Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene h

X
haboob
v původním významu silná prachová bouře v Súdánu. V Chartúmu se vyskytuje prům. 24krát za rok, obvykle od května do září. Nejčastěji se vyskytuje v odpoledních nebo večerních hodinách s prům. dobou trvání tři hodiny. Haboob je spjat většinou s náhlou změnou směru a zesílením rychlosti větru, výrazným poklesem teploty vzduchu a extrémně nízkou dohledností. Oblaky prachu mohou dosáhnout výšky 1,5 až 3 km. Haboob se vyskytuje při vpádu chladného vzduchu na již. okraji studené fronty ve Středomoří. V současné době se název haboob používá pro silné prachové bouře i v jiných částech světa.
angl: haboob slov: haboob rus: хабуб něm: Habub m fr: haboob m  1993-a3
hadaikum
nejstarší z eonů prekambria, zahrnující období před 4600 – 4000 mil. roků. Planeta byla zpočátku velmi žhavá v důsledku kondenzace plynů sluneční mlhoviny a akrece pevných těles, impaktů meteoritů a bouřlivého vulkanizmu. Tyto procesy odstartovaly evoluci atmosféry Země, přičemž kondenzací vodní páry ze sopečných plynů začal vznikat světový oceán. Navzdory tzv. paradoxu slabého Slunce dosahovala teplota vzduchu kvůli silnému skleníkovému efektu několik set °C, nicméně existenci kapalné vody umožňoval oproti dnešku mnohonásobně větší tlak vzduchu.
angl: Hadean  2018
hailpad
Pozemní zařízení vystavené padajícím kroupám a určené ke stanovení spektra jejich velikosti a hmotnosti. Zpravidla sestává z vrstvy pěnové hmoty pokryté hliníkovou nebo jinou folií na níž dopadající kroupy zanechávají své stopy ve tvaru důlků. Na základě těchto otisků se potom stanoví rozměry a hmotnosti zachycených krup. Pro vyhodnocování otisků se využívá vhodná fotografická metoda, která umožňuje automatické zařazení otisků krup do vhodných kategorií. Hailpady se zpravidla  staví skupinově. Při vytváření algoritmu  pro hodnocení měření jednotlivých hailpadů se využívají výsledky přechozích laboratorních testů.
V české meteorologii běžně používáme označení z angličtiny, český výraz ve smyslu zachycovač padajících krup se nepoužívá.
angl: hailpad  2019
hakím
syn. samum.
slov: hakim rus: самум, самун, симун fr: simoun m  1993-a1
hala pyramidální
duhově zbarvené světelné kruhy kolem Slunce představující obdobu malého hala nebo velkého hala, avšak s odlišnými úhlovými poloměry. Vytvářejí se dvojitým lomem paprsků na ledových krystalcích, když vstupní, resp. výstupní stěnou krystalku pro příslušný paprsek je stěna pyramidálního (jehlanovitého) zakončení sloupkových nebo destičkových krystalků (často se vyskytující pyramidální nástavby nad stěnami podstav sloupkových nebo destičkových krystalků). Nejčastěji se v literatuře v tomto směru uvádějí hala o úhlovém poloměru ca: 9° (Buiysenovo halo), 18° (Rankinovo halo), 20° (Burneyovo halo), 23° (Barkowovo halo), 24° (Dutheilovo halo) a 35° (Feuilleovo halo). U pyramidálních hal mohou vzácně vznikat jevy obdobné parheliím a tečným obloukům u malého hala.
angl: pyramidal haloes slov: pyramidálne halo rus: пирамидальное гало něm: pyramidaler Halo m fr: halos inhabituels pl (m)  2014
halný wiatr
slov: wiatr halny rus: гальный ветер fr: Halny m  1993-a1
halo Celliniho
slov: Celliniho halo něm: Heiligenschein m fr: heiligenschein m  2014
halo malé
syn. halo 22°, kolo malé – fotometeor, projevující se jako bělavý nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) v úhlové vzdálenosti 22°. Vnitřní strana má červený, vnější fialový nádech. Plocha uvnitř kruhu se jeví poněkud tmavší než okolní obloha. Patří k častým halovým jevům. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do krystalku vstupuje i z něho vystupuje stěnami pláště, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 60°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje malé kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termínem malé kolo rozuměla koróna, zatímco velké kolo se používalo jak pro velké halo, tak pro malé halo.
angl: halo of 22°, small halo slov: malé halo rus: гало в 22°, малое гало něm: kleiner Ring m, 22°-Ring fr: petit halo m, halo de 22° m  1993-a3
halo opsané
vzácný halový jev v podobě brýlovitého světelného útvaru kolem malého hala. Vzniká propojením horního a dolního tečného oblouku malého hala.
angl: circumscribed halo slov: opísané halo něm: umschriebener Halo m fr: halo circonscrit m  2014
halo velké
syn. halo 46°, kolo velké – fotometeor, patřící mezi halové jevy a jevící se obvykle jako slabší bělavě nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) se zdánlivým úhlovým poloměrem 46°. Jeho intenzita bývá podstatně slabší než intenzita malého hala a též jeho výskyt je mnohem méně častý. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do hranolku vstupuje plochou podstavy a vystupuje plochou pláště nebo naopak, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 90°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje velké kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termín velké halo též vyskytoval jako označení pro velké i malé halo.
angl: halo of 46°, large halo slov: veľké halo rus: большое гало, гало в 46° něm: grosser Ring m, 46°-Ring fr: halo de 46° m, grand halo m  1993-a3
halony
látky, které, kromě jiných halogenů, obsahují v molekule i nejméně jeden atom bromu. Používají se v hasících přístrojích pro svou nízkou toxicitu. Produkce halonů byla redukována Montrealským protokolem o látkách poškozujících ozonovou vrstvu a jeho dodatky, protože obdobně jako tvrdé freony silně poškozují ozonovou vrstvu.
angl: halons  2018
harmatan
místní název sv. pasátu na pobřeží záp. Afriky a v oblasti Guinejského zálivu, kde vane v suchém roč. období (od listopadu do března) ze Sahary. Harmatan je velmi suchý, s velkým obsahem prachu.
angl: harmatan, harmattan slov: harmattan rus: харматан něm: Harmattan m fr: harmattan m  1993-a1
hazardy hydrometeorologické
nevhodné označení pro hydrometeorologická ohrožení.
  2016
heatburst
(z angl. heatburst) jev charakterizovaný prudkým zvýšením teploty (až o 10 °C či více) v rozmezí několika minut, doprovázený výrazným zesílením větru, včetně silných nárazů, a výrazným poklesem vlhkosti vzduchu. Předpokládá se, že se jedná o jev obdobný downburstu, avšak beze srážek, přičemž o mechanizmu jeho ohřevu se zatím pouze spekuluje. Vyskytuje se zpravidla ve večerních a nočních hodinách v blízkosti slábnoucích nebo rozpadajících se konvektivních bouří, častěji v blízkosti horských hřebenů; podobně jako downburst může působit svými nárazy větru značné škody. Doba trvání heatburstu dosahuje od několika minut až po desítky minut, výjimečně i déle. Jedná se o poměrně vzácný jev, vyskytující se v USA, kde se vyskytuje nejčastěji, ale i v jiných geografických oblastech, včetně Evropy.
angl: heatburst slov: heatburst fr: coup de chaleur m  2014
heiligenschein
někdy používaný mezinárodní termín něm. jazykového původu pro jev glórie kolem stínu vrženého lidskou postavou (zejména její hlavou a k ní přilehlou částí těla) na zemský povrch pokrytý kapičkami rosy nebo do vrstvy přízemní mlhy. Český překlad je svatozář. Stejný název se v literatuře někdy používá pro analogický jev podstatně menší výraznosti v souvislosti se stíny vrženými na povrchy granulového charakteru (povrch písku apod.) nebo např. v případě stínu letadla letícího nad lesními masivy produkujícími v době svého kvetení velké soubory pylových částic. Zde bývá zmiňováno jednoduché vysvětlení v podobě vysoké intenzity světla rozptýleného příslušnými částicemi. Jev pak může mít podobu pouze světelné skvrny kolem vrženého stínu bez zřetelných světelných maxim a minim typických pro ohybové jevy. V literatuře se někdy ve smyslu synonyma vyskytuje označení Celliniho halo (Benvenuto Cellini, popis jevu z r. 1562).
angl: Cellini's halo, heiligenschein slov: heiligenschein rus: венец Челлини něm: Heiligenschein m fr: heiligenschein m  2014
heliograf
syn. slunoměr.
angl: heliograph slov: heliograf rus: гелиограф něm: Sonnenscheinschreiber m fr: héliographe m  1993-a1
heliogram
záznam slunoměru.
angl: sunshine record slov: heliogram rus: гелиограмма něm: Sonnenscheinregistrierung f fr: héliogramme m  1993-a1
heliotermometr
dnes již neužívaný přístroj k měření přímého slunečního záření. Tepelné účinky dopadajícího záření se zjišťovaly pomocí citlivého teploměru. Heliotermometr zkonstruoval švýcarský přírodovědec H. B. de Saussure v r. 1774. Viz též teploměr insolační.
angl: heliothermometer slov: heliotermometer rus: гелиотермометр něm: Heliothermometer n fr: héliothermomètre m, hélio-thermomètre m  1993-a1
heterosféra
část atmosféry Země nad výškou zhruba 90 km, kde se začíná uplatňovat difúzní rovnováha, která se ustaví podle parciálních tlaků jednotlivých plynů. Koncentrace lehčích plynů ubývá s výškou pomaleji, a proto ve výškách několika tisíc km převládá atomární vodík. V heterosféře se významně uplatňuje elektromagnetické sluneční záření, které způsobuje fotoionizaci a fotodisociaci. Uplatňují se však i vlivy záření korpuskulárního. Vznikají tak ionty a volné elektrony, v případě fotodisociace štěpí záření krátkých vlnových délek molekuly na atomy. Vlivem absorpce sluneční energie dosahuje teplota v řídké heterosféře hodnot řádově stovek kelvinů. K největší produkci elektronů a iontů dochází ve výškách kolem 300 km. Vrstva pod heterosférou se nazývá homosféra.
angl: heterosphere slov: heterosféra rus: гетеросфера něm: Heterosphäre f fr: hétérosphère f  1993-a3
hladina barická
méně vhodné označení pro izobarickou hladinu. Viz též hladina tlaková.
angl: isobaric level, isobaric surface slov: barická hladina rus: барический уровень něm: isobare Fläche f  1993-a1
hladina ekvipotenciální
syn. plocha ekvipotenciální – obecně hladina (plocha) konstantní hodnoty určitého potenciálu. V meteorologii jde zpravidla o hladinu konstantní hodnoty geopotenciálu. V tom případě nulovou ekvipotenciální (neboli geopotenciální) hladinu obvykle ztotožňujeme s ideální mořskou hladinou.
angl: equipotential level, equipotential surface slov: ekvipotenciálna hladina rus: эквипотенциальная поверхность, эквипотенциальный уровень  1993-a1
hladina ekvivalentně barotropní
hladina v atmosféře, v níž je absolutní vorticita konzervativní vlastností vzduchových částic a její lokální změny jsou působeny pouze horiz. geostrofickou advekcí. V reálné atmosféře obvykle bývají tyto podmínky přibližně splněny ve vrstvě 500 až 400 hPa. V minulosti byla ekvivalentně barotropní hladina často ztotožňována se standardní izobarickou hladinou 500 hPa. Vzhledem k tomu, že rovnice vorticity má v ekvivalentně barotropní hladině stejný tvar jako v hladině nondivergencebarotropní atmosféře, někdy se tyto dvě hladiny nesprávně ztotožňují. Viz též model barotropní, vítr geostrofický.
angl: equivalent barotropic level, equivalent barotropic surface slov: ekvivalentne barotropná hladina rus: эквивалентно-баротропный уровень  1993-a2
hladina geopotenciální
hladina (plocha) konstantního geopotenciálu. Viz též hladina ekvipotenciální.
angl: geopotential level, geopotential surface slov: geopotenciálna hladina rus: геопотенциальный уровень něm: Geopotentialfläche f, geopotentielle Fläche f  1993-a1
hladina izentropická
angl: isentropic level, isentropic surface slov: izentropická hladina rus: изэнтропическая поверхность, изэнтропический уровень něm: isentrope Fl  1993-a1
hladina izobarická
hladina (plocha) s konstantním tlakem vzduchu, jejíž výška nad zemí nebo vzdálenost od jiné izobarické hladiny závisí na teplotních, resp. hustotních vlastnostech sloupce vzduchu, vyjádřených např. jeho stř. virtuální teplotou. Mapy izobarických hladin jsou označovány jako mapy absolutní a relativní topografie. Sklon izobarických hladin k stř. hladině moře je řádově zlomky minuty. Tangens úhlu sklonu izobarické hladiny je
tgβ=λgvg,
kde λ je Coriolisův parametr, vg rychlost geostrofického větru a g velikost tíhového zrychlení. Nevhodné označení pro izobarickou plochu je tlaková, příp. barická hladina.
angl: constant pressure level, constant pressure surface, isobaric level, isobaric surface slov: izobarická hladina rus: изобарическая поверхность, поверхность постоянного давления něm: isobare Fläche f  1993-a2
hladina izobarická standardní
izobarická hladina vybraná mezinárodní dohodou pro popis podmínek v atmosféře. Za standradní jsou zvoleny hladiny 1 000, 925, 850, 700, 500, 400, 300, 250, 200, 150, 100, 70, 50, 30, 20 a 10 hPa. Údaje o výšce hladin a hodnotách jednotlivých prvků v nich měřených jsou předávány povinně ve zprávách TEMP a TEMP SHIP. Ve zprávách PILOT a PILOT SHIP se uvádějí hodnoty směru a rychlosti větru ve standardních izobarických hladinách 850 až 10 hPa. Výše položené synoptické stanice (v ČR ve výšce nad 550 m. n. m.) uvádějí ve zprávách SYNOP výšku stanovené standardní izobarické hladiny místo tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře.
angl: standard isobaric surface, standard pressure level slov: štandardná izobarická hladina rus: стандартная изобарическая поверхность něm: Standarddruckfläche f  1993-b3
hladina izopyknická
angl: isopycnic level slov: izopyknická hladina rus: изопикнический уровень něm: isopykne Fl  1993-a1
hladina izosterická
angl: isosteric level slov: izosterická hladina rus: изостерический уровень něm: isostere Fläche f  1993-a1
hladina izotermická
angl: isothermal level slov: izotermická hladina rus: изотермический уровень něm: isotherme Fläche f  1993-a1
hladina kondenzační
hladina v atmosféře, určená svou výškou, popř. tlakem vzduchu, v níž se vzduch stává nasyceným vodní párou při adiabatickém ději. Přechod do nasyceného stavu je vyvolán ochlazením vzduchu při adiabatické expanzi. Podle podmínek, za nichž adiabatický děj probíhá, rozlišujeme kondenzační hladinu výstupnou, konvekční a turbulentní. Viz též kondenzace vodní páry.
angl: condensation level slov: kondenzačná hladina rus: уровень конденсации něm: Kondensationsniveau n  1993-a3
hladina kondenzační konvekční
kondenzační hladina dosažená vzduchovou částicí, jejíž počáteční teplota odpovídá hodnotě konvekční teploty a vlhkost odpovídá hodnotě přízemní vlhkosti, při výstupu z přízemní hladiny. Na termodynamickém diagramu určujeme konv. kondenzační hladinu průsečíkem izogramy vedené z teploty přízemního rosného bodu a křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota konvekční kondenzační hladiny.
angl: convective condensation level slov: konvekčná kondenzačná hladina rus: конвективный уровень конденсации něm: Konvektionskondensationsniveau n  1993-a3
hladina kondenzační turbulentní
kondenzační hladina dosažená vzduchovou částicí při vert. turbulentním promíchávání ve vzduchové hmotě. Viz též turbulence.
angl: mixing condensation level slov: turbulentná kondenzačná hladina rus: турбулентный уровень конденсации  1993-a2
hladina kondenzační výstupná
kondenzační hladina, ve které vystupující nenasycená vzduchová částice přejde do stavu nasycení vodní párou následkem ochlazování při adiabatické expanzi. Výstupný pohyb může být způsoben termickou nebo vynucenou konvekcí. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme na termodynamickém diagramu jako hladinu, v níž se protíná stavová křivka vystupující částice a izograma proložená teplotou rosného bodu v počáteční hladině výstupu. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme nejčastěji pro adiabatický výstup z přízemní hladiny. Lze ji však určit pro výstup z libovolného bodu křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny.
