Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

oblaky perleťové
oblaky ve stř. stratosféře vzhledem se podobající oblakům druhu cirrus nebo altocumulus lenticularis, na nichž se velmi výrazně projevuje irizace, takže nabývají vzhledu perleti. Nejživější barvy jsou pozorovány při poloze Slunce několik stupňů pod obzorem. Mikrofyzikální složení oblaků není jednoznačně určeno, ale výrazná irizace se současným výskytem různých spektrálních barev podporuje jako příčinu ohyb světla na kulových částicích o průměru menším než 2,5 µm. Řada poznatků o chemickém složení byla získána na základě leteckých měření. Perleťové oblaky byly zaznamenány ve výškách 20 až 30 km v Evropě nad Skotskem a Norskem, dále např. v Antarktidě a na Aljašce. Perleťové oblaky se jeví jako stacionární a během dne se podobají bledým cirrům. Při západu slunce se objevuje spektrální zbarvení, které se zvýrazňuje při stmívání. Jak slunce klesá níže pod obzor, pestré zbarvení mizí a je nahrazeno nejprve oranžovým a později růžovým zbarvením, které silně kontrastuje s tmavnoucí oblohou a postupně šedne. I později po západu slunce je lze stále rozeznat jako nevýrazné a šedivé oblaky. Lze je pozorovat i v noci při měsíčním světle. Před východem slunce probíhá vývoj irizace v opačném pořadí. Viz též oblaky polární stratosférické.
angl: mother-of-pearl clouds, nacreous clouds slov: perleťové oblaky rus: перламутровые облака  1993-a3
podpořila:
spolupracují: