Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene i

X
ICAO-Standardatmosphäre f
mezinárodně přijatý model standardní atmosféry, vystihující převládající poměry v atmosféře reprezentativní během celého roku ve všech zeměp. šířkách. Tento model vychází z předpokladu, že pro atmosféru platí přesně stavová rovnice a zákl. rovnice hydrostatické rovnováhy; v nulové výšce jsou konstantní, přesně definované hodnoty zákl. meteorologických prvků; teplotní gradient je v jednotlivých vrstvách atmosféry konstantní a nabývá přesně definovaných hodnot. Smyslem zavedení mezinárodní standardní atmosféry je možnost jednotné kalibrace tlakových výškoměrů, možnost výpočtu a porovnání letových charakteristik letadel, projektování letadel a raket a sestavení balistických tabulek. Mezinárodní standardní atmosféra přijatá ICAO v roce 1952 vychází z těchto hlavních předpokladů: nulová výška je na úrovni prům. výšky hladiny moře, v této nulové výšce je teplota vzduchu 288,15 K (15 °C), tlak vzduchu 1 013,25 hPa, hustota vzduchu 1,225 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,806 6 m.s–2; od hladiny moře do výšky 11 000 geopotenciálních metrů (gpm), tj. 11 019 m, je teplotní gradient roven 0,65 °C/100 m. Ve výšce 11 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K (–56,5 °C), tlak vzduchu 226,32 hPa, hustota vzduchu 0,363 19 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,772 7 m.s–2. Od výšky 11 000 do 20 000 gpm je hodnota teplotního gradientu rovna nule (izotermie). Ve výšce 20 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K, tlak vzduchu 54,748 7 hPa, hustota vzduchu 0,088 034 5 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,745 m.s–2. Od výšky 20 000 do 32 000 gpm je hodnota teplotního gradientu –0,1 °C/100 m, od 32 000 do 47 000 gpm –0,28 °C/100 m a od výšky 47 000 do 51 000 gpm je teplotní gradient opět rovný nule.
česky: atmosféra standardní mezinárodní ICAO angl: ICAO atmosphere slov: štandardná atmosféra ICAO rus: атмосфера ИКАО, стандартная атмосфера МОГА fr: atmosphère type OACI f  1993-a2
Idealatmosphäre f
neurčitý pojem, vyskytující se v odb. literatuře. Zpravidla pod ním rozumíme fiktivní (modelovou) atmosféru, která má z určitého hlediska ideální vlastnosti. V tomto smyslu se za ideální někdy označuje např. atmosféra standardní, jindy atmosféra suchá a čistá, atmosféra Rayleighova apod.
česky: atmosféra ideální angl: ideal atmosphere slov: ideálna atmosféra rus: идеальная атмосфера fr: atmosphère normalisée f, atmosphère standard f  1993-a1
Immission f
množství znečišťujících příměsí přecházejících z ovzduší na příjemce (receptor). Mírou imise je koncentrace znečišťující látky v ovzduší, vyjadřovaná hmotností na objem (µg.m–3), popř. hmotností příměsi na 1 kg vzduchu. V anglosaské literatuře se setkáváme s vyjádřením ppb (parts per billion), čímž se zpravidla rozumí poměr objemu znečišťujících příměsí k objemu směsi. Viz též emise, transmise exhalátů.
česky: imise angl: ambient air pollution slov: imisia rus: иммиссия  1993-a3
incus
(inc) [inkus] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vyskytuje se pouze u oblaků druhu cumulonimbus (Cb), jestliže se horní část Cb rozšiřuje do podoby kovadliny, jejíž vzhled je buď hladký, vláknitý, nebo žebrovitý. Viz též capillatus.
česky: incus angl: incus slov: incus rus: наковальня  1993-a2
Index der Meridionalzirkulation m
syn. index meridionality – číselná charakteristika přenosu vzduchové hmoty ve směru podél poledníků, vyjadřující intenzitu mezišířkové výměny vzduchu. Jako index meridionální cirkulace lze použít např. zonální složku horizontálního tlakového gradientu zprůměrovanou podél vhodně zvolené části určitého poledníku, velikost meridionální složky geostrofického větru zprůměrovanou v uvažované oblasti, popř. počet izobar protínajících rovnoběžku ve zvoleném úseku apod. Viz též proudění meridionální, index zonální cirkulace.
česky: index meridionální cirkulace angl: meridional circulation index slov: index meridionálnej cirkulácie rus: меридиональный индекс циркуляции  1993-a2
Index der Zonalzirkulation m
syn. index zonality – číselná charakteristika přenosu vzduchové hmoty ve směru podél rovnoběžek, vztažená buď k určité vymezené oblasti, nebo k celé polokouli. Jako index zonální cirkulace se v praxi používá řada veličin, z nichž jsou nejznámější:
1. index zonální cirkulace C. G. Rossbyho definovaný jako rozdíl hodnot atmosférického tlaku zprůměrovaných podél 35 a 55° zeměpisné šířky;
2. index zonální cirkulace podle E. N. Blinové definovaný jako hodnota aw–1, kde w značí úhlovou rychlost zemské rotace a a vertikálně zprůměrovanou úhlovou rychlost zonálního proudění na dané zeměpisné šířce;
3. velikost zonální složky geostrofického větru zprůměrovaná v uvažované hladině atmosféry pres daný zonální pás nebo jeho část;
4. meridionální složka horizontálního tlakového gradientu zprůměrovaná podél dané rovnoběžky nebo podél její části (index zonální cirkulace podle A. L. Kace).
česky: index zonální cirkulace angl: zonal circulation index slov: index zonálnej cirkulácie rus: зональный индекс циркуляции  1993-a2
Index zur Maritimität m
česky: index maritimity angl: maritimity index slov: index maritimity rus: показатель океаничности?  1993-a2
Index zur Maritimität m
syn. index maritimity – klimatologický index k vyjádření oceánity klimatu, v podstatě málo používané syn. k termínu index kontinentality.
česky: index oceánity angl: oceanity index slov: index oceánity (maritimity) rus: показатель океаничности  1993-a3
indirekte Aerologie f
viz aerologie.
česky: aerologie nepřímá angl: indirect aerology slov: nepriama aerológia rus: косвенная аэрология fr: aérologie indirecte f  1993-a1
induzierte Zyklone f
cyklona, jejíž vznik je podmíněn existencí a postupem jiné cyklony. Např. postup cyklony ze stř. části vých. Atlantiku přes Britské ostrovy na sv. často vyvolává vznik cyklony nad záp. Středomořím a sev. Itálií. Tento proces nejčastěji nastává v důsledku přibližování hluboké brázdy nízkého tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře.
česky: cyklona indukovaná angl: induced cyclone slov: indukovaná cyklóna rus: индуцированный циклон fr: dépression induite f  1993-a3
Infiltration f
syn. vsak – pohyb vody ze zemského povrchu do půdního nebo horninového prostředí, popř. objem této vody.
česky: infiltrace angl: infiltration slov: infiltrácia rus: инфильтрация  1993-a2
Initialisierung von Eingangsdaten f
souhrnný název pro metody upravující vstupní data (počáteční podmínky) modelů numerické předpovědi počasí. Cílem úpravy je modifikovat počáteční podmínky tak, aby přibližně splňovaly modelové rovnice. Pokud je tato podmínka výrazně narušena, dochází během začátku integrace numerického modelu k významným změnám hodnot modelových proměnných, což se projevuje oscilací předpověděných hodnot, a k znehodnocení předpovědi. Po určité délce integrace tyto oscilace mizí. V některých případech, když nesoulad mezi modelovými proměnnými je příliš velký, může dojít i k předčasnému ukončení integrace modelu kvůli numerické chybě. Původně se inicializace dat zaměřovala na korekci polí větru a tlaku tak, aby byla alespoň přibližně splněna rovnice kontinuity. Proto se místo skutečného větru používal vítr geostrofický. Později se používala metoda normálních módů. V současnosti se téměř výhradně užívá metoda založená na aplikaci digitálního filtru a inicializují se i ostatní základní meteorologické prvky. Samotná inicializace základních modelových veličin postupně ztrácí svůj význam a to jednak tím, že probíhá v rámci asimilace dat a objektivní analýzy a také proto, že současné numerické metody použité v modelech jsou dostatečně robustní, aby jejich běh nebyl významně narušen nekonzistencí vstupních dat. Inicializace vstupních dat se stále využívá, ale inicializují se jiné než základní meteorologické prvky např. srážky a oblačnost.
česky: inicializace vstupních dat angl: input data initialization slov: inicializácia vstupných dát rus: инициализация входных данных  1993-a3
innere Energie f
energie systému, tvořeného soustavou částic, nezahrnuje kinetickou a potenciální energii související s působením vnějších sil na daný systém jako celek. Podílí se na ní energie translačního pohybu jednotlivých částic (molekul), energie jejich vibračních a rotačních stavů i energie související se vzájemným působením molekul. Poslední faktor se neuplatňuje v ideálním plynu a jeho vnitřní energie je pak závislá pouze na teplotě. Předpoklad ideálního plynu je obvyklý ve všech meteorologických aplikacích a vnitřní energie jednotky hmotnosti vzduchu je pak dána součinem jeho teploty vyjádřené v K a měrného tepla při stálém objemu. Zdrojem vnitřní energie atmosféry je sluneční záření. Vzrůst vnitřní energie atmosféry je spojen s jejím rozpínáním, přičemž v zemské atmosféře zůstává zachován poměr její vnitřní a potenciální energie. Souhrn obou těchto energií pak bývá označován jako celková potenciální energie atmosféry.
česky: energie vnitřní angl: free energy, Gibbs potential, Helmholtz free energy, internal energy fr: énergie interne  2017
innertropische Konvergenz f
syn. fronta tropická – nevhodné označení pro intertropickou zónu konvergence, a to především tam, kde ekvatoriální vzduch proniká daleko od geogr. rovníku v souvislosti s monzunovou cirkulací.
česky: fronta intertropická angl: intertropical front slov: intertropický front rus: внутритропический фронт fr: front intertropical m  1993-a3
innertropische Konvergenzzone f
česky: ITCZ slov: ITCZ  2014
instabile Luftmasse f
syn. hmota vzduchová labilní – vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části instabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient větší než nasyceně adiabatický. Vyznačuje se rel. vysokou turbulencí a při dostatečném obsahu vlhkosti vzduchu se v ní vyskytují konvektivní oblaky, přeháňky a bouřky (hlavně v teplé části roku). Viz též hmota vzduchová stabilní.
česky: hmota vzduchová instabilní angl: unstable air mass slov: instabilná vzduchová hmota rus: неустойчивая воздушная масса , неустойчивая масса воздуха  1993-a3
Instabilität f
vlastnost termodynamického systému v rovnovážném stavu, kdy velikost libovolně malé poruchy vložené do systému roste samovolně s časem na úkor vnitřní energie systému. Instabilita v atmosféře se nejčastěji analyzuje vložením poruch spojených s vychýlením vzduchové částice při hodnocení vertikální instability atmosféry nebo s vlnami v pozaďovém proudění při hodnocení baroklinní instability.
česky: instabilita angl: instability slov: instabilita rus: неустойчивость  2014
Instabilitätslinie f
čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konvektivní oblačnosti (Cu či Cb), jehož poloha se vyznačuje i na přízemních synoptických mapách. Z hlediska synoptické meteorologie nelze čáru instability ztotožnit s atmosférickou frontou, může se však projevit jako tlaková brázda v horních hladinách. Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km. Silnější forma čáry instability s výskytem silných konvektivních bouří se označuje jako squall line, slabší formy čar instability mohou mít různý původ. Mohou být důsledkem přízemní konvergence proudění, mohou se vyskytnout na čele výtoku ze vzdálených konv. bouří, případně mohou být projevem brízy. Ve starší české meteorologické literatuře se setkáváme s pojmem čára húlav, který má dnes již jenom historický význam.
