Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene s

X
klimatická spätná väzba
řetězec navzájem podmíněných reakcí různých složek klimatického systému na narušení rovnováhy tohoto systému během vývoje klimatu. Záporné neboli negativní zpětné vazby vedou k tlumení účinku prvotního impulzu, čímž udržují stabilitu klimatického systému a jsou tak rozhodující pro genezi určitého klimatu. Kladné neboli pozitivní zpětné vazby původní impulz dále zesilují, takže mohou představovat vážnou hrozbu z hlediska prudkých změn klimatu.
česky: vazba zpětná klimatická angl: climate change feedback  2014
meteorologická stanica na lietadlách
česky: stanice meteorologická na letadle angl: aircraft meteorological station rus: самолетная метеорологическая станция něm: Flugzeugwetterstation f  1993-a3
nasýtená para
česky: pára sytá něm: gesättigter Dampf m  2017
Saffirova–Simpsonova stupnica
nejrozšířenější stupnice k vyjádření síly větru v hurikánu, případně v jiné plně vyvinuté tropické cykloně, navržená H. S. Saffirem (1973) a R. H. Simpsonem (1974). Kritériem pro zařazení do jedné z pěti kategorií je maximální naměřený minutový průměr rychlosti větru při zemském povrchu. Od kategorie 3 mluvíme o silném hurikánu. Stupnice slouží k odhadu potenciálně způsobených škod. Dříve uváděné údaje o minimu tlaku vzduchu a výšce vzdutí způsobeného bouří pro jednotlivé kategorie byly vypuštěny, protože jejich hodnoty se v jednotlivých případech mohou od uváděného rozpětí podstatně lišit.
Kategorie Max. rychlost větru Způsobené škody
1 33–42 m.s–1 velmi malé
2 43–49 m.s–1 střední
3 50–58 m.s–1 rozsáhlé
4 59–69 m.s–1 mimořádné
5 70 m.s–1 a více katastrofální
česky: stupnice Saffirova–Simpsonova angl: Saffir–Simpson Hurricane Wind Scale něm: Saffir-Simpson-Hurrikan-Skala f  2014
samočistenie ovzdušia
soubor všech procesů, jejichž výsledkem je snižování množství znečišťujících příměsí v atmosféře. Zahrnuje procesy atmosférické depozice a chemické reakce v atmosféře. K procesům samočištění ovzduší nepatří šíření příměsí v atmosféře. Viz též znečištění ovzduší, znečišťování ovzduší.
česky: samočištění ovzduší angl: self-cleaning of air rus: самоочищение воздуха něm: Selbstreinigung der Atmosphäre f  1993-a3
sámum
syn. hakím – oblastní název pro silný a horký pouštní vítr (zpravidla záp. směru). Vyskytuje se v sev. Africe, v Palestině, Jordánsku, Sýrii a na Arabském poloostrově. Teplota vzduchu při samumu dosahuje až 55 °C a relativní vlhkost vzduchu klesá i pod 10 %. Jeho náhlý výskyt může vyvolat zdravotní potíže i úmrtí, neboť lidský organismus se nestačí vysoké teplotě tak rychle přizpůsobit. Maximum výskytu samumu připadá na jaro a časné léto. Název samum znamená arabsky „jedovatý vítr“.
česky: samum angl: simm, simoom rus: самум něm: Samum m  1993-a1
sarma
místní název větru, který má vlastnosti bóry. Má název podle řeky Sarmy, která se vlévá do Bajkalu a v jejímž ústí je tento vítr pozorován. Sarma vzniká při ústupu cyklony a začínajícím vlivu anticyklony v oblasti záp. od Bajkalského jezera čili na vých. okraji anticyklony s chladným prouděním sev. směrů. V důsledku konfigurace terénu i orientace údolí řeky Sarmy dosahuje rychlost větru až 40 m.s–1. V zimním období dochází pří sarmě k vytváření námrazy na lodích a na ostrově Olchon. Sarma se vyskytuje nejčastěji od října do prosince a její převládající směr je sz.
česky: sarma angl: sarma rus: сарма něm: Sarma m  1993-a1
savanová klíma
Köppenově klasifikaci klimatu typ tropického dešťového klimatu, označovaný Aw, případně As, s celoročně vysokou teplotou a výrazným ročním chodem srážek, takže v nejsušším měsíci klesá jejich prům. měs. úhrn pod 60 mm. Vyznačuje se střídáním období sucha a období dešťů, které přichází zpravidla v létě dané polokoule v souvislosti s pohybem ekvatoriální deprese, případně i s výskytem letního monzunu. Roční chod teploty vzduchu je nevýrazný, s větší denní amplitudou v období sucha a s maximem teploty vzduchu před začátkem období dešťů. V Alisovově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá subekvatoriální klima, jiní autoři je označují jako pasátové klima. Viz též klima monzunové.
česky: klima savany angl: savanna climate rus: климат саванн něm: Savannenklima n  1993-b3
Savinovov vzorec
česky: vzorec Savinovův angl: Savinov formula rus: формула Савинова  1993-a1
scenár klimatickej zmeny
podmíněná předpověď vývoje kliamtu, jejímž cílem je odhadnout vývoj, rychlost a směr klimatických změn na Zemi, ke kterým by mohlo dojít při splnění určitých podmínek (např. určité trajektorie vývoje koncentrací skleníkových plynů). Vychází z mat. modelů klimatu, v nichž se uvažují jak přírodní, tak antropogenní faktory klimatu. V současné době se běžně zpracovávají scénáře změn klimatu na několik nejbližších desetiletí až cca 100 let, v závislosti na scénáři vývoje koncentrací skleníkových plynů, způsobu využívání půdy a podobně.
česky: scénář změn klimatu něm: Szenario der Klimaänderung n  1993-a3
scintilácia, trblietanie
jev podobný optickému chvění, který se projevuje rychlými změnami (často pulzacemi) intenzity světla hvězd nebo pozemských světelných zdrojů. Patří mezi fotometeory. V češtině se též setkáváme s pojmem mihotání.
česky: scintilace angl: scintillation rus: сверкание, сцинтилляция něm: Flimmern n, Funkeln n, Szintillation f  1993-a3
scirocco
[široko] – v původním významu teplý již. nebo jv. vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a již. Itálii. V širším smyslu se jedná o pouštní vítr proudící ze Sahary nebo arabských pouští do oblasti Středozemního moře na přední straně cyklony postupující Středomořím k východu. Původně suchý a prašný vítr, který se nad mořem zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco) a za horskými překážkami má ráz fénu. Suchý scirocco v zemích Předního východu má ráz katastrofálních suchovějů.
česky: scirocco angl: scirocco, sirocco rus: сирокко něm: Schirokko m, Scirocco m  1993-a2
Scorerov parameter
veličina používaná pro diagnózu, popř. prognózu mechanické turbulence, nebo vlnového proudění za horskou překážkou. Ve zjednodušené podobě je definována vztahem:
l=(gv2 1θθz) 1/2,
kde g je velikost tíhového zrychlení, v velikost průmětu vektoru rychlosti větru na kolmici k ose horského hřebene, Θ potenciální teplota vzduchu a z vert. souřadnice. Scorerův parametr se určuje pro jednotlivé vrstvy ovzduší, přičemž tloušťka vrstvy se volí podle stupně „monotónnosti“ změny teploty vzduchu s výškou. Při použití aerol. údajů je nejvhodnější určit Scorerův parametr pro vrstvy mezi význačnými tepl. body (tepl. „zlomy“). Příznivé podmínky pro vlnové proudění nastávají při poklesu Scorerova parametru s výškou.
česky: parametr Scorerův angl: Scorer parameter rus: параметр Скорера něm: Scorer-Parameter m, Scorer-Parameter m  1993-a3
segmentácia cyklóny
proces v atmosféře, při němž z jedné cyklony vzniknou dvě, nebo více cyklon. K segmentaci cyklony dochází většinou tak, že na okraji staré cyklony, která se už vyplňuje, se vytvoří samostatná cyklona s uzavřenou cirkulací, jindy nastává segmentace cyklony při postupu mladé cyklony přes horskou překážku. Nově vzniklé cyklony se obyčejně vzájemně pohybují proti směru pohybu hodinových ručiček. O nepravé segmentaci cyklony se hovoří tehdy, když se rozsáhlá cyklona začíná vyplňovat, přičemž se rozpadá na několik samostatných cyklon, které se pak vyplňují nerovnoměrně. Cyklony, které vznikají segmentací, mají jednu, nebo více uzavřených izobar a jako celek jsou ohraničené dalšími izobarami, takže vytvářejí rozsáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu.
česky: segmentace cyklony angl: segmentation of cyclone rus: сегментация циклона něm: Sektoreinteilung der Zyklone f, Zyklonenteilung f  1993-a1
seiche
[séš] – viz vlny stojaté.
česky: seiche angl: seiche rus: сейшa něm: Seiches pl  1993-a1
seiche
česky: séš  1993-b1
seistan
místní název větru v oblasti Sistan na jihovýchodě Íránu a v přilehlé části Afgánistánu. Seistan má obvykle sz. až sev. směr a vane na okraji monzunové cyklony se středem nad sev. Pákistánem. Vyskytuje se od konce května nebo počátku června téměř bez přestávky až do konce září; proto je seistan znám též jako „vítr 120 dní“. Může dosáhnout i rychlosti větší než 30 m.s–1, vzhledem k velké prašnosti může mít některé vlastnosti prachové nebo písečné bouře.
česky: seistan angl: seistan rus: систан něm: Seistan m  1993-a2
seklúzia
stadium v okluzním procesu, kdy ke spojení teplé a studené fronty při zemi nedojde nejdříve ve středu  frontální cyklony, ale v jisté vzdálenosti od něj. Sekluze znamená, že blízko týlové části okluzní fronty se vytvoří kapsa teplého vzduchu v nízkých hladinách, která je obklopena vzduchem chladnějším. Sekluze je ve vývoji cyklony výjimečným jevem, např. se může vyskytnout v průběhu orografické okluze, ovšem relativně často se vytváří v dospělém stadium vývoje hlubokých mořských mimotropických cyklon (jak bylo potvrzeno např. experimetnem ERICA). V současné literatuře se pojem sekluze vyskytuje v poněkud modifikovaném smyslu v souvislosti se Shapirovým–Keyserovým modelem cyklony.
česky: sekluze angl: seclusion rus: секклюзия něm: Seklusion f  1993-a3
sektorová minimálna výška
nejmenší nadm. výška, v níž se ještě může uskutečnit let v případě nouze. Letadlo letící v této výšce má zabezpečeno alespoň 300 m převýšení nad všemi překážkami daného sektoru. Sektorem se rozumí část prostoru vymezená kruhovou výsečí s poloměrem 46 km (25 námořních mil) a se středem v příslušném radionavigačním zařízení. MSA se musí respektovat v letecké meteorologické službě při použití hesla CAVOK. Výška základny význačné oblačnosti nemusí mít totiž hodnotu jen 1 500 m a více, ale současně musí být výška základny význačné oblačnosti také větší než minimální sektorová výška. V případě, že je pro dané letiště určeno více minimálních sektorových výšek, uvažuje se jen nejvyšší hodnota. V ČR mají všechna letiště minimální sektorovou výšku do 1 500 m. Vyšší minimální sektorovou výšku má např. Poprad–Tatry (2 300 m).
česky: výška minimální sektorová (MSA) angl: Minimum Sector Height rus: минимальная высота сектора  1993-a3
sekulárny trend meteorologických prvkov
dlouhodobé jednosměrné změny hodnot meteorologických prvků (během řádově 100 let), způsobující jejich postupné zvyšování nebo snižování. Mohou být dávány do souvislosti např. se sekulárním cyklem sluneční činnosti. Sekulární chod hodnot met. prvků se analyzuje pomocí prům. hodnot vypočítaných z dlouholetých řad pozorování, často po shlazení jejich průběhu s cílem vyloučit vliv krátkodobých kolísání. Viz též kolísání klimatu, změna klimatická, řada klimatická.
česky: trend meteorologických prvků sekulární angl: secular trend of meteorological elements rus: вековой ход метеорологических элементов  1993-a3
sekundárna cirkulácia
syn. cirkulace druhotná – 1. podle H. C. Willeta atmosférická cirkulace v měřítku cyklon a anticyklon;
2. obecně jakákoli cirkulace, která je dynamicky indukovaná nebo je součástí silnější cirkulace zpravidla většího měřítka. Viz též cirkulace primární, cirkulace terciární.
česky: cirkulace sekundární angl: secondary circulation něm: sekundäre Zirkulation f rus: вторичная циркуляция fr: circulation secondaire f  1993-a3
sekundárna dúha
1. syn. duha vedlejší;
2. v mn. č. označení pro podružné duhové oblouky, které se vyskytují na vnitřní straně duhy hlavní a na vnější straně duhy vedlejší. Jde o interferenční jev související s uplatněním optického principu minimální odchylky.
česky: duha sekundární angl: secondary rainbow něm: sekundärer Regenbogen m rus: вторичная радуга fr: arc secondaire m  1993-a3
sekundárna nukleácia ľadu
vznik ledových částic v oblacích, který neodpovídá heterogenní nukleaci ledu na ledových jádrech. Jde např. o vznik ledových fragmentů při tříštění primárních ledových krystalků nebo při explozivním mrznutí větších kapek. Souvislost s těmito procesy má tzv. Hallettův-Mossopův proces popsaný v roce 1974. Při něm dochází ke vzniku ledových fragmentů při mrznutí kapek, které jsou zachyceny ledovou krupkou. Vzhledem k tomu, že při leteckých měřeních koncentrace ledových částic u vrcholu oblaků byly zjištěny hodnoty, které řádové převyšují koncentraci ledových jader, označuje se proces sekundární nukleace také jako multiplikace nebo navýšení ledových částic v oblacích.
česky: nukleace ledu sekundární angl: ice enhancement, ice multiplication, secondary ice nucleation rus: вторичное образование ледяных частиц, размножение ледяных частиц něm: sekundäre Eisnukleation f  2014
sekundárne aerosoly
atmosférický aerosol, jehož pevné nebo kapalné částice vznikají v atmosféře procesem nukleace z původně plynných látek. V literatuře se lze setkat i se synonymickým pojmem aerosoly nukleační, ve starší čes. tech. literatuře se vyskytuje i aerosoly kondenzační.
česky: aerosoly sekundární angl: secondary aerosols něm: sekundäres Aerosol n rus: вторичные аэрозольные (взвешенные) частицы fr: aérosols secondaires  2014
sekundárne organické aerosoly
(SOA) – aerosolové částice, které vznikají v atmosféře cykly chemických reakcí, do nichž vstupují VOC jak přírodního (biogenního), tak antropogenního původu. Prvotními reakcemi jsou zde zejména reakce VOC s hydroxylovým radikálem OH*, ale uplatňují se též reakce s dalšími radikály, popř. s ozonem. Navazujícími cykly reakcí se vytvářejí organické sloučeniny se stále nižší volatilitou (těkavostí), až nakonec dojde k nukleaci, tj. vzniku částic typu Aitkenových jader. Jako součást sekundárních organických aerosolů se uplatňují látky typu PAN, hydroperoxidů a další typy organických sloučenin. Cesta vedoucí ke vzniku sekundárních organických aerosolů je z hlediska celkových transformací těkavých organických látek v atmosféře sice v řadě ohledů významná, ale kvantitativně spíše minoritní. Většinovou transformační cestou jsou pak homogenní reakce v plynné fázi, jejichž konečným produktem je formaldehyd HCHO.
česky: aerosoly organické sekundární angl: secondary organic aerosols něm: sekundäres organisches Aerosol n fr: aérosols organiques (biogéniques) secondaires pl  2014
sekundárne znečisťujúce látky
látka, která nemá v atmosféře vlastní významný zdroj, ale vzniká v důsledku chemických reakcí v atmosféře z tzv. prekurzorů. Např. přízemní ozon je sekundární znečišťující látkou, která vzniká v důsledku fotochemických reakcí z oxidů dusíku a VOC.
česky: látky sekundární znečišťující angl: secondary pollutants rus: вторичные (секундарные) загрязняющие вещества  2014
selektívna absorpcia žiarenia
pohlcování krátkovlnného nebo dlouhovlnného záření určitých vlnových délek, působené výskytem absorpčních čar v absorpčním spektru jednotlivých plynných složek atmosféry. Příčinou vzniku absorpčních čar, popř. z nich složených absorpčních pásů, jsou změny kvantových stavů atomů a molekul. Z energ. hlediska se na selektivní absorpci záření podílí největší měrou vodní pára, dále ozon (hlavně v oblasti ultrafialového záření) a oxid uhličitý, který má výrazný absorpční pás v blízkosti vlnové délky 15 μm. Viz též koeficient absorpce, plyny skleníkové.
česky: absorpce záření selektivní angl: selective absorption něm: selektive Absorption f rus: избирательное поглощение fr: absorption sélective f  1993-a3
Seljaninovov hydrotermický koeficient
jeden z indexů humidity, používaný v agroklimatologii k vyjádření vlhkostních poměrů během vegetačního období. Je dán vztahem
k=R0,1  T
kde R značí měs. úhrn srážek a T sumu prům. denní teploty vzduchu v daném měsíci. Hodnota k > 1 vyjadřuje nadbytek, hodnota k < 1 nedostatek srážek.
česky: koeficient hydrotermický Seljaninovův angl: hydrothermic coefficient rus: гидротермический коэффициент něm: hydrothermischer Koeffizient m nach Selianinov  1993-a3
semiaridná klíma
česky: klima semiaridní angl: semiarid climate rus: семиаридный климат něm: semiarides Klima n  1993-b3
semigeostrofická aproximácia
méně zjednodušující alternativa kvazigeostrofické aproximace, kde jsou lokální časová změna a gradient složek rychlosti větru nahrazeny lokální časovou změnou a gradientem složek rychlosti geostrofického větru. Semigeostrofická aproximace tedy předpokládá nulové zrychlení ve vert. směru a uvažuje advekci geostrofickými i ageostrofickými složkami proudění. Prostřednictvím specifické transformace souřadnic lze dosáhnout zjednodušeného tvaru základních rovnic, podobného jako v případě kvazigeostrofické aproximace. Semigeostrofická aproximace je vhodná pro analýzu atmosférických front a výrazných cyklonmezosynoptickém měřítku. Viz též vítr ageostrofický.
česky: aproximace semigeostrofická angl: semigeostrophic approximation něm: semigeostrophische Aproximation f, semigeostrophische Aproximation f fr: approximation semi-géostrophique f, approximation quasi-géostrophique f  2014
Sentinel
družicové meteorologii program, resp. stejnojmenné evropské meteorologické družice, zaměřené na monitorování atmosféry a oceánů pro jiné primární účely než operativní předpověď počasí. Družice Sentinel jsou iniciovány Evropskou komisí a ESA pro operativní podporu programu Copernicus (GMES). Zahrnují, resp. budou zahrnovat celou škálu různě zaměřených družic, resp. přístrojů. Na přípravě některých z družic, resp. přístrojů Sentinel se podílí i organizace EUMETSAT.
česky: Sentinel angl: Sentinel něm: Sentinel m  2014
senzor
syn. čidlo.
česky: senzor angl: sensor něm: Sensor m, Messfühler m  2014
separácia elektrického náboja v oblakoch
procesy, jejichž prostřednictvím dochází v oblacích k oddělování kladného a záporného el. náboje a ke vzniku center zvýšené koncentrace těchto nábojů. Tyto procesy jsou předpokladem pro vznik oblačné elektřiny a bouřkové elektřiny. Z metodologického hlediska lze procesy rozdělit na dvě skupiny: jednak na ty, které mohou probíhat bez působení počátečního el. pole, a za druhé na ty, jež předpokládají iniciační roli již dříve existujícího el. pole. Někdy se v odborné literatuře v souvislosti s těmito dvěma skupinami dějů objevují označení neinduktivní, resp. induktivní separace el. náboje.
Do první skupiny patří především děje, jež zřejmě hrají podstatnou roli při vzniku bouřkové elektřiny a uplatňují se při intenzivním narůstání ledových částic v oblacích. Probíhají při vzájemných srážkách, odrazech a tříštění různě velkých ledových částic nebo v průběhu obalování ledových částic povrchovou vrstvou přechlazené vody při velmi intenzivním zachycování přechlazených vodních kapiček ledovými částicemi. V obou případech dochází k tomu, že relativně velké a rychle narůstající oblačné částice se nabíjejí záporně, zatímco malé částice kladně. K oddělování pak dochází působením pole zemské tíže za spolupůsobení vertikálních pohybů vzduchu v oblacích a turbulence.
Do druhé skupiny lze zařadit děje, které souvisejí s el. polarizací oblačných částic (hydrometeorů) v již existujícím el. poli, čímž v oblačném prostředí vznikají soustavy orientovaných el. dipólů. Následně pak jde např. o selektivní zachycování kladných nebo záporných iontů, o působení hrotových výbojů na koncích polarizovaných jehlicovitých ledových krystalů apod.
Procesy separace el. náboje v oblacích významně interagují s celkovou mikrostrukturou oblaků, a představují tak dnes její integrální součást.
česky: separace elektrického náboje v oblacích angl: charge separation in clouds něm: Ladungstrennung in einer Wolke f  2016
séria cyklón
rodina cyklon – několik frontálních cyklon, které vznikají postupně na jedné a téže polární, výjimečně i arktické hlavní frontě a postupují obvykle k východu až severovýchodu. Mezi jednotlivými cyklonami se vyskytují postupující anticyklony nebo hřebeny vyššího tlaku vzduchu. Na sev. polokouli každá z nových cyklon vzniká poněkud jižněji vzhledem k předešlé v souvislosti s postupem hlavní fronty k jihu až jihovýchodu. Série cyklon je ukončena uzavírající anticyklonou.
česky: série cyklon angl: cyclone family něm: Zyklonenfamilie f  1993-a3
severoamerická anticyklóna
česky: anticyklona severoamerická angl: North American anticyclone něm: Nordamerikanische Antizyklone rus: североамериканский антициклон fr: anticyclone d'Amérique du Nord m  1993-a1
severoatlantická anticyklóna
česky: anticyklona severoatlantická angl: North Atlantic anticyclone něm: Nordatlantische Antizyklone rus: североатлантический антициклон fr: anticyclone des Açores m  1993-a1
severoatlantická cyklóna
česky: cyklona severoatlantická rus: североатлантический циклон fr: dépression d'Islande f  1993-a3
severoatlantická oscilácia
(NAO) – oscilace spočívající v současném kolísání intenzity islandské cyklony a azorské anticyklony; toto kolísání je kvantifikováno pomocí indexu severoatlantické oscilace. Při kladné fázi oba útvary zintenzivní, což vede k nárůstu horiz. tlakového gradientu mezi nimi a tím i k zesílení zonální cirkulace nad severním Atlantikem; při záporné fázi dochází k zeslabení tohoto uspořádání. NAO ovlivňuje hlavně vysokofrekvenční kolísání klimatu v Evropě, Severní Americe i dalších oblastech světa. Uplatňuje se především v zimním období, kdy kladná fáze NAO přináší oteplení a více srážek do severozápadní Evropy, naopak ve Středomoří podporuje sucho. Širšímu využití NAO v sezonní předpovědi počasí v porovnání s ENSO brání menší perzistence a nedostatečná prediktabilita vývoje této oscilace. Severoatlantickou oscilaci je možno chápat jako regionální projev komplexnější arktické oscilace.
česky: oscilace severoatlantická angl: North Atlantic Oscillation něm: nordatlantische Oszillation f, NAO f  2014
severopacifická anticyklóna
česky: anticyklona severopacifická angl: North Pacific anticyclone něm: NordpazifischeAntizyklone rus: северотихоокеанский антициклон fr: anticyclone du Pacifique Nord m  1993-a1
severopacifická cyklóna
česky: cyklona severopacifická rus: северотихоокеанский циклон fr: dépression des Aléoutiennes f  1993-a3
sezóna
syn. období roční – fáze roku podmíněná sezonalitou klimatu. Astronomické vymezení sezon je dáno okamžiky rovnodenností a slunovratů. Klimatické sezony jsou vymezovány s ohledem na průběh klimatických prvků: ve vyšších zeměpisných šířkách se podle teplotních poměrů vymezuje jaro, léto, podzim a zima, případně chladné a teplé pololetí; v tropických oblastech se případné sezony liší především množstvím srážek (období sucha, období dešťů). Fenologické sezony odpovídají etapám vývoje flóry a fauny během roku, přičemž jsou odděleny významnými fenologickými fázemi.
česky: sezona angl: season rus: сезон něm: Saison f, Jahreszeit f  2014
sezonalita klímy
charakteristická vlastnost většiny klimatických oblastí na Zemi, podmíněná změnami bilance záření během kalendářního roku a projevující se periodickým střídáním klimatických sezon. Projevuje se ročním chodem meteorologických prvků, přičemž mírou sezonality klimatu je jejich prům. roční amplituda. Pro tropy je rozhodující srážkový režim, v mimotropických oblastech dominuje vliv ročního chodu teploty vzduchu. Sezonalita klimatu zde roste se zeměpisnou šířkou a s kontinentalitou klimatu.
česky: sezonalita klimatu angl: climatic seasonality, seasonality of climate něm: Saisonalität des Klimas f  2014
sezónna anticyklóna
anticyklona, která se vyskytuje nad danou oblastí jen v některé sezoně. Nejtypičtějším příkladem sezonních anticyklon jsou kontinentální anticyklony, které mají charakter studených anticyklon. Z nich sibiřská anticyklona je horiz. velmi rozsáhlá a někdy zasahuje až nad vých. a stř. Evropu. Kanadská anticyklona je méně pravidelným útvarem a často se rozpadává na několik menších anticyklon. V letním období se na místě sezonních anticyklon mohou vyskytovat oblasti nižšího tlaku vzduchu.
česky: anticyklona sezonní angl: seasonal anticyclone něm: saisonale Antizyklone rus: сезонный антициклон  1993-a2
sezónna cyklóna
česky: cyklona sezonní něm: saisonale Zyklone f rus: сезонный циклон fr: dépression de mousson f  1993-a1
sezónne akčné centrum atmosféry
výrazný tlakový útvar, který se vyskytuje na klimatologických mapách nad určitou geografickou oblastí v teplé nebo chladné části roku (např. středomořská zimní cyklona, sibiřská anticyklona, jihoasijská letní cyklona apod.). Sezonní akční centra spojená s monzuny se někdy nazývají monzunová akční centra atmosféry.
česky: centrum atmosféry akční sezonní angl: semi-permanent atmospheric center of action něm: quasistationäres Aktionszentrum n rus: сезонный центр действия fr: centre d'action de caractère semi-permanent m  1993-a1
sférický kondenzátor
zemský pojem používaný při popisu základní el. struktury atmosféry, zejména v souvislosti s elektřinou klidného ovzduší. Záporná deska je tvořena zemským povrchem, kladná deska elektrosférou.
česky: kondenzátor sférický angl: earth condensator rus: земной кондесатор něm: Kugelkondensator m  2016
sférický pyranometer
česky: pyranometr sférický angl: spherical pyranometer něm: Kugelpyranometer n  1993-a1
sfériky
atmosfériky – elmag. rozruchy ve tvaru krátkých impulzů, šířící se v atmosféře převážně ve vert. rozsahu troposféry a stratosféry, jejichž původcem je el. bouřkový výboj. Intenzita sfériků na místě pozorování závisí na výšce a intenzitě původního výboje. Výrazné sfériky jsou svázány se studenými vzduchovými hmotami a studenými frontami. Jsou intenzivnější v létě než v zimě, ve dne než v noci a v nižších zeměp. šířkách než ve vysokých. Viz též pozemní detekce blesků.
česky: sfériky angl: atmospherics, sferics, spherics rus: атмосферики něm: Atmosphärische Impulsstrahlung f , Sferics f/pl  1993-a3
Shapirov–Keyserov model cyklóny
koncepční model cyklony, který je vhodný pro popis vývoje struktury atmosférických front zejména v rychle se vyvíjejících mimotropických cyklonách nad otevřeným mořem, pro něž model cyklony podle norské meteorologické školy selhává. Model publikovali M. A. Shapiro a D. Keyser poprvé v roce 1990 na základě výsledků systematických studií cyklon nad severozápadním Atlantikem. Model zahrnuje celkem čtyři stadia vývoje počínaje:
(i) zformováním frontální vlny s teplou frontou v přední a studenou frontou v zadní části cyklony;
(ii), vznikem struktury front ve tvaru písmene T, kdy studená fronta postupuje směrem do teplého sektoru cyklony, avšak kolmo k teplé frontě, tzn. nedochází ke spojení teplé a studené fronty a ke vzniku okluzní fronty;
(iii) rozpadem části studené fronty v blízkosti středu cyklony a na něm navazujícím ohýbáním teplé fronty kolem středu cyklony;
(iv) uzavřením oblasti relativně teplejšího vzduchu v blízkosti středu cyklony chladnějším vzduchem z okolí, což vede ke vzniku teplé sekluze. Cyklony, které se vyvíjejí podle Shapirova–Keyserova modelu, mají zpravidla protáhlý tvar od západu k východu podél výrazné teplé fronty a mají tendenci se vyvíjet v místech s konfluentním prouděním, např. ve vstupní oblasti jet streamu.
česky: model cyklony Shapirův–Keyserův angl: Shapiro–Keyser cyclone model něm: Zyklonenmodell nach Shapiro-Keyser n  2015
shelf cloud
[šelf kloud] – oblak morfologicky patřící do zvláštnosti oblaků cauda, kam byl zařazen v roce 2017. Zpravidla se vyskytuje na čele postupující konvektivní bouře, resp. její gust fronty, výjimečně na čele studené fronty. Zviditelňuje rozhraní mezi studeným vzduchem vytékajícím z bouře a teplým vzduchem vtékajícím do bouře, podél něhož vytváří zpravidla zahnutý pás oblačnosti, často s klínovitým vzhledem na přední straně. Spodní základna shelf cloudu bývá značně turbulentní, zatímco svrchní část mívá zpravidla hladký, až laminární povrch. Při přechodu shelf cloudu často dochází k prudkému zhoršení počasí, nástupu srážek a zesílení větru i jeho nárazů. Na rozdíl od roll cloudu je shelf cloud propojený s oblačností mateřské bouře a může se vytvářet i ve více vrstvách nad sebou. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny.
česky: shelf cloud angl: shelf cloud něm: Böenwalze f, shelf cloud f  2014
Showalterov index
index stability definovaný podle vzorce
SI=T500-TL,
kde T500 je teplota vzduchu v hladině 500 hPa a TL je teplota částice vzduchu adiabaticky zdvižená z hladiny 850 hPa do hladiny 500 hPa nejprve po suché adiabatě do nasycení a dále po nasycené adiabatě. Kladná hodnota Showalterova indexu značí stabilní zvrstvení, záporné hodnoty instabilní. Index formuloval A. K. Showalter v roce 1963.
česky: index Showalterův angl: Showalter index rus: индекс Шоуолтера něm: Showalter-Index m  2014
schladzovací anemometer
třída anemometrů, založených za měření ochlazování vyhřátého materiálu prouděním vzduchu. Typicky je používán velmi tenký drát. Tento typ anemometru není příliš vhodný pro venkovní podmínky, protože ochlazovaný drát je poměrně křehký, jeho vlastnosti se mohou měnit v důsledku vlhkosti a znečištění a jeho použití vůbec nelze doporučit v případě vypadávání srážek. Používá se spíše pro laboratorní měření, kde je výhodou možná miniaturizace. Existují i alternativní přístroje založené na podobném principu, například na zchlazování silikonového disku.
česky: anemometr zchlazovací  2016
schladzovanie
syn. refrigerace – přenos tepelné energie z povrchu tělesa do ovzduší. V bioklimatologii se vyjadřuje jako množství tepla v mJ, které je odňato povrchu tělesa o velikosti 1 cm2 a o teplotě lidského těla, tj. 36,5 °C (97,9 °F) za 1 s vlivem atm. prostředí. Zchlazování se měří ve stínu katateploměry nebo frigorimetry a do značné míry vystihuje teplotu pocitovou teplotu prostředí. Podle L. Hilla je zchlazovací veličina H dána vztahem
H=(α+βv).( 36,5-T),
kde v je rychlost větru v m.s–1, T teplota vzduchu ve °C a α, β jsou konstanty. Podle K. Büttnera lze zchlazovací veličinu Z vypočítat podle vzorce
Z=(0,26+0,34v0,622).(36,5-T),
V technické meteorologii se pojmu zchlazování užívá v souvislosti se ztrátami tepla, např. z budov vlivem vnějších met. podmínek.
česky: zchlazování angl: cooling power, refrigeration rus: величина охлаждения, охлаждающая способность  1993-a1
Schmidtovo číslo
poměr mezi kinematickou vazkostí vzduchu a koeficientem molekulární difuze dané pasivní příměsi. Používá se např. v souvislosti se zajištěním podobnostních kritérií ve fyzikálním modelování difuze pasivních příměsí v atmosféře.
česky: číslo Schmidtovo angl: Schmidt number něm: Schmidt-Zahl f, Schmidt-Zahl f fr: nombre de Schmidt m  2014
sibírska anticyklóna
kontinentální anticyklona vytvářející se v zimních měsících nad stř. a sev. částí Eurasie. Střed sibiřské anticyklony leží v dlouhodobém průměru nad Mongolskem. V sibiřské anticykloně byl naměřen nejvyšší tlak vzduchu (na Zemi) redukovaný na hladinu moře. Sibiřská anticyklona netrvá po celou zimu, nýbrž se obnovuje v důsledku stabilizace postupujících anticyklon nad ochlazenou pevninu. Někdy zasahuje až do stř. Evropy, pokud její střed leží záp. od Uralu. Ze sibiřské anticyklony se někdy oddělují postupující anticyklony, které putují až nad Tichý oceán, kde způsobují regeneraci subtropické anticyklony. Sibiřské anticyklony patří k nejrozsáhlejším anticyklonám. Její vert. mohutnost je však malá, často nedosahuje ani výšky 2000 m, nad ní je výrazná inverze teploty vzduchu. Sibiřská anticyklona je sezonním akčním centrem atmosféry. Viz též anticyklona kvazistacionární, extrémy tlaku vzduchu.
česky: anticyklona sibiřská angl: Siberian anticyclone něm: sibirische Antizyklone f rus: сибирский антициклон fr: anticyclone de Sibérie m  1993-a2
sieť detekcie bleskov
česky: síť detekce blesků něm: Blitzmessnetz n  2014
sieť klimatologických staníc
systém klimatologických stanic na daném území. Klimatologické stanice se dělí podle rozsahu a zaměření činnosti na klimatologické stanice základní, doplňkové a srážkoměrné. V ČR tvoří síť klimatologických stanic kromě profesionálních stanic i další stanice, z nichž některé pozorují ve třech termínech denně, jiné pouze v ranním termínu, např. srážkoměrné. Do sítě klimatologických stanic patří i dlouhodobě měřící totalizátory; rovněž se využívají data ze stanic zřizovaných pro zvláštní účely podle potřeby uživatelů, někdy i na kratší (několikaletá) období.
česky: síť klimatologických stanic angl: climatological network rus: сеть климатических станций něm: klimatologisches Netz n, klimatologisches Messnetz n  1993-a3
sieť meteorologických staníc
systém meteorologických stanic rozložených podle odb. hledisek a požadavků praxe na určitém území.
česky: síť meteorologických stanic angl: meteorological network rus: метеорологическая сеть, сеть метеорологических станций něm: meteorologisches Stationsnetz n  1993-a3
sifónový tlakomer
česky: tlakoměr sifonový  1993-a1
sigma-systém
pravoúhlá soustava souřadnic, v níž osy x a y leží v hladině jednotkové hodnoty veličiny σ, která je definována vztahem:
σ=ppT pSpT
kde p je tlak vzduchu ve zvolené hladině, pS tlak vzduchu v úrovni zemského povrchu a pT tlak vzduchu na uvažované horní hranici atmosféry. Vert. osu označenou σ orientujeme ve směru největšího poklesu hodnot veličiny σ. Výhodou sigma-systému je snadné znázornění reliéfu zemského povrchu, neboť hladina σ = 1 je totožná se zemským povrchem. Z tohoto důvodu se sigma-systém často používá v numerické předpovědi počasí. Viz též z-systém, p-systém, theta-systém, soustava souřadnicová hybridní.
česky: sigma-systém, soustava souřadnicová σ angl: sigma system rus: сигма-система něm: Sigma-System n  1993-a3
sila barického gradientu
česky: síla barického gradientu něm: Druckgradientkraft f  1993-a1
sila tlakového gradientu
syn. síla barického gradientu – síla působící v tlakovém poli, v němž je nenulový tlakový gradient. Směřuje kolmo na izobarické plochy, na stranu s nižším atm. tlakem. Označíme-li sílu tlakového gradientu vztaženou k jednotce hmotnosti symbolem b, pak platí:
b=1ρp,
kde p značí tlak vzduchu a ρ hustotu vzduchu. Horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly jsou ve volné atmosféře nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími horiz. proudění vzduchu. Vert. složka síly tlakového gradientu1ρpz,
označovaná též jako vztlaková síla, která je číselně více než 1000krát větší než horiz. složka, je v atmosféře v přibližné rovnováze se silou zemské tíže. Viz též rovnice pohybová, rovnováha hydrostatická, vítr geostrofický.
česky: síla tlakového gradientu angl: baric gradient force, pressure force, pressure gradient force rus: градиентная сила, сила барического градиента, сила давления něm: Druckgradientkraft f  1993-a3
sila trenia
tečná síla působící proti směru pohybu. V atmosféře se jedná o tření proudícího vzduchu o zemský povrch (vnější tření) a o tření uvnitř vzduchu (vnitřní tření). Vnitřní tření vzniká buď vzájemným mech. působením molekul (vazké tření), nebo následkem turbulentního promíchávání a přenosu hybnosti (turbulentní tření). V reálné atmosféře lze zpravidla účinky vazkého tření ve srovnání s turbulentním třením zanedbat. Sílu tření vztaženou k jednotce plochy nazýváme tečným napětím, v případě turbulentního tření mluvíme o Reynoldsově napětí.
česky: síla tření angl: friction force rus: сила трения něm: Reibungskraft f  1993-a1
sila vetra
setrvačná síla projevující se dyn. účinky proudícího vzduchu na překážky. Tyto účinky tvoří základ Beaufortovy stupnice větru. První přístroj k měření síly větru zkonstruoval angl. fyzik R. Hooke v r. 1667. Viz též měření větru, tlak větru.
česky: síla větru angl: wind force rus: сила ветра něm: Windstärke f  1993-a1
sila vztlaková
v dynamické meteorologii  označení pro vertikálně orientovanou sílu, která působí na vzduchovou částici proti směru síly zemské tíže. Za předpokladu hydrostatické rovnováhy je tato síla dána Archimédovým zákonem a je totožná s vertikální složkou síly tlakového gradientu. V tomto případě se obvykle používá přesnější označení hydrostatická (aerostatická) vztlaková síla. Viz též vztlak.
česky: síla vztlaková angl: buoyant force něm: Auftriebskraft f  2019
sila zemskej tiaže
syn. síla tíhová – výslednice gravitační síly v gravitačním poli Země a odstředivé síly vzniklé následkem rotace Země kolem zemské osy. Směr síly zemské tíže tak není, kromě pólů a rovníku, totožný se směrem gravitační síly. Síla zemské tíže směřuje kolmo k ideální mořské hladině odpovídající teoretickému tvaru geoidu. Velikost síly zemské tíže nepatrně roste s rostoucí zeměp. šířkou a v dané zeměp. šířce nepatrně klesá s rostoucí nadmořskou výškou, což ovlivňuje velikost tíhového zrychlení. Viz též rovnice pohybová, vztlak.
česky: síla zemské tíže angl: gravity force rus: сила земной тяжести něm: Schwerkraft f  1993-a3
silná víchrica
vítr o prům. rychlosti 24,5 až 28,4 m.s–1 nebo 89 až 102 km.h–1. Odpovídá desátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vichřice silná angl: storm rus: сильный шторм  1993-a3
silný hurikán
česky: hurikán silný rus: интенсивный ураган něm: schwerer Hurrikan m  2014
silný vietor
vítr o prům. rychlosti 10,8 až 13,8 m.s–1 nebo 39 až 49 km.h–1. Odpovídá šestému stupni Beaufortovy stupnice větru. Ve výkazech met. pozorování je jako silný vítr uváděn vítr o prům. rychlosti větru 10,8 až 17,1 m.s–1. V době, kdy stanice nebyly vybaveny větroměrnými přístroji, byl jako silný vítr uváděn vítr odpovídající 6. až 7. stupni Beaufortovy stupnice.
česky: vítr silný angl: strong breeze rus: сильный ветер  1993-a3
silur
třetí geol. perioda paleozoika (prvohor) mezi ordovikem a devonem, zahrnující období před 444 – 419 mil. roků. Koncentrace kyslíku v atmosféře Země dosáhla několika procent, takže ozonová vrstva již byla natolik mocná, aby umožnila rostlinám kolonizovat souš.
česky: silur angl: Silurian něm: Silur n  2018
silvagenitus
označení jednoho ze zvláštních oblaků zavedené mezinárodní morfologickou klasifikací z roku 2017. Označení zvláštního oblaku silvagenitus se vztahuje na oblaky, které se vyvíjejí lokálně nad lesním porostem jako výsledek zvýšení vlhkosti vzduchu v důsledku evapotranspirace z lesního porostu. Označují se názvem vhodného druhu, popř. tvaru, odrůdy a zvláštnosti, následovaného označením silvagenitus, např. stratus silvagenitus.
česky: silvagenitus angl: silvagenitus něm: silvagenitus  2018
silvioklimatológia
česky: silvioklimatologie něm: Forstklimatologie f  1993-a1
silviometeorológia
česky: silviometeorologie něm: Forstmeteorologie f  1993-a1
singularita
v původním významu podle A. Schmausse (1928) odchylka od hladké (idealizované) křivky dlouhodobého ročního chodu meteorologického prvku, zvláště teploty vzduchu a množství srážek; tato odchylka má být patrná ještě při uvažování průměrů za 100 let. V tomto smyslu se tedy jedná o jev přesně vázaný na určité kalendářní období. V širším smyslu nazýváme singularitou poměrně pravidelnou odchylku od ročního chodu počasí, podmíněnou zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku a v některé geogr. oblasti (tedy syn. pro meteorologickou pravidelnost).
Ve stř. Evropě je nejvýraznější singularitou medardovské počasí, popř. ovčí chladna, o něco méně výraznou pak babí léto. Tzv.. ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v roč. průběhu počasí, se na křivkách prům. roč. chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují vzhledem k značně nepravidelnému nástupu v jednotlivých rocích. Tradovaná existence vánoční oblevy. bývá v novějších pracích zpochybňována. Některé singularity jsou zachyceny v povětrnostních pranostikách.
 
česky: singularita angl: singularity rus: особенность něm: Singularität f  1993-a3
situácia Vb
[pět b] – povětrnostní situace charakterizovaná teplotně asymetrickou cyklonou, jejíž střed se přesouvá ze severní Itálie a Jaderského moře k severovýchodu po dráze cyklon Vb podle van Bebbera (1891). V ojedinělých případech se směr postupu cyklony mění na s. až sz., čímž se cyklona stává cyklonou retrográdní. Na frontálním rozhraní spojeném s touto cyklonou, které často probíhá nad územím ČR a vyznačuje se výrazným vertikálním střihem větru, mohou vypadávat dlouhotrvající intenzivní srážky zasahující území až několika desítek tisíc km2. Většina rekordních denních úhrnů srážek teplého pololetí byla zejména v horských a podhorských oblastech ČR pozorována v týlu cyklony při situaci Vb, viz extrémy atmosférických srážek. Tato situace vyvolává často velké povodně, např. v letech 1997 a 2002. Viz též cyklona janovská.
česky: situace Vb angl: situation Vb něm: Wetterlage Vb f, Vb-Wetterlage f  1993-a2
sivý mráz
nevh. označení pro jíní.
  1993-a1
sivý mráz
lid. název pro jíní, hovorově označované též šedý mráz.
česky: šedivák  1993-a1
Sixov teplomer
teploměr zkonstruovaný J. Sixem pro měření jak maximální, tak i minimální teploty vzduchu ve zvoleném časovém intervalu, obvykle 24 hodin. Teploměr je plněný dvěma kapalinami, lihem a rtutí. Má dvě stupnice, které obě ukazují aktuální teplotu. Extrémní teploty udávají dvě skleněné tyčinky se zatavenými drátky (indexy), které se pohybují v ramenech trubice ve tvaru písmene U, ve spodní části vyplněné rtutí. V důsledku změny objemu teploměrné kapaliny se mění poloha obou menisků rtuti, a tím i poloha indexů. Nastavení přístroje k měření se provádí pomocí magnetu, kterým se stahují indexy na hladinu rtuti. Sloužil původně jako staniční přístroj pro měření denních extrémů teploty vzduchu a byl umísťován v meteorologické budce. V současné době se pro svou menší přesnost na met. stanicích již nepoužívá.
česky: teploměr Sixův angl: Six thermometer rus: термометр Сикса  1993-a3
skagerrakská cyklóna
cyklona, vznikající v důsledku orografické cyklogeneze v závětří Skandinávského pohoří při sz. proudění.
česky: cyklona skagerrakská angl: Skagerrak cyclone něm: Skagerrak-Zyklone f rus: скагерракский циклон fr: dépression de Skagerrak f  1993-a3
skaterometer
aktivní družicový radiometr, zaměřený na získávání informací o fyzikálních charakteristikách hladin moří a oceánů (především výška a orientace vln), a meteorologických podmínkách (směr a rychlost proudění) bezprostředně nad hladinou. Viz též altimetr.
česky: skaterometr angl: scatterometer něm: Scatterometer n  1993-a3
sklenený teplomer
kapalinový teploměr, z jehož skleněné nádobky je teploměrná kapalina při vzrůstu teploty vytlačována do skleněné trubičky kapilárního průřezu, pevně spojené se stupnicí. V meteorologii se používal jako teploměr staniční, maximální, minimální, půdní, Sixův, „ataché", jako hypsometr, katateploměr a teploměr aspiračního psychrometru.
česky: teploměr skleněný angl: liquid-in-glass thermometer rus: жидкостный термометр  1993-a3
skleníková klíma
fyz. podmínky uvnitř skleníku, které se vyznačují vysokou teplotou vzduchu vyvolanou zvláště skleníkovým efektem, vytápěním a omezením ztrát tepla do okolního vzduchu. Zvýšené vlhkosti vzduchu je dosahováno častým zavlažováním. V přeneseném významu se termínem skleníkové klima někdy označuje klima vlhkých tropů vzhledem k tamní vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu.
česky: klima skleníkové angl: glasshouse climate rus: климат теплицы něm: Treibhausklima n  1993-b2
skleníkové plyny
syn. plyny radiačně aktivní – plyny v atmosféře, které vykazují významnou absorpci dlouhovlnného záření, a tak se uplatňují při skleníkovém efektu. Jedná se především o plyny s heteronukleární tří- a víceatomovou strukturou molekuly s lomenou vazbou, která umožňuje velký počet vibračních stavů s odpovídajícími absorpčními frekvencemi v oblasti infračerveného záření. Významnými skleníkovými plyny jsou především vodní pára (na skleníkovém efektu se podílí asi 60 %), oxid uhličitý (přibližně 26 %), dále metan, oxid dusný, ozon (8 %) a další složitější, především antropogenní plyny jako např. freony a další druhy halogenovaných uhlovodíků .
česky: plyny skleníkové angl: greenhouse gases něm: Treibhausgase n/pl  2015
skleníkový efekt
oteplení nižších vrstev atmosféry v důsledku selektivní absorpce záření, konkrétně schopnosti atmosféry propouštět většinu slunečního krátkovlnného záření k zemskému povrchu a pohlcovat dlouhovlnné záření zemského povrchu. Dlouhovlnné záření v atmosféře pohlcují tzv. skleníkové plyny, především vodní pára (asi z 60 %), oxid uhličitý (přibližně 26 %), dále metan, oxid dusný a další plyny (ozon, freony…). Tím se atmosféra ohřívá a předává zpětným zářením energii k zemskému povrchu, což vede ke zmenšování efektivního vyzařování zemského povrchu, a tedy snížení jeho radiačního ochlazování. Analogické poměry jsou ve sklenících a pařeništích, kde tomu ale není primárně v důsledku selektivní propustnosti skla pro krátkovlnné a dlouhovlnné záření, ale spíše z důvodu izolovaného prostoru, který brání mechanické ventilaci tepla. Viz též klima skleníkové, mitigace.
česky: efekt skleníkový angl: greenhouse effect rus: парниковый эффект něm: Treibhauseffekt m, Glashauseffekt m fr: effet de serre m  1993-a3
skleníkový jav
česky: jev skleníkový angl: greenhouse effect něm: Treibhauseffekt m 
sklon atmosférického frontu
úhel, který svírá frontální plocha s horiz. rovinou vedenou ve zvolené výšce. Ve volné atmosféře je tangens sklonu atmosférické fronty řádově roven 1/300 až 1/100, v extrémních případech dosahuje hodnot až 1/50. Sklon stacionární fronty se určuje podle Margulesovy rovnice. Viz též profil atmosférické fronty.
česky: sklon atmosférické fronty angl: slope of a front rus: наклон фронта něm: Neigung der Frontfläche f  1993-a3
sklon izobarickej plochy
úhel mezi izobarickou plochou a vodorovnou rovinou. Je obvykle udáván tangentou tohoto úhlu:
tgβ=λgvg,
kde λ je Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlení a vg rychlost geostrofického větru. V reálných atm. podmínkách je tato tangenta řádově rovná 10–5 až 10–4, což odpovídá jednotkám až desítkám úhlových vteřin.
česky: sklon izobarické plochy angl: slope of isobaric surface rus: наклон изобарической поверхности něm: Neigung der Isobarenfläche f  1993-a1
skrátená správa o prízemných meteorologických pozorovaniach
zpráva o přízemních meteorologických pozorováníchpozemní stanice, používaná v letectví do roku 1968.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních zkrácená (AERO) angl: AERO rus: АЭРО  1993-a3
skrátená správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice
do roku 1991 interně používané označení pro zprávu SYNOP z termínů 01, 02, 04, 05, 07, 08, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22, a 23 UTC.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice zkrácená (SYRED) rus: СИРЕД  1993-a3
skupenské teplo
česky: teplo skupenské angl: latent heat  1993-a1
skupina kódu
část alfanumerického meteorologického kódu. Je to skupina znaků, v tradičních alfanumerických kódech obvykle pětimístná. Skupiny kódu jsou od sebe oddělené jednou nebo více mezerami. Viz též tvar kódu.
česky: skupina kódu angl: code group rus: группа кода něm: Schlüsselgruppe f  1993-a3
Skupina pro pozorovanie Zeme (GEO)
GEO koordinuje aktivity směřující k vybudování jednotného systému pro pozorování Země, tzv. Systému systémů pozorování Země (GEOSS – Global Earth Observation System of Systems), s cílem odstranění dosavadní roztříštěnosti a duplicit. Měření a pozorování Země slouží různým účelům a je využíváno řadou institucí, které provozují mnoho na sobě nezávislých a nekoordinovaných systémů. Jednotlivé země by měly postupně sladit své národní zájmy a cíle s aktivitami GEOSS tak, aby finanční zdroje nutné pro provoz měřicích a pozorovacích systémů byly využívány cíleně tam, kde základní datové zdroje vznikají. ČR je členem od 6. března 2007.
česky: Skupina pro pozorování Země (GEO) angl: Group on Earth Observations (GEO)  2014
skutočné počasie
soubor údajů o skutečném stavu ovzduší, vztahující se k určitému místu a času. Skutečné počasí zpravidla popisujeme údaji o teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu, o směru a rychlosti větru, o stavu počasí (déšť, sněžení, bouřka, mlha apod.), o oblačnosti, dohlednosti, popř. dalšími charakteristikami. V letecké meteorologii se pro počasí skutečné používá i termín počasí aktuální nebo aktuál.
česky: počasí skutečné angl: current weather rus: настоящая погода, текущая погода něm: tatsächliches Wetter n  1993-a2
skutočný výpar
množství vody, které se za daných meteorologických podmínek vypaří do atmosféry ze zemského povrchu o skutečné vlhkosti (skutečná evaporace), popř. i z těl rostlin disponujících dostupnou vodou (skutečná transpirace) nebo z obojího (aktuální evapotranspirace). Případný nedostatek vody k vypařování způsobuje, že skutečný výpar je většinou menší než potenciální výpar. To platí především pro povrch půdy v létě v odpoledních hodinách, naopak v zimě a nad velkými vodními plochami celoročně mají oba druhy výparu podobné hodnoty. Skutečný výpar je obtížně měřitelný, a většinou se jen odvozuje pro jednotlivá povodí na základě hydrologické bilance.
česky: výpar skutečný angl: actual evaporation, effective evaporation rus: действительное испарение  1993-a3
Sky Condition Algorithm
část softwarové výbavy ceilometrů, která používá časovou sérii měření ceilometru k výpočtu pokrytí oblohy oblaky a výšky vrstev oblaků. Informace o stavu oblohy jsou pravidelně aktualizovány v minutových intervalech, přičemž se vychází z dat naměřených v průběhu posledních 30 minut. Algoritmus podává informace až o čtyřech vrstvách oblaků. Odrazy z jednotlivých měření jsou podle jejich výšky přiřazeny k jednotlivým vrstvám, podle počtu odrazů v určitých výškách je odhadnuto množství oblačnosti v dané vrstvě. Přímý překlad do češtiny se nepoužívá.
česky: Sky Condition Algorithm angl: Sky Condition Algorithm  2016
slabnutie anticyklóny
stádium vývoje anticyklony, v němž slábne anticyklonální cirkulace a subsidence a které se na synoptické mapě projevuje poklesem atmosférického tlaku nebo geopotenciálu ve středu anticyklony. Ve stadiu zeslabování bývá anticyklona obvykle vysokou a kvazistacionární anticyklonou.Viz též anticyklolýza, rozpad anticyklony.
česky: slábnutí anticyklony angl: anticyclolysis rus: размывание антициклона něm: Auflösung der Antizyklone f  1993-a3
slabý vietor
vítr o prům. rychlosti 1,6 až 3,3 m.s–1 nebo 6 až 11 km.h–1. Odpovídá druhému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr slabý angl: light breeze rus: легкий ветер  1993-a3
slepá predpoveď počasia
česky: předpověď počasí slepá něm: Blindlingsvorhersage f  1993-a1
slnečná aktivita
soubor jevů, které probíhají ve sluneční atmosféře s periodickou intenzitou. Jsou to granule, supergranule, spikule, fakule a sluneční skvrny ve fotosféře, erupce v chromosféře, sluneční protuberance a erupce v koróně. Nejsnáze pozorovatelné jsou sluneční skvrny ve fotosféře. Pro interakci s ostatními tělesy sluneční soustavy a s meziplanetárním plazmatem jsou důležité zejména protonové erupce ve chromosféře. Sluneční aktivita se mění přibližně v jedenáctiletých i delších cyklech a ovlivňuje řadu procesů ve vysokých vrstvách zemské atmosféry, jako je atmosférická ionizace, vznik polární záře, magnetických bouří, apod. Tyto procesy zároveň druhotně ovlivňují nižší vrstvy zemské atmosféry a mohou tak působit i na počasí a živé organizmy na Zemi. Mohou také výrazně ovlivnit funkčnost kosmických a pozemských technologických zařízení (např. družice, radiokomunikační zařízení, trafostanice, plynovody, apod.) Viz též číslo Wolfovo, erupce chromosférická.
česky: aktivita sluneční angl: solar activity rus: солнечная активность něm: Sonnenaktivität f, Sonnenaktivität f fr: activité solaire f  1993-b3
slnečná činnosť
česky: činnost sluneční angl: solar activity něm: Sonnenaktivität f rus: солнечная активность fr: activité solaire f  1993-a3
slnečná konštanta
česky: konstanta sluneční angl: solar constant rus: солнечная постоянная  1993-a1
slnečný stĺp
česky: sloup sluneční angl: sun pillar rus: солнечный столб něm: Sonnensäule f  1993-a1
slnečný svit
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu.
česky: svit sluneční angl: sunshine rus: солнечное сияние něm: Sonnenschein m  1993-a1
slnečný vietor
spojitý výron plazmy ze sluneční koróny do okolního prostoru. Typická rychlost slunečního větru dosahuje hodnot přibližně od 300 do 750 km.s–1, přičemž sluneční plazma proniká do vzdáleností převyšujících padesátinásobek vzdálenosti Země od Slunce. Sluneční vítr je jednou z forem korpuskulárních toků. Ovlivňuje fyz. procesy v zemské magnetosféře a v horní atmosféře (polární záře, magnetické pole Země atd.). Viz též činnost sluneční.
česky: vítr sluneční angl: solar wind rus: солнечный ветер  1993-a3
slnkomer
syn. heliograf – přístroj zaznamenávající trvání slunečního svitu. Nejrozšířenějším typem slunoměru byl v minulosti Campbellův-Stokesův slunoměr tvořený skleněnou koulí, v jejímž ohnisku je umístěn papírový registrační pásek dělený po hodinách a propalovaný slunečními paprsky. S postupnou automatizací meteorologických měření jsou stále častěji používány různé typy elektronických slunoměrů, které fungují většinou na principu stínění fotoelektrických diod nebo termoelektrických článků.
česky: slunoměr angl: sunshine recorder, heliograph rus: гелиограф něm: Sonnenscheinautograph m  1993-a3
sloha
čes. překlad termínu stratus.
česky: sloha něm: Schichtwolke f  1993-a1
slohová kopa
čes. překlad termínu stratocumulus.
česky: kupa slohová rus: слоисто-кучевое облако  1993-a1
Slovenská bioklimatologická spoločnosť pri SAV
vědecká společnost při SAV, sdružující zájemce o bioklimatologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace bioklimatologie. SBkS vznikla v listopadu 1968 vyčleněním z Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV v souladu se zákonem o čs. federaci. Jejím prvním předsedou byl prof. MUDr. Juraj Hensel.
česky: Slovenská bioklimatologická spoločnosť při SAV (SBkS) angl: Slovak Bioclimatological Society of the Slovak Academy of Sciences něm: Slowakische bioklimatologische Gesellschaft bei der Slowakischen Akademie der Wissenschaften f  1993-a3
Slovenská meteorologická spoločnosť pri SAV
vědecká společnost, sdružující zájemce o meteorologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. SMS vznikla v roce 1960 jako součást Československé meteorologické společnosti při ČSAV, jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc., člen korespondent ČSAV a SAV. Náplní SMS je podobně jako u ČMeS vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti i akce s mezin. účastí. Je organizačně členěna do tří poboček (Bratislava, Banská Bystrica, Košice), sídlo je na SHMÚ.
česky: Slovenská meteorologická spoločnosť při SAV (SMS) angl: Slovak Meteorological Society of the Slovak Academy of Sciences něm: Slowakische meteorologische Gesellschaft bei der Slowakischen Akademie der Wissenschaften f  1993-a3
Slovenský hydrometeorologický ústav
specializovaná organizace Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky, vykonávající hydrologickou a meteorologickou službu na národní i mezinárodní úrovni; řídí se především zákonem 201/2009 Sb. o státní hydrologické službě a meteorologické službě. Monitoruje množství a jakost ovzduší a vod na území SR, archivuje, kontroluje, hodnotí a interpretuje data a informace o stavu a režimu atmosféry a hydrosféry, vytváří předpovědi a výstrahy. Provozuje Státní meteorologickou síť a Státní hydrologickou síť, síť na měření dávkového příkonu gama záření, dále provozuje meteorologické radary a sondážní aerologická měření ve vyšších vrstvách atmosféry. Poskytuje informace o počasí, klimatu a hydrologické situaci, vodních zdrojích a radioaktivitě životního prostředí. Vytváří a distribuuje předpovědi a výstrahy na nebezpečné hydrometeorologické situace, smog, ozon a radioaktivním zamoření pro vládu SR, státní správu a samosprávu, krizové řízení, veřejnost a další uživatele. Sleduje vývoj klimatického systému, koordinuje národní programy monitorování ovzduší a vod, poskytuje informace pro civilní letectví a Armádu SR. SHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích: Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
SHMÚ je pověřen výkonem funkce Regionálního instrumentálního centra WMO (ROC), dočasně provozuje regionální kancelář Mezinárodního centra pro hodnocení vod (IWAC) a zabezpečuje činnost regionální kanceláře Globálního partnerství v oblasti vod (GWP). Viz též meteorologie v ČR.
česky: Slovenský hydrometeorologický ústav (SHMÚ) angl: Slovak Hydrometeorological Institute něm: Slowakisches hydrometeorologisches Institut n  1993-a3
smer vetra
směr, odkud vane vítr, v met. praxi směr opačný ke směru horiz. složky vektoru větru. Na met. stanicích se určuje jako průměrný směr větru za posledních 10 minut před termínem pozorování; nastane-li během tohoto intervalu náhlá změna směru větru, směr větru se určuje jako průměrný směr větru za zkrácené období od této změny do termínu pozorování. Při bezvětří se směr větru uvádí jako 0 stupňů. Směr větru se může také udávat pomocí angl. zkratek. Např. vých. vítr je vyjádřen ve stupních 90 (E), již. vítr 180 (S), záp. vítr 270 (W) a sev. vítr 360 (N). Směr větru měřený na stanicích do 1° od Severního pólu nebo do 1° od Jižního pólu se udává takovým způsobem, že azimutální kruh je nastaven tak, aby se jeho nula shodovala s nultým poledníkem, tj. směr větru 360° je rovnoběžný s nultým poledníkem. Viz též vítr proměnlivý, růžice větrná.
česky: směr větru angl: wind direction rus: направление ветра něm: Windrichtung f  1993-a3
smog
v současnosti obecně užívané označení pro různé druhy silného znečištění ovzduší nad rozsáhlejším územím, hlavně nad velkoměsty. Různé druhy smogu jsou tvořeny složitým komplexem látek, z nichž některé se v ovzduší účastní chem. reakcí, takže složení smogu není konstantní. V původním smyslu byla termínem smog označována směs kouře a mlhy (z angl. smoke – kouř, fog – mlha), vytvářející redukční smog, též označovaný jako londýnský nebo zimní. Druhým hlavním typem smogu je oxidační smog, nazývaný také fotochemický, losangeleský, kalifornský či letní. Viz též Smogový varovný a regulační systém.
česky: smog angl: smog rus: смог něm: Smog m  1993-a3
smogový výstražný regulačný systém
vydávání informací o výskytu mimořádně vysokých imisí škodlivin v určité oblasti, které se provádí na základě pravidel uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Infomace jsou podkladem pro pasivní nebo aktivní nouzová opatření, jakými jsou např. zdravotní doporučení skupinám citlivých osob, regulace emisí, nebo zvýšení teploty exhalací, a tím i vznosu kouřové vlečky. Od roku 2018 se pro distribuci zpráv o vyhlášení smogové situace, varování nebo regulace v rámci SVRS též používá všeobecný výstražný protokol (CAP). Viz též smog.
česky: Smogový varovný a regulační systém (SVRS) rus: Всемирная система зональных прогнозов - ВСЗП něm: Smogwarnsystem n  2014
smršť
hovorové označení pro prudké a krátkodobé zesílení větru provázené ničivými účinky. Někdy se nesprávně zaměňuje za trombu.
česky: smršť rus: смерч něm: Windhose f  1993-a1
sneh
jeden z hydrometeorů pevného skupenství vypadávající z oblaků a skládající se z ledových krystalků, z nichž je většina obvykle hvězdicovitě rozvětvena. Vypadává-li při teplotách vzduchu vyšších než 0 °C, mívá charakter mokrého sněhu nebo deště se sněhem. Sníh po dopadu na zem s teplotou pod 0 °C vytváří sněhovou pokrývku. Vypadávání sněhu se označuje též termínem sněžení. Viz též tvar ledových krystalků, akumulace sněhu, čára sněžná, chionosféra, bouře sněhová, sníh zvířený.
česky: sníh angl: snow rus: снег něm: Schnee m  1993-a3
snehomer
přístroj na měření vodní hodnoty sněhové pokrývky a výšky celkové sněhové pokrývky. Používají se tyto základní metody měření:
1. Vodní hodnota sněhové pokrývky:
a) Vzorek sněhu se váží – používá se tzv. sněhoměr váhový, což je základní přístroj používaný v ČR na profesionálních stanicích, popř. na vybraných klimatologických stanicích, nebo polštář sněhový.
b) Odebraný vzorek se nechá roztát a změří se stejně jako kapalné srážky. V ČR se běžně používala nádoba srážkoměru a k ní příslušná skleněná odměrka.
2. Výška celkové sněhové pokrývky:
a) Používá se sněhoměrná tyč nebo lať.
b) Měření automatickými sněhoměry, v nichž se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku (ultrasonická čidla, radioaktivní sněhoměry (gama zářiče), laserové senzory).
česky: sněhoměr angl: snow gauge, snow sampler, snow tube rus: снегомер, снегоотборник něm: Schneemesser m  1993-b3
snehomerná doštička
dřevěná deska o rozměrech 30 × 30 cm, která slouží k určování výšky nového sněhu, což je výška sněhové vrstvy, která se na sněhoměrném prkénku vytvořila od posledního pozorovacího termínu. Výška nového sněhu se měří v místě pokud možno nerušeném větrem. Od sněhu očištěné prkénko se položí na sněhovou vrstvu a lehce zatlačí tak, aby jeho horní plocha byla ve stejné úrovni se sněhovou pokrývkou. Neleží-li na stanici souvislá sněhová pokrývka, klade se prkénko přímo na půdu. Místo, kde je prkénko položeno, je vhodné označit hůlkou. Viz též měření sněhové pokrývky.
česky: prkénko sněhoměrné angl: snow board něm: Schneebrett n  1993-a3
snehomerná tyč
syn. tyč sněhoměrná – lať s centimetrovým dělením na měření celkové výšky sněhové pokrývky. Zapouští se svisle do země na místě, kde se netvoří závěje, na celé zimní období tak, aby nula měřítka byla v úrovni terénu. Čtení na sněhoměrné lati se provádí v klimatologických termínech, na synoptických stanicích v termínech 06:00 UTC a 18:00 UTC. Viz též měření sněhové pokrývky.
česky: lať sněhoměrná angl: snow stake rus: снегомерная рейка něm: Schneepegel m  1993-a3
snehomerná tyč
česky: tyč sněhoměrná  1993-a1
snehová búrka
intenzivní sněžení nebo vysoko zvířený sníh, zpravidla způsobující značné akumulace sněhu. Nejzhoubnější účinky mají sněhové bouře na sv. USA, kde jsou jejich příčinou hluboké cyklony postupující přes již. části Nové Anglie. Za 1 až 2 dny může při sněhové bouři napadnout přes 1 m sněhu a závěje mohou dosahovat 10 až 12 m. Dochází ke ztrátám na životech a k hospodářským škodám, především v důsledku ochromení dopravy. Ze Sev. Ameriky pochází označení sněhové bouře spojené s vysokou rychlostí větru jako blizard, dalšími regionálními názvy jsou (bílý) buran, purga nebo burga.
česky: bouře sněhová angl: snowstorm něm: Blizzard m, Purga m, Schneesturm m rus: снежная буря, снежный буран fr: blizzard m, tempête de neige f  1993-a3
snehová inverzia teploty vzduchu
přízemní inverze teploty vzduchu, jež vzniká zpravidla při advekci relativně teplého vzduchu nad zemský povrch s tající sněhovou pokrývkou v důsledku spotřeby tepla na tání sněhu. Je typickým příkladem přízemní advekční inverze teploty vzduchu.
česky: inverze teploty vzduchu sněhová angl: snow inversion rus: снежная инверсия něm: Schneeinversion f  1993-a3
snehová klíma
Köppenově klasifikaci klimatu nejchladnější klimatické pásmo, označené písmenem E. Prům. měs. teplota vzduchu v nejteplejším měsíci nedosahuje 10 °C, což brání vývoji lesa. Typickým znakem je permafrost. Sněhové klima se dělí do dvou klimatických typů: klima tundry (ET) a klima trvalého mrazu (EF). V Alisovově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá arktické klima a antarktické klima. Viz též klima nivální.
česky: klima sněhové angl: snow climate rus: снежный климат něm: Schneeklima n  1993-b3
snehová krupica
název pro sněhová zrna, který byl používán před vydáním Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965. Někdy se ve stejném významu používal i termín krupice.
česky: krupice sněhová rus: снежные зерна něm: Schneegriesel m  1993-a1
snehová lavína
rychlý sesuv sněhu a ledu o minimálním objemu 100 m3 po dráze delší než 50 m. Menší sesuvy označujeme jako sněhové splazy. Dochází k němu za určitých met. a topografických podmínek. Z met. podmínek patří mezi nejdůležitější intenzita a trvání sněžení, teplota vzduchu a větrné poměry, k topografickým podmínkám sklon a expozice svahu. Uvedené podmínky určují stabilitu sněhového profilu, tedy rozložení vrstev sněhové pokrývky, jejich strukturu a mech. a fyz. vlastnosti, důležité pro zachování rovnovážného stavu. Narušení rovnováhy vyvolává pohyb sněhových vrstev, které se vzájemně liší morfologicky a geneticky. Laviny dělíme podle tvaru dráhy na plošné a žlabové; podle formy odtrhu na laviny s čárovým odtrhem (deskové) a laviny s bodovým odtrhem; podle skluzného horizontu na povrchové a základové; podle vlhkosti sněhu v pásmu odtrhu na laviny ze suchého sněhu či laviny z mokrého sněhu; podle příčin vzniku na laviny samovolné a uměle vyvolané. K ochraně proti sněhovým lavinám se v současnosti stavějí na lavinových svazích lavinové zábrany v podobě zátarasů z betonu a oceli (pasivní ochrana). V případě, že lavina ohrožuje silnice, obydlí, turistické trasy či například sjezdovky, připraví specialisté řízený odstřel (aktivní ochrana). Při vstupu do lavinových katastrů se doporučuje základní lavinové vybavení (lavinový vyhledávač, sonda a lopata). Stupně lavinového nebezpečí (1. až 5.) vyhlašuje v ČR Horská služba na základě analýzy sněhového profilu. Lavinové katastry v ČR jsou v Krkonoších a Jeseníkách. Viz též vítr lavinový.
česky: lavina sněhová angl: snow avalanche, snow slide rus: снежная лавина něm: Schneelawine f  1993-a3
snehová pokrývka
vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek. Tento termín se vztahuje jak na celkovou sněhovou pokrývku, tak na nový sníh. Viz též měření sněhové pokrývky, hodnota sněhové pokrývky vodní, den se sněhovou pokrývkou.
česky: pokrývka sněhová angl: snow cover rus: снежный покров něm: Schneedecke f  1993-a3
snehové krúpky
tuhé srážky složené z bílých neprůsvitných kuželovitých nebo kulatých ledových částic, jejichž průměr je 2 až 5 mm. Při dopadu na tvrdý povrch odskakují a často se tříští. Většinou se vyskytují v přeháňkách spolu se sněhovými vločkami nebo dešťovými kapkami při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C. Patří mezi hydrometeory.
česky: krupky sněhové angl: snow pellets rus: снежная крупа něm: Reifgraupeln f  1993-a2
snehové kryštáliky
v met. nevhodné označení pro ledové krystalky různých tvarů a velikostí, které se vyskytují jednotlivě nebo po agregaci ve shlucích - sněhových vločkách. Jsou srážkovými elementy při sněžení. Viz též tvar ledových krystalků.
česky: krystalky sněhové angl: snow crystals rus: снежные кристаллы něm: Schneekristalle m/pl  1993-a3
snehové vločky
v meteorologii shluky ledových krystalků, které mají různé tvary a velikosti. Většina sněhových vloček vzniká agregací ledových dendritů a je významná zejména při teplotách nad –5 °C. Sněhové vločky se vyskytují za sněžení u zemského povrchu i v oblacích, zejména ve vrstevnatých oblacích druhu nimbostratus. Termín sněhová vločka se někdy nesprávně používá i pro jednotlivé hvězdicovité či dendritické krystaly. Viz též tvary ledových krystalků.
česky: vločky sněhové angl: snowflakes rus: снежные хлопья  1993-a3
snehové zrná
jeden z hydrometeorů. Je to srážka složená z velmi malých bílých a neprůhledných zrnek ledu, která jsou obvykle zploštělá nebo podlouhlá a mají průměr menší než 1 mm. Při dopadu na tvrdou půdu neodskakují ani se netříští. Obyčejně padají ve velmi malých množstvích, nejčastěji z oblaků druhu stratus nebo z mlhy, nikdy však v přeháňce. Před vydáním Mezinárodního atlasu oblaků se tento druh srážek nazýval „krupice“.
česky: zrna sněhová angl: snow grains rus: снежные зерна  1993-a2
snehový jazyk
akumulace sněhu menšího rozsahu v závětří terénní nebo jiné překážky, vytvořená zvířeným sněhem. Tvoří se při sypkém nebo prachovém sněhu a rychlosti větru nad cca 7 m.s–1. Pokud výška akumulace dosáhne cca 25 cm a šířka alespoň 2 m, označujeme ji jako sněhovou závěj. Viz též návěj sněhová.
česky: jazyk sněhový angl: snowdrift rus: занос  2014
snehový návej
akumulace sněhu vytvořená zvířeným sněhem na návětří terénní nebo jiné překážky. Viz též jazyk sněhový, závěj sněhová.
česky: návěj sněhová angl: snow-drift rus: сугроб něm: Schneeverwehung f, Schneewehe f  1993-a2
snehový poprašok
1. celková sněhová pokrývka o výšce méně než 0,5 cm, pokrývá-li alespoň polovinu plochy reprezentativního okolí stanice;
2. nový sníh o výšce méně než 0,5 cm. Sněhový poprašek vzniká za slabých sněhových přeháněk a bývá často vlivem větru plošně nesourodý.
česky: poprašek sněhový něm: dünne Schneeschicht f  1993-a3
snehový vankúš
automatické sněhoměrné zařízení, které umožňuje v reálném čase měřit a zaznamenávat vodní hodnotu sněhové pokrývky a výšku celkové sněhové pokrývky. Hmotnost sněhové pokrývky na měřicím zařízení je ekvivalentem množství vody obsažené ve sněhové pokrývce. Ke zjištění hmotnosti sněhové pokrývky jsou využívány dva základní principy. Prvním z nich je měření hydrostatického tlaku uvnitř vaku naplněného nemrznoucí směsí, na němž leží sněhová pokrývka. Druhým je vážení sněhové pokrývky ležící na desce pomocí tenzometrických vah. Výška sněhové pokrývky je měřena nad plochou sněhového polštáře. K získání hodnoty výšky sněhové pokrývky jsou využívána ultrazvuková a laserová čidla. Měřicí plocha, jejíž velikost je 2 až 16 m2, může mít tvar kruhu, čtverce, obdélníku či šestihranu. Sněhový polštář je obvykle doplněn měřením dalších meteorologických prvků (např. teplota vzduchu, teplota sněhu, směr a rychlost větru) a v ČR je zpravidla umístěn ve volném terénu mimo síť klimatologických stanic. Viz též pokrývka sněhová celková, měření sněhové pokrývky, stanice srážkoměrná.
česky: polštář sněhový angl: snow pillow rus: снежная подушка  2014
snehový závej
česky: závěj sněhová angl: snow-drift rus: сугроб  1993-a1
sneženie
srážka složená z ledových krystalků nebo sněhových vloček. Intenzita sněžení se hodnotí podle dohlednosti, popř. podle přírůstku výšky sněhové pokrývky před termínem pozorování nebo na základě radiolokačních měření. Rozlišujeme slabé, mírné silné a velmi silné sněžení v termínu pozorování a dále sněžení občasné a trvalé. Na území ČR se už od nadm. výšek kolem 1 300 m může vyskytnout sněžení v každém měsíci roku. Viz též den se sněžením.
česky: sněžení angl: snowfall rus: снегопад něm: Schneefall m  1993-a2
snežná čiara
hranice vymezující území s celoročně možným výskytem sněhové pokrývky. Na sněžné čáře existuje rovnováha mezi přírůstkem spadlých tuhých srážek a úbytkem sněhové pokrývky během roku. Existuje dolní a horní sněžná čára. Pod dolní sněžnou čarou se sněhová pokrývka celoročně neudrží z teplotních příčin, nad horní sněžnou čarou, kde je množství srážek již malé, sněhová pokrývka zaniká sublimací v důsledku slunečního záření. Dolní a horní sněžná čára vymezují chionosféru. Praktický význam má dolní sněžná čára, která se zpravidla dělí na čáru sněžnou klimatickou a orografickou. Viz též čára firnová.
česky: čára sněžná angl: snow line něm: Schneegrenze f rus: снеговая линия fr: étage nival m, étage des neiges éternelles m  1993-a2
socioekonomické sucho
sucho definované pomocí ekonomických ukazatelů, kdy poptávka po nejrůznějších produktech a službách nemůže být uspokojena v důsledku nedostatku vody. Bývá vyvoláno meteorologickým, agronomickým nebo hydrologickým suchem, podstatnou roli však hrají i antropogenní faktory, jako rychlost socioekonomického vývoje, vodohospodářská opatření apod.
česky: sucho socioekonomické angl: socio-economic drought něm: sozio-ökonomische Dürre f  2014
sodar
syn. lokátor akustický – zařízení využívající rozptyl akustických vln vyvolaných turbulencí na nehomogenitách akust. indexu lomu v atmosféře. Vysílá intenzivní impulsy v oboru slyšitelných frekvencí a rozptýlený signál je přijímán citlivým směrovaným mikrofonem nebo soustavou mikrofonů. Z doby, průběhu a charakteru odezvy lze určit polohu a rozsah sledované cílové oblasti a usuzovat na charakter jevů, s nimiž je turbulence spojena (např. inverze teploty nebo vlhkosti vzduchu, střih větru apod.). Rozlišují se nejčastěji sodary monostatické (vysílač impulsů a přijímací mikrofony jsou na témže místě) a bistatické, kde je vysílač a přijímač oddělen. Starší provedení sodarů používala třísměrovou anténní soustavu uspořádanou tak, že jedna parabolická anténa byla vert. a dvě další směřovaly obvykle pravoúhle k sobě a šikmo vzhůru. Současné systémy mají anténní systém tvořen polem reproduktorů, k nimž je vysílaný impulz přiváděn s fázovým posuvem. To umožňuje vytvářet směrované svazky v různých rovinách a pod různými vertikálními úhly. Sodar využívá Dopplerova efektu pro vyhodnocení radiálních, vert. a horiz. složek proudění. Provoz sodaru je řízen počítačem, který zajišťuje optimální generování vysílaných svazků, prvotní zpracování přijatého signálu, výpočet složek proudění a odvozených statistických charakteristik. Označení sodar je akronym úplného angl. názvu sonic detection and ranging. Viz též sondáž ovzduší akustická, šíření zvuku v atmosféře, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
česky: sodar angl: acdar, sodar rus: акдар, содар něm: Sodar n  1993-a3
solaire
[solér] – regionální název vých., popř. jv. větru, odvozený od směru východu Slunce. Používá se ve střední a již. Francii. Viz též solano.
česky: solaire angl: solaire něm: Solaire m  1993-a1
solano
regionální název jv., popř. vých. větru, vanoucího na jv. pobřeží Španělska v létě. Obvykle se jedná o „prodloužení“ scirocca, takže solano může být jak horký a vlhký, tak suchý a prašný vítr. Viz též solaire.
česky: solano angl: solano něm: Solano m  1993-a1
solarigraf
někdy používané nevhodné označení pro pyranograf.
česky: solarigraf angl: pyranograph, solarigraph rus: соляриграф něm: Solarigraph m  1993-a1
solarigram
někdy používané nevhodné označení pro pyranogram.
česky: solarigram angl: pyranogram, solarigram rus: соляриграмма něm: Solarigramm n  1993-a1
solarimeter
někdy používané nevhodné označení pro pyranometr.
česky: solarimetr angl: pyranometer, solarimeter rus: соляриметр něm: Solarimeter n  1993-a3
solárna klíma
syn. klima matematické – model klimatu, které by se vytvořilo na stejnorodé pevné Zemi bez atmosféry díky působení astronomických klimatických faktorů. Solární klima by bylo určeno jen množstvím dopadajícího záření Slunce v závislosti na zeměp. šířce, takže solární klimatická pásma by byla ohraničena rovnoběžkami: tropické pásmo mezi obratníky, mírná pásma od obratníků po polární kruhy, dále pak polární pásma. Východiskem pro popis solárního klimatu je roční pohyb Slunce po ekliptice. Viz též klima radiační, klima fyzické.
česky: klima solární angl: solar climate rus: солярный климат (расчетный) něm: Solarklima n  1993-b3
solárna konštanta
syn. konstanta sluneční – celkové množství zářivé energie Slunce dopadající v celém spektru na horní hranici atmosféry Země za jednotku času na jednotku plochy, kolmou ke slunečním paprskům, a vztažené na stř. vzdálenost Země od Slunce. Na základě družicových měření je hodnota solární konstanty nejčastěji uváděna jako 1 366 W.m–2. Termín solární konstanta není zcela přesný, protože její hodnoty kolísají o několik desetin %, např. v důsledku sluneční aktivity. Dlouhodobé změny solární konstanty jsou pokládány za jednu z možných příčin globálních změn klimatu. Pro meteorologii je solární konstanta důležitým výchozím parametrem radiační bilance soustavy Země – atmosféra.
česky: konstanta solární angl: solar constant rus: солнечная постоянная něm: Solarkonstante f  1993-a3
solenoidná cirkulácia
málo užívané označení pro vířivé pohyby různých měřítek v zemské atmosféře, které jsou podmíněny existencí izobaricko-izosterických solenoidůbaroklinní atmosféře.
česky: cirkulace solenoidní angl: solenoidal circulation něm: solenoidale Zirkulation f rus: соленоидальная циркуляция fr: circulation solénoïdale f  1993-a2
soľný zákal
zákal podmíněný přítomností drobných částeček mořských solí v ovzduší, vzniká při vypařování vodní tříště a malých vodních kapiček, které odstříkly do vzduchu při probublávání vzduchových bublin povrchovými vrstvami mořské vody.
česky: zákal solný angl: salt haze rus: солевая дымка  1993-a3
sonda
v meteorologii často používaný zkrácený název pro radiosondu. Viz též sondáž ovzduší.
česky: sonda angl: radiosonde rus: зонд něm: Radiosonde f  1993-a1
sonda na meranie rádioaktivity
speciální sonda pro měření vertikálních profilů beta a gama záření pomocí Geiger-Müllerových trubic propojených převodníkem s radiosondou. Viz též měření radioaktivity atmosféry, profil beta a gama záření vertikální.
česky: sonda pro měření radioaktivity angl: radiosonde for radioactivity measurement  2014
sondáž ovzdušia
získávání met. údajů v atmosféře pomocí met. přístrojů nesených balonem, letadlem, drakem, raketou apod. Tyto údaje byly v dřívější době registrovány meteorografy, dnes jsou většinou bezprostředně po získání telemetricky přenášeny na zem. Podle druhu dopravního prostředku rozeznáváme zejména radiosondáž, sondáž drakovou, letadlovou, raketovou atd., podle druhu měřených charakteristik komplexní meteorologickou radiosondáž, sondáž aktinometrickou, ozonometrickou apod., podle směru pohybu přístroje vert. a horiz. sondáž. Jiným způsobem sondáže je dálková detekce meteorologických jevů pomocí met. družic a radiolokátorů nebo pomocí signálů vysílaných ze zemského povrchu. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře, sondáž atmosféry družicová, sondáž ovzduší akustická, windprofiler.
česky: sondáž ovzduší angl: sounding of atmosphere rus: зондирование атмосферы něm: Sondierung der Atmosphäre f  1993-a3
sondáž ovzdušia pripútanou sondou
sondáž ovzduší prováděná radiosondou nebo jiným měřicím přístrojem neseným upoutaným balonem. Používá se speciálně pro měření v přízemní a mezní vrstvě atmosféry. Viz též sonda upoutaná.
česky: sondáž ovzduší upoutanou sondou angl: wire sonde sounding rus: зондирование с помощью привязного зонда něm: Fesselsondierung f  1993-a1
sondáž rádioaktivity ovzdušia
jeden ze způsobů měření radioaktivity atmosféry. K sondáži radioaktivity ovzduší se zpravidla využívá sond pro měření radioaktivity. Viz též profil beta a gama záření vertikální.
česky: sondáž radioaktivity ovzduší angl: radioactivity sounding  2014
sondážny balón
česky: balon sondážní něm: Radiosondenballon m rus: шар-зонд, радиозонд fr: ballon-sonde m  1993-a2
sondážny družicový rádiometer
(sounder) – obecné označení pro družicové radiometry, jejichž primárním zaměřením je pořizování trojrozměrných polí meteorologických charakteristik atmosféry, doplňujících aerologická sondážní data. Data z družicových sondážních radiometrů jsou společně s aerologickými a pozemními daty základními vstupními daty numerických předpovědí počasí. Viz též sondáž atmosféry družicová.
česky: radiometr družicový sondážní angl: satellite sounder rus: исследовательский спутник, спутниковый зондировщик (жаргон)  2014
sónický tresk
zvukový efekt rázové vlny vyvolané letadlem letícím rychlostí zvuku nebo vyšší. Působí nejen jako jev zvyšující hlučnost, ale může mít i destrukční účinky na objektech na zemi. Vhodné podmínky pro šíření sonického třesku k zemskému povrchu jsou při stabilním teplotním zvrstvení ovzduší, při růstu zádového větru nebo zeslabování protivětru s výškou. S uvedenými met. podmínkami souvisí dispečerské stanovení hladiny přechodu z podzvukové na nadzvukovou rychlost letu, tzv. přechodové výšky. Viz též číslo Machovo, akustika atmosférická.
česky: třesk sonický angl: sonic boom rus: звуковой удар  1993-a1
spád prachu
syn. spad prašný – hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší než jako kritérium znečištění ovzduší.
česky: spad prachu angl: dust fall rus: выпадение пыли něm: Staubausfall m, Staubniederschlag m  1993-a2
spätné žiarenie
česky: záření zpětné angl: atmospheric counterradiation rus: противоизлучение в атмосферe  1993-a1
spätný výboj blesku
stadium výboje blesku s vůdčím výbojem směřujícím dolů. Realizuje se střetem vůdčího výboje blesku se vstřícným výbojem blesku. Nastává při něm neutralizace el. nábojů mezi zemí a oblakem, která probíhá kanálem blesku, vytvořeným propojením drah vůdčího a vstřícného výboje blesku. V elektrotechnické literatuře se v této souvislosti vyskytuje též označení hlavní výboj blesku, neboť se zde projevují největší účinky blesků na blízká elektrická zařízení. Viz též parametr bleskového proudu.
česky: výboj blesku zpětný angl: return streamer, return stroke rus: вoзвратный стример, вoзвратный удар  1993-a3
SPECI
česky: SPECI angl: SPECI něm: SPECI m  2014
spektrálne pásmo
spojitý interval elmag. spektra vymezený dvěma vlnovými délkami (frekvencemi, vlnočty).
česky: pásmo spektrální angl: spectral band rus: спектральная полоса něm: Spektralband n  1993-a1
spektrálny kanál
označení části spektrálního pásma, ve kterém se měří elektromagnetiké záření nějakým konkrétním přístrojem, např. radiometrem. Je technicky definován použitým rozsahem spektrálního pásma a technickými parametry použitého senzoru přístroje umožňujícími kalibraci dat.
česky: kanál spektrální angl: spectral channel rus: спектральный канал něm: Spektralbereich m, Spektralkanal m  1993-a2
spektrorádiometer
přístroj k měření spektrální intenzity toku dopadajícího záření v různých vlnových oblastech elektromagnetického záření. Spektroradiometry se používají většinou při pozemních i družicových měřeních obsahu a rozložení jednotlivých složek a parametrů zemské atmosféry.
česky: spektroradiometr angl: Spectrometer rus: спектрометр něm: Spektroradiometer n  2014
spektrum častíc atmosférického aerosólu
vyjádření závislosti počtu aerosolových částic určité velikosti obsažených v jednotce objemu na jejich poloměru r (popř. průměru). Popisuje se funkcí f(r), pro niž platí, že výraz f(r) dr je roven počtu částic v jednotce objemu, jejichž poloměr leží v intervalu hodnot <r, r + dr), nebo funkcí F(r) = f(r) / N, kde N značí počet všech částic v jednotce objemu. Výraz F(r) dr se rovná poměru počtu částic o poloměru z intervalu <r,r + dr) k počtu všech částic v objemové jednotce. Jako konkrétní příklady zmíněných funkcí lze uvést tzv. Jungeho rozdělení vhodné pro většinu aerosolů kontinentálního původu v oboru částic větších než 10–7 m:
f(r)=C r(β+1),
kde C je vhodně zvolená konstanta a hodnota β se většinou volí blízká třem, popř. logaritmicko-normální rozdělení nebo funkci:
f(r)=a rαexp(brβ ),
pro niž a, α, b, ß* jsou konstanty charakterizující daný typ atmosférického aerosolu.
Pro naposled uvedenou funkci používají někteří autoři název zobecněná gama-funkce a tato funkce spolu s logaritmicko-normálním rozdělením představuje příklady asymetrického jednomodálního rozdělení. Reálné spektrum velikostí částic atmosférického aerosolu obvykle představuje superpozici tří takovýchto rozdělení, v níž se pak přirozeně uplatňují tři módy, tzv. nukleační mód, akumulační mód a hrubý mód. Obalová křivka právě zmíněného celkového třímodálního rozdělení často dobře odpovídá zde již rovněž zmíněnému Jungeho rozdělení v oblasti jeho platnosti.
Analogicky k právě uvedenému lze vytvářet spektra ve vztahu k úhrnným objemům nebo hmotnostem aerosolových částic, obsažených v jednotce objemu, v závislosti na jejich poloměru. Mluvíme pak o objemových nebo hmotnostních (hmotových) spektrech. Podoba těchto spekter odpovídá skutečnosti, že s rostoucí velikostí aerosolových částic sice klesají jejich počty, ale výrazně roste jim odpovídající úhrnný objem nebo hmotnost. Viz též nukleace.
česky: spektrum částic atmosférického aerosolu angl: spectrum of atmospheric aerosol particles rus: спектр частиц атмосферного аэрозоля něm: Teilchenspektrum des atmosphärischen Aerosols n, Größenverteilung des atmosphärischen Aerosols n  1993-a3
spektrum turbulentných vírov
syn. spektrum vírové – rozdělení velikostí turbulentních vírů vytvářejících se v proudící tekutině, z met. hlediska především ve vzduchu, jestliže Reynoldsovo číslo dosáhne jisté kritické hodnoty. Spektrum turbulentních vírů je určováno transformací kinetické energie základního uspořádaného proudění v kinetickou energii neuspořádaných vířivých turbulentních pohybů. Kinetická energie základního proudění se přímo transformuje v kinetickou energii největších turbulentních vírů, ta se dále transformuje v kinetickou energii stále jemnějších vířivých pohybů, až nakonec nejmenší turbulentní víry zanikají působením molekulární vazkosti a jim příslušející kinetická energie se přeměňuje na teplo. Viz též turbulence.
česky: spektrum turbulentních vírů angl: eddy spectrum, spectrum of turbulent eddies, turbulence spectrum, turbulent spectrum rus: спектр турбулентных вихрей něm: Wirbelspektrum n  1993-a1
spektrum veľkosti dažďových kvapiek
syn. rozdělení velikosti dešťových kapek – vyjádření závislosti objemové koncentrace dešťových kapek na jejich ekvivalentním průměru D (popř. ekvivalentním poloměru). Popisuje se funkcí f(D), pro niž platí, že výraz f(D) dD udává počet kapek v jednotce objemu vzduchu, jejichž ekvivalentní průměr leží v intervalu hodnot <D, D + dD ). Příkladem je Marshallovo–Palmerovo rozdělení velikosti dešťových kapek, které využívá záporné exponenciální rozdělení o dvou parametrech N0 a λ. Někdy se toto záporné exponenciální rozdělení velikosti kapek užívá i s jinými hodnotami parametrů N0 a λ např. v závislosti na typu dešťové srážky. Za přesnější odhad se považuje vyjádření spektra dešťových kapek pomocí obecnějšího tvaru gama rozdělení f(D)=N0Dβexp(λD),
kde parametry N0, λ a β nabývají různých hodnot za různých podmínek a mohou být odhadnuty např. na základě měření polarizačními radiolokátory. Viz též videodistrometr.
česky: spektrum velikostí dešťových kapek angl: rain drop size spectrum rus: спектр размера капель něm: Regentropfenspektum n  2014
spektrum veľkosti oblačných kvapôčok
syn. rozdělení velikosti oblačných kapek – vyjádření závislosti objemové koncentrace oblačných kapek na jejich velikosti. Měření v oblacích a v mlhách ukazují, že koncentrace oblačných kapek zpravidla prudce roste k maximální hodnotě a pozvolna klesá směrem k větším velikostem kapek. Byla však zjištěna i spektra bimodální. Typický tvar spektra oblačných kapek lze vystihnout pomocí logaritmicko-normálního rozdělení nebo rozdělení gama ve tvaru:
f(r)=Arα exp(-Brβ),
kde r je poloměr kapky a f(r)dr udává objemovou koncentraci kapek o poloměru v intervalu <r, r + dr). Parametry A, B, α, β můžeme vyjádřit pomocí momentů funkce f(r) a bimodální tvar spektra lze vystihnout superpozicí dvou monomodálních rozdělení. Často používaným příkladem spektra velikosti oblačných kapek je tzv. Chrgianovo-Mazinovo rozdělení. Analytické vyjádření spektra velikosti oblačných kapek reprezentuje střední spektrum kapek a jednotlivá spektra měřená v oblacích a mlhách se mohou vzájemně i od analytického vyjádření značně lišit. Viz též spektrum velikosti dešťových kapek, oblačná voda.
česky: spektrum velikostí oblačných kapek angl: spectrum of cloud droplets rus: спектр облачных капель něm: Wolkentropfenspektrum n  1993-a3
spissatus
(spi) [spisátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje závojovitý oblak, který je opticky tak hustý, že se proti Slunci zdá šedavý. Označení spissatus se používá u druhu cirrus.
česky: spissatus angl: spissatus rus: плотные облака něm: spissatus  1993-a2
split front
studená fronta vykazující dvojitou strukturu oblačnosti. V přední části je oblačnost vertikálně mohutná, zatímco v zadní části převažuje oblačnost o menším vertikálním rozsahu. Split fronta vzniká, když osa jet streamu protíná frontu téměř v pravém úhlu a s ní spojený sestupující suchý stratosférický a troposférický vzduch vede k rozpouštění oblaků vyšších pater v zadní části fronty. U této studené fronty se tedy hlavní srážková činnost odehrává v přední části fronty. V místě, kde se téměř skokově mění výška horní hranice oblaků, lze hovořit o výškové studené frontě. Pouze v případě, kdy dochází k advekci pozitivní vorticity v oblasti levé části delty tryskového proudění, může vzniknout kupovitá oblačnost s intenzivními srážkami i v zadní části fronty. Málo používaným českým ekvivalentem termínu split fronta je rozštěpená studená fronta.
česky: split fronta angl: split front, split cold front  2015
spodné slnko
halový jev tvořený v ovzduší odrazem slunečních paprsků na ledových krystalcích ledových oblaků. Jeví se jako zářivě bílá skvrna kolmo pod světelným zdrojem, tj. na vertikále pod Sluncem, a podobá se odrazu Slunce na klidné vodní hladině. Jev lze pozorovat pouze při pohledu shora, tedy z letadla nebo z vyvýšeného stanoviště v terénu, např. na horských stanicích. Je jedním z fotometeorů.
česky: slunce spodní angl: undersun rus: нижнее солнце něm: Untersonne f  1993-a1
spodné zrkadlenie
viz zrcadlení.
česky: zrcadlení spodní angl: inferior mirage rus: нижний мираж  1993-a1
spodný mesiac
halový jev analogický spodnímu slunci.
česky: měsíc spodní angl: undermoon rus: нижний месяц něm: Untermond m  1993-a1
spontánna konvekcia
syn. konvekce vnořená – konvektivní pohyby vznikající v libovolné hladině (výšce) nad zemským povrchem v instabilních vrstvách atmosféry. Pokud dojde k jejímu vývoji v prostředí srážkové vrstevnaté oblačnosti, hovoříme o vnořené konvekci, která se může projevit lokálním zesílením srážek.
česky: konvekce spontánní angl: spontaneous convection něm: spontane Konvektion f  1993-a3
spontánna kryštalizácia
proces spontánního mrznutí přechlazených kapiček v atmosféře homogenní nukleací ledu. Probíhá bez zjevné přítomnosti ledových jader a ostatních příměsí uvnitř přechlazených kapek. Spontánní krystalizace může podle pozorování nastat v oblacích při poklesu teploty pod –40 °C, někteří autoři však nevylučují možnost existence čisté přechlazené vody i při teplotách ještě nižších (–65 °C až –70 °C).
česky: krystalizace spontánní angl: spontaneous freezing rus: самопроизвольная кристаллизация, спонтанная кристаллизация něm: spontane Kristallisation f  1993-a3
sporadická E-vrstva
syn. vrstva Es – vrstva v ionosféře vznikající občas v oblasti výskytu vrstvy E. Na rozdíl od normální vrstvy E se vyskytuje také v noci. Má obláčkovitou, nesouvislou strukturu. Tato velmi tenká vrstva (jednotky km) vzniká zejména ve stř. zeměp. šířkách. Nejčastěji se objevuje ve formě malých oblaků v letních měsících. Její vznik je zapříčiněn dynamickými procesy v atmosféře, zejména střihem větru, které způsobí místní zvýšení hustoty volných elektronů. Tvoří se náhle a její délka trvání se pohybuje v řádu minut až hodin. Vznik Es vrstvy nezávisí jednoznačně na sluneční aktivitě. Malá oblaka intenzivní ionizace významně podporují odrazivost rádiových signálů o frekvencích až desítek či stovek MHz. Údaje o výšce se liší, udává se hodnota výšky v rozmezí 100–160 km. Maximální koncentrace iontů v Es vrstvě může být vyšší než ve vrstvách, které leží výše, a částečně nebo úplně tak znemožňuje pozemní ionosférické sondování.
česky: vrstva E sporadická angl: sporadic E-layer rus: спорадический слой Е  1993-a3
spracovanie údajov z meteorologickej družice
komplex procesů zpracování družicí naměřených dat, resp. snímků. Zpravidla zahrnuje různé korekce případných chyb měření, kalibraci dat (převod družicí naměřených dat na fyzikální veličiny – intenzitu záření, odrazivost, jasovou teplotu), přemapování dat (jejich transformaci do nějaké konkrétní mapové projekce), a jejich další cílené zpracování – buď pro zobrazení formou digitálního snímku (resp. jejich sekvencí), nebo pro další automatizované nebo počítačové využití (např. různé odvozené meteorologické produkty, asimilace do numerických modelů počasí, aj.).
česky: zpracování dat z meteorologické družice angl: satelite data processing  2014
správa
soubor dat a/nebo informací sestavených a předávaných podle platných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů. Viz též zpráva meteorologická.
česky: zpráva angl: message, report rus: информация, сводка сообщение  1993-a3
správa INTER
do dubna 2010 vnitrostátní meteorologická zpráva obsahující meteorologické, klimatologické a agrometeorologické údaje za uplynulých 24 hodin s případnými dodatky za uplynulý týden.
česky: zpráva INTER rus: ИНТЕР  1993-a3
správa o mesačných priemeroch aerologických hodnôt z pozemnej stanice
do června 2010 aerol. zpráva sestavovaná podle kódu CLIMAT TEMP a vysílaná pravidelně po skončení daného kalendářního měsíce. Současně se zprávou CLIMAT TEMP byla zrušena také zpráva CLIMAT TEMP SHIP o měs. průměrech aerol. hodnot ze stanice na lodi.
česky: zpráva o měsíčních aerologických průměrech z pozemní stanice (CLIMAT TEMP) angl: Report of monthly aerological means from a land station (CLIMAT TEMP) rus: КЛИМАТ-ТЕМП  1993-a3
správa o mesačných údajoch z pozemnej stanice
meteorologická zpráva sestavená podle kódu CLIMAT a vysílaná pravidelně po skončení daného kalendářního měsíce. Obsahuje identifikaci měsíce, roku a stanice, a v sekci 1 prům. měs. tlak vzduchu v úrovni stanice, tlak vzduchu redukovaný na určitou hladinu nebo prům. hodnotu geopotenciálu, prům. měs. teplotu vzduchu, prům. měs. tlak vodní páry, počet dní se srážkami alespoň jeden mm, měs. úhrn srážek s uvedením frekvenčního intervalu, do kterého tento úhrn spadá, a trvání slunečního svitu v hodinách a v procentech normálu za daný měsíc. Sekce 2 obsahuje normály prvků sekce 1. Sekce 3 a 4 obsahují údaje o počtu dní v daném měsíci, kdy určitý prvek překročil stanovenou hodnotu a údaje o výskytu extrémních hodnot s uvedením dne výskytu. Měsíční údaje ze stanice na lodi se předávají ve tvaru zpráv sestavovaných podle kódu CLIMAT SHIP analogického kódu CLIMAT.
česky: zpráva o měsíčních údajích z pozemní stanice (CLIMAT) angl: Report of monthly values from a land station (CLIMAT) rus: КЛИМАТ  1993-a3
správa o náhlej zmene počasia
1. zpráva o náhlém zhoršení počasí (BOUŘE) vysílaná při překročení stanovených limitů hodnot vybraných meteorologckých prvků, která začíná skupinou MMMMw2 (w2 je kódové číslo jevu, jehož se změna týká). Do roku 1999 se vysílala také zpráva v případě zlepšení počasí začínající skupinou BBBBw2;
2. met. stanice vysílající pravidelné letecké meteorologické zprávy (METAR) používají pro vyjádření náhlé změny mimořádné letecké meteorologické zprávy (SPECI).
česky: zpráva o náhlé změně počasí angl: special weather report (sudden changes) rus: сообщение о внезапном изменении погоды  1993-a3
správa o príkone fotonového dávkového ekvivalentu (RAD)
vnitrostátní zpráva obsahující desetiminutové údaje příkonu fotonového dávkového ekvivalentu (a identifikaci charakteru dat) za poslední hodinu. Zpráva RAD se sestavuje v synoptických termínech na stanicích SVZ (síť včasného zjištění). Při splnění stanovených kriterií nebo na výzvu z centra se vysílá navíc zpráva WARRAD, obsahující desetiminutové údaje příkonu fotonového dávkového ekvivalentu za půl hodiny od posledního synoptického termínu.
česky: zpráva o příkonu fotonového dávkového ekvivalentu (RAD) angl: report of photon dose ekvivalent rate (RAD)  2014
správa o prízemných meteorologických pozorovaniach z pozemnej stanice
zákl. meteorologická zpráva obsahující údaje potřebné pro kreslení přízemních synoptických map a pro operativní nebo statist. zpracování. Sestavuje se podle kódu SYNOP. Zpráva SYNOP obsahuje identifikační sekci (den v měsíci, hodina, identifikace jednotek rychlosti větru, indikativ stanice a oblastní indikativ), sekci 1 (horizontální dohlednost, směr a rychlost větru, teplota vzduchu a teplota rosného bodu, tlak vzduchu, tlaková tendence, stav a průběh počasí, množství srážek a údaje o oblačnosti), sekci 3 (extrémní teploty vzduchu, stav půdy, výška sněhové pokrývky, trvání slunečního svitu, množství srážek, nárazy větru, námrazky a další informace) a sekci 4 (údaje o oblačnosti pod úrovní stanice). Pro vnitrostátní výměnu dat se používá i sekce 5 (v ČR relativní vlhkost, půdní teploty a údaje ze stožárových měření). Zpráva SYNOP se na stanicích ČR sestavuje a vysílá ve všech synoptických termínech, tj. každou hodinu.
česky: zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP) angl: Report of surface observations from a fixed land station (SYNOP) rus: СИНОП  1993-a3
správa o stave povrchu vzletovej a pristávacej dráhy
zpráva obsahující údaje o stavu povrchu vzletové a přistávací dráhy při výskytu sněhu, ledu a podobných jevů. Za měření pro zprávu SNOWTAM a také za její sestavení zodpovídají správy letiště. V období zimního provozu letiště je ze zprávy SNOWTAM generována informace o stavu drah, která se následně zařazuje do pravidelné letecké meteorologické zprávy (METAR).
česky: zpráva o stavu povrchu vzletové a přistávací dráhy (SNOWTAM) angl: SNOWTAM rus: СНОВТАМ  1993-a3
správa z pozemnej stanice o tlaku, teplote, vlhkosti a vetre vo vyšších hladinách
zpráva o tlaku a teplotě vzduchu, o deficitu teploty rosného bodu a o směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách a také v hladinách významných změn vert. průběhu teploty a rychlosti větru. Zpráva se sestavuje podle kódu TEMP. Část A, resp. C této zprávy obsahuje údaje o všech uvedených parametrech volné atmosféry ve standardních izobarických hladinách do 100, resp. nad 100 hPa. V části B, resp. D, jsou uvedeny hodnoty teploty a deficitu teploty rosného bodu v hladinách významných změn vert. průběhu teploty do hladiny 100, resp. nad 100 hPa (sekce 5) a významné změny větru (sekce 6). Zpráva TEMP obsahuje i údaje o tropopauze, o max. rychlosti a vert. střihu větru v rozsahu daného měření. Zprávy TEMP se vysílají každých šest nebo každých dvanáct hodin a slouží kromě rozboru teplotního zvrstvení ovzduší a vertikálního profilu větru na daném místě také k sestavování výškových met. map. Zpráva z mořské stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách se sestavuje podle kódu TEMP SHIP. Viz též měření aerologické, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.
česky: zpráva z pozemní stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách (TEMP) angl: Upper level pressure, temperatur, humidity and wind report from a fixed land station (TEMP) rus: ТЕМП  1993-a3
správa z pozemnej stanice o výškovom vetre
zpráva o směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách a v hladinách význačných změn větru. Sestavuje se podle kódu PILOT. V části A, resp. C této zprávy, jsou uvedeny údaje o větru ve standardních izobarických hladinách a údaje o max. rychlosti a vert. střihu větru do hladiny 100, resp. nad 100 hPa. Část B, resp. D, obsahuje údaje o význačných změnách směru a rychlosti větru v hladinách do 100, resp. nad 100 hPa. Zpráva PILOT se sestavuje jen při pilotovacím měření nebo při měření větru radiotechnickými prostředky. Zjednodušenou formou zprávy PILOT je PILOT SPECIAL. Obsahuje informace o větru do výšky 5 000 m po vrstvách 500 m a nad výškou 5 000 m jsou uváděny údaje o větru z hladin vzájemně vzdálených o 1 000 m. Zpráva z mořské stanice o výškovém větru se sestavuje podle kódu PILOT SHIP, který je kódu PILOT analogický.
česky: zpráva z pozemní stanice o výškovém větru (PILOT) angl: Upper-wind report from a fixed land station (PILOT) rus: ПИЛОТ  1993-a3
sprievodný oblak
menší oblak, který doprovází jiný (hlavní) oblak. Je většinou od hlavního oblaku oddělen, někdy však s ním částečně souvisí. Mezinárodní morfologická klasifikace oblaků rozlišuje průvodní oblaky pileus, velum, pannus a flumen. Daný pozorovaný oblak může mít i několik průvodních oblaků.
česky: oblak průvodní angl: accessory cloud rus: дополнительное облако, сопровождающее облако něm: Begleitwolke f  1993-a3
spŕška
lid. označení pro dešťovou přeháňku. Viz též sprška.
česky: přeprška  1993-a1
spŕška
1. lid. označení pro dešťovou přeháňku. Viz též přeprška.
2. ve smyslu spršky sekundárního kosmického záření viz záření kosmické.
česky: sprška angl: showers of (secondary) cosmic radiation (2.) něm: Regenschauer m  1993-a3
Sprungov vzorec
psychrometrický vzorec používaný k praktickému určení vlhkosti vzduchu z údajů Assmannova psychrometru. Má tvar:
e=es-A(T-T )p/755, kde e je tlak vodní páry v místě měření v torrech, es tlak nasycené vodní páry v torrech při teplotě udávané vlhkým teploměrem, p značí tlak vzduchu v torrech, A je psychrometrický koeficient, jehož hodnota je pro uměle ventilovaný psychrometr a pro vodu 0,5 (pro led 0,43), T značí teplotu suchého teploměru a T' teplotu vlhkého teploměru. Vzorec je pojmenován podle něm. meteorologa A. Sprunga (1848–1909).
česky: vzorec Sprungův angl: Sprung formula rus: формула Шпрунга  1993-a2
squall line
silná forma čáry instability s výskytem více či méně lineárně uspořádaných silnějších konvektivních bouří. Jednotlivé bouře mohou být zcela oddělené bezoblačným prostorem, nebo jsou naopak propojeny, vzájemně interagují, a vytvářejí tak organizovaný mezosynoptický konvektivní systém. Squall line se často vyskytuje před studenou frontou a výjimečně i za ní. Bývá za ni rovněž považována konvekce tzv. dryline, vyskytující se na severoamerických Velkých pláních. Pokud se squall line vyskytuje před studenou frontou, mohou být doprovodné projevy počasí daleko výraznější než na samotné frontě. Do češtiny se někdy nepřesně překládá jako obecnější pojem čára instability nebo nevhodně jako čára húlav.
česky: squall line angl: squall line rus: линия шквалов něm: squall line f , Böenliinie f  2014
stabilitná klasifikácia
klasifikace míry stimulace nebo potlačování vertikálních pohybů v atmosféře. Charakterizuje tendenci vzduchové částice pokračovat ve vertikálním pohybu, nebo se navrátit do výchozího bodu poté, kdy byla vnějším impulzem z této výchozí polohy vychýlena. Při instabilním zvrstvení atmosféry jsou vertikální pohyby v atmosféře podporovány a rozvíjí se intenzivní vertikální turbulentní promíchávání. Při stabilním zvrstvení jsou vertikální pohyby tlumeny a intenzita turbulence je malá. Existuje řada stabilitních klasifikací, nejznámější je klasifikace Pasquillova–Giffordova, v ČR je používaná klasifikace Bubníka a Koldovského. Jako míra stability se rovněž často používají Richardsonovo číslo a Moninova-Obuchovova délka.
česky: klasifikace stabilitní angl: stability classification  2014
stabilitná veterná ružica
česky: růžice stabilitní větrná  2016
stabilizácia anticyklóny
méně často používané označení pro proces, během něhož postupující anticyklona, která obyčejně uzavírá sérii cyklon, ztrácí pohyb a mohutní. Izobary se přitom stávají stále symetričtějšími vůči jejímu středu a zvětšuje se její vert. rozsah. Viz též mohutnění anticyklony.
česky: stabilizace anticyklony angl: stabilization of anticyclone něm: Stabilisierung der Antizyklone f  1993-a3
stabilná vzduchová hmota
vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části stabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient menší než nasyceně adiabatický. Ve stabilní vzduchové hmotě se často vyskytují inverze teploty, izotermie a jen malá turbulence. Při dostatečné vlhkosti vzduchu v ní vznikají mlhy nebo nízké vrstevnaté oblaky, hlavně v chladné části roku. Viz též hmota vzduchová instabilní.
česky: hmota vzduchová stabilní angl: stable air mass rus: устойчивая воздушная масса , устойчивая масса воздуха něm: stabile Luftmasse f  1993-a3
stabilné vlny
1. obecně vlny, jejichž amplituda se s časem nebo s postupem při prostorovém šíření vlnového rozruchu nemění. 2. v synoptické meteorologii pojem stabilní vlna obvykle označuje frontální vlnu, jejíž amplituda s časem neroste.
česky: vlny stabilní angl: stable waves  2014
stacionárna anticyklóna
česky: anticyklona stacionární angl: stationary anticyclone něm: stationäre Antizyklone rus: стационарный антициклон fr: anticyclone stationnaire  1993-a1
stacionárna cyklóna
česky: cyklona stacionární rus: стационарный циклон fr: cyclone stationnaire m  1993-a1
stacionárna meteorologická družica
nepřesné (zkrácené) označení družice meteorologické geostacionární.
česky: družice meteorologická stacionární něm: geostationärer Wettersatellit m rus: геостационарные спутники fr: satellite météorologique stationnaire m  1993-a3
stacionárny front
teor. model atmosférické fronty, která nemění svou polohu v prostoru. Vzduchové hmoty se pohybují přesně horizontálně bez výkluzných prvků po obou stranách frontálního rozhraní, rovnoběžně s ním, mají však vzájemně opačný směr pohybu. Reálné fronty nejsou stacionární, mohou být nanejvýš frontami kvazistacionárními.
česky: fronta stacionární angl: stationary front rus: стационарный фронт něm: stationäre Front f fr: front stationnaire m  1993-a1
stacionárny oblak
někdy používané označení pro orografický oblak, který se prakticky nepohybuje vzhledem k zemskému povrchu, i když se v hladině jeho vzniku vyskytuje silné proudění vzduchu.
česky: oblak stacionární angl: standing cloud rus: стоячее облако něm: stationäre Wolke f  1993-a3
stáčanie vetra
postupná prostorová změna směru větru ve vert. nebo horiz. směru (vertikální nebo horizontální střih větru). Analogicky se jako stáčení větru označují i postupné časové změny směru větru v daném místě. Viz též stočení větru.
česky: stáčení větru angl: wind rotation rus: вращение ветра něm: Winddrehung f  1993-a2
stáčanie vetra v hraničnej vrstve atmosféry
1. vert. stáčení větru působené v mezní vrstvě atmosféry poklesem velikosti síly tření s výškou. Při zemském povrchu se směr větru odklání od izobar do strany s nižším atm. tlakem o určitý úhel, jehož velikost se v našich podmínkách nejčastěji pohybuje kolem 30° a poněkud roste s drsností zemského povrchu, se zvětšující se stabilitou teplotního zvrstvení a s klesající zeměp. šířkou. S rostoucí výškou se pak vítr postupně stáčí přibližně do směru geostrofického větru, což lze za určitých zjednodušujících předpokladů modelově vyjádřit pomocí Taylorovy spirály;
2. horiz. stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry působené tím, že při růstu nebo poklesu drsnosti zemského povrchu ve směru proudění vzduchu se zvětšuje nebo zmenšuje odklon přízemního větru od směru izobar. Na sev. polokouli se proudění stáčí v případě rostoucí drsnosti vlevo, při jejím poklesu ve směru proudění vpravo. Na již. polokouli je tomu opačně.
česky: stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry angl: wind rotation in boundary layer of atmosphere rus: вращение ветра в пограничном слое атмосферы něm: Winddrehung in der Grenzschicht der Atmosphäre f  1993-a1
stadiál
česky: stadiál  2014
stále akčné centrum atmosféry
česky: centrum atmosféry akční trvalé angl: permanent atmospheric center of action něm: stationäres Aktionszentrum n rus: постоянный центр действия fr: centre d'action de caractère permanent m  1993-a1
stále západné vetry
silné a značně stálé větry, které vanou v pásmu západních větrů mezi 35° a 65° zeměp. šířky nad oceány a na přilehlých pevninách. Jsou výrazněji vyvinuty na již. polokouli, kde převládají rozsáhlé plochy oceánů. Kvůli dobré využitelnosti pro plavbu plachetnic bývaly nazývány „hodné“, nicméně vedly i k pojmenování příslušných zeměp. šířek jižní polokoule jako řvoucí čtyřicítky.
česky: větry západní stálé angl: westerlies rus: западные ветры  1993-a3
stanica merajúca v hraničnej vrstve atmosféry
met. stanice provádějící měření v mezní vrstvě atmosféry. Rozsah měření je dán technikou a zaměřením stanice, např. může být použito vysokého stožáru, met. balonu, upoutané sondy, nepřímých letounových měření apod. Většinou měření této stanice navazuje na měření synoptické stanice nebo stanice se speciálním zaměřením a bývá nejčastěji využíváno ve spojitosti s výzkumem šíření příměsí v ovzduší a provozem zdrojů těchto škodlivin. Viz též měření meteorologické stožárové, stanice meteorologická na letadlech, stanice aerologická.
česky: stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry angl: boundary layer station něm: Station für Messungen in der atmosphärischen Grenzschicht f  1993-a1
stanica na meranie vetra rádiotechnickými prostriedkami
česky: stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky angl: radio wind station rus: радиоветровая станция něm: Radiowindmesstation f  1993-a1
staničný krúžok
kroužek na synoptické mapě, který je situován v místě meteorologické stanice a kolem něhož se zakreslují mezinárodně dohodnutým způsobem výsledky met. pozorování na této stanici. Poloha horských meteorologických stanic je vyznačena čtverečkem. Viz též model staniční.
česky: kroužek staniční angl: middle part of surface plotting model rus: кружок станции něm: Stationskreis m  1993-a1
staničný model
konvenčně uspořádaný zákres meteorologických prvků na synoptické mapě kolem staničního kroužku. Podle charakteru a měřítka synoptické mapy se používají různé typy staničních modelů. U některých met. prvků se ve staničním modelu zakresluje jen jejich výskyt pomocí symbolů, např. druh oblaků a meteorů, u jiných se do mapy vyznačuje jejich hodnota číselně nebo graficky. Staniční model se někdy slang. označuje jako „pavouk“.
česky: model staniční angl: surface plotting model rus: модель станции něm: Stationsmodell n  1993-a2
staničný teplomer
základní přístroj pro měření teploty vzduchu na meteorologických stanicíchpozorovacích termínech. Na automatizovaných meteorologických stanicích je to elektrický teploměr s čidlem ve výšce 2 m nad povrchem země (sněhovou pokrývkou) v radiačním krytu. Na manuálních meteorologických stanicích je staničním teploměrem suchý teploměr s nádobkou ve stejné výšce, umístěný v meteorologické budce. Na profesionálních stanicích v ČR se používá suchý teploměr jako záložní přístroj.
česky: teploměr staniční angl: station thermometer  1993-a3
staničný tlakomer
přístroj pro měření tlaku vzduchu na meteorologické stanici. Zpravidla se umísťuje uvnitř budov nebo v ochranném krytu mimo budovu (jako součást automatické stanice), aby byl chráněn před nepříznivým vlivem počasí. Dříve se pro měření tlaku vzduchu na stanicích na území ČR používaly nádobkové rtuťové tlakoměry s redukovanou stupnicí. V současnosti se obvykle používají elektronické přístroje, zejména tlakoměry membránové.
česky: tlakoměr staniční angl: station barometer  1993-a3
starohory
česky: starohory angl: Proterozoic  2018
staršie štvrtohory
syn. pleistocén.
česky: čtvrtohory starší angl: Pleistocene  2018
staršie treťohory
syn. paleogén.
česky: třetihory starší angl: Paleogene  2018
starý sneh
1. celková sněhová pokrývka, která ležela na met. stanici v době předchozího termínu pozorování sněhové pokrývky;
2. obecnější název pro sníh z hlediska jeho kvality. Metamorfózou se krystaly pův. kyprého, prachového sněhu mohou měnit v ledová zrna a sníh postupně přechází ve firn. Zpravidla platí, že čím je sníh starší, tím má větší hustotu; na konci zimy v ulehlém sněhu může hustota přesáhnout 300 kg.m–3, zatímco čerstvě napadlý sníh mívá hustotu 60 až 100 kg.m–3.
česky: sníh starý angl: total snow cover rus: низовая метель něm: Altschnee m  1993-a3
statická stabilita atmosféry
česky: stabilita atmosféry statická angl: atmospheric static stability něm: statische Stabilität der Atmosphäre f?  2014
statické modely turbulencie
modely, jež vycházejí z fyzikálně ne zcela výstižného předpokladu, že turbulentní proudění má náhodnou povahu, a je tedy možno na ně aplikovat klasické statistické metody, při nichž je východiskem nalezení vhodných středních hodnot charakteristik uvažovaného proudění. Problémy definování a interpretace příslušných středních hodnot jsou potom zásadními otázkami struktury, vývoje a aplikací těchto modelů. Obecně jsou tyto modely tvořeny rovnicemi s vhodně formulovanými okrajovými, event. počátečními podmínkami, kdy právě zmíněné střední hodnoty vystupují v roli hledaných neznámých.
česky: modely turbulence statistické angl: statistical models of turbulence něm: statistische Turbulenzmodelle n/pl  2014
statický tlak
tlak vyvolaný tíhou nepohybujícího se plynu v poli zemské tíže, popř. dalšími vnějšími silami působícími na tento plyn. Působí vždy kolmo na stěny libovolného tělesa vnořeného do daného plynu. V meteorologii lze za statický tlak pokládat tlak vzduchu změřený správně umístěným tlakoměrem. Viz též tlak celkový, tlak dynamický.
česky: tlak statický angl: static pressure  1993-a3
statika atmosféry
část meteorologie zabývající se prostorovým rozložením stavových veličin v atmosféře, tj. rozložením tlaku, teploty a hustoty vzduchu. Přitom se předpokládá, že atmosféra je nepohyblivá vůči zemskému tělesu. Do statiky atmosféry patří mimo jiné problémy hydrostatické rovnováhy a stability teplotního zvrstvení. Viz též dynamika atmosféry.
česky: statika atmosféry angl: statics of atmosphere něm: Statik der Atmosphäre f  1993-a1
stav počasia
charakteristika především význačných atmosférických jevů na meteorologické stanici nebo v jejím dohledu v termínu pozorování. Při výskytu více jevů se jako stav počasí uvádí nejdůležitější jev, tj. nejvyšší kódové číslo z příslušné kódové tabulky. Pokud se v termínu pozorování nevyskytuje významný jev, považuje se za stav počasí vývoj vzhledu oblohy (změny vývoje oblačnosti) a výskyt atm. jevů v poslední hodině předcházející termínu pozorování. Údaje o stavu počasí se uvádějí ve zprávách SYNOP, SHIP, METAR aj. Viz též průběh počasí, počasí skutečné.
česky: stav počasí angl: present weather rus: текущая погодa něm: aktuelles Wetter n, Wetterzustand m  1993-a3
stav pôdy
kvalit. údaj o vlastnostech povrchové vrstvy půdy určovaných povětrnostními vlivy. V bezmrazovém období ovlivňují stav půdy především kapalné srážky (povrch suchý, vlhký nebo mokrý), v zimním období mráz způsobující mrznutí vody obsažené v půdě, dále sněhová pokrývka aj. Z dalších meteorologických prvků stav půdy ovlivňují sluneční záření, vítr atd. Hodnocení stavu půdy se vztahuje k holé půdě typického složení pro danou oblast, a to buď na pozemku stanice, nebo s přihlédnutím k širšímu okolí stanice. Stav půdy se hodnotí vizuálně, a to na klimatologických stanicích ve všech klimatologických termínech, na synoptických stanicích navíc ještě v termínu 06 UTC a za stanovených podmínek i v termínu 18 UTC. Údaje o stavu půdy mají značný praktický význam pro zemědělství, pozemní a leteckou dopravu apod. Viz též holomráz, půda nasycená, půda porostlá trávníkem.
česky: stav půdy angl: state of ground rus: состояние земной поверхности něm: Erdbodenzustand m  1993-a3
stavová krivka
obecně grafické vyjádření změn fyz. stavu vert. se pohybující vzduchové částice. V praxi grafické vyjádření změn teploty adiabaticky vystupující či sestupující vzduchové částice na termodynamickém diagramu. Viz též děj adiabatický.
česky: křivka stavová angl: state curve rus: кривая состояния něm: Zustandskurve f  1993-a2
stavová rovnica
syn. rovnice Clapeyronova, vzorec Clapeyronův – termodynamická rovnice vyjadřující vztah mezi třemi stavovými veličinami, tj. teplotou, tlakem a hustotou ideálního plynu. Lze ji odvodit kombinací Gay-Lussacova zákonaCharlesovým zákonem. Uvádí se ve tvaru
pρ=RT nebo  pρ=RmT,
kde p značí tlak, ρ hustotu, T teplotu v K, R* univerzální plynovou konstantu, R měrnou plynovou konstantu a m poměrnou molekulovou hmotnost daného plynu. Stavová rovnice patří k zákl. vztahům používaným v termodynamice atmosféry, neboť za hodnot tlaku a teploty, které se běžně vyskytují v atmosféře, platí s postačující přesností i pro reálné plyny.
česky: rovnice stavová angl: state equation rus: уравнение состояния газов něm: Zustandsgleichung f  1993-a2
sťažené meteorologické podmienky
česky: podmínky meteorologické ztížené  1993-a1
Stefanov a Boltzmannov zákon
fyz. zákon, podle nějž je množství energie E elmag. záření vyzářené za jednotku času jednotkou plochy absolutně černého tělesa do poloprostoru úměrné čtvrté mocnině teploty povrchu tohoto tělesa, tj.
E=σT4,
kde T je teplota v K a σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta. Stefanův–Boltzmannův zákon je důsledkem obecnějšího zákona Planckova. Byl experimentálně odvozen franc. fyzikem J. Stefanem v r. 1879 a teor. podložen termodyn. úvahami rakouského fyzika L. E. Boltzmanna v r. 1884. Viz též záření zemského povrchu.
česky: zákon Stefanův–Boltzmannův angl: Stefan-Boltzmann law rus: закон Стефана-Больцмана  1993-b1
Stefanova–Boltzmannova konštanta
česky: konstanta Stefanova–Boltzmannova angl: Stefan and Boltzmann constant něm: Stefan-Boltzmann-Konstante f  2016
stenoklimagénne vplyvy
dnes nepoužívané označení klimatických faktorů regionální nebo místní povahy. Termín navrhl B. Hrudička (1935). Viz též vlivy euryklimagenní.
česky: vlivy stenoklimagenní  1993-a3
stenoklimagénny faktor
česky: faktor stenoklimagenní rus: стеноклимогенный фактор  1993-a1
stepná klíma
Köppenově klasifikaci klimatu mírnější typ suchého klimatu, označovaný BS; dále se dělí na horké (BSh) a chladné (BSk). Obecně se klima stepi vyznačuje nedostatkem srážek pro přirozený výskyt lesa, naopak vyhovuje travním porostům. Může být též označeno jako semiaridní klima. Potřeba závlah je limitujícím faktorem pro intenzivní zemědělské využití stepních oblastí, což platí především v případě výskytu agronomického sucha. V různých částech Země má step místní názvy, např. v Jižní Americe pampa, v Severní Americe prérie. Vlivem lidské činnosti se step rozšířila i do některých oblastí, kde tento biom neodpovídá klimatických podmínkám (např. maďarská pusta).
česky: klima stepi angl: steppe climate rus: климат степей něm: Steppenklima n  1993-b3
sting jet
sestupné silné proudění vzduchu mezosynoptického měřítka pocházejícího ze střední troposféry, které se vyskytuje na sev. (již.) polokouli v již. (sev.) kvadrantu mimotropických cyklon, zpravidla poměrně blízko středu cyklony. Sting jet je pozorován u předního okraje cyklonálně se stáčejícího oblačného systému (někdy analyzovaného jako ohnutá okluze), který se vytváří v oblasti studeného přenosového pásu. Přispívá k lokálnímu výraznému zvýšení rychlosti větru, která může být maximální v rámci celé cyklony s ničivými účinky u zemského povrchu. Někteří autoři spojují jeho přítomnost s rychlostmi o velikosti alespoň 30 m/s. Sting jet je typickým projevem hlubokých cyklon vznikajících nad oceánem a vyvíjejících se podle Shapirova-Keyserova modelu. Jedním z uvažovaných fyzikálních mechanismů odpovědných za jeho formování je uvolnění podmíněné symetrické instability spolu s ochlazováním vlivem spotřeby latentního tepla při sestupu vzduchových částic v oblasti vypadávání srážek. Český ekvivalent zatím není ustálen. Viz též proudění tryskové, instabilita atmosféry podmíněná.
česky: sting jet angl: sting jet 
stočenie vetra
náhlá změna směru větru v horiz. směru nebo s výškou, způsobená především termodynamickými nebo orografickými vlivy. S výškou pozorujeme stočení větru zejména na hranicích inverzí teploty vzduchu a na frontálních plochách, v horiz. směru na atmosférických frontách, na mořském pobřeží, na orografických překážkách, pod oblaky druhu cumulonimbus apod. Obdobně mluvíme o stočení větru i v časovém smyslu, např. při přechodu fronty přes dané místo. Viz též střih větru, stáčení větru.
česky: stočení větru angl: sudden wind shift rus: поворот ветра něm: Windsprung m  1993-a2
stojaté vlny
1. obecně vlny, jež se zdánlivě nepohybují vůči svému prostředí a projevují se jako stacionární sled stabilních uzlů a kmiten. Běžným mechanizmem vzniku stojatých vln je skládání dvou sledů příčných vln, které mají shodnou vlnovou délku, ale postupují vzájemně proti sobě. Dochází k tomu např. tehdy, jedná-li se o skládání původního a odraženého vlnění. Tímto způsobem mohou někdy vznikat stojaté vlny na vodní hladině při odrazu povrchových vnějších gravitačních vln od břehů. Výskyt tohoto jevu je však poměrně vzácný, neboť předpokládá náročné podmínky pro vzájemnou geometrickou konfiguraci nabíhající vlny a břehu. Jiným případem stojatých vln jsou velmi dobře známé vnitřní gravitační vlny na dolních hranicích výškových teplotních inverzí při zanedbatelné rychlosti horiz. proudění vzduchu. Za této podmínky se vlnové rozruchy projevují vznikem dvou sledů stejných gravitačních vln, které postupují vzájemně proti sobě, a mohou tak vytvořit stojaté vlnění. Jiným případem stojatých vln v atmosféře mohou být závětrné vlny.
2. v hydrologii kolísavé rytmické pohyby celé vodní hladiny na stojatých vodách (jezerech, uzavřených částech moří apod.), jejichž příčinou bývá rozdílný tlak vzduchu v různých částech hladiny, náhlé změny atm. tlaku, nárazy větru z hor, prudké deště aj. Názvem stojaté vlny se označuje střídavé nakláněni vodní hladiny na jednu či druhou stranu kolem více méně stálých os, zvaných uzly. Perioda stojatých vln trvá od několika minut do několika hodin, amplituda činí v závislosti na velikosti nádrže mm až m. Stojaté vlny mají mnoho místních názvů, často používaný název „seiche“ pochází od Ženevského jezera, kde je studoval a pojmenoval F. A. Forel. Na jezerech stojaté vlny zcela převyšují dmutí.
česky: vlny stojaté angl: seiche, standing waves, stationary waves rus: сейшa  1993-a3
stojatý oblak
nevhodné označení pro stacionární oblak.
česky: oblak stojatý rus: стоячее облако  1993-a1
Stokesov parameter
bezrozměrný parametr, který se v meteorologii používá především v teorii koalescence vodních kapek o různých velikostech. Většinou se uvádí ve tvaru:
2ρwr2 | vRvr |/9μR,
kde vR, resp. vr značí velikost pádové rychlosti kapek o poloměru R, resp. r (r << R), ρw hustotu vody a μ koeficient dynamické vazkosti vzduchu. Výraz 2ρwr2/9μ, vyjadřuje čas, za který klesne na 1/e původní hodnoty (e je základ přirozených logaritmů) rychlost pohybu sférické částice, o dostatečně malém poloměru r a hustotě ρw, na niž působí pouze síla odporu prostředí daná Stokesovým zákonem. Viz též vzorec Stokesův.
česky: parametr Stokesův angl: Stokes parameter rus: параметр Стокса něm: Stokes-Parameter m, Stokes-Parameter m  1993-a1
Stokesov vzorec
vzorec pro výpočet rychlosti pádu sférických vodních kapek použitelný při malých poloměrech kapek. Má tvar:
v=29(ρw -ρ)gμ r229ρw gμr2,
kde v je pádová rychlost vodní kapky, r její poloměr, ρw hustota vody, ρ hustota vzduchu, µ dynamický koeficient vazkosti vzduchu a g tíhové zrychlení. Stokesův vzorec lze použít u kapek s poloměrem r ≤ 5.10–5 m. Viz též zákon Stokesův, pádová rychlost vodních kapek.
česky: vzorec Stokesův angl: Stokes formula rus: формула Стокса  1993-a3
Stokesov zákon
zákon, podle nějž síla odporu F, kterou působí vazké prostředí na pohybující se dostatečně malou částici sférického tvaru, je dána vztahem
F=-6πμρv,
kde µ značí dyn. koeficient vazkosti prostředí a r poloměr částice pohybující se vůči danému prostředí rychlostí ν. Stokesův zákon se v meteorologii používá zejména k popisu pohybu malých vodních kapek ve vzduchu. Zákon byl pojmenován podle angl. matematika sira G. G. Stokese (1819–1903). Viz též vzorec Stokesův.
česky: zákon Stokesův angl: Stokes law rus: закон Стокса  1993-a1
storočný kalendár
pozdější označení populárního spisu sestaveného lékařem Christophem von Hellwig a po roce 1700 opakovaně vydávaného v řadě evropských zemí. Vycházel ze staršího kalendáře, do kterého Mauritius Knauer, opat kláštera v německém Langheimu, zanesl výsledky svých sedmiletých meteorologických a fenologických pozorování z let 1652–1658 a výpočty polohy vesmírných těles do roku 1912. Ch. von Hellwig kalendář omezil na období 1701–1800, přičemž pod vlivem astrometeorologie předpokládal opakování počasí v sedmiletém cyklu. Pro dlouhodobou předpověď počasí je bezcenný, byl však ve své době užitečným zdrojem klimatických údajů.
  1993-a3
stožiarová meteorologická stanica
česky: stanice meteorologická stožárová angl: mast meteorological station rus: метеорологическая мачта něm: meteorologische Maststation f  1993-a1
stožiarové meteorologické meranie
stacionární a synchronní měření meteorologických prvků, popř. dalších parametrů, pomocí snímačů umístěných na konstrukci meteorologického stožáru ve vertikále nad sebou do výšky desítek až stovek metrů. K nejvyšším meteorologickým stožárům patří stožár v Obninsku (315 m). V České republice se stožárové meteorologické měření provádí na met. stanicích Košetice (250 m), Dukovany (136 m), Temelín (40 m), Kopisty (80 m) a Tušimice (80 m). Slouží k monitoringu met. podmínek v přízemní, někdy i v mezní vrstvě atmosféry, pro využití v různých praktických aplikacích (ochrana čistoty ovzduší, provoz tepelných a atomových elektráren aj.) i jako zdroj vstupních dat pro různé vědecké studie (např. měření vertikálních profilů rychlosti větru třídimenzionálními anemometry včetně turbulentních fluktuací rychlosti větru a některých z nich odvozených charakteristik turbulence).
česky: měření meteorologické stožárové angl: mast meteorological measurement, tower meteorological measurement rus: метеорологические измерения на мачте něm: meteorologische Mastmessung f  1993-a3
stratifikácia
česky: stratifikace atmosféry teplotní něm: thermische Schichtung der Atmosphäre f  1993-a2
stratiformis
(str) [stratiformis] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má vzhled rozsáhlé horiz. plochy nebo vrstvy. Užívá se u druhů altocumulus, stratocumulus, zřídka i cirrocumulus.
česky: stratiformis angl: stratiformis rus: слоистообразныe облака něm: stratiformis  1993-a2
stratocumulus
(Sc) [stratokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedé nebo bělavé, menší, popř. větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý, s výjimkou zvláštního případu s virgou. Jednotlivé části spolu souvisejí nebo mohou být oddělené. Zdánlivá velikost jednotlivých částí Sc je větší než 5° prostorového úhlu. Sc patří k vodním nebo smíšeným oblakům nízkého patra. Mohou z něho vypadávat slabší srážky dosahující zemského povrchu. Vzniká při vlnových pohybech nebo transformací z jiných druhů oblaků, zejména druhu stratus nebo z kupovité oblačnosti. Sc je často příznakem rozpadu oblačnosti. Sc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, castellanus, nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma. Termín Sc zavedl něm. meteorolog L. F. Kämtz v letech 1840–1841. Český překlad Sc je slohová kupa, nespr. slohokupa.
česky: stratocumulus angl: Stratocumulus rus: слоистокучевыe облака něm: Haufenschichtwolke f, Stratocumulus m  1993-a2
stratokumulus
česky: stratokumulus  1993-a2
stratonull
podle H. E. Landsberga hladina oddělující spodní a horní stratosféru. Je definována jako hladina s min. horizontálním gradientem teploty vzduchu. V zimě ji lze ztotožnit s minimem ve vert. profilu záp. složek rychlosti proudění, v létě nebývá tímto způsobem identifikovatelná. Její výška závisí na synoptické situaci, ve stř. zeměp. šířkách se pohybuje kolem 25 km.
česky: stratonull angl: stratonull něm: Nullschicht f  1993-a1
stratopauza
vrstva atmosféry Země oddělující stratosféru a mezosféru. Leží ve výšce kolem 50 km. Teplota se zde pohybuje kolem 270 K (0 °C).
česky: stratopauza angl: stratopause rus: стратопауза něm: Stratopause f  1993-a3
stratosféra
část atmosféry Země v průměrné výšce 10 až 50 km, tj. mezi tropopauzou a stratopauzou. V její spodní části, do výšek 20 až 25 km, se teplota vzduchu s výškou nepatrně zvyšuje, odtud vzhůru roste. Maxima (v průměru kolem 0 °C) dosahuje teplota v blízkosti stratopauzy. Růst teploty s výškou je působen přítomností ozonu, který pohlcuje sluneční ultrafialové záření s vlnovou délkou 242 nm a silně se zahřívá. Rychlost proudění ve stratosféře s výškou nejprve klesá, dosahuje minima kolem 22 až 25 km, potom opět roste. Ve stratosféře také pozorujeme náhlé sezonní střídání převládajícího směru proudění ze záp. na vých. a opačně. Ve výškách kolem 25 km pozorujeme perleťové oblaky.
Jako stratosféra byla původně označována vrstva vzduchu nad troposférou až do výšek 80 až 100 km. Později byla uvedená vrstva rozdělena do dvou vrstev, z nichž svrchní byla nazvána mezosféra. Teplotní vlastnosti stratosféry objevili v r. 1902 nezávisle na sobě něm. meteorolog R. Assmann a franc. meteorolog L. P. Teisserenc de Bort, který název stratosféra také navrhl. Viz též oscilace kvazidvouletá, monzun stratosférický, oteplení stratosférické.
česky: stratosféra angl: stratosphere rus: стратосферa něm: Stratosphäre f  1993-a3
stratosférická fontána
označení specifické oblasti anomálně chladné tropické tropopauzy, kde se ve vybrané roční době dostává podstatné množství vzduchu z troposféry do stratosféry. Pojem zavedli Reginald Newella a Sharon Gould-Stewar, kteří ukázali na významný přenos do stratosféry v oblasti západního tropického Tichého oceánu během zimního období na severní hemisféře a rovněž v oblasti jihovýchodní Asie během letního monzunu. Aktualizovaná měření ukázala, že vzduch se dostává z troposféry do stratosféry během celého roku. Tento přenos ale vykazuje roční chod, a ačkoli není limitován pouze na určitý region, je významný zejména ve výše uvedených oblastech.
česky: fontána stratosférická angl: stratospheric fountain rus: стратосферный фонтан fr: fontaine stratosphérique f, fontaines stratosphériques pl (f)  2015
stratosferické dýzové prúdenie
tryskové proudění záp. směru ve stratosféře a spodní mezosféře vyskytující se v zimním období. Souvisí s radiačním ochlazováním a se vznikem výškové cyklony v polární oblasti během polární noci. Stratosférické tryskové proudění se vyskytuje v poměrně širokém pásmu, avšak nejvýraznější bývá v zimě okolo 70° sev. zeměp. šířky s osou ve výšce asi 50 km a označuje se též jako tryskové proudění na okraji polární noci. V letním období je toto tryskové proudění vystřídáno větry vých. směru, kterým se obvykle nedá přisoudit charakter tryskového proudění. K stratosférickému tryskovému proudění obvykle počítáme i rovníkové tryskové proudění, které se vyskytuje ve spodní stratosféře, popř. může zasahovat i do horní troposféry.
česky: proudění tryskové stratosférické angl: stratospheric jet stream něm: stratosphärischer Strahlstrom m  1993-a1
stratosférické oteplenie
atmosférický jev spojený se změnami severního cirkumpolárního víru, který způsobuje výrazné oteplení stratosféry a zvýšení koncentrace stratosférického ozonu. Stratosférické oteplení poprvé pozoroval R. Sherhag v Berlíně v r. 1952. Může se projevit jako:
1. Silné stratosférické oteplení (z angl. sudden warming major), které nastává při celkovém rozpadu severního cirkumpolárního víru, nebo při jeho rozdělení působením troposférických planetárních vln. V důsledku tohoto procesu se, v hladině 10 mb a v zeměp. šířkách nad 60° s. š. západní zonální cirkulace změní na východní a oteplení stratosféry může dosahovat během několika dnů až 50–60 K. Na již. polokouli nebylo dosud silné stratosférické oteplení pozorováno.
2. Slabé stratosférické oteplení (z angl. sudden warming minor), které je stejný jev jako silné stratosférické oteplení, dochází však pouze k časově omezenému zeslabení severního cirkumpolárního víru, nikoliv k jeho rozpadu, a západní cirkulace se nemění na východní.
3. Konečné stratosférické oteplení (z angl. sudden warming final), což je označení pro postupné oteplení stratosféry při přechodu od zimní k letní cirkulaci v polárních a subpolárních oblastech, spojené s přirozeným zánikem severního cirkumpolárního víru. Stadium ustálení teploty se obvykle váže na konec března a začátek dubna.
česky: oteplení stratosférické angl: stratospheric warming rus: стратосферное потепление něm: stratosphärische Erwärmung f  1993-a3
stratosférický monzún
občas se vyskytující nevhodné označení pro sezonní změnu směru proudění ve stratosféře (ve výškách nad 20 km). V zimě ve všech zeměp. šířkách vanou záp. větry kolem chladné polární cyklony, zatímco v létě, kdy teplota a tlak vzduchu klesá směrem od pólu k rovníku, vznikají vých. větry kolem teplé polární anticyklony. Příčinou tohoto jevu jsou solární klima a radiační vlastnosti ozonu, nesouvisí tedy nijak s monzunovou cirkulací.
česky: monzun stratosférický angl: stratospheric monsoon rus: стратосферный муссон něm: stratosphärischer Monsun m  1993-a3
stratus
(St) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedá oblačná vrstva s dosti jednotvárnou základnou, z níž může vypadávat mrholení, popř. ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou St slunce, jsou jeho obrysy obvykle zřetelné. St vyvolává halové jevy jen výjimečně při velmi nízkých teplotách. Někdy má podobu roztrhaných chuchvalců. St je v teplé polovině roku zpravidla vodním oblakem, v zimě často obsahuje i ledové krystalky. Patří k oblakům nízkého patra a vzniká především pod výškovými inverzemi teploty vzduchu nebo v důsledku ochlazení vzduchu od podkladu. Svými mikrostrukturálními ani makrostrukturálními parametry se obvykle neliší od mlhy. St lze dále klasifikovat podle tvaru jako nebulosus nebo fractus a podle odrůdy jako translucidus, opacus nebo undulatus. Zvláštností St je praecipitatio. Termín St navrhl Angličan L. Howard v r. 1803; v dnešním významu ho poprvé užili H. M. Hildebrandsson a R. Abercromby v r. 1887. Český překlad St je sloha.
česky: stratus angl: Stratus rus: слоистыe облака něm: Stratus m  1993-a2
stred anticyklóny
bod s nejvyšším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě nebo s nejvyšší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografieanticykloně. V praxi se za střed anticyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškové mapě, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejvyššího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V případě, že uvnitř anticyklony je tlak vzduchu na velké ploše prakticky stejný, považuje se za střed anticyklony střed této plochy. V pohyblivých anticyklonách se střed anticyklony s výškou přesouvá na stranu teplé části anticyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy anticyklony. Ve stacionárních anticyklonách leží ve všech izobarických hladinách střed anticyklony přibližně nad přízemním středem.
česky: střed anticyklony angl: center of anticyclone něm: Zentrum der Antizyklone n  1993-a1
stred cyklóny
bod s nejnižším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě, popř. s nejnižší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografiecykloně. V praxi se za střed cyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškových mapách, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejnižšího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V pohyblivých cyklonách se střed cyklony s výškou přesouvá na stranu studené části cyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy dané cyklony. Ve stacionárních cyklonách leží střed cyklony ve všech izobarických hladinách přibližně nad přízemním středem cyklony. Rozsáhlé centrální cyklony a dále především staré okludované cyklony mívají více středů. Viz též cyklona vícestředá.
česky: střed cyklony angl: center of cyclone něm: Tiefdruckzentrum n  1993-a2
stredná atmosféra
oblast atmosféry mezi tropopauzou a homopauzou, tzn. zahrnující stratosféru a mezosféru. Část atmosféry, kde turbulentní promíchávání ještě převažuje nad molekulární difuzí a ionizace nemá významnější dopad. Oblast, kde se výrazně projevují externí faktory jako proměna charakteristik dopadajícího záření Slunce, nebo vulkanické erupce.
česky: atmosféra střední angl: middle atmosphere něm: mitlere Atmosphäre f fr: moyenne atmosphère f  2015
stredná oblačnosť
česky: oblačnost střední angl: middle clouds rus: облака среднего яруса něm: mittlere Bewölkung f  1993-a1
stredné oblaky
oblaky vyskytující se v polárních oblastech přibližně v nadm. výškách od 2 do 4 km, ve stř. zeměp. šířkách od 2 do 7 km a v tropických oblastech od 2 do 8 km. Oblakem stř. patra je především altocumulus. Do tohoto patra však zasahují i další druhy oblaků:
a) altostratus se většinou vyskytuje ve stř. patře, často však zasahuje i do vysokého patra;
b) nimbostratus se vyskytuje vždy ve stř. patře, ale většinou zasahuje současně i do ostatních pater;
c) cumulus a cumulonimbus mají obvykle základny v nízkém patře, jsou však tak velkého vert. rozsahu, že jejich vrcholky mohou dosahovat do stř. i vysokého patra.
Viz též klasifikace oblaků, patra oblaků, oblaky nízkého patra, oblaky vysokého patra.
česky: oblaky středního patra angl: medium-level clouds, middle-level clouds rus: облака среднего яруса něm: mittelhohe Wolken f/pl  1993-a2
strednedobá predĺžená predpoveď počasia
předpověď počasí na období od 10 do 30 dnů, především s využitím metody ansámblové (skupinové) předpovědi počasí a při hodnocení lokální extremity také analýzy klimatických dat. Viz též předpověď počasí střednědobá, předpověď počasí dlouhodobá.
česky: předpověď počasí střednědobá prodloužená angl: extended weather forecast něm: Langfristvorhersage f  2014
strednedobá predpoveď počasia
předpověď počasí na období od 3 do 10 dnů. V současné praxi se její metodika liší od metodiky předpovědí krátkodobých jen poměrně málo; největší odlišnosti spočívají ve větším používání metody ansámblové předpovědi a ve větším zdůrazňování obecnějších trendů vývoje počasí vzhledem k nejistotě předpovědi. Dříve se pod pojmem střednědobá předpověď počasí rozuměla předpověď zpravidla na tři až pět dní, založená na aplikacích empir. zjištěných statisticko-synoptických vztahů. Viz též předpověď počasí krátkodobá, předpověď počasí dlouhodobá, ECMWF.
česky: předpověď počasí střednědobá angl: medium-range weather forecast rus: среднесрочный прогноз погоды něm: mittelfristige Vorhersage f  1993-a3
stredný greenwichský čas
(GMT) – místní stř. sluneční čas pro nultý poledník měřený v Královské observatoři v anglickém Greenwichi pomocí sekundového kyvadla. Je ovlivňován rotační rychlostí Země i fluktuacemi tíhového zrychlení. Od 1. ledna 1972 je místo středního greenwichského času používán koordinovaný světový čas jako mezinárodní standard, kromě jiného také pro časovou identifikaci údajů z meteorologických pozorování.
česky: čas greenwichský střední angl: Greenwich mean time něm: mittlere Greenwich-Zeit f rus: гринвичское время fr: temps moyen de Greenwich m  1993-a3
stredný ión
česky: iont střední angl: intermediate ion, middle ion rus: средний ион něm: mittleres Ion n  1993-a1
stredomorská klíma
typ klimatu, kterému v Köppenově klasifikaci klimatu odpovídá mírné dešťové klima se suchým létem (Cs), v Alisovově klasifikaci klimatu pak přibližně subtropické klima západních břehů pevnin. Zastaralé označení etéziové klima odkazuje na větry zvané etézie. Kromě oblasti Středozemního moře se středomořské klima vyskytuje i v Kalifornii, na jihu Afriky a Austrálie a ve stř. Chile. Je charakterizováno teplým a suchým létem, podmíněným posunem subtropických anticyklon do vyšších zeměpisných šířek, a mírnou zimou bez trvalé sněhové pokrývky. Koncentrace srážek do chladného půlroku souvisí s pronikáním polární fronty a s ní spojených mimotropických cyklon do těchto oblastí, které zde často způsobují i vysoké rychlosti větru. Zdejší biom je charakterizován tvrdolistými stromy a křovinami.
česky: klima středomořské angl: Mediterranean type of climate rus: средиземноморский климат něm: mediterranes Klima n  1993-b3
stredomorský front
větev polární fronty, která vzniká především na podzim a v zimě v oblasti Středozemního moře. Odděluje vzduch mírných šířek z Atlantiku a Evropy od tropického vzduchu ze sev. Afriky. Cyklonální činnost na středomořské frontě je rozhodující pro srážkový režim Středomoří, kde je příčinou podzimního nebo zimního maxima v ročním chodu srážek. Se středomořskou frontou souvisí také podružné srážkové maximum v některých oblastech ČR.
česky: fronta středomořská angl: Mediterranean front rus: средиземноморский фронт něm: Mittelmeerfront f fr: front méditerranéen m  1993-a2
striebristé oblaky
česky: oblaky stříbřité rus: серебристые облака  1993-a1
strih vetra
prostorová změna vektoru rychlosti proudění připadající na jednotkovou vzdálenost. Nejčastěji se uvažuje vert. střih větru, který definujeme jako parciální derivaci vektoru rychlosti proudění podle vert. souřadnice. Pod pojmem horiz. střih větru rozumíme změnu vektoru rychlosti proudění v určitém směru horiz. roviny připadající na jednotku vzdálenosti, čili analogicky parciální derivaci vektoru rychlosti proudění v daném horiz. směru. V případech, kdy uvažujeme jen rychlost proudění bez ohledu na směr, hovoříme o gradientu rychlosti proudění, slang. gradientu větru, který vyjadřujeme v případě vert. změny v m.s–1 na 100 m či na 1 000 m nebo v uzlech na 1 000 stop; v případě horiz. změny v m.s–1 nejčastěji na 100 km. V dynamické meteorologii rozlišujeme např. anticyklonální a cyklonální horiz. střih větru. Střih větru je významným met. jevem zejména pro leteckou dopravu, proto je letecká meteorologická služba povinna vydávat výstrahu při překročení určitých hodnot střihu větru podle směrnic ICAO. Viz též počasí střihové.
česky: střih větru angl: shear vector, wind shear rus: сдвиг ветра něm: Windscherung f  1993-a2
strihová vorticita
složka rel. vorticity určená horiz. střihem větru. V přirozené souřadnicové soustavě lze střihovou vorticitu ξS jednoduše určit podle vztahu:
ξS=VRHs, kde V představuje rychlost větru, RHs horiz. poloměr křivosti proudnic. Je-li střih cyklonální, je na sev. (již.) polokouli střihová vorticita kladná (záporná), je-li anticyklonální, střihová vorticita je záporná (kladná). Tato složka rel. vorticity popisuje tendenci k omezenému stáčení proudění s výrazným horiz. střihem větru, např. na cyklonální straně tryskového proudění. Termín se používá hlavně pro pohyby synoptického měřítka. Viz též vorticita křivostní, rovnice vorticity.
česky: vorticita střihová angl: shear vorticity  2015
strihové počasie
slang. název pro počasí s trvalými, někdy až několikadenními srážkami v oblasti, nad níž se vyskytuje výrazný vertikální střih větru, a to zpravidla ve směru o více než 90°. Střihové počasí nastává nad územím Česka zejména při situacích Vb, kdy v nižších vrstvách atmosféry (od země do výšky 1 až 3 km) je často pozorováno proudění ze sev. směrů, zatímco ve vyšších hladinách proudí vzduch z již. směrů. Ve výšce, kde výrazný střih větru podmiňuje vývoj výstupných pohybů, se ve většině případů vyskytuje málo pohyblivá atmosférická fronta. Při střihovém počasí bývají v ČR v některých případech pozorovány na rozsáhlém území vydatné srážky, dosahující vysokých až rekordních denních i několikadenních úhrnů. V teplém pololetí jsou tyto srážky, vesměs při relativně nízké teplotě při zemi, nejčastější příčinou povodní na dolních úsecích větších toků (Labe, Vltavy, Moravy a Odry), např. v letech 1997 nebo 2002.
česky: počasí střihové  1993-a3
strihové vlny
česky: vlny střižné angl: shear waves  2014
strmosť prúdu bleskového výboja
časová změna v čele rázové vlny proudu bleskového výboje; označuje se di/dt. Je rozhodujícím parametrem bleskového proudu při stanovení napětí U na vodičích buď s vlastní nebo vzájemnou indukčností L podle vztahu
U=L(di dt)
nebo strmosti napěťové vlny na vodičích s vlnovou impedancí Z podle vztahu
dUdt =Zdidt.
česky: strmost proudu bleskového výboje angl: rate of rise of lightning current něm: Blitzstromsteilheit f  1993-a1
studená advekcia
advekce působící v daném místě ochlazování, takže záporně vzatý skalární součin rychlosti větru a teplotního gradientu je záporný. Viz též úhel advekce.
česky: advekce studená angl: cold advection něm: Kaltluftadvektion f rus: адвекция холода fr: advection d'humidité f  1993-a3
studená anticyklóna
anticyklona, která je termicky symetrická a vyskytuje se v rel. chladnějším vzduchu vzhledem k okolí. Má malý vert. rozsah a je dobře vyjádřena obvykle jen do výšky 1 až 2 km. Do studených anticyklon patří především arktické a antarktické anticyklony a zimní kontinentální anticyklony.
česky: anticyklona studená angl: cold anticyclone něm: kalte Antizyklone f, Kältehoch n rus: холодный антициклон fr: anticyclone thermique m, anticyclone à cœur froid m  1993-a3
studená cyklóna
syn. cyklona vysoká – cyklona, která se vyskytuje v celém svém vert. rozsahu v rel. chladnějším vzduchu vzhledem k okolí. Studené cyklony jsou termicky symetrické, řídicí nebo izolované cyklony, v nichž se frontální systémy mohou vyskytovat pouze na jejich okrajích. Pro studené cyklony je typický růst velikosti cyklonální cirkulace s výškou.
česky: cyklona studená angl: cold low, cold-core cyclone něm: kalte Zyklone f rus: холодная депресия, холодный циклон fr: dépression à coeur froid f, cyclone à noyau froid m  1993-a3
studená oklúzia
zkrácené označení pro okluzní frontu charakteru studené fronty.
česky: okluze studená angl: cold occlusion rus: окклюзия по типу холодного фронта něm: Kaltfrontokklusion f  1993-a2
studená vlna
výrazný pokles teploty vzduchu na rozsáhlém území, který je podmíněn vpádem studené vzduchové hmoty, zpravidla z vyšších zeměp. šířek do teplejších oblastí. Může trvat od několika dní do několika týdnů, kdy se v dané oblasti vyskytují podnormální teploty. Ve stř. Evropě má počasí studené vlny v létě vlhký a v zimě suchý ráz. V teplém pololetí nastupují studené vlny nejčastěji od severozápadu až severu, v chladném pololetí od severu až jihovýchodu. Viz též vpád studeného vzduchu, ochlazování advekční.
česky: vlna studená angl: cold wave rus: волна холода  1993-a1
studené stáčanie vetra
slang. označení pro stáčení větru s výškou působené studenou advekci. Jestliže se advekce teploty vyskytuje v určité vrstvě atmosféry, je vektor větru na horní hranici vrstvy dán vektorovým součtem vektoru větru na spodní hranici vrstvy a vektoru termálního větru. Při studené advekci se na sev. polokouli vítr stáčí s rostoucí výškou vlevo, na již. polokouli vpravo. Ke stáčení větru s výškou může docházet pouze v baroklinní atmosféře. Viz též stáčení větru teplé.
česky: stáčení větru studené něm: kalte Winddrehung f  1993-a3
studený front
fronta nebo její část, která se pohybuje směrem na stranu teplého vzduchu. Vzniká obvykle na hlavní frontětýlu cyklony. Na studené frontě se oblačnost vytváří především ve výstupné části teplého přenosového pásu. Typická oblačnost v blízkosti frontální čáry je charakteristická výskytem oblaků druhu cumulonimbus, v letním období je obvykle doprovázená bouřkami, húlavami, dešti v přeháňkách, popř. kroupami. Intenzita těchto jevů souvisí se sklonem fronty a mírou stability teplého vzduchu vytlačovaného klínem studeného vzduchu. Na oblast oblaků druhu cumulonimbus někdy navazuje oblačnost druhu nimbostratus, altostratus a cirrostratus, někdy však za touto oblastí následuje rychlé vyjasňování. Podle rozložení výstupných pohybů podél celé frontální plochy rozeznáváme studenou frontu charakteru anafronty a studenou frontu charakteru katafronty, přičemž jedna studená fronta může být v určité části anafrontou a v jiné katafrontou. Někteří autoři hovoří o dělení na studenou frontu prvního druhu a studenou frontu druhého druhu. U studené fronty pozorujeme obvykle pokles tlaku vzduchu před frontou a rychlý vzestup za ní. Viz též fronta teplá.
česky: fronta studená angl: cold front rus: холодный фронт něm: Kaltfront f fr: front froid m  1993-a3
studený front druhého druhu
studená fronta s výstupnými pohyby teplého vzduchu pouze ve spodní části frontální plochy (do výšky 2 km až 3 km) a sestupnými pohyby ve vyšších vrstvách. Ve spodní části je anafrontou, v horní katafrontou. Její oblačný systém je zpravidla tvořen kumulonimby vázanými na čelo fronty, za čelem fronty se rychle vyjasňuje. Šířka oblačného pásma bývá jen několik desítek km, srážky jsou však intenzívní a mají přeháňkový charakter. Tato fronta se pohybuje obvykle rychleji než studená fronta prvního druhu.
česky: fronta studená druhého druhu angl: cold front, 2nd type, fast moving cold front rus: холодный фронт второго рода něm: Kaltfront 2. Art f fr: front froid secondaire m  1993-a1
studený front prvého druhu
studená fronta s výstupnými pohyby teplého vzduchu podél frontální plochy v celém jejím výškovém rozsahu. Je anafrontou a její oblačný systém je tvořen zpravidla oblaky druhu cumulonimbus přecházejícími v druhy nimbostratus, altostratus a cirrostratus. Srážkové pásmo studené fronty prvního druhu bývá široké 300 až 400 km a vyskytuje se za frontální čárou. Srážky na čele fronty mají charakter přeháněk, dále za frontou přecházejí v trvalé srážky. Tato fronta se pohybuje zpravidla pomaleji než studená fronta druhého druhu.
česky: fronta studená prvního druhu angl: cold front 1st type, slowly moving cold front rus: холодный фронт первого рода něm: Kaltfront 1. Art f fr: front froid principal m  1993-a1
studený prenosový pás
relativní proudění obecně studeného a zpočátku i suchého vzduchu ve frontální cykloně popisované v teorii přenosových pásů. Formuje se na přední straně cyklony v přízemních hladinách a je pro něj charakteristické, že hodnoty izobarické vlhké potenciální teploty jsou o několik stupňů nižší než uvnitř teplého přenosového pásu. Studený přenosový pás směřuje nejprve k západu a v blízkosti teplé fronty (resp. její frontální čáry) začíná stoupat a stáčet se cyklonálně kolem středu cyklony, přičemž podchází teplý přenosový pás. V této oblasti se díky srážkám produkovaným teplým přenosovým pásem sytí vlhkostí. Při dalším výstupu vzduchu se tato vlhkost může stát zdrojem pro vznik oblaků zejména nízkého a středního patra. V místě, kde studený přenosový pás vystupuje zpod teplého přenosového pásu, se proud často rozděluje do dvou větví charakterizovaných různou výškou nad zemským povrchem. Vyšší větev se anticyklonálně stáčí, až je téměř rovnoběžná s teplým přenosovým pásem. Nižší větev se stáčí cyklonálně a směřuje do středu cyklony. Rozhraní mezi vzduchem v nižší větvi studeného přenosového pásu a vzduchovou hmotou v týlu vyvíjející se cyklony lze označit za atmosférickou frontu, která je v klasickém koncepčním modelu norské meteorologické školy analyzována jako okluzní fronta. Avšak měření dokazují, že formování této fronty nekoresponduje s okluzním procesem jako situace, kdy je teplý vzduch vytlačován studenější vzduchovou hmotou na přední straně a v týlu cyklony vzhůru.
česky: pás přenosový studený angl: cold conveyor belt rus: холодная несущая полоса něm: kaltes Förderband n  2014
studený vzduch
zkrácené označení pro studenou vzduchovou hmotu, vymezenou v rámci termodynamické klasifikace vzduchových hmot.
česky: vzduch studený angl: cold air rus: холодный воздух  1993-a3
stuhový blesk
řídce se vyskytující druh blesku, jehož kanál má mnohem větší šířku než normální čárový blesk. Bývá vysvětlován posunem ionizovaného svítícího kanálu blesku silným větrem. Není však vyloučen ani chybný fotografický záznam dvou nebo více rychle po sobě následujících výbojů, způsobený pohybem fotografického přístroje. Stuhový blesk bývá uváděn zejména ve starší odb. literatuře; novější soustavné opt. výzkumy blesku jej nepotvrzují.
česky: blesk stuhový angl: ribbon lightning něm: Bandblitz m rus: ленточная молния fr: éclair en bandes m  1993-a1
stupeň
1. jednotka teploty, viz např. stupnice teplotní Celsiova, stupnice teplotní Kelvinova.
2. jednotka úhlové vzdálenosti, tj. 1/360 kruhu.
3. intenzita jevu nebo veličiny definovaná v rámci dané stupnice, např. stupnice větru Beaufortovy nebo stupnice Fujitovy.
4. ve speciálních případech vert. vzdálenost, která odpovídá změně veličiny o jednotkovou hodnotu, viz stupeň barický, stupeň geotermický.
česky: stupeň něm: Grad n  1993-a3
stupňovitosť klímy
česky: stupňovitost klimatu angl: vertical climatic zonation, vertical climatic zonation  2014
Stüvegram
česky: Stüvegram angl: Stüve diagram něm: Stüve-Diagramm n  1993-a1
Stüveho diagram
druh aerologického diagramu, v němž je na horizontální ose lineárně vynášena teplota vzduchu T (obvykle v rozsahu +40 až –80 °C) a na vertikální ose tlak vzduchu p v exponenciální závislosti pκ, kde κ = 0,286 je podíl měrné plynové konstanty suchého vzduchu a měrného tepla suchého vzduchu při stálém tlaku. Suché adiabaty svírají s izotermami úhel přibližně 45°, pseudoadiabaty jsou mírně obloukovitě zakřiveny. Izolinie měrné vlhkosti neboli izogramy nasyceného vzduchu (g.kg–1) jsou představovány vzpřímenými křivkami mírně se odklánějícími doleva od vertikálně mířících izoterem. Stüveho diagram může dále obsahovat stupnici pro vynášení relativní vlhkosti vzduchu, stupnici výšky a jiné pomocné stupnice.
Přestože Stüveho diagram není energetickým diagramem, je často používán vzhledem k pravoúhlému souřadnicovému systému teploty a tlaku vzduchu s většinou přímkových nebo málo zakřivených izolinií. Jeho autorem je něm. meteorolog G. Stüve (1888–1935). V odb. slangu je Stüveho diagram nazýván též „Stüvegram“.
česky: diagram Stüveho angl: Stüve diagram něm: Stüve-Diagramm n rus: диаграмма Штюве fr: diagramme de Stüve m  1993-a3
subarktická klíma
Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá vzduch mírných šířek, v zimní polovině roku pak arktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá nejchladnější část boreálního klimatu.
česky: klima subarktické angl: subarctic climate rus: субарктический климат něm: subarktisches Klima n  1993-b3
subatlantik
viz holocén.
česky: subatlantik angl: subatlantic něm: Subatlantikum n  1993-a3
subboreál
viz holocén.
česky: subboreál angl: subboreal něm: Subboreal n  1993-a3
subekvatoriálna klíma
syn. klima rovníkových monzunů – v Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá ekvatoriální vzduch, v zimní polovině roku pak vzduch tropický. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá tropické monzunové klima a klima savany. Méně vhodné označení klima rovníkových monzunů vychází ze širšího pojetí termínu tropický monzun.
česky: klima subekvatoriální angl: equatorial climate rus: субэкваториальный климат  1993-b3
súbežné meranie
měření základních meteorologických prvků v jedné lokalitě různými přístroji nebo v různých časových intervalech. Souběžné měření se provádí hlavně při zásadních změnách přístrojového vybavení na meteorologických stanicích pro zjištění kvality nově instalovaných způsobů měření nebo pro budoucí výpočet homogenity klimatologických řad.
česky: měření souběžná angl: parallel measurement rus: параллельные (одновременные) измерения  2014
subgeostrofický vietor
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
česky: vítr subgeostrofický angl: subgeostrophic wind rus: субгеострофический ветер  1993-a1
subgradientový vietor
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost gradientového větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu a zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: vítr subgradientový angl: subgradient wind rus: субградиентный ветер  1993-a1
subhelický oblúk
velmi vzácný halový jev v podobě světelného oblouku vystupujícího z obzoru v blízkosti infralaterálního oblouku šikmo vzhůru k parhelickému kruhu.
česky: oblouk subhelický angl: subhelic arc  2016
subhumidná klíma
česky: klima subhumidní angl: subhumid climate rus: субгумидный климат  1993-b3
sublimácia
fázový přechod z pevného skupenství do skupenství plynného, v meteorologii zpravidla přechod ledu do plynné fáze vody – vodní páry. Ve starší literatuře se termín sublimace užívá i u opačného fázového přechodu, tj. růstu ledu přímo z vodní páry a někdy se v tomto případě setkáváme i s nevhodným termínem desublimace. V současné odborné literatuře převažuje v tomto případě termín depozice.
česky: sublimace angl: sublimation rus: сублимация něm: Sublimation f  1993-a3
sublimačné jadrá
částice umožňující vznik stabilních zárodků ledových krystalků heterogenní nukleací ledu z vodní páry, tzn. při přímém fázovém přechodu vodní páry na led. Místo termínu sublimační jádra se nyní často používá termín depoziční jádra. Úloha jader depozice se zdůrazňuje zejména ve starší literatuře z oboru fyziky oblaků a srážek. V současné době se předpokládá, že v troposféře a stratosféře vznikají ledové částice především mrznutím přechlazených vodních kapek. Heterogenní nukleace ledu na depozičních jádrech je významnější ve vrstevnatých oblacích než v oblacích konvektivních, kde převažují procesy probíhající při mrznutí kapek. Viz též jádra ledová.
česky: jádra sublimační angl: sublimation nuclei rus: ядра сублимации něm: Sublimationskerne m  1993-a3
súborná kinematická mapa
druh kinematické mapy, na kterou se zakreslují smluvenými znaky středy cyklon a anticyklon, jejich trajektorie, demarkační čáry aj. Podklady se získávají z analyzovaných přízemních či výškových map za období několika po sobě jdoucích dnů. Tato mapa umožňuje jednoduše znázorňovat synop. procesy ve vhodně vybraných časových obdobích a v různých výškových hladinách, upřesňovat synoptické typy a vybírat metodou analogů povětrnostní situace pro předpověď počasí, vymezovat přirozená synoptická období a přestavbu povětrnostní situace.
česky: mapa kinematická souborná angl: summary kinematic chart rus: сводная кинематическая карта  1993-a3
subsidencia vzduchu
syn. sesedání vzduchu, pohyby vzduchu subsidenční – pomalé sestupné pohyby ve vzduchové hmotě, jejichž rychlost je zpravidla řádově 10–2 m.s–1 nebo méně. Subsidence vzduchu patří k jevům synoptického měřítka, vzniká z dyn. příčin a může mít velký význam pro vývoj podmínek počasí. Působí adiabatické oteplování vzduchu, např. sestupné pohyby o velikosti 2.10–2 m.s–1 působící po dobu 24 h a při vertikálním teplotním gradientu –0,5 K na 100 m zvýší teplotu dané hladiny o téměř 10 K, rozpouštění již vzniklé oblačnosti, tlumí konvekci apod. Subsidence vzduchu se vyskytuje především v předním sektoru a centrální oblasti vysokých anticyklon nebo v zesilujících hřebenech vysokého tlaku vzduchu. V důsledku subsidence vzduchu dochází ke vzniku subsidenčních inverzí teploty.
česky: subsidence vzduchu angl: subsidence of air rus: оседание воздуха něm: Absinken der Luft n, Subsidenz der Luft f  1993-a2
subsidenčná inverzia teploty vzduchu
syn. inverze teploty vzduchu sesedáním – výšková teplotní inverze způsobená sesedáním neboli subsidencí vzduchu z vyšších vrstev atmosféry do nižších. Vývoj subsidenční inverze je důsledkem další stabilizace původně stabilní vrstvy vzduchu při jejím adiabatickém sestupu. Subsidenční inverze se mohou vyskytovat nad rozsáhlými územími, je-li dobře vyvinut mechanizmus subsidenčních pohybů vzduchu, především v anticyklonách nebo v blízkosti os hřebenů vysokého tlaku vzduchu. Tyto inverze představují významný faktor podílející se na zhoršování rozptylových podmínek v oblastech vysokého tlaku vzduchu, v létě za slunečného anticyklonálního počasí často omezují vznik nebo vert. vývoj kupovité oblačnosti apod.
česky: inverze teploty vzduchu subsidenční angl: subsidence inversion rus: инверсия оседания něm: Absinkinversion f  1993-a3
subsidenčné pohyby vzduchu
česky: pohyby vzduchu subsidenční něm: absinkende Luft f  1993-a1
substratosféra
starší a dnes již nepoužívané označení pro tropopauzu, navržené N. Shawem r. 1912. S. P. Chromov (1940) užívá termínu substratosféra pro několik spodních kilometrů stratosféry, včetně tropopauzy.
česky: substratosféra angl: substratosphere něm: Substratosphäre f  1993-a2
subsynoptická mierka
obecné označení pro charakteristické rozměry atm. procesů a jevů, které mají menší charakteristické horiz. rozměry (a kratší dobu trvání) než procesy a jevy tzv. synoptického měřítka. Viz též měřítko mezosynoptické, klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
česky: měřítko subsynoptické angl: subsynoptic scale rus: субсиноптический масштаб něm: subsynoptische Skala f  1993-a3
subtropická anticyklóna
vysoká, teplá a kvazipermanentní anticyklona vyskytující se v subtropických zeměp. šířkách, a to většinou nad oceány. Všechny subtropické anticyklony jsou akčními permanentními centry atmosféry. Podle převládající geogr. polohy rozlišujeme subtropickou anticyklonu azorskou, bermudskou, havajskou, svatohelenskou, mauricijskou a jihopacifickou. Subtropické anticyklony jsou součástí subtropického pásu vysokého tlaku vzduchu na sev. a již. polokouli. Viz též anticyklona dynamická.
česky: anticyklona subtropická angl: subtropical anticyclone něm: subtropische Antizyklone f rus: субтропический антициклон fr: anticyclone subtropical m  1993-a2
subtropická cyklóna
cyklona, která se může vyskytnout nad oceány až po zhruba 50° zeměp. šířky a vykazovat přitom znaky mimotropické i tropické cyklony. Při jejím vzniku a vývoji totiž dochází ke kombinaci fyzikálních mechanizmů, kdy důležitým zdrojem energie pro cyklogenezi je jak uvolnění baroklinní instability, tak uvolnění latentního tepla kondenzace. Typicky se jedná o transformovanou, původně mimotropickou cyklonu putující z pásma západních větrů do nižších zeměp. šířek, může však vzniknout i transformací tropické cyklony. Na rozdíl od mimotropické cyklony nemá subtropická cyklona vazbu na atmosférické fronty. Oproti tropické cykloně jsou v ní pásy konvektivních bouří méně symetricky uspořádány kolem středu cyklony; maximální rychlost větru je dosahována dále od středu (cca 100 až 200 km) a nedosahuje síly orkánu. Pokud však přesáhne hodnotu 17 m.s-1, která v případě tropické cyklony vymezuje tropickou bouři, dostává jméno ze seznamu určeného tropickým cyklonám. Nad tropickými oceány s vysokou teplotou povrchu moře a malým horiz. teplotním gradientem se subtropická cyklona může transformovat na tropickou cyklonu. Z hlediska mechanizmů cyklogeneze i projevů počasí, které souvisejí s výskytem konvektivních bouří velmi silné intenzity, se subtropická cyklona podobá medikánu, který je však místně specifickým útvarem.
česky: cyklona subtropická angl: sub-tropical cyclone, subtropical cyclone něm: subtropische Zyklone f fr: cyclone subtropical m, dépression subtropicale f  2014
subtropická klíma
Alisovově klasifikaci klimatu přechodné klimatické pásmo, kde v letní polovině roku převládá tropický vzduch, v zimní polovině roku pak vzduch mírných šířek. V Köppenově klasifikaci klimatu se zčásti kryje s mírným dešťovým klimatem, při západních březích pevnin s typem Cs se suchým létem, označovaným i jako středomořské klima. Při východním pobřeží pevniny může být ovlivněno mimotropickým monzunem, viz klima monzunové. Ve vnitrozemí se subtropické klima vyznačuje značnou kontinentalitou klimatu a lze ho řadit k chladnému suchému klimatu podle W. Köppena.
česky: klima subtropické angl: subtropical climate rus: субтропический климат něm: subtropisches Klima n  1993-b3
subtropické dýzové prúdenie
tryskové proudění v horní troposféře, jehož osa bývá v zimě přibližně na 30. a v létě na 40. až 45. rovnoběžce sev. polokoule, většinou ve výšce izobarické hladiny 200 hPa. Nejvyšší rychlosti proudění se vyskytují nad vých. pobřežím kontinentů sev. polokoule a nad přilehlým mořem. Na rozdíl od mimotropického tryskového proudění není subtropické tryskové proudění vázáno na frontální zónu a je nejlépe vyvinuto v zimě. Subtropické tryskové proudění má obdobu i na již. polokouli. Viz též proudění tryskové tropické.
česky: proudění tryskové subtropické angl: subtropical jet stream rus: субтропическое струйное течение něm: subtropischer Strahlstrom m  1993-a1
subtropické tíšiny
pásmo bezvětří nebo slabých proměnlivých větrů v subtropickém pásu vysokého tlaku vzduchu nad oceány na obou polokoulích, vyskytující se mezi pasáty a pásmem západních větrů (přibližně mezi 30 až 35° N a 30 až 35° S). Posunují se na sever a na jih asi o 5° v závislosti na výšce Slunce během roku. Subtropické tišiny jsou oblastmi s ustáleným, nad pevninou suchým a horkým počasím. Někdy se pro subtropické tišiny používal termín „pásmo kalmů". Viz též šířky koňské.
česky: tišiny subtropické angl: subtropical calms rus: субтропические штили  1993-a3
subtropický pás vysokého tlaku vzduchu
pás vyššího tlaku vzduchu, vyjádřený na klimatologických mapách, který se táhne kolem Země na obou polokoulích mezi 20 a 40° z. š. a v němž se vyskytují jednotlivé subtropické anticyklony. Zatímco na již. polokouli je zřetelný po celý rok, na severní polokouli jej v letním období přerušují oblasti nižšího tlaku nad kontinenty. Viz též šířky koňské.
česky: pás vysokého tlaku vzduchu subtropický angl: subtropical high pressure belt rus: субтропический пояс высокого давления něm: Rossbreiten f/pl, subtropischer Hochdruckgürtel m  1993-a3
súčiniteľ
syn. koeficient.
česky: součinitel něm: Koeffizient m  1993-a3
súčtový anemometer
miskový nebo lopatkový anemometr, u něhož je počet otáček rotujícího systému udáván mech. počítadlem v jednotkách „uběhnuté“ dráhy větru. Měří-li se současně čas, lze pomocí součtového anemometru stanovit prům. rychlost větru. Bývá konstruován jako přenosný přístroj malých rozměrů, upravený k instalaci na tyči nebo opatřený držadlem. V této úpravě bývá nazýván ruční anemometr součtový. Na principu součtového anemometru je založeno také měření prům. rychlosti větru (dráhy větru) univerzálním anemografem. V současnosti se již tento princip v meteorologickém provozu nepoužívá a místo součtového principu používají elektronické metody záznamu dat.
česky: anemometr součtový angl: counting anemometer, run-of-wind anemometer něm: Windweganemometer n, Windwegmessgeraet n rus: анемометр со счетчиком, анемометр-тотализатор fr: anémomètre totalisateur m  1993-a3
suchá a čistá atmosféra
česky: atmosféra suchá a čistá angl: dry and clear atmosphere něm: trockene und reine Atmosphäre f rus: сухая и чистая атмосфера fr: atmosphère pure et sèche f  1993-a3
suchá adiabata
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějisuchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice
T0T =(p0p )κd
kde κd = Rd / cpd  0,286, Rd je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, cpd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T0 abs. teplota při tlaku p0. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí
T=T0-γdz,
kde γd je suchoadiabatický teplotní gradient aT0 abs. teplota ve výšce z = 0.
česky: adiabata suchá angl: dry adiabat , dry adiabatic něm: trockenadiabatisch, Trockenadiabate f rus: сухая адиабата fr: adiabatique sèche f, adiabatique f  1993-a3
suchá depozícia
hmotnost atm. příměsi, která je uložena na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času v důsledku jiných procesů samočištění ovzduší, než procesů vymývání. Viz též spad prachu.
česky: depozice suchá angl: dry deposition něm: trockene Deposition f rus: сухие выпадения (осаждения, накопления) fr: dépôt sec m  1993-a1
suchá klíma
1. syn. pro klima aridní;
2. v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem B.
Roční úhrn srážek zde nedosahuje prahové hodnoty, která je přímo úměrná prům. roč. teplotě vzduchu. Podle velikosti tohoto prahu rozlišujeme klima stepi a drsnější klima pouště, v obou případech buď horké, nebo chladné s prům. roč. teplotou vzduchu pod 18 °C. Horké suché klima souvisí se subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a pasátovou inverzí teploty vzduchu a částečně odpovídá tropickému klimatuAlisovově klasifikaci klimatu; chladné suché klima je důsledkem velké kontinentality klimatu a vyznačuje se proto mj. velkou roční amplitudou teploty vzduchu.
česky: klima suché angl: arid climate rus: засушливый климат, сухой климат něm: trockenes Klima n, arides Klima n  1993-b3
suchá oblasť
česky: oblast suchá angl: arid zone rus: аридная область, область с сухим климатом něm: Ariditätszone f, Trockengebiet n  1993-a3
suché obdobie
časový úsek, kdy se na dané met. stanici nevyskytly atmosférické srážky, nebo úhrn srážek nedosahoval konvenčně stanovené prahové hodnoty, nejčastěji 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Suchá období se střídají se srážkovými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou suchých období, jiní mezi ně počítají i samostatné bezsrážkové dny. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených suchých období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená suchá období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání suchých období jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek i kritériem některých klasifikací klimatu. Dlouhá suchá období, označovaná někdy jako období vyprahlá, a jejich opakovaný výskyt způsobují vznik sucha. Jsou charakteristická pro aridní klima a pro období sucha, mohou však nastat i v oblastech s humidním klimatem, resp. v období dešťů. Viz též extrémy srážek.
česky: období suché angl: dry period, dry spell rus: сухой период něm: Trockenperiode f  1993-a3
sucho
obecné označení pro nedostatek vody v krajině. Je vyvoláno nedostatkem atmosférických srážek v důsledku výskytu suchých období a ovlivňováno mnoha dalšími faktory, včetně antropogenních. Definice sucha proto není jednoznačná a různí autoři k hodnocení jeho intenzity používají různé indexy sucha. Můžeme přitom vycházet z několika hledisek, která na sebe navazují: meteorologické sucho vyvolává agronomické sucho, hydrologické sucho a socioekonomické sucho. C. W. Thornthwaite rozlišoval tři hlavní druhy sucha:
a) stálé sucho, způsobující ariditu klimatu;
b) sezonní sucho, nastávající periodicky v období sucha;
c) nahodilé sucho, tvořící nepravidelně se vyskytující epizody sucha.
Sucho patří mezi největší meteorologicky podmíněná přírodní ohrožení zejména v chudých zemích.
česky: sucho angl: drought rus: засуха něm: Dürre f, Trockenheit f  1993-a3
suchoadiabatický teplotný gradient
adiabatický teplotní gradient částice suchého vzduchu. Lze jej vyjádřit vztahem
γd=(-dT dz)d=gcpd,
kde dT je změna teploty, dz změna výšky, g tíhové zrychlení a cpd je měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku. Hodnota γd je 0,98 K na 100 m, v praxi se obvykle zaokrouhluje na 1 K na 100 m.
česky: gradient teplotní suchoadiabatický angl: dry adiabatic lapse rate rus: сухоадиабатический градиент něm: trockenadiabatischer Temperaturgradient m fr: gradient adiabatique sec m  1993-a3
suchosť klímy
česky: suchost klimatu něm: Aridität des Klimas f  1993-b2
suchovej
oblastní název suchého a teplého výsušného větru ve stepích a polopouštích Ukrajiny, evropské části Ruska a Kazachstánu. Při suchověji teplota vzduchu dosahuje i 35 až 40 °C, relativní vlhkost vzduchu klesá až na 10 % a ani v nočních hodinách nestoupá nad 50 %. Suchověj se nejčastěji vyskytuje v květnu, kdy je nebezpečný pro vegetaci, zvl. pro polní plodiny, v souvislosti se zvýšeným výparem. V období, kdy jsou pole bez vegetačního krytu, se při suchověji dostává do ovzduší prach a mohou vznikat prachové bouře.
česky: suchověj angl: sukhovei rus: суховей něm: Suchowei m  1993-a2
suchý prenosový pás
řidčeji používané syn. intruze (průnik) suchého vzduchu.
česky: pás přenosový suchý angl: dry intrusion rus: вторжение (интрузия) сухого воздуха něm: trockenes Förderband  2014
suchý rast krúp
proces růstu krup, při němž přechlazená voda zachycená kroupou okamžitě mrzne. Vznikající struktura obsahuje dutiny – vzduchové bubliny.
česky: růst krup suchý angl: dry growth of hailstones něm: trockenes Hagelwachstum n  2014
suchý teplomer
vžité označení pro jeden ze dvojice rtuťových teploměrů, tvořících psychrometr. Na rozdíl od vlhkého teploměru má nádobku suchou a udává tedy teplotu vzduchu, která bývá někdy označována jako suchá teplota. V meteorologických budkách byl staničním teploměrem a tvořil součást Augustova psychrometru. Při měřeních mimo met. budku šlo zpravidla o aspirační teploměr Assmannova psychrometru. Na profesionálních stanicích ČR se údaje ze suchého teploměru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
česky: teploměr suchý angl: dry-bulb thermometer rus: сухой термометр  1993-a3
suchý vzduch
termodynamice atmosféry vzduch, který neobsahuje žádnou vodní páru. Jinak se obvykle pod pojmem suchý vzduch rozumí i vzduch s malou relativní vlhkostí. Viz též vzduch nasycený, vzduch vlhký.
česky: vzduch suchý angl: dry air rus: сухой воздух  1993-a2
súmrak
přechodná doba mezi dnem a nocí nebo mezi nocí a dnem, kdy je Slunce za geometrickým obzorem. Zemský povrch je za soumraku osvětlován pouze slunečním světlem rozptýleným ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, a to ještě po západu Slunce, tedy za večerního soumraku nebo již před východem Slunce, tj. za ranního soumraku neboli za svítání. Čím je Slunce níže pod obzorem a osvětluje menší část zemské atmosféry, tím je osvětlení zem. povrchu slabší. Při polohách Slunce pod 18° pod horizontem soumrak zaniká, rozptýlené sluneční světlo již není na obloze patrné a jedná se pak o astronomickou noc. Délka soumraku závisí na úhlu, který svírá zdánlivá sluneční dráha s obzorem, a proto se soumrak prodlužuje se zeměp. šířkou a na dané rovnoběžce také v obdobích blíže ke slunovratům. Intenzita světla se při soumraku nemění jen s polohou Slunce pod horizontem, nýbrž závisí i na výskytu oblačnosti, srážek, na vlhkosti vzduchu apod. Z praktických důvodů se rozlišuje soumrak občanský, námořní (nautický) a astronomický. Viz též barvy soumrakové, oblouk soumrakový, oblouk protisoumrakový, spektrum soumrakové.
česky: soumrak angl: twilight rus: сумерки něm: Dämmerung f  1993-a3
súmrakové farby
fotometeor pozorovaný během soumraku. Tvoří se lomem, rozptylem nebo selektivní absorpcí záření při průchodu atmosférou. K nejčastějším formám soumrakových barev patří fialová záře, soumrakový oblouk, ozáření vrcholů a krepuskulární paprsky. Viz též červánky.
česky: barvy soumrakové angl: twilight colours něm: Dämmerungsfarben f/pl rus: вечерняя заря, сумеречные цвета fr: couleurs crépusculaires pl (f)  1993-a1
súmrakové javy
česky: jevy soumrakové rus: сумеречные явления něm: Dämmerungserscheinungen f/pl  1993-a3
súmrakové spektrum
spektrum světla oblohy v době soumraku.
česky: spektrum soumrakové angl: twilight spectrum rus: спектр сумерек něm: Dämmerungsspektrum n  1993-a1
súmrakový oblúk
fotometeor, jenž patří k soumrakovým barvám. Vytváří jej stín Země a je pozorován na opačné straně obzoru proti zapadajícímu Slunci. Má tvar kruhové úseče a tmavomodrou barvu, často s fialovým nádechem. Nahoře bývá ohraničen nafialovělým pruhem. Oblouk soumrakový poprvé popsal něm. přírodovědec J. H. Lambert v r. 1760. Okraj soumrakového oblouku bývá při vhodných pozorovacích podmínkách zvýrazněn v podobě Venušina pásu.
česky: oblouk soumrakový angl: crepuscular arc, twilight arc rus: сумеречная дуга něm: Dämmerungsbogen m  1993-a3
supercela
konvektivní bouře většinou velmi silné intenzity, která zpravidla sestává z jediné dominantní, velmi výrazné konvektivní buňky. Ta je udržována v činnosti až po dobu několika hodin jediným mohutným vzestupným konvektivním proudem, zpravidla silně rotujícím kolem své vertikální osy a dosahujícím vert. rychlosti až 50–60 m.s–1. Definice supercely se průběžně vyvíjí v souvislosti s rostoucím poznáním a detekčními možnostmi. V současné době je supercela definována výskytem dlouhotrvajícího vzestupného konv. proudu a s ním spojené mezocyklony, která se vyskytuje ve středních hladinách výstupného proudu a kterou lze detekovat meteorologickým dopplerovským radiolokátorem. Supercely s výstupným proudem rotujícím cyklonálně (resp. anticyklonálně) se na sev. polokouli stáčí vpravo (resp. vlevo) od původního směru pohybu. Kromě vzestupného proudu je supercela tvořena také dvěma sestupnými proudy, předním a zadním sestupným proudem. Silně organizovaná struktura proudění je příčinou specifických projevů supercely, jako je výskyt tornád, silného krupobití včetně vývoje obřích krup i prudkého nárazovitého větru. Horizontálními rozměry se supercela od běžných konv. bouří lišit nemusí. Supercely se vyvíjejí v prostředí se silným střihem větru, kde horizontální vorticita generovaná střihem větru se ve výstupném proudu transformuje na vorticitu vertikální.
Při radiolokačních pozorováních je pro supercelu charakteristická uzavřená oblast snížené radiolokační odrazivosti (BWER) a hákovité echo. Tyto oblasti se nacházejí v místě vzestupného proudu, který je natolik intenzivní, že se v něm tvoří pouze drobné oblačné částice, obtížně zachytitelné radiolokátorem. Na přítomnost supercely lze nepřímo usuzovat i na základě specifického vzhledu oblačnosti bouře při pohledu ze zemského povrchu, obzvláště při výskytu wall cloudu. V zahraniční literatuře se kromě tzv. klasické supercely (z angl. Classic Supercell, CS), jejíž vlastnosti se neliší od výše popsaného koncepčního modelu, uvádějí dvě odvozené kategorie supercel. Jde o slabě srážkové supercely (z angl. low precipitating, LP) a mohutně srážkové (z angl. high precipitating, HP) supercely. V LP supercele převládá vzestupný proud nad proudy sestupnými a podstatná část srážek se vypaří, než dopadne na povrch země. HP supercela produkuje velké množství srážek především v oblasti hákovitého echa a na své zadní straně. Vzhledem k vypařování srážkových částic mohou být oba její sestupné proudy velmi intenzivní. Viz též štěpení konvektivní bouře.
česky: supercela angl: supercell, supercell storm rus: сверхячейка něm: Superzelle f  1993-a3
supergeostrofický vietor
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
česky: vítr supergeostrofický angl: hypergeostrophic wind, supergeostrophic wind rus: сверхгеострофический ветер  1993-a1
supergradientový vietor
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost gradientového větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu a zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: vítr supergradientový angl: hypergradient wind, supergradient wind rus: сверхградиентный ветер  1993-a1
superrefrakcia
jev vyskytující se v radiometeorologii za přítomnosti vrstvy s rychlým úbytkem měrné vlhkosti vzduchu s výškou a zároveň s výraznou inverzí teploty, kde gradient indexu lomu elektromagnetických vln s výškou je ∂n / ∂z < –15,7 . 10–8 m–1. V této vrstvě dochází k zakřivení elmag. vln směrem k zemskému povrchu (poloměr křivosti je menší než poloměr Země). Následně lze pozorovat jevy anomálního šíření eletromagnetických vln (též označované jako anaprop) s viditelností předmětů obvykle skrytých pod radiohorizontem. Jedná se o mikrovlnnou analogii svrchního zrcadlení. Viz též refrakce atmosférická, typy refrakce elektromagnetických vln.
česky: superrefrakce angl: superrefraction rus: сверхрефракция něm: Superrefraktion f  1993-a3
supertajfún
označení pro mimořádně silný tajfun, v němž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnoty nejméně 67 m.s–1. Viz též extrémy tlaku vzduchu.
česky: supertajfun angl: super typhoon rus: интенсивный тайфун něm: besonders starker Taifun m  1993-a3
supralaterálny oblúk
poměrně častý halový jev v podobě duhově zbarveného oblouku přimykajícího se shora k velkému halu (pokud je viditelné) a rozevírajícího se dolů. Dosti často se vyskytuje spolu s cirkumzenitálním obloukem, jehož se dotýká nad Sluncem. Vytváří se pouze při polohách Slunce do 32° nad obzorem a s rostoucí výškou Slunce se poněkud více rozevírá. Vzniká dvojitým lomem paprsků při průchodu šestibokými ledovými krystalky s horizontální orientací při úhlu lomu 90°.
česky: oblouk supralaterální angl: supralateral arc rus: супралатеральная дуга něm: Supralateralbogen m  2014
súradnice meteorologickej stanice
zeměp. šířka, zeměp. délka, nadmořská výška stanice (ELEV) a nadmořská výška tlakoměru, v případě leteckých meteorologických stanic také nadm. výška letiště. Zeměp. šířka, zeměp. délka a nadm. výška stanice se vztahují k bodu pozemku stanice, kde je umístěn srážkoměr; nemá-li stanice srážkoměr, k bodu pozemku stanice, kde je umístěn staniční teploměr. Souřadnice met. stanic jsou uvedeny v publikaci Světové meteorologické organizace WMO No. 9 – Volume A – Observing stations. Viz též metadata meteorologické stanice, indikativ stanice, poloha meteorologické stanice.
česky: souřadnice meteorologické stanice angl: coordinates of meteorological station rus: координаты метеорологической станции něm: Koordinaten der meteorologischen Station f/pl  1993-a3
súradnicová sústava p
syn. p-systém.
česky: soustava souřadnicová p angl: p coordinate system rus: барическая система координат něm: p-Koordinaten f/pl, p-Koordinatensystem n  1993-a1
súradnicová sústava Θ
česky: soustava souřadnicová Θ angl: Θ coordinate system rus: система кoординат тета (Ѳ) něm: theta-Koordinaten f/pl, isentrope Koordinaten f/pl  1993-a1
súradnicová sústava σ
česky: soustava souřadnicová σ angl: σ coordinate system něm: sigma-Koordinaten f/pl  1993-a1
suspendovaná častica
jedná se o starší, ale doposud stále používané označení pro částice atmosférického aerosolu, s malou sedimentační rychlostí maximálně jednotky cm.s-1, schopné setrvávat dlouhou dobu v ovzduší. Pevnou složku suspendovaných částic tvoří v zásadě malé částečky prachu, proto je běžně nazýváme také prašnými či pevnými částicemi. Starší legislativa na ochranu ovzduší stanovovala imisní limit pro celkovou koncentraci suspendovaných částic (TSP). Metody odběru vysokoobjemovými vzorkovači neměly jasně danou horní mez aerodynamického průměru zachytávaných částic. Literatura uvádí tuto horní mez v rozmezí 20–50 µm (USA), resp. 50–100 µm (Evropa). Stávající česká legislativa (zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší) již s pojmem suspendované částice nepracuje a hovoří pouze o částicích PM10, resp. PM2,5 (tedy aerosolových částicích s aerodynamickým průměrem menším než 10, popř. 2,5 µm).
česky: částice suspendované angl: suspended particles, suspended particulate matter (SPM), total suspended particles TSP  2015
sústava SI
mezinárodně dohodnutá soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Některé ze sedmi základních jednotek (metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol) se v meteorologii běžně používají. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. S vlastním názvem se v meteorologii používá odvozená jednotka pro tlak vzduchu (pascal) a teplotu (stupeň Celsia), bez vlastního názvu např. m.s–1 pro rychlost, kg.m–3 pro hustotu apod. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. Stále se používají tzv. vedlejší jednotky, které byly dříve pro svou všeobecnou rozšířenost a užitečnost řazeny do soustavy SI, přestože nebyly odvozeny ze základních jednotek. Soustava SI akceptuje používat souběžně s jednotkami SI tyto vedlejší jednotky: minuta, hodina, den, úhlový stupeň, úhlová minuta, (úhlová) vteřina, hektar, litr a tuna.
česky: soustava SI angl: international system of units, System International rus: международные единицы измерения СИ něm: internationales Einheitensystem n, SI n  2014
Sutcliffeova vývojová teória
kvantitativní vyjádření vývoje tlakového pole v atmosféře publikované v roce 1947 R. C. Sutcliffem. Tato teorie vychází z aplikace rovnice vorticity ve dvou hladinách atmosféry, např. v izobarických hladinách 1 000 hPa a 500 hPa. Sutcliffeova vývojová teorie je jedním z významných mezníků v rozvoji dynamické meteorologie.
česky: teorie vývojová Sutcliffeova angl: Sutcliffe development theory rus: теория развития Сатклифа  1993-a1
Suttonov model
klasický model rozptylu používaný v minulosti při numerických odhadech koncentrací znečišťujících látek v okolí bodových kontinuálních zdrojů znečišťování ovzduší, zpravidla vysokých komínů. Model byl publikován koncem 40. let 20. století. Je založen na těchto zjednodušujících předpokladech:
a) proudění je horizontální a prostorově konstantní;
b) počátek souřadnicového systému klademe na zemský povrch do paty uvažovaného komínu a kladný směr souřadnicové osy x ztotožňujeme se směrem proudění;
c) ve směru osy x je daná příměs přenášena prouděním, zatímco ve směrech os y a z difunduje působením turbulence;
d) rozložení koncentrace znečišťujících příměsí v rovinách kolmých na osu x je popsáno dvourozměrným normálním rozložením s maximem koncentrace v ose kouřové vlečky a se směrodatnými odchylkami σy, popř. σz (ve směrech osy y, popř. z), pro něž se též používá označení koeficient laterální disperze, popř. koeficient vertikální disperze;
e) neuvažujeme sedimentaci příměsi na zemském povrchu, její vymývání a zanikání chem. reakcemi.
Viz též model rozptylový gaussovský.
česky: model Suttonův angl: Sutton model rus: модель Саттона něm: Suttonsches Modell n  1993-a2
súvislý prúd bleskového výboja
proud v kanálu blesku mezi jednotlivými dílčími výboji blesku, jímž nastává neutralizace nábojů. Amplituda tohoto proudu dosahuje jenom několika desítek ampérů, avšak náboj dosahuje podstatné části náboje celkového bleskového výboje.
česky: proud bleskového výboje souvislý rus: непрерывный ток грозового разряда něm: kontinuierlicher Blitzentladestrom m  1993-a1
svahová hmla
syn. mlha orografická – mlha, která se vytváří na návětrných svazích kopců a hor v důsledku adiabatického ochlazování vzduchu vystupujícího po svazích. Podmínkou jejího vytváření je stabilní teplotní zvrstvení nasyceného vzduchu. Pozorovateli z nižších poloh se jeví jako vrstevnatá oblačnost dosahující až na povrch svahu.
česky: mlha svahová angl: upslope fog rus: туман склонов něm: Hangnebel m  1993-a1
svahový vietor
vítr místní cirkulace s denní periodicitou na svazích horských hřebenů, kopců apod. Ve dne se vzduch nad osluněnými svahy ohřívá a stoupá ve formě anabatického větru, dále od svahu pak zpravidla existují kompenzující sestupy vzduchu. Pokud stoupající vzduch dosáhne konvektivní kondenzační hladiny, začnou se tvořit orografické oblaky. Naopak v noci při intenzívním radiačním ochlazování svahů stéká vzduch do nižších poloh jako vítr katabatický. V údolích se kromě svahového větru uplatňuje i horský a údolní vítr. Viz též klima svahové.
česky: vítr svahový angl: slope wind rus: ветер склонов  1993-a3
svätohelenská anticyklóna
syn. anticyklona jihoatlantická – teplá, vysoká a kvazipermanentní anticyklona nad již. částí Atlantského oceánu se středem často v oblasti ostrova Svaté Heleny. Rozkládá se v subtropických šířkách mezi Jižní Amerikou a již. Afrikou. V období léta na již. polokouli se přesouvá jižněji, v období zimy severněji. Svatohelenská anticyklona patří mezi permanentní akční centra atmosféry.
česky: anticyklona svatohelenská angl: South Atlantic anticyclone něm: St. Helena-Antizyklone f, südatlantische Antizyklone f rus: антициклон острова Святой Елены, южноaтлантический антициклон fr: anticyclone de Sainte-Hélène m, anticyclone de l'Atlantique Sud m  1993-a3
svetelné znečistenie
souhrnné označení pro osvícení noční oblohy umělými světelnými zdroji. Působí rušivě zejména při astronomických pozorováních, narušuje některé životní rytmy živých organismů, spánkový režim apod. V této souvislosti jde nejen o světelné zdroje orientované vzhůru, ale i o světlo odražené od zemského povrchu nebo od osvětlovaných objektů. I v případě světelných toků vysílaných zdroji přibližně horizontálně se může významně uplatňovat rozptyl světla v atm. prostředí.
česky: znečištění světelné angl: light pollution, luminous pollution, photopollution rus: световое загрязнение , световой смог  2015
svetelný kvantový lokátor
syn. lidar.
česky: lokátor kvantový světelný  1993-a1
svetelný smog
hovorové označení pro světelné znečištění.
česky: smog světelný  2018
svetelný stĺp
česky: sloup světelný angl: light pillar rus: световой столб něm: Lichtsäule f  1993-a1
svetelný tok
zářivý tok vyjádřený ve fotometrických jednotkách, tj. hodnocený z hlediska opt. vjemu, jímž působí na prům. zdravé lidské oko. V soustavě SI je jednotkou světelného toku lumen (lm). Bodový zdroj světla vysílá do jednotkového prostorového úhlu světelného toku o jednom lumenu, jestliže jeho svítivost je ve všech směrech rovna jedné kandele (cd). Sledováním světelných toků se při některých aplikacích zabývá zejména technická meteorologie.
česky: tok světelný angl: luminous flux rus: световой поток  1993-a2
svetlo
elektromagnetické záření, na které reaguje lidské oko. Zahrnuje vlnové délky od 0,40 do 0,75 μm. Viz též záření viditelné.
česky: světlo angl: light rus: свет něm: Licht n  1993-a1
svetlo oblohy
opticky (fotometricky) hodnocený tok elektromagnetického záření ve viditelném oboru vlnových délek směřující do oka pozorovatele nebo na čidlo měřicího přístroje z různých úseků oblohy ve dne mimo sluneční disk, v noci mimo disk Měsíce. V denních hodinách v tomto případě zcela dominuje viditelné rozptýlené sluneční záření. V noci se uplatňuje rozptýlené měsíční světlo, světlo hvězd, zvířetníkové světlo, přirozený svit oblohy, osvícení oblohy v důsledku světelného znečištění, v době soumraku rozptýlené sluneční světlo z příslušných částí oblohy apod.
česky: světlo oblohy angl: skylight rus: свечение неба něm: Himmelsstrahlung f  2015
svetlý pás
česky: pás světlý  2017
Svetová meteorologická organizácia
(WMO) – specializovaná mezinárodní organizace členských států OSN, která má za úkol:
a) podporovat ve světovém měřítku spolupráci při výstavbě meteorologických staničních sítí a napomáhat zřizování a provozu meteorologických center poskytujících meteorologickou službu;
b) podporovat výstavbu a provoz systému pro rychlou výměnu meteorologických informací;
c) podněcovat standardizaci met. pozorování a zabezpečovat jednotnou publicitu met. a klimatologických dat a informací;
d) podporovat aplikace meteorologie a klimatologie v oboru letectví, námořní plavby, vodního hospodářství, zemědělství a v dalších oborech lidské činnosti;
e) koordinovat poskytování meteorologických, klimatologických, ale i hydrologických služeb a informací pro snižování následků přírodních katastrof (povodně, horké vlny, tropické cyklony, tsunami, sucha);
f) podněcovat výzkum a výchovu v meteorologii, klimatologii a hydrologii.
Nejvyšším orgánem WMO je kongres (Cg), který se schází jednou za 4 roky. Mezi zasedáními kongresu řídí činnost WMO výkonná rada (EC), tvořená předsedou a místopředsedy WMO, šesti předsedy oblastních sdružení a 14 zvolenými řediteli met. služeb. Oblastní sdružení přenáší usnesení kongresu a agendu výkonné rady do zóny své odpovědnosti, v níž rovněž projednává všeobecné odborné otázky a koordinuje návazné činnosti. Pro celosvětové studium problémů ve vybraných oblastech meteorologie, klimatologie a hydrologie ustavuje kongres tech. komise CAeM, CAgM, CAS, CBS, CCl, CHy, CIMO a JCOMM (viz Odborné zkratky), které mu předkládají doporučení. Administrativní, organizační a publikační úkoly WMO plní sekretariát se sídlem v Ženevě, v jehož čele je generální sekretář. Činnost WMO je financována z příspěvků členských států.
Česká republika je členem WMO od roku 1993. Československo bylo jedním z 22 zakládajících států WMO, když pověřený zástupce prof. dr. Alois Gregorpodepsal 11. října 1947 ve Washingtonu „Dohodu o Světové meteorologické organizaci“, která nabyla účinnosti po ratifikaci dne 23. března 1950 (od r. 1961 se 23. březen slaví jako Světový meteorologický den). Viz též pravidla technická WMO, Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy (IAMAS).
česky: Světová meteorologická organizace angl: World Meteorological Organization rus: Всемирная Метеорологическая Организация - ВМО něm: Weltorganisation für Meteorologie f  1993-a3
Svetová služba počasia
česky: služba počasí světová angl: World Weather Watch rus: Всемирная Служба Погоды - ВСП něm: Weltwetterwacht f  1993-a1
Svetová služba počasia
(WWW) – celosvětový met. systém založený v roce 1963, v rámci kterého členské státy Světové meteorologické organizace koordinují zavádění standardních metod měření, telekomunikačních procedur a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Jeho cílem je zabezpečit pro všechny členské státy WMO dostupnost met. informací nutných pro operativní nebo výzkumné účely. Hlavní složky Světové služby počasí jsou: světový pozorovací systém, světový systém pro zpracování dat a předpovědi a světový telekomunikační systém. Do Světové služby počasí patří také koordinace radiových frekvencí, správa dat WMO, přístroje a pozorovací metody, tropické cyklony, polární meteorologie a systém opatření pro krizové situace.
česky: Světová služba počasí angl: World Weather Watch rus: Всемирная Служба Погоды - ВСП něm: Welt-Wetter-Wacht f  1993-a3
svetové meteorologické centrum
(WMC) – jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Světové meteorologické centrum plní funkce tohoto systému na globální úrovni ve spolupráci s regionálními specializovanými meteorologickými centry a národními meteorologickými centry. Světová meteorologická centra jsou v Melbourne, Moskvě a Washingtonu.
česky: centrum meteorologické světové angl: World Meteorological Center něm: meteorologisches Weltzentrum n rus: всемирный метеорологический центр fr: Organisation météorologique mondiale f  1993-a3
svetové meteorologické centrum
česky: světové meteorologické centrum angl: World Meteorological Center něm: Weltwetterzentrale f  1993-a3
Svetový klimatický program
(WCP z angl. World Climate Program) – jeden z mnoha mezin. programů spolupráce a činnosti v oboru meteorologie a klimatologie, koordinovaný Světovou meteorologickou organizací. Jeho hlavním cílem je sledování a studium přirozených a antropogenních změn klimatu Země. Program se skládá ze čtyř součástí:
a) programu klimatologických dat, který má zabezpečit spolehlivé vstupní údaje pro potřeby Světového klimatického programu;
b) programu aplikací klimatologických dat zabývajícího se zpracováním a poskytováním údajů účelově zaměřených na nejdůležitější obory lidské činnosti;
c) programu studia vlivu klimatu a jeho změn na přírodní prostředí a socioekonomické faktory;
d) programu výzkumu klimatu světa zabývajícího se klimatem oblastí a jeho trendy, modelováním a klimatickými změnami.
Od roku 2009 je Světový klimatický program (WCP) postupně doplňován Celosvětovým rámcem pro klimatické služby (Global Framework for Climate Services – GFCS). Práce v rámci Světového klimatického programu byly zahájeny v roce 1980. Viz též modely klimatu, monitorování.
česky: Světový klimatický program angl: World Climate Program rus: Всемирная Климатическая Программа něm: Weltklimaprogramm n, WCP n  1993-a3
Svetový meteorologický deň
česky: den meteorologický světový něm: Welttag der Meteorologie m, Internationaler Tag der Meteorologie m, Weltwettertag m rus: Всемирный день метеорологии fr: journée mondiale de la météorologie f, journée internationale de la météorologie f, journée météorologique mondiale f  1993-a1
Svetový meteorologický deň
23. březen, tj. výroční den, v němž v roce 1950 nabyla účinnosti Dohoda o Světové meteorologické organizaci, která je zakládací listinou této organizace. V tento den všechny met. instituce v členských státech Světové meteorologické organizace propagují na veřejnosti svůj obor v kampani, kterou tématicky řídí Světová meteorologická organizace pod každoročně obměňovaným meteorologicky zaměřeným heslem.
česky: Světový meteorologický den angl: World Meteorological Day rus: Всемирный Метеорологический День něm: Weltwettertag m  1993-a2
Svetový pozorovací systém
jeden z prvků Světové služby počasí. Slouží k získávání měřených a pozorovaných dat v celosvětovém měřítku. Jeho hlavními složkami jsou pozemní meteorologické stanice, včetně stanic automatických, aerologické stanice, stanice na lodích, bójích a ropných plošinách, meteorologická pozorování z letadel, meteorologické radiolokátory a meteorologické družice. Světový pozorovací systém zahrnuje také měření slunečního záření, detekci blesků, měření přílivu a vertikálních profilů teploty a větru v nižších vrstvách atmosféry.
česky: systém pozorovací světový angl: Global Observing System rus: Глобальная система наблюдений něm: Globales Beobachtungssystem n  1993-a3
svetový predpovedný oblastný systém
celosvětový systém, prostřednictvím kterého centra WAFC poskytují letecké meteorologické předpovědi pro lety na tratích v jednotném standardizovaném tvaru.
česky: systém světový oblastní předpovědní (WAFS) angl: World Area Forecast System něm: Welt-Gebietsvorhersagesystem n, WAFS n  2014
Svetový systém pre spracovanie dát a predpovede
(GDPFS) – jeden z prvků Světové služby počasí. Jeho cílem je zabezpečit dostupnost met. analýz a předpovědí pro všechny členské státy Světové meteorologické organizace prostřednictvím světových meteorologických center, regionálních specializovaných meteorologických center a národních meteorologických center. Funkce systému v reálném čase: příprava dat před vlastním zpracováním, včetně kontroly kvality dat, tvorba met. analýz a předpovědí na jeden den až po dlouhodobé předpovědi, příprava speciálních předpovědí pro letectví, námořní dopravu a pro případ ekologických havárií a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Funkce systému v nereálném čase: zpracovaní dat pro klimatologické a výzk. účely, verifikace předpovědí, vývoj numerických modelů a dlouhodobé ukládání měřených dat, výstupů z numerických modelů a výsledků verifikace předpovědí.
česky: systém pro zpracování dat a předpovědi světový angl: Global Data Processing and Forecasting System rus: Глобальная система обработки данных něm: Globales Datenverarbeitungssystem n  1993-a3
Svetový telekomunikačný systém
(GTS) – jeden z prvků Světové služby počasí. Zabezpečuje mezi členskými státy Světové meteorologické organizace sběr, přenos a distribuci měřených, pozorovaných a zpracovaných dat. Je organizován ve třech úrovních:
a) hlavní spojovací okruh propojuje světová a vybraná regionální meteorologická centra;
b) regionální telekomunikační síť zabezpečuje spojení regionálních telekomunikačních center resp. regionálního meteorologického centra s národními meteorologickými centry;
c) národní telekomunikační síť je určena zejména pro sběr dat ze staniční sítě, dat získaných pozorováním z letadel a lodí na území spadajícím do zóny odpovědnosti národního met. centra.
česky: systém telekomunikační světový angl: Global Telecommunication System rus: Глобальная система телесвязи něm: Globales Fernmeldesystem n, Globales Telekommunikationssystem n, GTS n  1993-a3
svit oblohy
nepřetržité vyzařování energie atomy a molekulami ve výškách 85 až 300 km ve viditelném oboru spektra. Příčinou svitu oblohy je excitace, disociace a ionizace různých molekul a iontů působená slunečním zářením s následnou rekombinací, při níž se uvolňuje energie vyzařováním v různých spektrálních čarách. Svit oblohy pozorovaný v noci se nazývá noční svit oblohy. Předpokládá se existence denního svitu oblohy, který se však nedá pozorovat, poněvadž je překryt jinými intenzivnějšími toky záření. Svit oblohy je součástí světla noční oblohy, jeho rozložení po obloze a v čase nemusí být konstantní, někdy se vyskytují časové epizody jeho zvýšené intenzity na celé obloze, nebo na jejích částech, což může v některých případech negativně ovlivňovat např. astronomická pozorování. Má charakter od rovnoměrně rozloženého závoje, přes různé nerovnoměrné pásy, až po série vln postupujících oblohou. Zvýšená aktivita nočního svitu oblohy a jeho prostorové charakteristiky souvisí mimo jiné i s výskytem silných konv. bouří, tsunami a jinými jevy, probíhajícími při zemském povrchu či v troposféře.
česky: svit oblohy přirozený angl: airglow rus: светимость ночного неба něm: Himmelslicht n, Nachthimmellicht n  1993-b3
svitanie
syn. úsvit – přechod mezi noční tmou a denním světlem. Začíná, když je Slunce 18° (astron. svítání), nebo 6° (občanské svítání) pod obzorem a končí při východu Slunce. Viz též soumrak.
česky: svítání angl: dawn, daybreak rus: рассвет něm: Morgendämmerung f  1993-a1
sychravo
lid. název pro chladné a vlhké počasí, které je doprovázené zpravidla mrholením, občasným slabým deštěm, popř. i mlhou. Nemá charakter odb. termínu.
česky: sychravo angl: damp and cold rus: сыро něm: nasskalt  1993-a1
symetrická instabilita
druh baroklinní instability, kdy uvažujeme symetrické pole proudění, v němž horizontální střih větru ve směru proudění je nulový. Symetrická instabilita může zesilovat vychýlení vzduchové částice z rovnovážné polohy i v případě absence jak vertikální instability atmosféry, tak inerční instability uplatňující se v horiz. směru. Nutnou podmínkou je větší sklon izentropických ploch S k horiz. rovině než ploch konstantní měrné hybnosti geostrofického větruabsolutní souřadnicové soustavě mg. K uvolnění symetrické instability dojde při vychýlení vzduchové částice šikmo mezi plochy mg a S. Tento děj bývá označován jako šikmá konvekce. Může hrát důležitou roli při vzniku srážkových pásů v blízkosti atmosférických front. Význam symetrické instability při tvorbě srážek v mírných zeměpisných šířkách narůstá v chladné polovině roku.
Další alternativní nutné podmínky pro symetrickou instabilitu, které se obvykle uvádějí v literatuře, jsou hodnota Richardsonova čísla menší než jedna nebo hodnota potenciální vorticity menší než nula (platí pro severní polokouli).
česky: instabilita symetrická angl: symmetric instability rus: симметричная неустойчивость něm: symmetrische Instabilität f, dynamische Instabilit  2014
synergizmus znečistenia ovzdušia
česky: synergismus znečištění ovzduší angl: synergism of air pollution něm: Synergie der Luftverschmutzung f  1993-a1
SYNOP
synoptická analýza
detailní studium stavu atmosféry, vyjádřeného rozložením tlaku vzduchu, vzduchových hmot, atmosférických front a povětrnostních podmínek v určité oblasti na synoptických mapách. Viz též analýza synoptických map.
česky: analýza synoptická angl: synoptic analysis něm: synoptische Analyse f rus: синоптический анализ fr: analyse synoptique f  1993-a2
synoptická klimatológia
část dynamické klimatologie zabývající se cirkulačními podmínkami geneze klimatu. Klima se vysvětluje zejména četnostmi synoptických typů a jejich povětrnostními projevy v daných oblastech. Základem synopticko-klimatologického zpracování jsou typizace povětrnostních situací. Vypočítané klimatické charakteristiky typů povětrnostních situací se také využívají v předpovědní praxi.
česky: klimatologie synoptická angl: synoptic climatology rus: синоптическая климатология něm: synoptische Klimatologie f  1993-a1
synoptická mapa
syn. mapa povětrnostní – meteorologická mapa, na které se zaznamenávají pomocí čís. hodnot, šifer nebo symbolů výsledky pozorování synoptických nebo aerologických stanic z téhož synoptického termínu. Synoptické mapy se zpravidla dělí na mapy přízemní a výškové a na hlavní a pomocné. Mívají měřítko od 1:2,5 mil. do 1:30 mil.a z kartografických zobrazení se používá především kuželové a azimutální. Synoptické mapy, které se v předpovědních centrech sestavují a analyzují několikrát denně, jsou základem rozboru počasí a pomocným nástrojem při předpovědi počasí. První synoptickou mapu publikoval něm. meteorolog H. W. Brandes (1826) na základě historického materiálu z r. 1783. Teprve vynález telegrafu a jeho využití v meteorologii v polovině 19. století umožnily kreslení synoptických map z údajů meteorologického pozorování z téhož dne. Termín synoptická mapa poprvé použil angl. meteorolog R. Fitz Roy koncem 50. let 19. století. Viz též kreslení povětrnostních mapanalýza synoptických map, metoda synoptická, meteorologie synoptická.
česky: mapa synoptická angl: synoptic chart rus: синоптическая карта něm: Wetterkarte f  1993-a3
synoptická meteorológia
obor meteorologie, jenž studuje atm. děje synoptického měřítka, které jsou synchronně pozorovány na zvoleném území a sledovány především pomocí synoptických map. Jejím hlavním cílem je analýza a předpověď počasí. I když synop. (povětrnostní) mapy umožňují sledovat vznik, vývoj a přemísťování cyklon a anticyklon, vzduchových hmot a atmosférických front především plošně, systém synop. map z různých izobarických hladin spolu s aerologickými diagramy a vertikálními řezy atmosférou a informacemi z met. radiolokátorů a družic umožňují studovat atm. jevy a děje prostorově. Vznik synoptické meteorologie souvisel s využitím telegrafu pro rychlou výměnu zpráv o počasí v polovině 19. století, kdy se začaly poprvé sestavovat povětrnostní mapy z širších oblastí na základě aktuálních informací. V souvislosti s numerickými předpověďmi počasí došlo ke značnému sblížení synoptické meteorologie a dynamické meteorologie. Viz též metoda synoptická, škola meteorologická norská, škola meteorologická chicagská.
česky: meteorologie synoptická angl: synoptic meteorology rus: синоптическая метеорология něm: synoptische Meteorologie f  1993-a3
synoptická metóda
metoda rozboru a předpovědi atm. procesů a jimi podmíněného počasív určitém prostoru (oblasti) pomocí synoptických map a jiných pomocných materiálů. Kvalit. stupni ve vývoji metody synoptické byly izobarická metoda, metoda izalobar a frontologická metoda. Metodu synoptickou poprvé použil – ještě bez označení termínu „synoptická“ – při studiu povětrnostních dějů většího měřítka něm. meteorolog H. W. Brandes v letech 1816-1820. V souvislosti s nástupem numerické předpovědi počasí ustoupila do pozadí a má dnes jen význam doplňkový. Viz též meteorologie synoptická izobarická, analýza frontální, analýza synoptická.
česky: metoda synoptická angl: synoptic method rus: синоптический метод něm: synoptische Methode f  1993-a2
synoptická mierka
charakteristické horizontální měřítko velkoprostorových atm. jevů, které jsou vizualizací procesů studovaných na synoptických mapách. Obvykle hovoříme o synoptických jevech či procesech. Horiz. rozměr synoptických jevů činí řádově 102 až 103 km, což odpovídá rozměrům tlakových útvarů, tj. cyklon, anticyklon, brázd nízkého tlaku vzduchu, hřebenů vysokého tlaku vzduchu apod., dále oblastí výskytu jednotlivých vzduchových hmot, hlavních atmosférických front apod. Viz též měřítko mezosynoptické, měřítko subsynoptické, klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
česky: měřítko synoptické angl: synoptic scale rus: синоптический масштаб něm: synoptische Skala f  1993-a3
synoptická predpoveď počasia
předpověď budoucího rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmotatmosférických front a meteorologických prvků prováděná synoptickou metodou. Synoptická předpověď počasí využívala především poznatků tzv. norské meteorologické školy. Tato metoda předpovědi závisela též na osobní zkušenosti, popř. intuici svého tvůrce (synoptika) a v tomto smyslu je jejím protějškem předpověď objektivní. V současné době je v praxi nahrazena numerickou předpovědí počasí. Viz též meteorologie synoptická.
česky: předpověď počasí synoptická angl: synoptic weather forecast rus: синоптический прогноз погоды něm: synoptische Wettervorhersage f  2014
synoptická situácia
česky: situace synoptická angl: synoptic situation rus: синоптическая ситуация něm: synoptische Situation f  1993-a1
synoptická služba
dříve používaný název pro met. předpovědní instituci vydávající všeobecné i speciální předpovědi počasí a pracující především synop. metodou.
česky: služba synoptická něm: Wetterdienst m  1993-a1
synoptická správa
meteorologická zpráva o výsledcích met. měření a pozorování v synoptických termínech pozorování a kódovaná podle mezin. kódu.
česky: zpráva synoptická angl: synoptic report rus: синоптическая сводка  1993-a3
synoptická stanica
zkrácené označení přízemní synoptické stanice. Podle terminologie Světové meteorologické organizace do sítě synoptických stanic patří nejen přízemní synoptické stanice, ale i stanice aerologické.
česky: stanice synoptická angl: synoptic station rus: синоптическая станция něm: synoptische Station f  1993-a3
synoptické pozorovanie
meteorologické pozorování prováděné v synoptických termínech v síti meteorologických stanic na pevninách i mořích. Údaje získané těmito pozorováními se v zakódované formě přenášejí světovým telekomunikačním systémem do meteorologických center. Podle termínu pozorování se rozlišuje hlavní a vedlejší synoptické pozorování. Některé met. stanice konají měření i v hodinových synoptických termínech. Viz též zpráva o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP).
česky: pozorování synoptické angl: synoptic observation rus: синоптическое наблюдение něm: synoptische Beobachtung f  1993-a3
synoptický termín
jednotná doba pozorování na synoptických stanicích stanovená podle světového času (UTC) s cílem, aby pozorování na celé Zemi byla konána současně. Synoptické termíny se dělí na hlavní, tj. 00, 06, 12 a 18 UTC, vedlejší, tj. 03, 09, 15 a 21 UTC a hodinové, tj. 01, 02, 04, 05, 07, 08, 10, 11, 13, 14, 16, 17, 19, 20, 22 a 23 UTC. Na aerologických stanicích jsou hlavní termíny 00 a 12 UTC, vedlejší termíny 06 a 18 UTC. Na základě pozorování v synoptických termínech se sestavují příslušné meteorologické zprávy a zpracovávají povětrnostní mapy.
česky: termín synoptický angl: synoptic hour rus: синоптический срок  1993-a3
synoptický typ
typ celkové povětrnostní situace, využívaný při synopticko–klimatologických studiích a v předpovědní službě. Vyjadřuje generalizované rozložení tlaku vzduchu, vzduchových hmot a proudění vzduchu v konkrétní geogr. oblasti, které podmiňuje charakteristické počasí v závislosti na roč. době. Klasifikace synoptického typu se provádí podle cíle, kterému má sloužit, podle polohy a velikosti sledovaného území, délky zpracovávaného období apod. Viz též typizace povětrnostních situací.
česky: typ synoptický angl: synoptic type rus: синоптический тип  1993-a1
synoptik
vžité označení pro meteorologa pracujícího v met. předpovědní službě. Je odvozeno od přídavného jména synoptický (česky souhledný). Viz též mapa synoptická, meteorologie synoptická, metoda synoptická.
česky: synoptik angl: forecaster rus: синоптик něm: Synoptiker m  1993-a1
synoptika
slang. označení pro synoptickou meteorologii.
česky: synoptika angl: synoptics rus: синоптика něm: Synoptik f  1993-a1
systém p
viz p-systém.
česky: systém p angl: p system něm: p-System n , p-Koordinaten f/pl  1993-a1
systém pre detekciu bleskov
česky: systém detekce blesků něm: Blitzortungssystem n  2014
systém pre príjem a spracovanie dát z meteorologických družíc
zpravidla se jím rozumí uživatelský systém pro příjem a následné zpracování dat z meteorologické družice, provozovaný koncovým uživatelem (např. meteorologickou službou). Data mohou být přijímána buď přímo z družice, která je naměřila, nebo prostřednictvím telekomunikační družice po jejich předzpracování provozovatelem družice, popř. prostřednictvím Internetu.
česky: systém pro příjem a zpracování dat z meteorologických družic něm: System zum Empfang und Verarbeitung von Satellitendaten n, Satellitenempfangsanlage f  2014
systém RVR
soustava tech. prostředků sloužících k automatickému nebo poloautomatickému zjišťování dat potřebných k výpočtu vzdálenosti, na kterou jsou viditelná dráhová světla na vzletových a přistávacích drahách. Je obvykle tvořena systémem transmisometrů nebo forwardscatterometrů (měřičů dopředného rozptylu), snímačem jasu pozadí, vstupem zavádějícím okamžitou hodnotu svítivosti dráhových světel, počítačem, prostředky dálkového přenosu dat, spojovacími vedeními a výstupy dat v digitální formě. Tech. zabezpečuje obj. měření dráhové dohlednosti.
česky: systém RVR angl: Runway Visual Range System rus: система измерения дальности видимости по ВПП něm: RVR-System n  1993-a3
systém z
viz z-systém.
česky: systém z angl: z system něm: z-System n, z-Koordinaten pl/f  1993-a1
systém Θ
česky: systém Θ angl: Θ system rus: система тета (Ѳ) něm: theta-System n, theta-Koordinaten pl/f  1993-a1
sýtostný doplnok
charakteristika vlhkosti vzduchu, která vyjadřuje, jaké množství vodní páry je třeba dodat do vzduchu, aby se stal nasyceným při konstantní teplotě. Většinou se definuje jako rozdíl tlaku nasycené vodní páry a skutečného tlaku vodní páry při dané teplotě, tzn. doplněk tlaku páry. Setkáme se však i s vyjádřením sytostního doplňku směšovacího poměru či měrné vlhkosti, který je stanoven při zachování teploty a tlaku vzduchu. Někdy se nesprávně zaměňuje za deficit teploty rosného bodu.
česky: doplněk sytostní angl: saturation deficit něm: Sattigungsdefizit n rus: дефицит влажности fr: rapport de mélange saturant m  1993-a3
Šatského vzťah
jeden z empir. vzorců, který umožňuje odhadnout velikost výparu z volné vodní hladiny. Vychází ze závislosti výparu na teplotě vzduchu a relativní vlhkosti vzduchu v daném období. Má tvar:
V¯=0,06(15+T¯) (100-r¯v),
kde V¯ je prům. měs. výpar v cm, T¯ prům. měs. teplota vzduchu ve °C, r¯v prům. měs. relativní vlhkost vzduchu v % a 0,06 koeficient stanovený na základě výparu podle záznamů registračních výparoměrů. Vztah, který odvodil ruský meteorolog A. L. Šatskij, má v současné době pouze historický význam.
česky: vztah Šatského rus: формула Шатского  1993-a2
šikmá dohľadnosť
dohlednost ve směru odkloněném o určitý ostrý úhel od horiz. roviny. V letecké meteorologii se určuje z vyvýšeného bodu směrem k zemskému povrchu jako vzdálenost k nejdále viditelnému bodu na zemi. Šikmá dohlednost pozorovaná z kabiny letícího letadla ve směru přistání v závěrečné fázi letu je přistávací dohlednost. Šikmá dohlednost pozorovaná z letištní budovy Řízení letového provozu je věžová dohlednost.
česky: dohlednost šikmá angl: slant visibility, oblique visibility něm: Schrägsicht f rus: косая видимость fr: visibilité oblique f  1993-b3
šikmá konvekcia
česky: konvekce šikmá angl: slantwise convection  2014
šípka vetra
česky: šipka větru angl: wind arrow, wind shaft rus: ветровая стрелка něm: Windpfeil m  1993-a2
šírenie elektromagnetických vĺn v atmosfére
rychlost šíření elmag. vlnění v atmosféře c je dána vzorcem:
c=c0/n,
kde c0 značí rychlost elmag. vlnění ve vakuu a n index lomu, který lze spočítat ze vztahu:
nεrμr,
v němž εr je rel. permitivita a μr rel. magnetická permeabilita vzduchu. Protože ve vzduchu μr≈1 lze s dostatečnou přesností položit
n=εr.
Pro šíření světla v atmosféře má značný význam závislost n na vert. souřadnici z, což můžeme pro danou vlnovou délku vyjádřit ve tvaru:
nz=( n01)T0p p0T2(T z+gR),
kde p značí tlak vzduchu, T teplotu vzduchu v K, g velikost tíhového zrychlení, R měrnou plynovou konstantu vzduchu, T0 teplotu 273 K, p0 tlak 1 000 hPa a n0 index lomu ve vzduchu při teplotě T0 a tlaku p0. Podíl g/R = 3,42 K / 100 m je vert. gradient teploty v případě homogenní atmosféry. Je zřejmé, že n se zmenšuje s výškou(n/z <0) tehdy, jestliže teplota s výškou klesá pomaleji než o 3,42 K na 100 m nebo existuje izotermie či inverze teploty. V těchto případech má trajektorie světelného paprsku tvar vypuklý směrem vzhůru. Při šíření paprsku do vyšších vrstev ovzduší potom může dojít k tomu, že úhel sevřený paprskem a vertikálou dosáhne příslušné kritické hodnoty potřebné k totálnímu odrazu paprsku směrem dolů. V tomto případě jsou splněny podmínky pro vznik opt. jevů označovaných jako svrchní zrcadlení. Totálnímu odrazu napomáhá existence výškových inverzí teploty vzduchu. V důsledku zmíněného zakřivení paprsků se zdánlivá poloha Slunce, popř. Měsíce a hvězd na obloze jeví pozemskému pozorovateli o něco výše než poloha skutečná (tzv. astronomická refrakce). Zakřivení opt. paprsků též umožňuje dohlednost poněkud za geometrický obzor. Opačný případ (n/z >0) , kdy teplota klesá s výškou rychleji než o 3,42 K na 100 m, se běžně vyskytuje pouze v silně přehřáté vrstvě vzduchu bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu a trajektorie světelného paprsku má pak tvar vypuklý směrem dolů. Známým opt. úkazem, vyskytujícím se za těchto podmínek, je spodní zrcadlení ve vrstvě přehřátého vzduchu při zemském povrchu. V meteorologii má značný význam i šíření rádiových vln, využívaných např. v meteorologických radiolokátorech. Tyto vlny se šíří podle stejných zákonitostí jako světlo, avšak index lomu je v tomto případě ovlivňován i vlhkostí vzduchu. Viz též refrakce atmosférická, útlum elektromagnetických vln.
česky: šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře angl: propagation of electromagnetic waves in atmosphere rus: распространение электромагнитных волн в атмосфере něm: Ausbreitung von elektromagnetischen Wellen in der Atmosphäre f  1993-a1
šírenie prímesí v atmosfére
souhrnné označení pro rozptyl příměsí v ovzduší a přenos příměsí. Viz též transport znečišťujících příměsí, transmise exhalátů.
česky: šíření příměsí v atmosféře angl: spreading of air pollution rus: распространение примесей в атмосфере něm: Ausbreitung der Beimengungen in der Luft f, Ausbreitung von Luftverunreinigungen f  1993-a1
šírenie svetla v atmosfére
česky: šíření světla v atmosféře angl: propagation of light in atmosphere rus: распространение света в атмосфере něm: Ausbreitung des Lichtes in der Atmosphäre f  1993-a1
šírenie tepla v pôde
česky: šíření tepla v půdě angl: heat spreading in soil rus: распространение тепла в почве něm: Wärmeübertragung im Boden f, Bodenwärmestrom m  1993-a1
šírenie zvuku v atmosfére
šíření zvukových vln v atmosféře, jehož rychlost c je dána vzorcem:
c=κRT,
kde κ značí Poissonovu konstantu, vyjadřující poměr měrného tepla vzduchu při stálém tlaku a při stálém objemu, R měrnou plynovou konstantu vzduchu a T teplotu vzduchu v K. Při teplotě 273 K, za bezvětří a v suchém vzduchu je c = 331,36 m.s–1. Protože měrná plynová konstanta vlhkého vzduchu je o něco větší než táž konstanta platná pro suchý vzduch a její hodnota poněkud roste s obsahem vodní páry ve vzduchu, zvětšuje se rychlost zvuku s růstem absolutní vlhkosti. Pro opravu rychlosti zvuku na vlhkost lze užít vzorce:
Δc=0,14cep,
v němž p značí tlak vzduchu a e tlak vodní páry. Vane-li vítr, je celková rychlost zvuku dána součtem rychlosti zvuku v klidném vzduchu a složky rychlosti proudění v daném směru, čehož se využívá u akustických anemometrů. Pro zvukové vlny lze aplikovat zákony odrazu a lomu i pojem zvukového paprsku (kolmice k vlnoploše) a definovat index lomu n = T–1/2. V obvyklém případě, kdy teplota vzduchu klesá s výškou, platí (n/z >0) a dráhy zvukových paprsků orientovaných šikmo vůči zemskému povrchu se zakřivují tak, že mají tvar poněkud vypuklý směrem dolů. Opačná situace nastává ve vrstvách s inverzí teploty vzduchu, kde(n/z <0) a zmíněné dráhy mají tvar vypuklý vzhůru. V tomto případě může nastat totální odraz zvukové vlny, která se pak vrací k zemi často v místech, kam už neproniká zvuk šířící se od svého zdroje přímo podél zem. povrchu a je tlumený na jeho nerovnostech. Tímto způsobem vzniká jev anomální slyšitelnosti a za vhodných podmínek může být v souvislosti se silnými zdroji zvuku (výbuchy apod.) pozorováno i několik pásem anomálníslyšitelnosti oddělených pásmy ticha, kdy zvuk je střídavě slyšitelný a neslyšitelný v kruhových oblastech, někdy jen v sektorech, okolo zdroje zvuku. Počátkem 20. století bylo šíření zvuku v atmosféře jednou z nepřímých metod výzkumu vysokých vrstev atmosféry.
česky: šíření zvuku v atmosféře angl: propagation of sound rus: распространение звука něm: Schallausbreitung f  1993-a1
šírkový teplotný gradient
rozdíl teploty vzduchu mezi místy ležícími na stejném poledníku, jejichž zeměp. šířka se liší se o 1°. Užívá se obvykle pro měs. nebo roč. průměry teploty.
česky: gradient teplotní šířkový angl: latitudinal temperature gradient rus: междуширотный градиент температуры něm: Breitentemperaturgradient m fr: gradient thermique latitudinal m  1993-a2
široko
syn. scirocco.
česky: široko něm: Scirocco m  1993-a1
škaredé počasie
vžité lidové označení pro počasí s trvalými nebo občasnými atm. srážkami. Špatné počasí je často spjato s výskytem oblaků tvaru fractus (stratus fractus nebo cumulus fractus „špatného počasí“). Viz též počasí cyklonální, počasí frontální.
česky: počasí špatné angl: bad weather rus: плохая погода něm: schlechtes Wetter n  1993-a1
šošovkový blesk
česky: blesk čočkový rus: четочная молния fr: foudre en chapelet f  1993-a1
špeciálna predpoveď počasia
předpověď počasí pro předem stanovené účely. Jedná se o letecké předpovědi počasí, zemědělsko-meteorologické předpovědi, předpovědi pro dopravu, stavebnictví, energetiku a jiné obory. Soustřeďuje se na předpověď těch meteorologických prvků a dějů, které jsou v daném oboru lidské činnosti zvláště důležité. Viz též předpověď počasí všeobecná.
česky: předpověď počasí speciální angl: special forecast rus: специализированный прогноз погоды něm: Sonderwettervorhersage f  1993-a2
špeciálna stanica
meteorologická stanice se speciálním zaměřením, sloužící k provádění měření, která nejsou v náplni odb. činností ostatních stanic, např. pozorováním sfériků, měřením atmosférické elektřiny, přímého a rozptýleného slunečního záření, ozonu v atmosféře nebo znečištění ovzduší a srážek. Rozsah měření prováděných těmito stanicemi je určen vnitrostátními předpisy.
česky: stanice speciální angl: special station něm: Wetterstation mit speziellen Aufgaben f  1993-a3
špecifická vlhkosť vzduchu
česky: vlhkost vzduchu specifická  1993-a3
špecifické teplo
dříve používaný termín pro teplo měrné.
česky: teplo specifické  1993-a1
špirálový pás
česky: pás spirální angl: spiral band rus: спиральная полоса  2014
štádiá vývoja anticyklóny
obvykle se rozeznávají tato stadia:
a) stadium vzniku – od prvních příznaků na přízemní povětrnostní mapě (růst tlaku vzduchu na přední i zadní straně hřebene vysokého tlaku) do objevení se první uzavřené izobary s hodnotou dělitelnou pěti (v některých povětrnostních službách dělitelnou čtyřmi);
b) stadium mohutnění (zesilování) anticyklony – období od vzniku anticyklony do doby dosažení nejvyššího tlaku vzduchu;
c) stadium slábnutí anticyklony charakterizované poklesem tlaku vzduchu ve středu anticyklony;
d) stadium rozpadu – období celkového poklesu tlaku vzduchu v oblasti anticyklony až do jejího vymizení jako samostatného tlakového útvaru. Někteří autoři zahrnují stadium rozpadu pod stadium slábnutí anticyklony.
Viz též stadia vývoje cyklony, regenerace anticyklony, stabilizace anticyklony.
česky: stadia vývoje anticyklony angl: stages of anticyclone development něm: Entwicklungsstadien der Antizyklone n/pl  1993-a3
štádiá vývoja cyklóny
1. u frontálních cyklon obvykle rozeznáváme:
a) počáteční stadium (stadium vzniku), tj. období od prvních příznaků vývoje cyklony až po objevení se první uzavřené izobary s hodnotou dělitelnou pěti (v některých povětrnostních službách dělitelnou čtyřmi);
b) stadium mladé cyklony, což je období od utvoření cyklony do začátku okluzního procesu, popř. oddělení studené od teplé fronty v případě Shapirova-Keyserova modelu cyklony;
c) stadium největšího vývoje, které trvá od začátku okludování či oddělení front až po dosažení nejnižšího tlaku ve středu cyklony;
d) stadium vyplňování cyklony, od doby začátku vzestupu tlaku vzduchu až do úplného zániku cyklony jako samostatného tlakového útvaru na přízemní povětrnostní mapě.
Stadia b) a c) se často označují společným termínem stadium prohlubování cyklony.

2. Z hlediska frontální analýzy podle norské meteorologické školy rozlišujeme:
a) stadium frontální vlny;
b) stadium mladé cyklony;
c) stadium okludované cyklony.
Přechod z jednoho stadia do druhého je provázen změnou vert. stavby cyklony a změnou počasí v oblasti, kterou cyklona ovlivňuje. Viz též počasí cyklonální, regenerace cyklony, segmentace cyklony.
česky: stadia vývoje cyklony angl: stages of cyclone development něm: Entwicklungsstadien der Zyklone n/pl  1993-a3
štandardizovaný zrážkový index
(SPI) – velmi rozšířený index sucha, vyjadřující deficit, případně nadbytek srážek na daném místě za libovolný časový úsek; index navrhli McKee a kol. (1993). Dosažený úhrn srážek je porovnán s rozdělením úhrnů během normálového období, transformovaným na normované normální rozdělení. Index je počítán jako rozdíl dosaženého úhrnu a průměru transformovaného rozdělení, dělený příslušnou směrodatnou odchylkou. Hodnota SPI = 0 odpovídá klimatologickému normálu, hodnoty se pak zpravidla pohybují mezi 3 a –3, přičemž pod –1,5 mluvíme o extrémním suchu. SPI je vhodným nástrojem k vymezení epizod sucha, jejichž délka je nicméně závislá na zvoleném časovém kroku.
česky: index srážkový standardizovaný angl: Standardized Precipitation Index  2014
štandardná atmosféra
model atmosféry, vypočtený na základě rovnice hydrostatické rovnováhy za předpokladu, že vzduch je ideální plyn. Standardní atmosféra udává hypotetické vert. rozložení tlaku, teploty a hustoty suchého vzduchu v atmosféře během celého roku ve středních zeměp. šířkách. Různé modely standardní atmosféry používají odlišné hodnoty zákl. prvků (tlak, teplota a hustota vzduchu, vertikální gradient teploty, plynová konstanta a tíhové zrychlení) a různý počet a výškový rozsah modelových vrstev. V letecké meteorologii je dohodnuto používat mezinárodní standardní atmosféru ICAO.
česky: atmosféra standardní angl: standard atmosphere něm: Standardatmosphäre f rus: стандартная атмосфера fr: atmosphère standard f  1993-a3
štandardná atmosféra ICAO
mezinárodně přijatý model standardní atmosféry, vystihující převládající poměry v atmosféře reprezentativní během celého roku ve všech zeměp. šířkách. Tento model vychází z předpokladu, že pro atmosféru platí přesně stavová rovnice a zákl. rovnice hydrostatické rovnováhy; v nulové výšce jsou konstantní, přesně definované hodnoty zákl. meteorologických prvků; teplotní gradient je v jednotlivých vrstvách atmosféry konstantní a nabývá přesně definovaných hodnot. Smyslem zavedení mezinárodní standardní atmosféry je možnost jednotné kalibrace tlakových výškoměrů, možnost výpočtu a porovnání letových charakteristik letadel, projektování letadel a raket a sestavení balistických tabulek. Mezinárodní standardní atmosféra přijatá ICAO v roce 1952 vychází z těchto hlavních předpokladů: nulová výška je na úrovni prům. výšky hladiny moře, v této nulové výšce je teplota vzduchu 288,15 K (15 °C), tlak vzduchu 1 013,25 hPa, hustota vzduchu 1,225 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,806 6 m.s–2; od hladiny moře do výšky 11 000 geopotenciálních metrů (gpm), tj. 11 019 m, je teplotní gradient roven 0,65 °C/100 m. Ve výšce 11 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K (–56,5 °C), tlak vzduchu 226,32 hPa, hustota vzduchu 0,363 19 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,772 7 m.s–2. Od výšky 11 000 do 20 000 gpm je hodnota teplotního gradientu rovna nule (izotermie). Ve výšce 20 000 gpm je teplota vzduchu 216,65 K, tlak vzduchu 54,748 7 hPa, hustota vzduchu 0,088 034 5 kg.m–3 a tíhové zrychlení 9,745 m.s–2. Od výšky 20 000 do 32 000 gpm je hodnota teplotního gradientu –0,1 °C/100 m, od 32 000 do 47 000 gpm –0,28 °C/100 m a od výšky 47 000 do 51 000 gpm je teplotní gradient opět rovný nule.
česky: atmosféra standardní mezinárodní ICAO angl: ICAO atmosphere něm: ICAO-Standardatmosphäre f rus: атмосфера ИКАО, стандартная атмосфера МОГА fr: atmosphère type OACI f  1993-a2
štandardná izobarická hladina
izobarická hladina vybraná mezinárodní dohodou pro popis podmínek v atmosféře. Za standradní jsou zvoleny hladiny 1 000, 925, 850, 700, 500, 400, 300, 250, 200, 150, 100, 70, 50, 30, 20 a 10 hPa. Údaje o výšce hladin a hodnotách jednotlivých prvků v nich měřených jsou předávány povinně ve zprávách TEMP a TEMP SHIP. Ve zprávách PILOT a PILOT SHIP se uvádějí hodnoty směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách 850 až 10 hPa. Výše položené synoptické stanice (v ČR ve výšce nad 550 m. n. m.) uvádějí ve zprávách SYNOP výšku stanovené standardní izobarické hladiny místo tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře.
česky: hladina izobarická standardní angl: standard isobaric surface, standard pressure level rus: стандартная изобарическая поверхность něm: Standarddruckfläche f  1993-b3
štandardná rádioatmosféra
model atmosféry používaný při řešení úloh spojených s výpočty efektivního dosahu radiolokace objektů, radiokomunikačních spojů, při projekci radiolokačních, spojových a jiných zařízení. V modelu standardní radioatmosféry klesá teplota vzduchu s výškou o 6,5 °C na 1 km, tlak vzduchu klesá s výškou podle barometrické formule a tlak vodní páry e podle empirického vztahu A. Ch. Chrgiana
eh=e0exp[ h(bhc)],
kde h je výška v km a konstanty b a c závisejí na roční době v rozmezí 0,1112 ≤ b ≤ 0,2181; 0,0286 ≤ c ≤ 0,0375. Index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu n je pro troposférické výšky lineárně závislý na h a pro stř. zeměp. šířky platí
dn/dh= 4,0.106km1.
Dále se ve standardní atmosféře zavádí efektivní poloměr Země místo skutečného poloměru Země a vztah poloměru zakřivení paprsku vzhledem k zakřivení Země s ohledem na atmosférickou refrakci. Hodnoty stavových veličin pro standardní radioatmosféru jsou tabelovány.
česky: radioatmosféra standardní angl: standard radioatmosphere něm: standarde Radioatmosphäre f  1993-a2
štandardná súradnicová sústava
pravoúhlá relativní souřadnicová soustava, v níž osa x směřuje na východ, osa y na sever a osa z vzhůru. Osy x a y přitom leží v rovině tečné k ideálnímu zemskému povrchu. Viz též soustava souřadnicová přirozená.
česky: soustava souřadnicová standardní angl: standard coordinate system něm: Standardkoordinatensystem n  1993-a2
štandardný absolútny tlakomer
syn. etalon barometrický – přesný tlakoměr, jímž lze měřit tlak vzduchu absolutně, tj. měření atmosférického tlaku vůči ideálnímu vakuu.
česky: tlakoměr absolutní standardní angl: absolute standard barometer rus: абсолютный стандартный барометр, эталонный барометр  1993-a3
štandardný čas pozorovania
čas, ke kterému se vztahují meteorologická měření a pozorování, určený WMO.
česky: čas pozorování standardní angl: standard time of observation něm: Standardbeobachtungstermin m rus: стандартный срок наблюдения fr: heure standard d'observation f  1993-a3
štandardný pyrheliometer
pyrheliometr, který je používán jako referenční etalon pro kalibraci krátkovlnných radiometrů (provozní pyrheliometry, pyranometry). Standardní pyrheliometry slouží především jako národní, regionální a světové referenční přístroje reprezentující mezinárodní pyrheliometrickou stupnici. Národním etalonem pro měření slunečního záření v ČR je absolutní dutinový pyrheliometr typ HF č. 30497 (výrobce Eppley Laboratories, USA) udržovaný v ČHMÚ. Přístroj je v pravidelných intervalech porovnáván vůči světovému standardu ve Světovém radiačním středisku WMO v Davosu, Švýcarsko.
česky: pyrheliometr standardní angl: standard pyrheliometer něm: Standardpyrheliometer n  1993-a3
štandardný tlakomer
tlakoměr etalonový, který je vybrán členským státem Světové meteorologické organizace nebo oblastním sdružením WMO jako zákl. přístroj pro srovnávání tlakoměrů na území své působnosti. V současné době se v České republice metrologicky navazují staniční tlakoměry na národní etalon tlaku prostřednictvím hlavního etalonu organizace (ČHMÚ). Při kalibraci se přenáší hodnoty tlaku z pracovního tlakoměru až na etalon nejvyšší kvality prostřednictvím etalonu kalibrační laboratoře. Zásadou je mít etalon tlaku minimálně dvakrát přesnější než dané pracovní měřidlo. V případě ČHMÚ se jedná o číslicový tlakoměr RPM4 od firmy FLUKE DH Instruments, který je navázaný na primární etalon Českého metrologického institutu - Pístový tlakoměr, typ DHI PG 7601 s rozšířenou nejistotou měření 0,3 Pa +0,0011 % z měřené hodnoty. Viz též kalibrace meteorologických přístrojů.
česky: tlakoměr standardní angl: standard barometer  1993-a3
štatistická predpoveď počasia
předpověď meteorologických prvků a jejich kombinací, popř. meteorologických polí, vycházející ze znalostí statist. vlastností souborů met. prvků, vypracovávaná metodami mat. statistiky a teorie pravděpodobnosti. Ke statistické předpovědi počasí se často využívá např. metod regresní analýzy a faktorové analýzy. Statistická předpověď počasí může být součástí předpovědi počasí numerické nebo synoptické, dnes se však uplatňuje především při předpovědi počasí dlouhodobé.
česky: předpověď počasí statistická angl: statistical forecast něm: statistische Vorhersage f  1993-a3
štiepenie konvektívnej búrky
proces, při kterém se jedna konvektivní buňka rozdělí na dvě buňky se vzájemně opačně rotujícími vzestupnými proudy, resp. mezocyklonami. Tento proces je podmíněn prostředím se silnou instabilitou a silným vertikálním střihem větru ve spodních vrstvách bouře. V ideálním případě, kdy nedochází ke stáčení směru větru s výškou, může dojít k vytvoření páru osově symetrických supercel, z nichž jedna rotuje anticyklonálně a druhá cyklonálně. Cyklonálně rotující supercela se pak většinou odklání vpravo od šíření původních cel a anticyklonálně rotující supercela vlevo. V běžnějších případech stáčení směru větru s výškou dochází k zesílení jedné ze supercel a zániku druhé supercely. V prostředí s pravotočivým stáčením střihu větru vzniká pouze cyklonálně rotující supercela, která se šíří vpravo od původního šíření cel, v prostředí s levotočivým stáčením střihu větru vzniká anticyklonálně rotující supercela, která se šíří vlevo od původního šíření cel.
česky: štěpení konvektivní bouře angl: convective storm splitting něm: Spaltung des konvektiven Sturm f  2014
štvrtohorný klimatický cyklus
česky: cyklus klimatický čtvrtohorní rus: четвертичный климатический цикл fr: variations climatiques du Quaternaire pl něm: Klimazyklus des Quartärs m  1993-a1
štvrtohory
syn. kvartér.
česky: čtvrtohory angl: Quarternary rus: климат четвертичного периода něm: Klima im Quartär n  1993-b3
podpořila:
spolupracují: