Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene s

X
samočištění ovzduší
soubor všech procesů, jejichž výsledkem je snižování množství znečišťujících příměsí v atmosféře. Zahrnuje atmosférickou depozici a chemické reakce v atmosféře. K procesům samočištění ovzduší nepatří šíření příměsí v atmosféře. Viz též znečištění ovzduší, znečišťování ovzduší.
angl: self-cleaning of air; slov: samočistenie ovzdušia; něm: Selbstreinigung der Atmosphäre f; rus: самоочищение воздуха  1993-a3
samum
syn. hakím – oblastní název pro silný a horký pouštní vítr (zpravidla záp. směru). Vyskytuje se v sev. Africe, v Palestině, Jordánsku, Sýrii a na Arabském poloostrově. Teplota vzduchu při samumu dosahuje až 55 °C a relativní vlhkost vzduchu klesá i pod 10 %. Jeho náhlý výskyt může vyvolat zdravotní potíže i úmrtí, neboť lidský organismus se nestačí vysoké teplotě tak rychle přizpůsobit. Maximum výskytu samumu připadá na jaro a časné léto.
Termín je přejat z arabského výrazu pro „jedovatý vítr“.
angl: simm, simoom; slov: sámum; něm: Samum m; rus: самум  1993-a1
sarma
místní název větru, který má vlastnosti bóry. Sarma vzniká při ústupu cyklony a začínajícím vlivu anticyklony v oblasti záp. od Bajkalského jezera čili na vých. okraji anticyklony s chladným prouděním sev. směrů. V důsledku konfigurace terénu i orientace údolí řeky Sarmy dosahuje rychlost větru až 40 m.s–1. V zimním období dochází pří sarmě k vytváření námrazy na lodích a na ostrově Olchon. Sarma se vyskytuje nejčastěji od října do prosince a její převládající směr je sz.
Termín je odvozen od stejnojmenné řeky Sarmy, která se vlévá do jezera Bajkal a v jejímž ústí je tento vítr pozorován.
angl: sarma; slov: sarma; něm: Sarma m; rus: сарма  1993-a1
scénář změn klimatu
podmíněná předpověď vývoje klimatu, jejímž cílem je odhadnout vývoj, rychlost a směr klimatických změn na Zemi, ke kterým by mohlo dojít při splnění určitých podmínek (např. určité trajektorie vývoje koncentrací skleníkových plynů). Vychází z mat. modelů klimatu, v nichž se uvažují jak přírodní, tak antropogenní faktory klimatu. V současné době se běžně zpracovávají scénáře změn klimatu na několik nejbližších desetiletí až cca 100 let, v závislosti na scénáři vývoje koncentrací skleníkových plynů, způsobu využívání půdy a podobně.
slov: scenár klimatickej zmeny; něm: Szenario der Klimaänderung n  1993-a3
scintilace
jev podobný optickému chvění, který se projevuje rychlými změnami (často pulzacemi) intenzity světla hvězd nebo pozemských světelných zdrojů. Patří mezi fotometeory. V češtině se též setkáváme s pojmem mihotání.
Termín pochází z lat. scintillatio „jiskření“, které je odvozeno od slovesa scintillare „jiskřit“ (od scintilla „jiskra“).
angl: scintillation; slov: scintilácia, trblietanie; něm: Flimmern n, Funkeln n, Szintillation f; rus: сверкание, сцинтилляция  1993-a3
scirocco
[širokko] – v původním významu teplý již. nebo jv. vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a již. Itálii. V širším smyslu se jedná o pouštní vítr proudící ze Sahary nebo arabských pouští do oblasti Středozemního moře na přední straně cyklony postupující Středomořím k východu. Původně suchý a prašný vítr, který se nad mořem zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco) a za horskými překážkami má ráz fénu. Suchý scirocco v zemích Předního východu má ráz katastrofálních suchovějů.
Termín byl přejat z it. scirocco „jihovýchodní vítr“, které pochází z arabštiny.
angl: scirocco, sirocco; slov: scirocco; něm: Schirokko m, Scirocco m; rus: сирокко  1993-a2
sdružení oblastní WMO
angl: Regional Association of the WMO; slov: oblastné združenie WMO; něm: Regionalassoziation der WMO f, Regionalverband der WMO f; rus: Региональная ассоциация ВМО  1993-a1
sedlo barické
syn. sedlo tlakové – oblast v tlakovém poli mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu a dvěma oblastmi vysokého tlaku vzduchu rozloženými přibližně šachovnicově. Izobarické plochy v barickém sedle mají charakteristický tvar sedla. Bod ve středu sedla se nazývá hyperbolický bod. Barické sedlo je jedním z tlakových útvarů. Viz též pole deformační.
angl: col, saddle point; slov: barické sedlo; něm: Luftdrucksattel m; rus: барическая седловина, седловина  1993-a1
sedlo tlakové
slov: tlakové sedlo; něm: Luftdrucksattel m ?; rus: седловина  1993-a1
segmentace cyklony
proces v atmosféře, při němž z jedné cyklony vzniknou dvě, nebo více cyklon. K segmentaci cyklony dochází většinou tak, že na okraji staré cyklony, která se už vyplňuje, se vytvoří samostatná cyklona s uzavřenou cirkulací, jindy nastává segmentace cyklony při postupu mladé cyklony přes horskou překážku. Nově vzniklé cyklony se obyčejně vzájemně pohybují proti směru pohybu hodinových ručiček. O nepravé segmentaci cyklony se hovoří tehdy, když se rozsáhlá cyklona začíná vyplňovat, přičemž se rozpadá na několik samostatných cyklon, které se pak vyplňují nerovnoměrně. Cyklony, které vznikají segmentací, mají jednu, nebo více uzavřených izobar a jako celek jsou ohraničené dalšími izobarami, takže vytvářejí rozsáhlou oblast nízkého tlaku vzduchu.
angl: segmentation of cyclone; slov: segmentácia cyklóny; něm: Sektoreinteilung der Zyklone f, Zyklonenteilung f; rus: сегментация циклона  1993-a1
seiche
[séš] – viz vlny stojaté.
Termín zavedl švýcarský hydrolog François-Alphonse Forel roku 1890; pochází z francouzského nářečního výrazu, který má nejasný původ (možná souvisí s lat. siccus „suchý“, s ohledem na přechodné vysušení pobřeží, k němuž při stojatých vlnách dochází).
angl: seiche; slov: seiche; něm: Seiches pl; rus: сейшa  1993-a1
seistan
místní název větru v oblasti Sistan na jihovýchodě Íránu a v přilehlé části Afgánistánu. Seistan má obvykle sz. až sev. směr a vane na okraji monzunové cyklony se středem nad sev. Pákistánem. Vyskytuje se od konce května nebo počátku června téměř bez přestávky až do konce září; proto je seistan znám též jako „vítr 120 dní“. Může dosáhnout i rychlosti větší než 30 m.s–1, vzhledem k velké prašnosti může mít některé vlastnosti prachové nebo písečné bouře.
Termín je odvozen od názvu oblasti, v níž vítr vane.
angl: seistan; slov: seistan; něm: Seistan m; rus: систан  1993-a2
sekluze
stadium v okluzním procesu, kdy ke spojení teplé a studené fronty při zemi nedojde nejdříve ve středu  frontální cyklony, ale v jisté vzdálenosti od něj. Sekluze znamená, že blízko týlové části okluzní fronty se vytvoří kapsa teplého vzduchu v nízkých hladinách, která je obklopena vzduchem chladnějším. Sekluze je ve vývoji cyklony výjimečným jevem, např. se může vyskytnout v průběhu orografické okluze, ovšem relativně často se vytváří v dospělém stadiu vývoje hlubokých mimotropických cyklon nad oceány (jak bylo potvrzeno např. experimetnem ERICA). V současné literatuře se pojem sekluze vyskytuje v poněkud modifikovaném smyslu v souvislosti se Shapirovým–Keyserovým modelem cyklony.
Termín pochází z lat. seclusio „odloučení“, odvozeného od slovesa secludere „uzavřít, odloučit“ (z předpony se- vyjadřující rozdělení, oddělení od sebe navzájem a slovesa claudere „zavřít“, srov. např. angl. close). Význam se původně týkal kapsy teplého vzduchu uzavřené a odloučené od zbytku teplého sektoru cyklony.
angl: seclusion; slov: seklúzia; něm: Seklusion f; rus: секклюзия  1993-a3
sektor cyklony teplý
část mladé cyklony mezi teplou frontou v její přední části a studenou frontou v části týlové. Teplý sektor cyklony je tvořen teplou vzduchovou hmotou a počasí v tomto sektoru závisí na jejích vlastnostech, roční době i vzdálenosti od středu cyklony. V blízkosti středu cyklony, a především v chladné polovině roku, je v teplém sektoru cyklony velká vrstevnatá oblačnost, často provázená srážkami ve tvaru mrholení. V teplé polovině roku se v teplém sektoru vyskytuje, zvláště ve větších vzdálenostech od středu cyklony, jen zvětšená vrstevnatá oblačnost, nad pevninou ve dne i kupovitá oblačnost. V procesu dalšího vývoje cyklony se teplý sektor zpravidla postupně zmenšuje, v závislosti na rychlosti okluzního procesu je vytlačován na okraj cyklony, až postupně zanikne (u zemského povrchu).
angl: warm sector of cyclone; slov: teplý sektor cyklóny; něm: Warmsektor der Zyklone m; rus: теплый сектор циклона  1993-a3
sektor cyklony teplý nepravý
postupující sektor v týlu okludované cyklony, který je vymezený původní studenou frontou a ohnutou okluzí nebo podružnou studenou frontou. Tento sektor, slang. někdy nazývaný falešným, není v našich zeměp. šířkách nikdy tvořen tropickým vzduchem. Nepravý teplý sektor cyklony může vést při analýze synoptických map k chybám v umístění front a v určení jejich charakteru.
angl: apparent warm sector of cyclone; slov: nepravý teplý sektor cyklóny; něm: falscher Warmsektor der Zyklone m; rus: ложный теплый сектор циклона  1993-a3
Sentinel
družicové meteorologii označení pro evropské meteorologické družice, resp. přístroje zaměřené na monitorování atmosféry a oceánů pro jiné primární účely než předpověď počasí. Družice Sentinel jsou iniciovány Evropskou komisí a ESA pro operativní podporu programu Copernicus. Zahrnují celou škálu různě zaměřených družic a přístrojů. Na přípravě některých z družic, resp. přístrojů Sentinel se podílí i organizace EUMETSAT.
Název pochází z angl. sentinel „hlídka, stráž“.
angl: Sentinel; slov: Sentinel; něm: Sentinel m  2014
senzor
syn. čidlo.
Termín pochází z angl. sensor (od slova sense „rozum, smysl“, z lat. sensus „vnímání, cit, smysl“).
angl: sensor; slov: senzor; něm: Sensor m, Messfühler m  2014
separace elektrického náboje v oblacích
procesy, jejichž prostřednictvím dochází v oblacích k oddělování kladného a záporného el. náboje a ke vzniku center zvýšené koncentrace těchto nábojů. Tyto procesy jsou předpokladem pro vznik oblačné elektřiny a bouřkové elektřiny. Z metodologického hlediska lze procesy rozdělit na dvě skupiny: jednak na ty, které mohou probíhat bez působení počátečního el. pole, a za druhé na ty, jež předpokládají iniciační roli již dříve existujícího el. pole. Někdy se v odborné literatuře v souvislosti s těmito dvěma skupinami dějů objevují označení neinduktivní, resp. induktivní separace el. náboje.
Do první skupiny patří především děje, jež zřejmě hrají podstatnou roli při vzniku bouřkové elektřiny a uplatňují se při intenzivním narůstání ledových částic v oblacích. Probíhají při vzájemných srážkách, odrazech a tříštění různě velkých ledových částic nebo v průběhu obalování ledových částic povrchovou vrstvou přechlazené vody při velmi intenzivním zachycování přechlazených vodních kapiček ledovými částicemi. V obou případech dochází k tomu, že relativně velké a rychle narůstající oblačné částice se nabíjejí záporně, zatímco malé částice kladně. K oddělování pak dochází působením pole zemské tíže za spolupůsobení vertikálních pohybů vzduchu v oblacích a turbulence.
Do druhé skupiny lze zařadit děje, které souvisejí s el. polarizací oblačných částic (hydrometeorů) v již existujícím el. poli, čímž v oblačném prostředí vznikají soustavy orientovaných el. dipólů. Následně pak jde např. o selektivní zachycování kladných nebo záporných iontů, o působení hrotových výbojů na koncích polarizovaných jehlicovitých ledových krystalů apod.
Procesy separace el. náboje v oblacích významně interagují s celkovou mikrostrukturou oblaků, a představují tak dnes její integrální součást.
angl: charge separation in clouds; slov: separácia elektrického náboja v oblakoch; něm: Ladungstrennung in einer Wolke f  2016
separace elektrického náboje v oblacích induktivní
angl: charge separation in clouds; slov: induktívna separácia elektrického náboja v oblakoch; něm: Ladungstrennung in einer Wolke durch induktive Prozesse f  2016
separace elektrického náboje v oblacích neinduktivní
angl: charge separation in clouds; slov: neinduktívna separácia elektrického náboja v oblakoch  2016
série cyklon
rodina cyklon – několik frontálních cyklon, které vznikají postupně na jedné a téže polární, výjimečně i arktické hlavní frontě a postupují obvykle k východu až severovýchodu. Mezi jednotlivými cyklonami se vyskytují postupující anticyklony nebo hřebeny vyššího tlaku vzduchu. Na sev. polokouli každá z nových cyklon vzniká poněkud jižněji vzhledem k předešlé v souvislosti s postupem hlavní fronty k jihu až jihovýchodu. Série cyklon je ukončena uzavírající anticyklonou.
angl: cyclone family; slov: séria cyklón; něm: Zyklonenfamilie f  1993-a3
série tornád
tornáda vyskytující se v rámci jedné synoptické situace. Díky vhodnému konvektivnímu prostředí se mohou taková tornáda vyskytovat po sobě i společně, blízko i velmi vzdáleně od sebe. K jedné z nejhorších sérii tornád došlo v dubnu 2011 v jižní, středozápadní a severovýchodní části USA; během tří dnů bylo zaznamenáno více než 360 tornád. Viz též rodina tornád.
angl: tornado outbreak  2020
sesedání vzduchu
slov: zosadanie vzduchu; něm: absinkende Luft f  1993-a1
sestup vzduchu
slov: zostup vzduchu  2020
séš
slov: seiche  1993-b1
SEVIRI
(Spinning Enhanced Visible and InfraRed Imager) – zobrazovací radiometr družic MSG. Tento pasivní radiometr používá celkem 12 spektrálních kanálů, v nichž snímá celý zemský disk s periodou 15 minut, resp. severní část polokoule s periodou 5 minut. Rozlišení přístroje v nadiru je 3 km s výjimkou kanálu HRV (High Resolution Visible) s rozlišením 1 km.
angl: SEVIRI; slov: SEVIRI; něm: SEVIRI n  2014
sezona
syn. období roční – fáze roku podmíněná sezonalitou klimatu. Astronomické vymezení sezon je dáno okamžiky rovnodenností a slunovratů. Klimatické sezony jsou vymezovány s ohledem na průběh klimatických prvků: ve vyšších zeměpisných šířkách se podle teplotních poměrů vymezuje jaro, léto, podzim a zima, případně chladné a teplé pololetí; v tropických oblastech se případné sezony liší především množstvím srážek (období sucha, období dešťů). Fenologické sezony odpovídají etapám vývoje flóry a fauny během roku, přičemž jsou odděleny významnými fenologickými fázemi.
Termín pochází z fr. saison „roční období“, dříve též ve významu „příhodný okamžik“ (z lat. satio „setí“, odvozeného od slovesa serere „sít“, jehož příčestí minulé má tvar satus).
angl: season; slov: sezóna; něm: Saison f, Jahreszeit f; rus: сезон  2014
sezonalita klimatu
charakteristická vlastnost většiny klimatických oblastí na Zemi, podmíněná změnami bilance záření během kalendářního roku a projevující se periodickým střídáním klimatických sezon. Projevuje se ročním chodem meteorologických prvků, přičemž mírou sezonality klimatu je jejich prům. roční amplituda. Pro tropy je rozhodující srážkový režim, v mimotropických oblastech dominuje vliv ročního chodu teploty vzduchu. Sezonalita klimatu zde roste se zeměpisnou šířkou a s kontinentalitou klimatu.
angl: climatic seasonality, seasonality of climate; slov: sezonalita klímy; něm: Saisonalität des Klimas f  2014
sféra nebeská
myšlená kulová plocha se středem uprostřed Země a s libovolně velkým poloměrem, na níž se pozorovateli promítají veškeré vesmírné objekty. Vlivem rotace Země kolem zemské osy se nebeská sféra zdánlivě pohybuje od východu k západu. Její viditelná část, někdy označovaná též jako obloha, je zdola ohraničena obzorem. Viz též rovník světový, ekliptika.
angl: celestial sphere; slov: nebeská sféra; něm: Himmelskugel f  2016
sfériky
syn. atmosfériky – elmag. rozruchy ve tvaru krátkých impulzů, šířící se v atmosféře ve vlnovodu tvořeném povrchem Země a dnem ionosféry na velké vzdálenosti až tisíců kilometrů. Původcem sfériků jsou dílčí výboje blesků. Intenzita sfériků na místě pozorování závisí na intenzitě původního výboje na vzdálenosti mezi úderem blesků a pozorováním sfériky a na vlastnostech ionosféry (den/noc). Viz též detekce blesků pozemní.
Termín vznikl zkrácením slova atmosfériky.
angl: atmospherics, sferics, spherics; slov: sfériky; něm: Atmosphärische Impulsstrahlung f, Sferics f/pl; rus: атмосферики  1993-a3
shelf cloud
[šelf kloud] – hustý, horizontálně orientovaný oblačný útvar s více či méně roztřepenými okraji, který se může vyskytnout na spodní přední části mohutných kupovitých oblaků. Zpravidla se vyskytuje na čele gust fronty u postupující konvektivní bouře, výjimečně na čele studené fronty i bez přítomnosti bouře. Zviditelňuje rozhraní mezi studeným vzduchem vytékajícím z bouře a teplým vzduchem do bouře vtékajícím. Podél tohoto rozhraní vytváří zpravidla zahnutý pás oblačnosti, často klínovitého tvaru na přední straně. Základna shelf cloudu bývá značně turbulentní, zatímco svrchní část mívá zpravidla hladký, až laminární povrch. Při přechodu shelf cloudu často dochází k prudkému zhoršení počasí, nástupu srážek a zesílení větru i jeho nárazů. Na rozdíl od roll cloudu je shelf cloud propojený s oblačností mateřské bouře a může se vytvářet i ve více vrstvách nad sebou. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny. V rámci mezinárodní morfologické klasifikace oblaků spadá shelf cloud pod zvláštnost oblaků nazývanou arcus.
angl: shelf cloud; slov: shelf cloud; něm: Böenkragen m, shelf cloud f  2014
schopnost rozlišovací
angl: resolution; slov: rozlišovacia schopnosť; něm: Auflösung f, Auflösungsvermögen n; rus: разрешение  1993-a3
schopnost rozlišovací družicových dat
1. geometrická rozlišovací schopnost, tedy nejmenší vzdálenost, na jakou mohou být dva radiometricky výrazné objekty blízko k sobě, aby je ještě bylo možné na družicovém snímku vzájemně odlišit. Bezprostředně souvisí s velikostí (rozměry) družicového pixlu, která je v rámci snímku proměnlivá; zpravidla se udává pro poddružicový bod neboli nadir družice a se vzdáleností od něj se rozlišovací schopnost zhoršuje. Samotná velikost pixlu v nadiru závisí na parametrech konkrétního přístroje (radiometru) meteorologické družice a na výšce její oběžné dráhy.
2. radiometrická rozlišovací schopnost, tedy minimální odstup fyzikální vlastnosti družicí snímaného objektu (např. jeho odrazivosti nebo teploty), aby tyto rozdíly bylo možné družicí ještě detekovat. Vyjadřuje se právě minimálním odstupem těchto hodnot, přičemž bezprostředně souvisí s bitovou hloubkou (tj. počtem bitů) používanou daným přístrojem pro vyjádření naměřené intenzity záření v jednom pixlu.
angl: resolution of satellite data; slov: rozlišovacia schopnosť družicových údajov; něm: Auflösung der Satellitendaten f  2014
schopnost rozlišovací radarové informace
prostorové rozlišení (velikost pixelu) digitální radarové informace, běžné v současné době při operativních měřeních na rozsazích do 200 až 260 km, je 1×1 km horizontálně a 0,5 km vertikálně. Časové rozlišení (interval měření) bývá 5 – 15 minut. Radiolokační odrazivost je obvykle kvantifikována v 8 bitech (s krokem 0,5 dBZ), pro potřeby zobrazení pak ve 3 – 4 bitech.
angl: resolution of radar information; slov: rozlišovacia schopnosť radarovej informácie; něm: Auflösung der Radardaten f  2014
sigma-systém
syn. soustava souřadnicová σ – pravoúhlá souřadnicová soustava se zobecněnou vertikální souřadnicí, kde tato souřadnice vyjadřuje normovaný tlak vzduchu. Popisujeme ho veličinou σ definovanou vztahem
σ=ppT pSpT
kde p je tlak vzduchu ve zvolené hladině, pS tlak vzduchu v úrovni zemského povrchu a pT tlak vzduchu na horním okraji uvažované části atmosféry. Kvazihorizontální osy x a y leží v hladině s konstantní hodnotou veličiny σ = 1, která je totožná se zemským povrchem; vert. osu označenou σ orientujeme ve směru poklesu hodnot této veličiny. Výhodou sigma-systému je nepřerušenost všech hladin orografií a jejich větší hustota v blízkosti zemského povrchu, proto se sigma-systém často používá v numerické předpovědi počasí. Viz též p-systém, soustava souřadnicová hybridní.
angl: sigma system; slov: sigma-systém; něm: Sigma-System n; rus: сигма-система  1993-a3
signál klimatický
potenciálně předpověditelná složka klimatu související se změnami vnější části úplného klimatického systému. Časové řady klimatických prvků obsahují vedle této složky, která je z pohledu několika desetiletí většinou velmi malá, jistou nepředpověditelnou složku, zvanou klimatický šum, která je v mnoha případech větší než klimatický signál. Klimatický šum souvisí s vlastní dynamikou vnitřní části úplného klimatického systému projevující se specifickým sledem počasí v každém měsíci, sezoně, roce apod.
angl: climatic signal; slov: klimatický signál; něm: Klimasignal n; rus: климатический сигнал  1993-a3
síla balonu stoupací celková
aerostatická vztlaková síla směřující proti síle zemské tíže a rovnající se rozdílu tíhy vzduchu vytlačeného balonem o objemu V a tíhy plynu, kterým je tento balon naplněn. Její velikost F vyplývá z Archimédova zákona:
F=V(ρρn)g,
kde ρ je hustota vzduchu, ρn hustota plynu v balonu a g velikost tíhového zrychlení.
angl: total lift of a balloon; slov: celková vzostupná sila balóna; něm: Gesamtauftrieb eines Ballons m; rus: полная подъемная сила шара  1993-a3
síla balonu stoupací užitečná
celková stoupací síla balonu zmenšená o tíhu balonu a další k němu připoutané zátěže. Užitečná stoupací síla spoluurčuje stoupací rychlost balonu.
angl: free lift of a balloon; slov: užitočná vzostupná sila balóna; něm: freier Auftrieb eines Ballons m; rus: свободная подъемная сила шара  1993-a1
síla barického gradientu
slov: sila barického gradientu; něm: Druckgradientkraft f  1993-a1
síla Coriolisova
setrvačná síla působící na tělesa pohybující se v rotující neinerciální vztažné soustavě. V meteorologii se jedná především o souřadnicové soustavy pevně spojené s rotující Zemí, a proto se Coriolisova síla nazývá též uchylující silou zemské rotace. Coriolisovu sílu c lze vyjádřit vztahem:
c=2mv× Ω
kde v je vektor rychlosti pohybu daného tělesa v soustavě rotující úhlovou rychlostí Ω a m značí hmotnost tohoto tělesa. Odtud vyplývá, že Coriolisova síla působí kolmo ke směru rychlosti v a nemá tedy za následek změny kinetické energie pohybujícího se tělesa. V aplikacích na met. problémy dosazujeme za v rychlost proudění vzduchu a Ω představuje úhlovou rychlost rotace Země. Dále se v meteorologii Coriolisova síla často vztahuje k jednotce hmotnosti vzduchu, tj. m = 1, a je pak číselně rovna Coriolisovu zrychlení. Horizontální složky Coriolisovy síly rostou pro dané horizontální proudění se zvětšující se zeměp. šířkou a uchylují ho na sev. polokouli vpravo, na již. polokouli vlevo. Naproti tomu vert. složka Coriolisovy síly dosahuje maxima na rovníku a s rostoucí zeměp. šířkou klesá k nulové hodnotě na pólech. Ve srovnání se silou zemské tíže je však vert. složka Coriolisovy síly asi o čtyři řády menší.
Coriolisova síla má zásadní význam v cirkulaci atmosféry a pro formování tlakových útvarů, neboť proudění ve volné atmosféře zhruba zachovává stav rovnováhy mezi horiz. složkami síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly. Důsledkem této skutečnosti je zákon Buys-Ballotův, podle něhož proudění ve volné atmosféře přibližně směřuje podél izohyps. Kdyby tedy nebylo Coriolisovy síly, docházelo by okamžitě k vyrovnávání horiz. tlakových rozdílů. Viz též parametr Coriolisův, rovnice pohybová, vítr geostrofický.
angl: Coriolis force; slov: Coriolisova sila; něm: Corioliskraft f; rus: сила Кориолиса  1993-a3
síla gravitační
síla vzájemného přitahování, kterou na sebe působí hmotná tělesa. V gravitačním poli Země lze gravitační interakci poměrně přesně popsat Newtonovým gravitačním zákonem. Gravitační síla F mezi tělesem o hmotnosti m a Zemí o hmotnosti M a při vzdálenosti mezi jejich těžišti r má velikost:
F=κ0mMr2
kde κ0 značí gravitační konstantu. Gravitační síla působící na dané hmotné těleso tedy směřuje do těžiště Země a její velikost klesá s kvadrátem vzdálenosti těžišť tohoto tělesa a Země. Viz též síla zemské tíže.
angl: gravitational force; slov: gravitačná sila; něm: Gravitationskraft f; rus: гравитационная сила  1993-a3
síla odstředivá
v meteorologii se používá ve dvou významech:
1. odstředivá síla zemské rotace dána výrazem:
Ω×(Ω×R),
kde Ω je úhlová rychlost zemské rotace a R polohový vektor směřující od středu Země (zpravidla ztotožňovaného s těžištěm Země) k uvažovanému působišti odstředivé síly. Odstředivá síla tedy směřuje kolmo od osy zemské rotace a její velikost roste se vzdáleností od zemské osy. To v praxi znamená, že velikost odstředivé síly klesá od rovníku směrem k oběma pólům, kde je nulová, a kromě pólů zároveň roste s nadmořskou výškou.
2. kvazihorizontální odstředivá síla působící na vzduchové částice, které se pohybují po zakřivených trajektoriích. Síla směřuje kolmo od osy rotace tohoto pohybu a její velikost určujeme jako v2.r–1, kde v značí velikost rychlosti proudění a r je poloměr křivosti trajektorie. Křivost trajektorie lze u pohybů synop. měřítka zpravidla nahradit křivostí izobar nebo izohyps. Viz též síla zemské tíže, vítr gradientový, vítr cyklostrofický.
angl: centrifugal force; slov: odstredivá sila; něm: Zentrifugalkraft f  1993-a3
síla tíhová
angl: gravity force; slov: tiažová sila; něm: Schwerkraft f  2018
síla tlakového gradientu
syn. síla barického gradientu – síla působící v tlakovém poli, v němž je nenulový tlakový gradient. Směřuje kolmo na izobarické plochy, na stranu s nižším atm. tlakem. Označíme-li sílu tlakového gradientu vztaženou k jednotce hmotnosti symbolem b, pak platí:
b=1ρp,
kde p značí tlak vzduchu a ρ hustotu vzduchu. Horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly jsou ve volné atmosféře nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími horiz. proudění vzduchu. Vert. složka síly tlakového gradientu1ρpz,
označovaná též jako hydrostatická vztlaková síla, která je číselně více než 1000krát větší než horiz. složka, je v atmosféře v přibližné rovnováze se silou zemské tíže. Viz též rovnice pohybová, rovnováha hydrostatická, vítr geostrofický.
angl: baric gradient force, pressure force, pressure gradient force; slov: sila tlakového gradientu; něm: Druckgradientkraft f; rus: градиентная сила, сила барического градиента, сила давления  1993-a3
síla tření
tečná síla působící proti směru pohybu. V atmosféře se jedná o tření proudícího vzduchu o zemský povrch (vnější tření) a o tření uvnitř vzduchu (vnitřní tření). Vnitřní tření vzniká buď vzájemným mech. působením molekul (vazké tření), nebo následkem turbulentního promíchávání a přenosu hybnosti (turbulentní tření). V reálné atmosféře lze zpravidla účinky vazkého tření ve srovnání s turbulentním třením zanedbat. Sílu tření vztaženou k jednotce plochy nazýváme tečným napětím, v případě turbulentního tření mluvíme o Reynoldsově napětí.
angl: friction force; slov: sila trenia; něm: Reibungskraft f; rus: сила трения  1993-a1
síla větru
setrvačná síla projevující se dyn. účinky proudícího vzduchu na překážky. Tyto účinky tvoří základ Beaufortovy stupnice větru. První přístroj k měření síly větru zkonstruoval angl. fyzik R. Hooke v r. 1667. Viz též měření větru, tlak větru.
angl: wind force; slov: sila vetra; něm: Windstärke f; rus: сила ветра  1993-a1
síla vztlaková
v dynamické meteorologii  označení pro vertikálně orientovanou sílu, která působí na vzduchovou částici proti směru síly zemské tíže. Tato síla je dána Archimédovým zákonem a za předpokladu hydrostatické rovnováhy je totožná s vertikální složkou síly tlakového gradientu. V tomto případě se obvykle používá přesnější označení hydrostatická (aerostatická) vztlaková síla. Viz též gradient tlakový vertikální, vztlak.
angl: buoyant force; slov: vztlaková sila; něm: Auftriebskraft f; rus: сила плавучести  2019
síla zemské rotace uchylující
slov: uchyľujúca sila zemskej rotácie; něm: ablenkende Kraft der Erdrotation f; rus: отклоняющая сила вращения Земли  1993-a1
síla zemské tíže
syn. síla tíhová – výslednice gravitační síly v gravitačním poli Země a odstředivé síly vzniklé následkem rotace Země kolem zemské osy. Směr síly zemské tíže tak není, kromě pólů a rovníku, totožný se směrem gravitační síly. Síla zemské tíže směřuje kolmo k ideální mořské hladině odpovídající teoretickému tvaru geoidu. Velikost síly zemské tíže nepatrně roste s rostoucí zeměp. šířkou a v dané zeměp. šířce nepatrně klesá s rostoucí nadmořskou výškou, což ovlivňuje velikost tíhového zrychlení. Viz též rovnice pohybová, vztlak.
angl: gravity force; slov: sila zemskej tiaže; něm: Schwerkraft f; rus: сила земной тяжести  1993-a3
silur
třetí geol. perioda paleozoika (prvohor) mezi ordovikem a devonem, zahrnující období před 444 – 419 mil. roků. Koncentrace kyslíku v atmosféře Země dosáhla několika procent, takže ozonová vrstva již byla natolik mocná, aby umožnila rostlinám kolonizovat souš.
V geologickém významu termín zavedl R. Murchison v r. 1835; pochází z názvu keltského kmene Silurů, obývajícího jihovýchodní Wales, kde jsou horniny z tohoho období časté.
angl: Silurian; slov: silur; něm: Silur n  2018
silvagenitus
označení jednoho ze zvláštních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označení zvláštního oblaku silvagenitus se vztahuje na oblaky, které se vyvíjejí lokálně nad lesním porostem jako výsledek zvýšení vlhkosti vzduchu v důsledku evapotranspirace z lesního porostu. Označují se názvem vhodného druhu, popř. tvaru, odrůdy a zvláštnosti, následovaného označením silvagenitus, např. stratus silvagenitus.
Termín se skládá z lat. silva „les“ a genitus „zrozený, vzniklý“ (z gignere „plodit, rodit“), tedy doslova „zrozený lesem“.
angl: silvagenitus; slov: silvagenitus; něm: silvagenitus  2018
silvioklimatologie
Termín se skládá z lat. silva „les“ a slova klimatologie.
slov: silvioklimatológia; něm: Forstklimatologie f  1993-a1
silviometeorologie
Termín se skládá z lat. silva „les“ a slova meteorologie.
slov: silviometeorológia; něm: Forstmeteorologie f  1993-a1
singularita
v původním významu odchylka od hladké (idealizované) křivky dlouhodobého ročního chodu meteorologického prvku, zvláště teploty vzduchu a množství srážek; tato odchylka má být patrná ještě při uvažování průměrů za 100 let. V tomto smyslu se tedy jedná o jev přesně vázaný na určité kalendářní období. V širším smyslu nazýváme singularitou poměrně pravidelnou odchylku od ročního chodu počasí, podmíněnou zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku a v některé geogr. oblasti (tedy syn. pro meteorologickou pravidelnost).
Ve stř. Evropě je nejvýraznější singularitou medardovské počasí, popř. ovčí chladna, o něco méně výraznou pak babí léto. Tzv.. ledoví muži, kteří patří k nejznámějším výkyvům v roč. průběhu počasí, se na křivkách prům. roč. chodu teploty vzduchu za víceleté období výrazněji neprojevují vzhledem k značně nepravidelnému nástupu v jednotlivých rocích. Tradovaná existence vánoční oblevy bývá v novějších pracích zpochybňována. Některé singularity jsou zachyceny v povětrnostních pranostikách.
 
Termín zavedl A. Schmauss v r. 1928. Pochází z pozdnělat. singularitas „jedinečnost“, odvozeného od přídavného jména singularis „jedinečný, jednotlivý“ (od singulus „jednotlivý“, srov. např. slovo singl).
angl: singularity; slov: singularita; něm: Singularität f; rus: особенность  1993-a3
síť detekce blesků
slov: sieť detekcie bleskov; něm: Blitzmessnetz n  2014
síť klimatologických stanic
systém klimatologických stanic na daném území. Klimatologické stanice se dělí podle rozsahu a zaměření činnosti na klimatologické stanice základní, doplňkové a srážkoměrné. V ČR tvoří síť klimatologických stanic kromě profesionálních stanic i další stanice, z nichž některé pozorují ve třech termínech denně, jiné pouze v ranním termínu, např. srážkoměrné. Do sítě klimatologických stanic patří i dlouhodobě měřící totalizátory; rovněž se využívají data ze stanic zřizovaných pro zvláštní účely podle potřeby uživatelů, někdy i na kratší (několikaletá) období.
angl: climatological network; slov: sieť klimatologických staníc; něm: klimatologisches Netz n, klimatologisches Messnetz n; rus: сеть климатических станций  1993-a3
síť meteorologická telekomunikační
angl: meteorological telecommunication network; slov: telekomunikačná meteorologická sieť; něm: meteorologisches Nachrichtennetz n; rus: сеть метеорологической телесвязи  1993-a1
síť meteorologických stanic
systém meteorologických stanic rozložených podle odb. hledisek a požadavků praxe na určitém území. Rozlišujeme především síť synoptických stanic a síť klimatologických stanic.
angl: meteorological network; slov: sieť meteorologických staníc; něm: meteorologisches Stationsnetz n; rus: метеорологическая сеть, сеть метеорологических станций  1993-a3
síť radiolokační meteorologická
systém synchronizovaných měření, zpracování a přenosu dat z několika meteorologických radiolokátorů, organizovaných obvykle v rámci jednotlivých zemí nebo regionů (např. síť CZRAD v Česku, NEXRAD v USA, NORDRAD ve Skandinávii nebo středoevropská síť CERAD). Tvorba sloučené radiolokační informace předpokládá dohodu o typu, formátu, rozlišovací schopnosti, časování a geografické projekci radarových dat. Pro mezinárodní výměnu radarových dat se používá formát WMO FM–94 BUFR nebo HDF5.
angl: weather radar network; slov: meteorologická rádiolokačná sieť; něm: Radarnetz n  2014
situace anticyklonální
1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při anticyklonální situaci převládá nad sledovaným územím anticyklonální počasí. U většiny typů anticyklonálních situací se používá indexu „a“. Např. NWa znamená sz. anticyklonální situaci;
2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k souhrnnému označení projevů anticyklonálního počasí. Viz též situace cyklonální.
angl: anticyclonic situation; slov: anticyklonálna situácia; něm: antizyklonale Situation f, antizyklonale Wetterlage f; rus: антициклоническая (синоптическая) ситуация  1993-a1
situace cyklonální
1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při cyklonální situaci převládá nad sledovaným územím cyklonální počasí. U většiny typů cyklonálních situací se používá indexu "c". Např. NWc znamená sz. cyklonální situaci;
2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k souhrnnému označení projevů cyklonálního počasí. Viz též situace anticyklonální.
angl: cyclonic situation; slov: cyklonálna situácia; něm: zyklonale Situation f, zyklonale Wetterlage f  1993-a1
situace povětrnostní celková
situace synoptická – rozložení vzduchových hmot, atmosférických front, cyklon, anticyklon a jiných synoptických objektů, které určují ráz počasí nad určitou velkou geogr. oblastí. Představu o celkové povětrnostní situaci získáváme pomocí synoptických map. Z praktických důvodů, částečně i pro účely předpovědi počasí, se provádí typizace povětrnostních situací. Součástí vydávaných met. předpovědí bývá zpravidla předpověď celkové povětrnostní situace, která uvádí vlastní předpověď počasí. Viz též kalendář povětrnostních situací.
angl: large-scale weather situation; slov: celková poveternostná situácia; něm: Großwetterlage f; rus: макропогода, общая синоптическая ситуация  1993-a2
situace synoptická
angl: synoptic situation; slov: synoptická situácia; něm: synoptische Situation f; rus: синоптическая ситуация  1993-a1
situace Vb
[pět b] – povětrnostní situace charakterizovaná teplotně asymetrickou cyklonou, jejíž střed se přesouvá ze severní Itálie a Jaderského moře k severovýchodu po dráze cyklon Vb podle van Bebbera (1891). V ojedinělých případech se směr postupu cyklony mění na s. až sz., čímž se cyklona stává cyklonou retrográdní. Na frontálním rozhraní spojeném s touto cyklonou, které často probíhá nad územím ČR a vyznačuje se výrazným vertikálním střihem větru, mohou vypadávat dlouhotrvající intenzivní srážky zasahující území až několika desítek tisíc km2. Většina rekordních denních úhrnů srážek teplého pololetí byla zejména v horských a podhorských oblastech ČR pozorována v týlu cyklony při situaci Vb, viz extrémy atmosférických srážek. Tato situace vyvolává často velké povodně, např. v letech 1997 a 2002. Viz též cyklona janovská.
angl: situation Vb; slov: situácia Vb; něm: Wetterlage Vb f, Vb-Wetterlage f  1993-a2
skaterometr
aktivní družicový radiometr, zaměřený na získávání informací o fyzikálních charakteristikách hladin moří a oceánů (především výška a orientace vln) a meteorologických podmínkách (směr a rychlost větru) bezprostředně nad hladinou. Viz též altimetr.
Termín se skládá z angl. scatter „rozptyl“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: scatterometer; slov: skaterometer; něm: Scatterometer n  1993-a3
sklon atmosférické fronty
úhel, který svírá frontální plocha s horiz. rovinou vedenou ve zvolené výšce. Ve volné atmosféře je tangens sklonu atmosférické fronty řádově roven 1/300 až 1/100, v extrémních případech dosahuje hodnot až 1/50. Sklon stacionární fronty se určuje podle Margulesovy rovnice. Viz též profil atmosférické fronty.
angl: slope of a front; slov: sklon atmosférického frontu; něm: Neigung der Frontfläche f; rus: наклон фронта  1993-a3
sklon izobarické plochy
úhel mezi izobarickou plochou a vodorovnou rovinou. Je obvykle udáván tangentou tohoto úhlu:
tgβ=λgvg,
kde λ je Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlení a vg rychlost geostrofického větru. V reálných atm. podmínkách je tato tangenta řádově rovná 10–5 až 10–4, což odpovídá jednotkám až desítkám úhlových vteřin.
angl: slope of isobaric surface; slov: sklon izobarickej plochy; něm: Neigung der Isobarenfläche f; rus: наклон изобарической поверхности  1993-a1
skoro jasno
viz oblačnost.
slov: takmer jasno; něm: fast wolkenlos; rus: почти ясно  1993-a1
skoro zataženo
viz oblačnost.
angl: very cloudy sky; slov: takmer zamračené; něm: fast bedeckt; rus: облачно с просветами, очень значительная облачность  1993-a1
skřítci červení
angl: red sprites; slov: červení škriatkovia; něm: roter Kobold m  2016
skupina kódu
část alfanumerického meteorologického kódu. Je to skupina znaků, v tradičních alfanumerických kódech obvykle pětimístná. Skupiny kódu jsou od sebe oddělené jednou nebo více mezerami. Viz též tvar kódu.
angl: code group; slov: skupina kódu; něm: Schlüsselgruppe f; rus: группа кода  1993-a3
Skupina pro pozorování Země (GEO)
GEO koordinuje aktivity směřující k vybudování jednotného systému pro pozorování Země, tzv. Systému systémů pozorování Země (GEOSS – Global Earth Observation System of Systems), s cílem odstranění dosavadní roztříštěnosti a duplicit. Měření a pozorování Země slouží různým účelům a je využíváno řadou institucí, které provozují mnoho na sobě nezávislých a nekoordinovaných systémů. Jednotlivé země by měly postupně sladit své národní zájmy a cíle s aktivitami GEOSS tak, aby finanční zdroje nutné pro provoz měřicích a pozorovacích systémů byly využívány cíleně tam, kde základní datové zdroje vznikají. ČR je členem od 6. března 2007.
angl: Group on Earth Observations (GEO); slov: Skupina pro pozorovanie Zeme (GEO)  2014
skvrna sluneční
přechodně existující oblast ve sluneční fotosféře s teplotou nižší vůči okolí o 1500 – 2000 K. Skvrny vznikají při zvýšené sluneční aktivitě v důsledku silné koncentrace slunečního magnetického pole, které zabraňuje proudění a tím omezuje přenos tepelné energie z vnitřních částí slunečního tělesa. Nejtemnější (nejchladnější) středová část skvrny se nazývá umbra. Bývá lemována méně tmavou vláknitou částí skvrny, tzv. penumbrou, která u malých skvrn může být méně zřetelná nebo může zcela chybět. Rozměry skvrn dosahují od několika stovek km až po desítky tisíc km. Doba trvání skvrn se pohybuje od několika hodin (u nejmenších z nich) po několik dnů, u největších skvrn pak až po několik měsíců. Velké skvrny se často objevují ve skupinách, popř. v komplexech až o několika desítkách menších i větších skvrn. Výskyt slunečních skvrn je rozsáhle sledovaným a populárním projevem sluneční aktivity, který je nejčastěji charakterizován pomocí tzv. Wolfova čísla. Viz též fakule.
angl: sunspot; slov: slnečná škvrna; něm: Sonnenfleck m; fr: tache solaire f; rus: солнечoе пятнo  1993-a3
Sky Condition Algorithm
část softwarové výbavy ceilometrů, která používá časovou sérii měření ceilometru k výpočtu pokrytí oblohy oblaky a výšky vrstev oblaků. Informace o stavu oblohy jsou pravidelně aktualizovány v minutových intervalech, přičemž se vychází z dat naměřených v průběhu posledních 30 minut. Algoritmus podává informace až o čtyřech vrstvách oblaků. Odrazy z jednotlivých měření jsou podle jejich výšky přiřazeny k jednotlivým vrstvám, podle počtu odrazů v určitých výškách je odhadnuto množství oblačnosti v dané vrstvě. Přímý překlad do češtiny se nepoužívá.
angl: Sky Condition Algorithm; slov: Sky Condition Algorithm  2016
slábnutí anticyklony
stádium vývoje anticyklony, v němž slábne anticyklonální cirkulace a subsidence a které se na synoptické mapě projevuje poklesem atmosférického tlaku nebo geopotenciálu ve středu anticyklony. Ve stadiu zeslabování bývá anticyklona obvykle vysokou a kvazistacionární anticyklonou.Viz též anticyklolýza, rozpad anticyklony.
angl: anticyclolysis; slov: slabnutie anticyklóny; něm: Auflösung der Antizyklone f; rus: размывание антициклона  1993-a3
slapy atmosférické
periodické pohyby zemské atmosféry vyvolané gravitačním účinkem Měsíce a Slunce a odstředivých sil rotace Země kolem těžiště soustavy Země – Měsíc, resp. Země – Slunce, podobně jako slapy (příliv a odliv) hydrosféry. Takto vzniklé vlny mají poměrně malou amplitudu a vzhledem k malé hustotě atmosféry se projevují jen nevýznamným kolísáním tlaku vzduchu.
angl: atmospheric tides; slov: atmosférické slapy; něm: atmosphärische Gezeiten pl; rus: атмосферные приливы  1993-a3
slapy ionosférické
kolísání ionosféry způsobené gravitačním vlivem Měsíce a gravitačním i radiačním vlivem Slunce.
angl: ionospheric tides; slov: ionosférické slapy; něm: lonosphärengezeiten pl, Gezeiten in der Ionosphäre pl; rus: ионосферные приливы  1993-a3
sledy kondenzační
nevh. označení, viz pruh kondenzační, pás kondenzační.
slov: kondenzačné stopy; něm: Kondensstreifen m; rus: конденсационные следы  1993-a3
sloha
čes. překlad termínu stratus.
slov: sloha; něm: Schichtwolke f  1993-a1
sloha dešťová
čes. překlad termínu nimbostratus.
slov: dažďová sloha; něm: Regenschichtwolke f  1993-a1
sloha řasová
čes. překlad termínu cirrostratus.
slov: riasová sloha; něm: Federschichtwolke f; rus: моросящий туман  1993-a1
sloha vysoká
čes. překlad pro altostratus.
slov: vysoká sloha; něm: hohe Schichtwolke f  1993-a1
slota
viz nečas.
Slovo se vyskytuje již ve staročeštině; pochází z praslovanského *slota (srov. např. pol. słota téhož významu).
slov: slota  2019
sloup halový
syn. sloup světelný – poměrně často pozorovaný fotometeor patřící mezi halové jevy, který vzniká odrazem světla na horizontálně orientovaných stěnách ledových krystalků. Jeví se jako světlý pruh vycházející ze světelného zdroje (Slunce, vzácně i Měsíce) kolmo vzhůru nebo dolů a dosahující výšky až 20° nad nebo pod ním. Někdy je z halového sloupu lépe patrný horní úsek, jindy dolní. Jev je pozorován tehdy, když Slunce nebo Měsíc jsou blízko horizontu. Halový sloup je většinou bělavý nebo slabě načervenalý. Vzácnější je výskyt kříže, v jehož středu je Slunce. Ten vytváří halový sloup spolu s horiz. kruhem vedlejších sluncí neboli parhelickým kruhem. Pokud je světelným zdrojem Slunce, hovoříme též o slunečním sloupu, pokud je halový sloup vázán na Měsíc, nazývá se měsíční sloup.
angl: light pillar; slov: halový stĺp; něm: Lichtsäule f; rus: световой столб  1993-a3
sloup měsíční
angl: moon pillar; slov: mesačný stĺp; něm: Mondsäule f; rus: лунный столб  1993-a1
sloup meteorologický
samostatně stojící sériově vyráběný objekt, nebo drobná okrasná, též historizující stavba sloužící k umístění několika meteorologických přístrojů. Meteorologické sloupy byly zřizovány na často navštěvovaných veřejných prostranstvích (náměstí, promenády, parky u škol apod.) převážně od konce 19. století do 30. let 20. století. Jejich kamenná, dřevěná či železná konstrukce je zpravidla čtyřboká a dosahuje výšky 2 až 4 m. Středová část konstrukce, spojená s kamenným nebo zděným podstavcem, vytváří prostor pro výklenky nebo prosklené skříňky na měřící přístroje. Celý objekt bývá zakončen různě tvarovanou stříškou s funkční nebo jen ozdobnou větrnou korouhví. Výjimečně je sloup součástí další kamenné architektury v podobě altánu, která pak funguje jako radiační kryt. Do výklenků nebo skříněk sloupu mohl být instalován tlakoměr, teploměr, extrémní teploměry, vlhkoměr a registrační přístroje. Vrcholným či spíše pozoruhodným přístrojem své doby byl v mnohých sloupech vystavený Lambrechtův povětrnostní telegraf. Sloupy též prezentovaly různé klimatické přehledy a další informace pro obyvatelstvo. Problémem oproti standardní meteorologické budce bylo nedostatečně redukované oslunění přístrojů v určité části dne a nedostatečná ventilace uzavřených prostor sloupu s přístroji. Rovněž ošetřování a seřizování přístrojů bylo jen sporadické a nesystémové. Přesto meteorologické sloupy ve své době významně přispěly k popularizaci meteorologie mezi širokou veřejností.
angl: weather column; slov: meteorologický stĺp; něm: Wettersäule; fr: Les colonnes météorologiques; rus: метеорологический столб  2018
sloup sluneční
angl: sun pillar; slov: slnečný stĺp; něm: Sonnensäule f; rus: солнечный столб  1993-a1
sloup světelný
angl: light pillar; slov: svetelný stĺp; něm: Lichtsäule f; rus: световой столб  1993-a1
sloupec rtuťový
sloupec rtuti ve skleněné barometrické trubici, jehož hydrostatický tlak je v rovnováze s aktuálním tlakem vzduchu a jehož délka je proto mírou velikosti tlaku vzduchu. Pokud se pro barometrické účely používala délka rtuťového sloupce, bylo třeba ji při každém měření opravit s přihlédnutím k teplotě rtuti, lokálnímu tíhovému zrychlení, popř. kapilárním silám působícím v místě styku menisku rtuti s vnitřní stěnou trubice. Viz též měření tlaku vzduchu, oprava tlaku vzduchu měřeného rtuťovým teploměrem.
angl: mercury column; slov: ortuťový stĺpec; něm: Quecksilbersäule f  1993-a2
Slovenská bioklimatologická spoločnosť
(SBkS) – vědecká společnost sdružující zájemce o bioklimatologii v SR, popř. čestné členy ze zahraničí. SBkS vznikla v listopadu 1968 vyčleněním z Československé bioklimatologické společnosti při ČSAV v souladu se zákonem o čs. federaci. Jejím prvním předsedou byl prof. MUDr. Juraj Hensel. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace bioklimatologie.
angl: Slovak Bioclimatological Society; slov: Slovenská bioklimatologická spoločnosť; něm: Slowakische bioklimatologische Gesellschaft f  1993-a3
Slovenská meteorologická spoločnosť
(SMS) – vědecká společnost, sdružující zájemce o meteorologii na Slovensku, popř. čestné členy ze zahraničí. SMS vznikla v roce 1960 jako součást Československé meteorologické společnosti při ČSAV, jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc., člen korespondent ČSAV a SAV. Samostatnou společností se stala stejně jako ČMeS v roce 1993. Sídlí v Bratislavě v sídle SHMÚ; další pobočky v Banské Bystrici a v Košicích zanikly. Náplní činnosti SMS je především výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie.
angl: Slovak Meteorological Society; slov: Slovenská meteorologická spoločnosť; něm: Slowakische meteorologische Gesellschaft f  1993-a3
Slovenský hydrometeorologický ústav
(SHMÚ) – specializovaná organizace Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky, vykonávající hydrologickou a meteorologickou službu na národní i mezinárodní úrovni; řídí se především zákonem 201/2009 Sb. o státní hydrologické službě a meteorologické službě. Monitoruje množství a jakost ovzduší a vod na území SR, archivuje, kontroluje, hodnotí a interpretuje data a informace o stavu a režimu atmosféry a hydrosféry, vytváří předpovědi a výstrahy. Provozuje Státní meteorologickou síť a Státní hydrologickou síť, síť na měření dávkového příkonu gama záření, dále provozuje meteorologické radary a sondážní aerologická měření ve vyšších vrstvách atmosféry. Poskytuje informace o počasí, klimatu a hydrologické situaci, vodních zdrojích a radioaktivitě životního prostředí. Vytváří a distribuuje předpovědi a výstrahy na nebezpečné hydrometeorologické situace, smog, ozon a radioaktivním zamoření pro vládu SR, státní správu a samosprávu, krizové řízení, veřejnost a další uživatele. Sleduje vývoj klimatického systému, koordinuje národní programy monitorování ovzduší a vod, poskytuje informace pro civilní letectví a Armádu SR. SHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích: Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
SHMÚ je pověřen výkonem funkce Regionálního instrumentálního centra WMO (ROC), dočasně provozuje regionální kancelář Mezinárodního centra pro hodnocení vod (IWAC) a zabezpečuje činnost regionální kanceláře Globálního partnerství v oblasti vod (GWP). Viz též meteorologie v ČR.
angl: Slovak Hydrometeorological Institute; slov: Slovenský hydrometeorologický ústav; něm: Slowakisches hydrometeorologisches Institut n  1993-a3
složení atmosféry Země chemické
soubor všech chemických látek tvořících atmosféru Země, a to jako výsledek procesů její evoluce. V užším smyslu je tímto termínem označováno chemické složení směsi plynů, tvořících suchou a čistou atmosféru, viz následující tabulku:
plyn objemová procenta
dusík N2 78,084
kyslík O2 20,946
argon Ar 0,944
oxid uhličitý CO2 0,040 55
neon Ne 0,001 818
hélium He 0,000 524
metan CH4 0,000 186
krypton Kr 0,000 114
vodík H2 0,000 05
oxid dusný N2O 0,000 033
xenon Xe 0,000 008 7
oxid siřičitý SO2 0 až 0,000 1
ozon O3 0 až 0,000 007 (léto)
    0 až 0,000 002 (zima)
oxid dusičitý NO2 0 až 0,000 002
amoniak NH3 stopy
oxid uhelnatý CO stopy
jód (páry) I2 stopy
Pokud neuvažujeme znečišťující příměsi, je zastoupení těchto plynů během roku v homosféře přibližně konstantní, ovšem s výjimkou ozonu a oxidu uhličitého, jejichž koncentrace jsou přirozeně variabilní v čase i v prostoru. Zastoupení některých skleníkových plynů navíc v minulosti oscilovalo např. v souvislosti s kvartérním klimatickým cyklem a v současnosti průběžně narůstá vlivem antropogenní činnosti.
Pokud uvažujeme i všechny další složky atmosféry Země, připadá 0,25 % na vodu, jejíž rozdělení v atmosféře je rovněž značně nerovnoměrné. Svým chemickým složením se od zbytku atmosféry podstatně liší půdní vzduch i vzduch v neventilovaných prostorách. Také chemické složení vzduchu uvězněného v ledovcích se může lišit od současného a posloužit tak jako proxy data při rekonstrukci paleoklimatu.
Chemickým složením atmosféry Země se mj. zabývá chemie atmosféry. Během několika posledních století se zvyšuje antropogenní podíl na znečišťování ovzduší, čímž dochází ke změnám chemického složení zemské atmosféry.
angl: chemical composition of atmosphere; slov: chemické zloženie atmosféry Zeme; něm: chemische Zusammensetzung der Atmosphäre f; rus: химический состав атмосферы Земли  1993-a3
složení srážek chemické
množství a chem. složení látek rozpuštěných nebo suspendovaných ve vodě srážek. Znalost chemického složení srážek je důležitá při studiu procesů samočišténí ovzduší, antropogenního nebo přirozeného znečišťování ovzduší a znečištění jiných složek prostředí (hydrosféra, pedosféra, biosféra), pro které představují atmosférické srážky významný vstup znečišťujících látek. Viz též déšť kyselý, mineralizace srážek.
angl: chemical composition of precipitations; slov: chemické zloženie zrážok; něm: chemische Zusammensetzung des Niederschlags f; rus: химический состав осадков  1993-a3
složka cirkulace meridionální
průmět vektoru větru popisujícího v daném místě a hladině všeobecnou cirkulaci atmosféry na místní poledník. Pokud je meridionální složka cirkulace orientována od jihu k severu, považuje se za kladnou, v opačném případě za zápornou. Viz též cirkulace meridionální, složka cirkulace zonální.
angl: meridional component of circulation; slov: meridionálna zložka cirkulácie; něm: meridionale Zirkulationskomponente f; rus: меридиональная составляющая циркуляции  1993-a3
složka cirkulace zonální
průmět vektoru větru popisujícího v daném místě a hladině všeobecnou cirkulaci atmosféry na místní rovnoběžku. Pokud je zonální složka cirkulace orientována k východu, považuje se za kladnou, v opačném případě za zápornou. Viz též cirkulace zonální, složka cirkulace meridionální.
angl: zonal component of circulation; slov: zonálna zložka cirkulácie; něm: zonale Zirkulationskomponente f; rus: зональная составляющая циркуляции  1993-a3
složka proudění vzduchu
1. průmět vektoru rychlosti větru do jedné z os nebo rovin uvažovaného souřadnicového systému. Vektor větru je tak roven vektorovému součtu příslušných složek proudění. Nejčastěji rozlišujeme zonální, meridionální a vertikální složku proudění. Oproti vertikální složce proudění můžeme vymezit jeho horizontální složku ve standardní souřadnicové soustavě, popř. kvazihorizontální složku v souřadnicových soustavách se zobecněnou vertikální souřadnicí. Viz též cirkulace zonální, cirkulace meridionální, pohyb vzduchu vertikální.
2. model proudění vzduchu následkem jedné nebo několika sil v případě, kdy je skutečný vítr výsledkem působení většího počtu sil. V tomto smyslu zpravidla používáme zkrácené označení, např. geostrofickou složku proudění označujeme jako geostrofický vítr, ageostrofickou složku jako ageostrofické proudění apod.
angl: wind component  2023
složka proudění vzduchu horizontální
průmět vektoru rychlosti větru do horizontální roviny, který je zároveň vektorovým součtem zonální a meridionální složky proudění vzduchu ve standardní souřadnicové soustavě. Velikost horizontální složky u větru obvykle výrazně převyšuje vertikální složku proudění vzduchu. Viz též složka proudění vzduchu kvazihorizontální.
angl: horizontal wind component  2023
složka proudění vzduchu kvazihorizontální
angl: quasi-horizontal wind component  2023
složka proudění vzduchu meridionální
syn. proudění meridionální – složka proudění vzduchu ve směru místního poledníku. Pokud směřuje od jihu k severu, bere se jako kladná, v opačném případě jako záporná. Viz též složka cirkulace meridionální, složka proudění vzduchu zonální.
angl: meridional wind component  2023
složka proudění vzduchu vertikální
angl: vertical wind component  2023
složka proudění vzduchu zonální
složka proudění vzduchu ve směru místní rovnoběžky. Pokud směřuje od západu k východu, bere se jako kladná, v opačném případě jako záporná. Viz též proudění zonální, složka cirkulace zonální, složka proudění vzduchu meridionální.
angl: zonal wind component  2023
slunce boční
angl: lateral sun; slov: bočné slnko; něm: Nebensonne f; rus: ложное солнце  1993-a1
slunce modré nebo zelené
ojediněle se vyskytující fotometeor vznikající v důsledku Mieova efektu při dostatečné koncentraci částic atmosférického aerosolu. Při typických velikostech těchto částic roste s klesající vlnovou délkou převaha dopředného rozptylu, což znamená, že kratší vlnové délky jsou účiněji rozptylovány do velmi malého prostorového úhlu kolem směru přímých slunečních paprsků. Sluneční kotouč se pak jeví jako namodralý nebo nazelenalý. Obdobným úkazem je modrý nebo zelený měsíc.
angl: blue or green sun; slov: modré alebo zelené slnko; něm: blaue oder grüne Sonne f; rus: голубое или зеленое солнце  1993-a3
slunce nepravé
syn. slunce vedlejší – zvláštní jasné skvrny na parhelickém kruhu, který patří k halovým jevům. Jde o souborné označení pro parhelia neboli paslunce, paranthelia neboli boční slunce a antihelium neboli protislunce. Viz též měsíc nepravý.
angl: mock sun; slov: nepravé slnko; něm: Nebensonne f; rus: ложное солнце  1993-a1
slunce pyramidální
deformace tvaru slunečního disku do podoby víceúhelníku při jeho poloze těsně u obzoru. Vyčnívá-li pak nad obzor pouze část slunečního disku, může její tvar připomínat stupňovitou pyramidu. Jev se vyskytuje zejména v zimě při nízkých ranních přízemních teplotách vzduchu. Souvisí pak se složitou strukturou vert. průběhu hustoty vzduchu v blízkosti zemského povrchu. Jev má svůj odraz v lidové mluvě jako „zubaté zimní sluníčko“.
angl: pyramidal sun; slov: pyramidálne slnko  1993-a1
slunce spodní
halový jev tvořený v ovzduší odrazem slunečních paprsků na ledových krystalcích ledových oblaků. Jeví se jako zářivě bílá skvrna kolmo pod světelným zdrojem, tj. na vertikále pod Sluncem, a podobá se odrazu Slunce na klidné vodní hladině. Jev lze pozorovat pouze při pohledu shora, tedy z letadla nebo z vyvýšeného stanoviště v terénu, např. na horských stanicích. Je jedním z fotometeorů.
angl: undersun; slov: spodné slnko; něm: Untersonne f; rus: нижнее солнце  1993-a1
slunce vedlejší
slov: vedľajšie slnko; něm: Nebensonne f  1993-a1
slunoměr
syn. heliograf – přístroj zaznamenávající trvání slunečního svitu. Nejrozšířenějším typem slunoměru byl v minulosti Campbellův-Stokesův slunoměr tvořený skleněnou koulí, v jejímž ohnisku je umístěn papírový registrační pásek dělený po hodinách a propalovaný slunečními paprsky. S postupnou automatizací meteorologických měření jsou stále častěji používány různé typy elektronických slunoměrů, které fungují většinou na principu stínění fotoelektrických diod nebo termoelektrických článků.
angl: sunshine recorder, heliograph; slov: slnkomer; něm: Sonnenscheinautograph m; rus: гелиограф  1993-a3
slunovrat
okamžik, kdy Slunce dosáhne v rámci svého zdánlivého ročního pohybu po ekliptice maximální úhlové vzdálenosti od světového rovníku neboli deklinace, která při současném sklonu zemské osy činí cca 23,44°. Letní (zimní) slunovrat nastává v současnosti na severní (jižní) polokouli nejčastěji 21. června, může se však vyskytnout i o den dříve nebo později. Obdobně je tomu na severní (jižní) polokouli se zimním (letním) slunovratem s nejčastějším výskytem 21. prosince. Ve dni s letním slunovratem vystupuje Slunce na daném místě během roku nejvýše nad obzor, při slunovratu zimním pak nejníže nad obzor, popř. klesá v polárních oblastech nejhlouběji pod obzor. Slunovrat má zásadní význam při členění roku na jednotlivé sezony, přičemž letní slunovrat odděluje astronomické léto od astronomického jara, zimní slunovrat astronomickou zimu od astronomického podzimu. S dobou zejména kolem letního slunovratu je spojena řada zajímavých atmosférických jevů, např. výskyt nočních svítících oblaků nebo tzv. bílé noci ve vyšších zeměpisných šířkách.
angl: solstice; slov: slnovrat; něm: Sonnenwende (Sonnwende); rus: солнцестояние  2019
slunovrat letní
viz slunovrat.
angl: summer solstice; slov: letný slnovrat; něm: Sommersonnenwende; rus: летнее солнцестояние  2019
slunovrat zimní
viz slunovrat.
angl: winter solstice; slov: zimný slnovrat; něm: Wintersonnenwende; rus: зимнее солнцестояние  2019
služba Armády ČR hydrometeorologická
vyhodnocování vlivu počasí na činnost nejrůznějších vojenských systémů, ale i na charakter, stav a vývoj ostatních složek prostředí pro potřeby Armády ČR. Hydrometeorologická služba tak představuje nedílnou součást složek bojového zabezpečení vojsk. Hlavní úkol Hydrometeorologické služby AČR na území ČR nebo v rámci zahraničních operací NATO/EU představuje poskytování leteckých meteorologických služeb v podmínkách vojenského letectví podle požadavků a pravidel ICAO, při současném uplatňování dílčích rezortních nebo aliančních (NATO) odchylek a dále provádění hydrometeorologického zabezpečení činností nejrůznějších systémů rezortu obrany. Hydrometeorologická služba AČR je tvořena řídicími a provozními součástmi, které jsou začleněny v rámci příslušných organizačních složek rezortu obrany. Řídicí složkou je Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie Ministerstva obrany, které zabezpečuje výkon státní správy v oblasti vojenské hydrometeorologie. Provozní složky jsou tvořeny hydrometeorologickými složkami Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, leteckými meteorologickými služebnami leteckých základen Vzdušných sil AČR a dále meteorologickými družstvy dělostřelectva a chemického vojska Pozemních sil AČR. V rámci rezortu obrany rovněž působí další dvě nezávislé organizační složky vojenské hydrometeorologie. Úkoly v oblasti vzdělávání personálu plní Katedra vojenské geografie a meteorologie Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Ověřování odborné způsobilosti personálu a kvality poskytovaných služeb provádí Inspektor leteckých meteorologických služeb Odboru vojenského letectví Ministerstva obrany. Viz též zabezpečení Armády ČR hydrometeorologické.
angl: Military Hydrometeorological Service of the Czech Republic; slov: hydrometeorologická služba Armády ČR  2014
služba meteorologická
1. poskytování zpravidla účelově zaměřených meteorologických informací různým organizacím i jednotlivcům k tomu kompetentními institucemi. Jedná se např. o met. zabezpečení silniční, železniční, lodní a letecké dopravy, zemědělství, energetiky, vojenství, výstražnou službu před nebezpečnými meteorologickými jevy atd.;
2. instituce, která zajišťuje met. službu ve významu 1., získává, zpracovává, rozšiřuje a archivuje met. data a informace. V ČR těmito institucemi jsou Český hydrometeorologický ústav a Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) Armády České republiky.
Viz též meteorologie v ČR, předpis L 3 – Meteorologie.
angl: meteorological service; slov: meteorologická služba; něm: meteorologischer Dienst m, Wetterdienst m; rus: метеорологическая служба  1993-a2
služba meteorologická letecká
instituce pověřená meteorologickým úřadem poskytovat všechny nezbytné informace pro civilní letectví. Funkci meteorologické letecké služby plní v ČR Český hydrometeorologický ústav. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické.
angl: aeronautical meteorological service, aviation meteorological service; slov: letecká meteorologická služba; něm: Flugwetterdienst m; rus: авиационная метеорологическая служба  1993-a3
služba počasí světová
angl: World Weather Watch; slov: Svetová služba počasia; něm: Weltwetterwacht f; rus: Всемирная Служба Погоды - ВСП  1993-a1
služba povětrnostní
věcně nepřesný název pro instituci poskytující operativní meteorologické informace, např. údaje o současném stavu počasí nebo jeho předpovědi pro různé účely. Pod pojem povětrnostní služba bývala někdy zahrnována synoptická služba a letecká meteorologická služba.
angl: weather service; slov: poveternostná služba; něm: Wetterdienst m; rus: метеорологическое обслуживание  1993-a1
služba synoptická
dříve používaný název pro met. předpovědní instituci vydávající všeobecné i speciální předpovědi počasí a pracující především synop. metodou.
slov: synoptická služba; něm: Wetterdienst m  1993-a1
služebna meteorologická letištní
místo, kde se poskytují met. služby pro zabezpečení potřeb letového provozu na letišti. Plní všechny, nebo některé z těchto funkcí nezbytných k uspokojení potřeb letového provozu na letišti:
a) přípravu a obstarávání předpovědí a dalších příslušných informací pro dané lety; míra odpovědnosti za přípravu předpovědí záleží na místní dostupnosti a využití materiálů pro traťové a letištní předpovědi získané z jiných služeben;
b) přípravu a obstarávání předpovědí místních meteorologických podmínek;
c) nepřetržité sledování meteorologických podmínek nad letišti, pro která připravuje předpovědi;
d) poskytování briefingu, konzultací a letové meteorologické dokumentace členům letových posádek a jinému personálu letového provozu;
e) dodávání dalších meteorologických informací leteckým uživatelům;
f) vystavování dostupných meteorologických informací;
g) výměnu meteorologických informací s jinými meteorologickými služebnami;
h) dodávání přijatých informací týkajících se přederupční vulkanické aktivity, vulkanické erupce, nebo oblaku tvořeného vulkanickým popelem přidruženým stanovištím letových provozních služeb, letecké informační službě a meteorologické výstražné službě, podle dohody mezi meteorologickým úřadem a příslušným úřadem ATS.
angl: meteorological office; slov: letecká meteorologická služobňa; něm: Dienstraum an der Flugwetterwarte m; rus: авиаметеорологическая станция, авиаметеорологический центр  1993-b3
služebna meteorologická předpovědní (MFO)
pracoviště letecké meteorologické služby, které zabezpečuje činnost letectva v určené letecké informační oblasti (FIR). V ČR plní uvedené úkoly pro FIR Praha meteorologická služebna na letišti Václava Havla Praha, organizačně začleněná do odboru letecké meteorologie ČHMÚ.
angl: meteorological forecast office; slov: predpovedná meteorologická služobňa; něm: Dienstraum an der Wetterwarte m; rus: бюро погоды  1993-a3
slyšitelnost anomální
angl: anomalous audibility; slov: anomálna počuteľnosť; něm: anomale Hörbarkeit f  2014
směr větru
meteorologický prvek udávající směr, odkud vane vítr. Směr větru je proto opačný ke směru horiz. složky vektoru rychlosti větru. Udává se ve stupních azimutu nebo angl., příp. čes. zkratkou příslušné světové strany; vých. vítr tedy označujeme 90°, E nebo V, již. vítr 180°, S nebo J, záp. vítr 270°, W nebo Z a sev. vítr 360°, N nebo S. Při bezvětří se uvádí směr větru 0°. Na met. stanicích v Česku se určuje směr větru pro průměrnou rychlost větru z průměrného vektoru rychlosti během desetiminutového intervalu, dále pak směr větru při maximální rychlosti větru. Viz též vítr proměnlivý, stáčení větrustočení větru, protivítr, zákon Buys-Ballotův, růžice větrná.
angl: wind direction; slov: smer vetra; něm: Windrichtung f; rus: направление ветра  1993-a3
směr větru převládající
angl: prevailing wind direction; slov: prevládajúci smer vetra; něm: vorherrschende Windrichtung f; rus: преобладающее направление ветра  1993-a2
směrovka větrná
přístroj k měření směru větru. Má otočnou část, která se účinkem větru nastavuje po směru proudnic. Její poloha se určuje buď vizuálně podle pevné směrové růžice, jak tomu bylo u dříve používaných větrných korouhví, nebo při dálkovém přenosu polohového úhlu se odčítá na indikační, popř. registrační části přístroje. Většinou je otočná kolem svislé osy a měří tedy horiz. složku směru větru. Speciálně zkonstruované tzv. dvojsměrovky neboli dvoukomponentní větrné směrovky mohou měřit i vert. složku směru větru, dnes se však k tomu účelu používají spíše třírozměrné ultrasonické anemometry. Měřicí vlastnosti směrovky jsou závislé zejména na rotačním momentu a tvarování její otočné části. Např. lehké směrovky s rozbíhavými plochami ocasní části jsou citlivé na krátkodobé změny směru větru zejména při nízkých rychlostech větru, zatímco hmotné směrovky s ocasní částí kapkovitého tvaru udávají částečně shlazené hodnoty směru větru. Mezi větrné směrovky můžeme v širším smyslu řadit i větrný rukáv.
angl: wind vane; slov: veterná smerovka; něm: Windfahne f, Windrichtungsgeber m; rus: флюгарка  1993-a3
směrovka větrná dvoukomponentní
angl: bidirectional wind vane, bivane; slov: dvojzložková veterná smerovka; něm: Zweikomponenten Windfahne f; rus: бифлюгер, двухкомпонентная флюгарка  1993-a3
smog
v současnosti obecně užívané označení pro různé druhy silného znečištění ovzduší nad rozsáhlejším územím, hlavně nad velkoměsty. Různé druhy smogu jsou tvořeny složitým komplexem látek, z nichž některé se v ovzduší účastní chem. reakcí, takže složení smogu není konstantní. V původním smyslu byla termínem smog označována směs kouře a mlhy, vytvářející redukční smog, též označovaný jako londýnský nebo zimní. Druhým hlavním typem smogu je oxidační smog, nazývaný také fotochemický, losangeleský, kalifornský či letní. Viz též Smogový varovný a regulační systém.
Termín zavedl brit. zdravotník H. A. des Vœux v r. 1905. Je složeninou angl. slov smoke „kouř“ a fog „mlha“.
angl: smog; slov: smog; něm: Smog m; rus: смог  1993-a3
smog fotochemický
angl: photochemical smog; slov: fotochemický smog; rus: фотохимический смог  2019
smog kalifornský
angl: California smog; slov: kalifornský smog; rus: Калифорнийский смог  2019
smog letní
angl: summer smog; slov: letný smog; něm: Sommersmog m; rus: летний смог  2019
smog londýnský
angl: London smog; slov: londýnsky smog; něm: London smog m; rus: Лондонский смог  2019
smog losangeleský
angl: Los Angeles smog; slov: losangeleský smog; něm: LA-Smog m, Ozon-Smog m; rus: Лос-Анжелесский смог  2019
smog oxidační
syn. smog fotochemický – smog ve smyslu směsi vysoce reaktivních látek oxidačního charakteru typicky obsahující ozon a různé peroxyradikály vznikající fotochemicky (tj. za nutné účasti dostatečně intenzivního slunečního záření) z VOC. Pro vznik tohoto druhu smogu je nutná přítomnost dvou skupin tzv. prekurzorů, tzn. oxidů dusíku a VOC. Indikátorem oxidačního smogu je přízemní ozon, a zejména jeho zvýšené koncentrace. Na rozdíl od redukčního smogu není spojen s výskytem mlhy. Vzniká za teplého, slunečného počasí, proto bývá označován i jako letní smog. Poprvé byl popsán v kalifornském Los Angeles v 50. letech 20. století v souvislosti se silným znečištěním z automobilové dopravy, proto bývá méně vhodně označován jako losangeleský nebo kalifornský. Má významné negativní dopady na zdraví i vegetaci a ekosystémy. Viz též PANs.
angl: photochemical smog; slov: fotochemický smog; něm: Photosmog m, photochemischer Smog m, photochemischer Smog m  2014
smog redukční
smog ve formě směsi kouře a mlhy. Vzniká v důsledku spalování uhlí s vysokým obsahem SO2, který smogu dodává redukční charakter. Typicky se vyskytuje v chladném půlroce, proto bývá též nazýván zimní. Jiné jeho označení jako tzv. londýnský smog odkazuje na časté smogové situace, které ještě v 50. letech 20. století postihovaly obzvlášť silně Londýn. Po katastrofální epizodě v prosinci 1952 zde byla přijata legislativní opatření k zeslabení této hrozby. Redukční smog zůstává vážným problémem v jiných zemích, např. v Číně.
angl: London smog, sulfurous smog; slov: redukčný smog; něm: London smog m; rus: сернистый смог  2019
smog světelný
hovorové označení pro světelné znečištění.
slov: svetelný smog  2018
smog zimní
angl: winter smog; slov: zimný smog; něm: Wintersmog m; rus: зимний смог  2019
Smogový varovný a regulační systém (SVRS)
vydávání informací o výskytu mimořádně vysokých imisí škodlivin v určité oblasti, které se provádí na základě pravidel uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Infomace jsou podkladem pro pasivní nebo aktivní nouzová opatření, jakými jsou např. zdravotní doporučení skupinám citlivých osob, regulace emisí, nebo zvýšení teploty exhalací, a tím i vznosu kouřové vlečky. Od roku 2018 se pro distribuci zpráv o vyhlášení smogové situace, varování nebo regulace v rámci SVRS též používá všeobecný výstražný protokol (CAP). Viz též smog.
slov: smogový výstražný regulačný systém; něm: Smogwarnsystem n; rus: Всемирная система зональных прогнозов - ВСЗП  2014
smršť
hovorové označení pro prudké a krátkodobé zesílení větru provázené ničivými účinky. Někdy se nesprávně zaměňuje za trombu.
Výraz pochází z rus. смерч [smerč] téhož významu.
slov: smršť; něm: Windhose f; rus: смерч  1993-a1
smršť vodní
tromba, nejčastěji ve formě nemezocyklonálního tornáda, která se vyskytuje nad vodní plochou. Vzhledem k nasávání vlhkého vzduchu od vodní hladiny může být vodní smršť snáze zvýrazněna po celé délce zkondenzovanými kapičkami vody. Může se vyskytnout nejen pod základnou oblaku Cb, nýbrž i pod Cu con. Hovorově se pro vodní smršť používá i angl. označení waterspout (v mužském rodě).
angl: water spout; slov: vodná smršť; něm: Wasserhose f; rus: водяной смерч  2014
sněhoměr
přístroj na měření vodní hodnoty sněhové pokrývky a výšky celkové sněhové pokrývky. Používají se tyto základní metody měření:
1. Vodní hodnota sněhové pokrývky:
a) Vzorek sněhu se váží – používá se tzv. sněhoměr váhový, což je základní přístroj používaný v ČR na profesionálních stanicích, popř. na vybraných klimatologických stanicích, nebo polštář sněhový.
b) Odebraný vzorek se nechá roztát a změří se stejně jako kapalné srážky. V ČR se běžně používala nádoba srážkoměru a k ní příslušná skleněná odměrka.
2. Výška celkové sněhové pokrývky:
a) Používá se sněhoměrná tyč nebo lať.
b) Měření automatickými sněhoměry, v nichž se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku (ultrasonická čidla, radioaktivní sněhoměry (gama zářiče), laserové senzory).
angl: snow gauge, snow sampler, snow tube; slov: snehomer; něm: Schneemesser m; rus: снегомер, снегоотборник  1993-b3
sněžení
vypadávání sněhu ve fromě jednotlivých ledových krystalků nebo sněhových vloček. Intenzita sněžení se hodnotí podle dohlednosti, popř. podle přírůstku výšky sněhové pokrývky před termínem pozorování nebo na základě radarových měření. Rozlišujeme slabé, mírné silné a velmi silné sněžení v termínu pozorování a dále sněžení občasné a trvalé. Na území ČR se už od nadm. výšek kolem 1 300 m může vyskytnout sněžení v každém kalendářním měsíci. Viz též den se sněžením.
angl: snowfall; slov: sneženie; něm: Schneefall m; rus: снегопад  1993-a3
sněžení průmyslové
vypadávání přirozeného sněhu při výskytu specifických meteorologických podmínek a s příspěvkem emisí tepla, vlhkosti a kondenzačních jader z průmyslových zdrojů.
Základní podmínkou pro průmyslové sněžení je výskyt zimní nízké vrstevnaté oblačnosti druhu stratus popř. mlhy v nočních hodinách. Vrstva stratu s nízkou základnou (0 až 150 m) musí být dostatečné vertikálně mohutná (minimum 200 m) a je zpravidla ohraničena výraznou inverzí suchého vzduchu. Nad vrstvou St musí být jasná obloha nezakrytá vyšší oblačností, což podporuje radiační ochlazování horní hranice St s charakteristickou hodnotou –0,05 °C/h. Vývoj následného konvektivního promíchávání s níže ležícími teplejšími oblačnými vrstvami podporuje mrznutí přechlazených kapek a vznik ledových krystalů v oblaku. Vznikají vhodné podmínky pro vznik srážkových částic v oblaku, z něhož za přirozených podmínek srážky dosahující zemský povrch nevypadávají. Průmyslové emise tvoří dodatečný zdroj tepla a vlhkosti, který může posílit srážkový proces a vyvolat lokální vypadávání sněhu. Sněžení je pak unášeno od zdroje emisí ve směru proudění nad oblačností.
Průmyslové sněžení nejčastěji nastává v hodinách před východem slunce a pokud se vrstva stratu nerozpadá, může nastat i několik hodin po východu slunce. Výška sněhu je obvykle malá, 1-2 mm. Ve švýcarské studii tohoto jevu byly však zaznamenány lokální extrémy výšky sněhu na vozovce až 15 cm, které bylo nutno mechanicky odstraňovat. Jde o řídký jev, kdy např. analýza výskytu průmyslového sněžení během čtyř zimních sezon ve dvou švýcarských lokalitách ukázala hodnotu 4,5 dní jako průměrný roční výskyt.
angl: industrial snow, industrial snowfall; slov: priemyselné sneženie; něm: Industrieschnee m  2017
sníh
tuhé padající srážky skládající se z ledových krystalků, které jsou často hvězdicovitě uspořádány a agregovány do sněhových vloček. Vypadávání sněhu se označuje jako sněžení. Pokud k němu dochází při teplotě vzduchu vyšší než 0 °C, mívá charakter mokrého sněhu nebo deště se sněhem. Po dopadu na zemský povrch s teplotou pod 0 °C dochází k akumulaci sněhu ve sněhové pokrývce. Viz též čára sněžná, chionosféra, bouře sněhová, sníh zvířený.
Slovo obsahuje indoevr. kořen s původním významem „co se lepí“; srov. též angl. snow či něm. Schnee.
angl: snow; slov: sneh; něm: Schnee m; rus: снег  1993-a3
sníh barevný
sníh zabarvený, zpravidla žlutě nebo červeně, organickými, popř. prachovými částicemi nebo drobnými živými organismy. Např. žlutý sníh bývá na území ČR způsoben přítomností pylových zrn jehličnatých stromů na jaře, oranžový až červený sníh saharským prachem. Viz též déšť krvavý, déšť žlutý.
angl: color snow; slov: farebný sneh; něm: farbiger Schnee m; rus: окрашенный снегопад  1993-a1
sníh červený
angl: red snow; slov: červený sneh; něm: Blutschnee m; rus: красный снег  1993-a1
sníh lepkavý
intenzivní srážka sněhu tvořená vlhkými vločkami velkých rozměrů, vypadávající při teplotách blízkých 0 °C a usazující se na předmětech na zemi, a zejména na větvích stromů, drátech apod. Vytváří silnou vrstvu, která svou tíhou může způsobit škody. Proto je lepkavý sníh řazen mezi námrazky.
angl: wet snow; slov: lepkavý sneh; něm: Pappschnee m; rus: липкий снег, мокрый снег  1993-a3
sníh nízko zvířený
zvířený sníh, jehož částice jsou větrem zdviženy jen do malé výšky a unášeny při zemi, takže výrazně nesnižují vodorovnou dohlednost ve výšce očí pozorovatele (cca 150 cm).
angl: drifting snow; slov: nízko zvírený sneh; něm: Schneefegen n; fr: chasse-neige basse; rus: позёмок  1993-a3
sníh nový
vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek (sníh, kroupy, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť) mezi příslušnými termíny pozorování. Viz též výška nového sněhu, měření sněhové pokrývky.
angl: fresh snow, new snow; slov: nový sneh; něm: Neuschnee m; rus: новый снег, свежевыпавший снег  1993-a3
sníh starý
1. celková sněhová pokrývka, která ležela na met. stanici v době předchozího termínu pozorování sněhové pokrývky;
2. obecnější název pro sníh z hlediska jeho kvality. Metamorfózou se krystaly pův. kyprého, prachového sněhu mohou měnit v ledová zrna a sníh postupně přechází ve firn. Zpravidla platí, že čím je sníh starší, tím má větší hustotu; na konci zimy v ulehlém sněhu může hustota sněhu přesáhnout 300 kg.m–3, zatímco čerstvě napadlý sníh mívá hustotu 60 až 100 kg.m–3.
angl: total snow cover; slov: starý sneh; něm: Altschnee m; rus: низовая метель  1993-a3
sníh vysoko zvířený
zvířený sníh, jehož částice jsou zdviženy do značné výšky nad zemí a unášeny větrem, takže vodorovná dohlednost ve výšce očí pozorovatele je zpravidla velmi malá a může být snížená ještě ve výšce 1 km nad zemí.
angl: blowing snow; slov: vysoko zvírený sneh; něm: Schneetreiben n; fr: chasse-neige élevée; rus: снeжная низовая метель  1993-a3
sníh zvířený
hydrometeor, který se vyskytuje při sněhové pokrývce a vysoké rychlosti větru, jenž sněhové částice unáší. Může nastávat při sněžení nebo nezávisle na něm. Zvířený sníh způsobuje změny v rozložení sněhové pokrývky a vznik sněhových akumulací. Podle výšky zdvihu rozlišujeme sníh nízko zvířený a sníh vysoko zvířený. Viz též vánice sněhová, prach nebo písek zvířený.
angl: drifting or blowing snow; slov: zvírený sneh; něm: Schneefegen oder Schneetreiben n; fr: chasse-neige; rus: позёмок или снежная низовая метель  1993-a3
sníh žlutý
angl: yellow snow; slov: žltý sneh; něm: gelber Schnee m; rus: желтый снег  1993-a1
snímek družicový
soubor digitálních dat naměřený zobrazovacím družicovým radiometrem, zpravidla nasnímaný současně ve více spektrálních kanálech, resp. jejich zobrazení formou zpracovaného digitálního snímku. Interval získávání družicových snímků je závislý především na konkrétním typu meteorologické družice, resp. přístroje – u geostacionárních družic je dána technickými parametry radiometru družice, přičemž se pohybuje od desítek sekund do desítek minut, u polárních družic závisí na periodě přeletů dané družice nad konkrétní oblastí a šířce pásu snímaného území (perioda se pohybuje od cca 12 hodin do několika dní). Rozlišení, tzn. rozlišovací schopnost, závisí především na konstrukci radiometru družice a výšce její oběžné dráhy. Pro meteorologické využití je vysoce žádoucí, aby snímek byl k dispozici v co nejkratší době od svého pořízení (nasnímání). Viz též přemapování družicových snímků.
angl: satellite picture; slov: družicová snímka; něm: Satellitenbild n; rus: снимок со спутника, спутниковый снимок  1993-a3
snížení horizontu
slov: zníženie horizontu; něm: Horizontdepression f  1993-a1
snížení obzoru
syn. snížení horizontu – viz zvýšení obzoru.
angl: dip of horizon, sinking of horizon; slov: zníženie obzoru; něm: Horizontdepression f; rus: депрессия горизонта, понижение горизонта  1993-a1
snos radiosondy
horizontální vzdálenost radiosondy od radiosondážní stanice v okamžiku měření. V kódu BUFR je poloha sondy v každé hladině dána uvedením rozdílu mezi zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou radiosondy a zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou místa, odkud byla sonda vypuštěna. Zpráva TEMP údaje o snosu radiosondy neobsahuje.
angl: radiosonde drift; slov: znos rádiosondy; něm: Drift der Radiosonde f; rus: снос радиозонда  2018
sodar
syn. lokátor akustický – zařízení k akustické sondáži atmosféry. Tento druh profileru pracuje na principu měření rozptylu akustických vln, k němuž dochází na turbulencí vyvolaných nehomogenitách akustického indexu lomu v atmosféře. Sodar vysílá intenzivní impulzy v oboru slyšitelných frekvencí, rozptýlený signál je přijímán citlivým směrovaným mikrofonem nebo soustavou mikrofonů. Z doby, průběhu a charakteru odezvy lze určit polohu a rozsah sledované cílové oblasti a usuzovat na charakter jevů, s nimiž je turbulence spojena (např. inverze teploty nebo vlhkosti vzduchu, vertikální střih větru apod.). Rozlišují se nejčastěji sodary monostatické (vysílač impulsů a přijímací mikrofony jsou na témže místě) a bistatické, kde je vysílač a přijímač oddělen. Starší provedení sodarů používala třísměrovou anténní soustavu uspořádanou tak, že jedna parabolická anténa byla vertikální a dvě další směřovaly obvykle pravoúhle k sobě a šikmo vzhůru. Současné systémy mají anténní systém tvořen polem reproduktorů, k nimž je vysílaný impulz přiváděn s fázovým posuvem. To umožňuje vytvářet směrované svazky v různých rovinách a pod různými vertikálními úhly. Sodar využívá Dopplerova efektu pro vyhodnocení radiálních, vert. a horiz. složek proudění. Provoz sodaru je řízen počítačem, který zajišťuje optimální generování vysílaných svazků, prvotní zpracování přijatého signálu, výpočet složek proudění a odvozených statistických charakteristik. Viz též šíření zvuku v atmosféře, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
Termín je akronym úplného angl. názvu sonic detection and ranging „detekce a měření vzdálenosti pomocí akustických vln“.
angl: acdar, sodar; slov: sodar; něm: Sodar n; rus: акдар, содар  1993-a3
solaire
[solér] – regionální název vých., popř. jv. větru ve střední a již. Francii. Viz též solano.
Termín byl přejat z fr. solaire „sluneční“ (z lat. solaris téhož významu, od sol „slunce“), odkazuje tím k vanutí ze směru východu Slunce.
angl: solaire; slov: solaire; něm: Solaire m  1993-a1
solano
regionální název jv., popř. vých. větru, vanoucího na jv. pobřeží Španělska v létě. Obvykle se jedná o „prodloužení“ scirocca, takže solano může být jak horký a vlhký, tak suchý a prašný vítr. Viz též solaire.
Termín byl přejat ze španělštiny; pochází z lat. solanus „východní vítr“ (odvozeného od sol „slunce“, čímž odkazuje k vanutí ze směru východu Slunce).
angl: solano; slov: solano; něm: Solano m  1993-a1
solarigraf
někdy používané nevhodné označení pro pyranograf.
Termín se skládá z lat. solaris „sluneční“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
angl: pyranograph, solarigraph; slov: solarigraf; něm: Solarigraph m; rus: соляриграф  1993-a1
solarigram
někdy používané nevhodné označení pro pyranogram.
Termín vznikl odvozením od termínu solarigraf, analogicky k pojmům telegraf a telegram.
angl: pyranogram, solarigram; slov: solarigram; něm: Solarigramm n; rus: соляриграмма  1993-a1
solarimetr
někdy používané nevhodné označení pro pyranometr.
Termín se skládá z lat. solaris „sluneční“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: pyranometer, solarimeter; slov: solarimeter; něm: Solarimeter n; rus: соляриметр  1993-a3
solenoidy izobaricko-izosterické
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izobarických a izosterických ploch.
angl: isobaric-isosteric solenoids, isobaric-isosteric tubes; slov: izobaricko-izosterické solenoidy; něm: isobar-isostere Solenoide n/pl; rus: изобаро-изостерические соленоиды  1993-a2
solenoidy izobaricko-izotermické
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izobarických a izotermických ploch.
angl: isobaric-isotherm solenoids; slov: izobaricko-izotermické solenoidy; něm: isobar-isotherme Solenoide n/pl  2014
solenoidy izotermicko-izosterické
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izotermických a izosterických ploch.
angl: isotherm-isostericic solenoids; slov: izotermicko-izentropické solenoidy; něm: isotherm-isostere Solenoide n/pl; rus: изотермо-изэнтропические соленоиды  1993-a2
solenoidy termodynamické
fiktivní čtyřhranné trubice v atmosféře, které vznikají při protínání ploch konstantních hodnot termodyn. stavových veličin. Se základními termodyn. veličinami v atmosféře, tj. s tlakem vzduchu, teplotou vzduchu a hustotou vzduchu (měrným objemem vzduchu) pak souvisejí solenoidy izobaricko-izosterické, solenoidy izobaricko-izotermické a solenoidy izotermicko-izosterické. Při konstrukci termodynamických solenoidů lze však využít i plochy konstantních hodnot dalších (odvozených) termodyn. veličin, např. plochy izentropické. Termodynamické solenoidy souvisejí s atmosférickými cirkulacemi různých měřítek a mohou existovat pouze v baroklinní atmosféře. V barotropní atmosféře je jejich počet nulový, neboť plochy konstantních hodnot tlaku, teploty a hustoty vzduchu jsou vzájemně rovnoběžné. Viz též termodynamika atmosféry.
angl: thermodynamic solenoids; slov: termodynamické solenoidy; něm: thermodynamische Solenoide n/pl; rus: термодинамические соленоиды  1993-a2
sonda
v meteorologii často používaný zkrácený název pro radiosondu.
Termín pochází z fr. sonde, námořnického označení olovnice k měření hloubky vody; význam se později rozšířil na jakýkoli přístoj k distančnímu měření.
angl: radiosonde; slov: sonda; něm: Radiosonde f; rus: зонд  1993-a1
sonda klesavá
angl: dropsonde; slov: klesavá sonda; něm: Dropsonde f, Abwurfsonde f  1993-a1
sonda ozonová
elektrochemický analyzátor obsahu ozonu v nasávaném vzorku vzduchu, spojený převodníkem s radiosondou. Ozonová sonda se používá k balonovým měřením vert. rozložení koncentrace ozonu v zemské atmosféře do výšek cca 30 km. V ČR se používají ozonové sondy typu ECC (Electro Chemical Cell) založené na principu chem. reakce ozonu s vodním roztokem jodidu draselného. Elektrochemický proces (elektrolýza), který při reakci vzniká, vytváří el. proud úměrný koncentraci jódu, a tím i ozonu ve vrstvě, kterou ozonová sonda prolétává. Na základě informací z ozonové sondy, které jsou vysílačem radiosondy předávány na radiosondážní stanici, se konstruují vertikální profily koncentrace ozonu. Viz též sondáž ovzduší ozonometrická.
angl: ozonesonde, ozonometric sonde; slov: ozónová sonda; něm: Ozonsonde f; rus: озонный зонд, озонозонд  1993-a3
sonda pro měření radioaktivity
speciální sonda pro měření vertikálních profilů beta a gama záření pomocí Geiger-Müllerových trubic propojených převodníkem s radiosondou. Viz též měření radioaktivity atmosféry, profil beta a gama záření vertikální.
angl: radiosonde for radioactivity measurement; slov: sonda na meranie rádioaktivity  2014
sonda radiolokační
zařízení používané k měření výškového větru, jehož poloha je zjišťována radiolokační metodou, tj. měřením azimutu, polohového úhlu a šikmé dálky. Při pasivní radiolokaci je tímto zařízením koutový odražeč, při aktivní radiolokaci např. radiosonda. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.
angl: radar sonde; slov: rádiolokačná sonda; něm: Radarsonde f, Radiosonde f; rus: радарный зонд, радиолокационный зонд  1993-a1
sonda raketová
soubor přístrojů nebo radiosonda vynášená do stratosféry, mezosféry a ionosféry meteorologickou raketou. Je určena zpravidla pro komplexní meteorologickou radiosondáž vyšších vrstev atmosféry, spojenou se speciálními měřeními geofyz. prvků. Vyžaduje spolupráci specializovaného pozemního přijímacího a vyhodnocovacího zařízení. Viz též sondáž ovzduší raketová.
angl: rocket sonde; slov: raketová sonda; něm: Raketensonde f, Wetterrakete f; rus: ракетный зонд  1993-a1
sonda transoceánská
syn. transosonda – radiosonda sloužící k horizontální sondáži atmosféry nad rozsáhlými oblastmi zemského povrchu, hlavně nad oceány. Měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu, z její trajektorie se určuje směr a rychlost větru. Speciální transoceánské sondy měří navíc i koncentraci ozonu a bilanci záření. Podle účelu se transoceánské sondy dělí na sondy nesené otevřeným balonem a na sondy nesené uzavřeným balonem. Prvé se používají nejčastěji pro lety v hladinách od 300 do 200 hPa. Doba jejich letu zpravidla nepřesahuje 15 dní. Transoceánské sondy s uzavřeným balonem pracují až stovky dní, během nichž vykonají někdy i několik desítek obletů Země. Používají se hlavně při zkoumání všeobecné cirkulace atmosféry. Letové hladiny těchto sond se pohybují od 700 do 10 hPa a vzdálenost mezi sondami v horiz. směru bývá kolem 1 000 km. Informace z transoceánské sondy se přijímají pozemními aerologickými stanicemi do vzdálenosti 8 000 km od sondy. Pro přenos signálů se v současné době používají telekomunikační družice.
angl: transosonde; slov: transoceánska sonda; něm: Transozeansonde f; rus: трансозонд, трансокеанский зонд  1993-b3
sonda upoutaná
přístroj zavěšený pod upoutaným balonem a měřící jeden nebo několik meteorologických prvků. Změřené údaje jsou přijímány pozemním přijímacím a vyhodnocovacím zařízením. Upoutané sondy bývají využívány na stanicích měřících v mezní vrstvě atmosféry, zejména v souvislosti se zjišťováním podmínek pro šíření příměsí v atmosféře.
angl: wire sonde; slov: pripútaná sonda; něm: Fesselsonde f; rus: привязной зонд  1993-a3
sondáž atmosféry
aerologické měření umožňující sestavit zpravidla vertikální profil měřených meteorologických prvků, příp. jiných údajů. Podle druhu měřených charakteristik rozlišujeme komplexní meteorologickou radiosondáž, měření větru radiotechnickými prostředky, sondáž radioaktivity atmosféry, sondáž aktinometrickou, ozonometrickou apod.
Základní metodou sondáže atmosféry je radiosondážní měření pomocí radiosondy, nesené radiosondážním balonem. Sondáž atmosféry lze dále provádět pomocí met. přístrojů nesených i jiným dopravním prostředkem. V dřívější době byly údaje registrovány meteorografy, dnes jsou většinou bezprostředně po získání telemetricky přenášeny na zem. Podle druhu dopravního prostředku rozeznáváme sondáž drakovouletadlovouraketovou, popř. raketo-balonovou; k sondáži atmosféry lze využít také meteorologických dronů. Podle směru pohybu přístroje rozlišujeme vertikální a horizontální sondáž atmosféry.
Jiným způsobem sondáže atmosféry je sondáž pomocí distančních meteorologických měření. Do této kategorie spadá družicová sondáž atmosféry a sondáž pomocí signálů vysílaných ze zemského povrchu meteorologickým radarem nebo některým z profilerů. Podle druhu signálu rozlišujeme akustickou sondáž atmosféry, sondáž pomocí rádiových vln, pomocí světelných paprsků s použitím lidarů a hyperspektrální sondáž v dalších částech elektromag. spektra. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře, sonda upoutaná, pseudosondáž.
angl: sounding of atmosphere; slov: sondáž atmosféry; něm: Sondierung der Atmosphäre f; rus: зондирование атмосферы  1993-b3
sondáž atmosféry akustická
sondáž atmosféry využívající ke zjišťování nehomogenit v polích meteorologických prvků rozptylu akustických vln vysílaných sodarem ze zemského povrchu. Část energie, která se vrátí k přijímači, je využita k získání informace o existenci nehomogenity a vzdálenosti místa s touto nehomogenitou od vysílače. Akustická sondáž atmosféry umožňuje např. sledovat inverze teploty vzduchu při turbulentním proudění vzduchu. Viz též RASS.
angl: acoustic sounding; slov: akustická sondáž atmosféry; něm: akustische Sondierung f; rus: акустическое зондирование атмосферы  1993-b3
sondáž atmosféry draková
historický způsob sondáže atmosféry, kdy jako dopravní prostředek sloužil speciálně upravený meteorologický drak. První měření vertikálního profilu teploty vzduchu pomocí draků uskutečnil v r. 1748 A. Wilson. Později zdokonalené konstrukce draků umožnily vynášet speciálně upravené meteorografy do výšky 4 až 6 km. Koncem 19. století byla v Evropě zorganizovaná síť stanic, v níž se pravidelně prováděla draková sondáž atmosféry. Největších úspěchů dosáhla stanice Lindenberg v Německu, kde byla dosažena i rekordní výška drakového výstupu 9 740 m. Předností drakové sondáže oproti jiným tehdy používaným metodám výzkumu volné atmosféry bylo, že současně s měřením teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu umožňovala i měření rychlosti větru a že údaje byly po skončení měření okamžitě k dispozici.
angl: kite sounding; slov: draková sondáž; něm: Drachensondierung f; rus: змейковое зондирование  1993-b3
sondáž atmosféry družicová
metoda sondáže atmosféry multispektrálními (hyperspektrálními) sondážními družicovými radiometry, jejímž cílem je získání třírozměrných informací o polích meteorologických prvků v atmosféře (teploty a tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru), prostorovém rozdělení koncentrací některých plynných složek atmosféry (např. vodní páry, ozonu, oxidu uhličitého) aj. Výstupy jsou využívány jako jeden ze vstupních zdrojů dat pro modely numerické předpovědi počasí, pro operativní monitoring vertikální instability atmosféry (v rámci nowcastingu) apod.
angl: satellite sounding; slov: družicová sondáž atmosféry; něm: Satellitensondierung f; rus: зондирование с помощью спутника  2014
sondáž atmosféry horizontální
sondáž atmosféry v přibližně konstantní nadmořské výšce, prováděná pomocí transoceánských sond nebo v rámci letadlové sondáže atmosféry. Horizontální sondáže atmosféry se využívají zejména k výzkumu všeobecné cirkulace atmosféry a v minulosti např. přispěly k rozšíření znalostí o tryskovém proudění.
angl: horizontal sounding; slov: horizontálna sondáž ovzdušia; něm: horizontale Sondierung f; rus: горизонтальное зондирование  1993-b3
sondáž atmosféry letadlová
sondáž atmosféry prováděná letadlovou meteorologickou stanicí, a to ve formě meteorologického pozorování z letadel během letu nebo v rámci letadlového průzkumu počasí. Stoupá-li letadlo v prostoru letiště, třeba i s krátkými úseky vodorovného letu, jedná se o vertikální letadlovou sondáž atmosféry. Je-li prováděno měření při letu po trati, označuje se letadlová sondáž jako horizontální sondáž atmosféry.
angl: aircraft sounding; slov: lietadlová sondáž atmosféry; něm: Flugzeugsondierung f; rus: самолетное зондирование  1993-b3
sondáž atmosféry raketo-balonová
raketová sondáž atmosféry, při níž meteorologická raketa startuje z velkého balonu v blízkosti nejvyššího bodu jeho výstupu. Tento způsob se v minulosti používal ke zvětšení výšky dostupu rakety.
angl: rockoon sounding; slov: raketo-balónová sondáž ovzdušia; něm: Raketen-Ballonsondierung f; rus: ракетно-баллонное зондирование  1993-b2
sondáž atmosféry raketová
sondáž atmosféry, dosahující až do mezosféry a prováděná meteorologickou raketou nebo jí vynesenou raketovou sondou.   Meteorologické prvky se měří buď při letu rakety vzhůru, nebo na sestupné části letu, kdy je pád rakety nebo kontejneru s měřicím systémem brzděn padáčkem. Mohou být také zaznamenány i údaje o poloze měřicích přístrojů (nadm. výška, zeměp. šířka a zeměp. délka).
angl: rocket sounding; slov: raketová sondáž atmosféry; něm: Raketensondierung f; rus: ракетное зондирование  1993-b3
sondáž atmosféry upoutanou sondou
nevh. označení pro aerologické měření pomocí upoutané sondy.
angl: wire sonde sounding; slov: sondáž ovzdušia pripútanou sondou; něm: Fesselsondierung f; rus: зондирование с помощью привязного зонда  1993-b3
sondáž ovzduší ozonometrická
sondáž ovzduší, při níž se zjišťuje koncentrace ozonu. Provádí se většinou pomocí elektrochemických ozonových sond, které umožňují popsat vertikální profil koncentrace ozonu v atmosféře a jeho integrovanou hodnotu nad místem měření. Viz též měření ozonu.
angl: ozonometric sounding; slov: ozónometrická sondáž ovzdušia; něm: Ozonsondierung f; rus: озонометрическое зондирование  1993-a3
sondáž radioaktivity ovzduší
jeden ze způsobů měření radioaktivity atmosféry. K sondáži radioaktivity ovzduší se zpravidla využívá sond pro měření radioaktivity. Viz též profil beta a gama záření vertikální.
angl: radioactivity sounding; slov: sondáž rádioaktivity ovzdušia  2014
součinitel
syn. koeficient.
slov: súčiniteľ; něm: Koeffizient m  1993-a3
soumrak
přechodná doba mezi dnem a nocí nebo mezi nocí a dnem, kdy je Slunce za geometrickým obzorem. Zemský povrch je za soumraku osvětlován pouze slunečním světlem rozptýleným ve vyšších vrstvách zemské atmosféry, a to ještě po západu Slunce, tedy za večerního soumraku nebo již před východem Slunce, tj. za ranního soumraku neboli za svítání. Čím je Slunce níže pod obzorem a osvětluje menší část zemské atmosféry, tím je osvětlení zem. povrchu slabší. Podle toho rozlišujeme soumrak občanský, námořní (nautický) a astronomický. Při polohách Slunce pod 18° pod horizontem soumrak zaniká, rozptýlené sluneční světlo již není na obloze patrné a jedná se pak o astronomickou noc. Délka soumraku závisí na úhlu, který svírá zdánlivá sluneční dráha s obzorem, a proto se soumrak prodlužuje se zeměp. šířkou a na dané rovnoběžce také v obdobích blíže ke slunovratům. Intenzita světla se při soumraku nemění jen s polohou Slunce pod horizontem, nýbrž závisí i na výskytu oblačnosti, srážek, na vlhkosti vzduchu apod. Viz též barvy soumrakové, oblouk soumrakový, oblouk protisoumrakový, spektrum soumrakové.
angl: twilight; slov: súmrak; něm: Dämmerung f; rus: сумерки  1993-a3
soumrak astronomický
fáze soumraku, která večer následuje po námořním soumraku, resp. mu ráno předchází. Střed slunečního disku je mezi 12° a 18° pod obzorem. V této době je obloha ještě, resp. už zčásti osvětlována slabým rozptýleným slunečním světlem, čímž jsou rušena astronomická pozorování. Ve starší literatuře se lze někdy setkat s dnes již zast. pojetím astronomického soumraku jako synonyma k soumraku jako takovému.
angl: astronomical twilight; slov: astronomický súmrak; něm: astronomische Dämmerung f; rus: астрономические сумерки  1993-a3
soumrak námořní
syn. soumrak nautický –  fáze soumraku, která večer následuje po občanském soumraku, resp. mu ráno předchází. Při námořním soumraku je střed slunečního disku mezi 6° a 12° pod geometrickým obzorem. V této době lze zpravidla rozeznávat obrysy předmětů, zároveň je na obloze možno pozorovat jasná souhvězdí sloužící k orientaci. Na straně orientované ke Slunci bývá ještě viditelný mořský obzor, který se dříve používal k navigaci. Po námořním soumraku večer následuje, resp. mu ráno předchází astronomický soumrak.
angl: nautical twilight; slov: námorný súmrak; něm: nautische Dämmerung f; rus: морские сумерки  1993-a3
soumrak nautický
angl: nautical twilight; slov: nautický súmrak; něm: nautische Dämmerung f  1993-a1
soumrak občanský
fáze soumraku, nastávající po západu nebo před východem Slunce, kdy střed slunečního disku není více než 6° pod geometrickým obzorem. V této době je obvykle možno venku za jasného počasí konat běžné práce, resp. číst běžný tisk bez umělého osvětlení. V Česku trvá občanský soumrak v době kolem rovnodennosti asi 30 minut, v době kolem slunovratů asi 50 minut.
angl: civil twilight; slov: občiansky súmrak; něm: bürgerliche Dämmerung f; rus: гражданские сумерки  1993-a3
sounder
angl: sounder  2023
souřadnice meteorologické stanice
zeměp. šířka, zeměp. délka, nadmořská výška stanice (ELEV) a nadmořská výška tlakoměru, v případě leteckých meteorologických stanic také nadm. výška letiště. Zeměp. šířka, zeměp. délka a nadm. výška stanice se vztahují k bodu pozemku stanice, kde je umístěn srážkoměr; nemá-li stanice srážkoměr, k bodu pozemku stanice, kde je umístěn staniční teploměr. Souřadnice met. stanic jsou uvedeny v publikaci Světové meteorologické organizace WMO No. 9 – Volume A – Observing stations. Viz též metadata meteorologické stanice, indikativ stanice, poloha meteorologické stanice.
angl: coordinates of meteorological station; slov: súradnice meteorologickej stanice; něm: Koordinaten der meteorologischen Station f/pl; rus: координаты метеорологической станции  1993-a3
soustava SI
mezinárodně dohodnutá soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Některé ze sedmi základních jednotek (metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol) se v meteorologii běžně používají. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. S vlastním názvem se v meteorologii používá odvozená jednotka pro tlak vzduchu (pascal) a teplotu (stupeň Celsia), bez vlastního názvu např. m.s–1 pro rychlost, kg.m–3 pro hustotu apod. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. Stále se používají tzv. vedlejší jednotky, které byly dříve pro svou všeobecnou rozšířenost a užitečnost řazeny do soustavy SI, přestože nebyly odvozeny ze základních jednotek. Soustava SI akceptuje používat souběžně s jednotkami SI tyto vedlejší jednotky: minuta, hodina, den, úhlový stupeň, úhlová minuta, (úhlová) vteřina, hektar, litr a tuna.
angl: international system of units, System International; slov: sústava SI; něm: internationales Einheitensystem n, SI n; rus: международные единицы измерения СИ  2014
soustava souřadnicová absolutní
v meteorologii souřadnicová soustava buď pevná vzhledem ke světovému prostoru, nebo pohybující se vůči němu rovnoměrným přímočarým pohybem. Met. měření se obvykle vztahují k určitému místu, které rotuje vůči světovému prostoru spolu ze Zemí, a proto absolutní souřadnicová soustava není pro met. účely příliš vhodná. Viz též soustava souřadnicová relativní.
angl: absolute system of coordinates; slov: absolútna súradnicová sústava; něm: absolutes Koordinatensystem n; rus: абсолютная система координат  1993-a2
soustava souřadnicová hybridní
relativní souřadnicová soustava, jejíž vert. souřadnice přechází v závislosti na výšce z jednoho systému do jiného. Kombinují se tím výhody, které má jeden systém ve spodních vrstvách a druhý systém naopak v horních vrstvách atmosféry. Hybridní souřadnicové soustavy se používají v numerické předpovědi počasí. Příkladem je hybridní σ–p systém, v němž plochy konstantní vert. souřadnice v blízkosti zemského povrchu kopírují terén (sigma-systém), ale v horních vrstvách atmosféry se ztotožňují s izobarickými plochami (p-systém).
angl: hybrid system of coordinates; slov: hybridná súradnicová sústava; něm: Hybrid-Koordinaten f/pl, hybrides Koordinatensystem n  2014
soustava souřadnicová p
syn. p-systém.
angl: p coordinate system; slov: súradnicová sústava p; něm: p-Koordinaten f/pl, p-Koordinatensystem n; rus: барическая система координат  1993-a1
soustava souřadnicová přirozená
z-systém, v němž je osa x orientována ve směru horizontální složky proudění vzduchu a osa y doleva od ní. Místo označení souřadnicových os x, y, z se v tomto případě někdy používají symboly s, n, k. Tato soustava se podobně jako standardní souřadnicová soustava používá v dynamické meteorologii, ve fyzice mezní vrstvy atmosféry atd.
angl: natural coordinate system (local coordinate system); slov: prirodzená súradnicová sústava; něm: natürliches Koordinatensystem n, natürliche Koordinaten f/pl; rus: натуральная система координат  1993-a3
soustava souřadnicová relativní
v meteorologii soustava souřadnic pevně spojená s rotující Zemí. Nejčastěji se používají z-systém a p-systém, dále sigma-systém a theta-systém, případně hybridní souřadnicové soustavy a soustavy jiné než pravoúhlé. Viz též soustava souřadnicová absolutní.
angl: relative coordinate system; slov: relatívna súradnicová sústava; něm: relatives Koordinatensystem n, Relativkoordinaten f/pl; rus: относительная система координат  1993-a3
soustava souřadnicová se zobecněnou vertikální souřadnicí
relativní souřadnicová soustava, v níž je oproti standardní souřadnicové soustavě geometrická výška nad ideálním zemským povrchem nahrazena jinou veličinou. V meteorologii nejčastěji používáme takové souřadnicové soustavy označované jako p-systém, sigma-systém a theta-systém. Složku proudění vzduchu kolmou na vertikální složku v těchto soustavách označujeme jako kvazihorizontální.
  2023
soustava souřadnicová standardní
z-systém, v němž osy x a y leží v rovině tečné k ideálnímu zemskému povrchu a směřují na východ, resp. na sever. Viz též soustava souřadnicová přirozená.
angl: standard coordinate system; slov: štandardná súradnicová sústava; něm: Standardkoordinatensystem n  1993-a3
soustava souřadnicová Θ
angl: Θ coordinate system; slov: súradnicová sústava Θ; něm: theta-Koordinaten f/pl, isentrope Koordinaten f/pl; rus: система кoординат тета (Ѳ)  1993-a1
soustava souřadnicová σ
angl: σ coordinate system; slov: súradnicová sústava σ; něm: sigma-Koordinaten f/pl  1993-a1
spad prachu
syn. spad prašný – hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší než jako kritérium znečištění ovzduší.
angl: dust fall; slov: spád prachu; něm: Staubausfall m, Staubniederschlag m; rus: выпадение пыли  1993-a2
spad prašný
syn. spad prachu.
slov: prašný spad  1993-a1
spad radioaktivní
radioaktivita pevných částic usazených na jednotce vodorovné plochy za jednotku času. Viz též radioaktivita atmosféry, měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.
angl: radioactive fallout; slov: rádioaktívny spad; něm: radioaktiver Fallout m; rus: радиоактивное выпадение  1993-a3
SPECI
Jde o zkratku angl. slova special „mimořádný“.
angl: SPECI; slov: SPECI; něm: SPECI m  2014
spektrofotometr Brewerův
přístroj, který slouží k měření celkového množství ozonu, oxidu siřičitého a NOx v atmosféře v Dobsonových jednotkách (D.U.) a k měření spektrální intenzity toku ultrafialového slunečního záření ve W.m–2.nm–1. Spektrofotometr Brewerův technologicky navazuje na spektrofotometr Dobsonův. K rozkladu spektra je ale použita mřížka a intenzita toku ultrafialového záření v oblasti 290–325 nm je proměřována s krokem vlnové délky 0,5 nm. Integrací těchto hodnot je možno určit i celkovou energii UV–B záření přenášenou ve zvoleném vlnovém pásmu, nebo na vybraných absorpčních čarách. Přístroj je plně automatický, přizpůsobený pro trvalý venkovní provoz i v extrémních povětrnostních podmínkách. Režim jeho činnosti je řízen počítačem, který rovněž zaznamenává, vyhodnocuje a telekomunikačně přenáší naměřená data. Brewerův spektrofotometr postupně nahrazuje v celosvětové síti spektrofotometr Dobsonův. Přístroj vyvinula kanadská firma SCI–TEC a v současnosti je vyráběn v několika verzích holandskou firmou Kipp-Zonen.
angl: Brewer spectrophotometer; slov: Brewerov spektrofotometer; něm: Brewer-Spektrometer n  2014
spektrofotometr Dobsonův
přístroj, který slouží k určení celkového množství ozonu ve vert. sloupci atmosféry se spodní základnou na zemském povrchu a s horní základnou na vnější hranici atmosféry. Dobsonův spektrofotometr umožňuje měřit absorpci slunečního záření v oblasti absorpčních čar O3 v ultrafialové části slunečního spektra. Z těchto měření se pak vypočítává celkový obsah ozonu v atmosféře. Tyto údaje slouží současně jako referenční data pro kontrolu správnosti výsledků ozonometrické sondáže, prováděné pomocí ozonových sond. Světová síť pro měření celkového ozonu pomocí Dobsonova spektrofotometru vznikla z iniciativy Světové meteorologické organizace, která ji metodicky řídí. 
angl: Dobson spectrophotometer; slov: Dobsonov spektrofotometer; něm: Dobson-Spektrophotometer n; rus: спектрофотометр Добсона  1993-a3
spektroradiometr
přístroj k měření spektrální intenzity toku dopadajícího záření v různých vlnových oblastech elektromagnetického záření. Spektroradiometry se používají většinou při pozemních i družicových měřeních obsahu a rozložení jednotlivých složek a parametrů zemské atmosféry.
Termín se skládá z lat. spectrum „obraz“, z komponentu radio- ve smyslu „radiace“ a řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: Spectrometer; slov: spektrorádiometer; něm: Spektroradiometer n; rus: спектрометр  2014
spektrum absorpční
v meteorologii část spektra elektromagnetického záření zahrnující absorpční čáry a absorpční pásy jedné, příp. více plynných složek atmosféry. Bývá prezentováno oddělené pro jednotlivé atmosférické plyny nebo souhrnně pro atmosféru jako celek.
angl: absorption spectrum  2022
spektrum Brockenské
viz glórie.
angl: Brocken spectrum; slov: Brockenské spektrum; něm: Brocken-Gespenst n; rus: Брокенская радуга  1993-a3
spektrum částic atmosférického aerosolu
vyjádření závislosti počtu aerosolových částic určité velikosti obsažených v jednotkovém objemu vzduchu na jejich poloměru r (popř. průměru). Popisuje se funkcí f(r), pro niž platí, že výraz f(r) dr je roven počtu částic v jednotce objemu, jejichž poloměr leží v intervalu hodnot <r, r + dr), nebo funkcí F(r) = f(r) / N, kde N značí počet všech částic v jednotce objemu. Výraz F(r) dr se rovná poměru počtu částic o poloměru z intervalu <r,r + dr) k počtu všech částic v objemové jednotce. Jako konkrétní příklady zmíněných funkcí lze uvést tzv. Jungeho rozdělení vhodné pro většinu aerosolů kontinentálního původu v oboru částic větších než 10–7 m:
f(r)=C r(β+1),
kde C je vhodně zvolená konstanta a hodnota β se většinou volí blízká třem, popř. logaritmicko-normální rozdělení nebo funkci:
f(r)=a rαexp(brβ ),
pro niž a, α, b, ß* jsou konstanty charakterizující daný typ atmosférického aerosolu.
Pro naposled uvedenou funkci používají někteří autoři název zobecněná gama-funkce a tato funkce spolu s logaritmicko-normálním rozdělením představuje příklady asymetrického jednomodálního rozdělení. Reálné spektrum velikostí částic atmosférického aerosolu obvykle představuje superpozici tří takovýchto rozdělení, v níž se pak přirozeně uplatňují tři módy, tzv. nukleační mód, akumulační mód a hrubý mód. Obalová křivka právě zmíněného celkového třímodálního rozdělení často dobře odpovídá zde již rovněž zmíněnému Jungeho rozdělení v oblasti jeho platnosti.
Analogicky k právě uvedenému lze vytvářet spektra ve vztahu k úhrnným objemům nebo hmotnostem aerosolových částic, obsažených v jednotce objemu, v závislosti na jejich poloměru. Mluvíme pak o objemových nebo hmotnostních (hmotových) spektrech. Podoba těchto spekter odpovídá skutečnosti, že s rostoucí velikostí aerosolových částic sice klesají jejich počty, ale výrazně roste jim odpovídající úhrnný objem nebo hmotnost. Viz též nukleace.
angl: spectrum of atmospheric aerosol particles; slov: spektrum častíc atmosférického aerosólu; něm: Teilchenspektrum des atmosphärischen Aerosols n, Größenverteilung des atmosphärischen Aerosols n; rus: спектр частиц атмосферного аэрозоля  1993-a3
spektrum Chrgianovo–Mazinovo
angl: Khrgian–Mazin spectrum; něm: Chrgian-Mazin-Spektrum n; rus: спектр Хргиана-Мазина  2019
spektrum Marshallovo a Palmerovo
slov: Marshall-Palmerovo spektrum; něm: Marshall-Palmer-Spektrum n  2014
spektrum soumrakové
spektrum světla oblohy v době soumraku.
angl: twilight spectrum; slov: súmrakové spektrum; něm: Dämmerungsspektrum n; rus: спектр сумерек  1993-a1
spektrum turbulentních vírů
syn. spektrum vírové – rozdělení velikostí turbulentních vírů vytvářejících se v proudící tekutině, z met. hlediska především ve vzduchu, jestliže Reynoldsovo číslo dosáhne jisté kritické hodnoty. Spektrum turbulentních vírů je určováno transformací kinetické energie základního uspořádaného proudění v kinetickou energii neuspořádaných vířivých turbulentních pohybů. Kinetická energie základního proudění se přímo transformuje v kinetickou energii největších turbulentních vírů, ta se dále transformuje v kinetickou energii stále jemnějších vířivých pohybů, až nakonec nejmenší turbulentní víry zanikají působením molekulární vazkosti a jim příslušející kinetická energie se přeměňuje na teplo. Viz též turbulence.
angl: eddy spectrum, spectrum of turbulent eddies, turbulence spectrum, turbulent spectrum; slov: spektrum turbulentných vírov; něm: Wirbelspektrum n; rus: спектр турбулентных вихрей  1993-a1
spektrum velikosti dešťových kapek
angl: rain drop size spectrum; slov: spektrum veľkosti dažďových kvapiek; něm: Regentropfenspektum n; rus: спектр размера капель  2014
spektrum velikosti oblačných kapek
angl: spectrum of cloud droplets; slov: spektrum veľkosti oblačných kvapôčok; něm: Wolkentropfenspektrum n; rus: спектр облачных капель  1993-a3
spektrum vírové
slov: vírové spektrum; něm: Wirbelspektrum n  1993-a1
spikule
Termín pochází z lat. spiculum „malý ostrý hrot, bodec“, které je odvozeno od slova spicum či spica „špička, hrot, klásek“.
slov: spikula  2020
spirála Ekmanova
angl: Ekman spiral; slov: Ekmanova špirála; něm: Ekmanspirale f; rus: спираль Экмана  1993-a1
spirála Taylorova
geometrické vyjádření změn vektoru větru s výškou v mezní vrstvě atmosféry, teor. vypočtené za zjednodušujícího předpokladu, že se koeficient turbulentní difuze a hustota vzduchu s výškou nemění, proudění vzduchu je horizontální a nezrychlované, geostrofický vítr nezávisí na výšce a rychlost proudění v mezní vrstvě se s výškou asymptoticky blíží rychlosti geostrofického větru. Obalovou křivku koncových bodů vektorů znázorňujících vítr v různých hladinách mezní vrstvy a vynesených z jednoho zvoleného bodu pak nazýváme Taylorovou spirálou. Zvláštní případ Taylorovy spirály, kdy úhel sevřený směry přízemního a geostrofického větru se rovná 45°, se obvykle nazývá spirálou Ekmanovou. Někteří autoři však používají pojmy spirála Taylorova a spirála Ekmanova jako synonyma.
Teorii této spirály vypracoval V. W. Ekman (1902) pro pohyb vody ve svrchních vrstvách oceánu, vyvolaný účinkem větru. Na poměry v atmosféře ji aplikoval F. Äkerblom (1908) na základě měření větru na Eiffelově věži v Paříži. Zobecněný výklad na podkladě teorie atmosférické turbulence podal G. I. Taylor (1915). Viz též vítr přízemní, stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.
angl: Taylor spiral; slov: Taylorova špirála; něm: Taylor-Spirale f; rus: спираль Тейлора  1993-a1
spissatus
(spi) [spisátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje závojovitý oblak, který je opticky tak hustý, že se proti Slunci zdá šedavý. Označení spissatus se používá u druhu cirrus.
Termín byl přejat z lat. spissatus „zhuštěný“, příčestí minulého slovesa spissare „zhustit“.
angl: spissatus; slov: spissatus; něm: spissatus; rus: плотные облака  1993-a2
split fronta
studená fronta vykazující dvojitou strukturu oblačnosti. V přední části je oblačnost vertikálně mohutná, zatímco v zadní části převažuje oblačnost o menším vertikálním rozsahu. Split fronta vzniká, když osa jet streamu protíná frontu téměř v pravém úhlu a s ní spojený sestupující suchý stratosférický a troposférický vzduch vede k rozpouštění oblaků vyšších pater v zadní části fronty. U této studené fronty se tedy hlavní srážková činnost odehrává v přední části fronty. V místě, kde se téměř skokově mění výška horní hranice oblaků, lze hovořit o výškové studené frontě. Pouze v případě, kdy dochází k advekci pozitivní vorticity v oblasti levé části delty tryskového proudění, může vzniknout kupovitá oblačnost s intenzivními srážkami i v zadní části fronty. Málo používaným českým ekvivalentem termínu split fronta je rozštěpená studená fronta.
angl: split front, split cold front; slov: split front  2015
spouštěč modrý
angl: blue starter; slov: modrý spúšťač  2016
sprška
1. lid. označení pro dešťovou přeháňku. Viz též přeprška.
2. ve smyslu spršky sekundárního kosmického záření viz záření kosmické.
angl: showers of (secondary) cosmic radiation (2.); slov: spŕška; něm: Regenschauer m  1993-a3
squall line
[skvól lajn] – druh mezosynoptického konvektivního systému tvořeného víceméně lineárně uspořádanými dílčími konvektivními bouřemi s přidruženou vrstevnatou částí. Nové konvektivní buňky vznikají na dobře vyvinuté gust frontě systému. Squall line se často vyskytuje v teplém sektoru cyklony před studenou frontou, výjimečně i za ní, dále pak typicky na vlhkostních rozhraních. Pokud se squall line vyskytuje před studenou frontou, mohou být doprovodné projevy počasí daleko výraznější než při samotném přechodu fronty. Viz též bow echo, derecho, čára instability.
Termín je přejat z angličtiny. Skládá se z angl. squall „húlava“ a line „čára“, přičemž první slovo má v námořnickém slangu širší význam „krátká prudká bouře“. Pokus o český ekvivalent „čára húlav“ byl proto zavádějící a nepoužívá se.
angl: squall line; slov: squall line; něm: squall line f, Böenliinie f; rus: линия шквалов  2014
srážka ideální
prům. množství srážek připadající na jeden den kalendářního měsíce. Je klimatologickou charakteristikou, která vylučuje vliv nestejné délky jednotlivých měsíců při studiu roč. chodu srážek. Pomocí ideální srážky lze např. zjistit, zda roč. minimum srážek připadající na únor souvisí s poměry klimatickými, nebo zda je důsledkem menšího počtu dní v tomto měsíci. Termín navrhl B. Hrudička.
slov: ideálne zrážky  1993-a1
srážka maximální pravděpodobná
(PMP, z angl. Probable Maximum Precipitation) – podle Světové meteorologické organizace (WMO) je pravděpodobná maximální srážka definována jako maximální fyzikálně možný srážkový úhrn pro oblast dané velikosti a dané geografické polohy, pro danou dobu během roku a pro dané trvání srážkové události. Odhad PMP nebere v úvahu možné klimatické změny. Z této definice vyplývá, že hodnota PMP je odhadem, který lze verifikovat jenom v negativním smyslu, tzn. že odhad PMP, který by byl při konkrétní srážce překonán, je nutné revidovat. Hodnota PMP se může měnit i s velikostí a umístěním zájmového povodí, stejně jako s meteorologickými podmínkami, za nichž zde k extrémním srážkám dochází. Základní postupem při stanovení hodnoty PMP je tzv. metoda transpozice a maximalizace extrémních srážkových událostí do zájmového území, pokud to meteorologické podmínky v dané oblasti dovolují. Při posuzování vodních děl jsou v některých zemích využívány odhady tzv. pravděpodobné maximální povodně, které odhad PMP využívají.
angl: probable maximum precipitation (PMP); slov: pravdepodobné maximálne zrážky; něm: wahrscheinlich maximaler Niederschlag m; rus: вероятный максимум осадков  2014
srážkoměr
přístroj pro měření srážek, především jejich úhrnu, případně i okamžité intenzity. Podle způsobu obsluhy rozeznáváme srážkoměry manuální a automatické, případně ombrografy. V ČHMÚ se užívají převážně srážkoměry se záchytnou plochou 500 cm2 instalované tak, aby byla výška záchytné plochy 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. Ve vyšších a horských polohách mohou být srážkoměry pro zimní období vybaveny výškově stavitelným stojanem, popřípadě trvale umístěny na přístrojové rampě. Srážkoměr určený pouze k měření úhrnu srážek za delší období se označuje jako totalizátor. Viz též ochrana srážkoměruhyetometr.
angl: raingauge, precipitation gauge; slov: zrážkomer; něm: Niederschlagsmesser m; rus: осадкомер  1993-a3
srážkoměr automatický
srážkoměr měřící průběžně srážky bez přímé součinnosti s lidskou obsluhou. Kromě úhrnu srážek umožňuje měřit i okamžitou intenzitu srážek. Podle principu měření se automatické srážkoměry dělí na člunkové a váhové. Viz též ombrograf.
angl: automatic raingauge, recording raingauge; slov: automatický zrážkomer; rus: автоматический дождемер  2019
srážkoměr člunkový
syn. srážkoměr překlápěcí – automatický srážkoměr, jehož měření je založeno na zaznamenávání el. impulzů vyvolaných překlápěním dvoudílného člunku. Po naplnění jednoho dílu srážkovou vodou způsobí její hmotnost překlopení člunku. Z příslušné poloviny člunku voda vyteče, zatímco vodou se začíná plnit jeho druhá polovina. Z počtu impulzů je možné určit úhrn srážek, v případě silnějších srážek i jejich okamžitou intenzitu. Objem jednoho dílu člunku je přitom zpravidla navržen tak, aby jedno překlopení odpovídalo úhrnu srážek 0,1 mm. Pro měření srážek v zimním období musí být srážkoměr vyhříván.
angl: tipping bucket raingauge; slov: člnkový zrážkomer; něm: Niederschlagswippe f; rus: плювиограф с опрокидывающимся сосудом  2014
srážkoměr manuální
srážkoměr tvořený dvěma záchytnými nádobami, nálevkou se stejnou záchytnou plochou, konvicí a odměrkou. Při měření se vystavuje vždy jedna nádoba na podstavec tak, aby její záchytná plocha byla ve výšce 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. V letním období se na nádobu nasazuje nálevka omezující výpar zachycené srážkové vody. Kapalné srážky se měří po přelití ze záchytné nádoby do odměrky, která je rozdělená na dílky odpovídající milimetrům srážek. Tuhé srážky se před měřením objemu nechají roztát v mírně teplém prostředí. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z manuálních srážkoměrů používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým srážkoměrem.
angl: manual precipitation gauge; slov: manuálny zrážkomer  2014
srážkoměr překlápěcí
angl: tipping bucket raingauge, Niederschlagswippe f; slov: člnkový zrážkomer, preklápací zrážkomer; rus: плювиограф с опрокидывающимся сосудом  2019
srážkoměr váhový
automatický srážkoměr, jehož měření je založeno na vážení nádoby, která zachycuje padající srážky, tenzometrickou váhou připojenou na řídicí elektroniku. Odstraňuje nedostatky jednoduššího člunkového srážkoměru, protože zachytí a ihned vyhodnotí i tuhé srážky a jeho přesnost není závislá na intenzitě srážek. Pro zachycení tuhých srážek je ve vážené nádobě ekologická nemrznoucí kapalina. Samovolný výpar z hladiny vážené nádoby je potlačen použitím vrstvy silikonového oleje na povrchu vážené kapaliny. Pro zamezení falešných srážek bývá vybaven detektorem srážek. Zast. označení váhového srážkoměru je chionograf, případně srážkový intenzograf.
angl: weighing raingauge; slov: automatický váhový zrážkomer; něm: Niederschlagswaage f  2014
srážky
v české met. terminologii souhrnné označení pro hydrometeory buď tvořené padajícími srážkovými částicemi, nebo utvářející se na zemském povrchu či různých objektech. Z tohoto hlediska rozeznáváme srážky padající a usazené; v oboru chemie atmosféry tyto dvě skupiny označujeme jako srážky vertikální a horizontální. Existuje i několik dalších způsobů klasifikace srážek. Výčet různých druhů srážek v Mezinárodním atlasu oblaků a v návodech pro meteorologické pozorovatele ovšem není totožný, neboť angl. termín precipitation zahrnuje pouze padající srážky.
Srážky jsou důležitou příjmovou složkou hydrologické bilance. Měřením srážek zjišťujeme jejich úhrn, popř. intenzitu. Průměrný roční úhrn srážek je jedním z hlavních faktorů určujících humiditu klimatu, průměrné měsíční úhrny srážek slouží k popisu srážkového režimu dané oblasti. Pole srážek může být ovlivňováno orografií, která způsobuje orografické zesílení srážek i úbytek srážek ve srážkovém stínu, případně nad inverzí srážek. Viz též mikrofyzika oblaků a srážek, izohyeta, extrémy srážek.
Termín je odvozen od slovesa srazit, a to původně ve smyslu shora dolů (srov. praecipitatio).
angl: precipitation; slov: atmosférické zrážky; něm: Niederschlag m; rus: атмосферные осадки  1993-b3
srážky bouřkové
označení pro konvektivní srážky, které vypadávají z oblaků druhu cumulonimbus při bouřce. Typickými bouřkovými srážkami jsou intenzivní deště, někdy doprovázené krupkami nebo kroupami. Vyskytují se především v letním období a způsobují škody zejména v zemědělství. Viz též krupobití, intenzita srážek, přeháňky, déšť přívalový.
angl: thundery precipitation; slov: búrkové zrážky; něm: gewittriger Niederschlag m; rus: грозовые осадки  1993-a2
srážky cyklonální
srážky vypadávající v oblasti cyklony. Jsou to jednak frontální srážky, a ze srážek nefrontálních především srážky vypadávající v teplém sektoru cyklon a v oblastech významného střihu větru s cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Cyklonální srážky mohou být jak trvalé, tak v podobě přeháněk.
angl: cyclonic precipitation; slov: cyklonálne zrážky; něm: zyklonaler Niederschlag m  1993-a2
srážky efektivní
1. v zemědělské meteorologii část padajících srážek, která povrchově neodteče, vsakuje se do půdy a může být využita rostlinstvem;
2. v hydrologii srážky vytvářející přímý odtok.
angl: effective precipitation; slov: efektívne zrážky; něm: effektiver Niederschlag m, abflusswirksamer Niederschlag m  1993-a3
srážky frontální
srážky vypadávající v oblasti atmosférické fronty. Jejich intenzita závisí na vlhkosti vzduchu a na vert. pohybech vzduchu podél nebo v blízkosti frontální plochy. Na teplé frontě a studené frontě prvního druhu, především v chladném pololetí, mají zpravidla trvalý charakter. Na studené frontě druhého druhu, především v teplém pololetí, se vyskytují frontální srážky v podobě konv. přeháněk a lijáků.
angl: frontal precipitation; slov: frontálne zrážky; něm: frontaler Niederschlag m; rus: фронтальные осадки  1993-a3
srážky hnané větrem
část padajících srážek, která má vlivem větru také horiz. složku pohybu. Pro jejich měření by bylo nutné použít speciální srážkoměry s vert. záchytnou plochou. Srážky hnané větrem se na stanicích v ČR neměří, jejich měření není požadováno doporučeními Světové meteorologické organizace.
slov: zrážky hnané vetrom; něm: Schlagregen m; rus: косой дождь  1993-a3
srážky horizontální
označení pro usazené srážky, které se běžně používá v chemii atmosféry; v meteorologii je považováno za nevhodné. Viz též srážky skryté.
angl: precipitation deposit; slov: horizontálne zrážky; rus: горизонтальные осадки  1993-a3
srážky kapalné
hydrometeor tvořený vodními kapkami dopadajícími z oblaků na zemský povrch nebo usazenými na předmětech na zemském povrchu, popř. v atmosféře, např. na plochách letadla, na povrchu balonu apod. Mezi padající kapalné srážky patří déšť a mrholení, mrznoucí déšť a mrznoucí mrholení, k usazeným kapalným srážkám počítáme rosu. Viz též srážky tuhé, srážky smíšené.
angl: liquid precipitation; slov: kvapalné zrážky; něm: flüssiger Niederschlag m; rus: жидкие осадки  1993-a3
srážky konvektivní
syn. srážky konvekční – srážky vypadávající ze srážkových konvektivních oblaků druhu cumulonimbus a druhu cumulus s tvarem congestus. Ve stř. zeměp. šířkách jsou v létě tvořeny deštěm, někdy s kroupami, v přechodných roč. dobách a v zimě zpravidla mokrým sněhem nebo sněhovými krupkami. Mohou mít formu přeháněk s omezeným plošným rozsahem, krátkou dobou trvání a rozdílnou intenzitou (především srážky z oblaků cumulus congestus). Mohou však dosáhnout i formy přívalového deště a být doprovázeny bouřkou (u srážek z oblaků cumulonimbus). V nízkých zeměp. šířkách, kde se mohou srážkové částice vyvinout i v teplých oblacích, mohou silné přívalové srážky vypadávat i z oblaků cumulus congestus. Viz též intenzita srážek, teorie vzniku srážek koalescencí.
angl: convective precipitation; slov: konvekčné zrážky; něm: konvektiver Niederschlag m; rus: конвективные осадки  1993-b3
srážky místní
srážky vypadávající na poměrně malou plochu, zpravidla s velmi rozdílnou intenzitou i dobou trvání. Místní srážky vypadávají z izolovaných oblaků druhu cumulonimbus a stratocumulus, zřídka i cumulus (zvláště v tropech), v zimním období i z oblaků druhu stratus. Může jít o srážky podmíněné orograficky, např. na pobřežích, návětrných svazích apod. Místní srážky mohou mít formu přeháněk, bouřkových srážek, krupobití, ale i pouze mrholení a v zimním období vypadávání sněhových krupek nebo sněhových zrn. Viz též srážky nefrontální.
angl: local precipitation; slov: miestne zrážky; něm: lokaler Niederschlag m; rus: местные осадки  1993-a2
srážky monzunové
srážky přinášené do oblastí s monzunovým klimatem převážně prostřednictvím letního monzunu, v případě např. ostrovních lokalit i zimním monzunem, který se nad mořem obohatil vodní párou. Bývají velmi vydatné, zvláště v případě orografického zesílení srážek. V zasažených oblastech představují hlavní období dešťů, přičemž směrem do nitra pevnin nastávají obecně později a jejich vydatnost klesá. Viz též pól dešťů, extrémy srážek.
angl: monsoon precipitation; slov: monzúnové zrážky; něm: Monsunniederschlag m; rus: муссонные осадки  1993-a3
srážky nefrontální
srážky, které bezprostředně nesouvisí s vert. pohyby vzduchu na atmosférických frontách. Patří k nim zvláště srážky místní, srážky v instabilně zvrstveném studeném vzduchu mimo oblast fronty, srážky v teplém sektoru cyklon, srážky z nízké inverzní oblačnosti, srážky v oblastech s významným vertikálním střihem větru, někdy i srážky orografické. Viz též srážky frontální.
angl: non-frontal precipitation; slov: nefrontálne zrážky; něm: nichtfrontaler Niederschlag m; rus: нефронтальные осадки  1993-a2
srážky neměřitelné
srážky, při kterých je množství srážek za daný časový interval menší než 0,1 mm. Viz měření srážek.
angl: trace; slov: nemerateľné zrážky; něm: kein messbarer Niederschlag m; rus: неизмеримое количество осадков  1993-a3
srážky normální
slov: normálne zrážky  1993-a1
srážky občasné
padající srážky, které během poslední hodiny před termínem pozorování byly přerušovány, neměly však charakter přeháněk.
angl: intermittent precipitation; slov: občasné zrážky; něm: zeitweiliger Niederschlag m; rus: временами дождь  1993-a3
srážky okultní
nevh. označení pro skryté srážky.
slov: okultné zrážky; rus: скрытыe осадки  2020
srážky orografické
srážky vytvořené nebo zesílené v důsledku procesů orografického zesílení srážek. Orografické srážky mají často charakter trvalých srážek, ovlivněných výstupnými pohyby vzduchu při přetékání horské překážky a případně ještě zesílených nálevkovým efektem. Takové srážky se vyskytují nejen na horách, nýbrž i v jejich návětří. K orografickým srážkám dále řadíme konvektivní srážky podmíněné orografií, které mohou vznikat nebo se šířit i v závětří hor. Prostorové rozdělení orografických srážek tak podmiňuje klimatické poměry hor i přilehlých oblastí. Viz též oblak orografický.
angl: orographic precipitation; slov: orografické zrážky; něm: orographischer Niederschlag m; rus: орографические осадки  1993-a3
srážky ovzdušné
syn. srážky. V současné meteorologii se vyskytuje zřídka.
angl: precipitation; slov: ovzdušné zrážky  1993-a2
srážky padající
srážky, jejichž srážkové částice vznikají růstem oblačných částic ve srážkových oblacích a vypadávají základnou oblaku směrem k zemskému povrchu. Procesy růstu srážkových částic vysvětlují teorie vzniku srážek ledovým procesem a teorie vzniku srážek koalescencí. Podle příčinných mechanizmů, které ovlivňují i prostorové rozdělení a časový průběh padajících srážek, rozlišujeme srážky konvektivní a srážky stratiformní neboli trvalé, případně i orografické.
Mezi padající srážky, které dosahují zemského povrchu, patří následující hydrometeory: déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, kroupy a ledové jehličky. Oblaky, z nichž srážky vypadávají, jsou v rámci morfologické klasifikace oblaků označeny zvláštností praecipitatio, případně virga, pokud srážkové pruhy nedosahují zemského povrchu. Viz též srážky usazené, srážky vertikální.
angl: precipitation; slov: padajúce zrážky; něm: fallender Niederschlag m; rus: падающие осадки  1993-a3
srážky předfrontální
srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty před frontální čarou. Předfrontální srážky mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich trvání na určitém místě závisí především na rychlosti postupu fronty, na její výraznosti, roč. a denní době. Nejdelší trvání obvykle mívají srážky před teplými frontami, někdy i více než 24 h, nejkratší před studenými frontami, někdy jen několik min. Viz též srážky frontální, srážky zafrontální.
angl: pre-frontal precipitation; slov: predfrontálne zrážky; něm: präfrontaler Niederschlag m; rus: предфронтальные осадки  1993-a2
srážky přeháňkové
angl: showery precipitation; slov: prehánkové zrážky; něm: Schauerniederschlag m, schauerartiger Niederschlag m; rus: ливневые осадки  1993-a1
srážky při bezoblačné obloze
drobná ledová zrnka, jehličky, krystalky nebo vodní kapičky padající při jasné obloze. Tento jev je pozorován zřídka.
angl: precipitation from a clear sky; slov: zrážky pri bezoblačnej oblohe; něm: Niederschlag bei wolkenfreiem Himmel m; rus: осадки при безоблачном небе  1993-a3
srážky relativní
charakteristika poměrného rozložení srážek během roku, popř. za kratší období. Zpravidla jde o prům. měs. úhrny srážek udané v % prům. roč. úhrnu srážek. V klimatologii se relativní srážky používají především k porovnání časového rozdělení srážek na stanicích s rozdílným roč. úhrnem srážek, přičemž mohou sloužit ke stanovení ombrické kontinentality klimatu, viz Markhamův index.
angl: relative precipitation; slov: relatívne zrážky; něm: relative Niederschlagsmenge f; rus: относительное количество осадков  1993-a3
srážky skryté
srážky, jejichž srážkové částice se tvoří na rostlinách, popř. nejrůznějších předmětech, odkud padají na povrch půdy. Podle mechanizmu vzniku dělíme skryté srážky do dvou základních kategorií:
(a) zachycené (z angl. collected) skryté srážky, vznikající z kapiček mlhy či mrholení, případně z krystalků zmrzlé mlhy, které působením větru ulpívají na povrchu rostlin nebo předmětů;
(b) usazené (z angl. deposited) skryté srážky, vznikají kondenzací nebo depozicí vodní páry přímo na povrchu rostlin nebo předmětů.
Drobné kapičky zachycené příslušným povrchem nebo na něm vznikající mohou narůst koalescencí a vypadnout na zemský povrch. V tzv. mlžných pouštích, kde se téměř nevyskytují padající srážky, mohou skryté srážky představovat nezanedbatelnou složku hydrologické bilance.
Skryté srážky nemohou být změřeny standardně umístěnými srážkoměry a pro jejich indikaci se používají různá zařízení pro odběr kapalných usazených srážek. V odborném slangu se skryté srážky někdy nevhodně označují jako okultní srážky. Viz též intercepce srážek, srážky usazené, srážky horizontální.
angl: occult precipitation; slov: okultné zrážky, srážky skryté; něm: okkulter Niederschlag; rus: скрытыe осадки  2019
srážky smíšené
hydrometeor tvořený současně kapalnými srážkami a tuhými srážkami. Smíšené srážky se vyskytují nejčastěji při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C.
angl: mixed precipitation; slov: zmiešané zrážky; něm: Mischphasen-Niederschlag m; rus: осадки дождя со снегом  1993-a1
srážky stratiformní
druh padajících srážek, které se tvoří ve vrstevnatých oblacích, zpravidla druhu nimbostratus nebo altostratus. Z hlediska časové proměnlivosti intenzity srážek je označujeme též jako srážky trvalé. Oproti konvektivním srážkám zasahují stratiformní srážky zpravidla rozsáhlejší území. Viz též klasifikace srážek, srážky cyklonální.
Termín pochází z angl. označení vrstevnatých oblaků, přičemž označení vrstevnaté srážky není vhodné.
angl: stratiform precipitation  2021
srážky trvalé
druh padajících srážek s víceméně stálou intenzitou někdy i po dobu několika hodin či dokonce desítek hodin. Krátkodobé zesílení trvalých srážek může být vyvoláno vnořenou konvekcí. Vzhledem k tomu, že trvalé srážky vypadávají z vrstevnatých oblaků, označujeme je i jako stratiformní. Mohou mít formu deště, mrholení, sněhu, sněhových zrn nebo zmrzlého deště. Trvalé srážky bývají často pozorovány nad většími územními celky. Jestliže na určitou dobu ustávají, nazývají se občasnými srážkami (např. občasný déšť), které se nesmí zaměňovat za přeháňky. Viz též déšť trvalý.
angl: continuous precipitation; slov: trvalé zrážky; něm: Dauerniederschlag m; rus: обложные осадки  1993-a3
srážky tuhé
ve smyslu české odborné meteorologické terminologie hydrometeor pevného skupenství, který je tvořen ledovými částicemi dopadajícími z oblaků na zemský povrch nebo usazenými na předmětech na zemském povrchu, popř. v atmosféře, např. na plochách letadla, na povrchu balonu apod. Mezi tuhé padající srážky patří sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo krupky, kroupy a ledové jehličky. K usazeným tuhým srážkám řadíme zmrzlou rosu, jíní, námrazu a ledovku. Viz též srážky smíšené, srážky kapalné.
angl: solid precipitation; slov: tuhé zrážky; něm: fester Niederschlag m; rus: твердые осадки  1993-a3
srážky usazené
v české met. terminologii označení pro srážky vznikající mimo oblaky, tedy na zemském povrchu a na předmětech na zemském povrchu nebo v atmosféře (na letadlech aj.). Mezi usazené srážky řadíme následující hydrometeory: rosa, jíní, námraza, ledovka a srážky z mlhy. Viz srážky padající, srážky horizontální, srážky skryté.
angl: precipitation deposit; slov: usadené zrážky; něm: Niederschlagsablagerungen f/pl, abgesetzter Niederschlag m; rus: отложенные осадки  1993-a3
srážky vertikální
označení pro padající srážky, které se běžně používá v chemii atmosféry, v meteorologii jen zřídka.
slov: vertikálne zrážky  1993-a3
srážky vrstevnaté
nevh. označení pro stratiformní srážky.
  2021
srážky zafrontální
srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty za frontální čarou. Mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich intenzita a trvání na určitém místě závisí na druhu fronty, na její výraznosti, rychlosti postupu a roč. i denní době. Nejdelší trvání a největší intenzitu mívají srážky za studenou frontou prvního druhu, významné mohou být i srážky za okluzní frontou charakteru studené fronty. Viz též srážky frontální, srážky předfrontální.
angl: post-frontal precipitation; slov: zafrontálne zrážky; něm: postfrontaler Niederschlag m; rus: зафронтальные осадки  1993-a2
stabilita atmosféry absolutní
angl: absolute stability of atmosphere; slov: absolútna stabilita atmosféry; něm: absolute Stabilität der Atmosphäre f; rus: абсолютная устойчивость атмосферы  1993-a3
stabilita atmosféry statická
angl: atmospheric static stability; slov: statická stabilita atmosféry; něm: statische Stabilität der Atmosphäre f  2014
stabilita atmosféry vertikální
1. stav atmosféry, při němž dochází k útlumu poruch spojených s vychýlením vzduchové částice ve vert. směru. Je charakterizován vertikálním teplotním gradientem menším, než je suchoadiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nenasyceného vodní párou a menším než nasyceně adiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nasyceného vodní párou. Ve druhém případě někdy mluvíme o absolutní stabilitě atmosféry.
2. souhrnná charakteristika teplotního zvrstvení atmosféry v porovnání s hodnotou adiabatického teplotního gradientu. Někdy používáme i označení statická stabilita atmosféry, neboť se zpravidla hodnotí v prostředí, které je v hydrostatické rovnováze. Stabilita atmosféry se v praxi nejčastěji určuje rozborem výsledků aerologických měření na termodynamickém diagramu. Viz též instabilita atmosféry vertikální, metoda částice, index stability, míra stability.
angl: vertical stability; slov: vertikálna stabilita atmosféry; něm: vertikale Stabiliität der Atmosphäre f; rus: вертикальная устойчивость  1993-b3
stabilizace anticyklony
méně často používané označení pro proces, během něhož postupující anticyklona, která obyčejně uzavírá sérii cyklon, ztrácí pohyb a mohutní. Izobary se přitom stávají stále symetričtějšími vůči jejímu středu a zvětšuje se její vert. rozsah. Viz též mohutnění anticyklony.
angl: stabilization of anticyclone; slov: stabilizácia anticyklóny; něm: Stabilisierung der Antizyklone f  1993-a3
stáčení větru
postupná prostorová změna směru větru ve vert. nebo horiz. směru (vertikální nebo horizontální střih větru). Analogicky se jako stáčení větru označují i postupné časové změny směru větru v daném místě. Viz též stočení větru.
angl: wind rotation; slov: stáčanie vetra; něm: Winddrehung f; rus: вращение ветра  1993-a2
stáčení větru anticyklonální
stáčení větru v horiz. rovině dané anticyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má směr shodný s otáčením hod. ručiček, tj. míří vpravo, postavíme-li se čelem po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální, anticyklona, stáčení větru cyklonální.
angl: anticyclonic rotation of wind; slov: anticyklonálne stáčanie vetra; něm: antizyklonale Winddrehung f; rus: антициклоническое вращение ветра  1993-a2
stáčení větru cyklonální
stáčení větru v horiz. rovině dané cyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má opačný směr než otáčení hod. ručiček, tj. míří vlevo, postavíme-li se po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps cyklonální, cyklona, stáčení větru anticyklonální.
angl: cyclonic rotation of wind; slov: cyklonálne stáčanie vetra; něm: zyklonale Winddrehung f; rus: циклоническое вращение  1993-a2
stáčení větru studené
slang. označení pro stáčení větru s výškou působené studenou advekci. Jestliže se advekce teploty vyskytuje v určité vrstvě atmosféry, je vektor větru na horní hranici vrstvy dán vektorovým součtem vektoru větru na spodní hranici vrstvy a vektoru termálního větru. Při studené advekci se na sev. polokouli vítr stáčí s rostoucí výškou vlevo, na již. polokouli vpravo. Ke stáčení větru s výškou může docházet pouze v baroklinní atmosféře. Viz též stáčení větru teplé.
slov: studené stáčanie vetra; něm: kalte Winddrehung f  1993-a3
stáčení větru teplé
slang. označení pro stáčení větru s výškou působené teplou advekci. Na sev. polokouli se v tomto případě vítr s rostoucí výškou stáčí vpravo, na již. polokouli vlevo. Viz též stáčení větru studené.
slov: teplé stáčanie vetra; něm: warme Winddrehung f  1993-a2
stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry
1. vert. stáčení větru působené v mezní vrstvě atmosféry poklesem velikosti síly tření s výškou. Při zemském povrchu se směr větru odklání od izobar do strany s nižším atm. tlakem o určitý úhel, jehož velikost se v našich podmínkách nejčastěji pohybuje kolem 30° a poněkud roste s drsností zemského povrchu, se zvětšující se stabilitou teplotního zvrstvení a s klesající zeměp. šířkou. S rostoucí výškou se pak vítr postupně stáčí přibližně do směru geostrofického větru, což lze za určitých zjednodušujících předpokladů modelově vyjádřit pomocí Taylorovy spirály;
2. horiz. stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry působené tím, že při růstu nebo poklesu drsnosti zemského povrchu ve směru proudění vzduchu se zvětšuje nebo zmenšuje odklon přízemního větru od směru izobar. Na sev. polokouli se proudění stáčí v případě rostoucí drsnosti vlevo, při jejím poklesu ve směru proudění vpravo. Na již. polokouli je tomu opačně.
angl: wind rotation in boundary layer of atmosphere; slov: stáčanie vetra v hraničnej vrstve atmosféry; něm: Winddrehung in der Grenzschicht der Atmosphäre f; rus: вращение ветра в пограничном слое атмосферы  1993-a1
stadia vývoje anticyklony
obvykle se rozeznávají tato stadia:
a) stadium vzniku – od prvních příznaků na přízemní povětrnostní mapě (růst tlaku vzduchu na přední i zadní straně hřebene vysokého tlaku) do objevení se první uzavřené izobary s hodnotou dělitelnou pěti (v některých povětrnostních službách dělitelnou čtyřmi);
b) stadium mohutnění (zesilování) anticyklony – období od vzniku anticyklony do doby dosažení nejvyššího tlaku vzduchu;
c) stadium slábnutí anticyklony charakterizované poklesem tlaku vzduchu ve středu anticyklony;
d) stadium rozpadu – období celkového poklesu tlaku vzduchu v oblasti anticyklony až do jejího vymizení jako samostatného tlakového útvaru. Někteří autoři zahrnují stadium rozpadu pod stadium slábnutí anticyklony.
Viz též stadia vývoje cyklony, regenerace anticyklony, stabilizace anticyklony.
angl: stages of anticyclone development; slov: štádiá vývoja anticyklóny; něm: Entwicklungsstadien der Antizyklone n/pl  1993-a3
stadia vývoje cyklony
1. u frontálních cyklon obvykle rozeznáváme:
a) počáteční stadium (stadium vzniku), tj. období od prvních příznaků vývoje cyklony až po objevení se první uzavřené izobary s hodnotou dělitelnou pěti (v některých povětrnostních službách dělitelnou čtyřmi);
b) stadium mladé cyklony, což je období od utvoření cyklony do začátku okluzního procesu, popř. oddělení studené od teplé fronty v případě Shapirova-Keyserova modelu cyklony;
c) stadium největšího vývoje, které trvá od začátku okludování či oddělení front až po dosažení nejnižšího tlaku ve středu cyklony;
d) stadium vyplňování cyklony, od doby začátku vzestupu tlaku vzduchu až do úplného zániku cyklony jako samostatného tlakového útvaru na přízemní povětrnostní mapě.
Stadia b) a c) se často označují společným termínem stadium prohlubování cyklony.

2. Z hlediska frontální analýzy podle norské meteorologické školy rozlišujeme:
a) stadium frontální vlny;
b) stadium mladé cyklony;
c) stadium okludované cyklony.
Přechod z jednoho stadia do druhého je provázen změnou vert. stavby cyklony a změnou počasí v oblasti, kterou cyklona ovlivňuje. Viz též počasí cyklonální, regenerace cyklony, segmentace cyklony.
angl: stages of cyclone development; slov: štádiá vývoja cyklóny; něm: Entwicklungsstadien der Zyklone n/pl  1993-a3
stadiál
Termín je přejat z angl. slova stadial „vztahující se k ledovcovému stádiu“, které je odvozeno od lat. stadium „stadium (délková míra); závodiště“, později též „časový úsek“ (z řec. στάδιον [stadion] „délková míra; závodiště“).
slov: stadiál  2014
stanice aerologická
meteorologická stanice provádějící aerologická měření. Podle umístění je možno aerologické stanice členit na pozemní, námořní a letadlové. Podle prostředků využívaných pro měření je možno aerologické stanice dále dělit na radiosondážní stanice, pilotážní stanice, stanice pro raketovou sondáž ovzduší, letadlový průzkum počasíakustickou sondáž atmosféry, radarová meteorologická měření apod. Někdy se mezi aerologické stanice zahrnují i stanice měřící (pouze) v mezní vrstvě atmosféry Viz též sondáž atmosféryobservatoř aerologická.
angl: aerological station, upper-air station, upper-air synoptic station; slov: aerologická stanica; něm: aerologische Station f; rus: аэрологическая станция  1993-a3
stanice agrometeorologická
meteorologická stanice, která slouží potřebám zeměď. vědy a praxe. Dělí se na stanice základní, doplňkové, pomocné a speciální. Podle doporučení Světové meteorologické organizace tyto stanice:
a) v oblasti met. veličin měří teplotu a vlhkost vzduchu v různých výškách až do 10 m v závislosti na výšce a charakteru porostu, půdní teploty v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm, popř. i v dalších pro speciální účely, vlhkost půdy, charakteristiky turbulence v porostech nebo v jejich blízkosti, hydrometeory, evapotranspiraci, sluneční svit a složky radiační bilance a provádí pozorování meteorologických jevů, které ohrožují rostliny;
b) v oblasti biologických faktorů provádějí fenologická pozorování, kvalit. a kvantit. pozorování rostlin a zvířectva, poškození rostlin a zvířat přírodními jevy i antropogenní činností.
angl: agrometeorological station; slov: agrometeorologická stanica; něm: Agrarmeteorologische Station f; rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
stanice dobrovolnická
někdy používané pracovní označení meteorologické stanice, jejímiž pozorovateli jsou zacvičení dobrovolní spolupracovníci met. institucí, tedy osoby, které nejsou stálými zaměstnanci těchto institucí a zpravidla nemají ani met. odb. vzdělání. Viz též stanice profesionální.
angl: voluntary observer station; slov: dobrovoľnícka stanica; něm: Station mit ehrenamtlichen Beobachtern f  1993-a1
stanice fenologická
speciální stanice sledující data nástupu tzv. fenologických fází, což jsou přesně definovaná vývojová stádia nebo periodicky se opakující životní projevy rostlin či živočichů. Po přiřazení meteorologických dat z nejbližší meteorologické stanice slouží napozorované údaje ke zkoumání vztahu mezi počasím nebo klimatem a živými organizmy, využívají se i v zemědělské a lesnické praxi, ekologii a bioklimatologii. Fenologická stanice bývá často specializovaná, např. na polní plodiny, ovocné dřeviny nebo divoce rostoucí rostliny. V současnosti jsou v ČR provozována pouze fytofenologická pozorování.
angl: phenological station; slov: fenologická stanica; něm: phänologische Station f; rus: фенологическая станция  1993-a3
stanice klimatologická
meteorologická stanice, jejímž úkolem je provádět klimatologická pozorování a měření v pevně stanovených termínech, v ČR zpravidla v klimatologických termínech. Data jsou předávána do zpracovatelských center a slouží pro získávání režimových časových a prostorových meteorologických a klimatologických informací. Klimatologické stanice se dělí podle rozsahu a zaměření činnosti na klimatologické stanice základní, doplňkové a srážkoměrné.
angl: climatological station; slov: klimatologická stanica; něm: klimatologische Station f; rus: климатологическая станция  1993-a3
stanice klimatologická doplňková
meteorologická stanice, na níž se provádí klimatologické pozorování v částečně omezeném rozsahu a nemusí být prováděno nepřetržitě. Rovněž tech. vybavení nemusí být kompletní, ale měření max. a min. teplot a množství srážek je povinné. Doplňkové klimatologické stanice slouží k doplnění sítě základních klimatologických stanic.
angl: ordinary climatological station; slov: doplnková klimatologická stanica; něm: klimatologische Ergänzungsstation f; rus: дополнительная климатологическая станция, обычная климатологическая станция  1993-a3
stanice klimatologická referenční
klimatologická stanice, která má homogenní řadu pozorování po dobu alespoň 30 let a pracuje za přesně stanovených podmínek. Údaje z těchto stanic jsou navzájem dobře srovnatelné a tvoří základ jak pro zpracování klimatografií, tak pro sledování klimatických změn. Referenční klimatologické stanice by měly být umístěny tak, aby vliv lidské činnosti na jejich měření byl minimální.
angl: reference climatological station; slov: referenčná klimatologická stanica; něm: Klimareferenzstation f; rus: опорная климатологическая станция  1993-a3
stanice klimatologická základní
meteorologická stanice, na níž je prováděno klimatologické pozorování podle úplného programu a která má nepřetržitý provoz a úplné přístr. vybavení. Doporučený rozsah meteorologických prvků měřených nebo pozorovaných na základní klimatologické stanici: stav a průběh počasí, množství a druh oblačnosti, výška základny oblačnosti, směr a rychlost větru, teplota, vlhkost a tlak vzduchu, dohlednost, množství srážek, sněhová pokrývka, sluneční svit a teplota půdy v hloubkách 5, 10, 20, 50, 100, 150 a 300 cm. Základní klimatologické stanice v ČR neměří teplotu půdy v hloubkách 150 a 300 cm; dohlednost, druh oblačnosti a výška základny oblačnosti se pozorují jen na profesionálních meteorologických stanicích.
angl: principal climatological station; slov: základná klimatologická stanica; něm: Klimahauptstation f; rus: основная климатологическая станция  1993-a3
stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry
meteorologická stanice, jejíž přístroje nebo jejich čidla jsou umístěna v mezní vrstvě atmosféry. Podle použité techniky a zaměření stanice na ní mohou probíhat stožárová meteorologická měření, měření upoutanou sondou, letadlový průzkum počasí apod. Většinou měření této stanice navazuje na měření synoptické stanice nebo speciální stanice a bývá nejčastěji využíváno k výzkumu šíření příměsí v ovzduší od zdrojů těchto škodlivin. Viz též stanice meteorologická přízemnístanice meteorologická letadlová, stanice aerologická.
angl: boundary layer station; slov: stanica merajúca v hraničnej vrstve atmosféry; něm: Station für Messungen in der atmosphärischen Grenzschicht f  1993-a3
stanice meteorologická
místo, v němž se konají stanovená meteorologická pozorování podle dohodnutých mezinárodních nebo vnitrostátních postupů. Základním předpokladem je odpovídající technické, personální a komunikační vybavení. Meteorologické stanice je možné dělit podle různých hledisek:
a) podle odb. zaměření se rozlišují synoptické, klimatologické a letecké meteorologické stanice, agrometeorologické stanice a stanice speciální;
b) podle charakteru získávaných dat se dělí na meteorologické stanice přízemní, stanice aerologické a na stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry;
c) podle umístění se dělí na meteorologické stanice pozemní, mořské a letadlové.
Jedna meteorologická stanice může plnit úkoly různého odborného zaměření a rozsahu.
angl: meteorological station, weather station; slov: meteorologická stanica; něm: meteorologische Station f, Wetterstation f; rus: метеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická automatická
meteorologická stanice, která měří meteorologické prvky bez přímé součinnosti s člověkem. Výsledky měření jsou vysílány automaticky do centra ve formě kódovaných zpráv nebo v datových souborech. V praxi je často užívaná anglická zkratka AWS. Viz též automatizace v meteorologii.
angl: automatic weather station; slov: automatická meteorologická stanica; něm: automatische Wetterstation f; rus: автоматическая метеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická automatizovaná
meteorologická stanice vybavená automatickým měřicím systémem. Všechny profesionální stanice ČR jsou automatizovány.
angl: automated meteorological station; slov: automatizovaná meteorologická stanica  2014
stanice meteorologická horská
meteorologická stanice zařazená do kategorie přízemních stanic a umístěná v horském terénu. Kromě úkolů synop. nebo klimatol. stanice někdy plní i úkoly stanice speciální. Ve zprávách z horské met. stanice se místo tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře uvádí geopotenciál nejbližší standardní izobarické hladiny (např. 850 nebo 700 hPa). Horské met. stanice pozorují také oblačnost se základnou pod úrovní stanice. Nejvýše položená synoptická stanice v Evropě je Jungfraujoch (3 576 m). V ČR je v činnosti např. Lysá hora (1 322 m).
angl: mountain station; slov: horská meteorologická stanica; něm: meteorologische Bergstation f, Bergwetterwarte f; rus: высокогорная метеорологическая станция, горная метеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická letadlová
1. meteorologická stanice, která provádí letadlové meteorologické měření během letu letadla. Měří teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, turbulenci a námrazu. Každé měření je doplněno údajem o čase, poloze a fázi letu. Výsledky měření jsou automaticky zpracovávány a v kódech AMDAR nebo BUFR předávány do příslušných met. center. Viz též pozorování meteorologické z letadel během letu.
2. letoun, výjimečně kluzák nebo vrtulník (případně meteologický dron) upravený speciálně pro letadlový průzkum počasí. Kromě met. měření a pozorování meteorologických prvků a jevů může být vybavený pro vypouštění klesavých radiosond nebo pro jiná speciální měření. Tento typ letadlové meteorologické stanice provádí vert. nebo horiz. letadlovou sondáž atmosféry lokálního charakteru.
angl: aircraft meteorological station; slov: lietadlová meteorologická stanica; něm: Flugzeugwetterstation f; rus: самолетная метеорологическая станция, самолетная метеорологическая станция  1993-b3
stanice meteorologická letecká
meteorologická stanice umístěná na letišti, na které se provádí met. pozorování zaměřené pro potřebu letectva. Může zároveň poskytovat zákl. informace pro let, většinou s využitím podkladů získaných od let. met. služebny nebo od pracoviště met. výstražné služby. Poskytuje rovněž orgánům řízení letového provozu operativní met. údaje z vlastní zóny odpovědnosti, a to některé nepřetržitě, některé v určených termínech, na vyžádání nebo po překročení stanovených hodnot met. prvků. V ČR vykonává obvykle rovněž funkci zákl. synoptické stanice. Viz též meteorologie letecká, zabezpečení letectva meteorologické, kódy meteorologické letecké.
angl: aeronautical meteorological station; slov: letecká meteorologická stanica; něm: flugmeteorologische Station f, Flugwetterstation f, Flugwetterwarte f; rus: авиаметеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická letištní
nevh. označení pro leteckou meteorologickou stanici, která je umístěna přímo na letišti.
slov: letištná meteorologická stanica  1993-a1
stanice meteorologická letounová
angl: aircraft meteorological station; slov: lietadlová meteorologická stanica; rus: летающая метеорологическая станция  2019
stanice meteorologická lodní doplňková
meteorologická stanice na pohybující se lodi, která je vybavena jen nejnutnějšími spolehlivými met. přístroji a předává kódované zprávy o přízemních met. pozorováních.
angl: supplementary ship station; slov: lodná doplnková meteorologická stanica; něm: Ergänzungs-Schiffsstation f; rus: дополнительная судовая станция  1993-a3
stanice meteorologická lodní pomocná
meteorologická stanice na pohybující se lodi, která je vybavena jen základními met. přístroji, často bez certifikace, a předává na vyžádání z určité oblasti nebo za určitých povětrnostních podmínek kódované zprávy o met. pozorováních nebo informace v otevřené řeči.
angl: auxiliary ship station; slov: lodná pomocná meteorologická stanica; něm: Hilfs-Schiffsstation f; rus: вспомогательная судовая станция  1993-a3
stanice meteorologická lodní základní
meteorologická stanice na pohybující se lodi, která je vybavena spolehlivými met. přístroji a předává v plném rozsahu kódované zprávy o přízemních met. pozorováních.
angl: selected ship station; slov: lodná základná meteorologická stanica; něm: ausgewählte Schiffsstation f; rus: выборочная судовая станция  1993-a3
stanice meteorologická manuální
slov: manuálna meteorologická stanica  2014
stanice meteorologická mobilní
meteorologická stanice instalovaná dočasně na místě, kde není stálá met. stanice nebo kde je třeba provádět specializovaná měření. Mobilní met. stanice může provádět přízemní i aerologická měření.
angl: mobile weather station; slov: mobilná meteorologická stanica; něm: mobile meteorologische Station f, mobile Wetterstation f; rus: подвижная метеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická mořská
meteorologická stanice, která provádí měření a pozorování na prostředku plovoucím nebo zakotveném na moři, např. na lodi, bóji nebo těžní plošině. Mezi mořské met. stanice patří stanice meteorologické námořní, stanice meteorologické lodní a stanice na majákových lodích. Některé postupy při obsluze přístrojů, pozorování met. jevů a umísťování čidel na mořských met. stanicích jsou odlišné od postupů používaných na pozemních met. stanicích.
angl: sea station; slov: morská meteorologická stanica; něm: Seestation f, Seewetterstation f; rus: морская станция  1993-a3
stanice meteorologická na „fixní“ lodi
námořní meteorologické stanice na stacionární meteorologické lodi nebo na majákové lodi.
angl: fixed ship station; slov: meteorologická stanica na „fixnej lodi; něm: feste Schiffsstation f; rus: постооянная судовая станция  1993-a3
stanice meteorologická na letadle
angl: aircraft meteorological station; slov: meteorologická stanica na lietadlách; něm: Flugzeugwetterstation f; rus: самолетная метеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická na pohybující se lodi
syn. stanice meteorologická lodní – meteorologická stanice umístěná na lodi, na níž se měření a pozorování provádí během plavby.
angl: mobile ship station; slov: meteorologická stanica na pohybujúcej sa lodi; něm: mobile Schiffsstation f; rus: подвижная судовая станция  1993-b3
stanice meteorologická námořní
meteorologická stanice na stacionární meteorologické lodi, na majákové lodi nebo na těžní plošině, která provádí přízemní a aerol. měření, případně také oceánologická měření (vertikální profil teploty a slanosti mořské vody, znečištění moře apod.). Základním předpokladem je odpovídající tech., personální a komunikační vybavení a zachování stanovené polohy měření.
angl: ocean weather station; slov: námorná meteorologická stanica; něm: Seewetterstation f; rus: океаническая метеорологическая станция  1993-b3
stanice meteorologická pozemní
meteorologická stanice umístěná na pevnině, na pobřeží nebo na větších ostrovech. Mezi pozemní meteorologické stanice patří přízemní meteorologické stanice, aerologické stanice a stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry.
angl: land station; slov: pozemná meteorologická stanica; něm: Landstation f; rus: континентальная станция, сухопутная станция  1993-a3
stanice meteorologická pozemní pomocná
přízemní meteorologická stanice na pevnině, která provádí met. měření a pozorování sloužící k doplnění údajů zákl. sítě met. stanic. Zprávy těchto stanic se operativně soustřeďují v národním met. centru, avšak pro mezinárodní výměnu se nepoužívají. Stanice nemusí mít nepřetržitý provoz.
angl: auxiliary land station; slov: pomocná pozemná meteorologická stanica; něm: Hilfslandstation f; rus: вспомогательная сухопутная станция  1993-a3
stanice meteorologická pozemní základní
pozemní meteorologická stanice, která provádí met. měření a pozorování v přízemní vrstvě atmosféry za použití odpovídajícího tech. vybavení a personálu. Její zprávy se zařazují do mezinárodní výměny met. informací.
angl: principal land station; slov: základná pozemná meteorologická stanica; něm: Hauptlandstation f; rus: главная наземная станция, основная сухопутная станция  1993-a3
stanice meteorologická profesionální
meteorologická stanice, na níž měření a pozorování provádějí výhradně pozorovatelé s požadovanou kvalifikací, v ČR stálí zaměstnanci Českého hydrometeorologického ústavu, Akademie věd ČR nebo Armády ČR. Všechny profesionální met. stanice ČR patří mezi automatizované meteorologické stanice a jejich zprávy se zařazují do mezinárodní výměny met. informací. Viz též metadata meteorologické stanice, stanice dobrovolnická.
angl: professional meteorological station; slov: profesionálna meteorologická stanica; něm: Hauptamtliche Wetterstation f, Hauptamtliche Wetterstation f  1993-b3
stanice meteorologická přízemní
meteorologická stanice provádějící měření v přízemní vrstvě atmosféry. Teplota a vlhkost vzduchu se měří ve výšce 2 m nad zemí, srážky 1 až 2 m nad zemí, vítr 10 m nad zemí apod. Přízemní met. stanice může být z hlediska umístění meteorologickou stanicí pozemní nebo mořskou.
angl: surface meteorological station; slov: prízemná meteorologická stanica; něm: meteorologische Bodenstation f; rus: наземная метеорологическая станция  1993-a3
stanice meteorologická reprezentativní
meteorologická stanice umístěná tak, aby její měření a pozorování vystihovala režim počasí v širším okolí. Viz též pozorování meteorologické reprezentativní.
angl: representative station; slov: reprezentatívna meteorologická stanica; něm: repräsentative Station f; rus: репрезентативная станция  1993-a3
stanice meteorologická silniční
meteorologická stanice, která provádí měření v silniční síti. Jedná se zpravidla o měření teploty a vlhkosti vzduchu a stavu a teploty povrchu vozovky. Stanice může být dále vybavena přístroji na měření rychlosti a směru větru, srážek a dohlednosti, příp. čidly podpovrchové teploty.
  2022
stanice meteorologická stožárová
angl: mast meteorological station; slov: stožiarová meteorologická stanica; něm: meteorologische Maststation f; rus: метеорологическая мачта  1993-a1
stanice námrazkoměrná
meteorologická stanice specializovaná na měření námrazků. Na těchto stanicích se také měří teplota a vlhkost vzduchu a rychlost a směr větru.
angl: icing measurement station; slov: námrazkomerná stanica; něm: Vereisungsmesstation f; rus: гололедный пост, станция наблюдений за обледенением  1993-a3
stanice pilotážní
aerologická stanice, která provádí pilotovací měření výškového větru, zpravidla opt. zaměřováním pilotovacího balonu. V některých případech bývá jako pilotážní stanice označována i stanice pro získávání údajů rádiovým zaměřováním dráhy speciálního vysílače neseného balonem nebo radiolokačním sledováním odražeče elektromagnetických vln.
angl: pilot balloon station; slov: pilotovacia stanica; něm: Pilotballonstation f; rus: станция шаропилотного зондирования  1993-a3
stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky
angl: radio wind station; slov: stanica na meranie vetra rádiotechnickými prostriedkami; něm: Radiowindmesstation f; rus: радиоветровая станция  1993-a1
stanice profesionální
angl: professional station; slov: profesionálna stanica; rus: сетевая станция  2019
stanice radiolokační
speciální stanice provádějící radarová meteorologické pozorování. Z hlediska umístění se může jednat o meteorologickou stanici pozemní, námořní, letadlovou (možnost použití letounů, balonů a vzducholodí). Charakterem činnosti je možné radiolokační stanice zařadit mezi stanice aerologické.
angl: radar station; slov: rádiolokačná stanica; něm: Radarstation f; rus: радиолокационная станция  1993-a2
stanice radiosondážní
aerologická stanice určená pro zajišťování radiosondážních měření. Umístěním může být zařazena mezi meteorologické stanice pozemní, námořní nebo letadlové. Někdy bývají dále rozlišovány radiosondážní stanice pro komplexní sondáž atmosféry a stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky, popř. pracoviště provádějící specializovaná měření vertikálního profilu ozonu v atmosféře, radiačních parametrů aj.
angl: radiosonde station; slov: rádiosondážna stanica; něm: Radiosondenstation f; rus: станция радиозондирования  1993-a3
stanice radiosondážní pro komplexní sondáž atmosféry
radiosondážní stanice, na níž se provádí komplexní meteorologická radiosondáž. Termín bývá často zjednodušován na označení „radiosondážní stanice“.
angl: rawinsonde station; slov: rádiosondážna stanica pre komplexnú sondáž atmosféry; něm: Radiosondenstation für komplexe Sondierung der Atmosphäre f  1993-a2
stanice radiovětroměrná
angl: radiowind station; slov: rádiovetromerná stanica; něm: Radiowindmesstation f  1993-a1
stanice speciální
meteorologická stanice se speciálním zaměřením, sloužící k provádění měření, která nejsou v náplni odb. činností ostatních stanic, např. pozorováním sfériků, měřením atmosférické elektřiny, přímého a rozptýleného slunečního záření, ozonu v atmosféře nebo znečištění ovzduší a srážek. Rozsah měření prováděných těmito stanicemi je určen vnitrostátními předpisy.
angl: special station; slov: špeciálna stanica; něm: Wetterstation mit speziellen Aufgaben f  1993-a3
stanice srážkoměrná
klimatologická stanice, na které se měří úhrn srážek, výška a vodní hodnota sněhové pokrývky a pozorují se rovněž stanovené met. jevy. Obvykle je umístěna tak, aby svými srážkoměrnými údaji doplňovala údaje základních klimatologických stanic.
angl: precipitation station; slov: zrážkomerná stanica; něm: Niederschlagsmessstation f; rus: станция измерения осадков  1993-a3
stanice synoptická
zkrácené označení přízemní synoptické stanice. Podle terminologie Světové meteorologické organizace do sítě synoptických stanic patří nejen přízemní synoptické stanice, ale i stanice aerologické.
angl: synoptic station; slov: synoptická stanica; něm: synoptische Station f; rus: синоптическая станция  1993-a3
stanice synoptická přízemní
pozemní nebo mořská meteorologická stanice, na níž se v synoptických termínech konají synoptická pozorování. Synoptické stanice měří nebo pozorují teplotu, vlhkost a tlak vzduchu, tlakovou tendenci, dohlednost , směr a rychlost větru, stav a průběh počasí, množství srážek, množství a druh oblačnosti, výšku základen oblačnosti a extrémy teploty. Přízemní synoptické stanice na pevnině udávají také trvání slunečního svitu, stav půdy, výšku sněhové pokrývky a speciální jevy. Mořské přízemní synoptické stanice uvádějí rovněž teplotu moře, směr pohybu vln, periodu vlnění, výšku vln, námrazu a led na moři, meteorologické stanice na pohybující se lodi také kurz a rychlost lodi. Zprávy jsou předávány v kódech SYNOP, SHIP nebo BUFR.
angl: surface synoptic station; slov: prízemná synoptická stanica; něm: synoptische Bodenstation f; rus: наземная синоптическая станция  1993-a3
stanice vodoměrná
místo na vodním toku nebo jiném hydrologickém útvaru vybavené zařízením nebo přístrojem k měření jeho vodního stavu, popř. i průtoku.
angl: gauging station; slov: vodomerná stanica; něm: Pegel m; fr: station de jaugeage; rus: гидрометрическая станция  2024
stanice zemědělsko-meteorologická
dříve používaný termín pro agrometeorologickou stanici.
angl: agricultural meteorological station, agrometeorological station; slov: agrometeorologická stanica; něm: agrarmeteorologische Station f; rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
starohory
angl: Proterozoic; slov: starohory  2018
statika atmosféry
část meteorologie zabývající se prostorovým rozložením stavových veličin v atmosféře, tj. rozložením tlaku, teploty a hustoty vzduchu. Přitom se předpokládá, že atmosféra je nepohyblivá vůči zemskému tělesu. Do statiky atmosféry patří mimo jiné problémy hydrostatické rovnováhy a stability teplotního zvrstvení. Viz též dynamika atmosféry.
angl: statics of atmosphere; slov: statika atmosféry; něm: Statik der Atmosphäre f  1993-a1
stav počasí
charakteristika především význačných atmosférických jevů na meteorologické stanici nebo v jejím dohledu v termínu pozorování. Při výskytu více jevů se jako stav počasí uvádí nejdůležitější jev, tj. nejvyšší kódové číslo z příslušné kódové tabulky. Pokud se v termínu pozorování nevyskytuje významný jev, považuje se za stav počasí vývoj vzhledu oblohy (změny vývoje oblačnosti) a výskyt atm. jevů v poslední hodině předcházející termínu pozorování. Údaje o stavu počasí se uvádějí ve zprávách SYNOP, SHIP, METAR aj. Viz též průběh počasí, počasí skutečné.
angl: present weather; slov: stav počasia; něm: aktuelles Wetter n, Wetterzustand m; rus: текущая погодa  1993-a3
stav půdy
kvalit. údaj o vlastnostech povrchové vrstvy půdy určovaných povětrnostními vlivy. V bezmrazovém období ovlivňují stav půdy především kapalné srážky (povrch suchý, vlhký nebo mokrý), v zimním období mráz způsobující mrznutí vody obsažené v půdě, dále sněhová pokrývka aj. Z dalších meteorologických prvků stav půdy ovlivňují sluneční záření, vítr atd. Hodnocení stavu půdy se vztahuje k holé půdě typického složení pro danou oblast, a to buď na pozemku stanice, nebo s přihlédnutím k širšímu okolí stanice. Stav půdy se hodnotí vizuálně, a to na klimatologických stanicích ve všech klimatologických termínech, na synoptických stanicích navíc ještě v termínu 06 UTC a za stanovených podmínek i v termínu 18 UTC. Údaje o stavu půdy mají značný praktický význam pro zemědělství, pozemní a leteckou dopravu apod. Viz též holomráz, půda nasycená, půda porostlá trávníkem.
angl: state of ground; slov: stav pôdy; něm: Erdbodenzustand m; rus: состояние земной поверхности  1993-a3
stav vodní
výška vodní hladiny nad zvolenou výškovou úrovní v daném místě. Měří se na vodoměrných stanicích pomocí různých hladinoměrů, vyjadřuje se v centimetrech. Může sloužit k vydávání hydrologických výstrah, v případě vodních toků také k určování jejich průtoků. Viz též povodeň.
angl: water stage, water level; slov: vodný stav; něm: Wasserstand m; fr: niveau de l'eau, hauteur d'eau; rus: уровень воды  2024
stěna oka tropické cyklony
angl: eyewall; slov: stena oka tropickej cyklóny; rus: стена вокруг глаза бури  2019
stín akustický
atmosférické akustice diskontinuita v poli šíření zvuku v atmosféře, kdy do části prostoru na zemském povrchu a v atmosféře v důsledku svého lomu nepronikají zvukové vlny, i když jejich zdroj může být relativně blízko. Vzniká pouze v souvislosti s výškovými zdroji zvuku za situace, kdy teplota vzduchu klesá s výškou. Meteorologickým příkladem může být situace, kdy od relativně blízko viditelného blesku není na určitých místech slyšitelný hrom.
angl: acoustic shadow; slov: akustický tieň; rus: акустическая тень  2020
stín srážkový
zmenšení úhrnu srážek i četnosti jejich výskytu v závětří překážky libovolného měřítka. Ve větším měřítku se jedná o projev závětrného efektu horské překážky, kdy jsou srážky menší nejen ve srovnání s návětřím, ale často i vůči oblastem dále ve směru proudění. Srážkový stín v klimatologickém smyslu se tvoří v případě výrazně převládajícího větru. Příkladem z území ČR je oblast Podkrušnohoří, kde se srážkový stín uplatňuje při proudění ze severozápadního kvadrantu, takže způsobuje relativní ariditu klimatu tohoto regionu. Z hlediska mikrometeorologie lze za srážkový stín považovat i mech. zastínění určitého prostoru překážkou vůči srážkám hnaným větrem. Srážkový stín může souviset s fénovým efektem.
angl: rain shadow; slov: zrážkový tieň; něm: Regenschatten m; rus: дождевая тень  1993-a3
stín větrný
prostor za překážkou, v němž dochází k poklesu rychlosti větru. Rozsah větrného stínu souvisí s tvarem i výškou překážky a zvětšuje se s rychlostí proudění vzduchu. Viz též závětří, efekt závětrný.
angl: wind shadow; slov: veterný tieň; něm: Windschatten m; rus: ветровая тень  1993-a2
stín Země
angl: shadow of the Earth; slov: tieň Zeme; něm: Erdschatten m; rus: тень Земли  1993-a1
sting jet
sestupné silné proudění vzduchu mezosynoptického měřítka pocházejícího ze střední troposféry, které se vyskytuje na sev. (již.) polokouli v již. (sev.) kvadrantu mimotropických cyklon, zpravidla poměrně blízko středu cyklony. Sting jet je pozorován u předního okraje cyklonálně se stáčejícího oblačného systému (někdy analyzovaného jako ohnutá okluze), který se vytváří v oblasti studeného přenosového pásu. Přispívá k lokálnímu výraznému zvýšení rychlosti větru, která může být maximální v rámci celé cyklony s ničivými účinky u zemského povrchu. Někteří autoři spojují jeho přítomnost s rychlostmi o velikosti alespoň 30 m/s. Sting jet je typickým projevem hlubokých cyklon vznikajících nad oceánem a vyvíjejících se podle Shapirova-Keyserova modelu. Jedním z uvažovaných fyzikálních mechanismů odpovědných za jeho formování je uvolnění podmíněné symetrické instability spolu s ochlazováním vlivem spotřeby latentního tepla při sestupu vzduchových částic v oblasti vypadávání srážek. Český ekvivalent zatím není ustálen. Viz též proudění tryskové, instabilita atmosféry podmíněná.
angl: sting jet; slov: sting jet; rus: струя жала  2019
stmívání globální
předpokládané pozvolné snižování množství slunečního záření pronikajícího k zemskému povrchu v důsledku rostoucího zakalení atmosféry vlivem antropogenního aerosolu. Jeho částice sice současně zeslabují efektivní vyzařování zemského povrchu, jejich výsledný vliv na radiační bilanci Země je nicméně záporný, takže působí v opačném smyslu než skleníkový efekt. V 70. letech 20. století se proto objevily obavy z globálního ochlazování. Snahy o omezování antropogenní produkce částic atmosférického aerosolu se však dnes projevují oslabováním globálního stmívání, a naopak se v této souvislosti mluví o opětovném globálním projasňování, které může ovlivňovat současné globální oteplování.
angl: global dimming; slov: globálne stmievanie; rus: глобальное затемнение, планетарное затемнение  2019
stočení větru
náhlá změna směru větru v horiz. směru nebo s výškou, způsobená především termodynamickými nebo orografickými vlivy. S výškou pozorujeme stočení větru zejména na hranicích inverzí teploty vzduchu a na frontálních plochách, v horiz. směru na atmosférických frontách, na mořském pobřeží, na orografických překážkách, pod oblaky druhu cumulonimbus apod. Obdobně mluvíme o stočení větru i v časovém smyslu, např. při přechodu fronty přes dané místo. Viz též střih větru, stáčení větru.
angl: sudden wind shift; slov: stočenie vetra; něm: Windsprung m; rus: поворот ветра  1993-a2
stopa kondenzační
angl: condensation trail, contrail; slov: kondenzačná stopa; něm: Kondensstreifen m  1993-a2
stožár anemometrický
stožár sloužící k instalaci větroměrných přístrojů v požadované výšce nad zemí. Na profesionálních meteorologických stanicích v ČR se nejčastěji používá 10metrový ocelový sklopný stožár. Pro měření na letištích je požadovaná výška stožáru 10 ± 1 m (v souladu s předpisem L3 – Meteorologie, doplněk 3, ust. 4.1.1.1). Vzhledem k tzv. překážkovým rovinám je možné 10m stožár pro anemometr umístit nejblíže 90 m od osy dráhy (ICAO DOC 9837, Manual on Automatic Meteorological Observing Systems, kapitola 3.6). Pokud je anemometr umístěn ve vzdálenosti 90–220 m od osy dráhy, je požadován tzv. příhradový stožár s křehkou konstrukcí, který při eventuálním nárazu nezpůsobí letadlu vážné poškození. Viz též měření větru, měření meteorologické stožárové.
angl: anemometer mast, anemometer pylon; slov: anemometrický stožiar; něm: Anemometermast m; rus: анемометрическая мачта  1993-a3
stožár meteorologický
angl: meteorological mast, meteorological tower; slov: meteorologický stožiar; něm: meteorologischer Mast m; rus: метеорологическая мачта  1993-a1
strašidlo Brockenské
viz glórie.
angl: Brocken bow, Brocken ghost; slov: Brockenské strašidlo; něm: Brocken-Gespenst n  1993-a3
stratifikace atmosféry teplotní
slov: stratifikácia; něm: thermische Schichtung der Atmosphäre f  1993-a2
stratiformis
(str) [stratiformis] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak má vzhled rozsáhlé horiz. plochy nebo vrstvy. Užívá se u druhů altocumulus, stratocumulus, zřídka i cirrocumulus.
Termín se skládá ze slova stratus a lat. komponentu -formis odvozeného od forma „tvar, podoba“.
angl: stratiformis; slov: stratiformis; něm: stratiformis; rus: слоистообразныe облака  1993-a2
stratocumulus
(Sc) [stratokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedé nebo bělavé, menší, popř. větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa. Oblak se skládá z částí podobných dlaždicím, oblázkům, valounům apod., má vzhled nevláknitý, s výjimkou zvláštního případu s virgou. Jednotlivé části spolu souvisejí nebo mohou být oddělené. Zdánlivá velikost jednotlivých částí Sc je větší než 5° prostorového úhlu. Sc patří k vodním nebo smíšeným oblakům nízkého patra. Mohou z něho vypadávat slabší srážky dosahující zemského povrchu. Vzniká při vlnových pohybech nebo transformací z jiných druhů oblaků, zejména druhu stratus nebo z kupovité oblačnosti. Sc je často příznakem rozpadu oblačnosti. Sc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, castellanus, nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma.
Termín zavedl něm. meteorolog L. F. Kämtz v roce 1840; skládá se ze slov stratus a cumulus. Do češtiny se v minulosti překládal jako slohová kupa, nesprávně slohokupa.
angl: Stratocumulus; slov: stratocumulus; něm: Haufenschichtwolke f, Stratocumulus m; rus: слоистокучевыe облака  1993-a2
stratokumulus
slov: stratokumulus  1993-a2
stratonull
podle H. E. Landsberga hladina oddělující spodní a horní stratosféru. Je definována jako hladina s min. horizontálním gradientem teploty vzduchu. V zimě ji lze ztotožnit s minimem ve vert. profilu záp. složek rychlosti proudění, v létě nebývá tímto způsobem identifikovatelná. Její výška závisí na synoptické situaci, ve stř. zeměp. šířkách se pohybuje kolem 25 km.
Termín se skládá ze zkráceniny slova stratosféra a angl. null „nula; nulový“ (z lat. nullus „žádný“).
angl: stratonull; slov: stratonull; něm: Nullschicht f  1993-a1
stratopauza
vrstva atmosféry Země oddělující stratosféru a mezosféru. Leží ve výšce kolem 50 km. Teplota se zde pohybuje kolem 270 K (0 °C).
Termín zavedl britský přírodovědec S. Chapman v r. 1950 pro označení horní hranice stratosféry v jeho pojetí; dnešní význam byl kodifikován WMO v r. 1962. Byl vytvořen zkrácením slova stratosféra a z lat. pausa „přerušení, ukončení“
angl: stratopause; slov: stratopauza; něm: Stratopause f; rus: стратопауза  1993-a3
stratosféra
část atmosféry Země ležící v průměrné výšce 10 až 50 km, tj. mezi tropopauzou a stratopauzou. Stratosféru vymezujeme při vertikálním členění atmosféry podle průběhu teploty vzduchu s výškou; v její spodní části, do výšek 20 až 25 km, se teplota vzduchu s výškou nepatrně zvyšuje, odtud vzhůru roste. Maxima (v průměru kolem 0 °C) dosahuje teplota v blízkosti stratopauzy. Růst teploty s výškou je působen přítomností ozonu, který pohlcuje sluneční ultrafialové záření s vlnovou délkou 242 nm a silně se zahřívá. Rychlost proudění ve stratosféře s výškou nejprve klesá, dosahuje minima kolem 22 až 25 km, potom opět roste. Ve stratosféře také pozorujeme náhlé sezonní střídání převládajícího směru proudění ze záp. na vých. a opačně. Ve výškách kolem 25 km pozorujeme perleťové oblaky.
Jako stratosféra byla původně označována vrstva vzduchu nad troposférou až do výšek 80 až 100 km. Později byla uvedená vrstva rozdělena do dvou vrstev, z nichž svrchní byla nazvána mezosféra. Teplotní vlastnosti stratosféry objevili v r. 1902 nezávisle na sobě něm. meteorolog R. Assmann a franc. meteorolog L. P. Teisserenc de Bort. Viz též oscilace kvazidvouletá, monzun stratosférický, oteplení stratosférické.
Termín zavedl franc. meteorolog L. P. Teisserenc de Bort v r. 1908 současně s termínem troposféra. Po rozšíření měření do vyšších hladin navrhli v r. 1942 H. Flohn a R. Penndorf úpravu jeho použití pro vrstvu atmosféry až do 80 km, tedy včetně dnešní mezosféry; oproti tomu britský přírodovědec S. Chapman jím v r. 1950 označoval pouze izotermní vrstvu nad troposférou. Dnešní význam byl kodifikován WMO v r. 1962. Termín se skládá z lat. stratus „rozprostřený“ (příčestí minulé slovesa sternere „rozprostřít“) nebo stratum „vrstva“ (téhož původu) a řec. σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“). Vyjadřuje tím skutečnost, že stratosféra má charakter vertikálně málo promíchávané vrstvy.
angl: stratosphere; slov: stratosféra; něm: Stratosphäre f; rus: стратосферa  1993-a3
stratus
(St) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvoří jej šedá oblačná vrstva s dosti jednotvárnou základnou, z níž může vypadávat mrholení, popř. ledové jehličky nebo sněhová zrna. Prosvítá-li vrstvou St slunce, jsou jeho obrysy obvykle zřetelné. St vyvolává halové jevy jen výjimečně při velmi nízkých teplotách. Někdy má podobu roztrhaných chuchvalců. St je v teplé polovině roku zpravidla vodním oblakem, v zimě často obsahuje i ledové krystalky. Patří k oblakům nízkého patra a vzniká především pod výškovými inverzemi teploty vzduchu nebo v důsledku ochlazení vzduchu od podkladu. Svými mikrostrukturálními ani makrostrukturálními parametry se obvykle neliší od mlhy. St lze dále klasifikovat podle tvaru jako nebulosus nebo fractus a podle odrůdy jako translucidus, opacus nebo undulatus. Zvláštností St je praecipitatio.
Termín navrhl Angličan L. Howard v r. 1803; v dnešním významu ho poprvé užili H. M. Hildebrandsson a R. Abercromby v r. 1887. Pochází z lat. stratus „rozprostřený, rozložený“ (příčestí minulého slovesa sternere „rozprostřít, rozložit“); Howard zde zvolil příčestí místo podstatného jména stratum, které se již v meteorologii používalo v jiném významu a které by vedle dalších termínů zavedených Howardem pro klasifikaci oblaků (cirrus, cumulus a nimbus) vybočovalo svou koncovkou. Do češtiny se termín v minulosti překládal jako sloha.
angl: Stratus; slov: stratus; něm: Stratus m; rus: слоистыe облака  1993-a2
strmost proudu blesku
časová změna v čele rázové vlny proudu blesku; označuje se di/dt. Je rozhodujícím parametrem proudu blesku při stanovení napětí U na vodičích s vlastní nebo vzájemnou indukčností L podle vztahu
U=L(di dt)
nebo strmosti napěťové vlny na vodičích s vlnovou impedancí Z podle vztahu
dUdt =Zdidt.
angl: rate of rise of lightning current; slov: strmosť prúdu bleskového výboja; něm: Blitzstromsteilheit f  1993-b3
strom vlajkový
strom s asymetrickou korunou deformovanou na návětrné straně silnými větry, takže svým tvarem připomíná vlajku. Vlajkové stromy se vyskytují ve větrných lokalitách (hřebeny hor, pobřeží apod.) s výrazně převládajícím větrem, který umožňují orientačně určit. Musí však stát osaměle a na rovném terénu, aby asymetrie koruny nebyla způsobena jinými faktory, viz stín větrný.
angl: flag tree, flag-shaped tree; slov: zástavovitý strom; něm: Windflüchter m; rus: флагообразное дерево  1993-a3
střed anticyklony
bod s nejvyšším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě nebo s nejvyšší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografieanticykloně. V praxi se za střed anticyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškové mapě, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejvyššího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V případě, že uvnitř anticyklony je tlak vzduchu na velké ploše prakticky stejný, považuje se za střed anticyklony střed této plochy. V pohyblivých anticyklonách se střed anticyklony s výškou přesouvá na stranu teplé části anticyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy anticyklony. Ve stacionárních anticyklonách leží ve všech izobarických hladinách střed anticyklony přibližně nad přízemním středem.
angl: center of anticyclone; slov: stred anticyklóny; něm: Zentrum der Antizyklone n  1993-a1
střed barický
angl: pressure center; slov: barický stred; něm: Druckzentrum n; rus: барический центр  1993-a1
střed cyklony
bod s nejnižším tlakem vzduchu na přízemní povětrnostní mapě, popř. s nejnižší hodnotou geopotenciálu na mapách absolutní topografiecykloně. V praxi se za střed cyklony považuje přibližný střed poslední uzavřené izobary na přízemní mapě, popř. izohypsy na výškových mapách, a označuje se buď hodnotou poslední izobary, popř. izohypsy, nebo hodnotou nejnižšího tlaku vzduchu, resp. geopotenciálu. V pohyblivých cyklonách se střed cyklony s výškou přesouvá na stranu studené části cyklony, tj. ve směru sklonu vertikální osy dané cyklony. Ve stacionárních cyklonách leží střed cyklony ve všech izobarických hladinách přibližně nad přízemním středem cyklony. Rozsáhlé centrální cyklony a dále především staré okludované cyklony mívají více středů. Viz též cyklona vícestředá.
angl: center of cyclone; slov: stred cyklóny; něm: Tiefkern m, Tiefzentrum n  1993-a2
střed izalobarický
místo na synoptické mapě, v němž byl za určitou dobu, nejčastěji za 3 hodiny, pozorován největší pokles nebo vzestup tlaku vzduchu. Viz též tendence tlaková, metoda izalobar, izalobara.
angl: isallobaric center; slov: izalobarický stred; něm: isallobarisches Zentrum n; rus: изаллобарический центр  1993-a1
střih větru
lokální prostorová změna vektoru rychlosti větru vztažená na jednotkovou vzdálenost. V dynamické meteorologii rozlišujeme horizontální a vertikální střih větru. V případech, kdy uvažujeme jen rychlost proudění bez ohledu na směr, hovoříme o gradientu rychlosti proudění, slang. gradientu větru, který vyjadřujeme v případě vert. změny v m.s–1 na 100 m či na 1 000 m, případně v uzlech na 1 000 stop; v případě horiz. změny uvádíme tento gradient nejčastěji v m.s–1 na 100 km. Střih větru je bezpečnostním rizikem zejména pro leteckou dopravu, proto je letecká meteorologická služba povinna vydávat výstrahu při překročení určitých hodnot střihu větru podle směrnic ICAO. Viz též stáčení větrupočasí střihové.
angl: shear vector, wind shear; slov: strih vetra; něm: Windscherung f; rus: сдвиг ветра  1993-a2
střih větru anticyklonální
horizontální střih větru, který zvětšuje anticyklonální vorticitu, tzn. že podporuje např. mohutnění anticyklon nebo vyplňování cyklon. Na sev. polokouli se při anticyklonálním střihu větru rychlost větru zvětšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.
angl: anticyclonic wind shear; slov: anticyklonálny strih vetra; něm: antizyklonale Windscherung f; rus: антициклонический сдвиг ветра  1993-a1
střih větru cyklonální
horizontální střih větru, který zvětšuje cyklonální vorticitu, tj. podporuje slábnutí anticyklon nebo prohlubování cyklon. Na sev. polokouli se při cyklonálním střihu větru rychlost větru zmenšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.
angl: cyclonic wind shear; slov: cyklonálny strih vetra; něm: zyklonale Windscherung f  1993-a1
střih větru horizontální
střih větru v horizontálním směru, tedy prostorová změna vektoru rychlosti větru ve směru horiz. roviny vztažená na jednotkovou vzdálenost. V daném bodě definujeme horiz. střih větru jako parciální derivaci vektoru rychlosti proudění podle horiz. souřadnice s osou orientovanou v uvažovaném směru. Významný horizontální střih větru se zpravidla vyskytuje na nejrůznějších typech atmosférických rozhraní (atmosférických frontách, vlhkostních rozhraních, gust frontách apod.), dále pak v oblasti čar konfluence nebo čar difluence. V synoptickém měřítku hraje horiz. střih větru důležitou roli při zesilování a zeslabování tlakových útvarů. Výrazný střih, spojený s lokálním maximem absolutní vorticity, je např. nutnou podmínkou pro barotropní instabilitu; následky jejího uvolnění se projevují zejména v nižších zeměp. šířkách. V mezosynoptickém měřitku může horiz. střih větru vést ke generování vírů s vertikální osou včetně nemezocyklonálních tornád. Podmínkou je přítomnost lokálního maxima velikosti střihu, které se typicky vyskytuje na rozhraní rozdílných vzduchových hmot nebo např. podél gust front.
angl: horizontal wind shear; slov: horizontálny strih vetra; něm: horizontale Windscherung f; rus: горизонтальный сдвиг ветра  1993-a3
střih větru vertikální
střih větru ve vertikálním směru, tedy prostorová změna vektoru rychlosti větru ve vert. směru vztažená na jednotkovou výšku. V daném bodě definujeme vert. střih větru jako parciální derivaci vektoru rychlosti proudění podle vert. souřadnice. Ve volné atmosféře je projevem baroklinity a v synoptickém měřítku je tak spojen s vývojem zejména mimotropických tlakových útvarů. V mezosynoptickém měřítku je vert. střih větru důležitý pro vznik organizované konvekce – multicel, supercel a mezosynoptických konvektivních systémů, protože generuje horiz. vorticitu zodpovědnou za organizaci těchto útvarů.  Při vertikální stabilitě atmosféry a dostatečné velikosti střihu může také dojít k rozvoji Kelvinových–Helmholtzových vln. Viz též počasí střihové, stáčení větru teplé, stáčení větru studené.
angl: vertical wind shear; slov: vertikálny strih vetra; něm: vertikale Windscherung f; rus: вертикальный сдвиг ветра  1993-a3
střížaha
zast. označení pro zákal.
  1993-a1
stupeň
1. jednotka teploty, viz např. stupnice teplotní Celsiova, stupnice teplotní Kelvinova.
2. jednotka úhlové vzdálenosti, tj. 1/360 kruhu.
3. intenzita jevu nebo veličiny definovaná v rámci dané stupnice, např. stupnice větru Beaufortovy nebo stupnice Fujitovy.
4. ve speciálních případech vert. vzdálenost, která odpovídá změně veličiny o jednotkovou hodnotu, viz stupeň barický, stupeň geotermický.
slov: stupeň; něm: Grad n  1993-a3
stupeň barický
syn. stupeň tlakový – převrácená hodnota vert. tlakového gradientu, tj. vert. vzdálenost, která odpovídá poklesu tlaku vzduchu o jednotkovou hodnotu, zpravidla 1 hPa. Velikost barického stupně závisí na hustotě vzduchu, proto roste s nadm. výškou. Při hladině moře je jeho hodnota přibližně 8 m.hPa–1; v teplejším a vlhčím vzduchu je větší než v chladnějším a sušším vzduchu. Viz též profil tlaku vzduchu vertikální.
angl: baric step; slov: barický stupeň; něm: Luftdruckstufe f; rus: барическая ступень  1993-a3
stupeň geotermický
převrácená hodnota geotermického gradientu, tj. vert. vzdálenost v zemské kůře odpovídající změně teploty o 1 K. Velikost geotermického stupně je přibližně 33 m/K, přesná hodnota závisí na geol. stavbě a petrografickém složení litosféry pod aktivní vrstvou, tj. v takové hloubce pod zemským povrchem, kde se již neprojevují met. vlivy.
angl: geothermic step; slov: geotermický stupeň; něm: geothemische Tiefenstufe f; rus: геотермическая ступень  1993-a2
stupeň tlakový
slov: tlakový stupeň; něm: Luftdruckstufe f  1993-a3
stupnice Ångströmova
angl: Ängström scale; slov: Ängströmova stupnica; něm: Angström-Skala f  1993-a1
stupnice Fujitova
šestidílná stupnice navržená T. Fujitou v roce 1971 k hodnocení intenzity tornád na základě škod, které tornáda působí na budovách nebo vegetaci. Stupně poškození jsou svázány s intervalem odhadnuté maximální rychlosti větru, který může způsobit danou škodu. Z původní Fujitovy stupnice vycházejí rozšířená Fujitova stupnice a mezinárodní Fujitova stupnice.
Stupeň Odhad max. rychlosti větru Popis škod
F0 17–32 m.s–1 slabé škody – škody na komínech, zlámané větve, vyrvané mělce kořenící stromy
F1 33–49 m.s–1 mírné škody – poškozené krytiny střech, posunuje nebo otáčí prefabrikované domy a vytlačuje auta ze silnic
F2 50–69 m.s–1 značné škody – strhává střechy, ničí prefabrikované domy, převrací vagóny, vyvrací a láme vzrostlé stromy, z lehkých předmětů vytváří nebezpečné projektily, zdvihá automobily ze země
F3 70–92 m.s–1 vážné škody – ničí střechy i zdi dobře postavených domů, převrací vlaky, většina stromů v lesích je vyvrácena, těžká auta jsou zdvihána ze země a odvrhávána
F4 93–116 m.s–1 zničující škody – srovnává se zemí dobře postavené domy, stavby se slabými základy odnáší, auta jsou odmršťována, i těžké předměty poletují
F5 117–142 m.s–1 neuvěřitelné škody – silné konstrukce domů jsou srovnávány se zemí a odnášeny, předměty velikosti automobilu poletují vzduchem a jsou odmršťovány do vzdálenosti přesahující 100 m
angl: Fujita scale; slov: Fujitova stupnica; něm: Fujita-Skala f; rus: масштаб Фужиты  2014
stupnice Fujitova mezinárodní
nejnovější modifikace původní Fujitovy stupnice hodnotící intenzitu tornád, k čemuž využívá 23 indikátorů poškození různých druhů vegetace nebo budov podle jejich odolnosti. Na rozdíl od rozšířené Fujitovy stupnice tedy neuvažuje stavby podle jejich účelu, neboť jejich konstrukce se může v různých oblastech zásadně lišit). Podle stupně odolnosti jsou některé indikátory dále rozčleněny do více tříd. Každý indikátor, popř. třída odolnosti obsahuje 1-10 stupňů poškození, ze kterých se určuje intenzita tornáda. Každému z devíti stupňů mezinárodní Fujitovy stupnice je přiřazen odhad tzv. „okamžité“ rychlosti větru ve zlomku sekundy způsobující příslušný stupeň poškození. Mezinárodní Fujitovu stupnici navrhla Evropská laboratoř pro silné bouře (ESSL), první ucelenou verzi publikovala v roce 2023. Narozdíl od výše zmíněných stupnic obsahuje mezinárodní Fujitova stupnice střední hodnotu intervalu maxima rychlosti větru, dolní hranice intervalu se nachází blízko středu nižší kategorie a horní hranice blízko středu vyšší kategorie.
Stupeň Odhad střední max. rychlosti větru
IF0 25 m.s–1
IF0.5 33 m.s–1
F1 40 m.s–1
F1.5 50 m.s–1
F2 60 m.s–1
F2.5 70 m.s–1
F3 80 m.s–1
F4 105 m.s–1
F5 130 m.s–1
angl: international Fujita scale; slov: mezinarodna Fujitova stupnica  2023
stupnice Fujitova rozšířená
modifikace původní Fujitovy stupnice hodnotící intenzitu tornád, k čemuž používá 28 indikátorů poškození, a to především různých druhů staveb podle jejich funkce (např. škol nebo nákupních center, jejichž robustnost se v rámci USA příliš neliší). Každý indikátor pak obsahuje 3-12 stupňů poškození, ze kterých se určuje intenzita tornáda. Oproti původní Fujitově stupnici jsou v rozšířené stupnici sníženy odhady maximální rychlosti větru u silnějších tornád. Rozšířená Fujitova stupnice byla zavedena v USA v roce 2007, používaná se i v některých dalších zemích. Viz též stupnice Fujitova mezinárodní.
Stupeň Odhad max. rychlosti větru
EF0 29–38 m.s–1
EF1 38–49 m.s–1
EF2 50–60 m.s–1
EF3 61–74 m.s–1
EF4 74–89 m.s–1
EF5 > 89 m.s–1
angl: enhanced Fujita scale; slov: rozsirena Fujitova stupnica  2023
stupnice modře oblohy Linkeho
stupnice devíti standardních barevných odstínů modři od bílé po ultramarínovou sloužící k odhadu stupně modře oblohy. Kromě bílé využívá Linkeho stupnice osm karet s různými odstíny modři, číslované sudými čístlicemi od 2 do 16. Liché číslice se užívají pokud pozorovatel stanoví, že barva oblohy má odstín ležící mezi dvěma odstíny základní stupnice. V ČR se nepoužívá.
angl: Linke blue sky scale; slov: Linkeho stupnica modrosti oblohy; něm: Linke-Blauskala f  1993-a3
stupnice pyrheliometrická
stupnice používaná při měření energie toků slunečního záření. Je určena základním pyrheliometrickým normálem. V Evropě se do r. 1956 používala Ångströmova pyrheliometrická stupnice, odvozená od Ångströmova kompenzačního pyrheliometru umístěného ve Švédsku. V sev. Americe sloužil obdobně za základ Smithsonské pyrheliometrické stupnice pyrheliometr vodní. Vzájemným srovnáním údajů obou základních etalonů, které měly odchylné principy měření i odchylné podstatné konstrukční parametry, byl zjištěn mezi oběma pyrheliometrickými stupnicemi systematický rozdíl. Jako kompromis byla zavedena v r. 1957 mezinárodní pyrheliometrická stupnice IPS, která snižovala údaje podle Smithsonské stupnice o 2 % a údaje podle Ångströmovy stupnice zvyšovala o 1,5 %. V návaznosti na rozvoj technologií měření slunečního záření byla od 1. 7. 1980 zavedená pyrheliometrická stupnice označená WRR (WorldRadiation Reference), která zvyšuje naměřené hodnoty vůči IPS o 2,2 %. Pyrheliometrická stupnice WRR je definovaná referenční skupinou absolutních pyrheliometrů (World Standard Group) udržovanou ve Světovém radiačním středisku WMO v Davosu, Švýcarsko.
angl: pyrheliometric scale; slov: pyrheliometrická stupnica; něm: pyrheliometrische Skala f; rus: пиргелиометрическая шкала  1993-a3
stupnice Ringelmannova
šestidílná empir. stupnice pro odhad opt. průzračnosti kouřové vlečky, čili hustoty kouře. Jednotlivé stupně Ringelmannovy stupnice se určují vizuálním porovnáním šedi kouřové vlečky se srovnávacími čtverci různého začernění. Stupeň šedi těchto čtverců je dán poměrem plochy pravidelně rozmístěných bílých políček na černém podkladu čtverce. U jednotlivých stupňů bílá políčka zabírají 100, 80, 60, 40, 20 a 0 % plochy srovnávacího čtverce. Stupeň 0 vyjadřuje nejnižší hustotu kouře, stupeň 5 nejvyšší hustotu kouře. Stupnici navrhl M. Ringelmann (1898) a byla zavedena v USA v r. 1908 jako nejstarší a nejznámější pokus o obj. měření znečištění ovzduší. I když se jedná do značné míry o subj. hodnocení, slouží v některých zemích dosud jako jedno z kritérií v zákonech o čistotě ovzduší.
angl: Ringelmann scale; slov: Ringelmannova stupnica; něm: Ringelmann-Skala f  1993-a1
stupnice Saffirova–Simpsonova
nejrozšířenější stupnice k vyjádření síly větru v hurikánu, případně v jiné plně vyvinuté tropické cykloně, navržená H. S. Saffirem (1973) a R. H. Simpsonem (1974). Kritériem pro zařazení do jedné z pěti kategorií je maximální naměřený minutový průměr rychlosti větru při zemském povrchu. Od kategorie 3 mluvíme o silném hurikánu. Stupnice slouží k odhadu potenciálně způsobených škod. Dříve uváděné údaje o minimu tlaku vzduchu a výšce vzdutí způsobeného bouří pro jednotlivé kategorie byly vypuštěny, protože jejich hodnoty se v jednotlivých případech mohou od uváděného rozpětí podstatně lišit.
Kategorie Max. rychlost větru Způsobené škody
1 33–42 m.s–1 velmi malé
2 43–49 m.s–1 střední
3 50–58 m.s–1 rozsáhlé
4 59–69 m.s–1 mimořádné
5 70 m.s–1 a více katastrofální
angl: Saffir–Simpson Hurricane Wind Scale; slov: Saffirova–Simpsonova stupnica; něm: Saffir-Simpson-Hurrikan-Skala f  2014
stupnice teplotní
kvantitativní vyjádření teploty, v meteorologii především teploty vzduchu. Nejvíce rozšířenou je Celsiova teplotní stupnice, která nahradila starší stupnici Réaumurovu; v anglosaském světě se nadále používá stupnice Fahrenheitova. V termodynamice se používá Kelvinova teplotní stupnice, pokusem o její kombinaci s Fahrenheitovou stupnicí byla stupnice Rankinova.
angl: temperature scale; slov: teplotná stupnica; něm: Temperaturskala f; rus: температурная шкала  2023
stupnice teplotní absolutní
angl: absolute temperature scale, Kelvin temperature scale; slov: absolútna teplotná stupnica; něm: absolute Temperaturskala f, Kelvin-Temperaturskala f; rus: абсолютная температурная шкала  1993-a1
stupnice teplotní Celsiova
teplotní stupnice, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutí a bodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 100 dílů (°C). Prvému z uvedených bodů přiřazuje teplotu 0 °C, druhému 100 °C. Celsiova teplotní stupnice je pojmenována podle švédského matematika a geodeta A. Celsia, který ji navrhl v roce 1736, avšak bod mrznutí označil jako 100° a bod varu 0°. Obrácení stupnice tak, jak se používá nyní, doporučil C. Linné (1745). Je to nejužívanější teplotní stupnice. Mezi Celsiovou teplotní stupnicí a stupnicí teplotní Kelvinovou platí vztah T(°C)=T (K)273,15.
angl: Celsius temperature scale; slov: Celziova teplotná stupnica; něm: Celsius-Temperaturskala f; rus: температурная шкала Цельсия  1993-a3
stupnice teplotní Fahrenheitova
teplotní stupnice, která je se stupnicí Celsiovou spjata převodním vztahem:
T(°F)=95T (°C)+32,
v němž T(°F), resp. T(°C) značí údaj teploty ve stupních Fahrenheita, resp. Celsia. Fahrenheitova stupnice se nazývá podle D. G. Fahrenheita, který ji navrhl v roce 1714 a stanovil jako 0 °F rovnovážnou teplotu chladící směsi ledu, vody a salmiaku, jako 32 °F teplotu mrznutí vody a jako 212 °F teplotu varu vody. Normální teplota lidského těla je 96 °F. Fahrenheitova teplotní stupnice se doposud používá v některých anglosaských zemích, např. v USA. Viz též stupnice teplotní Rankinova.
angl: Fahrenheit temperature scale; slov: Fahrenheitova teplotná stupnica; něm: Fahrenheit-Temperaturskala f; rus: температурная шкала Фаренгейта  1993-a3
stupnice teplotní Kelvinova
syn. stupnice teplotní absolutní, stupnice teplotní termodynamická – základní fyzikální teplotní stupnice. Vyjadřuje tzv. termodynamickou teplotu, označovanou též jako Kelvinova teplota nebo slangově absolutní teplota. Jednotkou této stupnice je kelvin (K); navrhl ji v roce 1848 angl. fyzik W. Thomson, pozdější lord Kelvin. Nulová hodnota (0 K) je přiřazena absolutní nule, tj. nejnižší teplotě, jíž lze teoreticky dosáhnout. Druhým referenčním bodem je trojný bod vody (273,16 K). V binárních kódech GRIB a BUFR se teploty uvádějí výhradně v K. Mezi Kelvinovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí vztah T(°C)=T(K)273,15.
angl: Kelvin temperature scale; slov: Kelvinova teplotná stupnica; něm: Kelvin-Temperaturskala f; rus: температурная шкала Кельвина  1993-b3
stupnice teplotní Rankinova
teplotní stupnice, jejíž nula je shodná s 0 K, tj. –273,15 °C, a velikost stupně je stejná jako u Fahrenheitovy teplotní stupnice. Má k Fahrenheitově stupnici analogický vztah jako stupnice KelvinovaCelsiově stupnici. Byla zavedena Skotem W. J. M. Rankinem.
angl: Rankin temperature scale; slov: Rankinova teplotná stupnica; něm: Rankin-Temperaturskala f; rus: температурная шкала Ранкина  1993-a3
stupnice teplotní Réaumurova
teplotní stupnice, dnes již nepoužívaná, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutí a bodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 80 dílů (°R). Zavedl ji v roce 1731 franc. přírodovědec R. A. Ferchault de Réaumur. Mezi Réaumurovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí převodní vztah:
T(°R)=45T( °C)
angl: Réaumur temperature scale; slov: Réaumurova teplotná stupnica; něm: Réaumur-Thermometerskala f; rus: температурная шкала Реомюра  1993-a3
stupnice teplotní termodynamická
angl: thermodynamic temperature scalee; slov: termodynamická teplotná stupnica  2018
stupnice TORRO
tradiční stupnice k hodnocení intenzity tornád, používaná dodnes organizací TORRO ve Velké Británii. Tuto jedenáctidílnou stupnici (T0 – T10) navrhl v roce 1972 T. Maeden pod názvem International Tornado Intensity Scale (mezinárodní stupnice intenzity tornád) jako rozšíření Beaufortovy stupnice větru. Na rozdíl od Fujitovy stupnice jsou tak jednotlivé stupně definovány pomocí intervalů rychlosti větru, k nimž jsou přiřazeny popisy očekávaných škod.
  2023
stupnice větru Beaufortova
stupnice založená na účinku větru na různé předměty, pomocí níž se odhaduje rychlost větru. Původní stupnice, sestavená v letech 1805–1808 angl. admirálem F. Beaufortem, vycházela z účinku větru na počet plachet soudobé fregaty. Měla 14 stupňů, z nichž 0 znamenala bezvětří a tedy nemožnost plavby, a 13 bouři, při níž nemohla být rozvinuta ani jedna plachta. P. Petersen ji v roce 1927 doplnil charakteristikou vzhledu mořské hladiny (vlnění) při výskytu větru o rychlosti odpovídající jednotlivým stupňům. Mezinárodně přijatá Beaufortova stupnice, která na pevnině charakterizuje účinky přízemního větru o různé rychlosti na předměty na zemském povrchu, je 13dílná (stupeň 0 až 12) a jejím jednotlivým stupňům odpovídají určité intervaly prům. rychlosti větru v 10 metrech nad zemí (viz tabulka). Pro jednotlivé stupně této stupnice se používají slovní označení: bezvětří, vánek, slabý vítr, mírný vítr, dosti čerstvý vítr, čerstvý vítr, silný vítr, prudký vítr, bouřlivý vítr, vichřice, silná vichřice, mohutná vichřice a orkán. Při odhadu rychlosti větru na moři, především v oblastech s výskytem tropických cyklon, se používá 17dílná stupnice, jejíž poslední čtyři stupně podrobněji člení 12. stupeň Beaufortovy stupnice větru, tj. orkán. Viz též měření větru.
Stupeň Označení Rozpoznávací znaky na pevnině Průměrná rychlost
m.s–1 km.h–1
0 bezvětří Kouř stoupá kolmo vzhůru. 0,0 – 0,2 méně než 1
1 vánek Směr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však neúčinkuje na větrnou korouhev. 0,3 – 1,5 1 – 5
2 slabý vítr Vítr je cítit ve tváři, listy stromů šelestí, větrná korouhev se pohybuje. 1,6 – 3,3 6 –11
3 mírný vítr Listy stromů a větvičky v trvalém pohybu, vítr napíná praporky. 3,4 – 5,4 12 – 19
4 dosti čerstvý vítr Vítr zdvíhá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi. 5,5 – 7,9 20 – 28
5 čerstvý vítr Listnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny. 8,0 – 10,7 29 – 38
6 silný vítr Vítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, používání deštníku se stává nesnadným. 10,8 – 13,8 39 – 49
7 prudký vítr Vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtížná. 13,9 – 17,1 50 – 61
8 bouřlivý vítr Vítr ulamuje větve, chůze proti větru je normálně nemožná. 17,2 – 20,7 62 – 74
9 vichřice Vítr způsobuje menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky a břidlice se střech). 20,8 – 24,4 75 – 88
10 silná vichřice Vyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí škody obydlím. 24,5 – 28,4 89 – 102
11 mohutná vichřice Vyskytuje se velmi zřídka, působí rozsáhlá zpustošení. 28,5 – 32,6 103 –117
12 orkán Ničivé účinky. 32,7 a více 118 a více
angl: Beaufort wind scale; slov: Beaufortova stupnica vetra; něm: Beaufort-Skala f; rus: шкала Бофорта  2014
stupňovitost klimatu
angl: vertical climatic zonation, vertical climatic zonation; slov: stupňovitosť klímy  2014
Stüvegram
angl: Stüve diagram; slov: Stüvegram; něm: Stüve-Diagramm n  1993-a1
subatlantik
viz holocén.
Termín se skládá z lat. sub „pod“ a slova atlantik.
angl: subatlantic; slov: subatlantik; něm: Subatlantikum n  1993-a3
subboreál
viz holocén.
Termín se skládá z lat. sub „pod“ a slova boreál.
angl: subboreal; slov: subboreál; něm: Subboreal n  1993-a3
sublimace
fázový přechod z pevného skupenství do skupenství plynného, v meteorologii zpravidla přechod ledu do plynné fáze vody – vodní páry. Ve starší literatuře se termín sublimace užívá i u opačného fázového přechodu, tj. růstu ledu přímo z vodní páry a někdy se v tomto případě setkáváme i s nevhodným termínem desublimace. V současné odborné literatuře převažuje v tomto významu termín depozice.
Termín pochází z lat. sublimatio „zvednutí do výše“, ve středověku též „odpařování teplem, sublimace“, odvozeného od slovesa sublimare „zdvihat, zvedat do výše“, později i „zjemnit látku odpařením“ (od sublimis „jsoucí vysoko, ve výši“).
angl: sublimation; slov: sublimácia; něm: Sublimation f; rus: сублимация  1993-a3
subsidence vzduchu
syn. sesedání vzduchu, pohyby vzduchu subsidenční – pomalé sestupné pohyby ve vzduchové hmotě, jejichž rychlost je zpravidla řádově 10–2 m.s–1 nebo méně. Subsidence vzduchu patří k jevům synoptického měřítka, vzniká z dyn. příčin a může mít velký význam pro vývoj podmínek počasí. Působí adiabatické oteplování vzduchu, např. sestupné pohyby o velikosti 2.10–2 m.s–1 působící po dobu 24 h a při vertikálním teplotním gradientu –0,5 K na 100 m zvýší teplotu dané hladiny o téměř 10 K, rozpouštění již vzniklé oblačnosti, tlumí konvekci apod. Subsidence vzduchu se vyskytuje především v předním sektoru a centrální oblasti vysokých anticyklon nebo v zesilujících hřebenech vysokého tlaku vzduchu. V důsledku subsidence vzduchu dochází ke vzniku subsidenčních inverzí teploty.
angl: subsidence of air; slov: subsidencia vzduchu; něm: Absinken der Luft n, Subsidenz der Luft f; rus: оседание воздуха  1993-a2
substratosféra
hist. a nejednoznačný termín pro část atmosféry na pomezí troposféry a stratosféry.
Termín se skládá z lat. sub- „pod“ a slova stratosféra.
angl: substratosphere; slov: substratosféra; něm: Substratosphäre f  1993-a2
sucho
obecné označení pro nedostatek vody v krajině. Je vyvoláno nedostatkem srážek a ovlivňováno výparem a dalšími faktory, včetně antropogenních. Definice sucha proto není jednoznačná a různí autoři k hodnocení jeho intenzity používají různé indexy sucha. C. W. Thornthwaite rozlišoval tři hlavní druhy sucha:
a) stálé sucho, způsobující ariditu klimatu;
b) sezonní sucho, nastávající periodicky v období sucha;
c) nepravidelně se vyskytující nahodilé sucho, postihující epizodicky i oblasti s humidním klimatem.
Nedostatek vody  se šíří různými složkami přírodní sféry, křičemž na sebe navazuje meteorologické sucho, půdní neboli zemědělské sucho, hydrologické sucho a socioekonomické sucho. Sucho patří mezi největší atmosféricky podmíněná přírodní ohrožení zejména v chudých zemích. Viz též období suché.
angl: drought; slov: sucho; něm: Dürre f, Trockenheit f; rus: засуха  1993-a3
sucho agronomické
angl: agricultural drought; slov: agronomické sucho; něm: landwirtscchaftliche Dürre f; rus: агрономическая засуха  1993-a3
sucho fyziologické
obdoba agronomického sucha, uvažovaného z hlediska fyziologických potřeb jednotlivých druhů rostlin. Některé vlastnosti vody (pevné skupenství, vysoká koncentrace rozpuštěných látek aj.) nebo půdy (malá velikost zrn) totiž rostlinám brání přijímat půdní vodu, jakkoliv jí může být dostatek, přičemž míra tohoto omezení není stejná pro všechny rostlinné druhy.
angl: physiological drought; slov: fyziologické sucho; něm: physiologische Dürre f; rus: физиологическая засуха  1993-a3
sucho hydrologické
sucho definované pomocí hydrologických ukazatelů, především průtoku povrchových vodních toků. Uvažuje se přitom nejen jeho hodnota, ale i počet dní s průtokem nižším než tzv. m–denní průtok, který je v dlouhodobém průměru překročen po velkou většinu hydrologického roku (např. m = 355 dnů). V případě kratšího hydrologického sucha se provádí porovnání s měsíčními normály. Obdobně se hodnotí i stav hladiny podzemní vody, vydatnost pramenů apod. Hydrologické sucho se vyskytuje zpravidla ke konci déletrvajícího meteorologického sucha a často pokračuje i po jeho odeznění. Jinou jeho příčinou může být akumulace tuhých srážek ve sněhové pokrývce a promrzání půdy.
angl: hydrological drought; slov: hydrologické sucho; něm: hydrologische Dürre f; rus: межень  1993-a3
sucho meteorologické
sucho definované pomocí meteorologických prvků, především srážek, resp. jejich deficitu, často vztahovaného ke klimatologickému normálu. Vzniká následkem dlouhých nebo často se opakujících suchých období, přičemž důležitou roli hrají i další faktory, především výpar. Indexy sucha k hodnocení meteorologického sucha proto berou často v úvahu kromě množství a intenzity srážek buď přímo výpar, nebo meteorologické prvky, které ho ovlivňují: teplotu vzduchu, rychlost větru, vlhkost vzduchu aj. V teplé části roku přitom bývá srážkový deficit často provázen nadnormální teplotou vzduchu, nižší relativní vlhkostí vzduchu, zmenšenou oblačností a delším trváním slunečního svitu. Tyto faktory mají za následek větší evapotranspiraci a zmenšování vlhkosti půdy, což vyvolává agronomické sucho. Viz též hydrologická bilance.
angl: meteorological drought; slov: meteorologické sucho; něm: meteorologische Dürre f; rus: метеорологическая засуха  1993-a3
sucho nahodilé
nepravidelně nastávající sucho, trvající několik týdnů, měsíců i roků a projevující se odchylkami indexů sucha od klimatologického normálu pro danou oblast a fázi roku. V oblastech s humidním klimatem a rovnoměrným ročním chodem atmosférických srážek je sucho vždy nahodilé. Ve stř. Evropě vznikají epizody sucha v důsledku nadnormálně četného výskytu anticyklonálních synoptických typů, při nichž se nad evropskou pevninou často vytvářejí blokující anticyklony. Velká nebezpečnost nahodilého sucha spočívá mj. v jeho neočekávaném, pozvolném nástupu a obtížné predikci, založené na případné závislosti nahodilého sucha v daném regionu na některé z klimatických oscilací.
angl: contingent drought; slov: náhodné sucho; něm: zufällige Dürre f; rus: случайная засуха  1993-a3
sucho půdní
syn. sucho agronomické, sucho zemědělské – nedostatek vody v půdě projevující se nízkou půdní vlhkostí, způsobený meteorologickým suchem. Z dalších vlivů mají značný význam vlastnosti půdy, způsob jejího obhospodařování a celá řada dalších faktorů. Posuzování agronomického sucha je úkolem agrometeorologie, přičemž je třeba uvažovat i poznatky hydropedologie, fyziologie rostlin apod. Viz též přísušek, sucho fyziologické, bilance půdní vody.
angl: agricultural drought; slov: agronomické sucho; něm: landwirtscchaftliche Dürre f; rus: агрономическая засуха  2022
sucho socioekonomické
sucho definované pomocí ekonomických ukazatelů, kdy poptávka po nejrůznějších produktech a službách nemůže být uspokojena v důsledku nedostatku vody. Bývá vyvoláno meteorologickým, půdním nebo hydrologickým suchem, podstatnou roli však hrají i antropogenní faktory, jako rychlost socioekonomického vývoje, vodohospodářská opatření apod.
angl: socio-economic drought; slov: socioekonomické sucho; něm: sozio-ökonomische Dürre f  2014
sucho zemědělské
angl: agricultural drought; slov: agronomické sucho; něm: landwirtscchaftliche Dürre f; rus: агрономическая засуха  2022
suchost klimatu
slov: suchosť klímy; něm: Aridität des Klimas f  1993-b2
suchověj
oblastní název suchého a teplého výsušného větru ve stepích a polopouštích Ukrajiny, evropské části Ruska a Kazachstánu. Při suchověji teplota vzduchu dosahuje i 35 až 40 °C, relativní vlhkost vzduchu klesá až na 10 % a ani v nočních hodinách nestoupá nad 50 %. Suchověj se nejčastěji vyskytuje v květnu, kdy je nebezpečný pro vegetaci, zvl. pro polní plodiny, v souvislosti se zvýšeným výparem. V období, kdy jsou pole bez vegetačního krytu, se při suchověji dostává do ovzduší prach a mohou vznikat prachové bouře.
Termín pochází z rus. суховей téhož významu.
angl: sukhovei; slov: suchovej; něm: Suchowei m; rus: суховей  1993-a2
suma teplot
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako:
1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období;
2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5, 10, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.
angl: accumulated temperatures, sum of temperatures; slov: teplotná suma, suma teplôt; něm: Temperatursumme f, Summe der Temperaturen f; rus: сумма температур  1993-a3
suma záporných teplot
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti v chladném roč. období počítaná obvykle jako součet všech záporných denních průměrů teploty zaznamenaných během mrazového období. Charakteristika se používá k vyjádření tuhosti zimy.
angl: accumulated negative temperatures, sum of cold temperatures; slov: záporná teplotná suma; něm: Summe der negativen Temperaturen f; rus: сумма отрицательных температур  1993-a3
supercela
konvektivní bouře většinou velmi silné intenzity, která zpravidla sestává z jediné dominantní, velmi výrazné konvektivní buňky. Ta je udržována v činnosti až po dobu několika hodin jediným mohutným výstupným konvektivním proudem, zpravidla silně rotujícím kolem své vertikální osy a dosahujícím vert. rychlosti až 50–60 m.s–1. Definice supercely se průběžně vyvíjí v souvislosti s rostoucím poznáním a detekčními možnostmi. V současné době je supercela definována výskytem dlouhotrvajícího výstupného konv. proudu a s ním spojené mezocyklony, která se vyskytuje ve středních hladinách výstupného proudu a kterou lze detekovat meteorologickým dopplerovským radarem. Supercely s výstupným proudem rotujícím cyklonálně (resp. anticyklonálně) se na sev. polokouli stáčí vpravo (resp. vlevo) od původního směru pohybu. Kromě výstupného proudu je supercela tvořena také dvěma sestupnými proudy, předním a zadním sestupným proudem. Silně organizovaná struktura proudění je příčinou specifických projevů supercely, jako je výskyt tornád, silného krupobití včetně vývoje obřích krup i prudkého nárazovitého větru. Horizontálními rozměry se supercela od běžných konv. bouří lišit nemusí. Supercely se vyvíjejí v prostředí se výrazným vertikálním střihem větru, kde horiz. vorticita generovaná střihem větru se ve výstupném proudu transformuje na vorticitu vertikální.
Při radiolokačních pozorováních je pro supercelu charakteristická uzavřená oblast snížené radarové odrazivosti (BWER) a hákovité echo. Tyto oblasti se nacházejí v místě výstupného proudu, který je natolik intenzivní, že se v něm tvoří pouze drobné oblačné částice, obtížně zachytitelné radarem. Na přítomnost supercely lze nepřímo usuzovat i na základě specifického vzhledu oblačnosti bouře při pohledu ze zemského povrchu, obzvláště při výskytu wall cloudu. V zahraniční literatuře se kromě tzv. klasické supercely (z angl. Classic Supercell, CS), jejíž vlastnosti se neliší od výše popsaného koncepčního modelu, uvádějí dvě odvozené kategorie supercel. Jde o slabě srážkové supercely (z angl. low precipitating, LP) a mohutně srážkové (z angl. high precipitating, HP) supercely. V LP supercele převládá výstupný proud nad proudy sestupnými a podstatná část srážek se vypaří, než dopadne na povrch země. HP supercela produkuje velké množství srážek především v oblasti hákovitého echa a na své zadní straně. Vzhledem k vypařování srážkových částic mohou být oba její sestupné proudy velmi intenzivní. Viz též štěpení konvektivní bouře.
Termín poprvé (s uvozovkami) použil brit. meteorolog K. A. Browning v r. 1962 pro označení obzvlášť ničivé buňky v rámci konvektivní bouře, která zasáhla město Wokingham 9. července 1959. Skládá se z angl. předpony super-, která má u podstatných jmen význam „vynikající, předčící ostatní“ (z lat. předložky super „nad, nahoře, přes“; srov. superman), a ze slova cela.
angl: supercell, supercell storm; slov: supercela; něm: Superzelle f; rus: сверхячейка  1993-a3
superrefrakce
jev vyskytující se v radiometeorologii za přítomnosti vrstvy s rychlým úbytkem měrné vlhkosti vzduchu s výškou a zároveň s výraznou inverzí teploty, kde gradient indexu lomu elektromagnetických vln s výškou je ∂n / ∂z < –15,7 . 10–8 m–1. V této vrstvě dochází k zakřivení elmag. vln směrem k zemskému povrchu (poloměr křivosti je menší než poloměr Země). Následně lze pozorovat jevy anomálního šíření eletromagnetických vln (též označované jako anaprop) s viditelností předmětů obvykle skrytých pod radiohorizontem. Jedná se o mikrovlnnou analogii svrchního zrcadlení. Viz též refrakce atmosférická, typy refrakce elektromagnetických vln.
Termín se skládá z angl. předpony super-, která má u podstatných jmen význam „vynikající, předčící ostatní“ (z lat. předložky super „nad, nahoře, přes“; srov. superman), a slova refrakce.
angl: superrefraction; slov: superrefrakcia; něm: Superrefraktion f; rus: сверхрефракция  1993-a3
supertajfun
označení pro mimořádně silný tajfun, v němž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnoty nejméně 67 m.s–1. Viz též extrémy tlaku vzduchu.
Termín se skládá z angl. předpony super-, která má u podstatných jmen význam „vynikající, předčící ostatní“ (z lat. předložky super „nad, nahoře, přes“; srov. superman), a ze slova tajfun.
angl: super typhoon; slov: supertajfún; něm: besonders starker Taifun m; rus: интенсивный тайфун  1993-a3
světlo
1. syn. záření viditelné;
2. v oblasti techniky někdy širší pojem, zahrnující i další části elektromagnetického záření, srov. např. laser.
Viz též fotometrie.
angl: light; slov: svetlo; něm: Licht n; rus: свет  1993-a3
světlo difuzní
syn. světlo rozptýlené – v meteorologii světlo rozptýlené molekulami vzduchu a aerosolovými částicemi přítomnými v atmosféře.
angl: diffuse light; slov: difúzne svetlo; něm: diffuses Licht n, gestreutes Licht n; rus: диффузный свет, рассеянный свет  1993-a1
světlo Eliášovo
slov: Eliášove svetlo  1993-a1
světlo oblohy
opticky (fotometricky) hodnocený tok elektromagnetického záření ve viditelném oboru vlnových délek směřující do oka pozorovatele nebo na čidlo měřicího přístroje z různých úseků oblohy ve dne mimo sluneční disk, v noci mimo disk Měsíce. V denních hodinách v tomto případě zcela dominuje viditelné rozptýlené sluneční záření. V noci se uplatňuje rozptýlené měsíční světlo, světlo hvězd, zvířetníkové světlo, přirozený svit oblohy, osvícení oblohy v důsledku světelného znečištění, v době soumraku rozptýlené sluneční světlo z příslušných částí oblohy apod.
angl: skylight; slov: svetlo oblohy; něm: Himmelsstrahlung f; rus: свечение неба  2015
světlo popelavé
jas temné části měsíčního kotouče po novu, vyvolaný slunečním zářením odraženým od Země a její atmosféry.
angl: earthlight, earthshine; slov: popolavé svetlo; něm: Erdlicht n, Erdschein m; rus: пепельный свет  1993-a1
světlo purpurové
slov: purpurové svetlo; něm: Purpurlicht n  1993-a1
světlo rozptýlené
angl: scattered light; slov: rozptýlené svetlo; něm: Streulicht n; rus: рассеянное световое излучение, рассеянный свет  1993-a1
světlo zodiakální
slov: zodiakálne svetlo; něm: Zodiakallicht n; rus: зодиакальний свет  1993-a1
světlo zvířetníkové
syn. světlo zodiakální – slabé bílé nebo žlutavé světlo ve tvaru kužele na noční obloze rozložené podél ekliptiky a zdánlivě vycházející z místa na horizontu, za nímž se nachází Slunce. Zvířetníkové světlo lze pozorovat pouze při dostatečně temné obloze a průzračném vzduchu. Obecně je nejlépe pozorovatelné kolem rovnodennosti. Vzhledem k tomu, že úhel sklonu roviny ekliptiky vůči astronomickému obzoru závisí na zeměpisné šířce, se v tropech a subtropech vyskytuje zvířetníkové světlo běžně po celý rok; ve středních zeměpisných šířkách je pozorováno slaběji na jaře na večerní obloze, na podzim na ranní obloze. Je působeno rozptýleným slunečním zářením na prašném oblaku vytvářejícím se v meziplanetárním prostoru kolem ekliptiky, tj. ve stopě oběhu Země kolem Slunce.
angl: zodiacal light; slov: zvieratníkové svetlo; něm: Zodiakallicht n; rus: зодиакальный свет  1993-a3
světlomet oblakoměrný
(nespr. mrakoměrný, mrakový) přístroj používaný v minulosti pro měření výšky základny oblaků. V noci oblakoměrný světlomet vysílá kolmo vzhůru úzký svazek paprsků, který vytváří na základně oblaků světelnou skvrnu. Výška základny oblačnosti se vypočítává ze vzorce:
h=dtgα,
kde d je vzdálenost místa pozorování od oblakoměrného světlometu a α je úhel nad obzorem, pod kterým je zmíněná skvrna viditelná. Viz též měření výšky základny oblaků.
angl: ceiling projector, cloud searchlight; slov: oblakomerný svetlomet; něm: Wolkenscheinwerfer m; rus: облачный прожектор  1993-a3
Světová meteorologická organizace
(WMO) – specializovaná mezinárodní organizace členských států OSN, která má za úkol:
a) podporovat ve světovém měřítku spolupráci při výstavbě meteorologických staničních sítí a napomáhat zřizování a provozu meteorologických center poskytujících meteorologickou službu;
b) podporovat výstavbu a provoz systému pro rychlou výměnu meteorologických informací;
c) podněcovat standardizaci meteorologického pozorování a zabezpečovat jednotnou publicitu meteorologických a klimatologických dat a informací;
d) podporovat aplikace meteorologie a klimatologie v oboru letectví, námořní plavby, vodního hospodářství, zemědělství a v dalších oborech lidské činnosti;
e) koordinovat poskytování meteorologických, klimatologických, ale i hydrologických služeb a informací pro snižování nebezpečí hydrometeorologických katastrof (povodní, vln veder, tropických cyklon, tsunami, sucha aj.);
f) podněcovat výzkum a výchovu v meteorologii, klimatologii a hydrologii.
Nejvyšším orgánem WMO je kongres (Cg), který se schází jednou za 4 roky. Mezi zasedáními kongresu řídí činnost WMO výkonná rada (EC), tvořená předsedou a místopředsedy WMO, šesti předsedy oblastních sdružení a 14 zvolenými řediteli met. služeb. Oblastní sdružení přenáší usnesení kongresu a agendu výkonné rady do zóny své odpovědnosti, v níž rovněž projednává všeobecné odborné otázky a koordinuje návazné činnosti. Pro celosvětové studium problémů ve vybraných oblastech meteorologie, klimatologie a hydrologie ustavuje kongres technické komise WMO, které mu předkládají doporučení. Administrativní, organizační a publikační úkoly WMO plní sekretariát se sídlem v Ženevě, v jehož čele je generální sekretář. Činnost WMO je financována z příspěvků členských států.
Česká republika je členem WMO od roku 1993. Československo bylo jedním z 22 zakládajících států WMO, když pověřený zástupce prof. dr. Alois Gregor podepsal 11. října 1947 ve Washingtonu „Dohodu o Světové meteorologické organizaci“, která nabyla účinnosti po ratifikaci dne 23. března 1950 (od r. 1961 se 23. březen slaví jako Světový meteorologický den). Viz též pravidla technická WMO, Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy (IAMAS).
angl: World Meteorological Organization; slov: Svetová meteorologická organizácia; něm: Weltorganisation für Meteorologie f; rus: Всемирная Метеорологическая Организация - ВМО  1993-a3
Světová služba počasí
(WWW, z angl. World Weather Watch) – celosvětový met. systém založený v roce 1963, v rámci kterého členské státy Světové meteorologické organizace koordinují zavádění standardních metod měření, telekomunikačních procedur a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Jeho cílem je zabezpečit pro všechny členské státy WMO dostupnost met. informací nutných pro operativní nebo výzkumné účely. Hlavními složkami Světové služby počasí jsou Globální pozorovací systém, Globální systém pro zpracování dat a předpovědi a Globální telekomunikační systém. Do agendy Světové služby počasí patří také koordinace rádiových frekvencí, správa dat WMO, spolupráce v oblasti meteorologických přístrojů a pozorovacích metod, problematika tropických cyklon, polární meteorologie a systém opatření pro krizové situace.
angl: World Weather Watch; slov: Svetová služba počasia; něm: Welt-Wetter-Wacht f; rus: Всемирная Служба Погоды - ВСП  1993-b3
světové meteorologické centrum
angl: World Meteorological Center; slov: svetové meteorologické centrum; něm: Weltwetterzentrale f  1993-a3
Světový klimatický program
(WCP z angl. World Climate Program) – jeden z mnoha mezin. programů spolupráce a činnosti v oboru meteorologie a klimatologie, koordinovaný Světovou meteorologickou organizací. Jeho hlavním cílem je sledování a studium přirozených a antropogenních změn klimatu Země. Program se skládá ze čtyř součástí:
a) programu klimatologických dat, který má zabezpečit spolehlivé vstupní údaje pro potřeby Světového klimatického programu;
b) programu aplikací klimatologických dat zabývajícího se zpracováním a poskytováním údajů účelově zaměřených na nejdůležitější obory lidské činnosti;
c) programu studia vlivu klimatu a jeho změn na přírodní prostředí a socioekonomické faktory;
d) programu výzkumu klimatu světa zabývajícího se klimatem oblastí a jeho trendy, modelováním a klimatickými změnami.
Od roku 2009 je Světový klimatický program (WCP) postupně doplňován Celosvětovým rámcem pro klimatické služby (Global Framework for Climate Services – GFCS). Práce v rámci Světového klimatického programu byly zahájeny v roce 1980. Viz též modely klimatu, monitorování.
angl: World Climate Program; slov: Svetový klimatický program; něm: Weltklimaprogramm n, WCP n; rus: Всемирная Климатическая Программа  1993-a3
Světový meteorologický den
23. březen, tj. výroční den, v němž v roce 1950 nabyla účinnosti Dohoda o Světové meteorologické organizaci, která je zakládací listinou této organizace. V tento den všechny met. instituce v členských státech Světové meteorologické organizace propagují na veřejnosti svůj obor v kampani, kterou tématicky řídí Světová meteorologická organizace pod každoročně obměňovaným meteorologicky zaměřeným heslem.
angl: World Meteorological Day; slov: Svetový meteorologický deň; něm: Welttag der Meteorologie m; rus: Всемирный Метеорологический День  1993-a2
svit oblohy přirozený
nepřetržité vyzařování energie atomy a molekulami ve výškách 85 až 300 km ve viditelném oboru spektra. Příčinou svitu oblohy je excitace, disociace a ionizace různých molekul a iontů působená slunečním zářením s následnou rekombinací, při níž se uvolňuje energie vyzařováním v různých spektrálních čarách. Svit oblohy pozorovaný v noci se nazývá noční svit oblohy. Předpokládá se existence denního svitu oblohy, který se však nedá pozorovat, poněvadž je překryt jinými intenzivnějšími toky záření. Svit oblohy je součástí světla noční oblohy, jeho rozložení po obloze a v čase nemusí být konstantní, někdy se vyskytují časové epizody jeho zvýšené intenzity na celé obloze, nebo na jejích částech, což může v některých případech negativně ovlivňovat např. astronomická pozorování. Má charakter od rovnoměrně rozloženého závoje, přes různé nerovnoměrné pásy, až po série vln postupujících oblohou. Zvýšená aktivita nočního svitu oblohy a jeho prostorové charakteristiky souvisí mimo jiné i s výskytem silných konv. bouří, tsunami a jinými jevy, probíhajícími při zemském povrchu či v troposféře.
angl: airglow; slov: svit oblohy; něm: Himmelslicht n, Nachthimmellicht n; rus: светимость ночного неба  1993-b3
svit sluneční
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu.
angl: sunshine; slov: slnečný svit; něm: Sonnenschein m; rus: солнечное сияние  1993-a1
svit sluneční relativní
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu relativní.
angl: relative sunshine duration; slov: relatívny slnečný svit; něm: relative Sonnenscheindauer f  2014
svítání
syn. úsvit – přechod mezi noční tmou a denním světlem. Začíná, když je Slunce 18° (astron. svítání), nebo 6° (občanské svítání) pod obzorem a končí při východu Slunce. Viz též soumrak.
angl: dawn, daybreak; slov: svitanie; něm: Morgendämmerung f; rus: рассвет  1993-a1
svítivost
základní fotometrická veličina charakterizující optický vjem světelného toku vysílaného zdrojem světla do prostoru. Jednotkou svítivosti je kandela (cd). Obdobou svítivosti v aktinometrii je zářivost.
angl: luminous intensity; něm: Lichtstärke f  2022
sychravo
lid. název pro chladné a vlhké počasí, které je doprovázené zpravidla mrholením, občasným slabým deštěm, popř. i mlhou. Nemá charakter odb. termínu.
angl: damp and cold; slov: sychravo; něm: nasskalt; rus: сыро  1993-a1
symboly meteorologické
1. písmena nebo číslice používané pro popis meteorologických prvků na synoptické mapě;
2. graf. znaky pro met. prvky, jevy a děje, popř. jejich intenzitu. Používají se především pro znázornění počasí na přízemních synoptických mapách a ve výkazech meteorologických pozorování. Meteorologické symboly jsou mezinárodně dohodnuté.
angl: meteorological symbols; slov: meteorologické symboly; něm: meteorologische Symbole n/pl; rus: метеорологические символы  1993-a3
synergismus znečištění ovzduší
angl: synergism of air pollution; slov: synergizmus znečistenia ovzdušia; něm: Synergie der Luftverschmutzung f  1993-a1
SYNOP
Termín vznikl zkrácením slova synoptický.
angl: SYNOP; slov: SYNOP; něm: SYNOP  2014
synoptik
vžité označení pro meteorologa pracujícího v met. předpovědní službě. Je odvozeno od přídavného jména synoptický (česky souhledný). Viz též mapa synoptická, meteorologie synoptická, metoda synoptická.
Termín vznikl odvozením od slova synoptický.
angl: forecaster; slov: synoptik; něm: Synoptiker m; rus: синоптик  1993-a1
synoptika
slang. označení pro synoptickou meteorologii.
Termín synoptický pochází z řec. συνοπτικός [synoptikos] „mající ucelený pohled“, odvozeného od σύνοψις [synopsis] „ucelený pohled“ (ze σύν [syn] „s, společně“ a ὄψις [opsis] „pohled, vidění; zrak“, srov. optika).
angl: synoptics; slov: synoptika; něm: Synoptik f; rus: синоптика  1993-a1
systém cirkulační místní
angl: local circulation system; slov: miestny cirkulačný systém; něm: lokales Zirkulationssystem n; rus: местная система циркуляции  1993-a3
systém detekce blesků
slov: systém pre detekciu bleskov; něm: Blitzortungssystem n  2014
systém dynamický
v obecném smyslu každý proces nebo soubor procesů, který se vyvíjí v čase a jehož vývoj může být řízen soustavou fyzikálních zákonů. Termín se také užívá ve vztahu k matematickým modelům časového vývoje počasí a klimatu. Dynamické systémy mohou být jak poměrně jednoduché systémy několika proměnných, řízené několika vývojovými rovnicemi, tak systémy extrémně složité jako je systém klimatický. Typickým příkladem dynamického systému, který se chová podle zákonů deterministického chaosu, je turbulentní proudění.
angl: dynamical system; slov: dynamický systém; něm: dynamisches System n  2016
systém frontální
dvě (nebo více) na sebe navazující atmosférické fronty související s jednou cyklonou (výjimečně s více cyklonami). Termín se často používá ve sdělovacích prostředcích v případech, kdy není účelné rozlišovat druh atmosférických front přecházejících přes zájmové území.
angl: frontal system; slov: frontálny systém; něm: Frontalsystem n; rus: фронтальная система  1993-a2
Systém integrované výstražné služby (SIVS)
systém pro vydávání meteorologických výstrah a hydrologických výstrah Českého hydrometeorologického ústavu, určených pro veřejnost, státní správu a samosprávu, případně další uživatele. Systém byl zaveden v roce 2000. Od roku 2019 se pro distribuci výstrah používá všeobecný výstražný protokol (CAP), kterým je možné přenášet informaci o jevu předpovídaném s předstihem 3-48 hodin, doplněnou o předpokládanou intenzitu a pravděpodobnost jevu, a informaci o dalším vývoji již pozorovaného jevu. Každé výstraze je v SIVS přisouzen nízký (žlutý), vysoký (oranžový), nebo extrémní (červený) stupeň nebezpečí dle kombinace intenzity a pravděpodobnosti jevu. Výstrahy SIVS jsou vydávány na základě pravidelných, dle potřeby i nepravidelných konzultací jak mezi regionálními předpovědními pracovišti ČHMÚ a Centrálním předpovědním pracovištěm ČHMÚ, tak mezi Centrálním předpovědním pracovištěm ČHMÚ a Střediskem hydrometeorologie Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř).
něm: Wetterwarnsystem n  2014
systém izolovaný
systém, mezi nímž a okolím neprobíhá žádná výměna energie.
angl: isolated system; slov: izolovaný systém  2018
systém klimatický
část geosféry, která se podílí na procesu geneze klimatu. Zahrnuje atmosféru Země, dále hydrosféru, kryosféru, biosféru a svrchní část litosféry, resp. pedosféry. Jednotlivé složky jsou vzájemně intenzivně provázány, neboť zde v nejrůznějších časových a prostorových měřítkách neustále probíhají fyz., chem. a biologické procesy umožňující výměnu energie, příp. látek (např. záření, vítr, hydrologický cyklus). Zvlášť intenzivní jsou interakce atmosféry a oceánu. Ze statist. souboru stavů klimatického systému je odvozeno klima. Viz též model klimatologický, signál klimatický.
angl: complete climate system, coupled climate system; slov: klimatický systém; něm: vollständiges Klimasystem n, gekoppeltes Klimasystem n; rus: единая климатическая система  1993-b3
systém konvektivní mezoměřítkový
angl: mesoscale convective system; slov: mezosynoptický konvektívny systém, mezomierkový konvektívny systém; něm: mesoskaliges Konvektionssystem n  2020
systém konvektivní mezosynoptický
(MCS), syn. systém konvektivní mezoměřítkový – organizovaná soustava oblaků druhu cumulonimbus, která vytváří souvislou oblast konvektivních srážek o horizontálním rozměru nejméně 100 km alespoň v jednom směru a je doplněna oblastí se stratiformními srážkami. MCS mohou zahrnovat dílčí konvektivní bouře typu multicel i supercel, přičemž během vývoje MCS se jejich struktura zpravidla vyvíjí. Prostorové uspořádání konvektivní i vrstevnaté oblačnosti může nabývat různých forem. Příkladem lineární struktury MCS je squall line, příp. bow echo, dosahuje-li alespoň přibližně požadovaných rozměrů; příkladem oválně uspořádaného MCS je MCC. Vzhledm k definici jednotlivých druhů MCS na základě radarových, resp. družicových měření se zmíněné druhy mohou překrývat.
Podle způsobu vzniku se rozlišují dva typy MCS. První typ vzniká poměrně rychle, a to velkoplošnou iniciací konvekce např. v prostředí atmosférické fronty. MCS druhého typu vzniká z jednotlivých konvektivních bouří spojením jejich bazénů studeného vzduchu, kde výsledná gust fronta je schopna iniciovat nové konvektivní buňky takřka po celém svém rozsahu. Typická doba existence MCS je 10 hodin, přičemž vrstevnatá složka MCS a kovadliny konv. složky mohou přetrvat i podstatně déle. Nad oceánem se MCS mohou transformovat v tropické, příp. subtropické cyklony.
angl: mesoscale convective system; slov: mezosynoptický konvektívny systém; něm: mesoskaliges Konvektionssystem n  2014
systém měřicí automatický
systém pro měření met. veličin, jehož centrální jednotkou je datová ústředna nebo počítač, do kterých se přenášejí naměřené hodnoty meteorologických prvků z jednotlivých senzorů. Datová ústředna zajišťuje přechodné uložení dat, v případě senzorů s analogovým přenosem signálu také digitalizaci naměřených hodnot a jejich následnou distribuci k dalšímu zpracování. Na automatických meteorologických stanicích se data ze senzorů přenášejí do počítače, jehož programové vybavení umožňuje základní zpracování dat a jejich přenos do centra v požadovaných datových formátech. Viz též automatizace v meteorologii.
angl: automatic measuring system; slov: automatický meriaci systém; něm: automatisches Messsystem n  2014
systém navigační
systém sloužící ke stanovení geografické pozice a navigování. Navigační systémy dělíme na pozemní a družicové. V meteorologii jsou navigační systémy využívány zejména při radiosondážních měřeních k určování polohy radiosondy a následnému výpočtu vertikálního profilu větru. Informace o celkovém zpoždění signálu z družicových navigačních systémů vlivem atmosféry se využívá pro výpočet obsahu vodní páry v atmosféře. Tím se zabývá tzv. „GPS meteorologie“, využívající signály globálního družicového systému Global Positioning Systém (GPS).
angl: navigation system; slov: navigačný systém; něm: Navigationssystem n  2014
systém oblačný frontální
sled oblaků, které se vyskytují na teplé, studené či okluzní frontě, bezprostředně na sebe navazují a souvisejí s procesy, které v oblasti frontální plochy probíhají. Např. typický oblačný systém teplé fronty se skládá z oblaků druhu cirrus, cirrostratus, altostratus a nimbostratus.
angl: frontal cloud system; slov: frontálny oblačný systém; něm: frontales Wolkensystem n; rus: фронтальная облачная система  1993-a2
systém ozonový observační globální
Global Ozone Observing System (GO3OS) – celosvětová síť pozemních stanic monitorujících ozonovou vrstvu, která pracuje v rámci programu Global Atmosferic Watch (GAW) Světové meteorologické organizace (WMO). GO3OS byl postupně vytvořen od konce 50. let 20. století a v současné době zahrnuje přes 300 stanic, z nichž přibližně 50 má dlouhodobý referenční charakter. Naměřené údaje jsou ukládány ve Světovém ozonovém a UV datovém centru WMO (WOUDC) v Torontu, odkud jsou k dispozici uživatelům. Přístroje na stanicích GO3OS jsou udržovány na předepsané kalibrační úrovni pomocí pravidelných mezinárodních srovnání vůči světovým, resp. regionálním etalonům. Z území ČR je v GO3SO zařazena Solární a ozonová observatoř ČHMÚ v Hradci Králové a Aerologické oddělení observatoře ČHMÚ v Praze–Libuši.
slov: globálny ozónový observačný systém; něm: globales Ozonbeobachtungssystem n  2014
systém p
viz p-systém.
angl: p system; slov: systém p; něm: p-System n, p-Koordinaten f/pl  1993-a1
systém pozorovací globální
systém pro příjem a zpracování družicových dat
automatizovaný systém, pomocí kterého koncový uživatel (např. meteorologická služba) přijímá data z meteorologických družic a provádí jejich další zpracování. Data mohou být přijímána buď přímo z družice, která je naměřila, nebo prostřednictvím telekomunikační družice po jejich předzpracování provozovatelem družice, popř. prostřednictvím internetu.
slov: systém pre príjem a spracovanie dát z meteorologických družíc; něm: System zum Empfang und Verarbeitung von Satellitendaten n, Satellitenempfangsanlage f  2014
systém radiolokační
angl: radar system; slov: rádiolokačný systém; něm: Radarsystem n; rus: радиолокационная система  1993-a3
systém RVR
soustava tech. prostředků sloužících k automatickému nebo poloautomatickému zjišťování dat potřebných k výpočtu vzdálenosti, na kterou jsou viditelná dráhová světla na vzletových a přistávacích drahách. Je obvykle tvořena systémem transmisometrů nebo forwardscatterometrů (měřičů dopředného rozptylu), snímačem jasu pozadí, vstupem zavádějícím okamžitou hodnotu svítivosti dráhových světel, počítačem, prostředky dálkového přenosu dat, spojovacími vedeními a výstupy dat v digitální formě. Tech. zabezpečuje obj. měření dráhové dohlednosti.
angl: Runway Visual Range System; slov: systém RVR; něm: RVR-System n; rus: система измерения дальности видимости по ВПП  1993-a3
systém sondážní radioakustický
viz RASS.
angl: Radio Acoustic Sounding System  2022
systém světový oblastní předpovědní (WAFS)
celosvětový systém, prostřednictvím kterého centra WAFC poskytují letecké meteorologické předpovědi pro lety na tratích v jednotném standardizovaném tvaru.
angl: World Area Forecast System; slov: svetový predpovedný oblastný systém; něm: Welt-Gebietsvorhersagesystem n, WAFS n  2014
systém telekomunikační globální
systém uzavřený
systém, mezi nímž a okolím neprobíhá žádná výměna hmoty.
angl: closed system; slov: uzavrený systém; něm: abgeschlossenes Systém n, isoliertes Systém n  2018
systém z
viz z-systém.
angl: z system; slov: systém z; něm: z-System n, z-Koordinaten f/pl  1993-a1
systém Θ
angl: Θ system; slov: systém Θ; něm: theta-System n, theta-Koordinaten f/pl; rus: система тета (Ѳ)  1993-a1
systém σ
  2023
šedesátky ječící
angl: screaming sixties, shrieking sixties; slov: jačiace šesťdesiatky; něm: heulende Sechziger m/pl; rus: беснующиеся шестидесятые  1993-a1
šedivák
lid. název pro jíní, hovorově označované též šedý mráz.
slov: sivý mráz  1993-a1
šipka větru
symbol pro vyjádření směru větru v daném místě na synoptické mapě ve staničním modelu. Viz též opeření šipky větru, praporek větru.
angl: wind arrow, wind shaft; slov: šípka vetra; něm: Windpfeil m; rus: ветровая стрелка  1993-a2
široko
syn. scirocco.
slov: široko; něm: Scirocco m  1993-a1
šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře
rychlost šíření elmag. vlnění v atmosféře c je dána vzorcem:
c=c0/n,
kde c0 značí rychlost elmag. vlnění ve vakuu a n index lomu, který lze spočítat ze vztahu:
nεrμr,
v němž εr je rel. permitivita a μr rel. magnetická permeabilita vzduchu. Protože ve vzduchu μr≈1 lze s dostatečnou přesností položit
n=εr.
Pro šíření světla v atmosféře má značný význam závislost n na vert. souřadnici z, což můžeme pro danou vlnovou délku vyjádřit ve tvaru:
nz=( n01)T0p p0T2(T z+gR),
kde p značí tlak vzduchu, T teplotu vzduchu v K, g velikost tíhového zrychlení, R měrnou plynovou konstantu vzduchu, T0 teplotu 273 K, p0 tlak 1 000 hPa a n0 index lomu ve vzduchu při teplotě T0 a tlaku p0. Podíl g/R = 3,42 K / 100 m je vert. gradient teploty v případě homogenní atmosféry. Je zřejmé, že n se zmenšuje s výškou(n/z <0) tehdy, jestliže teplota s výškou klesá pomaleji než o 3,42 K na 100 m nebo existuje izotermie či inverze teploty. V těchto případech má trajektorie světelného paprsku tvar vypuklý směrem vzhůru. Při šíření paprsku do vyšších vrstev ovzduší potom může dojít k tomu, že úhel sevřený paprskem a vertikálou dosáhne příslušné kritické hodnoty potřebné k totálnímu odrazu paprsku směrem dolů. V tomto případě jsou splněny podmínky pro vznik opt. jevů označovaných jako svrchní zrcadlení. Totálnímu odrazu napomáhá existence výškových inverzí teploty vzduchu. V důsledku zmíněného zakřivení paprsků se zdánlivá poloha Slunce, popř. Měsíce a hvězd na obloze jeví pozemskému pozorovateli o něco výše než poloha skutečná (tzv. astronomická refrakce). Zakřivení opt. paprsků též umožňuje dohlednost poněkud za geometrický obzor. Opačný případ (n/z >0) , kdy teplota klesá s výškou rychleji než o 3,42 K na 100 m, se běžně vyskytuje pouze v silně přehřáté vrstvě vzduchu bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu a trajektorie světelného paprsku má pak tvar vypuklý směrem dolů. Známým opt. úkazem, vyskytujícím se za těchto podmínek, je spodní zrcadlení ve vrstvě přehřátého vzduchu při zemském povrchu. V meteorologii má značný význam i šíření rádiových vln, využívaných např. v meteorologických radarech. Tyto vlny se šíří podle stejných zákonitostí jako světlo, avšak index lomu je v tomto případě ovlivňován i vlhkostí vzduchu. Viz též refrakce atmosférická, útlum elektromagnetických vln.
angl: propagation of electromagnetic waves in atmosphere; slov: šírenie elektromagnetických vĺn v atmosfére; něm: Ausbreitung von elektromagnetischen Wellen in der Atmosphäre f; rus: распространение электромагнитных волн в атмосфере  1993-a1
šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře anomální
šíření elmag. energie v atmosféře na neobvykle velké vzdálenosti, které je podmíněno anomálním prostorovým rozložením indexu lomu.
angl: anomalous propagation; slov: anomálne šírenie elektromagnetických vĺn v atmosfére; něm: anomale Ausbreitung von elektromagnetischen Wellen in der Atmosphäre f; rus: аномальное распространение  1993-a1
šíření příměsí v atmosféře
souhrnné označení pro rozptyl příměsí v ovzduší a přenos příměsí. Viz též transport znečišťujících příměsí, transmise exhalátů.
angl: spreading of air pollution; slov: šírenie prímesí v atmosfére; něm: Ausbreitung der Beimengungen in der Luft f, Ausbreitung von Luftverunreinigungen f; rus: распространение примесей в атмосфере  1993-a1
šíření světla v atmosféře
angl: propagation of light in atmosphere; slov: šírenie svetla v atmosfére; něm: Ausbreitung des Lichtes in der Atmosphäre f; rus: распространение света в атмосфере  1993-a1
šíření tepla v půdě
angl: heat spreading in soil; slov: šírenie tepla v pôde; něm: Wärmeübertragung im Boden f, Bodenwärmestrom m; rus: распространение тепла в почве  1993-a1
šíření zvuku anomální
angl: anomalous propagation of sound; slov: anomálne šírenie zvuku; něm: anomale Schallausbreitung f; rus: аномальное распространение звука  1993-a1
šíření zvuku v atmosféře
šíření zvukových vln v atmosféře, jehož rychlost c je dána vzorcem:
c=κRT,
kde κ značí Poissonovu konstantu, vyjadřující poměr měrného tepla vzduchu při stálém tlaku a při stálém objemu, R měrnou plynovou konstantu vzduchu a T teplotu vzduchu v K. Při teplotě 273 K, za bezvětří a v suchém vzduchu je c = 331,36 m.s–1. Protože měrná plynová konstanta vlhkého vzduchu je o něco větší než táž konstanta platná pro suchý vzduch a její hodnota poněkud roste s obsahem vodní páry ve vzduchu, zvětšuje se rychlost zvuku s růstem absolutní vlhkosti. Pro opravu rychlosti zvuku na vlhkost lze užít vzorce:
Δc=0,14cep,
v němž p značí tlak vzduchu a e tlak vodní páry. Vane-li vítr, je celková rychlost zvuku dána součtem rychlosti zvuku v klidném vzduchu a složky rychlosti proudění v daném směru, čehož se využívá u akustických anemometrů. Pro zvukové vlny lze aplikovat zákony odrazu a lomu i pojem zvukového paprsku (kolmice k vlnoploše) a definovat index lomu n = T–1/2. V obvyklém případě, kdy teplota vzduchu klesá s výškou, platí (n/z >0) a dráhy zvukových paprsků orientovaných šikmo vůči zemskému povrchu se zakřivují tak, že mají tvar poněkud vypuklý směrem dolů. Opačná situace nastává ve vrstvách s inverzí teploty vzduchu, kde(n/z <0) a zmíněné dráhy mají tvar vypuklý vzhůru. V tomto případě může nastat totální odraz zvukové vlny, která se pak vrací k zemi často v místech, kam už neproniká zvuk šířící se od svého zdroje přímo podél zem. povrchu a je tlumený na jeho nerovnostech. Tímto způsobem vzniká jev anomální slyšitelnosti a za vhodných podmínek může být v souvislosti se silnými zdroji zvuku (výbuchy apod.) pozorováno i několik pásem anomálníslyšitelnosti oddělených pásmy ticha, kdy zvuk je střídavě slyšitelný a neslyšitelný v kruhových oblastech, někdy jen v sektorech, okolo zdroje zvuku. Počátkem 20. století bylo šíření zvuku v atmosféře jednou z nepřímých metod výzkumu vysokých vrstev atmosféry.
angl: propagation of sound; slov: šírenie zvuku v atmosfére; něm: Schallausbreitung f; rus: распространение звука  1993-a1
šířky koňské
námořnické označení pro oblasti oceánů v zeměp. šířkách 25 až 40°, přesněji pro vnitřní části subtropických anticyklon se slabým větrem nebo častým bezvětřím. Název koňské šířky pochází z doby plachetnic, kdy se přepravovali koně napříč oceánem z Evropy do Ameriky. V uvedených zeměp. šířkách se pro slabý vítr plavba zdržovala a koně na palubách plachetnic hynuli nedostatkem pitné vody, když se cesta příliš prodloužila. Viz též pás vysokého tlaku vzduchu subtropický, tišiny subtropické, čtyřicítky řvoucí.
angl: horse latitudes; slov: konské šírky; něm: Rossbreiten pl; rus: конские широты  1993-a1
škola meteorologická bergenská
angl: Bergen school of meteorology; slov: bergenská meteorologická škola; něm: Bergener Schule f; rus: бергенская метеорологическая школа  1993-a1
škola meteorologická chicagská
směr a výsledky met. bádání konaného v Chicagu v Ústavu pro výzkum atmosféry. Za jejího zakladatele je považován C. G. Rossby. Dále k ní patří D. Fultz, J. Namias, N. A. Philipps, H. C. Willet a jiní. Chicagská meteorologická škola vznikla před II. světovou válkou, nejcennějších výsledků však dosáhla až po r. 1945. Studovala zákonitosti všeobecné cirkulace atmosféry, především formulovala koncept Rossbyho vln a planetárních vln. Vytvořila tak nové představy dynamiky atmosféry, čímž mj. zásadně přispěla k rozvinutí fyzikálních předpokladů pro následné uplatnění numerické předpovědi počasí. Studovala též astronomické vlivy na zemskou atmosféru.
angl: Chicago school of meteorology; slov: chicagská meteorologická škola; něm: Chicago-Schule f  1993-a3
škola meteorologická lipská
směr a výsledky prací v Geofyz. ústavu v Lipsku, které předcházely norské meteorologické škole. Lipská meteorologická škola je spjata především s působením V. Bjerknese, který v letech 1913–1917 spolu se svým asistentem R. Wengerem sestavil a publikoval detailní synoptické mapy představující nové stadium při studiu atmosférických front. Na základě balonových výstupů bylo sestaveno 10 map barické topografie od 1 000 hPa do 100 hPa, byly kresleny izohypsy a izobary pro oblast Evropy i mapy proudnic a rychlostí větru při zemi. Tím byla zavedena metoda mapového zpracování aerol. údajů, která se brzy rozšířila v synoptické meteorologii. K představitelům školy meteorologické lipské patří také L. Weickmann, v Lipsku ve 20. letech působili i T. Bergeron a G. Swoboda.
angl: Leipzig school of meteorology; slov: lipská meteorologická škola; něm: Leipziger Schule f; rus: лейпцигская метеорологическая школа  1993-a1
škola meteorologická norská
syn. škola meteorologická bergenská – směr a výsledky prací ve Výzk. ústavu v Bergenu (Norsko). Za zakladatele této školy je považován V. Bjerknes. Vyšla z ní řada vynikajících meteorologů (J. Bjerknes, T. Bergeron, E. Palmen, H. Solberg aj.), kteří v letech 1917–1930 teor. rozpracovali termodynamiku a hydrodynamiku trojrozměrné struktury vzduchových hmot a atm. front, vzniku a vývoje cyklon i anticyklon ve vztahu k všeobecné cirkulaci atmosféry. Přínos této skupiny vědců byl i v tom, že objevené poznatky o zákonitosti atm. procesů průběžně využívali v předpovědní službě, a tím výrazně zlepšili kvalitu předpovědí počasí. Metody norské meteorologické školy v čs. povětrnostní službě zavedl ve 20. letech 20. stol. G. Swoboda.
angl: Norway school of meteorology; slov: nórska meteorologická škola; něm: norwegische Schule f; rus: норвежская метеорологическая школа  1993-a2
štěpení konvektivní bouře
proces, při kterém se jedna konvektivní buňka rozdělí na dvě buňky se vzájemně opačně rotujícími výstupnými proudy, resp. mezocyklonami. Tento proces je podmíněn prostředím se silnou instabilitou a silným vertikálním střihem větru ve spodních vrstvách bouře. V ideálním případě, kdy nedochází ke stáčení směru větru s výškou, může dojít k vytvoření páru osově symetrických supercel, z nichž jedna rotuje anticyklonálně a druhá cyklonálně. Cyklonálně rotující supercela se pak většinou odklání vpravo od šíření původních cel a anticyklonálně rotující supercela vlevo. V běžnějších případech stáčení směru větru s výškou dochází k zesílení jedné ze supercel a zániku druhé supercely. V prostředí s pravotočivým stáčením střihu větru vzniká pouze cyklonálně rotující supercela, která se šíří vpravo od původního šíření cel, v prostředí s levotočivým stáčením střihu větru vzniká anticyklonálně rotující supercela, která se šíří vlevo od původního šíření cel.
angl: convective storm splitting; slov: štiepenie konvektívnej búrky; něm: Spaltung des konvektiven Sturm f  2014
štít srážkoměru větrný
pomocné zařízení k ochraně srážkoměru, obklopující okraj srážkoměru s cílem zmenšit chybu měření srážek, k níž dochází vlivem turbulence vzduchu proudícího kolem jeho těla. Používá se především v exponovaných polohách, hlavně na horách, případně na letištích.  V minulosti se v Česku užívaly především tři druhy větrných štítů. Tzv. ochrana podle Niphera, která se dosud užívá na totalizátorech, je tvořena tuhým kovovým ochranným prstencem ve tvaru trychtýře. Ochrana podle Altera se skládá z kovových pohyblivých lamel na kruhovém prstenci, který obklopuje srážkoměrnou nádobu a je připevněn k podstavci srážkoměru. Třetím typem štítů byla tzv. ochrana podle Treťjakova, která představuje přechod mezi výše uvedenými typy. V současné době je v ČHMÚ používán štít MWS 500, skládající se z kovových lamel, umístěných na pevném prstenci. Je instalován na připravený betonový povrch nebo na výsuvný podstavec.
angl: windshield; slov: veterný štít zrážkomera; něm: Windschutz m  2020
šum klimatický
proměnlivost stavu klimatického systému v malých měřítcích, která má malou či žádnou organizovanou strukturu v čase či prostoru. Malé měřítko klimatického šumu je uvažováno relativně vzhledem k měřítkům studovaného klimatického signálu. Oddělení klimatického šumu od klimatického signálu je jeden ze základních úkolů analýzy klimatických dat. Viz šum meteorologický.
angl: climatic noise; slov: klimatický šum; něm: Klimarauschen n; rus: климатический шум  1993-a3
šum meteorologický
synoptické a dynamické meteorologii atm. procesy, které jsou nezajímavé z hlediska předpovědi počasí (např. zvukové vlny), případně jsou nerealisticky zesíleny v modelech atmosféry (gravitační vlny) apod. K oddělení žádoucích složek časových řad od nežádoucích (šumu) se používá tzv. filtrace. V numerických předpovědích počasí se meteorologický šum odstraňuje filtrací počáteční podmínky (inicializace vstupních dat), anebo se použijí vhodně aproximované (filtrované) rovnice. Zvukové vlny se vylučují hydrostatickou nebo anelastickou aproximací, vliv gravitačních vln vysokých rychlostí se omezuje geostrofickou aproximací. Meteorologický šum se uplatňuje i při meteorologických měřeních, kde k jeho potlačení slouží vhodná konstrukce (setrvačnost) meteorologického přístroje, resp. vhodné průměrování vzorků měření.
angl: meteorological noise; slov: meteorologický šum; rus: метеорологический шум  1993-a3
podpořila:
spolupracují: