Elektronický meteorologický slovník

rozdíl mezi ročním maximem a ročním minimem meteorologického prvku v jednom roce. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší roční amplituda teploty vzduchu 63,2 °C (z roku 1830), vypočtená z denního minima –27,5 °C (31. ledna) a denního maxima 35,7 °C (5. srpna). Při stanovení prům. roční amplitudy se ovšem zpravidla vychází z měs. průměrů, takže např. prům. roční amplituda teploty vzduchu se určuje jako rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce.

průběh meteorologického prvku během roku, podmíněný sezonalitou klimatu a ovlivňovaný variabilitou klimatu. K jeho popisu se využívají nejčastěji denní nebo měsíční průměry meteorologického prvku. Výraznost ročního chodu meteorologického prvku se vyjadřuje jeho roční amplitudou.

nejvyšší hodnota meteorologického prvku dosažená v určitém roce.

nejnižší hodnota meteorologického prvku dosažená v daném roce.

syn. sezona.

syn. sezona.

syn. období roční – fáze roku podmíněná sezonalitou klimatu. Astronomické vymezení sezon je dáno okamžiky rovnodenností a slunovratů, klimatické sezony jsou stanoveny s ohledem na průměrný roční chod meteorologických prvků. V tropických oblastech jsou případné sezony podmíněny především srážkovým režimem (období sucha, období dešťů). Ve vyšších zeměpisných šířkách se podle teplotních poměrů vymezuje jaro, léto, podzim a zima, případně chladný a teplý půlrok; podrobnější je členění roku do fenologických ročních období, oddělených významnými fenofázemi.

Termín pochází z fr. saison „roční období“, dříve též ve významu „příhodný okamžik“ (z lat. satio „setí“, odvozeného od slovesa serere „sít“, jehož příčestí minulé má tvar satus).

syn. proudění tryskové.

jedna ze základních popisných charakteristik tryskového proudění odpovídající proudnici největší rychlosti. Osa tryskového proudění mění svou polohu v závislosti na různých podmínkách. V našich zeměpisných šířkách bývá nejčastěji ve výšce 9 až 13 km, tedy 1 až 2 km pod tropopauzou. Udává se však, že až 20 % případů výskytu tryskového proudění je charakterizovaných osou tryskového proudění nad tropopauzou.

[zorán, žiran] – místní název sz. horského větru, vanoucího z pohoří Švýcarský Jura k Ženevskému jezeru. Je to stud., na jaře značně nárazovitý vítr, provázený sněžením.

Termín je odvozen od názvu uvedeného pohoří.

syn. jugovina – místní název teplého a vlhkého jz. větru, vanoucího z Jaderského moře směrem do jugoslávského vnitrozemí. Jde o proudění tropického vzduchu, připomínající vlhké scirocco a vyskytující se především na jaře a na podzim v období intenzivnější cyklonální činnosti ve Středomoří. Jugo je významný zvláště pro klima již. Dalmácie, kam přináší větší množství vláhy, a v létě na pobřeží obvykle oblačné a dusné počasí. Dále do vnitrozemí, při přechodu Dinárských hor, již vane jako suchý a teplý jz. nebo záp. vítr a nazývá se dinárský fén. Tento vítr vane 50 až 70 dní za rok a zasahuje až do oblasti Bělehradu. Viz též bóra, košava, vardarac.

Termín je přejat z chorvatštiny, kde jug znamená „jih“.

frontální cyklona ve druhém stadiu vývoje. Střed mladé cyklony souhlasí s vrcholem teplého sektoru, který je na přední straně ve směru postupu ohraničen teplou frontou a na zadní straně studenou frontou s charakteristickým počasím. Mladá cyklona se prohlubuje, přičemž největší pokles tlaku vzduchu je v blízkosti jejího středu. Vyvíjí se obvykle na přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu vyskytující se v hladině 700 až 500 hPa. Viz též prohlubování cyklony.

viz spektrum velikosti aerosolových částic.

prostřední geol. perioda mezozoika (druhohor) mezi triasem a křídou, zahrnující období před 201 – 145 mil. roků. Hegemonii v živočišné říši převzali dinosauři, vedle jejichž létajících druhů se objevili první ptáci.

Termín v geol. významu poprvé použil něm. přírodovědec A. von Humboldt v r. 1799; název zvolil podle pohoří Jura na pomezí Francie a Švýcarska.