angl: lifting condensation level slov: výstupná kondenzačná hladina rus: уровень конденсации при подъеме něm: Hebungskondensationsniveau n  1993-a2
hladina konvekce horní
hladina (výška), ve které ustávají konv. výstupné pohyby. Pojem horní hladina konvekce se nejčastěji užívá v souvislosti s termickou konvekcí, vyvolanou nerovnoměrným radiačním ohříváním zemského povrchu. Výšku horní hladiny konvekce určujeme na termodynamickém diagramu metodou částice. Lze využít i vhodnou aplikaci metody vrstvy nebo metody vtahování. Viz též hladina volné konvekce.
angl: convection level slov: horná hladina konvekcie rus: верхний уровень конвекции něm: Konvektionsobergrenze f  1993-a2
hladina nondivergence
hladina (výška) v atmosféře, v níž je hodnota horiz. izobarické divergence proudění blízká k nule. Podmínku nondivergence obvykle dobře splňují hladiny ve stř. troposféře mezi 700 a 500 hPa, přičemž horiz. divergence proudění v horní a ve spodní troposféře má opačné znaménko. V konkrétní synoptické situaci může existovat i více hladin (výšek) nondivergence. Pojem hladina nondivergence lze považovat za vystižení plochy, která odděluje hlavní oblasti horizontální divergence a konvergence spojené s typickou vertikální strukturou tlakových výší a nížísynoptickém měřítku. Tento pojem sehrál značnou úlohu v historickém vývoji numerických modelů atmosféry, pracuje se s ním např. v barotropních modelech.
angl: level of nondivergence, nondivergence level slov: hladina nondivergencie rus: бездивергентный уровень něm: divergenzfreies Niveau n  1993-a3
hladina nulového vztlaku
hladina (výška), v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, naposledy vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Na termodynamickém diagramu se určuje jako průsečík nasycené adiabaty, proložené charakteristickým bodem, s křivkou zvrstvení. Obvykle se nachází blízko tropopauzy. Viz též hladina volné konvekce, CAPE.
angl: equilibrium level slov: hladina nulového vztlaku  2014
hladina řídícího proudění
hladina s dostatečně výrazným, ustáleným a co do směru nepříliš plošně proměnlivým přenosem vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se v podstatě přemísťují přízemní tlakové útvary (odtud řídící proudění). Za hladinu řídícího proudění se obvykle považuje hladina, ve které leží osa výškové frontální zóny. V létě to bývá hladina okolo 500 hPa, v zimě okolo 700 hPa. Viz též proudění řídící.
angl: steering level slov: hladina riadiaceho prúdenia rus: уровень ведущего потока něm: steuernde Fläche f  1993-a2
hladina tání
hladina (výška) v atmosféře, ve které tají ledové krystalky a sněhové vločky při pádu k zemi. Odpovídá výšce izotermy 0 °C. Její poloha se mění s denní a roční dobou, v závislosti na zeměp. šířce a na vlastnostech vzduchové hmoty.
angl: melting level slov: hladina topenia rus: уровень таяния něm: Schmelzgrenze f, Schmelzniveau n  1993-a3
hladina tlaková
nevhodné označení pro izobarickou hladinu.
angl: pressure level slov: tlaková hladina rus: уровень давления něm: Druckfläche f  1993-a1
hladina volné konvekce
hladina (výška), v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, poprvé vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Nad hladinou volné konvekce až do hladiny, v níž se částice stává opět chladnější než okolí, získává vzduchová částice kladné zrychlení na úkor CAPE. Na termodynamickém diagramu se poloha hladiny volné konvekce určuje jako průsečík nasycené adiabaty proložené charakteristickým bodem a křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota hladiny volné konvekce, instabilita atmosféry podmíněná.
angl: free convection level slov: hladina voľnej konvekcie rus: уровень свободной конвекции něm: Niveau der freien Konvektion n  1993-a3
hladiny letové
(FL-flight levels) – hladiny (výšky) v atmosféře mezinárodně určené k zabezpečení letů hlavně dopravních letadel. Výška letu v letových hladinách se udržuje podle výškoměru nastaveného na tlak vzduchu 1 013,2 hPa, takže jsou letové hladiny hladinami konstantního atm. tlaku. První letovou hladinou (v praxi nepoužívanou) je tlaková hladina 1 013,2 hPa. Další letové hladiny jsou od sebe vzdáleny o konstantní tlakové intervaly, které ve standardní atmosféře odpovídají vert. vzdálenosti 300 m. Letové hladiny letových cest se udávají čís. symbolem, který značí výšku ve standardní atmosféře ve stovkách stop (např. 290, 310 atd.).
angl: flight levels slov: letové hladiny rus: уровни полета, эшелоны полета něm: Flugniveaus n/pl  1993-a3
hladiny význačné
hladiny uváděné ve zprávách PILOT a TEMP, v nichž podle aerologických měření nabývá teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru hodnot, významných pro sestrojení křivek vertikálního profilu teploty, vlhkosti vzduchu a větru. Za význačné hladiny teploty se v troposféře považují zejména dolní a horní hranice inverzí teploty, resp. izotermií v případě, že tlakový rozdíl mezi základnou a horní hranicí těchto vrstev je alespoň 20 hPa, nebo je-li vrstva charakterizována významnou změnou vlhkosti vzduchu. Výběr dalších význačných hladin u teploty a vlhkosti vzduchu se provádí tak, aby se rozdíl změřené teploty a vlhkosti vzduchu nelišil od profilu zkonstruovaného pomocí význačných hladin o více než 1 °C do výšky hladiny 300 hPa, nebo první tropopauzy, o 2 °C nad touto výškou a o 15 % rel. vlhkosti v celém rozsahu měření vlhkosti. Pro výběr význačných hladin větru jsou rozhodující odchylky od vert. průběhu změřené rychlosti a směru větru o více než 10° u směru a 5 m.s–1 u rychlosti větru. Za význačnou hladinu se považuje i tropopauza, hladina maximálního větru, počáteční a nejvyšší bod měření. Jestliže se vert. průběh měřeného prvku vynáší do termodynamického diagramu pomocí lomené čáry, označují se význačné hladiny často jako zlomové body, popř. „zlomy".
angl: significant levels slov: význačné hladiny rus: характерные уровни něm: signifikante Flächen f/pl  1993-a3
hlásič bouřek varovný
zařízení automaticky indikující pravděpodobnost příchodu bouřky. Využívá principu zvýšeného gradientu elektrického potenciálu atmosféry nebo změn el. gradientu, způsobených výboji blesku nebo zvyšující se amplitudou striků apod.
slov: výstražný hlásič búrok  1993-a3
hlášení mimořádné o pozorování z letadel během letu (AIREP SPECIAL-ARS)
hlášení, která musí podávat všechna letadla, kdykoliv jsou pozorovány nebo dojde-li ke střetu s následujícími podmínkami: mírná nebo silná turbulence, nebo mírná nebo silná námraza, nebo silná horská vlna, nebo bouřky bez krup, zastřené popř. prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čarách instability), nebo bouřky s kroupami, zastřené, prorůstající vrstevnatou oblačností, pokrývající rozsáhlé oblasti nebo vyskytující se na squall lines (čárách instability), silná prachová vichřice nebo silná písečná vichřice nebo oblak tvořený vulkanickým popelem, nebo přederupční vulkanická aktivita nebo vulkanická erupce. Mimořádná hlášení jsou zasílána buď datovým spojem letadlo–země nebo radiotelefonním spojením. Je-li meteorologickou výstražnou službou přijato mimořádné hlášení z letadla, ale podle mínění meteorologa nebude mít hlášený jev trvání a není tedy důvod k vydání informace SIGMET, musí být toto mimořádné hlášení rozšířeno vydáním ARS stejným způsobem, jako se rozšiřují informace SIGMET, t.j. meteorologickým výstražným službám, centrům WAFC a dalším meteorologickým služebnám, v souladu s regionálními postupy ICAO.