česky: čára instability angl: instability line slov: čiara instability rus: линия неустойчивости fr: ligne orageuse f, ligne de grains f  1993-a3
Intensität der Gewittertätigkeit f
parametr stanovený z dlouhodobého pozorování bouřek, vycházející z prům. počtu dní s bouřkou na stanici nebo vzdálenou bouřkou za rok nebo z prům. doby trvání bouřek v hodinách za rok. Intenzita bouřkové činnosti je zákl. charakteristikou pro stanovení četnosti škod na techn., zejména elektrotechnických zařízeních. Pro tyto účely se používá k vyjádření intenzity bouřkové činnosti ještě dalších upřesňujících údajů, jako prům. počtu úderů blesku do země (n.rok–1.km–2) a prům. počtu výbojů blesku v oblacích se stejným rozměrem. Ke stanovení těchto parametrů, které jsou časově značně proměnlivé, se užívá systémů detekce blesků. Za min. dobu pozorování se považuje desetileté období. Viz též mapa izobront, mapa izoceraunická, intenzita výbojů blesku do země, intenzita výbojů blesku mezi oblaky.
česky: intenzita bouřkové činnosti angl: thunderstorm intensity slov: intenzita búrkovej činnosti rus: интенсивность грозовой деятельности  1993-a3
Intensität der Turbulenz f
1. v teorii turbulence poměr směrodatné odchylky krátkoperiodických fluktuací podélné, resp. příčné, resp. vertikální složky rychlosti větru k velikosti zprůměrované horizontální rychlosti větru. Její přesné určení v praxi závisí na frekvenci snímání okamžité rychlosti větru (typicky 1 s) a délce průměrovaného intervalu (typicky 10 min).
2. pojem užívaný v letecké meteorologii. Intenzita turbulence je mírou silových účinků turbulentních pohybů vzduchu na letící letadlo („přetížení letadla"). Je měřena akcelerometry nebo akcelerografy, které mohou měřit i registrovat velikosti zrychlení udělované turbulencí letadlu, a vyjadřuje se v násobcích tíhového zrychlení (n). V případě hodnot n menších než 0,2 mluvíme o slabé turbulenci, při hodnotách od 0,2 do 0,5 jde o mírnou turbulenci, od 0,5 do 1,0 o silnou turbulenci a nad 1,0 o extrémní turbulenci.
česky: intenzita turbulence angl: turbulence intensity slov: intenzita turbulencie rus: интенсивность турбулентности  1993-a3
Interglazial n
česky: doba meziledová angl: interglacial, interglacial period slov: medziľadová doba rus: интергляциал, интергляциальная фаза, межледниковый период fr: période interglaciaire f, interglaciation f  1993-a1
Interglazial n
syn. doba meziledová – fáze kvartérního klimatického cyklu mezi dvěma glaciály, vyznačující se ve stř. zeměp. šířkách značným zmírněním klimatu, a tím i ústupem zalednění, především pevninského ledovce. Nástup relativně kratších interglaciálů bývá náhlý a následuje bezprostředně po nejchladnější fázi předchozího glaciálu. Pro interglaciál je typický nárůst zalesnění krajiny a intenzivní vývoj půd. Viz též kvartér, holocén.
česky: interglaciál angl: interglacial slov: interglaciál rus: интергляциальная фаза, межледниковый период  1993-a3
Internationaler Tag der Meteorologie m
česky: den meteorologický světový slov: Svetový meteorologický deň rus: Всемирный день метеорологии fr: journée mondiale de la météorologie f, journée internationale de la météorologie f, journée météorologique mondiale f  1993-a1
Internationaler Wolkenatlas m
česky: atlas oblaků mezinárodní slov: medzinárodný atlas oblakov rus: международный атлас облаков fr: Atlas international des nuages m, Atlas des nuages m  1993-a1
Interpluvial n
viz kvartér.
česky: interpluviál slov: interpluviál  2014
Interpluvialzeit f
viz kvartér.
česky: interpluviál slov: interpluviál  2014
Interstadial n
česky: interstadiál slov: interstadiál  2014
Interstadialzeit f
česky: interstadiál slov: interstadiál  2014
intortus
(in) [intortus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vyskytuje se u oblaků druhu cirrus, jestliže se zakřivená oblačná vlákna zdánlivě velmi nepravidelně navzájem proplétají.
česky: intortus angl: intortus slov: intortus rus: перепутанные облака  1993-a2
Inversion f
v meteorologii opačný průběh změn meteorologického prvku s výškou, než je v reálné atmosféře obvyklé. Může jít jak o okamžitý stav, tak o klimatickou zvláštnost místního měřítka. Podle met. prvku, který bereme v úvahu, rozlišujeme inverzi teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, hustoty vzduchu, srážek apod. Viz též vrstva inverzní.
česky: inverze angl: inversion slov: inverzia rus: инверсия  1993-a2
Inversionsgrenze f
hladina v atmosféře, v níž ve směru zdola nahoru začíná, resp. končí inverze teploty vzduchu nebo jiného meteorologického prvku (dolní a horní hranice inverze). Hranice teplotní inverze se na křivce teplotního zvrstvení jeví jako zlomové body a pokud se tlak vzduchu na horní a dolní hranici inverze liší o více než 20 hPa počítají se mezi význačné hladiny.
česky: hranice inverze angl: boundary of inversion layer slov: hranica inverzie rus: граница инверсии  1993-a3
Ionisation der Atmosphäre f
proces vzniku iontů a volných elektronů v atmosféře, který ovlivňuje elektrickou vodivost vzduchu, a tím také el. jevy v atmosféře. Koncentrace volných elektronů ve vyšších vrstvách atmosféry je dána dvěma navzájem protichůdnými procesy: ionizací neutrálních částic a rekombinací iontů. Za iniciátory atmosférické ionizace se zpravidla považuje:
a) korpuskulární záření,
b) elmag. záření (krátkovlnné ultrafialové paprsky, záření radioakt. původu a ultragama záření),
c) ionty a elektrony, u nichž došlo ve vysokých el. polích k nárazové ionizaci. Na rozdíl od ionosféry je v troposféře a stratosféře ionizována jen relativně malá část molekul složek vzduchu, čemuž odpovídají hodnoty elektrické vodivosti vzduchu řádově 10–14 ohm–1.m–1. Zejména v souvislosti s ionizací vzduchu v troposféře, popř. ve stratosféře se v meteorologické literatuře používá pojem atmosférické ionty (aeroionty).
česky: ionizace atmosférická angl: ionization of atmosphere slov: atmosférická ionizácia rus: ионизация атмосферы  1993-a3
Ionosphäre f
ionizovaná část atmosféry, tj. elektricky vodivé vrstvy v atmosféře rozkládající se ve výšce přibližně od 60 až do 1 000 km, kde postupně přechází v plazmasféru. V ionosféře, která zahrnuje část mezosféry, termosféru a spodní část exosféry, je většina částic ionizována, tj. nalézá se v plazmatickém stavu. Vysoká koncentrace iontů a volných elektronů způsobuje odraz některých frekvencí elmag. vln zpět k zemskému povrchu, čímž je ovlivňováno rádiové spojení. Vodivou (ionizovanou) část vysoké atmosféry, obsahující volné elektrony a ionty, pojmenoval souborným názvem ionosféra R. A. Watson – Watt v r. 1926. Směrem vzhůru přechází ionosféra v zemskou magnetosféru. Viz též bouře ionosférická, ionizace atmosférická, slapy ionosférické, vítr ionosférický, vrstvy ionosférické, vodivost vzduchu elektrická, ionosférická porucha náhlá.
česky: ionosféra angl: ionosphere slov: ionosféra rus: ионосфера  1993-a3
IPV-Theorie f
[ai pí ví θiŋkiŋ] – viz PV thinking.
česky: IPV thinking angl: IPV thinking slov: IPV thinking  2014
Irisieren n
barevné, často velmi proměnlivé zabarvení okrajů nebo průsvitných částí oblaků. V barvách převládá zelená a růžová. Irizace je převážně ohybovým jevem zvláště do úhlové vzdálenosti 10° od Slunce.
česky: irizace angl: iridescence, irisation slov: irizácia rus: иризация  1993-a2
Isallobare f
čára spojující místa se stejnou hodnotou změny tlaku vzduchu za určitý časový interval (3, 6, 24 h apod.). Izalobary se zakreslují především na přízemních synoptických mapách. Viz též mapa izalobar, metoda izalobar, střed izalobarický, izotendence, izalolinie, vítr izalobarický, vítr alobarický.
česky: izalobara angl: isallobar slov: izalobara rus: изаллобара  1993-a2
Isallohypse f
čára spojující místa se stejnou hodnotou změny výšky standardní izobarické hladiny (absolutní izalohypsa) nebo změny tloušťky vrstvy mezi dvěma izobarickými hladinami (relativní izalohypsa) za určitý časový interval (obvykle 12 nebo 24 h.). Izalohypsy se zakreslují zpravidla do výškových map, v nichž hodnoty záporných abs. izalohyps vymezují oblasti snižování izobarické hladiny. Hodnoty záporných rel. izalohyps vymezují oblasti, v nichž se zmenšuje tloušťka vrstvy mezi dvěma izobarickými hladinami, klesá tudíž prům. virtuální teplota této vrstvy. Obrácené vztahy platí pro oblasti kladných hodnot abs. a rel. izalohyps. Viz též izohypsa, vítr izalohyptický, vítr alohyptický.
česky: izalohypsa angl: isallohypse slov: izalohypsa rus: изаллогипса  1993-a2
Isallolinie f
čára spojující na mapě nebo grafu místa se stejnou hodnotou změny proměnné za určitý časový interval. V meteorologii izalolinie vyjadřují dynamiku polí meteorologických prvků. Jsou konstruovány buď z hodnot rozdílů, např. izalobary na synoptických mapáchtlakových tendencí, nebo graf. odečtem polí, např. izalohypsy po 24 h na mapách absolutní topografie. Viz též izaloterma, izalobara, izalohypsa.
česky: izalolinie angl: isalloline slov: izalolínia rus: изаллолиния  1993-a2
Isallotherme f
čára spojující na mapě nebo grafu místa se stejnou hodnotou změny teploty vzduchu za určitý časový interval (v předpovědní službě většinou za 24 h). Je jednou z izalolinií. Viz též mapa izaloterm.
česky: izaloterma angl: isallotherm slov: izaloterma rus: изаллотерма  1993-a2
Isalumchrone f
izolumchrona – čára spojující místa se stejnou délkou osvětlení za určitý časový interval. Viz též izofota.
česky: izalumchrona slov: izalumchróna  1993-a1
Isamplitude f
syn. izoamplituda.
česky: izamplituda slov: izamplitúda rus: изамплитуда  1993-a1
Isanemone f
viz izotacha.
česky: izanemona angl: isanemone slov: izanemóna rus: изанемона  1993-a1
Isanomale f
čára spojující místa se stejnou odchylkou proměnné, v meteorologii a klimatologii se stejnou intenzitou klimatické, resp. meteorologické anomálie. Např. termoizanomály znázorňují teplotní anomálie, hyetoizanomály srážkové anomálie apod.
česky: izanomála angl: isanomaly slov: izanomála rus: изаномала  1993-a3
Isarithme f
syn. izolinie.
česky: izaritma angl: isarithm slov: izaritma rus: изаритма  1993-a1
isenthalper Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantní hodnotě entalpie. Adiabatický děj, který probíhá při konstantním tlaku, je dějem izentalpickým. V meteorologii např. izentalpické vypařování vodních kapek v nenasyceném vzduchu. Viz též děj adiabatický, děj izobarický.
česky: děj izentalpický angl: isenthalpic process slov: izentalpický dej rus: изэнтальпический процесс fr: transformation isenthalpique f  1993-a3
Isentrope f
čára spojující místa se stejnou mírou entropie. V nenasyceném vzduchu spojuje též místa se stejnou potenciální teplotou. Viz též mapa izentropická, promíchávání izentropické.
česky: izentropa angl: isentrope slov: izentropa rus: изэнтропа  1993-a1
isentrope Fl
česky: hladina izentropická angl: isentropic level, isentropic surface slov: izentropická hladina rus: изэнтропическая поверхность, изэнтропический уровень  1993-a1
Isentropenanalyse f
analýza procesů v atmosféře, která je založena na rozboru polohy a konfigurace izentropických ploch a rozložení vlastností vzduchu a jeho pohybu na těchto plochách. Je dobře aplikovatelná na adiabatické dějesynoptickém měřítku, které nenarušují kontinuitu izentropických ploch, a ve volné atmosféře v místech se stabilním teplotním zvrstvením, kde je vert. rozložení izentropických ploch jednoznačnou funkcí tlaku vzduchu. Izentropická analýza je vhodnou součástí analýzy počasí, a to zejména vertikálních pohybů vzduchu, procesů na atmosférických frontách, advekce vlhkosti vzduchu a stabilitních poměrů. Izentropická analýza se provádí na izentropických mapách a vertikálních řezech atmosférou. Viz též anomálie potenciální vorticity.
česky: analýza izentropická angl: isentropic analysis slov: izentropická analýza rus: изэнтропический анализ fr: analyse isentropique f  1993-a3
isentroper Prozess m
termodyn. děj, při němž zůstává konstantní hodnota entropie. V nenasyceném vzduchu je izentropickým každý adiabatický děj. Označení děj izentropický zavedl amer. fyzik J. W. Gibbs v r. 1883. Viz též izentropa.
česky: děj izentropický angl: isentropic process slov: izentropický dej rus: изэнтропический процесс fr: processus isentropique m  1993-a1
Islandtief n
syn. cyklona severoatlantická – permanentní akční centrum atmosféry nad sev. částí Atlantského oceánu, s nejčastější polohou středu v oblasti Islandu. Islandská cyklona je důležitým článkem severoatlantického deformačního pole ve všeobecné cirkulaci atmosféry. Je permanentně oživována sériemi cyklon vytvářejících se na atlantické polární frontě, která probíhá jižně od ní, jakož i arktickou frontou, která probíhá na sever od ní. Islandská cyklona je rozsáhlý tlakový útvar, který má často několik samostatných středů cyklony, zvláště v prostoru mezi Kanadou a Barentsovým mořem. Má v průběhu celého roku rozhodující význam pro počasí a klima převážné části Evropy, protože usměrňuje postup frontálních systémů z Atlantiku nad evropskou pevninu, a tím i transport vláhy do vnitrozemí. Podmiňuje typickou proměnlivost počasí i nad naším územím.
česky: cyklona islandská angl: Icelandic low slov: islandská cyklóna rus: исландский минимум fr: dépression d'Islande f  1993-a3
Isoamplitude f
syn. izamplituda – čára spojující místa se stejnou hodnotou amplitudy meteorologického prvku, např. teploty vzduchu. Izoamplitudami je možné znázorňovat plošné rozložení jak abs., tak prům. amplitud met. prvků, nejčastěji prům. roč. amplitudy teploty vzduchu. Viz též izodiafora.
česky: izoamplituda angl: isoamplitude slov: izoamplitúda rus: изоамплитуда  1993-a1
Isoathme f
čára spojující místa se stejnou hodnotou výparu.
česky: izoatma angl: isoathm slov: izoatma rus: изоатма  1993-a1
Isoaurore f
syn. izochasma.
česky: izoaurora angl: isoaurore slov: izoaurora rus: изоаврора  1993-a1
Isobare f
čára spojující místa se stejnou hodnotou tlaku vzduchu. Zejména v synoptické meteorologii patří k nejužívanějším izoliniím. Na přízemních synoptických mapách izobary spojují místa stejného tlaku redukovaného na hladinu moře a jsou průsečnicemi izobarických hladin (ploch) s hladinou moře. Pomocí izobar se provádí analýza tlakového pole (přízemního) a vymezují se tlakové útvary. Zakreslují se v intervalech v závislosti na měřítku synoptické mapy a meteorologického jevu, který má být znázorněn (obvykle po 5, resp. 2,5 hPa). Zvláštním druhem izobar jsou orografické izobary. Ačkoliv izobary jakožto izolinie mají hladký průběh, na atm. frontách se mohou lomit. Viz též izobary na atmosférické frontě, mapa izobar, plocha izobarická, zakřivení izobar antickylonální, zakřivení izobar cyklonální, izalobara.
česky: izobara angl: isobar slov: izobara rus: изобара  1993-a2
isobare Fläche f
méně vhodné označení pro izobarickou hladinu. Viz též hladina tlaková.
česky: hladina barická angl: isobaric level, isobaric surface slov: barická hladina rus: барический уровень  1993-a1
isobare Fläche f
hladina (plocha) s konstantním tlakem vzduchu, jejíž výška nad zemí nebo vzdálenost od jiné izobarické hladiny závisí na teplotních, resp. hustotních vlastnostech sloupce vzduchu, vyjádřených např. jeho stř. virtuální teplotou. Mapy izobarických hladin jsou označovány jako mapy absolutní a relativní topografie. Sklon izobarických hladin k stř. hladině moře je řádově zlomky minuty. Tangens úhlu sklonu izobarické hladiny je
tgβ=λgvg,
kde λ je Coriolisův parametr, vg rychlost geostrofického větru a g velikost tíhového zrychlení. Nevhodné označení pro izobarickou plochu je tlaková, příp. barická hladina.
česky: hladina izobarická angl: constant pressure level, constant pressure surface, isobaric level, isobaric surface slov: izobarická hladina rus: изобарическая поверхность, поверхность постоянного давления  1993-a2
Isobaren an der atmosphärischen Front f/pl
izobary na pohybujících se atmosférických frontách se obvykle lomí. Vzduchové hmoty stýkající se na frontě se s frontou obvykle nepohybují rovnoběžně, izobarické plochy v obou vzduchových hmotách mají rozdílný sklon. Z termické struktury fronty vyplývá dyn. pokles tlaku hlavně před frontou a izobary při lomení na frontě vytvářejí brázdu nízkého tlaku vzduchu. Její výraznost závisí na sklonu atmosférické fronty, čím je sklon větší, tím je brázda ostřejší. Proto izobary na studené frontě vytvářejí ostřejší brázdu než na teplé frontě. Na kvazistacionární (geostrofické) frontě jsou izobary s frontou rovnoběžné, protože horizontální tlakový gradient v obou vzduchových hmotách je kolmý na frontu a vzduchové hmoty se pohybují s frontou rovnoběžně.
česky: izobary na atmosférické frontě angl: isobars on atmospheric front slov: izobary na atmosférickom fronte rus: изобары на атмосферном фронте  1993-a2
isobarer Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantním tlaku. Při izobarickém ději v ideálním plynu platí pro měrný objem α a teplotu T v K vztah
αα0 =TT0,
kde α0 a T0 jsou měrný objem a teplota v počátečním stavu.
česky: děj izobarický angl: isobaric process slov: izobarický dej rus: изобарический процесс fr: processus isobare m  1993-a3
Isobathe f
čára spojující místa stejné podmořské hloubky. Viz též izohypsa.
česky: izobata angl: isobath slov: izobata rus: изобата  1993-a2
Isobronte f
čára spojující místa, v nichž v určitém dni bylo současně slyšet první hřmění. Používá se např. ke sledování tahu bouřek. Viz též mapa izobront, izocerauna.
česky: izobronta angl: isobront slov: izobronta rus: изобронта  1993-a1
Isochalase f
čára spojující místa se stejným počtem krupobití za určité období.
česky: izochalaza slov: izochaláza  1993-a1
Isochasme f
syn. izoaurora – čára spojující místa se stejnou četností výskytu polární záře.
česky: izochasma angl: isaurore, isochasm slov: izochazma rus: изохасма  1993-a1
Isochimene f
čára spojující místa se stejnými prům. teplotami zimy. Viz též izotera.
česky: izochimena angl: isocheim, isocheimal, isochimene slov: izochimena rus: изохимена  1993-a1
Isochione f
izolinie používaná ke znázorňování plošného rozložení jevů souvisejících se sněhem. Význam pojmu izochiona není ustálen. Znamená čáru spojující místa:
a) se stejnou výškou sněhové pokrývky,
b) se stejným trváním sněhové pokrývky vyjádřeným ve dnech,
c) se stejným počtem dní se sněžením,
d) se stejnou výškou sněžné čáry,
e) se stejným vodním obsahem sněhu.
Viz též izonifa.
česky: izochiona angl: isochion slov: izochiona rus: изохиона  1993-a2
isochorer Prozess m
termodyn. děj probíhající při konstantním objemu systému. Zahrnuje i děj izosterický.
česky: děj izochorický  2017
Isochrone f
čára spojující na mapě místa s výskytem určitého jevu ve stejném čase, např. spojuje místa se současným přechodem fronty.
česky: izochrona angl: isochrone slov: izochróna rus: изохрона  1993-a1
Isodense f
syn. izopykna.
česky: izodensa angl: isodense slov: izodenza rus: изоденса  1993-a1
Isodiaphore f
čára spojující místa se stejnými rozdíly prům. tlaku vzduchu v lednu a červenci. Vyjadřuje prům. roč. amplitudu tlaku vzduchu v případě, že leden a červenec jsou měsíci s extrémním tlakem vzduchu. Izodiafora je jednou z izoamplitud.
česky: izodiafora slov: izodiafora  1993-a1
Isoecho n
radiolokaci čára spojující body se stejnou intenzitou signálu odraženého od sledovaného cíle nebo body se stejnou radiolokační odrazivostí. Též název technického zařízení starších analogových radarů ke konturování cílů prostřednictvím zařazení kalibrovaných útlumů (uváděných v dB).
česky: izoecho angl: isoecho slov: izoecho rus: изоэхо  1993-a3
Isogeotherme f
čára spojující místa se stejnou teplotou pod zemským povrchem. Viz též stupeň geotermický.
česky: izogeoterma angl: geoisotherm, isogeotherm slov: izogeoterma rus: изогеотерма  1993-a1
Isoglazihypse f
čára spojující místa se stejnou nadm. výškou klimatické sněžné čáry, resp. počínajícího zalednění.
česky: izoglacihypsa slov: izoglacihypsa rus: изогляцигипса  1993-a1
Isogone f
obecně čára spojující místa se stejnou hodnotou úhlu.
1. v geofyzice spojnice míst se stejnou magnetickou deklinací;
2. v meteorologii spojnice míst se stejným směrem větru.
česky: izogona angl: isogon slov: izogóna rus: изогона  1993-a1
Isogramme f
1. čára spojující místa se stejnou měrnou vlhkostí vzduchu, resp. stejnou hodnotou směšovacího poměru;
2. čára konstantní měrné vlhkosti resp. směšovacího poměru nasyceného vzduchu na aerologickém diagramu;
3. v obecném významu jako syn. pro izolinii, izoplétu, někdy pro izolinii frekvence meteorologického jevu, používané v zahraničí.
česky: izograma angl: isarithm, isogram slov: izograma rus: изограмма  1993-a2
Isohelie f
čára spojující místa se stejným trváním slunečního svitu za určité období (den, měsíc, rok apod.).
česky: izohélie angl: isohel, isoheliopleth slov: izohélia rus: изогелa, изогелия  1993-a1
Isohumide f
čára spojující místa se stejnou vlhkostí vzduchu. Může být pro relativní vlhkost, specifickou vlhkost či směšovací poměr. Viz též izograma.
česky: izohumida angl: isohume slov: izohumida  1993-a2
Isohyete f
čára spojující místa se stejnými úhrny srážek za určité období.
česky: izohyeta angl: isohyet slov: izohyeta rus: изогиета  1993-a1
Isohygromene f
čára spojující místa se stejným počtem vlhkých resp. suchých měsíců v roce. Používala se při hodnocení tropického a subtropického klimatu v případě, že nebyly k dispozici podrobnější údaje o roč. rozdělení srážek.
česky: izohygromena slov: izohygromena  1993-a1
Isohygrotherme f
čára spojující místa se stejně častým výskytem dusna, vyjádřeným počtem dusných dní za určité období.
česky: izohygroterma slov: izohygroterma  1993-a1
Isohyomene f
čára spojující místa se stejným počtem vlhkých měsíců.
česky: izohyomena angl: isohyomene slov: izohyomena  1993-a1
Isohypse f
obecně čára spojující místa stejných hodnot nadm. výšky, jsou zakreslovány po smluvených intervalech. V meteorologii se používají absolutní a relativní izohypsy. Viz též mapa izohyps, izobara, izalohypsa.
česky: izohypsa angl: contour line, isohypse slov: izohypsa rus: изогипса  1993-a2
Isokone f
1. obecně čára spojující místa se stejnou koncentrací určité látky;
2. čára spojující místa se stejným obsahem prachu v ovzduší. Viz též izorypa.
česky: izokona slov: izokona rus: изокона  1993-a0
Isokontinentale f
1. čára spojující místa se stejnou kontinentalitou klimatu. Viz též izopira, izotalantóza;
2. čára spojující místa stejně vzdálená od pobřeží.
česky: izokontinentála slov: izokontinentála  1993-a1
isolierte Antizyklone f
teplá anticyklona, která vznikla oddělením sev. části protáhlého hřebene vysokého tlaku vzduchu, ležícího zpravidla v poledníkovém směru, brázdou nízkého tlaku vzduchu. Izolovaná anticyklona bývá často blokující anticyklonou.
česky: anticyklona izolovaná angl: cut-off high slov: izolovaná anticyklóna rus: отсеченный антициклон fr: anticyclone coupé en altitude m  1993-a3
Isolinie f
označení pro izolinii.
česky: izočára angl: isoline slov: izočiara rus: изолиния  1993-a2
Isolinie f
syn. izaritma, izopleta, nevh. izočára – čára spojující na grafu nebo mapě body (místa) se stejným číselným významem, např. se stejnou hodnotou fyz. veličiny (v meteorologii teploty vzduchu, atm. srážek, trvání slunečního svitu apod.). Izolinie rozdělují zkoumaná pole na oblasti s vyšší a nižší hodnotou, jejich vzdálenosti jsou nepřímo úměrné gradientu zkoumaných jevů. Nemohou se křížit. Při čtení grafu nebo mapy mají obdobný význam jako souřadnicová soustava.
Metoda izolinií patří v meteorologii k nejpoužívanějším graf. metodám. V předpovědní praxi se používá především k rozboru polí meteorologických prvků při analýze synoptických map a při sestavování vertikálních řezů atmosférou, v klimatologii zejména při znázorňování geografického (plošného) rozložení klimatických prvků. Izolinie se zakreslují (konstruují) s využitím interpolace. Interval (hustota) izolinií záleží na povaze met. prvků, jejich gradientu, hustotě zákl. bodů (např. hustotě staniční sítě), účelu znázorňování apod., pro mnohé synop. a klimatologické mapy se již ustálil. Pro izolinie se v meteorologii používají různé názvy podle toho, který prvek zobrazují, např. izoterma je izolinií teploty, izohyeta je izolinií srážek atd.
česky: izolinie angl: isoline slov: izolínia rus: изолиния  1993-a2
Isolumchrone f
syn. izalumchrona.
česky: izolumchrona slov: izolumchróna  1993-a1
Isomene f
čára spojující místa se stejnými prům. měs. teplotami vzduchu. Je druhem izotermy.
česky: izomena slov: izomena  1993-a1
Isomere f
syn. ekvipluva – čára používaná v klimatologii ke znázornění roč. rozdělení srážek. Spojuje místa:
1. se stejným podílem měs. nebo sezonních srážek na roč. úhrnu srážek, vyjádřeným v %, tj. se stejnými relativními srážkami;
2. se stejným poměrem měs. úhrnu srážek k 1/12 roč. úhrnu srážek, tj. se stejným pluviometrickým koeficientem.
česky: izomera angl: isomer slov: izomera rus: изомера  1993-a1
Isomonime f
čára spojující místa se stejným trváním teploty vzduchu nad nebo pod určitou hranicí.
česky: izomonima slov: izomonima  1993-a1
Isonephe f
čára spojující na mapě místa se stejnou oblačností, tj. stejným stupněm pokrytí oblohy oblaky vyjádřeným v %.
česky: izonefa angl: isoneph slov: izonefa rus: изонефа  1993-a1
Isoniphe f
izolinie používaná ke znázorňování plošného rozložení jevů souvisejících se sněhem, často spojuje místa se stejnou výškou sněhové pokrývky, někdy i místa se stejným počtem dnů se sněžením nebo vodní obsah (angl. isonival). Viz též izochiona.
česky: izonifa angl: isonif slov: izonifa rus: изонифа  1993-a2
Isonotide f
čára spojující místa se stejnou hodnotou dešťového faktoru.
česky: izonotida slov: izonotida  1993-a2
Isoombre f
čára spojující místa se stejnou intenzitou výparu. Viz též izoatma.
česky: izoombra angl: isoombre slov: izoombra rus: изоомбра  1993-a1
Isopause f
horní hranice přibližně izotermální vrstvy ve spodní stratosféře, zvané izosféra.
česky: izopauza angl: isopause slov: izopauza rus: изопауза  1993-a1
Isophane f
čára spojující místa se stejným datem výskytu určitého sezonního jevu v životě rostlin nebo zvířat, tj. fenologické fáze.
česky: izofena angl: isophane, isophene slov: izofena rus: изофена  1993-a2
Isophote f
čára spojující místa se stejnou intenzitou osvětlení krajiny nebo plochy, popř. se stejnou intenzitou světlosti oblohy.
česky: izofota angl: isophote slov: izofota rus: изофота  1993-a1
Isophytochrone f
čára spojující místa se stejnou délkou vegetačního období.
česky: izofytochrona angl: isophytochrone slov: izofytochróna rus: изофитохрона  1993-a1
Isopire f
čára spojující místa se stejnou ombrickou kontinentalitou klimatu. Je druhem izokontinentály.
česky: izopira slov: izopira  1993-a1
Isoplethe f
1. syn. izolinie;
2. v klimatologii obvykle izolinie, vyjadřující závislost jedné proměnné na dvou nezávisle proměnných, znázorněné v pravoúhlé souřadnicové soustavě, přičemž zpravidla alespoň jedna z nezávisle proměnných nemá geometrický charakter. Příkladem je izopleta změn půdních teplot s hloubkou a časem neboli termoizopleta nebo izopleta změn intenzity slunečního záření v určitém místě v závislosti na denní a roč. době.
česky: izopleta angl: isopleth slov: izopléta rus: изоплета  1993-a1
Isopluvie f
čáry na mapě spojující místa se stejným dešťovým faktorem.
česky: izopluvie angl: isopluvial slov: izopluvia rus: изоплювия  1993-a3
Isopykne f
syn. izodensa – čára spojující místa se stejnou hustotou, v meteorologii zejména hustotou vzduchu. V principu je totožná s izosterou. Viz též izostera, plocha izopyknická.
česky: izopykna angl: isopycnic line slov: izopykna rus: изопикна  1993-a2
isopykne Fl
česky: hladina izopyknická angl: isopycnic level slov: izopyknická hladina rus: изопикнический уровень  1993-a1
isopykner Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantní hustotě. Je totožný s dějem izosterickým.
česky: děj izopyknický angl: isopycnic process slov: izopyknický dej rus: изопикнический процесс fr: processus isopycnique m  1993-a3
Isosphäre f
nejnižší část stratosféry, která se rozkládá mezi tropopauzou a izopauzou a je charakteristická zhruba neměnnou teplotou vzduchu s výškou.
česky: izosféra angl: isosphere slov: izosféra rus: изосфера  1993-a1
Isostere f
čára spojující místa se stejným měrným objemem, v meteorologii zejména se stejným měrným objemem vzduchu. V principu je totožná s izopyknou. Viz též izopykna, plocha izosterická.
česky: izostera angl: isostere slov: izostera rus: изостера  1993-a2
isostere Fläche f
česky: hladina izosterická angl: isosteric level slov: izosterická hladina rus: изостерический уровень  1993-a1
isosterer Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantním měrném objemu systému. Při izosterickém ději v ideálním plynu platí pro tlak p a teplotu T v K vztah
pp0 =TT0,
kde p0 a T0 jsou tlak a teplota v počátečním stavu. Je totožný s dějem izopyknickým.
česky: děj izosterický angl: isosteric process slov: izosterický dej rus: изостерический процесс fr: processus isostérique m  1993-a3
Isotache f
1. čára spojující místa se stejnou rychlostí, v meteorologii nejčastěji rychlostí větru, někdy nazývaná též izanemona. Izotachy jsou používány v letecké meteorologii a jsou zakreslovány na synoptických mapách nebo na vertikálních řezech atmosférou k vyznačení oblastí se silným větrem. Viz též proudění tryskové;
2. čára spojující místa se stejnou rychlostí postupů některých met. jevů, např. atmosférické fronty nebo bouřky. Viz též izovela.
česky: izotacha angl: isotach slov: izotacha rus: изотаха  1993-a3
Isotalantose f
čára spojující místa se stejnými hodnotami termické kontinentality klimatu vyjádřené nejčastěji roční amplitudou teploty vzduchu. Je druhem izokontinentály.
česky: izotalantóza angl: isotalantose slov: izotalantóza rus: изоталана  1993-a2
Isotendenz f
čára spojující místa se stejnými změnami hodnot meteorologického prvku za určitý časový interval zakreslovaná na meteorologických mapách. Nejčastěji používanými izotendencemi jsou izalobary.
česky: izotendence angl: isotendence slov: izotendencia rus: изотенденция  1993-a1
Isothere f
čára spojující místa se stejnými prům. teplotami léta. Viz též izochimena.
česky: izotera angl: isoestival, isothere slov: izotera rus: изотера  1993-a1
isotherme Atmosphäre f
modelová atmosféra, ve které je teplota vzduchu s výškou konstantní. Horní hranice izotermické atmosféry je v nekonečnu. Izotermická atmosféra je zvláštním případem polytropní atmosféry.
česky: atmosféra izotermická angl: isothermal atmosphere slov: izotermická atmosféra rus: изотермическая атмосфера fr: atmosphère isotherme f  1993-a1
Isotherme f
čára spojující místa se stejnou teplotou, v meteorologii především teplotou vzduchu. Patří k nejužívanějším izoliniím zakreslovaným do klimatologických i synoptických map a vertikálních řezů atmosférou, v souřadnicových sítích aerologických diagramů. Na mapách relativní topografie plní úlohu izoterm relativní izohypsy. Viz též děj izotermický.
česky: izoterma angl: isotherm slov: izoterma rus: изотерма  1993-a2
isotherme Fläche f
česky: hladina izotermická angl: isothermal level slov: izotermická hladina rus: изотермический уровень  1993-a1
isothermer Prozess m
termodyn. děj, který probíhá při konstantní teplotě. Při izotermickém ději v ideálním plynu platí zákon Boyleův–Mariotteův.
česky: děj izotermický angl: isothermal process slov: izotermický dej rus: изотермический процесс fr: processus isotherme m  1993-a3
Isothermie f
zast. homotermie – 1. případ teplotního zvrstvení atmosféry, při němž se teplota vzduchu v určité vrstvě s výškou nemění. V izotermické vrstvě se vertikální teplotní gradient rovná nule a potenciální teplotanenasyceném vzduchu za běžných meteorologických teplot a v blízkosti hladiny 1 000 hPa s výškou vzrůstá zhruba o 1 °C na 100 m. Izotermie se vytváří nejčastěji v mezní vrstvě atmosféry při přestavbě normálního zvrstvení ve zvrstvení inverzní a naopak. Ve volné atmosféře jsou nejstálejší a nejmohutnější izotermie ve spodní stratosféře, nazývané proto izosféra. Viz též inverze teploty vzduchu;
2. stálost teploty při určitém fyz. ději. Viz též děj izotermický.
česky: izotermie angl: isothermy slov: izotermia rus: изотермия  1993-a1
Isovapore f
čára spojující místa se stejným tlakem vodní páry.
česky: izovapora slov: izovapora rus: изовапора  1993-a1
Isovele f
nevh. označení pro izotachu, z jazykového hlediska jde o hybridní složeninu dvou slov, z nichž jedno je řeckého a druhé latinského původu.
česky: izovela angl: isovel slov: izovela rus: изовела  1993-a1
ITCZ f
česky: ITCZ slov: ITCZ  2014
ITKZ f
česky: ITCZ slov: ITCZ  2014
podpořila:
spolupracují: