cyklus uhlíku
pohyby uhlíku mezi jeho rezervoáry v rámci přírodní sféry Země, tedy mezi litosférou, atmosférou, biosférou, pedosférou a hydrosférou. Nejedná se o jednoduchý cyklus, nýbrž o složitou soustavu přesunů mezi různými rezervoáry. Největší část uhlíku je vázána v karbonátových horninách a ve fosilních palivech, kam se ukládala v rámci evoluce atmosféry Země. Do atmosféry se uhlík dostává především ve formě oxidu uhličitého nebo metanu, a to hlavně dýcháním živých organismů, výparem oceánské vody s rozpuštěným CO2, hořením, rozkladem organické hmoty, vulkanickou činností či dekompozicí uhličitanů, především vápence. Opačným směrem probíhá sekvestrace uhlíku, a to především v tělech fotosyntetizujících organismů (suchozemské rostliny, zelené řasy) a rozpouštěním v oceánech.
angl: carbon cycle 2025