angl: AIREP SPECIAL-ARS slov: mimoriadne hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP SPECIAL-ARS) rus: сводка АЙРЕП něm: AIREP  2014
hlášení pravidelné o pozorování z letadel během letu (AIREP)
pravidelná hlášení o pozorování z letadel během letu jsou zpravidla předávána datovým spojem a mají následující strukturu skládající se ze dvou datových bloků. V 1. bloku jsou údaje o zeměpisné šířce a délce, hladině a času pozorování a ve 2. bloku pak údaje o směru a rychlosti výškového větru, teplotě a pokud jsou k dispozici tak údaje o turbulenci a vlhkosti. Údaje jsou předávány v dohodnutých intervalech závislých na hustotě provozu a fázi letu.
angl: AIREP slov: pravidelné hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP) rus: регулярные метеорологические наблюдения с борта воздушных судов (AIREP), сводка АЙРЕП něm: AIREP  2014
hmota atmosféry optická absolutní
geometrická délka dráhy paprsku (například slunečního) při průchodu atmosférou Země. Termín odráží skutečnost, že integrací hustoty vzduchu podél trajektorie paprsku dostaneme hmotnost vzduchu obsaženou v trubici o jednotkovém průřezu, jejíž osou je trajektorie daného paprsku v celé zemské atmosféře. Viz též hmota atmosféry optická relativní, tloušťka atmosféry optická.
angl: absolute optical air mass slov: absolútna optická hmota atmosféry rus: абсолютная оптическая масса атмосферы něm: absolute optische Luftmasse f  2014
hmota atmosféry optická relativní
poměr absolutní optické hmoty atmosféry při poloze nebeského tělesa (nejčastěji Slunce) ve výšce nad obzorem vyjádřené úhlem h k absolutní optické hmotě při poloze tělesa v zenitu. Relativní optická hmota atmosféry, označovaná někdy zkráceně jako optická hmota, se vyskytuje ve vztazích popisujících zejména šíření přímého slunečního záření v zemské atmosféře. Při výškách h větších než 30° se relativní optická hmota atmosféry, označovaná jako m, zpravidla počítá pomocí jednoduchého vzorce
m=(sinh)-1.
Při menších výškách je vhodné použít opravu na zakřivení zemském povrchu a na lom světla v atmosféře.
angl: relative optical air mass slov: relatívna optická hmota atmosféry rus: относительная оптическая масса атмосферы něm: relative optische Luftmasse f  2014
hmota optická
obecně vžité zkrácené označení pro relativní optickou hmotu atmosféry.
angl: optical air mass slov: optická hmota rus: оптическая масса атмосферы něm: optische Luftmasse f  1993-a1
hmota vzduchová
množství vzduchu v troposféře, souměřitelné co do plošných rozměrů s velkými plochami moří a pevnin, které má zhruba stejné vlastnosti a pohybuje se ve směru všeobecné cirkulace atmosféry. Vzduchová hmota vzniká v ohnisku, tedy oblasti, kde přijímá své charakteristické vlastnosti. Pro vznik vzduchové hmoty je důležitá cirkulační soustava, která zaručuje, že vzduch v dané oblasti setrvá dostatečně dlouho, aby vertikální gradient teploty a rozdělení vlhkosti dosáhly rovnovážného stavu se svým podkladem. Při pohybu dochází k transformaci vzduchové hmoty. Uvnitř vzduchové hmoty jsou prostorové změny meteorologických prvků pomalé a spojité, zatímco na rozhraní se sousední vzduchovou hmotou se mění prudce. Na rozhraní vzduchových hmot leží většinou atmosférická fronta. V rámci klasifikace vzduchových hmot se určitá vzduchová hmota může stručně označovat i jako „vzduch" s blíže určujícím přídavným jménem. Viz též vlastnosti vzduchových hmot konzervativní, homology vzduchových hmot.
.
angl: air mass slov: vzduchová hmota rus: воздушная масса něm: Luftmasse f  1993-a3
hmota vzduchová instabilní
syn. hmota vzduchová labilní – vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části instabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient větší než nasyceně adiabatický. Vyznačuje se rel. vysokou turbulencí a při dostatečném obsahu vlhkosti vzduchu se v ní vyskytují konvektivní oblaky, přeháňky a bouřky (hlavně v teplé části roku). Viz též hmota vzduchová stabilní.
angl: unstable air mass slov: instabilná vzduchová hmota rus: неустойчивая воздушная масса , неустойчивая масса воздуха něm: instabile Luftmasse f  1993-a3
hmota vzduchová labilní
angl: unstable air mass slov: labilná vzduchová hmota rus: неустойчивая масса воздуха něm: labile Luftmasse f  1993-a1
hmota vzduchová místní
vzduchová hmota setrvávající delší dobu v jedné oblasti. Je v tepelné a radiační rovnováze s aktivním povrchem. Vlastnosti místní vzduchové hmoty závisí na geogr. poloze a roč. době. Termín navrhl S. P. Chromov.
angl: local air mass slov: miestna vzduchová hmota rus: местная воздушная масса něm: lokale Luftmasse f  1993-a2
hmota vzduchová stabilní
vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části stabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient menší než nasyceně adiabatický. Ve stabilní vzduchové hmotě se často vyskytují inverze teploty, izotermie a jen malá turbulence. Při dostatečné vlhkosti vzduchu v ní vznikají mlhy nebo nízké vrstevnaté oblaky, hlavně v chladné části roku. Viz též hmota vzduchová instabilní.
angl: stable air mass slov: stabilná vzduchová hmota rus: устойчивая воздушная масса , устойчивая масса воздуха něm: stabile Luftmasse f  1993-a3
hmotnost atmosféry
celková hmotnost atmosféry Země je podle A. Ch. Chrgiana (1978) 5,157 . 1018 kg, podle F. J. Monkhouse (1974) 5,9 . 1018 kg. Zejména první z těchto dvou údajů dobře odpovídá dnes uváděným hodnotám. Hmotnost atmosféry tvoří přibližně jednu milióntinu hmotnosti Země (5,98 . 1024 kg). Vzhledem k tomu, že tlak a hustota vzduchu s výškou rychle klesají, ve vrstvě od 0 do 5,5 km se vyskytuje přibližně 50 %, ve vrstvě od 0 do 11 km 75 % a ve vrstvě od 0 do 36 km 99 % celkové hmotnosti atmosféry. V horních vrstvách ovzduší nad 36 km se tedy vyskytuje jen asi 1 % celkové hmotnosti atmosféry.
angl: total weight of the atmosphere slov: hmotnosť atmosféry rus: масса атмосферы něm: Gesamtmasse der Atmosphäre f  1993-a3
hmotnost vodní páry měrná
angl: water vapour density slov: merná hmotnosť vodnej pary rus: удельный вес водяного пара něm: Dichte von Wasserdampf f  1993-a2
hmotnost vzduchu měrná
angl: air density slov: merná hmotnosť vzduchu rus: удельный вес воздуха něm: Dichte der Luft f  1993-a1
hodnota sněhové pokrývky vodní
výška vodní vrstvy, která vznikne rozpuštěním sněhové pokrývky, resp. její hmotnost, vztažená na jednotku plochy. Vodní hodnota sněhové pokrývky se udává v mm vodního sloupce nebo v kg.m–2. Pro zatížení stavebních konstrukcí se používají jednotky kg.m—2 nebo kPa. Viz též sněhoměr.
angl: snow water equivalent, water equivalent of snow slov: vodná hodnota snehovej pokrývky rus: водный эквивалент снега, запас воды в снежном покрове něm: Wassergehalt der Schneedecke m  1993-a3
hodnoty meteorologického prvku extrémní
nejvyšší a nejnižší hodnoty meteorologického prvku v určitém časovém intervalu, např. během dne, měsíce, roku, za celou dobu pozorování stanice. Viz též extrémy meteorologických prvků, maximum met. prvku, minimum met. prvku.
angl: extreme values of the meteorological element slov: extrémne hodnoty meteorologického prvku rus: экстремальные значения метеорологичекого элемента něm: Extremwerte des meteorologischen Elementes m/pl  1993-a1
hodnoty meteorologického prvku průměrné
v met. a klimatologickém zpracování nejužívanější statist. charakteristiky, zpravidla aritmetické průměry. Viz též průměr meteorologického prvku denní, amplituda roční atd.
angl: average values of meteorological element slov: priemerné hodnoty meteorologického prvku rus: средние велечины метеорологичекого элемента něm: Mittelwerte des meteorologischen Elementes m/pl  1993-a1
hodograf
čára spojující koncové body vektorů, které jsou znázorněné v polárních souřadnicích a vycházejí z počátku souřadnicového systému. V meteorologii se nejčastěji využívá hodograf rychlosti větru. Pomocí hodografu rychlosti větru se vyjadřuje např. denní chod větru, změny větru s výškou apod. Velmi známé je např. znázornění výškového profilu větru v mezní vrstvě atmosféry v podobě Taylorovy (nebo Ekmanovy) spirály.
angl: hodograph slov: hodograf rus: годограф něm: Hodograph m  1993-a2
holocén
syn. čtvrtohory mladší – současná geol. epocha, označovaná dříve též jako doba poledová neboli postglaciál, trvající od konce posledního glaciálu před 11,7 tisíci roků. Holocén představuje v rámci kvartéru zatím poslední interglaciál, takže kolísání klimatu během holocénu je méně výrazné než během kvartéru jako celku. Holocén byl tradičně členěn pomocí pylové analýzy do klimatických fází, které však zřejmě neměly globální charakter. V severní části Evropy po preboreálu a boreálu (do cca 8 000 BP) se spíše kontinentálním klimatem následoval atlantik (do cca 5 000 BP), který bývá dáván do souvislosti s hlavním holocenním klimatickým optimem. Mladšími klimatickými fázemi byly subboreál (do cca 2 500 BP) a subatlantik (do současnosti). Příznivější klimatické podmínky v holocénu umožnily nástup zemědělství (tzv. neolitická revoluce) a civilizace, čímž se lidská aktivita zařadila mezi podstatné klimatické faktory.
angl: Holocene slov: holocén rus: климат Голоцена  1993-b3
holomráz
mráz (teplota vzduchu nižší než 0,0 °C) bez přítomnosti sněhové pokrývky.
angl: black frost slov: holomráz rus: мороз без инея něm: Barfrost m, Kahlfrost m  1993-a1
homogenita a izotropie polí meteorologických veličin
pole meteorologických veličin je homogenní a izotropní, jestliže jeho stř. hodnota je konstantní a korelační funkce závisí jen na vzdálenosti bodů pole. Tato zjednodušující vlastnost se používá při formulaci algoritmů numerické analýzy.
angl: homogeneity and isotropy of meteorological element fields slov: homogenita a izotropnosť polí meteorologických veličín rus: однородность и изотропия метеорологических полей něm: Homogenität und Isotropie der Felder von meteorologischen Größen f  1993-a3
homogenita klimatologických řad
vlastnost klimatologických řad spočívající v tom, že tyto řady reagují jen na přirozenou variabilitu počasí a klimatu, nikoliv na změny v umístění meteorologické stanice, v expozici meteorologických přístrojů a jejich typu, v metodice a termínech pozorování aj. V homogenních klimatologických řadách se rovněž neprojevují změny mikroklimatu, mezoklimatu, resp. místního klimatu, které mohou vznikat v důsledku změn zástavby nebo vzrůstu stromů v nejbližším okolí met. stanice, růstu města, industrializace oblasti apod. Posouzení homogenity klimatologických řad, které je předpokladem úspěšné aplikace klimatologického materiálu, se provádí numerickými nebo graf. metodami.
angl: homogeneity of climatic series slov: homogenita klimatologických radov rus: однородность климатологических рядов něm: Homogenität von klimatologischen Beobachtungsreihen f  1993-a1
homogenitus
označení jednoho ze zvláštních oblaků zavedené mezinárodní morfologickou klasifikací z roku 2017. Vývoj zvláštních oblaků homogenitus je přímým důsledkem lidské činnosti. Jde např. o kondenzační pruhy za letadly nebo o kupovité oblaky vyvolané teplým a vlhkým vzduchem, který vystupuje z ústí chladících věží. U oblaků, které jednoznačně vznikají a vyvíjejí se jako důsledek lidské aktivity, se označení homogenitus připojuje za označení druhu, popř. tvaru, odrůdy a zvláštnosti.  Např. Cu tvořící se nad průmyslovými podniky může být označen jako cumulus humilis homogenitus. Persistentní kondenzační pruhy za letadly nesou morfologický název cirrus homogenitus.
angl: homogenitus slov: homogenitus  2018
homology vzduchových hmot
klimatologicky zpracované prům. vertikální profily teploty vzduchu v troposféře pro různé vzduchové hmoty, tříděné podle teplotních charakteristik (arktické, polární, tropické) a podle vlhkosti (maritimní, kontinentální) v jednotlivých měsících nebo ročních dobách v dané oblasti (místě). Porovnáním aktuální křivky radiosondážního měření s homologem se určoval typ a vert. rozsah vzduchové hmoty. Z historického hlediska zajímavý pojem s jehož používáním se přestalo ve druhé polovině 20. století.
angl: air mass homologues slov: homology vzduchových hmôt rus: гомологи воздушных масс, идентификация воздушных масс něm: Luftmassenhomologen f/pl  1993-a3
homomutatus
označení jednoho ze zvláštních oblaků zavedené mezinárodní morfologickou klasifikací z roku 2017. Zvláštní oblaky homomutatus se vyvíjejí transformací persistentních kondenzačních pruhů (cirrus homogenitus). Oblaky cirrus homogenitus mohou vlivem silného větru v horních hladinách růst, rozšířit se na velkou část oblohy a transformovat svou strukturu tak, že nakonec odpovídají morfologicky odlišné přirozené cirovité oblačnosti. V tom případě označujeme výsledný oblak jménem odpovídajícího druhu (cirrus, cirrocumulus nebo cirrostratus) nasledovaným vhodným označením tvaru, odrůdy nebo zvláštnosti oblaku a označením homomutatus. Viz např. výsledné oblaky Ci floccus homomutatus nebo Ci fibratus homomutatus.
angl: homomutatus slov: homomutatus  2018
homopauza
tenká přechodová vrstva mezi homosférou a heterosférou. Je prakticky totožná s turbopauzou.
angl: homopause slov: homopauza rus: гомопауза něm: Homopause f  2014
homosféra
část atmosféry Země, v níž se podstatně nemění relativní zastoupení plynů ve vzdušné směsi. Hlavní příčinou téměř konstantního složení homosféry v horiz. i vert. směru je turbulentní promíchávání. I v homosféře však existují látky v prostorově proměnném množství. Patří k nim především vodní pára, ozon, oxid uhličitý, oxid siřičitý a dusičitý, čpavek, částice prachu, částice vody v tekuté i pevné fázi. Homosféra sahá od zemského povrchu do výšky kolem 90 km; nad ní se nachází heterosféra. Viz též rovnováha difuzní, bilance záření.
angl: homosphere slov: homosféra rus: гомосфера něm: Homosphäre f  1993-a3
homotermie
zast. syn. pro izotermii.
angl: homothermy slov: homotermia rus: гомотермия něm: Homothermie f  1993-a1
horizont
syn. obzor.
rus: горизонт něm: Horizont m  2016
horizont zákalový
horní hranice vrstvy zákalu, která při šikmém pohledu shora působí dojmem souvislého horizontu.
angl: haze horizon slov: zákalový horizont rus: горизонт мглы něm: Trübungshorizont m  1993-a1
horko
subj. pocit intenzivního účinku tepla. Viz též vedro, dusno, vlna horká.
angl: heat, hot weather slov: horúco rus: жарко něm: Hitze f  1993-a1
hranice atmosféry horní
neurčitý pojem; klademe ji do výšky, nad kterou už z daného hlediska nemusíme uvažovat vliv atmosféry. Např. v aktinometrii zpravidla znamená hladinu (výšku), nad níž z energetického hlediska lze zanedbat vliv ovzduší na sluneční záření, např. při určování solární konstanty, z hlediska vlivu na rozptyl a absorpci záření apod. Tyto podmínky bývají v dostatečné míře splněny již v mezosféře a nad ní.
angl: outer limits of the atmosphere, upper boundary of the atmosphere slov: horná hranica atmosféry rus: верхняя граница атмосферы něm: Obergrenze der Atmosphäre f  1993-a3
hranice dusna
angl: limit of muggy slov: hranica dusna rus: предел духоты něm: Schwülegrenze f  1993-a1
hranice inverze
hladina v atmosféře, v níž ve směru zdola nahoru začíná, resp. končí inverze teploty vzduchu nebo jiného meteorologického prvku (dolní a horní hranice inverze). Hranice teplotní inverze se na křivce teplotního zvrstvení jeví jako zlomové body a pokud se tlak vzduchu na horní a dolní hranici inverze liší o více než 20 hPa počítají se mezi význačné hladiny.
angl: boundary of inversion layer slov: hranica inverzie rus: граница инверсии něm: Inversionsgrenze f  1993-a3
hranice klimatická
zóna oddělující různé klimatické oblasti. Může mít charakter výrazného klimatického předělu nebo pozvolného přechodu. Při klasifikaci klimatu je aproximována linií, jejíž poloha bývá stanovena konvenčně.
angl: climatic divide slov: klimatická hranica rus: климатическая граница něm: Klimascheide f  1993-a3
hranice lesa
čára spojující nejzazší místa zapojeného lesa. Hranice lesa je jednak vert. (horní), závisející na nadm. výšce, jednak horiz., závisející na zeměp. šířce. U přirozené hranice lesa rozlišujeme hranici lesa klimatickou, orografickou a edafickou (půdní a substrátovou) podle podmínek, které jsou pro polohu hranice lesa rozhodující.
angl: forest line slov: hranica lesa rus: граница леса něm: Waldgrenze f  1993-a1
hranice lesa klimatická
hranice, za níž klimatické podmínky vylučují existenci zapojeného lesa. Na klimatickou hranici lesa mají z klimatických podmínek rozhodující vliv zejména teplotní poměry ve vegetačním období. Např. na sev. polokouli polární hranice lesa odpovídá červencové izotermě 10 °C. Z dalších podmínek je významný vítr, který mnohde určuje horní hranici lesa. V suchých oblastech je klimatická hranice lesa podmíněna zejména množstvím srážek a vlhkostí vzduchu.
angl: climatic forest line slov: klimatická hranica lesa rus: климатическая граница леса něm: klimatische Waldgrenze f  1993-a1
hranice mezní vrstvy atmosféry
výška, v níž vektor větru přestává být ovlivňován zemským povrchem (třením apod.) a pohyb vzduchových částic je způsobován jen silou tlakového gradientu, silou zemské tíže a Coriolisovou silou. Vektor větru lze proto už aproximovat geostroficky nebo gradientově, nejvýše se započtením těch ageostrofických složek, které mají původ v makromet. polích volné atmosféry (izalobarický vítr apod.). Prům. nadm. výška horní hranice mezní vrstvy atmosféry je asi 1,5 km, což odpovídá zhruba výšce izobarické hladiny 850 hPa. Denní chod teploty vzduchu nad touto výškou už není prakticky ovlivňován zemským povrchem. Viz též vítr ageostrofický, vítr geostrofický, vítr gradientový.
angl: limit of the atmospheric boundary layer slov: hranica hraničnej vrstvy atmosféry rus: граница пограничного слоя атмосферы něm: Höhe der atmosphärischen Grenzschicht f  1993-a1
hranice oblačnosti horní
(HHO) – výšková hladina, ve které dochází k poklesu koncentrace částic nejvyšší oblačné vrstvy pod možnost jejich detekce daným pozorovacím prostředkem. Výška horní hranice oblačnosti je tak závislá na metodě pozorování, resp. na spektrálním pásmu či vlnové délce použitého přístroje.
něm: Wolkenobergrenze f  2015
hranice přízemní vrstvy atmosféry
1. hladina, do které lze v prvním přiblížení předpokládat neměnnost hodnot vert. turbulentního toku hybnosti tepla a vlhkosti s výškou. Mění se ve velmi širokém intervalu od několika metrů do 100 až 200 m nad terénem podle vert. teplotního zvrstvení, rychlosti větru a charakteru aktivního povrchu;
2. v mikroklimatologii se za horní hranici přízemní vrstvy atmosféry někdy považovala výška 1,5 až 2 m nad zemí, v níž bylo možné provádět standardní met. měření. Viz též vrstva atmosféry přízemní.
angl: limit of surface layer slov: hranica prízemnej vrstvy atmosféry rus: граница поверхностного (приземного) слоя атмосферы něm: Höhe der bodennahen Grenzschicht f  1993-a3
hranice zákalu
angl: haze line slov: hranica zákalu rus: верхняя граница мглы něm: Trübungsgrenze f  1993-a3
hrom
syn. hřmění – akust. průvodní jev výboje blesku. Jeho zdrojem je tlaková vlna, která vzniká náhlým zvětšením objemu vzduchu v kanálu blesku při jeho ohřátí až na teplotu kolem 20 000 K. K pozorovateli dochází zvuk z různých kanálů blesku, popř. po odrazech od oblaků a zemského povrchu, a proto může hrom trvat i několik sekund. Čím je výboj blesku blíže pozorovateli, tím má hrom kratší trvání a vyšší kmitočet. Akust. spektrum se pohybuje od 10 Hz do 3 kHz. Hrom je obvykle slyšitelný do vzdálenosti 15 až 20 km. Viz též bouřka na stanici, bouřka vzdálená, blýskavice, izobronta, mapa izobront.
angl: thunder slov: hrom rus: гром něm: Donner m  1993-a3
hromosvod
syn. bleskosvod, zařízení hromosvodné – zařízení sloužící k ochraně objektů před přímým úderem blesku. Skládá se z jímacího zařízení, svodu a zemnice. Účelem jímacího zařízení je zachytit v určité výšce nad chráněným objektem sestupující předvýboj a tak zabránit úderu blesku do chráněné části objektu. Účelem svodů je svést proud bleskového výboje z jímacího zařízení k zemi s min. úbytky napětí. Zemnič hromosvodu má svést tento el. proud do země tak, aby v chráněném objektu vznikly pokud možno co nejmenší rozdíly napětí. V technické literatuře a normách se též používá název zařízení hromosvodné, popř. hromosvodná soustava. Princip dnes používaných hromosvodů navrhl amer. vědec a politik z období boje za nezávislost B. Franklin. Poněkud odlišný přístup se uplatňoval u zařízení, které zkonstruoval P. Diviš v Příměticích na Moravě roku 1754. Zařízení bylo spíše určeno k odsávání elektřiny z dolní části bouřkových oblaků a podle představ svého vynálezce mělo především sloužit k zabránění vzniku bouřky. Viz též výboj blesku mezi oblakem a zemí.
angl: lightning conductor slov: hromozvod rus: громоотвод něm: Blitzableiter m  1993-a3
hřeben vysokého tlaku vzduchu
syn. výběžek vysokého tlaku vzduchu, nevhodně klín vysokého tlaku vzduchu – oblast vyššího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu. Na synoptické mapě bývá vyjádřena izobarami či izohypsami s anticyklonálním zakřivením, někdy ve tvaru písmene U. Hřeben může být také částí anticyklony. V hřebenu vysokého tlaku vzduchu lze vyznačit osu hřebene. Podél ní dochází k divergenci proudění, s níž jsou spojeny sestupné pohyby vzduchu mající obvykle za následek rozpouštění oblaků nebo všeobecně málo oblačné počasí. Proudnice v hřebenu mají anticyklonální zakřivení. Hřeben vysokého tlaku vzduchu je jedním z tlakových útvarů. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu.
angl: ridge of high pressure, wedge of high pressure slov: hrebeň vysokého tlaku vzduchu rus: барический гребен, гребень выcoкого давления něm: Hochdruckrücken m, Hochdruckkeil m  1993-a3
hřeben výškový
hřeben vysokého tlaku vzduchu ve střední a horní troposféře, identifikovatelný na mapách absolutní topografie 700 hPa a vyšších hladin. Pod výškovým hřebenem se obvykle vyskytuje nevýrazné tlakové pole nebo oblast nízkého tlaku vzduchu, tj. cyklona nebo brázda nízkého tlaku vzduchu. Viz též brázda výšková.
angl: upper-level ridge slov: výškový hrebeň rus: высотный гребень něm: Höhenrücken m  1993-a1
hřmění
syn. hrom.
angl: thunder slov: hrmenie rus: раскат грома něm: Donner m  1993-a1
húlava
1. náhlé a prudké zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazovitý a často mění směr. Jev trvá několik minut a náhle ustává. Húlava je projevem přechodu gust fronty přes místo pozorování. Podle dostupných informací zavedl termín húlava do české odborné literatury A. Gregor v roce 1920 jako ekvivalent termínu „Bö", užívaného v němčině;
2. nevhodně se termín húlava občas vyskytuje i v širším smyslu jako označení pro prudké zhoršení počasí (silný vítr, srážky, oblačnost zvláštnosti arcus), které souvisí s čelem chladného vzduchu přibližující se konvektivní bouře nebo studené fronty. Viz též oblak húlavový, cumulonimbus.
angl: squall slov: húľava rus: шквал něm: Bö f  1993-a3
humidita klimatu
vlhkost klimatu – vlastnost klimatu způsobená neúměrně velkým množstvím vypadlých srážek oproti výparu (opak aridity klimatu). Jde o významnou charakteristiku klimatu podmíněnou srážkami, teplotou a vlhkostí vzduchu, oblačností, větrnými poměry, vlastnostmi půdy, expozicí území apod. Oblasti s humidním klimatem, popř. subhumidním klimatem nebo perhumidním klimatem, se vymezují pomocí nejrůznějších indexů humidity. Humidita klimatu se může projevovat celoročně nebo pouze v určité části roku, kterou označujeme jako období dešťů, střídané obdobím sucha.
angl: humidity of climate slov: humidita klímy rus: гумидность климата něm: Klimahumidität f  1993-a3
humilis
(hum) – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má podobu kup malého vert. rozsahu, které se jeví jako zploštělé. Užívá se u druhu cumulus. Termín humilis poprvé užil belgický meteorolog J. Vincent v Atlasu oblaků, vydaném v Bruselu v r. 1907. Viz též oblak kupovitý, mediocris, congestus.
angl: humilis slov: humilis rus: плоские něm: humilis  1993-a2
hurikán
regionální označení plně vyvinuté tropické cyklony v oblastech sev. Atlantského oceánu, sv. Tichého oceánu východně od datové hranice a jv. Tichého oceánu východně od 160° v. d. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v hurikánu dosahuje nejméně 33 m.s–1. Intenzita hurikánu se určuje nejčastěji na základě Saffirovy-Simpsonovy stupnice. Slovo hurikán vzniklo stejně jako slova orkán a uragán zkomolením jména božstva předkolumbovských obyvatel karibské oblasti, v angličtině se používá i ve slovním označení 12. stupně Beaufortovy stupnice větru.
angl: hurricane slov: hurikán rus: ураган něm: Hurrikan m  1993-a3
hurikán silný
slov: silný hurikán rus: интенсивный ураган něm: schwerer Hurrikan m  2014
hustota oblaků optická
míra zeslabení elmag. záření v optickém oboru slunečního spektra (tj. světla) při průchodu oblačnou vrstvou rozptylem a absorpcí záření oblačnými částicemi (kapkami vody a krystaly). Využívá se např. jako jeden z parametrů v modelech přenosu záření danou oblačnou vrstvou i na jiných vlnových délkách než ve viditelném oboru. Jeho hodnota je závislá na vlnové délce záření. Je rovněž významným parametrem klimatických modelů z hlediska výpočtu radiační a energetické bilance atmosféry nebo Země.
angl: cloud optical depth, cloud optical thickness slov: optická hustota oblakov rus: оптическая плотность облаков něm: optische Dicke von Wolken f  1993-a3
hustota sněhu
hmotnost objem. jednotky sněhové pokrývky vyjádřená v kg.m–3, případně v poměru k hustotě vody. Hustota nově napadlého sněhu se pohybuje v závislosti na teplotě a větru od 50 do 150 kg.m–3, hustota starého ulehlého sněhu často přesahuje 400 kg.m–3.
angl: density of snow, snow density slov: hustota snehu rus: плотность снега něm: Schneedichte f  1993-a3
hustota suchého vzduchu
hmotnost jednotky objemu suchého vzduchu. Hustotu suchého vzduchu ρd v kg.m–3 lze určit ze stavové rovnice suchého vzduchu podle vzorce
ρd=pd RdT,
kde pd je tlak suchého vzduchu v Pa, T teplota vzduchu v K, a Rd = 287,4 J.kg–1.K–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Při teplotě 0 °C a tlaku suchého vzduchu 1 013,25 hPa je ρd = 1,293 kg.m–3.
angl: density of dry air slov: hustota suchého vzduchu rus: плотность сухого воздуха něm: Dichte der trockenen Luft f  1993-a3
hustota vlhkého vzduchu
hmotnost jednotky objemu vlhkého vzduchu. Hustotu vlhkého vzduchu ρ v kg.m–3 lze určit ze stavové rovnice vlhkého vzduchu podle vzorce
ρ=pRdTv
kde p = pd + e je tlak vlhkého vzduchu v Pa, pd tlak suchého vzduchu v Pa, e napětí vodní páry v Pa, Rd = 287,4 J.kg–1.K–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu a Tv značí virtuální teplotu v K. Za stejné teploty a za stejného tlaku suchého a vlhkého vzduchu je hustota vlhkého vzduchu vždy menší než hustota suchého vzduchu.
angl: density of moist air slov: hustota vlhkého vzduchu rus: плотность влажного воздуха něm: Dichte der feuchten Luft f  1993-a3
hustota vodní páry
hmotnost vodní páry v jednotce objemu vlhkého vzduchu. Udává se v kg.m–3. V meteorologii se užívá také tradiční označení absolutní vlhkost vzduchu.
angl: water vapour density slov: hustota vodnej pary rus: плотность водяного пара něm: Wasserdampfdichte f  1993-a3
hustota vzduchu
syn. hmotnost vzduchu – měrná hmotnost jednotky objemu vzduchu. Udává se v kg.m–3 a je převrácenou hodnotou měrného objemu vzduchu. Plochy konstantní hustoty vzduchu se nazývají plochami izopyknickými. Viz též inverze hustoty vzduchu.
angl: air density slov: hustota vzduchu rus: плотность воздуха něm: Luftdichte f  1993-a3
hvizd atmosférický
zvuk akust. kmitočtu slyšitelný v citlivých radiopřijímačích. Šíří se atmosférou, podél magnetických siločar. Připomíná hudební tón trvající asi 1 s, během něhož klesne kmitočet zhruba z 10 kHz na 1 kHz. Zdrojem atmosférického hvizdu jsou blesky na celé zeměkouli. Viz též sfériky.
angl: whistler slov: atmosférický hvizd rus: свистящие атмосферики něm: Whistler m  1993-a3
hydrologie
věda zabývající se zákonitostmi časového a prostorového rozdělení vody na Zemi, jejím pohybem v rámci hydrologického cyklu, fyz., chem. a biologickými vlastnostmi apod. K rozmachu české hydrologie došlo po roce 1875, kdy byla založena Hydrografická komise pro Království České se dvěma sekcemi: ombrometrickou sekci vedl F. J. Studnička, hydrometrickou sekci A. R. Harlacher. Viz též hydrosféra, hydrometeorologie, předpověď hydrologická, rok hydrologický, ohrožení hydrologické.
angl: hydrology slov: hydrológia rus: гидрология něm: Hydrologie f  1993-a3
hydrometeor
meteor tvořený soustavou vodních částic v kapalném nebo pevném skupenství, padajících k zemskému povrchu, vznášejících se v atmosféře, zdvižených větrem ze zemského povrchu a usazených na předmětech na zemském povrchu nebo ve volné atmosféře. Mezi hydrometeory počítáme srážky padající a usazené, mlhu, kouřmo, zvířený sníh, vodní tříšť aj. Do hydrometeorů nezahrnujeme oblaky. Viz též srážky.
angl: hydrometeor slov: hydrometeor rus: гидрометеор něm: Hydrometeor n  1993-a2
Hydrometeorologický ústav
(HMÚ) – předchůdce dnešního Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) založený vládním nařízením č. 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1954. Svou působností ústav při svém vzniku navázal na činnosti Státního ústavu meteorologického a Státního ústavu hydrologického, pozdější Hydrologické a hydrografické služby vodohospodářského rozvojového střediska, založených v roce 1919 bezprostředně po vzniku samostatného československého státu. Viz meteorologie v ČR.
angl: Hydrometeorological Institute něm: Hydrometeorologisches Institut n  2014
hydrometeorologie
1. vědní obor na pomezí hydrologie a meteorologie, studující část hydrologického cyklu realizovanou v atmosféře a na zemském povrchu. Zabývá se především vzájemnými vztahy procesů v atmosféře a hydrosféře. Průkopníkem české hydrometeorologie byl F. Augustin, který v 90. letech 19. století studoval met. příčiny tehdejších povodní a sucha. Viz též ohrožení hydrometeorologické.
2. věcně nepřesné souborné označení pro činnosti, jimž se věnují hydrologická a meteorologická služba.
angl: hydrometeorology slov: hydrometeorológia rus: гидрометеорология něm: Hydrometeorologie f  1993-a3
hydrosféra
vodní obal Země, který zahrnuje veškerou vodu na Zemi ve všech skupenstvích a formách, tedy i vodu v atmosféře a podpovrchovou vodu. Studiem hydrosféry se zabývá hydrologie. Viz též voda půdní.
angl: hydrosphere slov: hydrosféra rus: гидросфера něm: Hydrosphäre f  1993-a3
hyetograf
viz ombrograf.
slov: hyetograf rus: гиетограф něm: Hyetogrraph m, Niederschlagsschreiber m  1993-a2
hyetografie
zast. označení pro klimatologii atm. srážek.
angl: hyetography slov: hyetografia rus: гиетография něm: Hyetographie f , Niederschlagsregistrierung f  1993-a3
hyetogram
viz ombrograf.
angl: hyetogram slov: hyetogram rus: гиeтограмма něm: Hyetogramm n  1993-a3
hyetoizanomála
viz izanomála.
slov: hyetoizanomála  1993-a3
hyetometr
zastaralý název pro srážkoměr.
slov: hyetometer rus: гиетометр, омброметр  1993-a1
hyetometrie
syn. ombrometrie.
angl: hyetometry slov: hyetometria rus: плювиометрия něm: Hyetometrie f, Niederschlagsmessung f  1993-a3
hygiena ovzduší
dílčí část vědního oboru hygieny, jež se zabývá studiem vztahů mezi znečišťujícími látkami ve venkovním a vnitřním ovzduší a reakcí lidského organizmu na ně, popř. na produkty vzniklé při jejich transformaci v atmosféře. Dále se hygiena ovzduší zabývá zjišťováním biologické a fyziologické odezvy organismu na koncentrace znečišťujících látek a stanovením limitních koncentrací pro potřeby sledování a řízení kvality ovzduší. Hygiena ovzduší spolupracuje s meteorologií zejména při studiu vlivu met. faktorů na stav, transport a transformaci znečišťujících látek v ovzduší. Viz též ochrana čistoty ovzduší, šíření znečišťujících látek, znečištění ovzduší.
angl: hygiene of atmosphere slov: hygiena ovzdušia rus: гигиена воздуха něm: Lufthygiene f  1993-a2
hygrograf
registr. vlhkoměr, jehož čidlem je nejčastěji svazek lidských vlasů nebo organická (zlatotepecká) blána.
angl: hygrograph slov: hygrograf rus: гигрограф něm: Hygrograph m  1993-a1
hygrogram
záznam hygrografu.
angl: hygrogram slov: hygrogram rus: гигрограмма něm: Hygrogramm n  1993-a1
hygrometr
syn. vlhkoměr.
angl: hygrometer slov: hygrometer rus: гигрометр něm: Hygrometer n  1993-a1
hygrometrie
obor zabývající se měřením vlhkosti vzduchu a jeho metodikou. Viz též evaporimetrie, ombrometrie.
angl: hygrometry slov: hygrometria rus: гигрометрия něm: Hygrometrie f  1993-a1
hygroskop
zařízení umožňující kvalit. určování změn vlhkosti vzduchu.
angl: hygroscope slov: hygroskop rus: гигроскоп něm: Hygroskop n  1993-a1
hygroskopicita
schopnost látek pohlcovat a vázat vodní páru.
angl: hygroscopicity slov: hygroskopicita rus: гигроскопичность něm: Feuchteaufnahmevermögen n, Hygroskopizität f  1993-a1
hygrotermograf
angl: hygrothermograph slov: hygrotermograf rus: гигротермограф něm: Hygrothermograph m  1993-a1
hypotéza Kolmogorovova
z hlediska turbulentního proudění v atmosféře má značný význam tzv. první a druhá Kolmogorovova hypotéza. První hypotéza říká, že: „Při dostatečně velkém Reynoldsově čísle má v každém turbulentním proudění statistika pohybů malých měřítek (tj. malých vírových turbulentních elementů) univerzální charakter určený jednoznačně kinematickou vazkostí proudící tekutiny a rychlostí disipace“, zatímco druhou hypotézu lze aplikovat na větší turbulentní víry, pro něž podle ní platí: „V každém turbulentním proudění má při dostatečně velkém Reynoldsově čísle statistika pohybů od jisté definované velikosti měřítka univerzální charakter, který závisí na disipaci turbulentní kinetické energie, nikoli však na kinematické vazkosti.“ Tyto hypotézy mají při modelování turbulentního proudění mj. ten praktický důsledek, že je-li dosaženo Reynoldsova čísla dostatečně velkého pro plně vyvinutou turbulenci, je možné zanedbat změny charakteristik turbulence s dalším růstem tohoto čísla.
angl: Kolmogorov hypothesis slov: Kolmogorovova hypotéza něm: Kolmogorov Hypothese f  2014
hypsometr
hypsotermometr přístroj, který byl dříve užíván ke stanovení tlaku vzduchu měřením teploty bodu varu vody nebo jiných kapalin. V hypsometru se měří teplota páry vystupující z hladiny vroucí kapaliny. Bod varu závisí na aktuálním tlaku vzduchu. Hypsometr je snadno přenosný a proto býval užíván také k barometrickému zjišťování nadm. výšek, především v horských a těžko dostupných oblastech. Odtud je odvozen i název přístroje.
angl: hypsometer slov: hypsometer rus: гипсометр něm: Hypsometer n  1993-a3
hypsometrie
metoda měření tlaku vzduchu na základě závislosti bodu varu vody nebo jiných kapalin na atmosférickém tlaku. Přístroje založené na uvedeném principu se nazývají hypsometry.
angl: hypsometry slov: hypsometria rus: гипсотермометрия něm: Hypsometrie f  1993-a2
hypsotermometr
syn. hypsometr.
angl: hypsothermometer slov: hypsotermometer rus: гипсотермометр něm: Hypsothermometer n  1993-a1
hystereze aneroidu
vlastnost aneroidu, vyplývající z principu hysterezní křivky při pružné deformaci, která vyvolává systematickou chybu při měření tlaku vzduchu, projevující se především při velké a rychlé změně. Aneroid ukazuje nižší než správnou hodnotu při vzestupu tlaku, při poklesu naopak vyšší. Při přirozených změnách tlaku vzduchu se hystereze aneroidu rušivě neuplatňuje, poněvadž tyto změny jsou příliš pomalé. Má však význam při zkoušení aneroidu v podtlakových komorách.
angl: hysteresis of aneroid barometer slov: hysteréza aneroidu rus: гистерезис, запаздывание анероида něm: Aneroidhysterese f  1993-a3
hytergraf
klimatologický diagram, který v pravoúhlé souřadnicové soustavě znázorňuje roč. chod teploty vzduchu a atm. srážek v podobě obrazce, jehož vrcholy jsou jednotlivé měsíce dané příslušnou prům. měs. teplotou a příslušným měs. úhrnem srážek. Při konstrukci se teploty vynášejí na osu úseček, srážky na osu pořadnic. Hytergraf se používá zpravidla k porovnání roč. chodu teploty vzduchu a srážek z různých met. stanic nebo k porovnání chodu teploty a srážek z různých období na téže stanici. Za autora hytergrafu je považován T. Griffith Taylor. Viz též chod meteorologického prvku roční.
angl: hythergraph slov: hytergraf  1993-a1
podpořila:
spolupracují: