Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene i

X
ICAO-Standardatmosphäre f
mezinárodně přijatý model standardní atmosféry, vystihující převládající poměry v atmosféře reprezentativní během celého roku ve všech zeměp. šířkách. Tento model vychází z předpokladu, že pro atmosféru platí přesně stavová rovnice a zákl. rovnice hydrostatické rovnováhy; v nulové výšce jsou konstantní, přesně definované hodnoty zákl. meteorologických prvků; vertikální teplotní gradient je v jednotlivých vrstvách atmosféry konstantní a nabývá přesně definovaných hodnot. Smyslem zavedení mezinárodní standardní atmosféry je možnost jednotné kalibrace tlakových výškoměrů, možnost výpočtu a porovnání letových charakteristik letadel, projektování letadel a raket a sestavení balistických tabulek.
Mezinárodní standardní atmosféra přijatá ICAO v roce 1952 vychází z těchto hlavních předpokladů: nulová výška je na úrovni prům. výšky hladiny moře, v této nulové výšce je teplota vzduchu 288,15 K (15 °C), tlak vzduchu 1 013,25 hPa, hustota vzduchu 1,225 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,806 6 m.s–2; od hladiny moře do výšky 11 000 geopotenciálních metrů (gpm), tj. 11 019 m, je teplotní gradient roven 0,65 °C/100 m. Ve výšce 11 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K (–56,5 °C), tlak vzduchu 226,32 hPa, hustota vzduchu 0,363 19 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,772 7 m.s–2. Od výšky 11 000 do 20 000 gpm je hodnota teplotního gradientu rovna nule (izotermie). Ve výšce 20 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K, tlak vzduchu 54,748 7 hPa, hustota vzduchu 0,088 034 5 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,745 m.s–2. Od výšky 20 000 do 32 000 gpm je hodnota teplotního gradientu –0,1 °C/100 m, od 32 000 do 47 000 gpm –0,28 °C/100 m a od výšky 47 000 do 51 000 gpm je teplotní gradient opět rovný nule.
česky: atmosféra standardní mezinárodní ICAO; angl: ICAO atmosphere; slov: štandardná atmosféra ICAO; fr: atmosphère type OACI f; rus: атмосфера ИКАО, стандартная атмосфера МОГА  1993-a2
ICAO-Territorialgebiet n
jedna ze sedmi oblastí světa podle členění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), které se vzájemně liší z hlediska podmínek pro létání. V každé z nich je zřízena regionální kancelář ICAO, která tuto oblast spravuje. Jedná se o tyto regionální kanceláře ICAO: Paříž pro Evropu a severní Atlantik, Bangkok pro Asii a Pacifik, Káhira pro Střední Východ, Dakar pro západní a centrální Afriku, Lima pro Jižní Ameriku, Mexiko pro Severní Ameriku, centrální Ameriku a Karibik, a Nairobi pro východní a jižní Afriku.
česky: oblast územní ICAO; angl: ICAO Region; slov: územná oblasť ICAO; rus: регион ИКАО, территориальная область Международной Организации Гражданской Авиации (МОГА)  1993-a3
Idealatmosphäre f
neurčitý pojem, vyskytující se v odb. literatuře. Zpravidla pod ním rozumíme fiktivní (modelovou) atmosféru, která má z určitého hlediska ideální vlastnosti. V tomto smyslu se za ideální někdy označuje např. atmosféra standardní, jindy atmosféra suchá a čistá, atmosféra Rayleighova apod.
česky: atmosféra ideální; angl: ideal atmosphere; slov: ideálna atmosféra; fr: atmosphère normalisée f, atmosphère standard f; rus: идеальная атмосфера  1993-a1
idealer Horizont m
česky: obzor ideální; angl: sea horizon, sea level horizon; slov: ideálny obzor  2016
ideales Gas n
česky: plyn dokonalý; angl: ideal gas, perfect gas; slov: ideálny plyn; rus: идеальный газ  2019
ideales Gas n
syn. plyn dokonalý – plyn, jehož stavové veličiny přesně splňují stavovou rovnici
pρ=RT
v níž p značí tlak, ρ hustotu, R měrnou plynovou konstantu a T teplotu v K. Plyny tvořící atmosféru Země, včetně vodní páry, pokud není nasycená, lze s velmi dobrým přiblížením považovat za plyny ideální. Viz též zákon Amagatův–Leducův, zákon Avogadrův, zákon Boyleův–Mariotteův, zákon Daltonův.
česky: plyn ideální; angl: ideal gas, perfect gas; slov: ideálny plyn; rus: идеальный газ  1993-b2
Immission f
množství znečišťujících příměsí přecházejících z ovzduší na příjemce (receptor). Mírou imise je koncentrace znečišťující látky v ovzduší, vyjadřovaná hmotností na objem (µg.m–3), popř. hmotností příměsi na 1 kg vzduchu. V anglosaské literatuře se setkáváme s vyjádřením ppb (parts per billion), čímž se zpravidla rozumí poměr objemu znečišťujících příměsí k objemu směsi. Viz též emisetransmise exhalátů.
Termín pochází z lat. immissio „vpouštění“, odvozeného od immitere „vpouštět“ (z in- „v, do“ a mittere „posílat, pouštět“).
česky: imise; angl: ambient air pollution; slov: imisia; rus: иммиссия  1993-a3
Immissionsklimatologie f
česky: klimatologie imisí; slov: klimatológia imisií  1993-a1
Immissionsmessung f
česky: měření imisí; angl: ambient air pollution monitoring; slov: meranie imisií; rus: метеорологическое измерение примесей  1993-a1
Immissionsobergrenze f
nejvýše přípustná úroveň znečištění venkovního ovzduší stanovená Zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Imisní limity jsou stanoveny pro vymezené znečišťující látky, které mají podle výsledků dlouhodobých studií prokazatelně škodlivý účinek na lidské zdraví nebo vegetaci a ekosystémy. Odborně hodnoty konkrétních imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO). Pro Evropskou Unii jsou stanoveny imisní limity tzv. směrnicemi (direktivami) EU. Z těchto směrnic pak vycházejí národní imisní limity stanovené legislativou jednotlivých členských států. Dodržování imisních limitů je právně vymahatelné a jejich nedodržení je finančně sankcionováno.
česky: limit imisní; angl: ambient air polutant limit value; slov: imisný limit  2016
Impuls-Wetterradargerät n
často se používá pouze termín meteorologický radiolokátor – radiolokátor pracující v impulzním režimu jehož technické parametry jsou uzpůsobeny pro detekci meteorologických cílů. Jedná se o nejužívanější typ radiolokátoru v meteorologii. Viz též poloměr efektivní, sodar, lidar, potenciál radiolokační meteorologický.
česky: radiolokátor meteorologický impulzní; angl: impulse meteorological radar; slov: impulzný meteorologický radiolokátor; rus: импульсный метеорологический радиолокатор  1993-a3
incus
(inc) [inkus] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vyskytuje se pouze u oblaků druhu cumulonimbus (Cb), jestliže se horní část Cb rozšiřuje do podoby kovadliny, jejíž vzhled je buď hladký, vláknitý, nebo žebrovitý. Viz též capillatus.
Termín byl přejat z lat. incus „kovadlina“.
česky: incus; angl: incus; slov: incus; rus: наковальня  1993-a2
Index der nordatlantischen Oszillation m
ukazatel aktuální fáze severoatlantické oscilace, který může mít různé podoby; jejich přehled publikovali Wanner a kol. (2001). Klasický index NAO je normovaným rozdílem tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře mezi dvěma stanicemi. První z nich reprezentuje azorskou anticyklonu (např. Ponta Delgada na Azorských ostrovech, případně Lisabon nebo Gibraltar), druhá islandskou cyklonu (nejčastěji Reykjavik). Novější varianty indexu hodnotí tlakové pole v dané oblasti, přičemž využívají pokročilé statistické metody, např. analýzu hlavních komponent.
česky: index severoatlantické oscilace; angl: North Atlantic Oscillation Index; slov: index severoatlantickej oscilácie  2014
Index m
syn. index.
česky: ukazatel; angl: index; slov: ukazovateľ; rus: показатель  1993-a2
Index zur Maritimität m
česky: index maritimity; angl: maritimity index; slov: index maritimity; rus: показатель океаничности?  1993-a2
Index zur Maritimität m
syn. index maritimity – klimatologický index k vyjádření oceánity klimatu, v podstatě málo používané syn. k termínu index kontinentality.
česky: index oceánity; angl: oceanity index; slov: index oceánity (maritimity); rus: показатель океаничности  1993-a3
Indian summer m
období málo větrného, ve dne abnormálně teplého a slunného počasí, ale s chladnými nocemi a ranními (později i celodenními) mlhami, které se vyskytuje přibližně uprostřed podzimu v USA a v Kanadě. Nemusí se vyskytnout každým rokem, naopak v některých letech jsou dvě nebo dokonce tři období indiánského léta, a to i ke konci podzimu. Pojem indiánské léto byl poprvé zaznamenán v r. 1778. Amer. indiáni zřejmě využívali tohoto příznivého počasí k zvýšení svých zimních zásob dřeva apod. Jedná se o typické anticyklonální počasí, které je podmíněno meridionálním cirkulačním typem. Odpovídá babímu létu ve stř. Evropě.
česky: léto indiánské; angl: Indian summer; slov: indiánske leto; rus: золотая осень, индейское лето  1993-a1
Indikatoren für die Änderung in Landung- und Flugplatzwettervorhersagen m/pl
(BECMG, FM, TEMPO, NOSIG) – kódové zkratky vyjadřující předpokládaný vývoj meteorologického prvku nebo jevu v době platnosti předpovědi. Indikátor BECMG vyjadřuje postupnou změnu, FM změnu s uvedením času, v němž tato změna nastane, a TEMPO změnu. Pokud se neočekává v době platnosti přistávací předpovědi významná změna met. podmínek, uvádí se zkratka NOSIG. Viz též předpověď počasí letištní.
česky: indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích; angl: change indicators in landing and airport forecasts; slov: indikátory zmeny v pristávacích a letištných predpovediach  1993-a3
indirekte Aerologie f
slang. označení pro nepřímá aerologická pozorování.
česky: aerologie nepřímá; angl: indirect aerology; slov: nepriama aerológia; fr: aérologie indirecte f; rus: косвенная аэрология  1993-a3
individuelle Änderung des meteorologischen Elementes f
změna hodnoty meteorologického prvku v „individuální“ vzduchové částici, pohybující se vzhledem ke zvolenému souřadnicovému systému. Mat. se vyjadřuje pomocí totální derivace, např. individuální změna teploty vzduchu T za jednotku času t jako dT / dt. Individuální časová změna veličiny A je dána Eulerovým vztahem
dAdt= At+vx Ax+vy Ay+vz Az,
v němž vx, vy, vz jsou složky rychlosti proudění v souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Viz též změna meteorologického prvku lokální.
česky: změna meteorologického prvku individuální; angl: individual change of meteorological element; slov: individuálna zmena meteorologického prvku; rus: индивидуальное изменение метеорологического элемента  1993-a1
Industriedunst m
zákal pozorovaný v průmyslových centrech a v průmyslových aglomeracích, způsobený umělými zdroji atmosférického prachu, kouře, exhaláty apod. Nejčastěji se vyskytuje za stabilního zvrstvení atmosféry, které bývá spojeno s malými horiz. pohyby a s nepatrnou vert. výměnou vzduchu. Zvláště výrazný průmyslový zákal bývá dobře pozorován z dálky, a to v podobě šedé, oblak připomínající čepice nad městem, z níž někdy vystupují jen vrcholky komínů a výškové stavby. Viz též smog.
česky: zákal průmyslový; angl: industrial haze; slov: priemyselný zákal; rus: промышленная мгла  1993-a3
Industrieklimatologie f
část technické klimatologie, která se zabývá vlivem průmyslu na klima a studuje též účinky klimatu na průmyslová zařízení. Viz též meteorologie průmyslová.
česky: klimatologie průmyslová; angl: industrial climatology; slov: priemyselná klimatológia; rus: индустриальная климатология  1993-a1
Industriemeteorologie f
oblast aplikované meteorologie, popř. klimatologie zaměřená na otázky aplikací meteorologických informací v průmyslu a komerčních aktivitách. Zabývá se zabezpečením průmyslu speciálními předpověďmi počasí a dalšími meteorologickými a klimatologickými informacemi. Jedná se o meteorologické zajištění technologických operací vázaných na počasí, např. o předpovědi bouří z hlediska dálkového přenosu elektrické energie, předpovědi a klimatologické charakteristiky sněhové pokrývky, teploty vzduchu, větru, srážkového režimu apod. Do oblasti meteorologie průmyslové dále patří problematika čistoty ovzduší, pokud jde o potenciální rozptyl exhalací, podklady pro regulaci výroby, pro volbu náhradních paliv v rozptylově nepříznivých meteorologických podmínkách apod. V poslední době se rozvíjí např. meteorologické zabezpečení jaderných energetických zařízení někdy nevhodně nazývané jaderná meteorologie. Někdy se průmyslová meteorologie chápe šířeji jako meteorologie soukromého sektoru, která zahrnuje i výrobu a poskytování meteorologických přístrojů a pozorovacích systémů (např. dálkového průzkumu), vývoj meteorologických systémů a systémové integrace, často i další konzultační služby či jiné produkty s přidanou hodnotou, včetně služeb pro další sektory, jako jsou média, letecká doprava, životní prostředí, zdraví, ovlivňování počasí, řízení zemědělských a lesnických aktivit i povrchové a letecké dopravy.
česky: meteorologie průmyslová; angl: industrial meteorology; slov: priemyselná meteorológia; rus: промышленная метеорология  1993-a3
Industrieschnee m
vypadávání přirozeného sněhu při výskytu specifických meteorologických podmínek a s příspěvkem emisí tepla, vlhkosti a kondenzačních jader z průmyslových zdrojů.
Základní podmínkou pro průmyslové sněžení je výskyt zimní nízké vrstevnaté oblačnosti druhu stratus popř. mlhy v nočních hodinách. Vrstva stratu s nízkou základnou (0 až 150 m) musí být dostatečné vertikálně mohutná (minimum 200 m) a je zpravidla ohraničena výraznou inverzí suchého vzduchu. Nad vrstvou St musí být jasná obloha nezakrytá vyšší oblačností, což podporuje radiační ochlazování horní hranice St s charakteristickou hodnotou –0,05 °C/h. Vývoj následného konvektivního promíchávání s níže ležícími teplejšími oblačnými vrstvami podporuje mrznutí přechlazených kapek a vznik ledových krystalů v oblaku. Vznikají vhodné podmínky pro vznik srážkových částic v oblaku, z něhož za přirozených podmínek srážky dosahující zemský povrch nevypadávají. Průmyslové emise tvoří dodatečný zdroj tepla a vlhkosti, který může posílit srážkový proces a vyvolat lokální vypadávání sněhu. Sněžení je pak unášeno od zdroje emisí ve směru proudění nad oblačností.
Průmyslové sněžení nejčastěji nastává v hodinách před východem slunce a pokud se vrstva stratu nerozpadá, může nastat i několik hodin po východu slunce. Výška sněhu je obvykle malá, 1-2 mm. Ve švýcarské studii tohoto jevu byly však zaznamenány lokální extrémy výšky sněhu na vozovce až 15 cm, které bylo nutno mechanicky odstraňovat. Jde o řídký jev, kdy např. analýza výskytu průmyslového sněžení během čtyř zimních sezon ve dvou švýcarských lokalitách ukázala hodnotu 4,5 dní jako průměrný roční výskyt.
česky: sněžení průmyslové; angl: industrial snow, industrial snowfall; slov: priemyselné sneženie  2017
Industriewolke f
oblak, jehož vznik a vývoj souvisí s uvolňováním odpadního tepla, vodní páry, popř. různých znečišťujících příměsí při provozu průmyslových¨a energetických zařízení. Průmyslový oblak řadíme mezi tzv. umělé oblaky.
česky: oblak průmyslový; angl: cloud generated by industry; slov: priemyselný oblak; rus: индустриальное облако, облако, возникающие в результате прмышленной деятельности  1993-a3
induzierte Zyklone f
cyklona, jejíž vznik je podmíněn existencí a postupem jiné cyklony. Např. postup cyklony ze stř. části vých. Atlantiku přes Britské ostrovy na sv. často vyvolává vznik cyklony nad záp. Středomořím a sev. Itálií. Tento proces nejčastěji nastává v důsledku přibližování hluboké brázdy nízkého tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře.
česky: cyklona indukovaná; angl: induced cyclone; slov: indukovaná cyklóna; fr: dépression induite f; rus: индуцированный циклон  1993-a3
Inertialkreis m
trajektorie, po níž se ve smyslu rotace hodinových ručiček, tj. anticyklonálně, pohybuje vzduchová částice, jestliže se mimo zónu v těsné blízkosti rovníku dostane s určitou rychlostí v svého pohybu vůči rotující Zemi do oblasti s nulovým horizontálním tlakovým gradientem. Vliv tření přitom zanedbáme. Inerční kružnice je v tomto případě jedinou možnou trajektorií, na níž existuje rovnováha mezi působícími horiz. silami, tj. horiz. složkou Coriolisovy síly a odstředivou silou vzniklou zakřivením této trajektorie. Podmínku zmíněné rovnováhy vyjadřuje rovnice
v2r=λv,
kde λ je Coriolisův parametr, v rychlost pohybu vzduchové částice po inerční kružnici a r značí poloměr inerční kružnice, který se nazývá inerčním poloměrem a pro nějž zřejmě platí vztah
r=vλ.
Doba τ jednoho oběhu vzduchové částice po inerční kružnici představuje tzv. inerční periodu a určíme ji ze vzorce
τ=2πλ.
Inerční pohyby v atmosféře mají značný význam pro všeobecnou cirkulaci atmosféry i celkovou oceánicko-atmosférickou cirkulaci a je nutno k nim přihlížet v modelech atmosféry používaných při numerických předpovědích počasí.
česky: kružnice inerční; angl: circle of inertion, inertial circle; slov: inerciálna kružnica; rus: круг инерции  1993-a1
Infiltration f
syn. vsak – pohyb vody ze zemského povrchu do půdního nebo horninového prostředí, popř. objem této vody.
Termín pochází ze středolat. infiltratio „prostoupení, pronikání“.
česky: infiltrace; angl: infiltration; slov: infiltrácia; rus: инфильтрация  1993-a2
Infralateralbogen m
dva duhově zbarvené světelné oblouky, které jakoby vybíhaly z obzoru vzhůru po obou stranách Slunce. Jejich části nejbližší Slunci jsou od něj vzdáleny cca 46°. Vytvářejí se na šestibokých ledových krystalcích s horizontální orientací při lámavém úhlu 90° a s růstem výšky Slunce nad obzorem se jejich spodní konce k sobě navzájem přibližují. Patří k méně častým halovým jevům.
česky: oblouky infralaterální; angl: infralateral bows; slov: infralaterálne oblúky; rus: инфралатеральная дуга  2014
infrarote Strahlung f
elmag. záření o vlnových délkách 0,7 µm až 1 000 µm. Infračervené záření zahrnuje záření dlouhovlnné. Viz též záření Slunce.
česky: záření infračervené; angl: infrared radiation; slov: infračervené žiarenie; rus: инфракрасная радиация  1993-a3
Initialisierung von Eingangsdaten f
souhrnný název pro metody upravující vstupní data (počáteční podmínky) modelů numerické předpovědi počasí. Cílem úpravy je modifikovat počáteční podmínky tak, aby přibližně splňovaly modelové rovnice. Pokud je tato podmínka výrazně narušena, dochází během začátku integrace numerického modelu k významným změnám hodnot modelových proměnných, což se projevuje oscilací předpověděných hodnot, a k znehodnocení předpovědi. Po určité délce integrace tyto oscilace mizí. V některých případech, když nesoulad mezi modelovými proměnnými je příliš velký, může dojít i k předčasnému ukončení integrace modelu kvůli numerické chybě. Původně se inicializace dat zaměřovala na korekci polí větru a tlaku tak, aby byla alespoň přibližně splněna rovnice kontinuity. Proto se místo skutečného větru používal vítr geostrofický. Později se používala metoda normálních módů. V současnosti se téměř výhradně užívá metoda založená na aplikaci digitálního filtru a inicializují se i ostatní základní meteorologické prvky. Samotná inicializace základních modelových veličin postupně ztrácí svůj význam a to jednak tím, že probíhá v rámci asimilace dat a objektivní analýzy a také proto, že současné numerické metody použité v modelech jsou dostatečně robustní, aby jejich běh nebyl významně narušen nekonzistencí vstupních dat. Inicializace vstupních dat se stále využívá, ale inicializují se jiné než základní meteorologické prvky např. srážky a oblačnost.
česky: inicializace vstupních dat; angl: input data initialization; slov: inicializácia vstupných dát; rus: инициализация входных данных  1993-a3
innere Energie f
energie systému, tvořeného soustavou částic, nezahrnuje kinetickou a potenciální energii související s působením vnějších sil na daný systém jako celek. Podílí se na ní energie translačního pohybu jednotlivých částic (molekul), energie jejich vibračních a rotačních stavů i energie související se vzájemným působením molekul. Poslední faktor se neuplatňuje v ideálním plynu a jeho vnitřní energie je pak závislá pouze na teplotě. Předpoklad ideálního plynu je obvyklý ve všech meteorologických aplikacích a vnitřní energie jednotky hmotnosti vzduchu je pak dána součinem jeho teploty vyjádřené v K a měrného tepla při stálém objemu. Zdrojem vnitřní energie atmosféry je sluneční záření. Vzrůst vnitřní energie atmosféry je spojen s jejím rozpínáním, přičemž v zemské atmosféře zůstává zachován poměr její vnitřní a potenciální energie. Souhrn obou těchto energií pak bývá označován jako celková potenciální energie atmosféry.
česky: energie vnitřní; angl: free energy, Gibbs potential, Helmholtz free energy, internal energy; slov: vnútorná energia; fr: énergie interne  2017
innertropische Konvergenz f
syn. fronta tropická – nevhodné označení pro intertropickou zónu konvergence, a to především tam, kde ekvatoriální vzduch proniká daleko od geogr. rovníku v souvislosti s monzunovou cirkulací.
česky: fronta intertropická; angl: intertropical front; slov: intertropický front; fr: front intertropical m; rus: внутритропический фронт  1993-a3
innertropische Konvergenzzone f
česky: ITCZ; slov: ITCZ  2014
innertropische Konvergenzzone f
(ITCZ) – vnitřní pásmo rovníkové deprese, které odděluje pasáty sev. a již. polokoule, takže tvoří bariéru energ. výměny mezi polokoulemi. V částech ITCZ dochází ke konvergenci pasátů, která zde způsobuje výstupné pohyby vzduchu, tvorbu konvektivních oblaků a tropických dešťů. ITCZ mívá rozsah přes několik šířkových stupňů, přičemž může mít i složitější strukturu s rovníkovými tišinami nebo pásmem rovníkových západních větrů. Prům. roční poloha ITCZ je vyjádřena meteorologickým rovníkem, sezonní pohyb souvisí s pohybem termického rovníku, který nad oceány přibližně odpovídá prům. poloze ITCZ v dané fázi roku. V případě pevnin s výraznou monzunovou cirkulací proniká ITCZ podstatně dále od geogr. rovníku, takže v podstatě splývá s rozhraním mezi ekvatoriálním a tropickým vzduchem (např. v oblasti Indického poloostrova); odtud nevhodné označení ITCZ jako intertropické fronty.
česky: zóna konvergence intertropická; angl: intertropical convergence zone; slov: intertropická zóna konvergencie; rus: внутритропическая зона конвергенции  1993-a3
Insolationsthermometer n
teploměr, jehož nádobka je pokryta sazemi, a proto se chová přibližně jako absolutně černé těleso. Je umístěn ve vakuovaném skleněném obalu. Teplotní rozdíl údaje insolačního teploměru a teploty okolního vzduchu měl být mírou intenzity dopadajícího krátkovlnného záření a tvořil součást dnes již málo používaného pyranometru Aragova–Davyova.
česky: teploměr insolační; angl: black-bulb thermometer; slov: inzolačný teplomer; rus: зачерненный термометр  1993-a2
instabile Luftmasse f
syn. hmota vzduchová labilní – vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části instabilní zvrstvení, tedy vertikální teplotní gradient větší než nasyceně adiabatický. Vyznačuje se rel. vysokou turbulencí a při dostatečné vlhkosti vzduchu se v ní vyskytují konvektivní oblaky, přeháňky a bouřky (hlavně v teplé části roku). Viz též hmota vzduchová stabilní.
česky: hmota vzduchová instabilní; angl: unstable air mass; slov: instabilná vzduchová hmota; rus: неустойчивая воздушная масса , неустойчивая масса воздуха  1993-a3
instabile Wellen f/pl
1. obecně vlny, jejichž amplituda se s časem nebo s postupem při prostorovém šíření vlnového rozruchu mění. Někteří autoři tento pojem zužují pouze na vlny, jejichž amplituda takto roste, v případě poklesu amplitudy pak používají označení vlny tlumené.
2. v synoptické meteorologii pojem instabilní vlna obvykle označuje frontální vlnu, jejíž amplituda s časem roste. Za vhodných podmínek se pak taková vlna může vyvinout ve frontální cyklonu.
česky: vlny instabilní; angl: unstable waves; slov: instabilné vlny; rus: неустойчивые волны  2014
Instabilität f
vlastnost termodynamického systému v rovnovážném stavu, kdy velikost libovolně malé poruchy vložené do systému roste samovolně s časem na úkor vnitřní energie systému. Instabilita v atmosféře se nejčastěji analyzuje vložením poruch spojených s vychýlením vzduchové částice při hodnocení vertikální instability atmosféry nebo s vlnami v pozaďovém proudění při hodnocení baroklinní instability.
Termín pochází z lat. instabilitas „nestálost“, odvozeného od instabilis „nestálý, nestojící pevně“ (z předpony in- vyjadřující zápor a stabilis „pevný, stálý“).
česky: instabilita; angl: instability; slov: instabilita; rus: неустойчивость  2014
Instabilitätslinie f
čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konvektivní oblačnosti (Cu či Cb), jehož poloha se vyznačuje i na přízemních synoptických mapách. Z hlediska synoptické meteorologie nelze čáru instability ztotožnit s atmosférickou frontou, může se však projevit jako tlaková brázda v horních hladinách. Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km. Silnější forma čáry instability s výskytem silných konvektivních bouří se označuje jako squall line, slabší formy čar instability mohou mít různý původ. Mohou být důsledkem přízemní konvergence proudění, mohou se vyskytnout na čele výtoku ze vzdálených konv. bouří, případně mohou být projevem brízy. Ve starší české meteorologické literatuře se setkáváme s pojmem čára húlav, který má dnes již jenom historický význam.
česky: čára instability; angl: instability line; slov: čiara instability; fr: ligne orageuse f, ligne de grains f; rus: линия неустойчивости  1993-a3
Instabilitätsparameter m
česky: parametr instability; slov: parameter instability  1993-a1
Institut für Physik der Atmosphäre der Tschechischen Akademie der Wissenschaften n
veřejná výzkumná instituce, která náleží k vědeckým ústavům Akademie věd ČR. Předmětem hlavní činnosti ÚFA AV ČR, v. v. i., je vědecký výzkum atmosféry Země v celém jejím vertikálním rozsahu, tedy studium přízemní vrstvy, troposféry, horní atmosféry, ionosféry a magnetosféry Země pomocí experimentálních a teoretických metod, včetně numerických simulací. Činnost ústavu zahrnuje též monitorovací a speciální měření, vyhodnocování dat a jejich předávání do světových datových sítí a databází, vývoj speciálních přístrojů a odborné expertizy. ÚFA AV ČR, v. v. i., byl založen 1. ledna 1964 pod názvem Ústav fyziky atmosféry ČSAV jako pokračovatel předchozí Laboratoře meteorologie ČSAV. V současné době se ÚFA AV ČR, v. v. i., člení na pět vědeckých oddělení (meteorologie, klimatologie, aeronomie, horní atmosféry a kosmické fyziky) a jednu pracovní skupinu (numerických simulací heliosférického plazmatu). Ústav má pět observatoří (Meteorologické observatoře Milešovka, Kopisty, Dlouhá Louka, Observatoř a telemetrická stanice Panská Ves, Ionosférická observatoř Průhonice). Pracovníci ÚFA vyučují na Univerzitě Karlově (Praha), ČVUT (Praha), Masarykově univerzitě (Brno) a Univerzitě Pardubice. Podílejí se na postgraduální výchově. Ústav koordinuje a pořádá mezinárodní vědecká setkání a sympozia. Dále spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními ústavy, univerzitami a agenturami a podílí se na výuce specialistů z rozvojových zemí. Viz též meteorologie v ČR.
česky: Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.; angl: Institute of Atmospheric Physics, Academy of Sciences of the Czech Republic; slov: Ústav fyziky atmosféry AV ČR; rus: Институт физики атмосферы ЧСАН  1993-a3
Instrumentenflug m
let, který se uskutečňuje, bez ohledu na příp. vizuální kontakt s povrchem Země, za met. podmínek zpravidla horších, než jsou stanoveny minimy pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Pro tyto lety platí speciální pravidla IFR (Instrument flight rules), která lze nalézt v publikaci Letecké informační služby ŘLP ČR s.p. AIP (Aeronautical Information Publication). Viz též podmínky meteorologické pro let s použitím přístrojů.
česky: let s použitím přístrojů; angl: instrument flight; slov: let podľa prístrojov; rus: полет по приборам  1993-a3
Instrumentenflugregeln f/pl
česky: pravidla pro let podle přístrojů (IFR); angl: instrument flight rules; slov: pravidlá pre let podľa prístrojov; rus: правила для полета по приборам  1993-a1
Instrumentenkorrektur f
oprava, která převádí údaj indikovaný přístrojem na správnou hodnotu měřené veličiny v používané soustavě jednotek. Vylučuje z měření chyby, které jsou vyvolány vlastním přístrojem.
česky: oprava přístrojová; angl: instrument correction; slov: prístrojová korekcia; rus: инструментальная поправка  1993-a3
Intensität der Gewittertätigkeit f
parametr stanovený z dlouhodobého pozorování bouřek, vycházející z prům. počtu dní s bouřkou (s bouřkou na stanici nebo vzdálenou bouřkou) za rok, nebo z prům. doby trvání bouřek v hodinách za rok. Intenzita bouřkové činnosti je zákl. charakteristikou pro stanovení četnosti škod na techn., zejména elektrotechnických zařízeních. Pro tyto účely se používá k vyjádření intenzity bouřkové činnosti ještě dalších upřesňujících údajů, jako jsou prům. počet blesků mezi oblakem a zemi směřujících do země (n.rok–1.km–2) a prům. počet blesků mezi oblaky se stejným rozměrem. Ke stanovení těchto parametrů, které jsou časově značně proměnlivé, se užívá systémů detekce blesků. Za min. dobu pozorování se považuje desetileté období. Viz též mapa izobront, mapa izoceraunická, intenzita blesků do země, intenzita blesků mezi oblaky.
česky: intenzita bouřkové činnosti; angl: thunderstorm intensity; slov: intenzita búrkovej činnosti; rus: интенсивность грозовой деятельности  1993-a3
Intensität der Turbulenz f
1. v teorii turbulence poměr směrodatné odchylky krátkoperiodických fluktuací podélné, resp. příčné, resp. vertikální složky rychlosti větru k velikosti zprůměrované horizontální rychlosti větru. Její přesné určení v praxi závisí na frekvenci snímání okamžité rychlosti větru (typicky 1 s) a délce průměrovaného intervalu (typicky 10 min).
2. pojem užívaný v letecké meteorologii. Intenzita turbulence je mírou silových účinků turbulentních pohybů vzduchu na letící letadlo („přetížení letadla"). Je měřena akcelerometry nebo akcelerografy, které mohou měřit i registrovat velikosti zrychlení udělované turbulencí letadlu, a vyjadřuje se v násobcích tíhového zrychlení (n). V případě hodnot n menších než 0,2 mluvíme o slabé turbulenci, při hodnotách od 0,2 do 0,5 jde o mírnou turbulenci, od 0,5 do 1,0 o silnou turbulenci a nad 1,0 o extrémní turbulenci.
česky: intenzita turbulence; angl: turbulence intensity; slov: intenzita turbulencie; rus: интенсивность турбулентности  1993-a3
Intensität der Vereisung an Flugzeugen f
množství krystalické nebo ledové usazeniny na letadlech, která se utvoří za jednotku času. I. G. Pčolko sestavil stupnici intenzity námrazy, v níž hodnoty do 0,5 mm.min–1 znamenají slabou námrazu, 0,6 až 1,0 mm.min–1 mírnou, 1,0 až 2,0 mm.min–1 silnou a nad 2,0 mm.min–1 velmi silnou námrazu. V extrémních případech byl pozorován nárůst až 6 mm.min–1. Intenzita námrazy závisí přímo na vodním obsahu oblaku a zachycovací účinnosti, udávající množství kapalné vody zachycené letadlem. Toto množství je přímo závislé na velikosti kapek a rychlosti letadla a nepřímo závislé na geometrii sběrného povrchu, zejména na poloměru zakřivení náběžných hran. Tzn., že se námraza vytváří intenzivněji v prostředí s velkými kapkami na tenčích profilech. Při rychlostech do 500 km.h–1 intenzita námrazy při stejném vodním obsahu se vzrůstem rychlosti letadla roste. Při rychlosti nad 500 km.h–1 však se zvyšováním rychlosti klesá, a to vlivem adiabatického stlačení a tření okolního vzduchu, čímž se povrch letadla zahřívá. Viz též ohřev letadla kinetický.
česky: intenzita námrazy na letadlech; angl: rime intensity; slov: intenzita námrazy na lietadlách; rus: интенсивность обледенения самолета  1993-a3
Intensivierung des Hochdruckgebiets f
česky: zesilování anticyklony; slov: mohutnenie anticyklóny  1993-a1
INTER-Meldung
do dubna 2010 vnitrostátní meteorologická zpráva obsahující meteorologické, klimatologické a agrometeorologické údaje za uplynulých 24 hodin s případnými dodatky za uplynulý týden.
česky: zpráva INTER; slov: správa INTER; rus: ИНТЕР  1993-a3
interannuelle Schwankung des meteorologischen Elementes f
intersekvenční proměnlivost meteorologického prvku z roku na rok, vypočtená z prům. roč. hodnot meteorologického prvku. Patří k významným charakteristikám klimatu.
česky: proměnlivost meteorologického prvku interanuální; angl: interannual variability of meteorological element; slov: interanuálna premenlivosť meteorologického prvku; rus: междугодовая изменчивость метеорологического элемента  1993-a1
interdiurne Schwankung des meteorologischen Elementes f
intersekvenční proměnlivost meteorologického prvku ode dne ke dni. Počítá se nejčastěji z denních průměrů meteorologického prvku nebo z jeho hodnot zjištěných v termínech pozorování.
česky: proměnlivost meteorologického prvku interdiurní; angl: interdiurnal variability of meteorological element; slov: interdiurná premenlivosť meteorologického prvku; rus: междусуточная изменчивость метеорологического элемента  1993-a1
Interglazial n
česky: doba meziledová; angl: interglacial, interglacial period; slov: medziľadová doba; fr: période interglaciaire f, interglaciation f; rus: интергляциал, интергляциальная фаза, межледниковый период  1993-a1
Interglazial n
syn. doba meziledová – fáze kvartérního klimatického cyklu mezi dvěma glaciály, vyznačující se ve stř. zeměp. šířkách značným zmírněním klimatu, a tím i ústupem zalednění, především pevninského ledovce. Nástup relativně kratších interglaciálů bývá náhlý a následuje bezprostředně po nejchladnější fázi předchozího glaciálu. Pro interglaciál je typický nárůst zalesnění krajiny a intenzivní vývoj půd. Viz též kvartér, holocén.
Termín se skládá z lat. inter „mezi“ a slova glaciál.
česky: interglaciál; angl: interglacial; slov: interglaciál; rus: интергляциальная фаза, межледниковый период  1993-a3
intermensuelle Schwankung des meteorologischen Elementes f
intersekvenční proměnlivost meteorologického prvku měsíc po měsíci. Počítá se z prům. měs. hodnot meteorologického prvku.
česky: proměnlivost meteorologického prvku intermenzuální; angl: intermensual variability of meteorological element; slov: intermenzuálna premenlivosť meteorologického prvku; rus: междумесячная изменчивость метеорологического элемента  1993-a1
Internationale geophysikalische Kooperation (IGK) f
(MGS) – období od 1. ledna do 31. prosince 1959, během něhož pokračovala velká část rozsáhlého pozorovacího programu Mezinárodního geofyzikálního roku.
česky: Mezinárodní geofyzikální spolupráce; angl: International Geophysical Cooperation (IGS); slov: Medzinárodná geofyzikálna spolupráca; rus: Международное геофизическое сотрудничество (МГС)  1993-a1
Internationale Vereinigung für Meteorologie und Physik der Atmosphäre f
(IAMAS, z angl. International Association of Meteorology and Atmospheric Sciences) – jedno ze sdružení Mezinárodní unie pro geodézii a geofyziku (International Union of Geodesy and Geophysics – IUGG), se kterou spolupracuje Světová meteorologická organizace podle dohody uzavřené v roce 1955. Do roku 1993 se toto sdružení nazývalo Mezinárodní sdružení pro meteorologii a fyziku atmosféry (International Association of Meteorology and Atmospheric Physics, IAMAP).
česky: Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy; angl: International Association of Meteorology and Atmospheric Sciences; slov: Medzinárodné združenie pre meteorológiu a atmosférické vedy; rus: Международная ассоциация по геодезии и геофизике  1993-b3
Internationale Zivilluftfahrtorganisation ICAO f
organizace ke koordinaci civilního letového provozu. Vznikla tzv. Chicagskou úmluvou ze dne 7. prosince 1944, kterou podepsalo 52 států, mezi nimi také Československo. Dohoda nabyla platnosti ke dni 4. dubna 1947 po ratifikaci polovinou členů. V říjnu téhož roku se ICAO stalo specializovanou organizací Spojených národů. K základní dohodě o vzniku ICAO se váže od počátku 18 příloh, které definují standardy mezinárodního civilního leteckého provozu a jsou pro členské státy doporučením, které je posléze přebíráno jednotlivými státy jako zákonná norma. V roce 2013 byla přidána příloha č. 19 Řízení bezpečnosti. V českém zákonodárství tyto přílohy tvoří letecké předpisy Ministerstva dopravy ČR L1 až L19. Pro poskytovatele meteorologických služeb je nejdůležitější předpis L3–Meteorologie. Všechny tyto předpisy lze nalézt na stránkách Letecké informační služby Řízení letového provozu ČR.
Cílem ICAO, definovaným v Chicagské dohodě, je rozvoj mezinárodního civilního letectví, tak aby byla zajištěna jeho bezpečnost, spolehlivost, pravidelnost a hospodárnost. Ústředí ICAO je v kanadském Montrealu. Regionální kanceláře, kterých je celkem 7, jsou pak situovány do jednotlivých částí zeměkoule. Pro Evropu je sídlem regionální kanceláře ICAO Paříž. Nejvyšším orgánem ICAO je tzv. Valné shromáždění. Mezi nejdůležitější standardy definované touto organizací patří především jednoznačné čtyřmístné kódy letišť (4 největší letiště v ČR LKPR–Václava Havla Praha, LKKV–K.Vary, LKTB–Brno/Tuřany a LKMT–Ostrava/Mošnov), leteckých dopravců a typů letadel, které se používají v oficiálních dokumentech a komunikaci. Pro meteorologii je důležitá standardizace leteckých meteorologických kódů (METAR / SPECI, TAF, SIGMET, AIRMET, GAMET), v níž hraje významnou roli meteorologická skupina METG (Meteorological Group) při regionální kanceláři ICAO v Paříži.
Pro výkon dohledu nad civilním letectvím v ČR je ve shodě s Chicagskou úmluvou ustanoven Úřad pro civilní letectví České republiky (ÚCL), který nejen licencuje piloty a certifikuje letadla a letecká technická zařízení, ale také certifikuje meteorologická letecká pozemní zařízení, tj. systémy a senzory poskytující zejména aktuální informace o jednotlivých meteorologických prvcích (směru a rychlosti větru, dohlednosti, dráhové dohlednosti, pokrytí a výšce oblačnosti, teplotě a tlaku). Úřad je podřízen Ministerstvu dopravy ČR a v jeho čele stojí generální ředitel, který je jmenován ministrem dopravy.
česky: Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO); angl: International Civil Aviation Organization; slov: Medzinárodná organizácia pre civilné letectvo  2014
Internationaler Tag der Meteorologie m
česky: den meteorologický světový; slov: Svetový meteorologický deň; fr: journée mondiale de la météorologie f, journée internationale de la météorologie f, journée météorologique mondiale f; rus: Всемирный день метеорологии  1993-a1
Internationaler Wolkenatlas m
česky: atlas oblaků mezinárodní; slov: medzinárodný atlas oblakov; fr: Atlas international des nuages m, Atlas des nuages m; rus: международный атлас облаков  1993-a1
Internationaler Wolkenatlas m
publikace vydaná Světovou meteorologickou organizací v roce 1956 angl. a franc., revidovaná v r. 1975 a přeložená do dalších jazyků. Uvádí klasifikaci oblaků a meteorů, jejich definice a metodické pokyny, i jak má být klasifikace využívána v met. praxi. Mezinárodní atlas oblaků je dvoudílný, v prvním díle je textová, ve druhém obrazová část. Kromě této úplné verze vydala WMO jednodílnou zkrácenou verzi atlasu (česky vyšla v roce 1965) a Mezinárodní album oblaků pro pozorovatele v letadlech. Mezinárodní atlas oblaků navazuje na obdobnou mezinárodní publikaci vydanou v roce 1939. Je využíván při sestavování návodů pro pozorovatele met. stanic, do nichž jsou převzaty jak definice, tak i metodické pokyny uvedené v atlasu. V roce 2017 byla vydána nová elektronická (internetová) verze Mezinárodního atlasu oblaků dostupná na linku https://cloudatlas.wmo.int/home.html.
česky: Mezinárodní atlas oblaků; angl: International cloud atlas; slov: Medzinárodný atlas oblakov; rus: Международный атлас облаков  1993-a3
internationales Einheitensystem n
mezinárodně dohodnutá soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Některé ze sedmi základních jednotek (metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol) se v meteorologii běžně používají. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. S vlastním názvem se v meteorologii používá odvozená jednotka pro tlak vzduchu (pascal) a teplotu (stupeň Celsia), bez vlastního názvu např. m.s–1 pro rychlost, kg.m–3 pro hustotu apod. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. Stále se používají tzv. vedlejší jednotky, které byly dříve pro svou všeobecnou rozšířenost a užitečnost řazeny do soustavy SI, přestože nebyly odvozeny ze základních jednotek. Soustava SI akceptuje používat souběžně s jednotkami SI tyto vedlejší jednotky: minuta, hodina, den, úhlový stupeň, úhlová minuta, (úhlová) vteřina, hektar, litr a tuna.
česky: soustava SI; angl: international system of units, System International; slov: sústava SI; rus: международные единицы измерения СИ  2014
Internationales geophysikalisches Jahr (IGJ) n
(MGR) – období od 1. července 1957 do 31. prosince 1958, stanovené Mezinárodní unií pro geodézii a geofyziku (IUGG), během něhož byla prováděna geofyz. pozorování, včetně meteorologických, s rozsáhlým programem ve světové síti stanic. Na MGR navázala akce zvaná Mezinárodní geofyzikální spolupráce.
česky: Mezinárodní geofyzikální rok; angl: International Geophysical Year (IGY); slov: Medzinárodný geofyzikálny rok; rus: Международный геофизический год (МГГ)  1993-a1
Internationales Polarjahr n
(MPR) – období let 1882–1883, 1932–1933 a 2006–2007, stanovená mezinárodní dohodou, během nichž byla prováděna geofyz. pozorování, včetně meteorologických, s rozsáhlým programem na různých dočasně zřízených stanicích zejména v polárních oblastech. Po stránce koncepční byl MPR předchůdcem Mezinárodního geofyzikálního roku.
česky: Mezinárodní polární rok; angl: International Polar Year (IPY); slov: Medzinárodný polárny rok; rus: Международный полярный год (МПГ)  1993-a1
Interpluvial n
viz kvartér.
Termín se skládá z lat. inter „mezi“ a slova pluviál.
česky: interpluviál; slov: interpluviál  2014
Interpluvialzeit f
viz kvartér.
Termín se skládá z lat. inter „mezi“ a slova pluviál.
česky: interpluviál; slov: interpluviál  2014
Interstadial n
Termín se skládá z lat. inter „mezi“ a slova stadiál.
česky: interstadiál; slov: interstadiál  2014
Interstadialzeit f
Termín se skládá z lat. inter „mezi“ a slova stadiál.
česky: interstadiál; slov: interstadiál  2014
intortus
(in) [intortus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vyskytuje se u oblaků druhu cirrus, jestliže se zakřivená oblačná vlákna zdánlivě velmi nepravidelně navzájem proplétají.
Termín byl zaveden v r. 1951. Byl přejat z lat. intortus, příčestí minulého slovesa intorquere „zakroutit, zaplést, zavinout“ (z in „do, v“ a torquere „točit, kroutit“).
česky: intortus; angl: intortus; slov: intortus; rus: перепутанные облака  1993-a2
Inversion f
v meteorologii opačný průběh změn meteorologického prvku s výškou, než je v reálné atmosféře obvyklé. Může jít jak o okamžitý stav, tak o klimatickou zvláštnost místního měřítka. Podle met. prvku, který bereme v úvahu, rozlišujeme inverzi teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, hustoty vzduchu, srážek apod. Viz též vrstva inverzní.
Termín pochází z lat. inversio „obrácení“, odvozeného od inversus „obrácený“, což je příčestí minulé slovesa invertere „obrátit, převrátit“ (z in- „v, do“ a vertere „obracet“).
česky: inverze; angl: inversion; slov: inverzia; rus: инверсия  1993-a2
Inversionsbewölkung f
oblaky podmíněné výškovou inverzí teploty vzduchu. Patří k nim nejčastěji oblaky druhu stratus, popř. stratocumulus a altostratus. Vyskytují se v oblasti dolní hranice inverze a v důsledku vlnění této hranice mívají vlnovou strukturu. K vývoji inverzní oblačnosti dochází při nahromadění vodní páry pod zadržující vrstvou výškové inverze a radiačním ochlazením podinverzní vrstvy pod teplotu rosného bodu. Inverzní oblačnost se vytváří především v noci, v zimním období se však může udržet po dobu několika dnů.
česky: oblačnost inverzní; angl: inversion cloudiness; slov: inverzná oblačnosť; rus: инверсионная облачность  1993-a2
Inversionsgrenze f
hladina v atmosféře, v níž ve směru zdola nahoru začíná, resp. končí inverze teploty vzduchu nebo jiného meteorologického prvku (dolní a horní hranice inverze). Hranice teplotní inverze se na křivce teplotního zvrstvení jeví jako zlomové body a pokud se tlak vzduchu na horní a dolní hranici inverze liší o více než 20 hPa počítají se mezi význačné hladiny.
česky: hranice inverze; angl: boundary of inversion layer; slov: hranica inverzie; rus: граница инверсии  1993-a3
Inversionsnebel m
syn. mlha vysoká.
česky: mlha inverzní; angl: inversion fog; slov: inverzná hmla; rus: инверсионный туман  1993-a2
Inversionsschicht f
vrstva v ovzduší, v níž dochází k inverzi neboli zvratu vert. průběhu některého meteorologického prvku. O inverzi teploty, vlhkosti, popř. hustoty vzduchu mluvíme, jestliže teplota, absolutní vlhkost, popř. hustota vzduchu v inverzní vrstvě s výškou roste. V praxi mají největší význam inverze teploty vzduchu neboli inverze teplotní, které jsou typem velmi silně stabilního zvrstvení inverzní vrstvy, a proto značně omezují vert. pohyby a promíchávání vzduchu v atmosféře. Rozeznáváme inverze přízemní a inverze výškové. Někdy se používá též pojem inverze vyvýšená, což zpravidla značí výškovou teplotní inverzi s dolní hranicí v nevelké výšce (obvykle řádově stovky metrů) nad zemským povrchem. V oblasti dolní hranice teplotní inverzní vrstvy a těsně pod ní obvykle dochází ke hromadění vodní páry, popř. i kondenzačních jader, což mívá za následek vznik vrstevnaté inverzní oblačnosti. Teplotní inverze mají značný význam z hlediska ochrany čistoty atmosféry, neboť jejich výskyt má velký vliv na prostorový rozptyl znečišťujících příměsí. Podle způsobu vzniku rozlišujeme např. radiační, subsidenční, advekční, frontální a turbulentní inverze teploty vzduchu. Vrstvy s inverzemi vlhkosti vzduchu mají mj. význam při vytváření vrstevnatých oblaků a ovlivňují též šíření centimetrových rádiových vln.
česky: vrstva inverzní; angl: inversion layer; slov: inverzná vrstva; rus: инверсионный слой  1993-a2
Ionisation der Atmosphäre f
proces vzniku atmosférických iontů a volných elektronů, který ovlivňuje elektrickou vodivost vzduchu, a tím i další el. jevy v atmosféře. Koncentrace iontů je v atmosféře dána výslednicí dvou navzájem protichůdných procesů, a to ionizace neutrálních částic, zpravidla molekul, a rekombinace iontů. Hlavním iniciátorem atmosférické ionizace je ionizující záření, jmenovitě
a) do atmosféry shora pronikající kosmické záření, které má převážně charakter korpuskulárního záření; o dominantní roli tohoto záření prakticky v celém vertikálním profilu atmosféry svědčí růst koncentrace atmosférických iontů s výškou;
b) radioaktivní záření od radioaktivních příměsí obsažených v půdě, popř. odtud rozptýlených do vzduchu; uplatňuje se v nejspodnějších vrstvách atmosféry ve vertikálním rozsahu přibližně odpovídajícím mezní vrstvě atmosféry.
Kromě toho dochází v atmosféře i k tzv. ionizaci nárazem, která se zde však projevuje pouze v relativně malých objemech vzduchu v souvislosti s el. výboji blesků nebo hrotovými výboji. Princip spočívá v tom, že v lokálně dostatečně silných elektrických polích získávají volné elektrony takovou kinetickou energii svého pohybu, že při nárazech na neutrální molekuly působí jejich ionizaci. Viz též ionosféra.
česky: ionizace atmosférická; angl: ionization of atmosphere; slov: atmosférická ionizácia; rus: ионизация атмосферы  1993-a3
ionisierende Strahlung f
v meteorologii označení pro záření způsobující atmosférickou ionizaci. Může jím být korpuskulární i elektromagnetické záření. Viz též záření radioaktivní.
česky: záření ionizující; angl: ionizing radiation; slov: ionizujúce žiarenie; rus: ионизирующая радиация  1993-a1
Ionosphäre f
ionizovaná část atmosféry, tj. elektricky vodivé vrstvy v atmosféře rozkládající se ve výšce přibližně od 60 až do 1 000 km, kde postupně přechází v plazmasféru. V ionosféře, která zahrnuje část mezosféry, termosféru a spodní část exosféry, je většina částic ionizována, tj. nalézá se v plazmatickém stavu. Vysoká koncentrace iontů a volných elektronů způsobuje odraz některých frekvencí elmag. vln zpět k zemskému povrchu, čímž je ovlivňováno rádiové spojení. Směrem vzhůru přechází ionosféra v zemskou magnetosféru. Viz též bouře ionosférická, ionizace atmosférická, slapy ionosférické, vítr ionosférický, vrstvy ionosférické, vodivost vzduchu elektrická, ionosférická porucha náhlá, atmosféra horní.
Termín navrhl skotský radiotechnik R. A. Watson-Watt v r. 1926. Vytvořil ho analogicky k pojmům troposféra a stratosféra z řec. ἰόν (viz ionty atmosférické) a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“).
česky: ionosféra; angl: ionosphere; slov: ionosféra; rus: ионосфера  1993-a3
ionosphärische Schichten f/pl
vrstvy v ionosféře ve výšce 60 až 500 km, které se vyznačují velkou elektrickou vodivostí vzduchu způsobenou vysokou koncentrací molekulárních i atomárních iontů a volných elektronů. Rozlišujeme několik vrstev s max. koncentrací iontů, které se označují písmeny D, E, F1 a F2. Výška a intenzita těchto vrstev se mění v závislosti na denní a roč. době a intenzitě sluneční činnosti. Jednotlivé ionosférické vrstvy lámou, pohlcují a odrážejí elmag. vlny různých vlnových délek, a jsou proto významné pro rádiové spojení na Zemi. K poznatkům o existenci el. vodivých vrstev ve vysokých hladinách atmosféry dospěli v r. 1902 současně Američan A. E. Kennelly a Angličan O. Heaviside. Předpoklad o jejich výskytu však vyslovil už v r. 1878 B. Stewart při studiu teorie denních variací magnetického pole Země. Viz též vrstva D, vrstva E, vrstva F1, vrstva F2.
česky: vrstvy ionosférické; angl: ionospheric layers; slov: ionosférické vrstvy; rus: ионосферные слои  1993-a3
IPV-Theorie f
[ai pí ví θiŋkiŋ] – viz PV thinking.
česky: IPV thinking; angl: IPV thinking; slov: IPV thinking  2014
Irisieren n
barevné, často velmi proměnlivé zabarvení okrajů nebo průsvitných částí oblaků. V barvách převládá zelená a růžová. Irizace je převážně ohybovým jevem zvláště do úhlové vzdálenosti 10° od Slunce. U vodních, popř. smíšených oblaků jev zpravidla vzniká ohybem slunečních paprsků na konturách sférických oblačných kapek, u ledových oblaků se uplatňuje ohyb na souborech náhodně orientovaných jehlicovitých ledových krystalků, což je typické např. pro perleťové oblaky. Viz též iridescence.
Termín pochází z lat. iris „duha“ (z řec. Ἶρις [Iris] „bohyně duhy, duha“), doslova tedy znamená „zduhovění“.
česky: irizace; angl: irisation; slov: irizácia; rus: иризация  1993-a3, ed. 2024
IRS
(InfraRed Sounder) – hyperspektrální sondážní družicový radiometr, který bude hlavním přístrojem družic MTG Sounder.
česky: IRS; angl: IRS; slov: IRS; fr: IRS  2023
Isallobare f
izalolinie na přízemních synoptických mapách spojující místa se stejnou tlakovou tendencí za určitý časový interval (3, 6, 24 h apod.). Rozlišujeme analobary a katalobary. Viz též mapa izalobar, metoda izalobar, střed izalobarický, vítr izalobarický, vítr alobarický.
Termín zavedl švédský meteorolog N. G. Ekholm v r. 1906. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ἄλλος [allos] „jiný“ a βάρος [baros] „tíha, váha“.
česky: izalobara; angl: isallobar; slov: izalobara; rus: изаллобара  1993-a3
Isallobarenkarte f
mapa, do níž jsou pomocí izalobar zakresleny změny tlaku vzduchu za určitý časový interval. Viz též metoda izalobar, mapa izalohyps.
česky: mapa izalobar; angl: isallobaric chart; slov: mapa izalobár; rus: изаллобарическая карта, карта изаллобар  1993-a3
Isallobarenmethode f
dříve metoda používaná při předpovědi přízemního tlakového pole pomocí map izalobar. Extrapolací se určila budoucí poloha oblastí poklesů nebo vzestupů tlaku vzduchu, přičemž se odhadla změna jejich intenzity a směr postupu. Extrapolované izalobarické pole se sečetlo se současným tlakovým polem, a tím se získalo předpovídané tlakové pole na určitou dobu, většinou na 12 až 24 h dopředu. Na území ČR se používala do cca 60. let 20. století. S nástupem numerických předpovědních metod ztratila metoda izalobar význam. Viz též izolinie.
česky: metoda izalobar; angl: isallobaric method; slov: metóda izalobár; rus: метод изаллобар  1993-a3
isallobarischer Wind m
syn. vítr alobarický – jedna ze složek ageostrofického větru. Lze ho interpretovat jako odchylku vektoru skutečného větru od vektoru rychlosti geostrofického větru, způsobenou časovými změnami tlaku vzduchu a v z-systému určit pomocí vztahu
viz=α λ2Hp t,
kde viz značí vektor izalobarického větru, α měrný objem vzduchu, λ Coriolisův parametr, p tlak vzduchu, t čas a H horiz. gradient. Z toho vyplývá, že vektor izalobarického větru směřuje do místa s největším časovým poklesem atm. tlaku, čili do izalobarického středu. V p-systému se k výpočtu izalobarického větru používá vztah:
viz=g λ2p zt,
v němž g je velikost tíhového zrychlení, z výška absolutní barické topografie uvažované tlakové hladiny a p izobarický gradient. V tomto případě se však spíše používá názvu izalohyptický (méně vhodně alohyptický) vítr. Pojem izalobarický vítr definovali angl. meteorologové D. Brunt a C. K. M. Douglas r. 1928.
česky: vítr izalobarický; angl: isallobaric wind; slov: izalobarický vietor; rus: изаллобарический ветер  1993-a2
isallobarisches Zentrum n
místo na synoptické mapě, v němž byl za určitou dobu, nejčastěji za 3 hodiny, pozorován největší pokles nebo vzestup tlaku vzduchu. Viz též tendence tlaková, metoda izalobar, izalobara.
česky: střed izalobarický; angl: isallobaric center; slov: izalobarický stred; rus: изаллобарический центр  1993-a1
Isallohypse f
izalolinie spojující místa se stejnou hodnotou změny výšky standardní izobarické hladiny (absolutní izalohypsa) nebo změny tloušťky vrstvy mezi dvěma izobarickými hladinami (relativní izalohypsa) za určitý časový interval (obvykle 12 nebo 24 h.). Izalohypsy se zakreslují zpravidla do výškových map, v nichž záporné abs. izalohypsy vymezují oblasti snižování izobarické hladiny. Záporné rel. izalohypsy vymezují oblasti, v nichž se zmenšuje tloušťka vrstvy mezi dvěma izobarickými hladinami, klesá tudíž prům. virtuální teplota této vrstvy. Obrácené vztahy platí pro oblasti vymezené kladnými abs. a rel. izalohypsami. Viz též izohypsa, vítr izalohyptický, vítr alohyptický.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ἄλλος [allos] „jiný“ a ὕψος [hypsos] „výše, výška“.
česky: izalohypsa; angl: isallohypse, height-change line; slov: izalohypsa; rus: изаллогипса  1993-a2
Isallohypsenkarte f
mapa, do níž jsou pomocí izalohyps zakresleny změny výšky absolutní (barické) topografie  izobarické hladiny nebo tloušťky relativní (barické) topografie za určitý časový interval. Mapy izalohyps abs. topografie znázorňují změny výšky standardních izobarických hladin, a proto jsou do jisté míry analogické mapám izalobar. Mapy izalohyps rel. topografie vyjadřují změny prům. virtuální teploty ve vrstvě vzduchu mezi standardními izobarickými hladinami, a jsou tedy mapami izaloterm.
česky: mapa izalohyps; angl: isallohyptic chart; slov: mapa izalohýps; rus: карта изаллогипс  1993-a3
Isallolinie f
syn. izotendence - druh izolinie spojující na mapě nebo grafu místa se stejnou hodnotou změny proměnné za určitý časový interval. V meteorologii izalolinie vyjadřují dynamiku polí meteorologických prvků. Mezi izalolinie patří např. izalobary, izalohypsy a izalotermy.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ἄλλος [allos] „jiný“ a slova linie (z lat. linea „lněná nit, provázek, čára“).
česky: izalolinie; angl: isalloline; slov: izalolínia; rus: изаллолиния  1993-a2
Isallotherme f
izalolinie spojující na mapě nebo grafu místa se stejnou hodnotou změny teploty vzduchu za určitý časový interval (v předpovědní službě většinou za 24 h). Viz též mapa izaloterm.
Termín zavedl rakouský meteorolog A. Defant v r. 1910. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ἄλλος [allos] „jiný“ a θερμóς [thermos] „teplý, horký“.
 
česky: izaloterma; angl: isallotherm; slov: izaloterma; rus: изаллотерма  1993-a2
Isallothermenkarte f
mapa rozdílů teploty vzduchu za určitý časový úsek, znázorněných pomocí izaloterm. Nejčastěji se sestavují mapy izaloterm za 24 h, aby se vyloučil vliv denního chodu teploty vzduchu. Izalotermami se vyčleňují oblasti růstu a poklesu teploty (oteplení a ochlazení). Mapa izaloterm je i mapa izalohyps relativní topografie.Tyto mapy používané v synoptické meteorologii se dnes konstruují pomocí výpočetní techniky. Kromě syn. meteorologie se mapa izaloterm využívají i v klimatologii, a to většinou pro znázornění ročního chodu teploty vzduchu. V tom případě izalotermy vyjadřují rozdíly prům. měs. teploty sousedních měsíců v dané oblasti, např.rozdíl teploty vzduchu v Evropě mezi dubnem a březnem.
česky: mapa izaloterm; angl: isallotherm chart; slov: mapa izaloteriem; rus: карта изаллотерм  1993-a3
Isalumchrone f
syn. izolumchrona.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, lat. lumen „světlo, svit“ a řec. χρόνος [chronos] „čas, doba“.
česky: izalumchrona; slov: izalumchróna  1993-a1
Isamplitude f
syn. izoamplituda.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a slova amplituda (z lat. amplitudo „rozsah, šíře, velikost“).
česky: izamplituda; slov: izamplitúda; rus: изамплитуда  1993-a1
Isanemone f
zast. syn. pro izotachu ve smyslu izolinie spojující místa se stejnou rychlostí větru.

 
Termín zavedl L. Brault v r. 1880. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ἄνεμος [anemos] „vítr“ a z přípony -ona vyjadřující ženský rod (z řec. přípony -ώνη [-óné], používané u pojmenování dcer, která se odvozují od jména otce).
česky: izanemona; angl: isanemone; slov: izanemóna; rus: изанемона  1993-a1
Isanomale f
druh izolinie spojující místa se stejnou odchylkou proměnné, v meteorologii a klimatologii se stejnou intenzitou meteorologické, resp. klimatické anomálie. Např. termoizanomály znázorňují teplotní anomálie, hyetoizanomály srážkové anomálie apod.
Termín zavedl pruský meteorolog H. W. Dove v r. 1852. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ἀνωμαλία [anómalia] „nepravidelnost“, odvozeného od  ἀνώμαλος [anómalos] „nerovný, nepravidelný“ (z předpony ἀν- [an-] vyjadřující zápor a ὁμαλός [homalos] „rovný“).
česky: izanomála; angl: isanomaly; slov: izanomála; rus: изаномала  1993-a3
Isanomalenkarte f
mapa znázorňující rozložení odchylek hodnot met. prvků od jejich prům. (norm.) hodnoty pomocí izanomál. Nejčastěji znázorňuje odchylky prům. denních, měs., roč. a jiných hodnot meteorologických prvků v daném roce od klimatologických normálů. V tom případě bývá mapa izanomál označována jako mapa anomálií. V jiném případě mapa izanomál znázorňuje rozložení odchylek hodnot met. prvků od prům. hodnot vypočítaných pro určitou polohu, např. rovnoběžku, nadm. výšku apod. V současné době se časteji používá označení mapa anomálií.
česky: mapa izanomál; angl: isanomal chart; slov: mapa izanomál; rus: карта изаномал  1993-a3
Isarithme f
zast. syn. izolinie.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ἀριθμός [arithmos] „číslo“.
česky: izaritma; angl: isarithm; slov: izaritma; rus: изаритма  1993-a1
isenthalper Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantní hodnotě entalpie. Adiabatický děj, který probíhá při konstantním tlaku, je dějem izentalpickým. V meteorologii např. izentalpické vypařování vodních kapek v nenasyceném vzduchu. Viz též děj adiabatický, děj izobarický.
česky: děj izentalpický; angl: isenthalpic process; slov: izentalpický dej; fr: transformation isenthalpique f; rus: изэнтальпический процесс  1993-a3
Isentrope f
izolinie spojující místa se stejnou mírou entropie. V nenasyceném vzduchu spojuje též místa se stejnou potenciální teplotou. Viz též mapa izentropická, promíchávání izentropické.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a slova entropie.
česky: izentropa; angl: isentrope; slov: izentropa; rus: изэнтропа  1993-a1
isentrope Fläche f
česky: hladina izentropická; angl: isentropic level, isentropic surface; slov: izentropická hladina; rus: изэнтропическая поверхность, изэнтропический уровень  1993-a1
isentrope Fläche f
syn. hladina izentropická – v meteorologii plocha konstantní hodnoty entropie vzduchu. Ve vzduchu nenasyceném vodní párou jsou izentropické plochy současně plochami konstantní potenciální teploty. Viz též izentropa, solenoidy izotermicko-izentropické.
česky: plocha izentropická; angl: isentropic surface; slov: izentropická plocha; rus: изэнтропическая поверхность  1993-a2
isentrope Koordinaten f/pl
česky: soustava souřadnicová Θ; angl: Θ coordinate system; slov: súradnicová sústava Θ; rus: система кoординат тета (Ѳ)  1993-a1
isentrope Mischung f
promíchávání vzduchu, při němž si jednotlivé vzduchové částice zachovávají konstantní entropii. K izentropickému promíchávání dochází např. tehdy, jestliže ve vzduchových částicích nenasycených vodní párou probíhají při turbulentním promíchávání adiabatické děje, tzn. potenciální teplota se s časem nemění.
česky: promíchávání izentropické; angl: isentropic mixing; slov: izentropické premiešavanie; rus: изэнтропическое перемешивание  1993-a1
Isentropenanalyse f
analýza procesů v atmosféře, která je založena na rozboru polohy a konfigurace izentropických ploch a rozložení vlastností vzduchu a jeho pohybu na těchto plochách. Je dobře aplikovatelná na adiabatické dějesynoptickém měřítku, které nenarušují kontinuitu izentropických ploch, a ve volné atmosféře v místech se stabilním teplotním zvrstvením, kde je vert. rozložení izentropických ploch jednoznačnou funkcí tlaku vzduchu. Izentropická analýza je vhodnou součástí analýzy počasí, a to zejména vertikálních pohybů vzduchu, procesů na atmosférických frontách, advekce vlhkosti vzduchu a stabilitních poměrů. Izentropická analýza se provádí na izentropických mapách a vertikálních řezech atmosférou. Viz též anomálie potenciální vorticity.
česky: analýza izentropická; angl: isentropic analysis; slov: izentropická analýza; fr: analyse isentropique f; rus: изэнтропический анализ  1993-a3
Isentropenfläche f
syn. hladina izentropická – v meteorologii plocha konstantní hodnoty entropie vzduchu. Ve vzduchu nenasyceném vodní párou jsou izentropické plochy současně plochami konstantní potenciální teploty. Viz též izentropa, solenoidy izotermicko-izentropické.
česky: plocha izentropická; angl: isentropic surface; slov: izentropická plocha; rus: изэнтропическая поверхность  1993-a2
Isentropenkarte f
mapa topografie dané izentropické plochy, která je v případě nenasyceného vzduchu totožná s mapou topografie určité potenciální teploty. Do izentropické mapy se zakreslují nadm. výšky ploch určité potenciální teploty a hodnoty směšovacího poměru nebo měrné vlhkosti vzduchu v této ploše. Jako doplňující údaje mohou být do izentropické mapy zakreslovány údaje o větru, izentropické potenciální vorticitě, relativní vlhkosti vzduchu a oblačnosti.
česky: mapa izentropická; angl: isentropic chart; slov: izentropická mapa; rus: изэнтропическая карта  1993-a3
isentroper Prozess m
termodyn. děj, při němž zůstává konstantní hodnota entropie. V nenasyceném vzduchu je izentropickým každý adiabatický děj. Označení děj izentropický zavedl amer. fyzik J. W. Gibbs v r. 1883. Viz též izentropa.
česky: děj izentropický; angl: isentropic process; slov: izentropický dej; fr: processus isentropique m; rus: изэнтропический процесс  1993-a1
Islandtief n
syn. cyklona severoatlantická – permanentní akční centrum atmosféry nad sev. částí Atlantského oceánu, s nejčastější polohou středu v oblasti Islandu. Islandská cyklona je důležitým článkem severoatlantického deformačního pole ve všeobecné cirkulaci atmosféry. Je permanentně oživována sériemi cyklon vytvářejících se na atlantické polární frontě, která probíhá jižně od ní, jakož i arktickou frontou, která probíhá na sever od ní. Islandská cyklona je rozsáhlý tlakový útvar, který má často několik samostatných středů cyklony, zvláště v prostoru mezi Kanadou a Barentsovým mořem. Má v průběhu celého roku rozhodující význam pro počasí a klima převážné části Evropy, protože usměrňuje postup frontálních systémů z Atlantiku nad evropskou pevninu, a tím i transport vláhy do vnitrozemí. Podmiňuje typickou proměnlivost počasí i nad naším územím.
česky: cyklona islandská; angl: Icelandic low; slov: islandská cyklóna; fr: dépression d'Islande f; rus: исландский минимум  1993-a3
Isoamplitude f
syn. izamplituda – druh izolinie spojující místa se stejnou hodnotou amplitudy meteorologického prvku, např. teploty vzduchu. Izoamplitudami je možné znázorňovat plošné rozložení jak abs., tak prům. amplitud met. prvků, nejčastěji prům. roč. amplitudy teploty vzduchu. Viz též izodiafora, izotalantóza.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a lat. amplitudo „velikost, početnost“.
česky: izoamplituda; angl: isoamplitude; slov: izoamplitúda; rus: изоамплитуда  1993-a1
Isoathme f
izolinie spojující místa se stejnou hodnotou výparu.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ἀτμός [atmos] „pára“.
česky: izoatma; angl: isoathm; slov: izoatma; rus: изоатма  1993-a1
Isoaurore f
syn. izochasma.
Termín zavedl dánský astrofyzik S. Tromholt před r. 1885. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a angl. aurora „polární záře“ (z lat. aurora „svítání, ranní červánky; východ“).
česky: izoaurora; angl: isoaurore; slov: izoaurora; rus: изоаврора  1993-a1
isobar-isostere Solenoide n/pl
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izobarických a izosterických ploch.
česky: solenoidy izobaricko-izosterické; angl: isobaric-isosteric solenoids, isobaric-isosteric tubes; slov: izobaricko-izosterické solenoidy; rus: изобаро-изостерические соленоиды  1993-a2
isobar-isotherme Solenoide n/pl
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izobarických a izotermických ploch.
česky: solenoidy izobaricko-izotermické; angl: isobaric-isotherm solenoids; slov: izobaricko-izotermické solenoidy  2014
isobare Äquivalenttemperatur
česky: teplota ekvivalentní izobarická; angl: equivalent temperature, isobaric equivalent temperature; slov: izobarická ekvivalentná teplota; rus: изобарическая эквивалентная температура  1993-a1
Isobare f
izolinie spojující místa se stejnou hodnotou tlaku vzduchu. Zejména v synoptické meteorologii patří k nejužívanějším izoliniím. Na přízemních synoptických mapách izobary spojují místa stejného tlaku redukovaného na hladinu moře a jsou průsečnicemi izobarických hladin (ploch) s hladinou moře. Pomocí izobar se provádí analýza tlakového pole (přízemního) a vymezují se tlakové útvary. Zakreslují se v intervalech v závislosti na měřítku synoptické mapy a meteorologického jevu, který má být znázorněn (obvykle po 5, resp. 2,5 hPa). Ačkoliv izobary jakožto izolinie mají hladký průběh, izobary na atmosférické frontě se mohou lomit; specifický tvar mají též orografické izobary. Viz též mapa izobar, plocha izobarická, zakřivení antickylonální, zakřivení cyklonální, izalobara, mezobara.
Termín poprvé použil něm. geograf H. K. W. Berghaus v předmluvě svého díla Physikalischer Atlas z r. 1838. Termín pochází z řec. ἰσοβαρής (z ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a βάρος [baros] „tíha, váha“).
česky: izobara; angl: isobar; slov: izobara; rus: изобара  1993-a2
isobare Fläche f
syn. plocha izobarická – hladina s konstantním tlakem vzduchu, jejíž výška nad zemí nebo vzdálenost od jiné izobarické hladiny závisí na teplotních, resp. hustotních vlastnostech sloupce vzduchu, vyjádřených např. jeho stř. virtuální teplotou. Mapy izobarických hladin jsou označovány jako mapy absolutní a relativní topografie. Nevhodné označení pro izobarickou hladinu je tlaková, příp. barická hladina. Viz též izobara, sklon izobarické plochy, solenoidy izobaricko-izosterické.
česky: hladina izobarická; angl: constant pressure level, constant pressure surface, isobaric level, isobaric surface; slov: izobarická hladina; rus: изобарическая поверхность, поверхность постоянного давления  1993-a3
isobare Fläche f
česky: plocha izobarická; angl: isobaric surface; slov: izobarická plocha; rus: изобарическая поверхность  1993-a3
Isobaren an der atmosphärischen Front f/pl
izobary na pohybujících se atmosférických frontách se obvykle lomí. Vzduchové hmoty stýkající se na frontě se s frontou obvykle nepohybují rovnoběžně, izobarické plochy v obou vzduchových hmotách mají rozdílný sklon. Z termické struktury fronty vyplývá dyn. pokles tlaku hlavně před frontou a izobary při lomení na frontě vytvářejí brázdu nízkého tlaku vzduchu. Její výraznost závisí na sklonu atmosférické fronty, čím je sklon větší, tím je brázda ostřejší. Proto izobary na studené frontě vytvářejí ostřejší brázdu než na teplé frontě. Na kvazistacionární (geostrofické) frontě jsou izobary s frontou rovnoběžné, protože horizontální tlakový gradient v obou vzduchových hmotách je kolmý na frontu a vzduchové hmoty se pohybují s frontou rovnoběžně.
česky: izobary na atmosférické frontě; angl: isobars on atmospheric front; slov: izobary na atmosférickom fronte; rus: изобары на атмосферном фронте  1993-a2
Isobarenkarte f
mapa rozložení tlaku vzduchu znázorněného pomocí izobar. Nejčastěji se používá map tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře na nichž izobary vymezují tlakové útvary. Mapy izobar znázorňují buď okamžité rozložení tlaku vzduchu, zpravidla na přízemních synoptických mapách, nebo rozložení prům., především dlouhodobých hodnot tlaku vzduchu na klimatologických mapách. Viz též redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu, mapa izohyps.
česky: mapa izobar; angl: isobaric chart; slov: mapa izobár; rus: изобарическая карта  1993-a1
Isobarensynoptik f
synoptická meteorologie druhé poloviny 19. stol. Tehdejší synoptická analýza spočívala především v rozboru přízemního tlakového pole pomocí izobar a ještě nebyla prováděna frontální analýza. Izobarická synoptická meteorologie objevila tlakové útvary, jejich vzájemné působení a převládající směry pohybu, např. dráhy cyklon, statist. zkoumala rozložení met. prvků v tlakových útvarech, poznala souvislost mezi směrem větru a rozdělením tlaku vzduchu a stanovila řadu empir. pravidel dosud využívaných v synop. praxi. Na popsané stadium synop. meteorologie přímo navázaly objevy norské meteorologické školy.
česky: meteorologie synoptická izobarická; angl: isobaric synoptic meteorology; slov: izobarická synoptická meteorológia; rus: изобарическая синоптическая метеорология  1993-a1
isobarer Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantním tlaku. Při izobarickém ději v ideálním plynu platí pro měrný objem α a teplotu T v K vztah
αα0 =TT0,
kde α0 a T0 jsou měrný objem a teplota v počátečním stavu.
česky: děj izobarický; angl: isobaric process; slov: izobarický dej; fr: processus isobare m; rus: изобарический процесс  1993-a3
Isobathe f
izolinie spojující místa stejné podmořské hloubky. Viz též izohypsa.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a βάθος [bathos] „hloubka, výška“.
česky: izobata; angl: isobath; slov: izobata; rus: изобата  1993-a2
Isobronte f
izochrona spojující místa, v nichž v určitém dni byl ve stejné chvíli slyšet první hrom. Používá se např. ke sledování tahu bouřek. Viz též mapa izobront, izocerauna.
Termín zavedli něm. meteorologové W. von Bezold a C. Lang v r. 1879. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a βροντή [bronté] „hrom“.
česky: izobronta; angl: isobront; slov: izobronta; rus: изобронта  1993-a1
Isobrontenkarte f
mapa, na níž jsou izobrontami spojena místa zemského povrchu s prvním slyšitelným zahřměním. Mapy izobront se dříve konstruovaly ke zjišťování tahu bouřek, v současnosti je nahradily výstupy detekce blesků.
česky: mapa izobront; angl: isobront chart; slov: mapa izobront; rus: карта изобронт  1993-a3
Isochalase f
izolinie spojující místa se stejnou četností krupobití za určité období.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a χάλαζα [chalaza] „krupobití“.
česky: izochalaza; slov: izochaláza  1993-a1
Isochasme f
syn. izoaurora – izolinie spojující místa se stejnou četností výskytu polární záře.
Termín zavedl H. Fritz v r. 1867. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a χάσμα [chasma] „díra, prohlubeň, propast“, u Aristotela „polární záře“.
česky: izochasma; angl: isaurore, isochasm; slov: izochazma; rus: изохасма  1993-a1
Isochimene f
zast. označení izotermy spojující místa se stejnými prům. teplotami v zimě. Viz též izotera.
Termín navrhl něm. přírodovědec A. von Humboldt v r. 1817. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a χεῖμα [cheima] „zimní počasí, zima“.
česky: izochimena; angl: isocheim, isocheimal, isochimene; slov: izochimena; rus: изохимена  1993-a1
Isochione f
izolinie používaná ke znázorňování plošného rozložení jevů souvisejících se sněhem. Význam pojmu izochiona není ustálen. Znamená čáru spojující místa:
a) se stejnou výškou sněhové pokrývky,
b) se stejným trváním sněhové pokrývky vyjádřeným ve dnech,
c) se stejným počtem dní se sněžením,
d) se stejnou výškou sněžné čáry,
e) se stejným vodním obsahem sněhu.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a χιών [chión] „sníh“.
česky: izochiona; angl: isochion; slov: izochiona; rus: изохиона  1993-a2
isochorer Prozess m
termodyn. děj probíhající při konstantním objemu systému. Zahrnuje i děj izosterický.
česky: děj izochorický; slov: izochorický dej  2017
Isochrone f
izolinie spojující na mapě místa s výskytem určitého jevu ve stejném čase, např. spojuje místa se současným přechodem fronty. Viz též izobronta, izofena.
 
Termín použil angl. vědec F. Galton v r. 1881, ovšem v jiném než meteorologickém významu. Pochází z řec. ἰσόχρονος [isochronos] „stejného času“ (z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a χρόνος [chronos] „čas“).
česky: izochrona; angl: isochrone; slov: izochróna; rus: изохрона  1993-a1
Isodense f
syn. izopykna.
Termín navrhl švédský meteorolog N. G. Ekholm v r. 1890. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a lat. densus „hustý“.
česky: izodenza; angl: isodense; slov: izodenza; rus: изоденса  1993-a1
Isodiaphore f
izolinie spojující místa se stejným rozdílem mezi prům. tlakem vzduchu v lednu a červenci. Pokud jsou v dané oblasti uvedené měsíce z hlediska tlaku vzduchu nejrozdílnějšími měsíci, vyjadřuje izodiafora prům. roč. amplitudu tlaku vzduchu a patří mezi izoamplitudy.
Termín poprvé použil v Praze působící rakouský přírodovědec R. Spitaler v r. 1901. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a διαφορά [diafora] „rozdíl“. Z tohoto důvodu byl termín v zahr. literatuře používán i v obecnějším smyslu izolinie rozdílů hodnot libovolné veličiny.
česky: izodiafora; slov: izodiafora  1993-a1
Isoecho n
1. v radarové meteorologii čára spojující body se stejnou intenzitou signálu odraženého od sledovaného cíle nebo body se stejnou radarovou odrazivostí;
2. název technického zařízení starších analogových radarů ke konturování radiolokačních cílů prostřednictvím zařazení kalibrovaných útlumů (uváděných v dB).
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ἠχώ [échó] „ozvěna“.
česky: izoecho; angl: isoecho; slov: izoecho; rus: изоэхо  1993-a3
Isogeotherme f
čára spojující místa se stejnou teplotou pod zemským povrchem. Viz též stupeň geotermický.
česky: izogeoterma; angl: geoisotherm, isogeotherm; slov: izogeoterma; rus: изогеотерма  1993-a1
Isoglazihypse f
izolinie spojující místa se stejnou nadm. výškou klimatické sněžné čáry, resp. počínajícího zalednění.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, lat. glacies „led“ a řec. ὕψος [hypsos] „výška, vrchol“.
česky: izoglacihypsa; slov: izoglacihypsa; rus: изогляцигипса  1993-a1
Isogone f
obecně izolinie spojující místa se stejnou hodnotou úhlu.
1. v meteorologii spojnice míst se stejným směrem větru;
2. v geofyzice spojnice míst se stejnou magnetickou deklinací.
Termín zavedl švédský meteorolog J. W. Sandström v r. 1910. Pochází z řec. ἰσογώνιος [isogónios] „téhož úhlu, rovnostranný“ (z ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a γωνίa [gónia] „roh, úhel“).
česky: izogona; angl: isogon; slov: izogóna; rus: изогона  1993-a1
Isohelie f
izolinie spojující místa se stejným trváním slunečního svitu za určité období (den, měsíc, rok apod.).
Termín navrhl H. König v r. 1896. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ἥλιος [hélios] „Slunce“.
česky: izohélie; angl: isohel, isoheliopleth; slov: izohélia; rus: изогелa, изогелия  1993-a1
Isohumide f
nepříliš časté souhrnné označení pro izolinie spojující místa se stejnou hodnotou určité charakteristiky vlhkosti vzduchu, kterou může být např. relativní vlhkostspecifická vlhkost či směšovací poměr. Mezi izohumidy řadíme izogramu, izodrosotermu a izovaporu.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a lat. humidus „vlhký“.
česky: izohumida; angl: isohume; slov: izohumida  1993-a2
Isohyete f
v klimatologii často používaná izolinie spojující místa se stejnými úhrny srážek za určité období.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ὕετος [hyetos] „déšť“.
česky: izohyeta; angl: isohyet; slov: izohyeta; rus: изогиета  1993-a1
Isohygromene f
syn. izohyomena – izolinie spojující místa se stejným počtem vlhkých resp. suchých měsíců v roce. Používala se při hodnocení tropického a subtropického klimatu v případě, že nebyly k dispozici podrobnější údaje o roč. rozdělení srážek.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ὑγρός [hygros] „vlhký, tekutý“ a μήνη [méné] „měsíc“.
česky: izohygromena; slov: izohygromena  1993-a1
Isohygrotherme f
čára spojující místa se stejně častým výskytem dusna, vyjádřeným počtem dusných dní za určité období.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ὑγρός [hygros] „vlhký, tekutý“ a θέρμη [thermé] „teplo, horko“.
česky: izohygroterma; slov: izohygroterma  1993-a1
Isohypse f
obecně izolinie spojující místa stejných hodnot nadm. výšky (vrstevnice), popřípadě převýšení oproti jiné hladině. Izohypsy jsou zakreslovány po smluvených intervalech. V meteorologii se používají absolutní a relativní izohypsy. Viz též mapa izohyps, izalohypsa.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ὕψος [hypsos] „výška, vrchol“.
česky: izohypsa; angl: contour line, isohypse; slov: izohypsa; rus: изогипса  1993-a2
Isohypsenkarte f
v provozní met. praxi dříve obvyklé označení pro mapy absolutní (barické) topografie. Viz též mapa izobar.
česky: mapa izohyps; angl: isohyptic chart; slov: mapa izohýps; rus: карта изогипс  1993-a3
Isohypsenkarte f
výšková synoptická mapa některých standardních izobarických hladin, na níž je zakreslena výška této hladiny nad hladinou moře pomocí absolutních izohyps. Může obsahovat též údaje o teplotě a vlhkosti vzduchu, směru a rychlosti větru, při synoptické analýze se zakreslují i izotermy, popř. jiné izolinie. K nejčastěji používaným mapám absolutní (barické) topografie (zkr. AT) v předpovědní praxi patří mapy AT 850, 700, 500 a 300 hPa. Jsou sestaveny buď na základě měření v některých z hlavních synoptických termínů, nebo jsou sestaveny pro některé z budoucích termínů (např. za 24, 48, 72 hodin atd.), pak hovoříme o předpovědních mapách. V met. praxi se dnes zpravidla tyto mapy vytvářejí jako jeden z výstupů numerických předpovědních modelů, ať už ve formě analýzy nebo předpovědní mapy. Viz též mapa barické topografie, mapa relativní (barické) topografiemapa termobarického pole, výška geopotenciální.
česky: mapa absolutní (barické) topografie; angl: constant pressure chart, isobaric chart, isobaric contour chart; slov: mapa absolútnej topografie; rus: карта абсолютной топографии, карта изогипс  1993-a3
Isokontinentale f
1. izolinie spojující místa se stejnou kontinentalitou klimatu. Viz též izopira, izotalantóza;
2. izolinie spojující místa stejně vzdálená od pobřeží.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a slova kontinent.
česky: izokontinentála; slov: izokontinentála  1993-a1
isolierte Antizyklone f
teplá anticyklona, která vznikla oddělením sev. části protáhlého hřebene vysokého tlaku vzduchu, ležícího zpravidla v poledníkovém směru, brázdou nízkého tlaku vzduchu. Izolovaná anticyklona bývá často blokující anticyklonou.
česky: anticyklona izolovaná; angl: cut-off high; slov: izolovaná anticyklóna; fr: anticyclone coupé en altitude m; rus: отсеченный антициклон  1993-a3
isoliertes Systém n
systém, mezi nímž a okolím neprobíhá žádná výměna hmoty.
česky: systém uzavřený; angl: closed system; slov: uzavrený systém  2018
Isolinie f
nevh. označení pro izolinii.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a slova čára.
česky: izočára; angl: isoline; slov: izočiara; rus: изолиния  1993-a2
Isolinie f
čára na mapě nebo grafu, spojující body se stejným číselným významem, v meteorologii a klimatologii nejčastěji se stejnou hodnotou určitého meteorologického, resp. klimatického prvku. Metoda izolinií patří ve vědách o atmosféře k nejpoužívanějším grafickým metodám, uplatňuje se při konstrukci synoptických map, klimatologických map, vertikálních řezů atmosférou, aerologických i klimatologických diagramů. Izolinie na mapách a vertikálních řezech rozdělují analyzované pole meteorologického prvku či jiné veličiny na oblast s vyšší a nižší hodnotou. Vzdálenost izolinií je nepřímo úměrná gradientu příslušné veličiny, nicméně může být ovlivněna i hustotou zákl. bodů (hustotou sítě meteorologických, resp. klimatologických stanic) a prostorovým rozlišením vstupních dat. V grafech hrají izolinie především roli souřadnicové soustavy.
Rozlišujeme velký počet různých izolinií, které dostaly své názvy podle veličin, které znázorňují. Můžeme je rozdělit do několika skupin na
a) izolinie znázorňující aktuální nebo průměrné hodnoty určité meteorologické veličiny; takovými izoliniemi jsou izoterma (a její varianty izomena, izotera, izochimena a izogeoterma), izobara, izohypsa, izobata, izostera a jí obdobná izopykna (izodenza), izentropa (izoentropa), izohumida (a její druhy izovapora a izograma, popř. izodrosoterma), izotacha (izovela, izanemona), izogona, izonefa a izofota;
b) izolinie znázorňující sumu určité veličiny za daný časový úsek; takovými izoliniemi jsou izohyeta (izopluvie), izoatma a izohélie;
c) izolinie porovnávající sumu určité meteorologické veličiny za daný časový úsek vůči roční sumě; mezi ně patří izomera a ekvipluva;
d) izoamplitudy (izamplitudy), mezi které patří izodiafora a izotalantóza;
e) izolinie hodnot určitých klimatologických indexů; takovými izoliniemi jsou izonotida a izokontinentály, konkrétně izotalantóza a termoizodroma;
f) izanomály, např. termoizanomála a hyetoizanomála;
g) izolinie vystihující četnost určitého jevu, jimiž jsou izocerauna, izochalaza, izochasma (izoaurora), izohygroterma a izoryma;
h) izolinie znázorňující délku období s určitým jevem; takovými izoliniemi jsou izolumchrona (izalumchrona), izofytochrona, izomonima a izohygromena (izohyomena);
ch) izochrony; konkrétními příklady jsou izobronta a izofena;
i) izalolinie neboli izotendence, a to izalobara, izalohypsa a izaloterma;
j) další izolinie, např. izoglacihypsa, izochiona či izoecho.
Nevh. syn. izolinie je izočára, zastaralým izaritma. V zahr. literatuře se používají i výrazy izograma a izopleta, ty však mají v češtině zúžený význam.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a slova linie.
česky: izolinie; angl: isogram, isoline, contour line; slov: izolínia; rus: изолиния  1993-a3
Isolumchrone f
syn. izalumchrona – zast. označení izolinie spojující místa se stejnou délkou osvětlení za určitý časový interval. Viz též izofota.
 
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, lat. lumen „světlo, svit“ a řec.  χρόνος [chronos] „čas, doba“.
česky: izolumchrona; slov: izolumchróna  1993-a1
Isomene f
izoterma spojující místa se stejnou prům. teplotou daného měsíce.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a μήνη [méné] „měsíc“.
česky: izomena; slov: izomena  1993-a1
Isomere f
izolinie používaná v klimatologii ke znázornění roč. rozdělení srážek. Spojuje místa se stejným úhrnem relativních srážek v daném kalendářním měsíci. V principu je totožná s ekvipluvou.
Izomery poprvé využil a termín navrhl angl. klimatolog M. de Carle Salter v r. 1914. Pochází z řec. ἰσομερής [isomerés] „mající stejný podíl“ (z ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a μέρος [meros] „podíl, účast“).
česky: izomera; angl: isomer; slov: izomera; rus: изомера  1993-a1
Isomonime f
izolinie spojující místa se stejným trváním teploty vzduchu nad nebo pod určitou hranicí.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a μόνιμος [monimos] „zůstávající na svém místě, stabilní“.
česky: izomonima; slov: izomonima  1993-a1
Isonephe f
izolinie spojující na mapě místa se stejnou oblačností, tj. stejným stupněm pokrytí oblohy oblaky vyjádřeným v %.
Termín zavedl franc. meteorolog E. Renou v r. 1879. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a νέφος [nefos] „oblak“.
česky: izonefa; angl: isoneph; slov: izonefa; rus: изонефа  1993-a1
Isonotide f
zast. označení pro izolinii spojující místa se stejnou hodnotou Langova dešťového faktoru.
Termín zavedl něm. klimatolog P. Hirth v r. 1926. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a νοτίς [notis, gen. notidos] „vlhkost“.
česky: izonotida; slov: izonotida  1993-a2
Isopause f
horní hranice přibližně izotermální vrstvy ve spodní stratosféře, zvané izosféra.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a slova pauza.
česky: izopauza; angl: isopause; slov: izopauza; rus: изопауза  1993-a1
Isophane f
čára spojující místa se stejným datem výskytu určitého sezonního jevu v životě rostlin nebo zvířat, tj. fenologické fáze.
Termín zavedl něm. botanik H. Hoffmann nejpozději v r. 1885. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a z řec. komponentu -φανης [-fanés], odvozeného od slovesa φάινειν [fainein] „jevit se“, srov. fenomén.
česky: izofena; angl: isophane, isophene; slov: izofena; rus: изофена  1993-a2
Isophote f
čára spojující místa se stejnou intenzitou osvětlení krajiny nebo plochy, popř. se stejnou intenzitou světlosti oblohy.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a φῶς [fós, gen. fótos] „světlo“.
česky: izofota; angl: isophote; slov: izofota; rus: изофота  1993-a1
Isophytochrone f
izolinie spojující místa se stejnou délkou vegetačního období.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, φυτόν [fyton] „co vyrostlo, rostlina“ a χρόνος [chronos] „čas“.
česky: izofytochrona; slov: izofytochróna; rus: изофитохрона  1993-a1
Isopire f
izokontinentála spojující místa se stejnou ombrickou kontinentalitou klimatu.
česky: izopira; slov: izopira  1993-a1
Isoplethe f
1. izolinie ve speciálním klimatologickém diagramu, který v pravoúhlé souřadnicové soustavě znázorňuje současně závislost určité veličiny na dvou navzájem nezávislých proměnných. Těmi bývají často denní a roční doba, jedna z proměnných však může mít i geometrický charakter (např. nadm. výška, hloubka, zeměp. šířka nebo délka). Proměnné tvoří souřadnicovou síť diagramu, takže každá izopleta spojuje body se stejnou hodnotou analyzované veličiny, přičemž hodnoty jednotlivých izoplet jsou pravidelně odstupňované na způsob vrstevnic. Před termín izopleta je možné doplnit název analyzované veličiny, jako je tomu např. u termoizoplety.
2. v češtině nevh. syn. izolinie.
Metodu izoplet zavedl franc. inženýr L. L. Chrétien-Lalanne v r. 1843, termín navrhl Ch. A. Vogler v r. 1877. Pochází z řec. ἰσοπληθής [isopléthés] „mající stejné množství“ (z ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a πλῆθος [pléthos] „množství, kvantita“).
česky: izopleta; angl: isopleth; slov: izopléta; rus: изоплета  1993-a3
Isopluvie f
1. nevh. označení izohyety;
2. zast. označení izolinie spojující místa se stejnou hodnotou úhrnu srážek s dobou opakování 100 roků.
 
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a lat. pluvia „déšť“. Souvisí se zast. angl. termínem pluvial index pro označení tzv. stoleté srážky.
česky: izopluvie; angl: isopluvial; slov: izopluvia; rus: изоплювия  1993-a3
Isopykne f
syn. izodensa – izolinie spojující místa se stejnou hustotou, v meteorologii zejména hustotou vzduchu. V principu je totožná s izosterou. Viz též plocha izopyknická.
Termín zavedl švédský meteorolog N. G. Ekholm v r. 1890. Skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a πυκνός [pyknos] „hustý, pevný“.
česky: izopykna; angl: isopycnic line; slov: izopykna; rus: изопикна  1993-a2
isopykne Fläche f
česky: hladina izopyknická; angl: isopycnic level; slov: izopyknická hladina; rus: изопикнический уровень  1993-a1
isopykne Fläche f
syn. hladina izopyknická – v meteorologii plocha konstantní hustoty (měrné hmotnosti) vzduchu. Je současně plochou izosterickou. Průsečnice izopyknické plochy s libovolnou jinou plochou se nazývá izopykna.
česky: plocha izopyknická; angl: isopycnic surface; slov: izopyknická plocha; rus: изопикническая поверхность  1993-a2
isopykner Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantní hustotě. Je totožný s dějem izosterickým.
česky: děj izopyknický; angl: isopycnic process; slov: izopyknický dej; fr: processus isopycnique m; rus: изопикнический процесс  1993-a3
Isosphäre f
nepříliš časté označení nižší části stratosféry, která se rozkládá mezi tropopauzou a izopauzou a je charakteristická přibližnou izotermií.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“). Termín je tedy zkrácením logičtějšího označení „izotermosféra“.
česky: izosféra; angl: isosphere; slov: izosféra; rus: изосфера  1993-a1
Isostere f
izolinie spojující místa se stejným měrným objemem, v meteorologii zejména se stejným měrným objemem vzduchu. V principu je totožná s izopyknou. Viz též plocha izosterická.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a angl. stere/stère označujícího kdysi jednotku tuhé míry, metr krychlový (z řec. στερεός [stereos] „tuhý, pevný“).
česky: izostera; angl: isostere; slov: izostera; rus: изостера  1993-a2
isostere Fläche f
česky: hladina izosterická; angl: isosteric level; slov: izosterická hladina; rus: изостерический уровень  1993-a1
isostere Fläche f
syn. hladina izosterická – v meteorologii plocha konstantního měrného objemu vzduchu. Je současně plochou izopyknickou. Viz též izostera, solenoidy izobaricko-izosterické.
česky: plocha izosterická; angl: isosteric surface; slov: izosterická plocha; rus: изостерическая поверхность  1993-a2
isosterer Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantním měrném objemu systému. Při izosterickém ději v ideálním plynu platí pro tlak p a teplotu T v K vztah
pp0 =TT0,
kde p0 a T0 jsou tlak a teplota v počátečním stavu. Je totožný s dějem izopyknickým.
česky: děj izosterický; angl: isosteric process; slov: izosterický dej; fr: processus isostérique m; rus: изостерический процесс  1993-a3
Isotache f
syn. izovela – v meteorologii:
1. izolinie spojující místa se stejnou rychlostí větru. Izotachy jsou používány především v letecké meteorologii a jsou zakreslovány na synoptických mapách nebo na vertikálních řezech atmosférou k vyznačení oblastí se silným větrem. Viz též izoanema, izogona.
2. čára spojující místa se stejnou rychlostí postupu určitých met. jevů nebo útvarů, např. atmosférické fronty nebo bouřky.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ταχύς [tachys] „rychlý“.
česky: izotacha; angl: isotach; slov: izotacha; rus: изотаха  1993-a3
Isotalantose f
zast. označení izoamplitudy spojující místa se stejnou průměrnou roční amplitudou teploty vzduchu. Lze ji řadit i mezi izokontinentály, a to z hlediska termické kontinentality klimatu.
Termín zavedl rakouský geograf A. Supan v r. 1880. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a ταλάντωσις [talantósis] „vážení, kolísání“, čímž odkazuje na výraznější roční chod teploty vzduchu v kontinentálním klimatu.
česky: izotalantóza; angl: isotalantose; slov: izotalantóza; rus: изоталана  1993-a2
Isothere f
zast. označení izotermy spojující místa se stejnými prům. teplotami vzduchu v létě. Viz též izochimena.
Termín navrhl něm. přírodovědec A. von Humboldt v r. 1817. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a θέρος [theros] „léto“.
česky: izotera; angl: isothere; slov: izotera; rus: изотера  1993-a1
isotherm-isostere Solenoide n/pl
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izotermických a izosterických ploch.
česky: solenoidy izotermicko-izosterické; angl: isotherm-isostericic solenoids; slov: izotermicko-izentropické solenoidy; rus: изотермо-изэнтропические соленоиды  1993-a2
isotherme Atmosphäre f
modelová atmosféra, ve které je teplota vzduchu s výškou konstantní. Vertikální teplotní gradient je nulový, tedy konstantní, proto lze izotermickou atmosféru považovat za druh polytropní atmosféry. Její horní hranice je v nekonečnu.
česky: atmosféra izotermická; angl: isothermal atmosphere; slov: izotermická atmosféra; fr: atmosphère isotherme f; rus: изотермическая атмосфера  1993-a3
Isotherme f
izolinie spojující místa se stejnou teplotou, v meteorologii především teplotou vzduchu. Izotermy jsou zakreslovány do synoptických map (především výškových), vertikálních řezů atmosférou a do klimatologických map, zpravidla se vyskytují i v souřadnicových sítích aerologických diagramů. Na mapách relativní topografie plní úlohu izoterem relativní izohypsy. Viz též izotermie, izotera, izochimena.
Izotermy jsou nejstarší ze všech meteorologických izolinií. Poprvé je použil v r. 1817 něm. přírodovědec A. von Humboldt, který také zavedl jejich název. Ten se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a θέρμη [thermé] „teplo, horko“.
česky: izoterma; angl: isotherm; slov: izoterma; rus: изотерма  1993-a2
isotherme Fläche f
česky: hladina izotermická; angl: isothermal level; slov: izotermická hladina; rus: изотермический уровень  1993-a1
isotherme Fläche f
syn. hladina izotermická – v meteorologii plocha konstantní teploty vzduchu. Viz též izoterma.
česky: plocha izotermická; angl: isothermal surface; slov: izotermická plocha; rus: изотермическая поверхность  1993-a2
isotherme Schicht f
atm. vrstva, ve které se s výškou teplota vzduchu nemění.
česky: vrstva izotermická; angl: isothermal layer; slov: izotermická vrstva; rus: изотермический слой  1993-a2
isothermer Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantní teplotě. Při izotermickém ději v ideálním plynu platí zákon Boyleův–Mariotteův.
česky: děj izotermický; angl: isothermal process; slov: izotermický dej; fr: processus isotherme m; rus: изотермический процесс  1993-a3
Isothermie f
1. druh teplotního zvrstvení atmosféry, při němž se teplota vzduchu v určité vrstvě s výškou nemění. V izotermické vrstvě se vertikální teplotní gradient rovná nule a potenciální teplotanenasyceném vzduchu za běžných meteorologických teplot a v blízkosti hladiny 1 000 hPa s výškou vzrůstá zhruba o 1 °C na 100 m. Izotermie se vytváří nejčastěji v mezní vrstvě atmosféry při přestavbě normálního zvrstvení na inverzní a naopak. Ve volné atmosféře jsou nejstálejší a nejmohutnější izotermie ve spodní stratosféře, nazývané proto izosféra. Zast. označení izotermie v uvedeném smyslu je homotermie; tento termín se nadále používá v hydrologii. Viz též inverze teploty vzduchu;
2. stálost teploty při určitém fyz. ději. Viz též děj izotermický.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a θέρμη [thermé] „teplo, horko“.
česky: izotermie; angl: isothermy; slov: izotermia; rus: изотермия  1993-a1
isotrope Turbulenz f
speciální případ turbulence, kdy charakteristiky turbulentního proudění, tj. střední hodnoty vzájemných součinů a kvadrátů složek turbulentních fluktuací rychlosti proudění, prostorové derivace těchto stř. hodnot, koeficienty turbulentní difuze, výměny apod., jsou v jednotlivých bodech prostoru nezávislé na prost. orientaci os souřadného systému. Turbulence v atmosféře se většinou v praxi považuje za přibližně izotropní s výjimkou vrstvy vzduchu silné kolem 20 m a bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu nad rovinným terénem. Pojetí homogenní a izotropní turbulence zavedl do meteorologie G. I. Taylor v roce 1935. Trvale existující přesně izotropní turbulence je však pouze teoretickým pojmem, v praxi se nevyskytuje.
česky: turbulence izotropní; angl: isotropic turbulence; slov: izotropná turbulencia; rus: изотропная турбулентность  1993-a2
Isovapore f
izohumida spojující místa se stejným tlakem vodní páry.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a lat. vapor „pára“.
česky: izovapora; slov: izovapora; rus: изовапора  1993-a1
Isovele f
méně vhodné označení pro izotachu.
Termín se skládá z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“ a lat. velox „rychlý“.
česky: izovela; angl: isovel; slov: izovela; rus: изовела  1993-a1
ITCZ f
česky: ITCZ; slov: ITCZ  2014
ITKZ f
česky: ITCZ; slov: ITCZ  2014
podpořila:
spolupracují: