Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene b

X
baguio
(mn. č. baguios) – označení tajfunu v oblasti Filipín.
Označení má původ v události z července 1911, kdy bylo stejnojmenné město na severu Filipín zasaženo tropickou cyklonou, přičemž zde za 24 hodin spadlo 1168 mm srážek.
angl: baguio; slov: baguio; něm: Baguio m; fr: baguio m; rus: багио  1993-a3
bahno tlakové
slang. označení pro nevýraznou oblast nižšího a rovnoměrně rozloženého tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře, která se vytváří především v létě nad pevninou. Jednou z příčin je přehřátí zemského povrchu v důsledku insolace. V tlakovém bahnu mohou vznikat místní bouřky doprovázené často přívalovým deštěm.
angl: flat low, shallow low; slov: tlakové bahno; něm: flaches Tief n; fr: marais barométrique m; rus: барическое болото  1993-a3
balneoklimatologie
Termín se skládá z lat. balneum „lázně“ a slova klimatologie.
slov: balneoklimatológia; něm: Balneoklimatologie f, Heilklimatologie f; fr: climatologie médicale f; rus: бальнеоклиматология, курортная климатология  1993-a1
balon pilotovací
balon z elastického materiálu (plněný obvykle vodíkem), který je vypouštěn volně do atmosféry stoupací rychlostí balonu 1,5 až 3,5 m.s–1 a zaměřován vizuálními prostředky, např. optickým pilotovacím teodolitem k určení výškového větru. Viz též měření větru, měření pilotovací.
angl: pilot balloon; slov: pilotovací balón; něm: Pilotballon m; fr: ballon-pilote m; rus: шар-пилот  1993-a3
balon radiosondážní
balon sondážní – tenkostěnný balon z elastického materiálu, plněný obvykle vodíkem, vypouštěný volně do atmosféry a vynášející radiosondu nebo jiný prostředek sloužící k aerologickému měření.
angl: sounding balloon; slov: rádiosondážny balón; něm: Ballonsonde f; fr: ballon-plafond m; rus: радиозонд  1993-a3
balon sondážní
slov: sondážny balón; něm: Radiosondenballon m; fr: ballon-sonde m; rus: шар-зонд, радиозонд  1993-a2
balon upoutaný
syn. aerostat – balon obvykle aerodyn. tvaru, který se vypouští do spodních vrstev atmosféry na laně. Slouží jako nosič upoutaných sond, měřících v přibližně konstantní výšce nad zemi.
angl: captive balloon, kite balloon, kytoon; slov: upútaný balón; něm: Fesselballon m, Drachenballon m; fr: ballon captif m, ballon cerf-volant m; rus: змейковый аэростат, привязной аэростат  1993-a2
balon vyvážený
balon z elastického materiálu, naplněný plynem lehčím než vzduch a vyvážený břemenem tak, aby v určité hladině užitečná stoupací síla balonu byla rovná nule. Používá se k určování horiz., popř. vert. rychlostí větru.
angl: constant-level balloon; slov: vyvážený balón; něm: Driftballon m; fr: ballon à niveau constant m; rus: трансозонд, трансокеанский зонд, уравновешенный шар-зонд  1993-a2
balonek „píchací“
fr: ballon de plafond m; rus: шар-зонд  1993-a1
bar
stará jednotka tlaku vzduchu, pro kterou platí 1 bar = 105 Pa neboli 1000 hPa. V anglosaském prostředí se nadále používá odvozená jednotka milibar.
Jednotku navrhl amer. fyzik T. W. Richards v r. 1903, ovšem v soustavě CGS s významem 1 dyn.cm-2, tedy 0,1 Pa neboli barye. V dnešním významu termín použil V. Bjerknes v r. 1906. Využití řec. kořene βαρ- [bar-], obsaženého např. ve slovech  βάρος [baros] „tíha, váha“ nebo βαρύς [barys] „těžký“, odkazuje k souvislosti mezi tlakem vzduchu a silou zemské tíže.
angl: bar; slov: bar; něm: Bar n; fr: bar m; rus: бар  1993-a2
bariéra klimatická
výrazná orografická překážka (vysoké, protáhlé pohoří), stojící v cestě obvykle převládajícímu větru a tvořící klimatický předěl mezi oblastí návětří a závětří. Velmi studené vzduchové hmoty jsou nuceny klimatickou bariéru obtékat. Výraznou klimatickou bariérou v Evropě je např. Skandinávské pohoří, které způsobuje poměrně vysokou kontinentalitu klimatu vých. Švédska a Finska. Viz též efekt návětrný, efekt závětrný.
angl: climatic barrier; slov: klimatická bariéra; něm: Klimascheide f; fr: barrière orographique f; rus: климатический барьер  1993-a2
barograf
syn. tlakoměr registrační – tlakoměr zaznamenávající plynule časový průběh změny tlaku vzduchu na registrační pásku. Základem měření jsou téměř vzduchoprázdná kovová tělesa, tzv. Vidieho dózy. Pohyby celé série Vidieho dóz, ke kterým dochází vlivem změn tlaku vzduchu, jsou převodním mechanismem zvětšovány a převáděny na raménko s registračním perem. Pero píše na pásek navinutý na registračním válci poháněném hodinovým strojkem. Viz též mikrobarograf.
Termín se skládá z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar) a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
angl: barograph; slov: barograf; něm: Barograph m; fr: barographe m; rus: барограф  1993-a3
barograf aneroidový
barograf, jehož čidlem je sada aneroidových krabiček, tzv. Vidieho dózy.
angl: aneroid barograph; slov: aneroidový barograf; něm: Aneroidbarograph m; fr: baromètre anéroïde m; rus: барограф-анероид  1993-a3
barograf plovákový
tlakoměr s nádobkou, v níž je umístěn plovák. Plovákový barograf zaznamenává pohyby plováku v závislosti na změnách hladiny rtuti v nádobce. Staniční síť v České republice tento barograf nepoužívá.
angl: float barograph; slov: plavákový barograf; něm: Schwimmbarograph m; fr: baromètre à siphon m, barographe à flotteur m, baromètre à flotteur m; rus: барограф с поплавком  1993-a3
barogram
záznam barografu.
Termín vznikl odvozením od termínu barograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar) a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“, tj. doslova „zápis o tíze (vzduchu)“.
angl: barogram; slov: barogram; něm: Barogramm n; fr: barogramme m; rus: барограмма  1993-a1
baroklinita
rozložení hustoty v tekutině, kde jsou izopyknické (izosterické) plochy různoběžné s izobarickými plochami. Míru baroklinity lze kvantifikovat např. počtem izobaricko-izosterických solenoidů protínajících horiz. plochu o jednotkovém obsahu. Viz též atmosféra baroklinní, barotropie.
Termín je odvozen od angl. přídavného jména baroclinic „baroklinní“, které zavedl V. Bjerknes v r. 1921. Pochází z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar) a κλίνειν [klinein] „naklánět, zešikmit“ (srov. např. deklinace, ale i klima). Odkazuje ke vzájemnému naklonění zmíněných ploch.
angl: baroclinity; slov: baroklinita; něm: Baroklinität f; fr: baroclinité f; rus: бароклинность  1993-a3
barometr
syn. tlakoměr.
Termín zavedl irský přírodovědec R. Boyle v r. 1665. Skládá se z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar) a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: barometer; slov: barometer; něm: Barometer n; fr: baromètre m; rus: барометр  1993-a3
barometrie
Termín pochází z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar) a -μετρία [-metria] „měření“.
angl: barometry; slov: barometria; něm: Barometrie f, Luftdruckmessung f; fr: baromètrie f; rus: барометрия  1993-a1
barotermometr
syn. termobarometr – zřídka používaná označení pro hypsometr.
Termín byl převzat z něm. Barothermometer; slovo se skládá z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar), θερμός [thermos] „teplý, horký“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
 
slov: barotermometer; něm: Barothermometer m; fr: baro-thermomètre m; rus: баротермометр, термобарометр  1993-a3
barotropie
rozložení hustoty v tekutině, kde jsou izopyknické (izosterické) plochy rovnoběžné s izobarickými plochami. Míra baroklinity je tedy nulová a hustota je funkcí pouze tlaku vzduchu. Viz též atmosféra barotropní.
Angl. termín barotropy zavedl V. Bjerknes v r. 1921 jako protiklad k termínu baroclinity (baroklinita). Pochází z řec. βάρoς [baros] „tíha, váha“ (srov. bar) a τρόπος [tropos] „obrat; způsob“, příp. τρόπη [tropé] „změna, obrat“ (srov. např. troposféra, entropie). Zřejmě souvisí s tím, že barotropie může nastat v momentě, kdy se vzájemný sklon zmíněných ploch obrací na opačný.
 
angl: barotropy; slov: barotrópia; něm: Barotropie f; fr: atmosphère barotrope f; rus: баротропия, баротропность  1993-a3
barva oblohy
angl: color of sky; slov: farba oblohy; něm: Himmelsfarbe f; fr: couleur du ciel f; rus: синева неба  1993-a1
barvy soumrakové
fotometeor pozorovaný během soumraku. Tvoří se lomem, rozptylem nebo selektivní absorpcí záření při průchodu atmosférou. K nejčastějším formám soumrakových barev patří fialová záře, soumrakový oblouk, ozáření vrcholů a krepuskulární paprsky. Viz též červánky.
angl: twilight colours; slov: súmrakové farby; něm: Dämmerungsfarben f/pl; fr: couleurs crépusculaires pl (f); rus: вечерняя заря, сумеречные цвета  1993-a1
barye
jednotka tlaku vzduchu, pro niž platí vztah: 1 barye (ba) = 10–1 Pa = 10–3 hPa. Používala se hlavně pro měření akust. tlaku.
Jednotka byla navržena Britskou asociací v r. 1888 pod označením „barad“, které bylo upraveno na Mezinárodním fyzikálním kongresu v Paříži r. 1900. Po r. 1903 byla označována též jako bar. Označení pochází z řec. βαρύς [barys] „těžký“, odkazuje k souvislosti mezi tlakem vzduchu a silou zemské tíže.
 
angl: barye; slov: barya; něm: Barye n; fr: barye f; rus: бария  1993-a1
bazén výparoměrný
výparoměr tvořený dostatečně rozměrným zásobníkem vody, ve kterém lze přesně měřit výšku vodní hladiny. Pro svou nákladnost, velké rozměry a náročnost obsluhy a údržby se používá jen na specializovaných pracovištích.
angl: evaporation tank; slov: výparomerný bazén; něm: Verdunstungsgefäß n; fr: bac d'évaporation m; rus: испарительный бассейн  1993-a1
benzo(a)pyren
v rámci ochrany čistoty ovzduší dnes jedna z nejvíce sledovaných znečišťujících příměsí. Jde o polycyklický aromatický uhlovodík (PAH) s pěti benzenovými kruhy a sumárním vzorcem C20H12. Vyskytuje se např. v uhelném dehtu, ve výfukových plynech a obecně v kouřích vznikajících při spalování organických materiálů (včetně cigaretového kouře), vzniká též při grilování. V atmosféře je obvykle vázán na pevné aerosolové částice, přisuzují se mu významné vlivy karcinogenní a mutagenní povahy, např. poškozování DNA v prenatálním vývoji, dále různé dráždivé účinky apod. Do organismů se dostává při vdechování, s potravou, ale prostupuje též kůží.
Termín se skládá z lat. benzoe „vonná tropická pryskyřice“ (benzoe je polatinštělá podoba šp. a katalánského slova benjuí, pocházejícího z arabštiny) a ze slova pyren (z řec. πῦρ [pýr] „oheň“, srov. pyrotechnik).
angl: benzo(a)pyrene; slov: benzo(a)pyrén  2017
beránky
lid. název pro drobné oblaky, uspořádané na obloze do charakteristických skupin nebo řad. Rozlišují se:
1) malé beránky, což jsou oblaky druhu Cc. Vyskytují se zejména při vertikální instabilitě atmosféry ve vrstvě svého výskytu a spolu s mírným poklesem tlaku vzduchu v místě pozorování jsou obvykle spojovány s blížící se atmosférickou frontou;
2) velké beránky, což jsou oblaky středního patra druhu Ac, a to zpravidla Ac un. Jejich výskyt bývá rovněž spojován se zhoršením počasí a s advekčním ochlazením. Výskyt beránků může být zejména ve večerních hodinách spojen také s rozpadem oblaků jiných druhů např. Cb a Cu. Viz též předpověď počasí podle místního pozorování.
angl: mackerel sky; slov: barančeky, baránky, barance; něm: Schäfchenwolken f/pl; fr: ciel pommelé m; rus: барашки  1993-a2
berk
starší označení pro dynamický metr.
Jednotka byla nazvána podle norského meteorologa a geofyzika V. Bjerknese (1862–1951).
slov: berk; rus: бьерк  1993-a1
bezvětří
vítr o prům. rychlosti 0,0 až 0,2 m.s–1 (méně než 1 km.h–1). Odpovídá nultému stupni Beaufortovy stupnice větru. Viz též calm.
angl: calm; slov: bezvetrie; něm: Kalme f, Windstille f; fr: calme m; rus: безветрие, штиль  1993-a3
bilance atmosféry radiační
rozdíl množství záření pohlceného a vyzářeného atmosférou. Vztahuje se buď ke sloupci atmosféry o jednotkovém horiz. průřezu a výšce rovné tloušťce atmosféry, nebo k celé atmosféře Země. Protože atmosféra pohlcuje sluneční záření poměrně málo, má pro radiační bilanci atmosféry podstatný význam pohlcování dlouhovlnného záření a vlastní záření atmosféry. Radiační bilance atmosféry je vždy záporná a takto vzniklý deficit v tepelné bilanci atmosféry je kompenzován uvolňováním tepla při fázových přechodech a turbulentní výměnou tepla mezi zemským povrchem a atmosférou. Viz též bilance radiační.
angl: radiation balance of the atmosphere; slov: bilancia žiarenia atmosféry; něm: Strahlungsbilanz der Atmosphäre f; fr: bilan radiatif de la Terre m; rus: радиационный баланс атмосферы  1993-a2
bilance atmosféry tepelná
součet radiační bilance atmosféry, množství tepla uvolňovaného, resp. spotřebovávaného při fázových přechodech v atmosféře, a tepla, které přechází mezi atmosférou a zemským povrchem turbulentní výměnou. Tepelná bilance atmosféry se vztahuje buď ke sloupci atmosféry o jednotkovém horiz. průřezu a výšce rovné tloušťce atmosféry, nebo k celé atmosféře Země. Úhrn celkové tepelné bilance atmosféry za delší období je prakticky roven nule.
angl: heat balance of the atmosphere; slov: tepelná bilancia atmosféry; něm: Wärmebilanz der Atmosphäre f, Wärmehaushalt der Atmosphäre m; fr: bilan thermique de l'atmosphère m; rus: тепловой баланс атмосферы  1993-a1
bilance energetická
1. v met. literatuře velmi často syn. pro tepelnou bilanci zemského povrchu;
2. ve slovním spojení energetická bilance soustavy Země-atmosféra syn. pro tepelnou bilanci soustavy Země-atmosféra;
3. vyjádření zákona zachování energie v jednotce hmotnosti vzduchu, které lze pro tepelnou energii napsat ve tvaru
ϵ1+ϵ2+ϵ3 +D=cvdTdt +pdαdt,
kde ε1 značí zisk, popř. ztrátu tepla turbulentní a molekulární difuzí v jednotce hmotnosti vzduchu za jednotku času, ε2 zisk, popř. ztrátu tepla radiačními procesy, ε3 teplo uvolňované, popř. spotřebovávané při fázových změnách, D je teplo vzniklé disipací mech. energie, cv měrné teplo vzduchu při stálém objemu, t čas, T značí teplotu, p tlak a α měrný objem vzduchu. Prvý, resp. druhý člen na pravé straně popisuje časovou změnu vnitřní energie jednotky hmotnosti vzduchu, resp. práci spojenou s rozpínáním nebo stlačováním této jednotky. Při rozšíření úvahy o transformaci kinetické a potenciální energie v atmosféře lze uvedenou rovnici zobecnit do tvaru
ddt(v22 +gz+cvT+pα)=ϵ1 +ϵ2+ϵ3+αdp dt+D,
kde v je rychlost proudění, g velikost tíhového zrychlení, z výška nad nulovou geopotenciální hladinou a výrazy v2/2, gz, cv T +  představují kinetickou energii, poten. energii a entalpii vztaženou k jednotce hmotnosti vzduchu.
angl: energy balance; slov: energetická bilancia; něm: Energiebilanz f; fr: bilan énergétique m; rus: энергетический баланс  1993-a2
bilance hydrologická
vztah mezi příjmem, výdejem a změnou zásob vody za dané období v určité oblasti (povodí, kontinentu apod.) nebo ve vodním útvaru, které nastávají v důsledku hydrologického cyklu. Příjem je zajišťován srážkami, případně přítokem vody. Výdej vody nastává prostřednictvím výparu a zpravidla i odtoku, pokud se nejedná o bezodtokou oblast nebo vodní nádrž. Nerovnováha mezi příjmem a výdejem vody se projeví změnou zásob vody ve vodních tocích a nádržích i pod zemským povrchem (půdní vody a podzemní vody); při určování dlouhodobé hydrologické bilance je možné tento člen zanedbat. Především v případě sněžení nebo malé intenzity srážek může být hydrologická bilance významně ovlivněna intercepcí srážek. Rovnice hydrologické bilance je využívána mj. pro stanovení skutečného výparu.
angl: water balance, water budget; slov: hydrologická bilancia; něm: Wasserbilanz f, Wasserhaushalt m; fr: bilan hydrique m, bilan hydrologique m; rus: водный баланс  1993-a3
bilance půdní vody
syn. bilance vláhová – hydrologická bilance určitého půdního profilu. Příjem půdní vody je realizován především infiltrací části vody z padajících i usazených srážek, zmenšených o intercepci srážek, dále vzlínáním podzemní vody, jejím bočním přítokem a doplňováním vodní páry, která v půdě kondenzovala. K výdeji půdní vody dochází prostřednictvím výparu včetně transpirace rostlin a odtokem, především podpovrchovým.
angl: soil water budget; slov: bilancia pôdnej vody; něm: Bodenwasserbilanz f, Bodenwasserhaushalt m; fr: bilan hydrique des sols m; rus: водный баланс почвы  1993-a3
bilance radiační
angl: net radiation, radiation balance; slov: radiačná bilancia; něm: Strahlungsbilanz f, Strahlungshaushalt m; fr: bilan de rayonnement solaire m, rayonnement net m, bilan de rayonnement total m; rus: радиационный баланс  1993-a1
bilance radiační dlouhovlnná
angl: long-wave radiation balance, net long-wave radiation; slov: bilancia dlhovlnného žiarenia; něm: Bilanz der langwelligen Strahlung f; fr: bilan global « ondes longues » m, radiation terrestre f, rayonnement infrarouge sortant m; rus: баланс длинноволновой радиации  1993-a1
bilance radiační krátkovlnná
angl: net solar radiation; slov: bilancia krátkovlnného žiarenia; něm: Bilanz der kurzwelligen Strahlung f; fr: bilan global « ondes courtes » m; rus: баланс солнечной радиации  1993-a1
bilance radiační soustavy Země-atmosféra
rozdíl množství slunečního záření vstupujícího do zemské atmosféry a záření Země, tj. záření povrchu Země a atmosféry Země unikajícího do světového prostoru. Protože soustava tvořená Zemí a její atmosférou si nevyměňuje s okolním prostorem významnější měrou teplo jinak než prostřednictvím radiačního přenosu je bilance radiační soustavy Země-atmosféra též tepelnou bilancí tohoto systému.
angl: radiation balance of the Earth-atmosphere system; slov: radiačná bilancia sústavy Zem–atmosféra; něm: Strahlungsbilanz des Systems Erde-Atmosphaere; fr: bilan radiatif du système Terre-atmosphère m; rus: радиационный баланс системы Земля-атмосфера  1993-a1
bilance radiační zemského povrchu
rozdíl množství globálního slunečního záření absorbovaného jednotkou plochy zemského povrchu a efektivního vyzařování zemského povrchu. Okamžité hodnoty radiační bilance zemského povrchu mohou být kladné i záporné, přičemž přechod od kladné bilance k záporné a naopak (v denním chodu) se zpravidla pozoruje při výškách Slunce 10 až 15° nad obzorem. Radiační bilance zemského povrchu je energ. základem bytí a vývoje organické přírody, klimatickým faktorem, podílí se na režimu oceánských a kontinentálních vod, na utváření fyzicko-geogr. poměrů na zemském povrchu aj. Viz též bilance záření.
angl: radiation balance of the Earth's surface; slov: radiačná bilancia zemského povrchu; něm: Strahlungsbilanz der Erdoberfläche f; fr: bilan radiatif à la surface de la Terre m; rus: радиационный баланс земной поверхности  1993-a1
bilance slunečního záření
syn. bilance radiační krátkovlnná – bilance krátkovlnného záření v dané hladině atmosféry nebo na zemském povrchu. Je rozdílem globálního slunečního záření a odraženého slunečního globálního záření.
angl: net solar radiation; slov: bilancia slnečného žiarenia; něm: Bilanz der solaren Strahlung f; fr: rayonnement solaire net m, bilan du rayonnement solaire m; rus: баланс солнечной радиации  1993-a1
bilance tepelná
rozdíl příjmu a výdeje tepla libovolného povrchu nebo systému. Podstatnou část tepelné bilance tvoří zpravidla bilance záření. Kromě této formy přenosu tepla se na tepelné bilanci podílí turbulentní výměna, latentní teplo vydávané nebo spotřebovávané při fázových přechodech a molekulární vedení tepla. V klimatologii se zpravidla rozlišuje tepelná bilance zemského povrchu, tepelná bilance atmosféry a tepelná bilance soustavy Země-atmosféra.
angl: heat balance; slov: bilancia tepla; něm: Wärmebilanz f, Wärmehaushalt m; fr: bilan thermique m, bilan calorifique m; rus: тепловой баланс  1993-a1
bilance tepelná soustavy Země-atmosféra
1. z hlediska celé soustavy Země-atmosféra je tato bilance totožná s bilancí radiační soustavy Země-atmosféra;
2. pod tepelnou bilancí soustavy Země-atmosféra se někdy rozumí též rozdíl zisků a ztrát tepla ve vert. sloupci o jednotkovém průřezu, sahajícím přes celou atmosféru do takové hloubky pod zemském povrchem, v níž teplota přestává být ovlivněna met. faktory.
angl: heat balance of the Earth-atmosphere system; slov: tepelná bilancia sústavy Zem–atmosféra; něm: Wärmebilanz des Systems Erde-Atmosphäre f; fr: bilan thermique du système surface de la Terre-atmosphère m; rus: тепловой баланс системы Земля–атмосфера  1993-a1
bilance tepelná zemského povrchu
součet radiační bilance zemského povrchu R, množství tepla odváděného ze zemského povrchu do atmosféry, resp. přiváděného z atmosféry k zemskému povrchu turbulentní výměnou P, tepla spotřebovaného na výpar nebo uvolňovaného při tvorbě kondenzačních produktů na zemském povrchu V a tepla odváděného do půdy nebo přiváděného z hlubších půdních vrstev k zemskému povrchu S. Tyto složky bilance jsou kladné (záporné), představují-li pro zemský povrch zisk (ztrátu) tepla. Zemský povrch lze obvykle považovat za plochu s nulovou tepelnou kapacitou a v tomto případě musí platit vztah
R+P+V+S=0
který nazýváme rovnicí tepelné bilance zemského povrchu. V případě, že na zemském povrchu existují nezanedbatelné tepelné kapacity (budovy apod.), lze jejich vliv zahrnout do členu S a rovnici tepelné bilance zemského povrchu zachovat jinak beze změny. Viz též oběh vody na zemi.
angl: heat balance of the Earth's surface; slov: tepelná bilancia zemského povrchu; něm: Wärmebilanz der Erdoberfläche f; fr: bilan thermique de surface m; rus: тепловой баланс земной поверхности  1993-a1
bilance vláhová
slov: vlahová bilancia; fr: bilan hydrique des sols m; rus: водный баланс  1993-a1
bilance záření
syn. bilance radiační – rozdíl záření směřujícího dolů a záření směřujícího nahoru, vztažený k určité hladině, vrstvě nebo sloupci atmosféry, k zemskému povrchu, popř. k celé soustavě Země-atmosféra. Kladné hodnoty bilance záření znamenají při radiačním přenosu energie energ. zisk pro danou hladinu nebo soustavu, záporné hodnoty energ. ztrátu. Vztahuje-li se bilance záření k různým časovým obdobím (např. den, měsíc, rok), označuje se zpravidla názvem denní, měs., roční úhrn bilance záření. Podle vlnových délek se někdy člení na krátkovlnnou, tzv. bilanci slunečního záření; a dlouhovlnnou, tzv. bilanci zemského zářeni. Jestliže sledujeme odděleně bilance záření zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra, používáme označení radiační bilance zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra. Bilance záření se měří bilancometry a vyjadřuje se ve W.m–2 jako intenzita záření, popř. J.m–2 jako množství záření. Viz též bilance tepelná, záření Země.
angl: net radiation, radiation balance; slov: bilancia žiarenia; něm: Strahlungsbilanz f, Strahlungshaushalt m; fr: bilan radiatif m, rayonnement net m; rus: радиационный баланс  1993-a1
bilance zemského záření
bilance radiační dlouhovlnná – bilance dlouhovlnného záření v dané hladině atmosféry nebo na zemském povrchu. Je rozdílem záření atmosféry směřujícího dolů a zemského záření směřujícího nahoru, které je tvořeno zářením zemského povrchu směřujícím nahoru, odraženým zářením atmosféry a zářením atmosféry směřujícím nahoru.
angl: net terrestrial radiation, terrestrial radiation balance; slov: bilancia zemského žiarenia; něm: terrestrische Strahlungsbilanz f, terrestrische Strahlungshaushalt f, Bilanz der terrestrischen Strahlung f; fr: radiation terrestre f, bilan global « ondes longues » m; rus: баланс земной радиации  1993-a1
bilancometr
přístroj pro měření rozdílu celkového záření (0,3 až 100 μm) dopadajícího na horní a spodní stranu vodorovného čidla z prostorového úhlu 2π. Čidlo je nejčastěji tvořeno dvojicí tenkých černých kovových destiček, vzájemně propojených diferenční termobaterií, která měří rozdíl teplot obou destiček. Tento rozdíl je úměrný radiační bilanci záření. Použitý indikátor napětí musí mít posunutou nulu, aby bylo možné měřit kladná i záporná napětí termočlánku. Bilancometry v trvalém provozu mají chráněna čidla tenkými (0,1 mm) polyetylenovými polokoulemi známými jako lupolen-H.
Termín se skládá z lat. bilancia „váha“ (z bi- „dvojitý“ a lanx „miska“) a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: net pyrradiometer, radiation balance meter; slov: bilancometer; něm: Strahlungsbilanzmesser m, Pyrradiometer n; fr: bilan mètre m, pyrradiomètre m; rus: балансомер, сумарный пиранометр  1993-a1
bimetal
teploměrné čidlo tvořené dvěma kovovými pásky z materiálů o různých koeficientech roztažnosti, které jsou spolu svařeny. Deformace systému v závislosti na změně teploty se využívá jako míra teplotní změny. Závisí na rozdílu délkových součinitelů roztažnosti materiálů obou složek bimetalu, na čtverci celkové délky (rozvinutého) bimetalu, na jeho tloušťce a šířce a na vrcholovém úhlu oblouku, do něhož je stočen. Viz též teploměr bimetalický.
Termín se skládá z lat. bi- „dvojitý“ a z řec. μέταλλον [metallon] „kov“, tj. doslova „dvojí kov“. 
angl: bimetal; slov: bimetál; něm: Bimetall n; fr: bilame m; rus: биметаллическая пластинка  1993-a2
bioklima
klima posuzované ve vztahu k živým organismům nebo klima spoluvytvářené živými organismy. Termín bioklima tedy znamená:
1. soubor klimatických podmínek existence živých organismů;
2. klimatické (zpravidla mikroklimatické) poměry prostředí modifikované výskytem a životními projevy organismů, např. bioklima měst, lesa, doupěte apod. Studiem bioklimatu se zabývá bioklimatologie. Viz též ekoklima, klimatoterapie, klimatop, klima porostové.
angl: bioclimate; slov: bioklíma; něm: Bioklima n; fr: bioclimat m; rus: биоклимат  1993-a0
bioklimatologie
Termín se skládá z řec. βίος [bios] „život“ a slova meteorologie. Srov. též biosféra.
angl: bioclimatology; slov: bioklimatológia; něm: Bioklimatologie f; fr: bioclimatologie f; rus: биоклиматология  1993-a1
bioklimatologie člověka
angl: human bioclimatology; slov: bioklimatológia človeka; něm: Bioklimatologie des Menschen f; fr: bioclimatologie humaine f; rus: биоклиматология человека  1993-a0
bioklimatologie humánní
syn. bioklimatologie člověka – část bioklimatologie zabývající se vztahy mezi klimatem a člověkem jako jedincem nebo klimatem a lidskou společností.
angl: human bioclimatology; slov: humánna bioklimatológia; něm: Humanbioklimatologie f; fr: bioclimatologie humaine f; rus: биоклиматология человека  1993-a0
bioklimatologie rostlin
slov: bioklimatológia rastlín; něm: Bioklimatologie der Pflanzen f; fr: bioclimatologie végétale f; rus: фитобиоклиматология  1993-a0
bioklimatologie urbanistická
slov: urbanistická bioklimatológia; fr: bioclimatologie urbaine f; rus: биоклиматология городов  1993-a0
bioklimatologie zvířat
slov: bioklimatológia zvierat; fr: bioclimatologie animale f  1993-a0
biometeorologie
obor meteorologie studující vlivy počasí nebo vlivy jednotlivých meteorologických prvků na živé organizmy. V Česku je biometeorologie většinou považována za součást bioklimatologie v širším smyslu. Viz též meteorologie lékařská, předpověď biometeorologická.
angl: biometeorology; slov: biometeorológia; něm: Biometeorologie f; fr: biométéorologie f; rus: биометеорология  1993-a3
biosféra
obal Země tvořený živými organizmy nebo v širším pojetí prostředím, které obývají. Z tohoto hlediska je biosféra sférou průniku svrchní litosféry, pedosféry, hydrosféry a troposféry.
Termín se skládá z řec. βίος [bios] „život“ a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“).
angl: biosphere; slov: biosféra; něm: Biosphäre f; fr: biosphère f; rus: биосфера  1993-a3
biotropie počasí
slov: biotropia počasia; fr: météotropisme m; rus: метеотропизм  1993-a2
bise
studený a suchý severní nebo severovýchodní vítr, který se v chladné části roku vyskytuje ve Švýcarsku. V oblasti mezi Jurou a Alami je jeho rychlost zvyšována tryskovým efektem. Viz též mistral.
Termín pochází z francouzštiny, jeho etymologie není známa. Viz též bríza.
angl: bise; slov: bise; něm: Bise f; fr: bise f; rus: Биза  2021
blána studeného vzduchu
slangové označení pro tenkou vrstvu studeného vzduchu, která se za vhodných podmínek udržuje nad zemským povrchem a neúčastní se všeobecného proudění vzduchu. Její tloušťka kolísá od několika metrů do několika stovek metrů. Vytváří se nejčastěji v zimě ve studených anticyklonách nad prochlazenou pevninou, v uzavřených terénních sníženinách, kde zejména v nočních hodinách studený vzduch stéká ze svahů do nižších poloh, nebo pod rozhraním teplé fronty v případě, kdy je její nejspodnější část výrazně zpomalována oproti ostatním částem fronty v důsledku tření o zemský povrch. V bláně studeného vzduchu zpravidla pozorujeme inverzi teploty vzduchu nebo izotermii. Viz též jezero studeného vzduchu.
angl: film of cold air; slov: blana studeného vzduchu; něm: Kaltluftfilm m; fr: film d'air froid m; rus: пленка холодного воздуха  1993-a3
blesk
komplex el. výbojů, který vzniká mezi centry kladných a záporných nábojů v oblacích nebo na povrchu Země. Podle toho blesky dělíme na blesky mezi oblaky, blesky mezi oblakem a zemí a blesky mezi oblakem a okolním vzduchem. Podle tvaru rozlišujeme blesk čárový a rozvětvený, případně i stuhový, plošný a perlový. Blesk charakterizují parametry jeho proudu. Blesk může být tvořen jedním nebo více dílčími výboji, probíhajícími zpravidla týmž kanálem blesku s vysokou amplitudou proudu blesku o velikosti několika kA, a souvislými proudy blesku nízké amplitudy mezi dílčími výboji; z tohoto hlediska rozeznáváme jednoduché a vícenásobné blesky. Každý dílčí výboj blesku přitom sestává z několika fází: začíná iniciačními procesy, pokračuje vůdčím výbojem, který indukuje vstřícný výboj, po jejichž propojení nastává zpětný výboj, někdy též označovaný jako hlavní výboj.
Účinky blesku jsou především elektrické a z nich vyplývají účinky světelné, akustické, tepelné, mechanické a chemické. Časové změny náboje a proudu blesku ve vnitrooblačných procesech a ve vůdčím i zpětném výboji jsou zdrojem elmag. vlnění s různou frekvencí. Elektromagnetické signály emitované zpětnými výboji se označují jako sfériky, které lze detekovat po jejich průchodu disperzním prostředím ionosféry a magnetosféry jako tzv. hvizdy. Dalším projevem blesků jsou přechodné světelné úkazy. K ochraně objektů před úderem blesku se používají hromosvody, elektrická vedení se zajišťují bleskojistkami.
Elektrická pevnost vzduchu je za normálních okolností natolik velká, že ke vzniku blesku by bylo třeba intenzity elektrického pole řádově 106 V.m-1. Elektrická pole v bouřkových oblacích a pod jejich základnami však řádově dosahují pouze 104-105 V.m-1. K vytvoření blesku je proto třeba určité krátkodobé lokální předionizace vzduchu pravděpodobně působením tzv. ubíhajících elektronů či korónových mikrovýbojů na hrotech ledových částeček v bouřkovém oblaku. Viz též detekce blesků, bouřka, intenzita bouřkové činnosti.
Termín pochází z praslovanského slova bliskati, které vychází z  indoevropského kořene *bhlei-g- „lesknout se“.
angl: lightning; slov: blesk; něm: Blitz m; fr: éclair m, foudre f; rus: молния  1993-a3
blesk čárový
blesk, jehož viditelná část kanálu blesku není rozvětvena. Tento charakter mají častěji blesky mezi oblakem a zemí než blesky mezi oblaky. Kladné blesky mezi oblakem a zemí se převážně nevětví. Viz též blesk rozvětvený.
angl: streak lightning; slov: čiarový blesk; něm: Linienblitz m; fr: éclair rectiligne m; rus: линейная молния  1993-a3
blesk čočkový
slov: šošovkový blesk; fr: foudre en chapelet f; rus: четочная молния  1993-a1
blesk jednoduchý
blesk, který je tvořen jen jedním dílčím výbojem. Tento charakter má asi polovina všech blesků mezi oblakem a zemí, které mají zápornou polaritu. Blesky s kladnou polaritou bývají většinou jednoduché. Viz též blesk vícenásobný.
angl: single-stroke lightning; slov: jednoduchý blesk; něm: Einfachblitz m; rus: единичный удар молнии  1993-b3
blesk kulový
jev, který bývá popisován jako koule o průměru většinou 10 až 20 cm (někdy také 1 až 2 cm nebo někdy až 1,5 m), obvykle červené, oranžové nebo žluté barvy. Vyskytuje se za bouřky a často, ne však vždy, po úderu blesku v jeho blízkosti. Koule rychle sestupuje z oblaku a pak volně pluje vzduchem a často vniká do domů komínem, otevřenými dveřmi nebo okny. Dopadne-li koule do nádoby s vodou, dojde ke značnému zahřátí vody. Na lidském těle působí těžké popáleniny. Zánik koule bývá provázen někdy praskáním, rachotem až explozí, někdy zanikne tiše, zpravidla však zanechá ostrý zápach. Uvedené poznatky jsou zobecněním několika tisíc subj. pozorování. Dosud se nepodařilo u kulového blesku změřit žádnou el. veličinu. Vznik kulového blesku vysvětluje několik desítek teorií, od chem. reakcí až po vlnovod s dodávanou vnější energií o frekvenci několika stovek MHz (podle P. L. Kapici). Někteří současní autoři dávají kulový blesk do přímé souvislosti s běžnými blesky, např. v tom smyslu, že svinutím kanálu blesku vznikne uzavřený plazmatický útvar, který je následně po určitou dobu schopen vlastní existence. V literatuře se dnes uplatňují i představy, že kulový blesk vzniká po úderu obyčejného blesku do místa, kde je v zemi silně omezena možnost rychlého prostorového rozložení el. náboje přeneseného bleskem. V omezeném objemu těsně pod zemským povrchem pak může dojít k bouřlivým dějům, které vytvoří přibližně kulový útvar tvořený vlákny hořících oxidů kovů, jenž přejde do vzduchu a je v něm dále unášen. Barva takto vzniklého kulového blesku pak může souviset se spalováním místních složek půdy při původním úderu blesku. Kulový blesk poprvé popsal franc. fyzik F. D. Arago v r. 1838.
angl: ball lightning; slov: guľový blesk; něm: Kugelblitz m; fr: éclair en boule m, éclair globulaire m, foudre globulaire f; rus: шаровая молния  1993-a3
blesk mezi oblakem a okolním vzduchem
blesk směřující z oblaku vzhůru, který bývá vzácně pozorován z vysokých míst ležících nad horní hranicí oblačnosti, nebo z letadel.
angl: air discharge; slov: blesk medzi oblakom a okolitým vzduchom; něm: Luftentladung f; rus: разряд в атмосфере  1993-b2
blesk mezi oblakem a zemí
blesk, jímž se neutralizují náboje opačné polarity mezi oblakem a zemí. Obvykle jde o blesky s vůdčím výbojem směřujícím dolů, a to se záporným nebo méně často s kladným nábojem (označovány CG-, resp. CG+). Existují však i blesky s vůdčím výbojem směřujícím nahoru, které vznikají na vysokém objektu na zemi a šíří se do oblaku; i v tomto případě může mít jejich vůdčí výboj kladnou nebo zápornou polaritu.
Oba typy lze navzájem rozeznat pouhým opt. pozorováním nebo ze statické fotografie podle směru větvení, které nastává ve směru šíření vůdčího výboje. Parametry blesků mezi oblakem a zemí byly a jsou předmětem intenzivního výzkumu. Způsobují škody na objektech na zemi, na el. silnoproudých i sdělovacích vedeních a zařízeních, na letadlech atd. Mohou být příčinou nežádoucích roznětů výbušnin až do několika set metrů pod zemí. Viz též úder blesku, hromosvod, bleskojistka, intenzita blesků do země.
angl: cloud-to-ground discharge, ground discharge; slov: blesk medzi oblakom a zemou; něm: Erdentladung f; rus: разряд к землe, разряд молнии между облаком и землей  1993-b3
blesk mezi oblaky
blesk, jímž se neutralizují náboje opačné polarity uvnitř oblaků, a to v rámci jedné jednoduché cely nebo mezi různými celami v rámci multicely. Je nejčastějším druhem blesku, přičemž poměr mezi počty blesků mezi oblaky a blesků mezi oblakem a zemí je v tropech až 10:1, zatímco u nás 5:1 až 2:1. Počáteční stadium blesku mezi oblaky začíná obvykle stupňovitým vůdčím výbojem. Změna elektrického gradientu je podstatně pomalejší než u blesku do země. Délka výboje může dosáhnout několika km, v extrémním případě až několim set km. Blesk mezi oblaky může způsobit škody na letadlech, vyvolává nebezpečné indukované napětí ve venkovních i kabelových sdělovacích vedeních a el. sítích nízkého napětí. Viz též intenzita blesků mezi oblaky.
angl: cloud-to-cloud discharge; slov: blesk medzi oblakmi; něm: Wolkenentladung f; rus: разряд молнии между облаками  1993-b3
blesk perlový
syn. blesk čočkový – vzácně se vyskytující blesk s pravidelně přerušovaným kanálem blesku. Má dlouhé trvání a bývá pozorován jen za silného deště v části zeslabujícího se kanálu blesku. Fyz. vysvětlení se přiklání více k opt. jevu (tenký čárový světelný zdroj pozorovaný přes dešťové kapky) než k nehomogenním el. vlastnostem kanálu blesku.
angl: beaded lightning, chain lightning; slov: perlový blesk; něm: Perlschnurblitz m; fr: éclair en chapelet f, chaîne d'éclairs; rus: жемчужная молния  1993-a1
blesk plošný
oblak osvětlený vnitrooblačným bleskem, přičemž kanál blesku není z místa pozorovatele vidět. Tento jev bývá pozorován zejména při blýskavicích.
angl: sheet lightning; slov: plošný blesk; něm: Wetterleuchten n; fr: éclair diffus m, éclair en nappe m; rus: плоская молния, сплошная молния  1993-a3
blesk rozvětvený
blesk, jehož viditelná část se větví v souvislosti s větvením vůdčího výboje. K rozvětvení velmi často dochází v případě blesků mezi oblaky. Pokud je rozvětvený blesk mezi oblakem a zemí, končí boční větve ve většině případů v atmosféře, přičemž od hlavního kanálu blesku ke koncům větví jejich intenzita slábne. V méně než 5 % případů dosáhne země i některá z bočních větví rozvětveného blesku, přičemž intenzita boční větve může být slabší nebo stejně silná jako hlavní větev. Viz též blesk čárový.
angl: forked lightning; slov: rozvetvený blesk; fr: éclair ramifié m; rus: разветвленная молния  1993-a3
blesk stuhový
řídce se vyskytující druh blesku, jehož kanál má mnohem větší šířku než normální čárový blesk. Bývá vysvětlován posunem ionizovaného svítícího kanálu blesku silným větrem. Není však vyloučen ani chybný fotografický záznam dvou nebo více rychle po sobě následujících dílčích výbojů, způsobený pohybem fotografického přístroje. Stuhový blesk bývá uváděn zejména ve starší odb. literatuře; novější soustavné opt. výzkumy blesků jej nepotvrzují.
angl: ribbon lightning; slov: stuhový blesk; něm: Bandblitz m; fr: éclair en bandes m; rus: ленточная молния  1993-a2
blesk uvnitř oblaku
blesk, jímž se neutralizují náboje opačné polarity uvnitř téhož oblaku.
angl: intra-cloud discharge; slov: blesk vnútri oblaku; rus: внутриоблачный разряд  2019
blesk vícenásobný
blesk, který se skládá ze dvou nebo více dílčích výbojů. Tyto blesky tvoří asi polovinu všech blesků mezi oblakem a zemí. Viz též blesk jednoduchý.
angl: multiple-stroke lightning; slov: viacnásobný blesk; něm: Mehrfachblitz m; rus: многократный разряд молнии  1993-b2
bleskojistka
zařízení sloužící k ochraně el. vedení a el. přístrojů před bleskem. Prudké zvýšení napětí v důsledku úderu blesku způsobí uvnitř bleskojistky el. výboj, který svede energii do země. Viz též hromosvod.
angl: lightning arrester; slov: bleskoistka; rus: грозовой разрядник  2019
bleskosvod
syn. hromosvod.
slov: bleskozvod; fr: paratonnerre m; rus: молнеотвод  1993-a3
blizard
amer. označení pro déletrvající stav počasí charakterizovaný velmi silným větrem, který víří sníh nebo je doprovázen hustým sněžením. V USA je takto označován stav počasí trvající nejméně 3 hodiny, kdy minutový průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnoty vyšší než 15 m.s–1 a vysoko zvířený sníh nebo husté sněžení snižují dohlednost pod 400 m. V Sev. Americe se blizard vyskytuje v zimě při sz. proudění v týlu cyklony. V hovorové řeči se termín blizard používá pro jakoukoliv sněhovou bouři spojenou s velmi silným větrem. Viz též buran, purga.
Slovo vzniklo v 19. století v USA, hovorově s významem „prudká rána, výstřel“, přeneseně pak jako označení stavu počasí. V tomto významu je v met. publikaci poprvé doloženo k r. 1876, jeho zavedení jako odborného termínu je ovšem pozdější.
angl: blizzard; slov: blizard; něm: Blizzard m; fr: blizzard m; rus: близзард  1993-a3
blokování
zabránění postupu postupujících cyklon a anticyklon v západovýchodním směru v mírných zeměpisných šířkách. Blokování je spojeno s výrazně meridionálním charakterem proudění, zejména ve vyšších hladinách, a zpravidla je charakterizováno přítomností vysoké a teplé anticyklony ve vyšších zeměp. šířkách a přítomností jedné či více uzavřených cyklonálních cirkulací v nižších zeměp. šířkách. Tento anomální typ cirkulace přetrvává často déle než 7 dní a celý systém je buď téměř bez pohybu, nebo se jen velmi zvolna přesouvá k západu. V západní Evropě je blokování vyvoláváno azorskou anticyklonou, vysouvající se k severu nad 50. s. š., nejčastěji nad Britské ostrovy. Frontální vlny postupují po jejím sev. okraji z Atlantiku nad Skandinávii a ve stř. Evropě převládají sev. složky proudění. Blokování vyskytující se nad vých. Evropou způsobuje zpomalení rychlosti postupu frontálních systémů nad stř. Evropou a někdy i jejich zvlnění. Viz též anticyklona blokující.
angl: blocking action; slov: blokovanie; něm: Blockierung f; fr: blocage m; rus: блокирование  1993-a3
blýskavice
blesky, při nichž není slyšet hřmění, zpravidla při velmi vzdálených nočních bouřkách. V závislosti na meteorologických podmínkách, terénu a okolním světelném znečištění oblohy lze blýskavici pozorovat při vzdálenosti bouřek, které blýskavici způsobují, do cca 200 km i více.
Termín je odvozen od slovesa blýskat se, viz blesk.
angl: heat lightning; slov: blýskavica; něm: Wetterleuchten n; fr: éclair de chaleur m, éclair lointain m; rus: зарница  1993-a2
bod antisolární
bod na nebeské sféře ležící opačným směrem na přímce směřující od stanoviště pozorovatele ke Slunci. Při poloze Slunce nad (pod) obzorem se antisolární bod nalézá pod (nad) obzorem. Viz též protisvit, oblouky protisluneční, duha.
angl: antisolar point; slov: antisolárny bod; něm: Sonnengegenpunkt m; fr: point antisolaire m, point subanthélique m; rus: антисолярная точка  1993-a3
bod Aragův
jeden ze tří neutrálních bodů nalézající se ve výšce asi 20° nad antisolárním bodem.
angl: Arago's point; slov: Aragov bod; něm: Aragopunkt m; fr: point neutre d'Arago m; rus: точка Араго  1993-a1
bod Babinetův
jeden ze tří neutrálních bodů nalézající se ve výšce 15 až 20° nad Sluncem. Objevil jej franc. fyzik J. Babinet v r. 1840.
angl: Babinet point; slov: Babinetov bod; něm: Babinetpunkt m; fr: point neutre de Babinet m; rus: точка Бабинэ  1993-a1
bod Brewsterův
jeden ze tří neutrálních bodů, nalézající se ve výšce 15 až 20° pod Sluncem. Objevil jej skotský fyzik D. Brewster v r. 1840.
angl: Brewster point; slov: Brewsterov bod; něm: Brewsterpunkt m; fr: point neutre de Brewster m; rus: точка Брюстера  1993-a1
bod cyklogenetický
místo v atmosféře, v němž se začíná vytvářet cyklona. Nejčastěji se nachází v přízemní vrstvě atmosféry na dynamicky instabilních frontálních vlnách. V širším smyslu můžeme hovořit o cyklogenetickém bodu i za situací, kdy vzniká mělká cyklona v důsledku termické nebo orografické cyklogeneze.
angl: cyclogenetic point; slov: cyklogenetický bod; fr: point de départ à la formation d'un cyclone m  1993-a3
bod hyperbolický
syn. bod neutrální – v meteorologii průsečík čáry konfluence a čáry difluence uvnitř barického sedla na meteorologické mapě. Na obě strany od tohoto bodu směrem k anticyklonám, popř. k hřebenům vysokého tlaku vzduchu tlak vzduchu stoupá, směrem k cyklonám, popř. brázdám nízkého tlaku vzduchu klesá. Hyperbolický bod je tedy bod s rel. nejvyšším tlakem mezi dvěma cyklonami a bod s rel. nejnižším tlakem mezi dvěma anticyklonami tvořícími barické sedlo. Viz též pole deformační.
angl: col, hyperbolic point, neutral point, saddle point; slov: hyperbolický bod; něm: hyperbolischer Punkt m, Sattelpunkt m; fr: point-col m, point hyperbolique m, point neutre m, point-selle m; rus: гиперболическая точка, точка седловины  1993-a3
bod charakteristický
v meteorologii označení bodu na termodynamickém diagramu, v němž se protíná suchá adiabata vedená z přízemní teploty vzduchu, izograma vedená z teploty přízemního rosného bodu a nasycená adiabata vedená z teploty vlhkého teploměru. Termín má historický význam a v současné době se používá jen zřídka. Viz též teorém Normandův.
slov: charakteristický bod; rus: характеристическая точка  1993-a3
bod jarní
jeden ze dvou průsečíků ekliptiky s rovinou světového rovníku. Tímto bodem prochází Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu po ekliptice v okamžiku jarní rovnodennosti. Následkem precese zemské osy a souvisejícího stáčení roviny světového rovníku se jarní bod posouvá po světovém rovníku s periodou cca 26 000 roků, takže jarní rovnodennost a tím i začátek astronomického jara nastává každým rokem o trochu dříve. Viz též bod podzimní.
angl: vernal equinox; slov: jarný bod; rus: весеннее равноденствие  2019
bod kritický
angl: crititcal point; slov: kritický bod; něm: kritischer Punkt m  2017
bod mrazu
slov: bod mrazu; něm: Eispunkt m  2017
bod mrznutí
syn. teplota mrznutí – v meteorologii označení pro bod tuhnutí nebo bod tání čisté vody při daném atmosférickém tlaku vzduchu. Je-li tento tlak roven normálnímu tlaku, je odpovídající teplota mrznutí rovna 0 °C a označuje se pak v české meteorologické literatuře jako bod mrazu. Tato hodnota teploty byla jako nulový bod zvolena při definování Celsiovy teplotní stupnice. Teplota mrznutí kapek v oblacích může být hluboko pod 0 °C vzhledem k existenci přechlazené vody (viz též ledová jádra).
angl: freezing point; slov: bod mrznutia; něm: Gefrierpunkt m; fr: point de congélation m; rus: точка замерзания  1993-a3
bod neutrální
1. v atmosférické optice místo na obloze, situované ve vert. rovině proložené Sluncem, z něhož vycházející difuzní světlo není polarizováno. K neutrálním bodům počítáme bod Aragův, Babinetův a Brewsterův, jejichž přesná poloha závisí na výšce Slunce nad obzorem a na zakalení atmosféry. Viz též polarizace slunečního záření v atmosféře; 2. syn. bod hyperbolický.
angl: neutral point; slov: neutrálny bod; něm: neutraler Punkt m; fr: point neutre m; rus: нейтральная точка  1993-a3
bod ojínění
slov: bod osrienenia; fr: point de givrage m  2014
bod okluzní
bod na přízemní synoptické mapě, který tvoří vrchol teplého sektoru cyklony a z něhož se směrem do vyššího tlaku vzduchu rozbíhají v okludované cykloně zbývající části teplé a studené fronty. Během procesu okluze se okluzní bod přemísťuje k okraji cyklony. Někdy se poblíž okluzního bodu vytváří nový střed cyklony. Viz též fronta okluzní.
angl: point of occlusion; slov: oklúzny bod; něm: Okklusionspunkt m; fr: point d'inflexion m; rus: точка окклюзии  1993-a3
bod poddružicový
průsečík spojnice družice a středu Země se zemským povrchem, označovaný též jako nadir družice. Posloupnost poddružicových bodů daná pohybem družice po její dráze kolem Země vytváří průmět dráhy na zemský povrch, označovaný jako trajektorie družice.
angl: subsatellite point; slov: poddružicový bod; něm: Subsatellitenpunkt m, Subsatellitenpunkt m; fr: point nadir m, nadir du satellite m; rus: подспутниковая точка  1993-a2
bod podzimní
jeden ze dvou průsečíků ekliptiky s rovinou světového rovníku. Tímto bodem prochází Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu po obloze v okamžiku podzimní rovnodennosti.  Následkem precese zemské osy a souvisejícího stáčení roviny světového rovníku se podzimní bod posouvá po světovém rovníku s periodou cca 26 000 roků, takže podzimní rovnodennost a tím i začátek astronomického podzimu nastává každým rokem o trochu dříve. Viz též bod jarní.
angl: autumnal equinox; slov: jesenný bod; rus: осеннее равноденствие  2019
bod rosný
angl: dew point; slov: rosný bod; něm: Taupunkt m; fr: point de rosée m; rus: точка росы  1993-a3
bod sublimace
teplota, při níž je tlak nasycené páry nad povrchem pevné fáze dané látky roven vnějšímu tlaku, v atmosférických podmínkách tlaku vzduchu. V meteorologii se jedná o hodnotu teploty, při níž hodnota tlaku nasycené vodní páry vzhledem k ledu odpovídá tlaku vzduchu. Za podmínek obvyklých v troposféře není bod sublimace ledu dosažen. Ve starší české meteorologické literatuře se bod sublimace někdy nesprávně vyskytuje ve smyslu teplota bodu ojínění. Viz též bod varu.
angl: sublimation point; slov: bod sublimácie; něm: Reifpunkt m; fr: température de sublimation f; rus: точка инея  1993-a3
bod tání
syn. teplota tání – teplota, při níž dochází k fázovému přechodu dané látky ze skupenství pevného do skupenství kapalného při rovinném fázovém rozhraní. Ohříváme-li pevnou látku, její teplota se zvyšuje až k bodu tání. Další ohřev již vyvolá tání a dodané teplo je spotřebováváno na latentní teplo tání, přičemž teplota tající látky zůstává zachována. Po úplném roztátí pevné fáze pak teplota vzniklé kapaliny při dalším ohřívání roste. Teplota tání závisí na tlaku. U většiny látek teplota tání s rostoucím tlakem roste, u ledu a několika dalších látek však s růstem tlaku klesá (viz regelace ledu). Čistý led při normálním tlaku má bod tání 0 °C (273,15 K). Při inverzní změně skupenství odpovídá bodu tání bod tuhnutí (bod mrznutí).
angl: melting point; slov: bod topenia; něm: Schmelzpunkt m; fr: point de fusion m; rus: точка таяния  1993-a3
bod trojný
syn. trojbod – v termodynamice jediný bod na fázovém diagramu, který je společný všem křivkám rozhraní mezi jednotlivými fázemi. Udává tedy podmínky, za nichž jsou v rovnováze fáze plynná, kapalná i pevná, přičemž systém nemá žádný stupeň volnosti. V meteorologii se s ním setkáváme především v souvislosti s fázemi vody. Odpovídá mu pak teplota 273,16 K (0,01 °C) a tlak vodní páry 611,7 Pa (6,117 mbar). Jedině za těchto podmínek může nastat rovnovážný stav mezi vodní párou, kapalnou vodou a ledem.
angl: triple point; slov: trojný bod; něm: Tripelpunkt m; fr: point triple m  2017
bod tuhnutí
syn. teplota tuhnutí – teplota, při níž dochází k fázovému přechodu dané látky ze skupenství kapalného do skupenství pevného při rovinném fázovém rozhraní. Ochlazujeme-li kapalinu, klesá postupně její teplota až k bodu tuhnutí. Další ochlazování je kompenzováno uvolňováním latentního tepla tuhnutí a teplota tuhnoucí látky zůstává rovna teplotě tuhnutí. Po úplném ztuhnutí veškeré kapaliny pak teplota vzniklé pevné fáze při dalším ochlazování klesá. Teplota tuhnutí závisí na tlaku. U většiny látek teplota tuhnutí s rostoucím tlakem roste, u ledu a několika dalších látek však s růstem tlaku klesá (viz regelace ledu). Čistý led při normálním tlaku má bod tuhnutí 0 °C (273,15 K). Při inverzní změně skupenství odpovídá bodu tuhnutí bod tání. V meteorologii se u fázových přechodů vody místo termínu bod tuhnutí vody používá termín bod mrznutí.
Podmínky pro tání, event. mrznutí mohou být ovlivněny tlakovými poměry v blanách povrchového napětí vody nebo ledu při velkém zakřivení povrchu fázového rozhraní mezi ledem a kapalnou vodou. S tím mj. souvisí existence přechlazené vody v případě oblačných kapiček vyskytujících se v přechlazené kapalné fázi mnohdy i hluboko pod teplotou 0 °C.
angl: freezing point; slov: bod tuhnutia; něm: Gefrierpunkt m  2017
bod varu
syn. teplota varu – teplota, při níž je tlak nasycené páry nad povrchem kapalné fáze dané látky roven vnějšímu tlaku, v atmosférických podmínkách tlaku vzduchu. Bod varu čisté vody je při normálním tlaku roven 100 °C (373,15 K). Tato teplota byla zvolena jako jeden ze dvou základních bodů při definování Celsiovy teplotní stupnice. S klesajícím tlakem vzduchu se bod varu vody snižuje. Této závislosti se využívá při měření nadm. výšek hypsometry. Viz též bod sublimace.
angl: boiling point; slov: bod varu; něm: Siedepunkt m; fr: point d'ébullition m; rus: точка кипения  1993-a3
bodování počasí
hist. pokus o kvantit. vyjádření vhodnosti počasí během světlého dne z hlediska rekreace apod., a to s ohledem na roční období. Ve 30. letech 20. století se touto problematikou zabýval A. Gregor a následně J. Brádka (1967), který takto hodnotil synoptické typy podle typizace povětrnostních situací HMÚ.
slov: bodovanie počasia; rus: классификация погоды  1993-a3
body zlomové
slov: zlomové body; fr: niveau significatif m; rus: точки преломления  1993-a1
bologram
registr. záznam bolometru.
Termín se skládá z řec. βολή [bolé] „hod, střela, paprsek (světla)“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“; tj. doslova „záznam o paprscích“.
angl: bologram; slov: bologram; něm: Bologramm n; fr: diagramme d'enregistrement d'un bolomètre m, bologramme m; rus: болограмма  1993-a1
bolometr
přístroj pro měření intenzity záření, jehož princip je založen na změně el. odporu tepelně závislého vodiče ohřátého pohlcenou energií. Bolometr tvoří obvykle velmi tenký pásek vodiče (z platiny nebo zlata), který je z osvětlené strany začerněn a zařazen do větve Wheatsonova můstku. Obvykle jsou bolometrická tělíska dvě, z nichž jedno je měrné a druhé srovnávací, které eliminuje vliv teploty v okolí. Jedná se především o laboratorní přístroj, který se v meteorologii používá pouze pro speciální účely. První bolometr zkonstruoval amer. astronom S. P. Langley v roce 1880.
Bolometr vynalezl a pojmenoval amer. astronom S. P. Langley v r. 1880. Termín se skládá z řec. βολή [bolé] „hod, střela, paprsek (světla)“ a μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: bolometer; slov: bolometer; něm: Bolometer n; fr: bolomètre m; rus: болометр  1993-a2
bombogeneze
v češtině nevhodné označení pro explozivní cyklogenezi.
  2021
bonita klimatu
slov: bonita klímy  2015
bonitace klimatologická
hodnocení kvality (též bonity) klimatu malého měřítka z hlediska vhodnosti pro určitý účel, např. v zemědělství, stavebnictví, rekreaci, lázeňství apod. Jde o znalecké a komplexní posouzení klimatických rozdílů zpravidla v měřítku mikroklimatu a místního klimatu prováděné podle metodických schémat, v nichž se např. přihlíží k podmínkám provětrávání čili ventilace daného území, k převládajícím větrům, sklonu k vytváření inverzí teploty vzduchu a mrazových kotlin. Klimatologická bonitace vychází především ze zvláštností reliéfu krajiny a jeho důsledků pro místní klimatické podmínky. Zejména v městských oblastech a průmyslových aglomeracích je vhodné zahrnout do klimatologické bonitace také obsah znečišťujících látek v ovzduší. Je také vhodné, aby klimatologická bonitace byla ověřována ambulantním terénním meteorologickým měřením. Počátky klimatologické bonitace jsou u nás spojovány s pracemi A. Gregora, J. Mrkose a E. Quitta. Viz též bodování počasí.
slov: klimatologická bonitácia; rus: экспертная оценка локальных климатических условий  1993-a3
bóra
původní označení pro studený a nárazovitý severovýchodní padavý vítr, který vane z vnitrozemí Balkánu přes Dinárské hory na pobřeží Jaderského moře a přináší, zejména v chladném pololetí, výrazné ochlazení. V současné době tak označujeme silný, studený a nárazovitý padavý vítr podmíněný orografií i v jiných zemích (např. v Rusku novorosijská bóra), a to nejen v pobřežních oblastech. Bóra představuje prudký, nárazovitý gravitační vítr daný klesavým pohybem těžkého, relativně velmi studeného vzduchu, který se převalil přes horské pásmo po svém předchozím postupném nahromadění na návětrné straně. Lokálně může efektu bóry významně napomoci sníženina v daném horském pásmu typu horského sedla, průsmyku apod.
Termín je odvozen od jména řec. boha severního větru (Βορέας [Boreas], srov. klima boreální). Podle etymologů není vyloučeno, že pojmenování pochází z indoevr. kořene *gwohrx - „hora“ (tj. jako „vítr z hor“), z něhož vzniklo také něm. Berg „hora“, či Burg „hrad“. Např. v chorvatštině se tento vítr označuje slovem bura, to je však zřejmě odvozeno od praslovanského kořene *buriti, *bur'a (srov. bouře), a teprve druhotně získalo význam „bóra“.
angl: bora; slov: bóra; něm: Bora f; fr: bora f; rus: бора  1993-a3
boreál
viz holocén.
Termín zavedl nor. botanik A. G. Blytt v roce 1876. Použil k tomu přídavné jméno boreal s významem „severský“, odvozené od jména řec. boha severního větru (Βορέας [Boreas]) přes lat. borealis „severní“. Důvodem byla zřejmě kontinentalita klimatu, typická pro boreál i pro boreální klima.
angl: boreal; slov: boreál; něm: Boreal n; fr: boréal m; rus: бореаль, бореальный климат  1993-a3
Boundary Layer Structures
(BL-View) – prezentační modul ceilometru, který umožňuje měřit a zobrazovat mezní vrstvu atmosféry. BL-View zobrazuje strukturu mezní vrstvy na základě algoritmu, který určuje výšku směšování (tlouštku směšovací vrstvy) v závislosti na koncentraci aerosolů v atmosféře. Automaticky analyzovaná data mezní vrstvy jsou uložena do logických souborů, které mohou být využity i v jiných aplikacích. Směšovací výška je klíčovým parametrem pro sledování znečištění ovzduší městskými emisními zdroji a emisemi z dopravy v závislosti na počasí, jako např. větru, oblačnosti, srážkách atd. Zároveň jsou informace o množství znečišťujících látek v atmosféře, které se jakožto kondenzační jádra podílí na procesech tvorby oblačnosti, důležitým indikátorem pro předpověď srážek. Přímý překlad do češtiny se nepoužívá.
angl: Boundary Layer Structures (BL-View); slov: Boundary Layer Structures; něm: Grenzschichtstruktur f, Grenzschichtstruktur f  2016
bouře
1. obecný termín pro jakékoliv výrazné vybočení (zesílení) přírodních jevů či prvků (nejen meteorologických) z normálu. V meteorologii rozeznáváme větrné bouře, prachové bouřepísečné bouře, sněhové bouře, případně ledové bouře, dále pak konvektivní bouře, které jsou celým souborem jevů. V tomto smyslu můžeme za bouři považovat i hlubokou cyklonu, jak napovídá její označení v angličtině (storm), jehož odrazem je mj. český termín tropická bouře. Anglické slovo storm dále označuje desátý stupeň Beaufotovy stupnice větru (česky ovšem silná vichřice). Mimo meteorologii jsou běžné např. termíny sluneční bouře, geomagnetická bouře aj.
2. viz zpráva o náhlé změně počasí.
Termín je odvozen od kořene *burʼa, který se vyskytuje v řadě slovanských jazyků; zřejmě existuje souvislost i s lat. furere „běsnit“. Příbuzným slovem je např. i bourat.
angl: storm; slov: búrka; něm: Unwetter n; fr: tempête f; rus: буря  2014
bouře černá
prachová bouře v černozemních oblastech (např. na Ukrajině, na jihu evropské části Ruska, v USA apod.). Černá bouře působí značné hospodářské škody, neboť poškozuje velmi úrodné půdy. Viz též suchověj.
angl: black storm; slov: čierna búrka; něm: Kara Buran m, schwarzer Buran m; fr: tempête de poussière (noire) f; rus: черная буря  1993-a3
bouře geomagnetická
nejvýraznější projev geomagnetické aktivity, kdy dojde k náhlému rozkolísání magnetického pole Země. K tomu dochází při setkání Země s rychlým slunečním větrem způsobeným například výronem koronální hmoty. Geomagnetické bouře bývají doprovázeny polárními zářemi, jež jsou intenzivnější a zasahují do nižších zeměpisných šířek než obvykle. Několikrát za desetiletí je lze spatřit i z našeho území, výjimečně pak až ze severní Afriky.
angl: geomagnetic storm  2021
bouře ionosférická
prudké a nepravidelné změny koncentrace iontů v ionosféře, spojené s poruchami v celé horní atmosféře, včetně magnetosféry a termosféry. Hlavním spouštěcím mechanizmem ionosférických bouří je sluneční vítr, který působí na magnetosféru. Důsledkem těchto interakcí je přenos energie do Zemské atmosféry. Nejvíce se projevuje v poruchách vrstvy F2. Korpuskule pronikají buď z interplanetárního prostoru, nebo z vnějšího zemského radiačního pásu. Ionosférické bouře jsou doprovázeny magnetickými bouřemi, tj. poruchami v zemském magnetickém poli, které se často projevují polárními zářemi a kolísáním intenzity rádiového příjmu. Jev trvá většinou několik dnů.
angl: ionospheric storm; slov: ionosférická búrka; něm: lonosphärensturm m; fr: tempête magnétique f, orage magnétique m; rus: ионосферная буря  1993-a3
bouře konvektivní
syn. bouře konvekční – souhrnné obecné označení pro meteorologické jevy, které se vyskytují při vývoji konvektivních oblaků druhu cumulonimbus nebo jejich soustav. Zahrnuje např. výskyt bouřky, tornáda, krup, prudkého nárazovitého větru nebo přívalového deště. Nepřesně se pro termín konv. bouře používá jako synonymum či hovorové označení termín bouřka. Jako bouře velmi silné intenzity (angl. severe storms) jsou zpravidla označovány konv. bouře splňující alespoň jedno z těchto kritérií: výskyt tornáda, výskyt krup o průměru větším než 2 cm, výskyt ničivého větru o rychlosti přesahující 25 m.s–1. Viz též multicela, supercela, gust fronta, downburst, jednoduchá cela.
angl: convective storm; slov: konvekčná búrka; něm: konvektives Unwetter n; fr: orage m; rus: конвективная буря  1993-a3
bouře ledová
překlad angl. termínu „ice storm“, který je meteorologickou službou USA definován jako situace, kdy se při mrznoucím dešti vytvoří vrstva ledovky nejméně 0,25 palce (6,4 mm). Ledové bouře se často vyskytují na severovýchodě USA a východě Kanady (např. v období 1982 až 1994 v průměru 16krát za rok), kde působí značné materiální škody a dlouhodobé výpadky dodávek elektřiny. Vrstva ledu na exponovaných předmětech může v extrémních případech přesáhnout 10 cm.
angl: ice storm; něm: Eissturm f; rus: ледяной дождь  2015
bouře písečná
velké množství písku vyzdviženého do vzduchu silným větrem. Písečné bouře jsou typické pro oblasti s aridním klimatem a dostatkem nezpevněného materiálu. K jejich rozvoji může přispět přehřátí zemského povrchu, proto se v noci vyskytují méně často. Na rozdíl od prachové bouře bývá písečná bouře vertikálně méně mocná, obvykle dosahuje do výšky méně než 15 metrů. Hrubý písek a případně i štěrk se pohybuje saltací ve vrstvě desítek centimetrů při zemském povrchu, naopak jemný písek může být unášen na značné vzdálenosti, Během písečné bouře je výrazně snížena dohlednost, což vyvolává potíže v dopravě, dále může dojít k zavátí infrastruktury a případné vegetace. Viz též bouře prachová nebo písečná, vítr pouštní.
angl: sandstorm; něm: Sandsturm m; fr: tempête de sable f  1993-a3
bouře prachová
velké množství prachu vyzdviženého do vzduchu silným větrem a unášeného zpravidla na velké vzdálenosti od zdroje. Prachové bouře mají značný horiz. i vert. rozsah. Vzdušný proud unášející pevný materiál se může pohybovat rychlostí desítek km.h–1, šířka proudu může dosahovat až několik stovek kilometrů, výška při silné turbulenci i několik kilometrů.
Prachové bouře jsou na rozdíl od častějších písečných bouří typické pro semiaridní klima, kde pedosféra obsahuje dostatek malých částic, které mohou být při výskytu sucha a omezeném vegetačním krytu větrem vyzdviženy. Vzhledem ke schopnosti větru unášet částice prachu v suspenzi může docházet k přenosu prachu na vzdálenost až tisíců kilometrů, kde je ukládán jako jemná navátina (tohoto eolického původu jsou i nánosy spraše na našem území). Během jedné prachové bouře se přenášejí často až milióny tun částic na ploše o velikosti tisíců km2. Prachové bouře tak působí značné hospodářské škody, neboť vyvolávají jednak odvátí ornice s osivem nebo i s malými rostlinami, jinde naopak dochází k zavátí vegetace, komunikací, studní apod. Během prachové bouře je navíc výrazně snížena dohlednost, což vyvolává potíže v dopravě. Prachové bouře mají různá místní označení, např. černý buran, černý blizard apod. Viz též bouře prachová nebo písečná, bouře černá, suchověj, seistan.
angl: dust storm; slov: prachová búrka; něm: Staubsturm m; fr: tempête de poussière f; rus: пыльная буря  1993-a3
bouře prachová nebo písečná
litometeor vyznačující se značným množstvím prachu nebo písku prudce zvedaného silným turbulentním prouděním do velkých výšek. Prachové nebo písečné bouře mohou souviset s prouděním v cykloně, kde jsou zpravidla vázány na bezesrážkový přechod studené fronty či vlhkostního rozhraní, nebo mohou být vyvolány konvektivní bouří. V tom případě vznikají zpravidla na gust frontě, při jejímž postupu se mohou šířit na vzdálenost desítek kilometrů. Postupující prachová nebo písečná bouře mívá ostře ohraničené čelo, označované jako prachová nebo písečná zeď. Během prachové nebo písečné bouře dochází ke snížení dohlednosti pod 1 km, v případě silné bouře pod 500 m.
Souborné označení pro prachovou bouři a písečnou bouři se používá v případě, že rozlišení obou jevů není požadováno, např. ve zprávě o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP) nebo při klasifikaci meteorůMezinárodním atlase oblaků. V leteckých meteorologických zprávách je naopak nutné oba jevy rozlišovat.
angl: dust storm or sandstorm; slov: prachová alebo piesková búrka; rus: пыльная буря или песчаная буря  2019
bouře rovnodennostní
označení větrných bouří způsobených cyklonami, jejichž četnost má být nejvyšší v době kolem jarní a podzimní rovnodennosti. Tomuto rozdělení se nejvíce blíží tropické cyklony na severu Indického oceánu, kde se vyskytují po rovnodennostech a kde toto označení v polovině 18. století vzniklo. Naopak ve středních zeměp. šířkách nemá opodstatnění. Viz též cordonazo.
angl: equinoctial gales, equinoctial storm, line storm; slov: rovnodennostné búrky; něm: Äquinoktialstürme f/pl; fr: tempête d'équinoxe f; rus: равноденственные бури  1993-a3
bouře sněhová
intenzivní sněžení nebo vysoko zvířený sníh, zpravidla způsobující značné akumulace sněhu. Nejzhoubnější účinky mají sněhové bouře na sv. USA, kde jsou jejich příčinou hluboké cyklony postupující přes již. části Nové Anglie. Za 1 až 2 dny může při sněhové bouři napadnout přes 1 m sněhu a závěje mohou dosahovat 10 až 12 m. Dochází ke ztrátám na životech a k hospodářským škodám, především v důsledku ochromení dopravy. Ze Sev. Ameriky pochází označení sněhové bouře spojené s vysokou rychlostí větru jako blizard, dalšími regionálními názvy jsou (bílý) buran, purga nebo burga.
angl: snowstorm; slov: snehová búrka; něm: Blizzard m, Purga m, Schneesturm m; fr: blizzard m, tempête de neige f; rus: снежная буря, снежный буран  1993-a3
bouře tropická
1. druhé stadium vývoje tropické cyklony, ve kterém desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnot mezi 17 a 33 m.s–1. Tropická bouře se vyznačuje dobře organizovanými srážkovými pásy, přičemž konvekce se zpravidla koncentruje do blízkosti jejího středu;
2. nepřesné označení libovolné tropické atmosférické poruchy.
angl: tropical storm; slov: tropická búrka; něm: tropischer Wirbelsturm m; fr: tempête tropicale f; rus: тропический шторм  1993-a3
bouře větrná
vítr dosahující vysoké rychlosti, takže může v daném místě způsobit podstatné škody. V Beaufortově stupnici větru jde přibližně o stupně 9 až 12, tedy vichřiceorkán. Může postihovat různě velké území a trvat různě dlouho v závislosti na příčinách. Rozsáhlé a často vícedenní větrné bouře jsou spojeny s hlubokými cyklonami, přičemž v tropické cykloně dosahují obecně větší intenzity než v mimotropické cykloně. V souvislosti s konvektivními bouřemi vznikají větrné bouře různých typů, viz např. derecho, downburst, húlava, tornádo. Větrné bouře mohou být podmíněny i orograficky, viz např. padavý vítr, efekt tryskový, vlnové proudění. Viz též extrémy rychlosti větru.
angl: wind storm; slov: veterná búrka; něm: Sturm m; fr: tempête de vent f  2014
bouřka
1. soubor el., opt. a akust. jevů, které doprovázejí výskyt blesků. Bouřky se vyskytují v oblacích druhu cumulonimbus, případně cumulus congestus a nimbostratus a jsou součástí konvektivní bouře. Podle synoptické situace, při níž se konv. bouře vyvíjejí, dělíme bouřky neformálně na bouřky frontální a bouřky uvnitř vzduchové hmoty (nefrontální). Frontální bouřky rozdělujeme na bouřky studené fronty a bouřky teplé fronty. U bouřek uvnitř vzduch. hmoty bereme v úvahu i další příčiny vývoje bouřky a rozlišujeme bouřky kvazifrontální, advekční a orografické. Bouřky dále označujeme podle doby a místa vzniku, pohybu, vzdálenosti od místa pozorování, intenzity projevů atd;
2. místně a časově omezená oblast konv. bouře, v níž se vyskytují elektrické blesky doprovázené hřměním. Pro pozorování bouřek na pozemních met. stanicích je podstatné přímé pozorování blesků a slyšitelnost hřmění.
3. Často se vyskytující nevhodné synonymum či hovorové označení pro konv. bouři.
Viz též blýskavice, hrom, intenzita bouřky, intenzita bouřkové činnosti, pozorování bouřek, izobronta, elektřina bouřková, předpověď konvektivních bouří.
Termín vznikl jako zdrobnělina slova bouře.
angl: thunderstorm; slov: búrka; něm: Gewitter n; fr: orage m; rus: гроза  1993-a3
bouřka advekční
bouřka v oblasti studené advekce za studenou frontou. Vznik advekční bouřky je podmíněn existencí absolutní instability atmosféry alespoň do výšky kondenzační hladiny a podmíněnou instabilitou atmosféry do výšky alespoň 4 až 6 km. V současné met. literatuře se toto označení vyskytuje již jen ojediněle.
angl: advective thunderstorm; slov: advekčná búrka; něm: advektives Gewitter n; fr: orage d'advection m; rus: адвективная гроза  1993-a3
bouřka blízká
bouřka, při níž se vyskytne alespoň jeden blesk blíže než 3 km od místa pozorování, tj. s dobou mezi bleskem a zahřměním 10 s a kratší. Viz též hrom.
slov: blízka búrka; fr: orage imminent m; rus: близкая гроза  1993-a3
bouřka frontální
bouřka, která se vyskytuje v oblasti atmosférické fronty. Frontální bouřky vznikají zpravidla na studené frontě nebo studené okluzi, mnohem řidčeji na teplé frontě. Mohou vzniknout v každé roč. i denní době. Viz též bouřka teplé fronty, bouřka studené fronty.
angl: frontal thunderstorm; slov: frontálna búrka; něm: Frontgewitter n; fr: orage frontal m; rus: фронтальная гроза  1993-a2
bouřka kvazifrontální
druh bouřky ve studené instabilní vzduchové hmotě. Kvazifrontální bouřky souvisejí s uspořádanou konvekcí, vytvářejí zpravidla pásy a svými projevy se podobají bouřkám studené fronty. Postup konvektivních bouří, při jejichž vývoji se kvazifrontální bouřky vyskytují, je rychlý, řádově 50 km.h–1. Kvazifrontální bouřky mají na daném místě krátké trvání a mohou se opakovat i několikrát za den. Mohou vznikat již v dopoledních hodinách, odpoledne zesilují, k večeru a během noci slábnou. Nejčastěji se vyskytují v jarním období.
slov: kvázifrontálna búrka; fr: orage en V m, orage en série m  1993-a3
bouřka místní
občas používané hovorové společné označení pro bouřku uvnitř vzduchové hmoty a bouřku orografickou. Označení vyjadřuje i slabší a lokální charakter konvektivní bouře, při jejímž vývoji k bouřce dochází.
angl: local thunderstorm; slov: miestna búrka; něm: örtliches Gewitter n; fr: micro-orage m; rus: местная гроза  1993-a3
bouřka na stanici
syn. bouřka blízká – označení pro bouřku blízkou, pokud je detekována pozorovatelem meteorologické stanice. Viz též hrom.
angl: thunderstorm at the station; slov: búrka na stanici; něm: Gewitter an der Station n; rus: местная гроза  1993-a3
bouřka nefrontální
slov: nefrontálna búrka; fr: orage de masse d'air m; rus: внутримассовая гроза  1993-a1
bouřka orografická
bouřka spojená s orografickým zesílením konvekce, zejména termické konvekce nad osluněnými svahy. Vývoj konvektivní oblačnosti a vznik orografické bouřky je dále podporován orograficky podmíněným vynuceným výstupným prouděním na návětrné straně hor. Orografické bouřky řadíme mezi bouřky uvnitř vzduchové hmoty.
angl: orographic thunderstorm; slov: orografická búrka; něm: orographisches Gewitter n; fr: orage orographique m; rus: орографическая гроза  1993-a3
bouřka studené fronty
vzniká nejčastěji v konvektivních bouřích na čele studené fronty, případně v oblačnosti druhu nimbostratus, v oblasti vynucených výstupů teplého vzduchu vzhůru před přitékajícím studeným vzduchem. Čím je teplý vzduch s instabilním teplotním zvrstvením vlhčí, tím se vyvíjejí mohutnější Cb s intenzivnějšími bouřkovými projevy. Bouřky studené fronty se mohou vyskytnout nad libovolným terénem v kteroukoliv denní dobu. Nejintenzivnější bývají v odpoledních a večerních hodinách. Mohou být uspořádány do pásu podél frontálního rozhraní v délce i několika stovek km. Bouřky studené okluzní fronty se v podstatě neliší od bouřky studené fronty. Viz též bouřka teplé fronty.
angl: cold front thunderstorm; slov: búrka studeného frontu; něm: Kaltfrontgewitter n; fr: orage de front froid m, orage à front froid m; rus: гроза на холодном фронтe  1993-a3
bouřka tažná
termín vyskytující se občas ve starší odb. literatuře, který označuje bouřku nebo oblast s výskytem bouřek, která během svého vývoje postoupí z místa vzniku na jiné místo vzdálené i několik stovek km. Tzv. tažné bouřky jsou především bouřkami frontálními.
slov: ťažná búrka  1993-a3
bouřka teplé fronty
bouřka, která se může vyvinout před frontální čarou teplé fronty. Nutným předpokladem jejího vývoje je alespoň podmíněná instabilita atmosféry v teplém vzduchu, existence výstupných pohybů podél frontálního rozhraní a radiační ochlazování horních vrstev frontální oblačnosti, které má za následek růst instability. Bouřka teplé fronty je u nás poměrně řídkým jevem a vyskytuje se výlučně v letním období obvykle v nočních hodinách. Základny Cb leží zpravidla mnohem výše než na studených frontách a pro pozorovatele ze země bývají zakryty jinou frontální oblačností druhu Ns a As. Průvodním jevem bouřky teplé fronty bývá i náhlé zesílení frontálních srážek.
angl: warm front thunderstorm; slov: búrka teplého frontu; něm: Warmfrontgewitter n; fr: orage de front chaud m, orage à front chaud m; rus: гроза теплого фронта  1993-a2
bouřka uvnitř vzduchové hmoty
syn. bouřka nefrontální – bouřka, která se vyskytuje v souvislosti s vývojem srážkových konvektivních oblaků druhu Cbinstabilní vzduchové hmotě bez vazby na atmosférické fronty. Vzniká zejména následkem termické konvekce v místech příznivých pro rychlé oteplování velkých objemů vzduchu.
angl: air-mass thunderstorm; slov: búrka vo vnútri vzduchovej hmoty; něm: Luftmassengewitter n; fr: orage de masse d'air m; rus: внутримассовая гроза  1993-a3
bouřka vzdálená
bouřka, při níž je v daném místě slyšitelné alespoň jedno zahřmění a doba mezi bleskem a zahřměním je delší než 10 s (tj. bouřka se vyskytuje ve vzdálenosti více než 3 km). V pozorovací praxi vzdálené bouřky rozdělujeme na bouřky vzdálené do 5 km od místa pozorování a na bouřky vzdálené více než 5 km od místa pozorování. Největší vzdálenost vzdálené bouřky závisí především na hladině akust. šumu v místě pozorování a na směru větru. Ve dne bývá zpravidla 15 až 20 km, v noci až 25 km (výjimečně jsou možné i delší vzdálenosti). Viz též bouřka blízká, bouřka na stanici, hrom.
angl: distant thunderstorm; slov: vzdialená búrka; něm: entferntes Gewitter n; fr: orage lointain m; rus: отдаленная гроза  1993-a2
bouřka z tepla
lid. označení pro bouřku uvnitř vzduchové hmoty.
angl: heat thunderstorm, thermal thunderstorm; slov: búrka z tepla; něm: Wärmegewitter n; fr: orage de chaleur m, orage lointain m, orage thermique m; rus: тепловая гроза, термическая гроза  1993-a3
bouřka zimní
bouřka, která se vyskytuje při vývoji srážkových konvektivních oblaků v zimním období, nejčastěji při přechodu rychle postupující výrazné studené nebo podružné studené fronty. Občas se může vyskytnouti za situace, kdy konv. oblaky v rámci frontální oblačnosti nelze rozlišit, pak je vázána na oblačnost typu nimbostratus. Je zpravidla doprovázena náhlým zesílením větru a silným sněžením. Horní hranice konv. oblačnosti bývá ve výšce pouze 4 až 5 km. Při přechodu zimní bouřky zaznamenáváme obyčejně jen několik velmi silných výbojů. Zimní bouřky jsou u nás řídké, nad oceány jsou však častým jevem.
angl: winter thunderstorm; slov: zimná búrka; něm: Wintergewitter n; fr: orage de neige m; rus: зимняя гроза  1993-a2
bow echo
[bou echo] syn. obloukové echo – lineárně uspořádaná konvektivní bouře typu squall line, která je ve střední části prohnutá dopředu ve směru svého pohybu do tvaru oblouku. Prohnutí linie vzniká urychlením postupu této části bouře kvůli týlovému vtoku nebo díky downburstům, které byly vyprodukovány na čele bouře. V přední části bow echa se vyskytuje silný nárazovitý vítr, případně i tornáda. Bow echo patří mezi mezosynoptické konvektivní systémy, i když svojí délkou nemusí nutně přesahovat 100 km. Rychle a dlouho postupující bow echo bývá hlavní příčinou větrných bouří označovaných jako derecho.
Termín je přejat z angličtiny. Skládá se z angl. bow „oblouk, luk" a řec. ἠχώ [échó] „ozvěna“; jeho význam je „obloukový odraz", neboť takto se útvar jeví při radiolokaci.
angl: bow echo; slov: bow echo; něm: bow echo n, Bogenecho n; fr: grain en arc m  2014
brázda nízkého tlaku vzduchu
tlakový útvar, který se na meteorologické mapě projevuje jako oblast nižšího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi vyššího tlaku vzduchu nebo může být částí cyklony. Bývá vyjádřena buď izobarami, popř. izohypsami se slabým cyklonálním zakřivením (mělká brázda nízkého tlaku vzduchu), nebo izobarami, popř. izohypsami ve tvaru písmene V (hluboká brázda nízkého tlaku vzduchu neboli brázda tvaru V). V brázdě nízkého tlaku vzduchu můžeme vyznačit osu brázdy, na které je cyklonální zakřivení izolinií maximální a podél níž se vyskytuje horiz. konvergence proudění. Tato konvergence má za následek výstupné pohyby vzduchu podporující vznik oblačnosti, popř. srážek. V brázdě nízkého tlaku vzduchu zpravidla leží atmosférická fronta. Viz též hřeben vysokého tlaku vzduchu.
angl: low pressure trough, trough of low pressure; slov: brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: Tiefdruckrinne f, Tiefdrucktrog m; fr: creux barométrique m, thalweg m, talweg m; rus: барическая ложбина  1993-a2
brázda nízkého tlaku vzduchu dynamická
syn. brázda orografická, brázda závětrná – brázda nízkého tlaku vzduchu, která vzniká za horským hřebenem, přes který proudí vzduch s převažující složkou kolmou k hřebenu. Vznik brázdy lze vysvětlit termodynamicky adiabatickým oteplováním nebo dynamicky zesílením cyklonální cirkulace v důsledku horiz. konvergence spojené se zvětšováním vert. tloušťky vzduchového sloupce při sesedání vzduchu na závětrné straně hřebene. V Evropě vzniká např. v závětří Alp při sz. až sev. proudění, v závětří Skandinávského pohoří při proudění od západu na východ a v závětří Skalnatých hor v USA při stejném charakteru proudění. Viz též cyklogeneze orografická.
angl: dynamic trough, lee trough; slov: dynamická brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: dynamischer Trog m; fr: creux dynamique m, thalweg dynamique m; rus: динамическая ложбина  1993-a3
brázda nízkého tlaku vzduchu indukovaná
brázda nízkého tlaku vzduchu, jejíž vznik v určité oblasti je vyvolán cirkulačními změnami v jiné, více či méně vzdálené oblasti atmosféry. Např. brázda nízkého tlaku vzduchu v tropech vzniká v souvislosti s cyklonami na polární frontě mírných zeměp. šířek.
angl: induced low pressure trough; slov: indukovaná brázda nízkeho tlaku vzduchu  1993-a3
brázda nízkého tlaku vzduchu meridionální
nejčastěji brázda nízkého tlaku vzduchu v mírných zeměp. šířkách, jejíž osa je orientována ve směru poledníků. Na její záp. straně převládá sz. až sev. proudění, které přenáší na sev. polokouli většinou studené vzduchové hmoty, a na vých. straně naopak již. proudění přenášející teplé vzduchové hmoty. Tato brázda značně podporuje meridionální výměnu vzduchu. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu zonální, proudění meridionální.
angl: meridional trough; slov: meridionálna brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: meridionaler Trog m; fr: thalweg orienté du nord au sud m, thalweg orienté du sud au nord m; rus: меридиональная ложбина  1993-a2
brázda nízkého tlaku vzduchu zonální
brázda nízkého tlaku vzduchu, jejíž osa je orientovaná ve směru rovnoběžek. Na sev. polokouli je na její již. straně převážně západní a na sev. straně vých. proudění. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu meridionální, proudění zonální.
angl: zonal trough; slov: zonálna brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: zonaler Trog m; fr: thalweg équatorial m, thalweg d'alizé m, creux tropical m, creux des latitudes moyennes m, talweg des latitudes moyennes m, thalweg des latitudes moyennes m, thalweg des zones d'alizés m; rus: зональная ложбина  1993-a3
brázda orografická
slov: orografická brázda; něm: orographischer Trog m; fr: thalweg orographique m  1993-a1
brázda rovníková
syn. brázda ekvatoriální, deprese rovníková.
slov: rovníková (ekvatoriálna) brázda; něm: äquatoriales Tief n; fr: thalweg équatorial m; rus: экваториальная ложбина  1993-a1
brázda tvaru V
rozložení tlaku vzduchu, znázorněné na synoptických mapách cyklonálním zakřivením izobar ve tvaru písmene „V“. Na rozdíl od brázdy tvaru „U“ se zpravidla jedná o pomalu postupující brázdu nízkého tlaku vzduchu, s níž bývá spojena výrazná atmosférická fronta se sklonem k vlnění. Viz též fronta zvlněná.
angl: V-shaped depression; slov: brázda v tvare V; něm: V-Depression f; fr: thalweg en V m; rus: депрессия V-образная  1993-a3
brázda výšková
brázda nízkého tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře, která je identifikovatelná na mapách absolutní topografie od 700 hPa výše.
angl: upper trough; slov: výšková brázda; něm: Höhentrog m; fr: creux d'altitude m, thalweg d'altitude m; rus: высотная ложбина  1993-a3
brázda závětrná
angl: lee trough; slov: záveterná brázda; něm: Lee-Trog m; fr: dépression sous le vent f  1993-b3
breva
Termín pochází z italštiny, jeho etymologie není známa.
angl: breva; slov: breva; něm: Breva f; fr: breva f, bréva f; rus: брева  1993-a2
briefing meteorologický
letecké meteorologii slovní komentář meteorologa o existujících a očekávaných podmínkách počasí na letové trati určený posádce letadla. Obsahuje zejména upozornění na nebezpečné jevy. Viz též předpověď počasí letecká.
angl: meteorological briefing; slov: meteorologický briefing; něm: Wetter-Briefing n; fr: exposé verbal météorologique m, exposé verbal m; rus: устная (метеорологическая) консультация  1993-a3
bright band
[brajt bend] syn. odraz vrstvy tání radarový – vrstva atmosféry o tloušťce několika stovek metrů, v níž je pozorováno zvýšení radarové odrazivosti cca o 5 až 15 dBZ vlivem tání sněhových srážek pod nulovou izotermou. Slouží též jako indikace vrstevnatého charakteru oblačnosti, neboť se nevyskytuje při silných konv. pohybech.
Termín je přejat z angličtiny, jeho význam je "jasný pás". Pochází z období, kdy byla při pouze manuálním vyhodnocování radarová odrazivost znázorňována v černobílé škále, přičemž větší odrazivosti odpovídaly světlejší odstíny. V Česku se v minulosti používalo také označení světlý, popř. jasný pás.
angl: bright band; slov: bright-band; něm: bright band n; fr: bande brillante f; rus: яркая полоса  2014
bríza
syn. vítr pobřežní – 1. vítr brízové cirkulace. Rozeznáváme brízu pevninskou a mořskou, případně jezerní. Její rychlost bývá většinou 3 až 5 m.s–1, v tropických oblastech i vyšší;
2. např. v angl., franc. a něm. jazykové oblasti obecné označení slabšího větru, ve spojení s příslušným přídavným jménem pak pro 2. až 6. stupeň Beaufortovy stupnice větru, např. light breeze (slabý vítr).
Termín je prvně doložen v 15. a 16. století v katalánštině a španělštině jako briza, ovšem obecně ve významu „severovýchodní vítr“, tedy především pasát.  Zřejmě proto, že na atlantském pobřeží střední Ameriky má mořská bríza podobný směr, došlo k přenesení významu na mořskou brízu a v 17. století i na pevninskou brízu. Původ termínu je nejasný, snad souvisí s franc. označením místního větru bise.
angl: breeze; slov: bríza; něm: Brise f, leichter Wind m; fr: brise f; rus: бриз  1993-a3
bríza jezerní
slabší obdoba mořské brízy na jezerech nebo jiných velkých vodních nádržích. Výraznost jezerní brízy závisí nejen na velikosti, nýbrž i na hloubce vodní nádrže. Mělké nádrže se totiž v létě poměrně rychle ohřívají, a tím se zmenšuje rozdíl teplot mezi souší a povrchem vodní plochy. Jezerní bríza je pozorována např. na Oněžském a Ladožském jezeře, na Velkých jezerech Sev. Ameriky apod. Viz též cirkulace brízová.
angl: lake breeze; slov: jazerná bríza; něm: Seewind m; fr: brise de lac f; rus: озерный бриз  1993-a3
bríza mořská
bríza vanoucí během dne od moře na pevninu, když je povrch moře chladnější než povrch pevniny. V tropických oblastech sahá od zemského povrchu často do výšky 1 500 m, zatímco v mírných zeměp. šířkách v létě nejvýše do 600 m. V zimě se ve stř. a vysokých šířkách prakticky nevyskytuje. V oblasti Baltského moře zasahuje tento vítr na pevninu 20 až 30 km od pobřežní čáry, v tropických oblastech až 100 km. Mořská bríza na pobřežích přispívá ke snížení teploty vzduchu v poledních a odpoledních hodinách, ke zvýšení vlhkosti vzduchu a vytváření typických pobřežních kupovitých oblaků. Viz též cirkulace brízová.
angl: sea breeze; slov: morská bríza; něm: Seewind m; fr: brise de mer f; rus: морской бриз  1993-a3
bríza pevninská
bríza vanoucí v noci z chladnější pevniny nad relativně teplejší povrch moře nebo jiné rozsáhlé vodní plochy. V důsledku menších nočních rozdílů teploty mezi pevninou a mořem a většího tření na souši je pevninská bríza v blízkosti pobřežní čáry slabší než mořská bríza a její směr je méně stálý. Výška vrstvy, v níž je patrná, je rovněž podstatně menší, činí asi jednu třetinu ve srovnání s mořskou brízou. Podobně menší je i horiz. dosah, směrem do moře zasahuje pevninská bríza maximálně 10 až 15 km. Viz též cirkulace brízová.
angl: land breeze; slov: pevninská bríza; něm: Landwind m; fr: brise de terre f; rus: береговой бриз  1993-a3
budka meteorologická
bílá plastová nebo dřevěná skříňka sloužící jako ochrana jednoho nebo několika v ní umístěných meteorologických přístrojů před rušivými účinky záření a srážek, která umožňuje dostatečnou přirozenou ventilaci čidel přístrojů. Má stěny z dvojitých žaluzií, dvojitou střechu, perforované dno nebo dno z drátěného síta a dvířka orientovaná na sever na severní polokouli. Výška umístění budky nad povrchem země je dána požadavkem Světové meteorologické organizace, aby čidla teploměrů byla ve výšce 1,25 až 2,0 m nad zemí. V ČR se umísťuje na čtyřnohém podstavci tak, aby čidla teploměrů byla ve výšce 200 cm nad zemí, resp. nad povrchem sněhu. V horských oblastech s vysokou sněhovou pokrývkou je tedy vhodné použít výškově nastavitelnou budku. Do meteorologické budky se umísťují: psychrometr, maximální a minimální teploměr, vlhkoměr, popř. další přístroje. V minulosti se v meteorologické budce prováděla základní meteorologická měření, což dosud platí pro meteorologické stanice, které nejsou automatizované. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z přístrojů v meteorologické budce používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem.
angl: Stevenson screen, thermometer screen; slov: meteorologická búdka; něm: Thermometerhütte f; fr: abri météorologique m, abri météo m, abri Stevenson m; rus: английская будка, метеорологическая будка  1993-a3
budka meteorologická žaluziová
angl: Stevenson screen, thermometer screen; slov: žalúziová meteorologická búdka; něm: Thermometerhütte f; fr: abri météo à double persiennes m, abri à double persiennes m; rus: жалюзийная будка  1993-a3
BUFR
binární univerzální formát pro reprezentaci met. dat. Zpráva v kódu BUFR obsahuje kromě požadovaných dat, metadat a dalších informací také jejich přesný popis pomocí deskriptorů. To umožňuje použití kódu BUFR pro jakýkoliv typ dat, pro který jsou definované příslušné deskriptory. Binární formát a komprese dovolují redukci objemu dat.
Označení vzniklo jako zkratka angl. Binary Universal Form for the Representation of meteorological data.
angl: BUFR; slov: BUFR; něm: BUFR; fr: table BUFR f, forme universelle de représentation binaire des données météorologiques f; rus: БУФР  2014
bulletin meteorologických zpráv
soubor měřených, pozorovaných nebo předpovídaných hodnot meteorologických prvků vhodný pro distribuci v telekomunikační síti. Záhlaví bulletinu tvoří údaj o druhu přenášené informace, o zeměp. poloze, čtyřpísmenné označení centra, které data sestavilo, den a čas, ke kterému se data vztahují nebo kdy byl bulletin vytvořen. Záhlaví bulletinu může být doplněno třípísmenným údajem, který umožňuje identifikaci opravených nebo opožděných dat.
angl: meteorological bulletin; slov: bulletin meteorologických správ; něm: meteorologisches Bulletin m; fr: bulletin météorologique m; rus: метеорологический бюллетень  1993-a3
buňka Bénardova
cirkulační element s vert. osou, vyskytující se v rámci termické konvekce, v němž výstupné pohyby vzduchu probíhají v jeho centru a sestupné pohyby na okrajích. Označení podle franc. fyzika H. Bénarda se používá v souvislosti s klasickými labor. experimenty s konvekcí ve vrstvě tekutiny, která je zespodu zahřívána, resp. shora ochlazována. V reálné atmosféře se s analogickými procesy setkáváme např. ve vrstvě oblačnosti, která je v oblasti horní hranice ochlazována dlouhovlnným vyzařováním. Viz též konvekce buněčná.
angl: Bénard cell; slov: Bénardova bunka; něm: Benard-Zelle f; fr: cellule de Bénard f; rus: ячейка Бенара  1993-a3
buňka bouřková
1. ve starší terminologii užívané označení jednoduché cely;
2. v radarové meteorologii užívané označení oblasti zvýšené efektivní radarové odrazivosti, která indikuje výskyt konvektivních srážek.
angl: thunderstorm cell; slov: búrková bunka; něm: Gewitterzelle f; fr: cellule orageuse f; rus: грозовая ячейка  1993-a3
buňka cirkulační
angl: circulation cell; slov: cirkulačná bunka; něm: Zirkulationszelle f; fr: cellule de circulation générale f; rus: циркуляционная ячейка  1993-a1
buňka Ferrelova
model buňkové cirkulace v pásmu mezi 30° a 60° zeměp. šířky. Byla navržena W. Ferrelem (1856). Jde o pokus popsat meridionální přenos vzduchu mezi Hadleyovou buňkou a polární buňkou bez uvažování zonální složky proudění. Je charakterizována prouděním do vyšších zeměpisných šířek ve spodní troposféře, výstupnými pohyby vzduchu kolem 60° zeměp. šířky, výškovým zpětným prouděním a sestupnými pohyby vzduchusubtropických anticyklonách. Ve skutečnosti mezi oblastmi subsidence a slabě převažujících výstupů ve vyšších zeměpisných šířkách dominuje západní složka proudění, jehož rychlost roste s výškou. Meridionální přenos vzduchu v rámci Ferrelovy buňky je realizován prostřednictvím Rossbyho vln a s nimi souvisejících tlakových útvarů, které podporují velkoprostorové toky hybnosti a tepla.
angl: Ferrel cell; slov: Ferrelova bunka; něm: Ferrell-Zelle f; fr: cellule de Ferrel f; rus: ячейка Ферреля  2014
buňka Hadleyova
model buňkové cirkulace v pásmu mezi rovníkem a 30° zeměp. šířky. Byla popsána G. Hadleyem (1735). Představuje v podstatě idealizaci pasátové cirkulace bez uvažování její zonální složky a sezonních výkyvů. Viz též buňka Ferrelova, buňka polární, cirkulace Walkerova.
angl: Hadley cell; slov: Hadleyova bunka; něm: Hadley-Zelle f; fr: cellule de Hadley f; rus: ячейка Гадлея  1993-a3
buňka konvektivní
syn. cela konvektivní  – cirkulační element vytvářející základní jednotku buněčné konvekce a obsahující výstupný i sestupný proud vzduchu. V tomto směru může být typickým příkladem Bénardova buňka. Někteří autoři do tohoto pojmu zahrnují i jednoduché cely vyskytující se buď samostatně, nebo jako součást multicely, popř. i strukturálně podstatně složitější cirkulaci supercely. Viz též bouře konvektivní, cela otevřená, cela uzavřená.
angl: convective cell; slov: konvekčná bunka; něm: Konvektionszelle f; fr: cellule convective f, cellule de convection f; rus: ячейка конвекции, конвективная ячейка  1993-b3
buňka otevřená
angl: open cell; slov: otvorená bunka; něm: offene Konvektionszelle f  2018
buňka polární
model termálně podmíněné buňkové cirkulace v oblastech nad 60° zeměp. šířky bez uvažování zonální složky proudění. Oproti Hadleyově buňce relativně slabší polární buňku lze detekovat na sev. i již. polokouli prostřednictvím časově průměrovaných polí větru na vertikálních řezech atmosférou. Je charakterizována sestupnými pohyby vzduchu v oblasti zeměp. pólu, přízemním prouděním do nižších zeměp. šířek, výstupnými pohyby vzduchu v subpolárních oblastech mezi 50° a 70° zeměp. šířky (viz Ferrelova buňka) a výškovým prouděním k pólu. Při uvažování zonální složky proudění je přízemní proudění výrazně stáčeno na východní, výškové na západní.
slov: polárna bunka; něm: polare Zelle f; fr: cellule polaire f; rus: снежный буран, пурга  2014
buňka uzavřená
angl: closed cell; slov: uzavretá bunka; něm: geschlossene Konvektionszelle f  2018
buran
silný, obvykle sev. nebo sv. vítr na Sibiři a ve stř. Asii. Rozlišuje se:
1. sněhový („bílý“) buran v zimě, kdy se jedná o sněhovou vichřici při nízkych teplotách vzduchu (často –25 °C i méně). Buran žene sníh a částice ledu, což spolu s velkým zchlazováním ohrožuje životy lidí a zvířat, zvláště na otevřených stepích. Má tedy obdobné vlastnosti jako blizard na kanadských prériích. Vyskytuje se obvykle v týlu cyklony. Počasí při buranu bývá v ostrém kontrastu s předcházejícím anticyklonálním počasím s bezvětřím nebo slabým větrem. Zimní buran má také název purga;
2. písečný buran v létě, zviřující a přenášející prach a písek v pouštních oblastech stř. Asie nebo v Mongolsku.
Termín pochází z tureckého slova boran „bouře“, přeneseného do ruštiny jako buran, možná kvůli podobnosti se slovem буря [burja] „bouře“. (Zvuková shoda s českým hanlivým označením hrubého člověka je náhodná.)
angl: buran; slov: buran; něm: Buran m; fr: bouran m, buran m; rus: буран  1993-a1
burga
prudký sv. vítr na Aljašce v zimě, nesoucí nebo ženoucí sníh. Burga má podobné vlastnosti jako zimní sněhový buran a nebo purga na Sibiři. Viz též blizard.
angl: boorga, burga; slov: burga; něm: Boorga; fr: burga m, vent d'Alaska m; rus: бурга  1993-a1
podpořila:
spolupracují: