přibližně 3/4 hmotnosti atmosféry. Vyskytuje se v ní téměř veškerá voda obsažená v atmosféře. Proto je troposféra oblastí vzniku mlh, nejdůležitějších druhů oblaků, bouřkové činnosti, vzniku a vypadávání atm. srážek. Je oblastí neustálého vert. promíchávání vzduchu. Rychlost proudění vzduchu v troposféře obvykle s výškou roste a maxima dosahuje v blízkosti tropopauzy, která je horní hranicí troposféry. Troposféra sahá nad rovníkem do výšky 16 až 18 km, nad póly 7 až 9 km. Ve stř. zeměp. šířkách je prům. výška troposféry 11 km, mění se v závislosti na roč. době (v zimě dosahuje níže než v létě) a na celkové povětrnostní situaci (v cyklonách je níže než v anticyklonách). V troposféře rozlišujeme ještě přízemní vrstvu, která je součástí mezní vrstvy, popř. ji dělíme na troposféru spodní, sahající u nás přibližně do 2 km, střední, ležící mezi výškami 2 až 7 km, a horní mezi 7 km a spodní hranicí tropopauzy. Horní hranici troposféry zjistili v r. 1902 nezávisle na sobě franc. meteorolog P. L. Teisserenc de Bort a Němec R. Assmann. Pojem troposféra zavedl Teisserenc de Bort v r. 1908, když rozdělil atmosféru podle změny teploty s výškou na troposféru a nad ní ležící stratosféru.
česky.: troposféra angl.: troposphere slov.: troposféra rus.: тропосфера  1993-b3
troposphärische Front f
česky.: fronta troposférická angl.: tropospheric front slov.: troposférický front rus.: тропосферный фронт fr.: front troposphérique m  1993-a1
trüber Tag m
charakteristický den, v němž prům. oblačnost byla alespoň 8,1 desetin, případně relativní sluneční svit byl menší než 0,2. Viz též den jasný, den oblačný.
česky.: den zamračený angl.: overcast day slov.: zamračený deň rus.: пасмурный день fr.: jour à ciel couvert m, jour couvert m  1993-a3
Trübung f
schopnost prostředí zeslabovat procházející záření. V meteorologii se nejčastěji jedná o schopnost atmosféry zeslabovat rozptylem a absorpcí přímé sluneční záření. Viz též zakalení atmosféry, propustnost atmosféry.
česky.: opacita angl.: opacity slov.: opacita rus.: мутность  1993-a2
Trübung f
česky.: turbidita angl.: turbidity slov.: turbidita rus.: мутность  1993-a1
Trübungsfaktor nach Linke m
charakteristika zeslabení slunečního záření v atmosféře v celém rozsahu spektra, která je definována poměrem extinkce reálné atmosféry obsahující zejména vodní páru a atmosférický aerosol k extinkci čisté a suché (Rayleighovy) atmosféry. Linkeho zákalový faktor vyjadřuje počet těchto ideálních atmosfér zeslabujících sluneční záření stejně jako reálná atmosféra. Určuje se z měření přímého slunečního záření pomocí pyrheliometrů nebo aktinometrů. Uvedenou charakteristiku definoval něm. meteorolog F. Linke v r. 1922. Hodnoty faktoru se obvykle pohybují v rozmezí 2 (studený a čistý vzduch) až 6 (vzduch znečištěný aerosolem).
česky.: faktor zákalový Linkeho angl.: Linke turbidity factor slov.: Linkeho zákalový faktor rus.: фактор мутности Линке, фактор помутнения fr.: facteur de trouble de Linke m  1993-a3
Trübungsgrenze f
česky.: hranice zákalu angl.: haze line slov.: hranica zákalu rus.: верхняя граница мглы  1993-a3
Trübungsmessgerät n
syn. nefelometr.
česky.: zákaloměr angl.: turbidimeter slov.: zákalomer  1993-a1
Trübungsschicht f
vrstva, v níž se vyskytuje zákal. Sahá obvykle od zemského povrchu k první zadržující teplotní vrstvě. Pozorovateli na vyvýšeném stanovišti se někdy jeví jako tmavý horizontální pruh, na jehož horním okraji existuje výrazná diskontinuita v zabarvení oblohy. Ta bývá označována jako hranice zákalu.
česky.: vrstva zákalová angl.: haze layer slov.: zákalová vrstva rus.: слой мглы  1993-a2
Tschechische bioklimatologische Gesellschaft f
(ČBkS) – vědecká společnost sdružující zájemce o bioklimatologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Je následnickou organizací Československé bioklimatologické společnosti (ČSBkS), která vznikla v roce 1965 sloučením Bioklimatologické komise ČSAV, založené v r. 1953, a bioklimatologické odborné skupiny Československé meteorologické společnosti při ČSAV, založené v r. 1959. ČBkS spolupracuje se Slovenskou bioklimatologickou společností (SBkS), s níž původně tvořila jednu společnost pod společným názvem ČSBkS. Prvním předsedou ČSBkS byl prof. RNDr. Ing. V. Novák, DrSc.
česky.: Česká bioklimatologická společnost angl.: Czech Bioclimatological Society slov.: Česká bioklimatologická spoločnosť rus.: Чехословацкое биоклиматологическое Общество fr.: Société de bioclimatologie tchèque  1993-b3
Tschechische meteorologische Gesellschaft f
(ČMeS) – vědecká společnost sdružující zájemce o meteorologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Vznikla r. 1993 jako nástupnická organizace Československé meteorologické společnosti. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti, jako např. semináře, konference i akce s mezinárodní účastí. Je řízena hlavním výborem v čele s předsedou. Základním dokumentem ČMeS jako zapsaného spolku jsou stanovy schválené Ministerstvem vnitra ČR. ČMeS je členem Rady vědeckých společností při Akademii věd ČR a členem Evropské meteorologické společnosti. Členové ČMeS jsou organizačně začleněni do poboček (Praha, Brno, Hradec Králové, Ostrava).
česky.: Česká meteorologická společnost angl.: Czech Meteorological Society slov.: Česká meteorologická spoločnosť rus.: Ческое метеорологичекое Общество fr.: Société météorologique tchèque f  2014
Tschechisches hydrometeorologisches Institut n
(ČHMÚ) – státní příspěvková organizace v rezortu Ministerstva životního prostředí ČR, pověřená výkonem funkce ústředního státního ústavu České republiky pro obory meteorologie, klimatologie, hydrologie, jakost vody a čistota ovzduší. ČHMÚ je nástupcem Hydrometeorologického ústavu (HMÚ). Provozuje měřicí a monitorovací sítě, zabezpečuje základní zpracování a prezentaci dat a informací, připravuje specializované výstupy, analýzy a studie minulého, aktuálního i budoucího stavu atmosféry a hydrosféry. Zabezpečuje provoz rozsáhlé sítě meteorologických, klimatologických, fenologických, hydrologických stanic, stanic čistoty ovzduší a meteorologických radarů. Přijímá a zpracovává data z meteorologických družic a systému pozemní detekce blesků. Zpracovává a archivuje data z vlastních i zahraničních měřicích sítí. Předpovědní a výstražná služba ČHMÚ ve spolupráci s hydrometeorologickou službou Armády ČR provozuje Systém integrované výstražné služby (SIVS) pro přípravu jednotných informací o nebezpečných projevech počasí na území ČR pro státní správu, samosprávu a veřejnost a spolupracuje se složkami krizového řízení ČR (Hasičský záchranný sbor ČR, Armáda ČR, Státní ústav pro jadernou bezpečnost, Hygienická služba, státní podniky Povodí a další). Zabezpečuje meteorologické informace a předpovědi pro civilní letectví a bezpečnost jaderných elektráren. V rámci Smogového varovného a regulačního systému (SVRS) vyhlašuje meteorologické předpovědi vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a ve vybraných regionech regulační opatření. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích – Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC). ČHMÚ je pověřen výkonem funkce regionálního telekomunikačního centra v systému Světové služby počasí WMO, funkcí národního radiačního střediska WMO a ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost je pracovištěm Radiační monitorovací sítě ČR. ČHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji v daných oborech a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Provozuje veřejnou specializovanou knihovnu pro obory čistota ovzduší, hydrologie, meteorologie a klimatologie a vydává odborné publikace ve vlastním nakladatelství. Viz též meteorologie v ČR.
česky.: Český hydrometeorologický ústav angl.: Czech Hydrometeorological Institute slov.: Český hydrometeorologický ústav rus.: Ческий гидрометеорологический институт fr.: Institut hydrométéorologique tchèque m  1993-a3
Tschechoslowakische meteorologische Gesellschaft bei der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften f
(ČSMS) – předchůdce České meteorologické společnosti, vědecká společnost při Československé akademii věd sdružující zájemce o meteorologii v tehdejším Československu, popř. čestné členy ze zahraničí. ČSMS vznikla v r. 1958 a jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc.
česky.: Československá meteorologická společnost při ČSAV angl.: Czechoslovak Meteorological Society of the Czechoslovak Academy of Sciences slov.: Československá meteorologická spoločnosť pri ČSAV rus.: Чехословацкое метеорологическое Общество при ЧСАН fr.: Société météorologique tchécoslovaque, Académie tchécoslovaque des sciences f  1993-a3
tuba
(tub) – jedna ze zvláštností oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je definována jako oblačný sloup nebo obrácený oblačný kužel (nálevka) vycházející ze základny oblaku. Je příznakem kondenzace vodní páry v silném víru (tornádu nebo jiné trombě). Vyskytuje se u druhu cumulonimbus, velmi zřídka i u druhu cumulus.
česky.: tuba angl.: tuba slov.: tuba rus.: хобот  1993-a3
Tundrenklima n
Köppenově klasifikaci klimatu mírnější typ sněhového klimatu, označovaný ET. Prům. měs. teplota vzduchu v nejteplejším měsíci sice nedosahuje 10 °C, avšak přesahuje 0 °C, takže se zde nevytváří stálá pokrývka sněhu nebo ledu. Existence krátkého a chladného léta umožňuje růst typické vegetace, tvořené mechy, lišejníky, travinami, případně křovinami. Tundru najdeme v polárních oblastech spíše v blízkosti oceánu, který sice snižuje letní teplotu vzduchu, nicméně zima zde bývá často mírnější než v případě boreálního klimatu. Totéž platí pro tzv. alpinskou tundru ve vysokých horách, která se zpravidla vyznačuje větší humiditou klimatu. C. W. Thornthwaite uvádí pro tundru hodnoty potenciálního výparu 143–285 mm za rok. Viz též klasifikace klimatu Thornthwaiteova, klima periglaciální, klima horské.
česky.: klima tundry angl.: tundra climate slov.: klíma tundry rus.: климат тундры  1993-b3
Turbidität f
česky.: turbidita angl.: turbidity slov.: turbidita rus.: мутность  1993-a1
Turbopause f
tenká přechodová vrstva atmosféry Země, oddělující níže ležící turbosféru od difúzosféry. Je prakticky totožná s homopauzou. Výška turbopauzy uváděná v literatuře se liší u různých autorů a pro různé další podmínky v rozmezí od 90 do 120 km.
česky.: turbopauza angl.: turbopause slov.: turbopauza rus.: турбопауза  1993-a3
Turbosphäre f
spodní část atmosféry Země, v níž je vzduch promícháván turbulencí, která zabraňuje vytvoření difúzní rovnováhy, takže se s výškou nemění složení ovzduší, pokud jde o hlavní složky vzdušné plynné směsi. Turbosféra se rozprostírá od zemského povrchu do výšky asi 100 km a je od výše ležící difúzosféry oddělena turbopauzou. Turbosféra se prakticky shoduje s homosférou, podobně jako difúzosféra s heterosférou.
česky.: turbosféra angl.: turbosphere slov.: turbosféra rus.: турбосфера  1993-a3
turbulente Diffusion f
atm. děj, při kterém se částice původně shromážděné v daném objemu vzduchu rozptylují (zmenšuje se jejich koncentrace) působením turbulentních (vírových) pohybů různých měřítek. Intenzita turbulentní difuze je proměnlivá a závisí na vzniku a vývoji turbulentních pohybů. Ty jsou podmíněny buď mech. příčinami, např. při turbulentním obtékání vzduchu kolem překážek a nad drsným povrchem, nebo termicky při vzniku tepelně podmíněných vírových pohybů nad přehřátým nebo tepelně nehomogenním povrchem. Viz též rovnice difuze, rozptyl příměsí v ovzduší, turbulence, koeficient turbulentní difuze.
česky.: difuze turbulentní angl.: turbulent diffusion slov.: turbulentná difúzia rus.: турбулентная диффузия fr.: diffusion turbulente f  1993-a1
turbulente Grenzschicht f
česky.: vrstva mezní turbulentní angl.: turbulent boundary layer slov.: turbulentná hraničná vrstva rus.: турбулентный пограничный слой  1993-a1
turbulente Kondensation f
označení pro kondenzaci vodní páry, ke které dochází ve vzduchu blízkém stavu nasycení následkem neuspořádaných vert. turbulentních pohybů. Turbulentní kondenzací mohou vznikat turbulentní oblaky. Při pokročilém matematickém modelování procesů oblačné mikrofyziky je i tento proces součástí parametrizace nukleace vody.
česky.: kondenzace turbulentní angl.: turbulent condensation slov.: turbulentná kondenzácia rus.: турбулентная конденсация  1993-a3
turbulente Mischung f
promíchávání vzduchu v turbulentním proudění. Nejvýrazněji se uplatňuje v mezní vrstvě atmosféry, kde je rozhodujícím činitelem při vert. transportu vodní páry, tepla a hybnosti. Turbulentní promíchávání v atmosféře se zvětšuje s rostoucí rychlostí větru a s klesající stabilitou atmosféry, v blízkosti zemského povrchu bývá silně ovlivňováno jeho drsností. Ve volné atmosféře se významné turbulentní promíchávání může vyskytovat zejména ve vrstvách s výrazným vertikálním střihem větru a s instabilním teplotním zvrstvením.
česky.: promíchávání turbulentní v atmosféře angl.: turbulent mixing slov.: turbulentné premiešavame v atmosfére rus.: турбулентное перемешивание  1993-a1
turbulente Reibung f
česky.: tření turbulentní angl.: eddy friction, turbulent friction slov.: turbulentné trenie rus.: турбулентное трение  1993-a1
turbulente Strömung f
v meteorologii proudění vzduchu, v němž se vyskytují nepravidelné turbulentní víry a fluktuace rychlosti. Při turbulentním proudění pronikají z jedné vrstvy do druhé nejen jednotlivé molekuly, ale i makroskopické vzduchové částice. Proudění bez turbulentních vířivých pohybů nazýváme prouděním laminárním. V reálné atmosféře je proudění zpravidla turbulentní. Viz též turbulence.
česky.: proudění turbulentní angl.: turbulent flow slov.: turbulentné prúdenie rus.: вихревой поток, , турбулентное течение, турбулентность  1993-a1
turbulente Viskosität f
syn. tření turbulentní, tření virtuální, viskozita turbulentní – v meteorologii vnitřní tření v proudícím vzduchu vznikající následkem statisticky náhodných a turbulencí podmíněných přemísťování makroskopických vzduchových částic napříč převládajícího směru proudu. Projevuje se silami působícími tečně k vrstvám proudícího vzduchu. Vztáhneme-li tyto tečné síly k jednotkové ploše, mluvíme o turbulentních tečných neboli Reynoldsových napětích. Z fyz. hlediska je turbulentní tření spjato s turbulentním přenosem hybnosti proudícího vzduchu, např. v mezní vrstvě atmosféry směrem dolů, což kompenzuje zanikání hybnosti vnějším třením proudícího vzduchu o zemský povrch. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky.: vazkost turbulentní angl.: eddy viscosity, turbulent viscosity slov.: turbulentná viskozita rus.: турбулентная вязкость  1993-a1
turbulente Viskosität f
česky.: viskozita turbulentní slov.: turbulentná viskozita  1993-a1
turbulente Wirbelviskosität f
česky.: viskozita turbulentní slov.: turbulentná viskozita  1993-a1
turbulente Wirbelviskosität f
syn. tření turbulentní, tření virtuální, viskozita turbulentní – v meteorologii vnitřní tření v proudícím vzduchu vznikající následkem statisticky náhodných a turbulencí podmíněných přemísťování makroskopických vzduchových částic napříč převládajícího směru proudu. Projevuje se silami působícími tečně k vrstvám proudícího vzduchu. Vztáhneme-li tyto tečné síly k jednotkové ploše, mluvíme o turbulentních tečných neboli Reynoldsových napětích. Z fyz. hlediska je turbulentní tření spjato s turbulentním přenosem hybnosti proudícího vzduchu, např. v mezní vrstvě atmosféry směrem dolů, což kompenzuje zanikání hybnosti vnějším třením proudícího vzduchu o zemský povrch. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky.: vazkost turbulentní angl.: eddy viscosity, turbulent viscosity slov.: turbulentná viskozita rus.: турбулентная вязкость  1993-a1
turbulenter Austausch m
syn. transport turbulentní – v atmosféře přenos jednotlivých veličin (tepla, vodní páry, hybnosti, znečišťujících příměsí apod.) působený turbulentním promícháváním vzduchu. Viz též turbulence, výměna turbulentní.
česky.: přenos turbulentní angl.: turbulent transfer, turbulent transport slov.: turbulentný prenos rus.: турбулентный перенос  1993-a1
turbulenter Austausch m
vzájemná výměna makroskopických vzduchových částic probíhající mezi různými vrstvami nebo jinými objemy v proudícím vzduchu a působená turbulentním promícháváním. Turbulentní výměna vytváří v atmosféře turbulentní přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých znečišťujících příměsí. Viz též turbulence, koeficient turbulentní výměny.
česky.: výměna turbulentní angl.: eddy exchange, turbulent exchange slov.: turbulentná výmena rus.: турбулентный обмен  1993-a1
turbulenter Austauschkoeffizient m
koeficient A ve vzorci pro turbulentní tok
Q=-Asz,
kde Q je vert. tok fyz. vlastnosti s, vztažené k jednotce hmotnosti. Koeficient turbulentní výměny roste od zemského povrchu zhruba po horní hranici přízemní vrstvy atmosféry, nad ní je buď přibližně konstantní, nebo častěji pomalu klesá. Lze jej určit z měření větru a teploty vzduchu v různých výškách. S koeficientem turbulentní difuze K je spjat vztahem
A=ρK,
kde ρ je hustota prostředí. Jako uvedená vlastnost s se může vyskytovat hybnost, teplo, vodní pára či různé znečišťující příměsi; podle toho rozlišujeme koeficient turbulentní výměny pro hybnost, teplo, vodní páru a znečišťující příměsi. Z hlediska form. analogie mezi charakteristikami turbulentního a vazkého proudění je koeficient turbulentní výměny protějškem dyn. koeficientu vazkosti.
česky.: koeficient turbulentní výměny angl.: exchange coefficient slov.: koeficient turbulentnej výmeny rus.: коэффициент обмена  1993-a1
turbulenter Austauschkoeffizient m
formálně zavedený pojem podle analogie s molekulární vodivostí. Zatímco molekulární vodivost v plynech je podmíněna neuspořádaným pohybem molekul, v případě turbulentní vodivosti se jedná o přenos tepelné energie turbulentním promícháváním v atmosféře. Kvantitativní mírou turbulentní vodivosti může např. být koeficient turbulentní difuze nebo koeficient turbulentní výměny.
česky.: vodivost turbulentní angl.: eddy conductivity, turbulent conductivity slov.: turbulentná vodivosť rus.: турбулентная проводимость  1993-a1
turbulenter Diffusionskoeffizient m
podíl koeficientu turbulentní výměny a hustoty prostředí, v meteorologii tedy zpravidla hustoty vzduchu. Rozlišujeme koeficient turbulentní difuze pro hybnost, teplo, vodní páru, popř. znečišťující příměsi. Koeficient turbulentní difuze patří k nejužívanějším charakteristikám turbulence. Z hlediska form. analogie mezi charakteristikami turbulentního a vazkého laminárního proudění je koeficient turbulentní difuze pro hybnost analogem kinematického koeficientu vazkosti a koeficient turbulentní difuze pro teplo analogem koeficientu teplotní vodivosti. Viz též koeficient difuze zobecněný.
česky.: koeficient turbulentní difuze angl.: eddy coefficient, turbulent diffusion coefficient slov.: koeficient turbulentnej difúzie rus.: коэффициент турбулентной диффузии  1993-a1
turbulenter Fluss m
množství dané veličiny (v meteorologii nejčastěji tepla, vodní páry, hybnosti, různých znečišťujících příměsí apod.), transportované za jednotku času přes jednotkovou plochu v důsledku turbulentního promíchávání vzduchu.
česky.: tok turbulentní angl.: turbulent flux slov.: turbulentný tok rus.: турбулентный поток  1993-a1
turbulenter Transport
česky.: transport turbulentní slov.: turbulentný transport  1993-a1
turbulenter Transport m
syn. transport turbulentní – v atmosféře přenos jednotlivých veličin (tepla, vodní páry, hybnosti, znečišťujících příměsí apod.) působený turbulentním promícháváním vzduchu. Viz též turbulence, výměna turbulentní.
česky.: přenos turbulentní angl.: turbulent transfer, turbulent transport slov.: turbulentný prenos rus.: турбулентный перенос  1993-a1
turbulenter Wirbel m
česky.: vír turbulentní angl.: eddy, turbulent vortex slov.: turbulentný vír rus.: турбулентный вихрь  1993-a1
Turbulenz f
obecně fyz. jev, jehož podstata spočívá v existenci nepravidelných vírových pohybů v proudící tekutině, které se v dané době projevují turbulentními fluktuacemi rychlosti proudění. Proudění tekutin nabývá turbulentního charakteru, převýší-li poměr v něm působících setrvačných a vazkých sil, představující Reynoldsovo číslo, určitou kritickou hodnotu. Z met. hlediska jde o turbulenci v proudícím vzduchu v zemské atmosféře, kde rozměry turbulentních vírů dosahují velikosti od několika mm do stovek m. Označíme-li vx, v y, vz po řadě x–ovou,y–ovou a z–ovou složku rychlosti proudění, potom v případě turbulentního proudění platí
vx=vx¯+ vx, vy= vy¯+vy , vz=vz ¯+vz,
kde vx¯, v y¯, vz¯ jsou časově zprůměrované složky okamžité rychlosti proudění, zatímcovx, v y, vz jsou složky turbulentních fluktuací, jejichž stř. hodnoty se rovnají nule, tj. vx¯=v y¯=vz¯=0. V met. praxi se obvykle používá průměrování přes časový interval kolem deseti minut, který bývá dostatečně dlouhý k tomu, aby se odfiltrovaly turbulentní fluktuace a zároveň ještě zpravidla nedochází ke shlazení meteorologicky významných časových změn rychlosti proudění. Turbulence v atmosféře je těsně spjata s nárazovitostí větru, působí promíchávání vzduchu a turbulentní přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých znečišťujících příměsí. Pojem turbulence navrhl zavést do meteorologie polský přírodovědec M. P. Rudzki v roce 1893, ujal se však až v roce 1912 zásluhou něm. geofyzika a meteorologa A. Wegenera. V obecném fyzikálním smyslu je však pojem turbulence spojován hlavně s Osbornem Reynoldsem (1842–1912). Viz též intenzita turbulence, výměna turbulentní, promíchávání turbulentní, difuze turbulentní, spektrum turbulentních vírů, proudění turbulentní, tok turbulentní, akcelerometr.
česky.: turbulence angl.: turbulence slov.: turbulencia rus.: турбулентность  1993-a3
Turbulenz im Nachlauf f
turbulence vyvolaná letadlem během letu, popř. při jeho pohybu po pohybových plochách letiště. Účinek této turbulence na jiná letadla závisí na vzájemné vzdálenosti letadel a na poměru jejich hmotností i rychlostí pohybu. Za letu hraje významnou roli také teplotní zvrstvení atmosféry a vertikální profil větru. K podobným jevům, jako je turbulence v úplavu za letadlem, dochází při vyšších rychlostech proudění vzduchu za horskými překážkami, zvláště za izolovanými vrcholy.
česky.: turbulence v úplavu za letadlem angl.: wake turbulence rus.: турбулентность в вихревом следе  1993-a3
Turbulenz im wolkenfreier Luft f
(CAT–Clear Air Turbulence) – dynamická turbulence ve stř. a horní troposféře, která není převážně doprovázena výskytem charakteristické oblačnosti. Turbulence v bezoblačném prostoru se zpravidla vyskytuje ve vrstvách s tloušťkou několik set m, šířka pásma s turbulencí v bezoblačném prostoru bývá desítky km a délka několik desítek až stovek km. Její trvání se na určitém místě většinou omezuje na dobu 0,5 – 1 hodinu. Při vertikálním střihu větru od 0,6 do 1,0 m.s–1 na 100 m výšky se vyskytuje obvykle turbulence v bezoblačném prostoru slabé intenzity, při střihu 1,1 až 1,6 m.s–1 na 100 m zpravidla jde o mírnou turbulenci a při větších změnách rychlosti větru s výškou bývají splněny podmínky pro vznik silné turbulence v bezoblačném prostoru. Podle výsledků pozorování se výskyt turbulence v bezoblačném prostoru v 75 % případů váže na tryskové proudění. Její maximum bývá na cyklonální straně tryskového proudění 500 až 1 000 m pod místem největšího sklonu tropopauzy.
česky.: turbulence v bezoblačném prostoru angl.: clear-air turbulence slov.: turbulencia v bezoblačnom priestore rus.: турбулентность при ясном небе  1993-a3
Turbulenz in der freien Atmosphäre f
souborné označení pro turbulenci, která se vyskytuje nad mezní vrstvou atmosféry. Zahrnuje jak termickou, tak dynamickou a konvektivní turbulenci ve volné atmosféře. Je to především turbulence v oblasti hranic inverzních vrstev, na frontálních plochách, v oblasti tryskového proudění a tropopauzy, nebo v konvektivních oblacích, které mohou sahat až do spodní stratosféry, a v jejich okolí. Do turbulence ve volné atmosféře zahrnujeme také turbulenci v bezoblačném prostoru (tzv. CAT – Clear Air Turbulence).
česky.: turbulence ve volné atmosféře angl.: high-level turbulence slov.: turbulencia vo voľnej atmosfére rus.: турбулентность в свободной атмосфере  1993-a3
Turbulenzenergie f
syn. energie turbulentní – střední (časově průměrovaná) kinetická energie příslušející turbulentním fluktuacím rychlosti proudění. Označíme-li po řadě turbulentní fluktuace x-ové, y-ové a z-ové složky rychlosti proudění vx vy vz, potom energii turbulence vztaženou k jednotce hmotnosti vzduchu vyjádříme jako
12(vx2 ¯+vy2¯ +vz2¯),
kde pruh nad veličinou vyjadřuje časové zprůměrování. Viz též turbulence.
česky.: energie turbulence angl.: eddy kinetic energy, turbulence energy slov.: energia turbulencie rus.: кинетическая энергия вихрa, энергия турбулентности fr.: énergie cinétique turbulente f  1993-a1
Turbulenzinversion f
vertikálně obvykle nepříliš mohutná teplotní inverze překrývající směšovací vrstvu. Výchozí situací pro vznik této inverze je stabilní teplotní zvrstvení ovzduší. Jestliže ve vrstvě vzduchu přiléhající k zemskému povrchu nastane silné turbulentní mísení, vytvoří se v této vrstvě vertikální teplotní gradient blízký adiabatickému. Přitom nad směšovací vrstvou zůstává přibližně zachován původní vertikální profil teploty vzduchu. Tím v oblasti horní hranice vrstvy směšování vznikne vrstva s inverzí teploty. Patří mezi výškové inverze. Viz též turbulence.
česky.: inverze teploty vzduchu turbulentní angl.: turbulence inversion, turbulent inversion slov.: turbulentná inverzia teploty vzduchu rus.: турбулентная инверсия  1993-a1
turbulenzkinetische Energie f
česky.: energie turbulentní angl.: turbulence kinetic energy slov.: turbulentná energia rus.: энергия турбулентности  1993-a1
Turbulenzströmung f
v meteorologii proudění vzduchu, v němž se vyskytují nepravidelné turbulentní víry a fluktuace rychlosti. Při turbulentním proudění pronikají z jedné vrstvy do druhé nejen jednotlivé molekuly, ale i makroskopické vzduchové částice. Proudění bez turbulentních vířivých pohybů nazýváme prouděním laminárním. V reálné atmosféře je proudění zpravidla turbulentní. Viz též turbulence.
česky.: proudění turbulentní angl.: turbulent flow slov.: turbulentné prúdenie rus.: вихревой поток, , турбулентное течение, турбулентность  1993-a1
Twister m
hovorové označení pro tornáda (používané především v USA).
česky.: twister angl.: twister slov.: twister rus.: твистер  1993-a3
Typen des Bodenklimas m/pl
půdy, na jejichž vzniku se z půdotvorných činitelů nejvíce uplatňuje klima, zatímco povaha mateční horniny má menší význam. V jejich rozložení na Zemi se výrazně projevuje šířková pásmovitost klimatu. Příkladem klimatických půdních typů jsou podzoly, jimž vegetačně odpovídá tajga, nebo černozem, které odpovídá step. Viz též klimatologie půdní.
česky.: typy půdní klimatické angl.: soil climatic types slov.: pôdne klimatické typy rus.: климатические типы почвы  1993-a1
podpořila:
spolupracují: