Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene v

X
val fénový
slov: föhnový val; něm: Föhnmauer f  1993-a1
validace numerického modelu
ověřování procesů v modelu numerické předpovědi počasí nebo klimatologickém modelu z hlediska toho, zda odpovídají reálným dějům v atmosféře Země. Validace modelu slouží spolu s verifikací jeho výstupů k optimalizaci nastavení jeho parametrů tak, aby model počítal následné předpovědi co nejsprávněji, a to jak z hlediska výsledných polí meteorologických prvků, tak s ohledem na simulace procesů, které je určují. Viz též verifikace meteorologické předpovědi.
angl: validation of a numerical model  2021
vánek
1. vítr o prům. rychlosti 0,3 až 1,5 m.s–1 nebo 1 až 5 km.h–1. Odpovídá prvnímu stupni Beaufortovy stupnice větru;
2. obecné označení pro zpravidla slabý vítr místní cirkulace charakteristický výraznou denní změnou směru, jakým je např. bríza.
Termín je odvozen od slovesa vanout (od vát, které má  indoevropský kořen společný s něm. wehen „vát“, dále s čes. vítr, lat. ventus i angl. wind a něm. Wind).
angl: breeze (2.), light air (1.); slov: vánok; něm: Brise f, leiser Zug m; rus: бриз, тихий ветер  1993-a3
vánice sněhová
lid. označení pro sněžení při vysoké rychlosti větru, kdy pozorujeme vysoko zvířený sníh. Kromě padajícího sněhu může být větrem unášen také již napadlý, především čerstvý sníh, zvláště při nízké teplotě vzduchu. Viz též bouře sněhová, blizard.
angl: snowstorm; slov: fujavica, chumelica, metelica; něm: Schneefegen n, Schneesturm m, Schneetreiben n; rus: снежная метель  1993-a2
vánky pobřežní
starší označení pro brízu.
angl: land or sea breeze; slov: pobrežné vánky; něm: Küstenwinde m/pl, Land- und Seewinde m/pl; rus: береговые бризы  1993-a3
vardar
místní název větru v Makedonii. Jde o studený padavý vítr sv. směru vanoucí hlubokým údolím řeky Vardar do Soluňského zálivu. Vyskytuje se zvláště v zimě, kdy je tlak vzduchu nad vých. Evropou vyšší než nad Egejským mořem. Trvá většinou dva až tři dny a dosahuje prům. rychlosti 16 až 25 km.h–1, v nárazech až 55 km.h–1.
Termín je přejat z názvu stejnojmenné řeky, obsahuje zřejmě indoevr. kořen označující černou, tmavou vodu.
angl: vardar; slov: vardar; něm: Vardarwind m  1993-a1
variace unitární
variace v denním chodu vert. gradientu elektrického potenciálu v atmosféře, které probíhají simultánně po celé Zemi, tzn. že nezávisí na místním čase. Jsou dány časovými změnami celkového rozdílu hodnot el. potenciálu mezi elektrosférou a zemským povrchem, které souvisejí se stavem globální bouřkové činnosti na celé Zemi. Jsou přímo detekovatelné zejména nad oceány, v kontinentálních oblastech bývají překryty lokálními vlivy.
angl: Universal Time variations; slov: unitárne variácie  2016
variograf
Termín se skládá z lat. varius „různorodý, pestrý“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
angl: variograph; slov: variograf; něm: Variograph m  1993-a1
variometr
v meteorologii přístroj pro měření (indikaci) malých tlakových změn. Variometry jsou založeny zejména na vyrovnávání tlaku vzduchu mezi tepelně izolovanou komorou a vnější atmosférou malým otvorem. Měření se provádí většinou pomocí mikromanometru.
Termín se skládá z lat. varius „různorodý, pestrý“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
angl: variometer; slov: variometer; něm: Variometer n; rus: вариометр  1993-a2
vazba dálková
statisticky významný vztah mezi oscilací v jedné oblasti a kolísáním klimatu v jiné oblasti.
angl: climate feedback, teleconnection; slov: diaľková väzba  2014
vazba zpětná klimatická
řetězec navzájem podmíněných reakcí různých složek klimatického systému na narušení rovnováhy tohoto systému během vývoje klimatu. Záporné zpětné vazby vedou k tlumení účinku prvotního impulzu, čímž udržují stabilitu klimatického systému a jsou tak rozhodující pro genezi určitého klimatu. Kladné zpětné vazby původní impulz dále zesilují, takže mohou představovat vážnou hrozbu z hlediska prudkých změn klimatu.
angl: climate change feedback; slov: klimatická spätná väzba; něm: Klimawechselwirkung f  2014
vazkost molekulární
syn. viskozita molekulární – viz tření v atmosféře.
angl: molecular viscosity; slov: molekulárna viskozita; něm: molekulare Viskosität f; rus: молекулярная вязкость  1993-a1
vazkost turbulentní
syn. tření turbulentní, tření virtuální, viskozita turbulentní – v meteorologii vnitřní tření v proudícím vzduchu vznikající následkem statisticky náhodných a turbulencí podmíněných přemísťování makroskopických vzduchových částic napříč převládajícího směru proudu. Projevuje se silami působícími tečně k vrstvám proudícího vzduchu. Vztáhneme-li tyto tečné síly k jednotkové ploše, mluvíme o turbulentních tečných neboli Reynoldsových napětích. Z fyz. hlediska je turbulentní tření spjato s turbulentním přenosem hybnosti proudícího vzduchu, např. v mezní vrstvě atmosféry směrem dolů, což kompenzuje zanikání hybnosti vnějším třením proudícího vzduchu o zemský povrch. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
angl: eddy viscosity, turbulent viscosity; slov: turbulentná viskozita; něm: turbulente Viskosität f, turbulente Wirbelviskosität f; rus: турбулентная вязкость  1993-a1
vedení tepla v půdě
angl: heat conduction in soil; slov: vedenie tepla v pôde; něm: Wärmeleitung im Boden f; rus: теплопроводность почвы  1993-a1
vedro
stav vznikající v létě za suchého počasí při vysoké teplotě a slabém proudění vzduchu za intenzivního přímého slunečního záření zpravidla v odpoledních hodinách. Působí zvýšenou zátěž lidskému organismu, vadnutí rostlin apod. Zvláště nepříznivě se projevuje ve městech v důsledku přehřátí umělého aktivního povrchu. Vedro nemá charakter odb. termínu. Viz též den tropický, noc tropická, dny psí, vlna veder.
Slovo pochází z praslovanského *vedro „jasné, pěkné počasí“, které má pravděpodobně stejný indoevr. kořen jako angl. weather a něm. Wetter.
angl: heat; slov: horúčava; něm: Hitze f; rus: жара  1993-a2
vědy o atmosféře
souborné označení vědních oborů studujících atmosféru Země. Ústřední místo mezi nimi patří meteorologii, jež je někdy považována za obor, který všechny ostatní vědy o atmosféře zahrnuje; v tomto smyslu jsou pak termíny vědy o atmosféře a meteorologie synonyma. Pokud meteorologii chápeme jako jednu z dílčích věd o atmosféře, můžeme ji v podstatě ztotožnit s fyzikou atmosféry; za další disciplíny můžeme považovat např. klimatologii a chemii atmosféry.
angl: atmospheric science; něm: Atmosphärenwissenschaften f/pl  2022
vektopluviometr
přístroj k měření sklonu a směru padajícího deště. V ČR se běžně nepoužívá.
Termín se skládá ze slova vektor (rozumí se veličina určená velikostí i směrem), které pochází z lat. vector „nosič, dopravce; jezdec“ (od vehere „vézt, přepravovat; jet“, příčestí minulé vectus), a ze slova pluviometr.
angl: vectopluviometer; slov: vektopluviometer; něm: Vektopluviometer n  1993-a3
vektor Corfidiho
vektor určující výsledný pohyb konvektivní bouře (multicely nebo mezosynoptického konvektivního systému) daný vektorovým součtem vektoru pohybu průměrné oblačné vrstvy a vektoru opačného k přízemnímu proudění. První sčítaný vektor udává advekční složku pohybu systému, druhý reprezentuje vznik nových konvektivních buněk na straně bouře proti směru přízemního proudění. Výsledný vektor představuje odhad směru pohybu bouře, pokud není řízena výraznou gust frontou.
V případě bouří, které jsou řízeny výraznou gust frontou, se navíc tento výsledný vektor sčítá ještě jednou s vektorem pohybu průměrné oblačné vrstvy, který tentokrát aproximuje pohyb gust fronty. Tento odhad je založen na předpokladu, že vzduch vytékající z pohybující se bouře již má nenulovou složku rychlosti ve směru proudění a propagace gust fronty je tedy v tomto směru výraznější.
angl: Corfidi's vector; slov: Corfidiho vektor; rus: вектор Корфиди  2020
vektor větru
zkrácené označení vektoru rychlosti větru.
angl: wind vector  2023
velkopočasí
v češtině nevhodné označení pro typ makrosynoptické situace.
slov: veľkopočasie; něm: Großräumiges Wetter n  1993-a1
velopauza
název pro vrstvu stratosféry ve výškách kolem 20 km a zeměp. š. přibližně od 20° do 60°. V této vrstvě probíhá v létě přechod od převládajícího záp. proudění v troposféře a spodní stratosféře k proudění východnímu ve vyšších vrstvách stratosféry. Název velopauza se používá hlavně v rus. odb. literatuře.
Termín pochází z rus. odborné literatury, v češtině se neujal. Skládá se z lat. velox „rychlý“ a pausa „přerušení, ukončení“.
angl: velopause; slov: velopauza; něm: Velopause f; rus: велопауза  1993-a2
velum
(vel) – jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Velum je závojovitý oblak velkého horiz. rozsahu. Vyskytuje se těsně nad nebo přímo na vrcholu jednoho nebo několika kupovitých oblaků, které jím často prorůstají. Vyskytuje se u druhů cumulus a cumulonimbus.
Termín byl přejat z lat. velum, označujícího obecně větší kus nějaké tkaniny, plátna: „závoj; závěs; plachta“.
angl: velum; slov: velum; něm: velum; rus: вуаль  1993-a2
ventilace
syn. větrání – zpravidla kvalititativní charakteristika přísunu vzduchu do dané lokality (oblasti) závislá na rychlosti proudění, terénních tvarech, drsnosti povrchu, uspořádání aerodyn. překážek v terénu apod. Ventilace může být přirozená (provětrávání volné krajiny, města apod.), nebo umělá (v uzavřených prostorách jako součást klimatizace). V meteorologii se termínu ventilace používá i v souvislosti s prouděním vzduchu kolem čidel met. přístrojů, např. v meteorologické budce, u aspiračního (ventilovaného) psychrometru apod.
Termín pochází z lat. ventilatio „ovanutí; větrání“ (od ventilare „ovanout; větrat“, od ventus „vítr“).
angl: ventilation; slov: ventilácia; něm: Ventilation f; rus: вентиляция  1993-a2
ventilátory protimrazové
tech. zařízení používaná v ochraně před mrazíky ve vegetačním období. Jejich úkolem je při teplotách těsně nad nulou rozrušovat inverzi teploty vzduchu, která se při radiačním ochlazování vytváří v nočních a ranních hodinách v blízkosti zemského povrchu. Použitím protimrazových ventilátorů se sníží riziko poklesu teploty v této vrstvě pod nulu, při němž dochází v některých fázích vývoje ovocných stromů, vinné révy, popř. dalších plodin k značným ztrátám na výnosech. Protimrazové ventilátory jsou zpravidla vybaveny rozměrnou vrtulí, jíž se promíchává v kritickém období okolní vzduch. Obdobnou funkci mohou plnit i nízko letící vrtulníky.
angl: frost fans; slov: protimrazové ventilátory; něm: Frostschutzventilatoren pl/m; rus: вентиляторы от заморозкoв, противоморозные вентиляторы  1993-a0
vergence
v čes. literatuře zřídka používané syn. pro divergenci proudění ve smyslu veličiny, která nabývá i záporných hodnot, označovaných jako konvergence proudění.
Termín pochází z lat. vergere „klesat; sklánět se, chýlit se“; srov. divergence a konvergence.
angl: vergence; slov: vergencia; něm: Vergenz f  1993-a3
verifikace meteorologické předpovědi
srovnání výsledků meteorologické předpovědi s odpovídajícím meteorologickým měřením nebo pozorováním. Verifikace se vždy opírá o statistické zpracování odchylek prognostických hodnot meteorologických prvků od příslušných hodnot diagnostických. Pro různé typy předpovědí a různé veličiny je k dispozici celý soubor verifikačních metod. Výsledky verifikace slouží k posouzení úspěšnosti předpovědi a jsou určeny jak uživatelům předpovědí, tak pracovníkům, kteří vyvíjejí a zlepšují algoritmus předpovědi. Při verifikaci předpovědi meteorologických prvků s velkou prostorovou variabilitou (např. úhrnů srážek) může u tradičních metod nastávat nežádoucí efekt označovaný jako dvojitá penalizace. Z tohoto důvodu byly vyvinuty verifikační metody odstraňující požadavek na přímou shodu prognostických a diagnostických polí meteorologických prvků v jednotlivých uzlových bodech. Mezi tyto metody patří zejména prostorová verifikace a objektově orientovaná verifikace meteorologické předpovědi. Viz též validace numerického modelu.
angl: forecast verification; slov: verifikácia meteorologickej predpovede; něm: Prognoseüberprüfung; rus: проверка прогнозов  2019
verifikace meteorologické předpovědi objektově orientovaná
jedna z metod verifikace meteorologické předpovědi vhodná k posouzení úspěšnosti předpovědi s vysokým prostorovým rozlišením. Kritéria používaná při objektově orientované verifikaci srovnávají objekty v poli předpovědi s objekty v poli měření. Většina kritérií vyžaduje přímé určení odpovídajících si objektů (např. CRA, MODE), některé porovnávají vlastnosti všech nalezených objektů dohromady (kritérium SAL). Objekty bývají definovány jako plochy s nadprahovou hodnotou příslušného meteorologického prvku.
angl: object oriented verification; slov: objektovo orientovaná verifikácia meteorologickej predpovede; rus: объектно-направленная проверка прогнозов  2020
verifikace meteorologické předpovědi prostorová
jedna z metod verifikace meteorologické předpovědi vhodná k posouzení úspěšnosti předpovědi s vysokým prostorovým rozlišením. Kritéria používaná při prostorové verifikaci počítají s určitým stupněm nejistoty předpovědi, např. přibližnou hodnotou, přibližnou lokalizací nebo přibližným časem výskytu, které zohledňují nejčastěji pomocí zvětšujícího se prostorového, resp. časového okna, ve kterém je shoda prognostických a diagnostických polí meteorologických prvků hodnocena. Ze závislosti hodnot verifikačního kritéria na velikosti okna je možné určit prostorovou chybu předpovědi (např. kritériem FSS).
angl: spatial verification; slov: priestorová verifikácia meteorologickej predpovede; rus: пространственная проверка прогнозов  2020
verifikace meteorologické předpovědi tradiční
souborné označení metod verifikace meteorologické předpovědi používaných především k posouzení úspěšnosti předpovědi s nízkým prostorovým rozlišením. Kritéria používaná při tradiční verifikaci hodnotí přesnou shodu měření s předpovědí dané hodnoty nebo jevu. Mezi běžně používaná kritéria patří střední chyby předpovědi, jako je střední chyba (ME – mean error), střední absolutní chyba (MAE – mean absolute error) a střední kvadratická chyba (RMSE – root mean square error), nebo verifikační kritéria založená na kontingenční tabulce, např. pravděpodobnost detekce (POD – probability of detection) apod. Nevýhodou tradiční verifikace je zatížení dvojitou penalizací při hodnocení předpovědi s vysokým horizontálním rozlišením.
angl: traditional verification; slov: tradičná verifikácia meteorologickej predpovede  2021
vertebratus
(ve) [vertebrátus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Části oblaku jsou uspořádány tak, že připomínají páteř, žebra nebo rybí kostru. Vyskytuje se u druhu cirrus.
Termín byl přejat z lat. vertebratus „mající klouby, mající obratle“, odvozeného od vertebra „kloub; obratel páteře“ (od vertere „otáčet, točit“).
angl: vertebratus; slov: vertebratus; něm: vertebratus; rus: хлебтовидные облака  1993-a2
věta termodynamická hlavní
tzv. hlavní termodynamické věty představují základní principy v oboru termodynamiky. První hlavní věta termodynamická je vyjádřením zákona zachování energie při termodynamických procesech a stanoví, že teplo dodané termodynamickému systému se spotřebuje na zvýšení vnitřní energie systému a na vykonání vnější práce. Pro ideální plyn lze první hlavní větu termodynamickou vyjádřit ve tvaru
dq=du+pdα,
kde dq je množství tepelné energie dodané jednotce hmotnosti ideálního plynu, du odpovídající přírůstek vnitřní energie, p tlak a dα přírůstek měrného objemu. Uvedený matematický zápis první hlavní věty termodynamické patří k základním rovnicím termodynamiky atmosféry. Druhá hlavní věta termodynamická postuluje princip nemožnosti trvalého přechodu tepla z chladnějšího na teplejší těleso bez vynaložení práce. Třetí hlavní věta termodynamická se týká nedosažitelnosti teploty absolutní nuly, tj. nulové teploty v Kelvinově teplotní stupnici.
angl: law of thermodynamics; slov: hlavná termodynamická veta; něm: Hauptsatz der Thermodynamik m; rus: закон термодинамики  1993-a2
větev atmosférické fronty
větší nebo menší úsek hlavní troposférické fronty, např. arktické nebo polární fronty, které prakticky nikdy nejsou souvislé okolo celé zemské polokoule, ale jsou zřetelně vyvinuty jen v některých oblastech. Např. polární fronta se nejčastěji rozpadá na tyto větve: polární frontu v západní části Tichého oceánu, polární frontu ve východní části Tichého oceánu, atlantskou polární frontu, která často zasahuje nad Evropu, a v chladné roční době i na středomořskou frontu. Větve atmosférické fronty vykazují značnou prostorovou proměnlivost během roku, a to i v jednotlivých měsících, přičemž se mění i jejich počet.
angl: sections of atmospheric front; slov: vetva atmosférického frontu; něm: Frontabschnitt m; rus: ветвь атмосферного фронта  1993-a1
větrolam
pás tvořený stromy a keři vysázený na ochranu zájmového území před škodlivými účinky větru. Větrolamy se zakládají v převážně rovinných a bezlesých oblastech se sušším klimatem ve snaze snížit rychlost výsušných větrů a omezit např. odnos půdních částic nebo sněhu z polí. Větrolamy mají komplexní účinky na vodní a tepelnou bilanci prostředí v mikroklimatickém měřítku. Viz též suchověj.
angl: windbreak; slov: vetrolam; něm: Windbrecher m, Windschutzgürtel m, Windschutzstreifen m; rus: ветрозащитная полоса  1993-a1
větroměr
málo užívané čes. označení pro anemometr.
slov: vetromer; něm: Windmesser m, Windmessgerät n; rus: ветромер  1993-a1
větry Bersonovy západní
záp. větry ve stratosféře nad centrální částí tropického pásma, které se zde vyskytují současně s východními větry Krakatoa, s nimiž se v různých výškách vrstvy od 20 do 35 km periodicky střídají v rámci kvazidvouleté oscilace. Byly objeveny něm. meteorologem A. Bersonem roku 1908 (Süring, 1910), kdy vanuly ve spodních hladinách uvedené vrstvy, což vedlo k chybné představě o jejich trvale nižší výšce oproti větrům Krakatoa.
angl: Berson's winds; slov: Bersonove západné vetry; něm: Berson-Westwinde m/pl; rus: западные ветры в тропиках  1993-a3
větry Krakatoa
vých. větry ve stratosféře nad centrální částí tropického pásma, které se zde vyskytují současně se západními Bersonovými větry, s nimiž se v různých výškách vrstvy od 20 do 35 km periodicky střídají v rámci kvazidvouleté oscilace. Dosahují rychlosti mezi 25 a 50 m.s–1. Byly objeveny díky šíření sopečného prachu po výbuchu sopky Krakatoa v r. 1883.
angl: Krakatoa winds; slov: vetry Krakatoa; něm: Krakatau-Wind m; rus: ветры Кракатау  1993-a3
větry pobřežní
starší označení pro brízu.
slov: pobrežné vetry; něm: Küstenwinde m/pl  1993-a3
větry východní polární
převládající vých. větry ve vysokých zeměp. šířkách na vnější straně subpolárního pásu nízkého tlaku vzduchu, které vanou při zemi a mají jen malý vertikální rozsah. Zvlášť stálé a silné východní větry se vyskytují na okrajích rozsáhlé a mohutné antarktické anticyklony.
angl: polar easterlies; slov: východné polárne vetry; něm: polare Ostwinde m/pl; rus: полярные восточные ветры  1993-a2
větry východní tropické
nepoužívané označení pro pasáty.
angl: tropical easterlies; slov: východné tropické vetry; něm: tropische Ostwinde m/pl; rus: тропические восточные ветры  1993-a3
větry západní rovníkové
záp. větry ve spodní troposféře, které se mohou vyskytnout v úzké centrální části intertropické zóny konvergence.
angl: equatorial westerlies; slov: západné rovníkové vetry; něm: äquatoriale Westwinde m/pl; rus: экваториальные западные ветры  1993-a3
větry západní stálé
silné a značně stálé větry, které vanou v pásmu západních větrů mezi 35° a 65° zeměp. šířky nad oceány a na přilehlých pevninách. Jsou výrazněji vyvinuty na již. polokouli, kde převládají rozsáhlé plochy oceánů. Kvůli dobré využitelnosti pro plavbu plachetnic bývaly nazývány „hodné“, nicméně vedly i k pojmenování příslušných zeměp. šířek jižní polokoule jako řvoucí čtyřicítky.
angl: westerlies; slov: stále západné vetry; něm: Westwinddrift f, Westwindzone f; rus: западные ветры  1993-a3
vchod frontální zóny
oblast frontální zóny, ve které dochází ke konfluenci (sbíhání) izohyps absolutní barické topografie, a tím i k dyn. vzestupu tlaku zejména v nižších vrstvách atmosféry. Viz též pole deformační.
angl: entrance region; slov: vchod frontálnej zóny; něm: Einzugsgebiet einer Frontalzone n; rus: область входа  1993-a1
Vídeňská konvence na ochranu ozonové vrstvy
mezinárodní úmluva deklarovaná ve Vídni v roce 1985 s cílem zahájit aktivní ochranu ozonové vrstvy před účinky látek poškozujících ozonovou vrstvu. V následujících letech se k Vídeňské konvenci připojila většina členských zemí OSN a řada mezinárodních organizací. Prvním právně závazným dokumentem Vídeňské konvence se stal Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu.
angl: Vienna Convention for the Protection of the Ozone Layer; slov: Viedenská konvencia na ochranu ozónovej vrstvy; něm: Wiener Übereinkommen zum Schutz der Ozonschicht f; rus: Венская конвенция об охране озонового слоя  2014
videodistrometr
distrometr tvořený nejméně jednou vysokofrekvenční kamerou snímkující dešťové kapky nebo jiné srážkové částice, které padají do jeho záchytného prostoru. Pokud je detekce prováděna dvojicí kamer umístěných ve dvou navzájem kolmých směrech, označujeme přístroj jako 2D videodistrometr. Srovnání hodnot krátkodobé intenzity srážek, získaných z měření 2D videodistrometrem a citlivým člunkovým srážkoměrem, ukázalo dobrou shodu s rozdíly pod 10 %.
Kromě vlastností kapek, pro jejichž stanovení bylo zařízení hlavně vyvinuto, lze pomocí 2D videodistrometru sledovat i základní vlastnosti včetně tvaru u krup, krupek a sněhových vloček.
Termín se skládá z komponentu video- (od lat. videre „vidět“) a slova distrometr.
angl: video distrometer; slov: videodistrometer; něm: Videodistrometer n  2014
viditelnost
nevh. označení pro dohlednost.
angl: visibility; slov: viditeľnosť; něm: Sichtweite f; rus: видимость  1993-a3
vidmo
viz glórie.
angl: glory  2014
vichřice
1. vítr o prům. rychlosti 20,8 až 24,4 m.s–1 nebo 75 až 88 km.h–1. Odpovídá devátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
2. hovorové označení pro větrnou bouři.
angl: strong gale; slov: víchrica; něm: Sturm m; rus: шторм  1993-a3
vichřice mohutná
vítr o prům. rychlosti 28,5 až 32,6 m.s–1 nebo 103 až 117 km.h–1. Odpovídá jedenáctému stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: violent storm; slov: mohutná víchrica; něm: orkanartiger Sturm m; rus: жестокий шторм  1993-a3
vichřice prachová nebo písečná
méně vhodné označení pro bouři prachovou nebo písečnou.
angl: dust storm or sandstorm; slov: prachová alebo piesočná víchrica; něm: Staubsturm m, Sandsturm m; rus: пыльная или песчаная буря  1993-a3
vichřice silná
vítr o prům. rychlosti 24,5 až 28,4 m.s–1 nebo 89 až 102 km.h–1. Odpovídá desátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: storm; slov: silná víchrica; něm: schwerer Sturm m; rus: сильный шторм  1993-a3
vír atmosférický
rotační pohyb vzduchu, který může být zviditelněn unášenými částicemi atmosférického aerosolu. Atmosférické víry vznikají z rozmanitých příčin, které určují měřítko vírů i směr jejich rotace, jejíž osa bývá většinou orientována přibližně vertikálně. Největším takovým vírem, který tvoří součást všeobecné cirkulace atmosféry, je cirkumpolární vír. V synoptickém měřítku rozlišujeme cyklony a anticyklony, přičemž obzvlášť vysoké rotační rychlosti dosahují tropické cyklony. Kromě cyklon můžeme pomocí meteorologických družic detekovat i další oblačné víry, a to i mezosynoptického měřítka, např. polární cyklony a závětrné víry. Nejmenšími víry s přibližně vertikální osou jsou tromby, které mohou být viditelné díky rotujícím nebo na zemském povrchu vířeným pevným nebo kapalným částicím. V atmosféře se dále tvoří i stabilní víry s přibližně horiz. osou, tzv. rotory. Prakticky neustále jsou v atmosféře přítomny náhodně se pohybující nestabilní turbulentní víry s různou orientací osy rotace. Viz též vorticita, proudění vírové, měřítko atmosférických vírů.
angl: whirl, vortex; slov: atmosférický vír; něm: atmosphärischer Wirbel m; rus: вихр в атмосфере  1993-a3
vír cirkumpolární
syn. vír polární – největší atmosférický vír v systému všeobecné cirkulace atmosféry. Tvoří ho převážně západní proudění kolem geografických pólů ve středních a vysokých zeměpisných šířkách, a to ve vyšších vrstvách troposféry a ve stratosféře. Ve vyšší troposféře hovoříme o troposférickém cirkumpolárním víru, který se zde projevuje uzavřenými,  cyklonálně zakřivenými absolutními izohypsami, neboť je vyplněn studeným vzduchem. Jeho okraj přitom leží v jádru oblasti nejsilnějších západních větrů, tedy mezi 40. a 60. stupněm zeměpisné šířky. Troposférický cirkumpolární vír existuje celoročně; nejsilnější je v zimě, kdy je v jeho jádru nejstudenější vzduch. Stratosférický cirkumpolární vír sahá od horního okraje tropopauzy do vyšších hladin stratosféry, přičemž jeho intenzita i horizontální rozsah roste s výškou; v horních hladinách stratosféry leží maxima jeho rychlosti kolem 50. stupně zem. šířky. Na rozdíl od troposférického cirkumpolárního víru existuje střídavě vždy na jedné polokouli. Vytváří se na podzim příslušné polokoule, trvá do jara, obvykle na přelomu jara a léta zaniká. Viz též oteplení stratosférické.
angl: circumpolar vortex, circumpolar whirl, polar vortex; slov: cirkumpolárny vír; něm: Polarwirbel m, Zirkumpolarwirbel m; rus: околополярный вихрь, полярный вихрь  1993-a3
vír mlžný
malá a slabá tromba vznikající jen zřídka nad nezamrzlou vodní hladinu, od níž se ohřívá a labilizuje přízemní vrstva podstatně chladnějšího vzduchu. Mlžné víry se často vyskytují ve větších skupinách, zpravidla současně s mlhou z vypařování. Podmínky pro jejich vznik nastávají hlavně při vpádu studeného vzduchu v chladné části roku, nutnou podmínkou je však rovněž vznik vertikální vorticity. Jsou slabší obdobou prachových nebo písečných vírů, na rozdíl od nich však jejich viditelnost způsobují kapičky vody, vznikající opětovnou kondenzaci vodní páry, vypařené z vodní hladiny. Podle Mezinárodního atlasu oblaků patří mlžný vír mezi hydrometeory.
angl: steam devil; slov: hmlový vír  2020
vír oblačný
1. seskupení oblačnosti pozorované např. na družicových snímcích. Vyskytují se jednak velké víry, např. cyklony, nebo víry menšího měřítka, např. v závětří ostrovů či izolovaných hor.
2. jakýkoliv oblačný vír pozorovaný ze zemského povrchu, např. vír související s trombou či tornádem, různé turbulentní víry na spodní základně oblačnosti konvektivních bouří nebo vytvářející se za silnějšího proudění v blízkosti výrazných orografických překážek proudění (např. hor).
angl: cloud vortex; slov: oblačný vír; něm: Wolkenwirbel m; rus: облачный вихрь  1993-a3
vír ohnivý
nevh. označení pro požárový vír.
slov: ohnivý vír  2020
vír písečný
angl: sand whirl; slov: pieskový vír; něm: Sandwirbel m; rus: песчаный вихрь  2019
vír polární
slov: polárny vír; něm: Polarwirbel m  1993-a1
vír požárový
tromba vznikající v souvislosti s extrémním přehřátím zemského povrchu při požáru nebo při sopečné erupci. Z hlediska svého vzniku je obdobou prachového nebo písečného víru. Požárový vír mohou zviditelňovat plameny, kouř i produkty kondenzace vodní páry.
angl: fire whirl, fire devil; slov: požiarový vír  2020
vír prachový nebo písečný
syn. rarášek – tromba vznikající odspodu nad silně přehřátým zemským povrchem ve vrstvě vzduchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Zdrojem rotace je vertikální vorticita. Ta vzniká buď v důsledku horizontálního střihu větru, nebo transformací horizontální vorticity, vzniklé působením vertikálního střihu větru. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Mohutné víry mohou mít vyvinutý kromě výstupného proudu i sestupný proud uprostřed víru, podobně jako u tornáda.
Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1 000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
angl: dust whirl or sand whirl, dust devil; slov: prachový alebo piesočný vír; něm: Staubwirbel m, Sandwirbel m; rus: пыльный или песчаный вихрь, пыльный вихрь  1993-a3
vír sněhový
malá a slabá tromba vznikající jen zřídka nad sněhovou pokrývkou, a to v důsledku přízemního horizontálního střihu větru. Podle Mezinárodního atlasu oblaků patří sněhový vír mezi hydrometeory.
angl: snow devil; slov: snehový vír  2020
vír turbulentní
angl: eddy, turbulent vortex; slov: turbulentný vír; něm: turbulenter Wirbel m; rus: турбулентный вихрь  1993-a1
vír závětrný
atmosférický vír vyskytující se v závětří orografických překážek, často v sérii. Závětrné víry mohou mít buď přibližně horizontální, nebo přibližně vertikální osu. Víry první skupiny neboli rotory vznikají při přetékání horských hřebenů v podmínkách vírového, vlnového nebo rotorového proudění. Víry s přibližně vert. osou vznikají při obtékání ostrovů nebo izolovaných horských vrcholů a vytvářející tzv. Kármánovu vírovou dráhu. Ta je tvořena dvěma liniemi vzájemně protiběžně rotujících vírů, jež jsou unášeny prouděním a při svém pohybu dále do závětrného prostoru postupně zanikají. Takové víry lze často sledovat na družicových snímcích v podobě oblačných vírů (např. za ostrovem Jan Mayen). Ve starší české literatuře o závětrných jevech se pojem závětrný vír obvykle vyskytuje ve smyslu zde zmíněné první skupiny. Viz též perioda uvolňování vírů.
angl: lee eddy, leeward eddy; slov: záveterný vír; něm: Leewirbel m; rus: подветренный вихрь  1993-a3
virga
(vir), syn. pruhy srážkové – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Má tvar srážkových pruhů, které směřují svisle nebo šikmo pod základnu oblaku a nedosahují však k zemskému povrchu. Virga se řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože srážkové pruhy lze považovat za prodloužení oblaku. Vyskytuje se nejčastěji u druhů cirrocumulus, altocumulus, altostratus, nimbostratus, stratocumulus, cumulus a cumulonimbus.
Termín byl přejat z lat. virga „prut“, přeneseně též „(úzký) pruh“.
angl: virga; slov: virga; něm: virga; rus: полосы падения  1993-a2
vírnatost
historický termín pro vorticitu.
slov: vírnatosť  1993-a2
viskozita molekulární
syn. vazkost molekulární – viz tření v atmosféře.
slov: molekulárna viskozita; něm: molekulare Viskosität f  1993-a1
viskozita turbulentní
slov: turbulentná viskozita; něm: turbulente Viskosität f, turbulente Wirbelviskosität f  1993-a1
vítr
pohyb vzduchu vůči zemskému povrchu s výrazně převažující horizontální složku. Pro jeho popis užíváme vektor rychlosti větru, zkráceně vektor větru. Při měření větru rozlišujeme rychlost a směr větru.
Vítr vzniká především působením horiz. složky síly tlakového gradientu, v případě gravitačního větru a konvektivních bouří rovněž horizontálními rozdíly vztlaku. Směr větru je dále určován i Coriolisovou silou a silou tření, která současně mění i jeho rychlost. Vítr je prostředkem přenosu vody v atmosféře, přenosu energie, hybnosti a dalších fyz. vlastností vzduchu. Zvyšuje intenzitu výparu z vodní hladiny a z povrchu vlhkých předmětů, odnímá teplo tělesům, působí na překážky dynamickým tlakem, ovlivňuje rozložení sněhové pokrývky, vytváření námrazků apod. Viz též pole větru, profil větrustřih větru, energie větru, síla větru, tlak větrubouře větrná.
Termín pochází ze stejného indoevr. kořene jako slovesa vát a vanout, lat. ventus „vítr“, angl. wind a něm. Wind téhož významu.
angl: wind; slov: vietor; něm: Wind m; rus: ветер  1993-a3
vítr ageostrofický
syn. proudění ageostrofické – rozdíl vektorů rychlosti skutečného a geostrofického větru. Ve volné atmosféře se geostrofický vítr v základním přiblížení nejčastěji interpretuje jako výslednice čtyř složek, tj. složky izalobarické (izalohyptické), kinetické, konv. a cyklostrofické. Tyto složky bývají někdy označovány jako vítr izalobarický, kinetický, konvekční a cyklostrofický. V podrobnějším přiblížení lze odvodit i další příspěvky k ageostrofickému větru vznikající např. u proudění, které má současně vertikální i meridionální složky pohybu. Teoreticky lze dokázat, že každé proudění s meridionální složkou pohybu musí obsahovat ageostrofickou složku. Velikost rychlosti ageostrofického větru bývá ve volné atmosféře u proudění velkých měřítek zpravidla alespoň o řád menší než velikost rychlosti větru geostrofického, přesto má ageostrofický vítr zásadní význam pro transformace kinetické energie v atmosféře a vývoj pole atmosférického tlaku.
angl: ageostrophic wind; slov: ageostrofický vietor; něm: ageostrophischer Wind m; rus: агеострофический ветер  1993-a3
vítr alobarický
angl: allobaric wind; slov: alobarický vietor; rus: аллобарический ветер  1993-a1
vítr alohyptický
angl: allohyptic wind; slov: alohyptický vietor; rus: аллогиптический ветер  1993-a1
vítr anabatický
syn. vítr výstupný – vítr se vzestupnou složkou. Při zemském povrchu se jedná především o výstup teplého vzduchu do vyšších poloh, tedy denní fázi horského a údolního větru a svahového větru. V uvedeném smyslu sem patří i vynucené výstupy vzduchu v cyklonách, na návětří hor apod. Anabatický charakter mají také výkluzné pohyby vzduchu na anafrontách. Opačného smyslu je katabatický vítr.
angl: anabatic wind; slov: anabatický vietor; něm: Aufgleiten n; rus: анабатический ветер, восходящий ветер  1993-a3
vítr antibarický
syn. proudění antibarické – horiz. proudění bez tření v atmosféře, při němž síla horiz. tlakového gradientu má stejný směr jako Coriolisova síla a jejich výslednice je v rovnováze s odstředivou silou. Antibarický vítr se nevyskytuje jako součást velkoprostorových pohybů v rámci všeobecné cirkulace atmosféry čili primární cirkulace. Antibarický vítr se však může blížit proudění ve tvaru malých vírů s přibližně vert. osou, pozorovaných někdy u zemského povrchu při uvolňování výstupních konvektivních proudů. Tyto víry se lid. nazývají rarášek nebo čertík.
angl: antibaric wind; slov: antibarický vietor; něm: antibarischer Wind m; rus: антибарический ветер  1993-a1
vítr antitriptický
rovnoměrné, přímočaré a horiz. proudění vzduchu za předpokladu, že síla tření je v rovnováze s horizontální složkou síly tlakového gradientu a ostatní horiz. síly působící na vzduchovou částici lze zanedbat. Antitriptický vítr vane kolmo na izobary. Skutečné horiz. proudění se mu může blížit, jestliže tečné i normálové zrychlení pohybu vzduchových částic je nepatrné a Coriolisova síla zanedbatelná vůči síle tření. Tento případ nastává v mezní vrstvě atmosféry v blízkosti rovníku a při některých místních cirkulacích vzduchu. Název antitripický vítr zavedl angl. meteorolog H. Jeffreys v r. 1922.
angl: antitriptic wind; slov: antitriptický vietor; něm: antitriptischer Wind m; rus: антитриптический ветер  1993-a1
vítr barický
syn. proudění barické – horiz. proudění bez tření v atmosféře, pří kterém síla horiz. tlakového gradientu a Coriolisova síla směřují proti sobě. Příkladem barického větru je geostrofický vítr a gradientový vítr.
angl: baric wind; slov: barický vietor; něm: barischer Wind m; rus: барический ветер  1993-a1
vítr boční
vodorovná složka rychlosti větru (vzhledem k zem. povrchu) kolmá ke směru pohybu tělesa, např. letadla, lodě, automobilu.
angl: cross-wind; slov: bočný vietor; něm: Seitenwind m; rus: боковой ветер  1993-a1
vítr bouřlivý
vítr o prům. rychlosti 17,2 až 20,7 m.s–1 nebo 62 až 74 km.h–1. Odpovídá osmému stupni Beaufortovy stupnice větru. Ve výkazech met. pozorování je jako bouřlivý vítr uváděn vítr o prům. rychlosti alespoň 17,2 m.s–1. V době, kdy stanice nebyly vybaveny větroměrnými přístroji, byl jako bouřlivý vítr uváděn vítr odpovídající osmému stupni Beaufortovy stupnice a vyšším.
angl: fresh gale, gale; slov: búrlivý vietor; něm: stürmischer Wind m; rus: очень крепкий ветер  1993-a3
vítr cyklostrofický
syn. proudění cyklostrofické –
1. jedna ze složek ageostrofického větru. Vektor rychlosti cyklostrofického větru vc je pak:
vc=1λKH vg2t,
kde λ značí Coriolisův parametr, KH horiz. křivost proudnic, kterou lze aproximovat křivostí izobar nebo izohyps, vg rychlost geostrofického větru a t jednotkový horiz. vektor orientovaný ve směru geostrofického větru. Cyklostrofický vítr má při záporné křivosti KH (anticyklonálním zakřivení) stejný směr jako vítr geostrofický, zatímco v případě KH > 0 (cyklonálního zakřivení) směřuje přesně proti geostrofickému větru. Cyklostrofický vítr tedy působí při cyklonálních situacích zmenšení a při anticyklonálních situacích zvětšení rychlosti skutečného horiz. proudění vůči rychlosti geostrofického větru;
2. horiz. proudění, u něhož je zrychlení působené Coriolisovou silou zanedbatelné ve srovnání s celkovým normálovým zrychlením, tj. na celkové rychlosti proudění má převažující podíl cyklostrofická složka ageostrofického větru. Příklad cyklostrofického větru poskytuje především proudění v tropických cyklonách. Termín cyklostrofického větru zavedl angl. meteorolog N. Shaw.
angl: cyclostrophic wind; slov: cyklostrofický vietor; něm: zyklostrophischer Wind m; rus: циклострофический ветер  1993-a1
vítr čerstvý
vítr o prům. rychlosti 8,0 až 10,7 m.s–1 nebo 29 až 38 km.h–1. Odpovídá pátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: fresh breeze; slov: čerstvý vietor; něm: frische Brise f; rus: свежий ветер  1993-a3
vítr dosti čerstvý
vítr o prům. rychlosti 5,5 až 7,9 m.s–1 nebo 20 až 28 km.h–1. Odpovídá čtvrtému stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: moderate breeze; slov: dosť čerstvý vietor; něm: mäßige Brise f; rus: умеренный ветер  1993-a3
vítr Eulerův
vítr působený výlučně horiz. složkou síly tlakového gradientu. Vane kolmo na izobary nebo izohypsy z oblasti vyššího do oblasti nižšího tlaku vzduchu. Podmínky pro vznik Eulerova větru mohou být v reálné atmosféře přibližně splněny pouze ve volné atmosféře nad rovníkem nebo v jeho blízkosti, protože horiz. složka Coriolisovy síly klesá na rovníku k nule a ve volné atmosféře lze sílu tření zanedbat. Pojem zavedl H. Jeffreys (1922).
angl: Eulerian wind; slov: Eulerov vietor; něm: Euler-Wind m; rus: эйлерианский ветер  1993-a1
vítr geostrofický
syn. proudění geostrofické – model horizontální složky proudění vzduchu s tečným i normálovým zrychlením rovným nule, tedy bez vlivu tření v atmosféře. Směřuje podél přímkových izobar, popř. izohyps tak, že postavíme-li se na sev. polokouli čelem po směru proudění, máme po pravé ruce vyšší a po levé nižší tlak. Geostrofický vítr řadíme pod barický vítr, neboť horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly mají opačný směr; navíc jsou stejně velké, což označujeme termínem geostrofická rovnováha. Rychlost geostrofického větru vg určujeme v z-systému ze vztahu
vg=1ρλ Hp×k,
v němž λ značí Coriolisův parametr, ρ hustotu vzduchu,Hp vektor horizontálního tlakového gradientu a k je jednotkový vektor ve směru vert. osy z.
S výjimkou nízkých zeměp. šířek lze geostrofickou aproximaci používat pro vyjádření skutečné rychlosti proudění vzduchu ve volné atmosféře. Viz též měřítko geostrofické, vítr subgeostrofický, vítr supergeostrofický, proudění ageostrofické, aproximace kvazigeostrofická, aproximace semigeostrofická.
Pojem geostrofický vítr zavedl brit. meteorolog N. Shaw v roce 1915.
angl: geostrophic wind; slov: geostrofický vietor; něm: geostrophischer Wind m; rus: геострофический ветер  1993-a3
vítr glaciální
slov: glaciálny vietor; něm: Gletscherwind m  1993-a1
vítr gradientový
syn. proudění gradientové – ideální horiz. proudění bez tření v atmosféře, s nulovým tangenciálním, ale obecně s nenulovým normálovým zrychlením. Velikost rychlosti gradientového větru nejčastěji určujeme z přibližného vzorce
vgr=vg 1+K.vgλ,
v němž vg značí velikost rychlosti geostrofického větru, λ Coriolisův parametr a K křivost izobar nebo izohyps. V případě cyklonálního zakřivení izobar nebo izohyps, kde K > 0, platí vgr < vg, naopak pro anticyklonální zakřivení izobar nebo izohyps (K < 0) je rychlost gradientového větru větší než rychlost větru geostrofického. Rychlost gradientového větru je součtem rychlostí geostrofického větru a cyklostrofické složky ageostrofického větru. Zvláštním případem gradientového větru, kdy K = 0, je geostrofický vítr směřující podél přímkových izobar, jejichž poloměr zakřivení má nekonečně velkou hodnotu. Gradientový vítr je dobrým přiblížením ke skutečnému větru ve volné atmosféřecykloně nebo anticykloně. Má uplatnění v různých modelech a výpočtech týkajících se atm. podmínek nad hladinou barické topografie 850 hPa, kde se již zanedbává tření. Pojem zavedl N. Shaw. Viz též vítr subgradientový, vítr supergradientový.
angl: gradient wind; slov: gradientový vietor; něm: Gradientwind m; rus: градиентный ветер  1993-a1
vítr gravitační
katabatický vítr způsobený horizontálními rozdíly v hustotě vzduchu. Jedná se o součást místní cirkulace, kdy je vzduch v blízkosti horského svahu či ve výše položeném terénu (např. nad náhorní plošinou) ochlazován od zemského povrchu a stéká do nižších poloh. V důsledku radiačního ochlazování vznikají noční fáze horského a údolního větru a svahového větru. Jiným typem gravitačního větru je ledovcový vítr. Někteří autoři označují jako gravitační vítr i padavý vítr typu bóry.
angl: gravity wind; slov: gravitačný vietor; rus: стоковый ветер  1993-a3
vítr halný
polský název (wiatr halny) pro padavý vítr charakteru fénu na svazích a předhořích polské strany Tater a ostatních horských pásem Západních Karpat. Vzniká při advekci teplých vzduchových hmot od jihu přes hřebeny uvedených pohoří. Přetékající vzduch se při klesání do nižších poloh dynamicky otepluje a rel. vysušuje, čímž nabývá charakteru teplého suchého větru, který v období výskytu sněhové pokrývky, zvláště ke konci zimy, způsobuje rychlý úbytek sněhu táním a vypařováním. Vítr halný patří do skupiny orografických větrů
slov: halný vietor  1993-a2
vítr horský a údolní
vítr místní cirkulace s denní periodicitou v horských údolích a přilehlých rovinách, který se vyskytuje současně se svahovým větrem. Při anticyklonálním počasí se údolní vzduch ve dne intenzívně prohřívá, což vede ke vzniku anabatického větru ve směru osy údolí vzhůru (tzv. údolní vítr). Naopak v noci stéká radiačně ochlazený vzduch ve formě katabatického větru údolím dolů. Tento tzv. horský vítr bývá zpravidla rychlejší (až 8 m.s–1) než údolní vítr. Nad horským a údolním větrem zpravidla existuje kompenzující protisměrné proudění. Jakožto místní vítr mívá horský a údolní vítr různá regionální označení, např. tivano (horský vítr) a breva (údolní vítr) v oblasti jezera Lago di Como v sev. Itálii. Vysvětlení horských a údolních větrů podal rakouský meteorolog A. Wagner (1932).
angl: mountain and valley breeze, mountain-valley windsystem; slov: horský vietor; něm: Berg- und Talwinde m/pl; rus: горный ветер  1993-b3
vítr ionosférický
označení pro shluky (oblaky) ionizovaných částic v nižší ionosféře, které se pohybují spolu s nenabitými částicemi se vzdušným proudem v dané hladině.
angl: ionospheric wind; slov: ionosférický vietor; něm: lonosphärenwind m; rus: ионосферный ветер  1993-a1
vítr izalobarický
syn. vítr alobarický – jedna ze složek ageostrofického větru. Lze ho interpretovat jako odchylku vektoru skutečného větru od vektoru rychlosti geostrofického větru, způsobenou časovými změnami tlaku vzduchu a v z-systému určit pomocí vztahu
viz=α λ2Hp t,
kde viz značí vektor izalobarického větru, α měrný objem vzduchu, λ Coriolisův parametr, p tlak vzduchu, t čas a H horiz. gradient. Z toho vyplývá, že vektor izalobarického větru směřuje do místa s největším časovým poklesem atm. tlaku, čili do izalobarického středu. V p-systému se k výpočtu izalobarického větru používá vztah:
viz=g λ2p zt,
v němž g je velikost tíhového zrychlení, z výška absolutní barické topografie uvažované tlakové hladiny a p izobarický gradient. V tomto případě se však spíše používá názvu izalohyptický (méně vhodně alohyptický) vítr. Pojem izalobarický vítr definovali angl. meteorologové D. Brunt a C. K. M. Douglas r. 1928.
angl: isallobaric wind; slov: izalobarický vietor; něm: isallobarischer Wind m; rus: изаллобарический ветер  1993-a2
vítr izalohyptický
angl: isallohyptic wind; slov: izalohyptický vietor; rus: изаллогиптический ветер  1993-a1
vítr jezerní
starší označení pro brízu jezerní.
slov: jazerný vietor; něm: Seewind m  1993-a2
vítr katabatický
syn. vítr sestupný – vítr se sestupnou složkou. Při zemském povrchu se jedná především o gravitační vítr; v uvedeném smyslu sem patří rovněž padavý vítr typu fénu i bóry. Katabatický charakter má také klesavý pohyb vzduchu na katafrontách a subsidence vzduchu v oblastech vyššího tlaku vzduchu. Opačného smyslu je anabatický vítr.
angl: katabatic wind; slov: katabatický vietor; něm: katabatischer Wind m; rus: катабатический ветер  1993-a3
vítr kinetický
jedna ze složek ageostrofického větru. Vektor rychlosti kinetického větru vki je dán vztahem:
vki=1λ vgvgs .n,
kde λ značí Coriolisův parametr, vg rychlost geostrofického větru, n jednotkový horiz. vektor kolmý ke směru geostrofického větru a směřující od něho vlevo, zatímco ∂/∂s reprezentuje prostorovou derivaci ve směru geostrofického větru. Z uvedeného vzorce vyplývá, že kinetický vítr směřuje kolmo ke směru geostrofického větru, a to vlevo (vpravo) od něho, jestliže rychlost geostrofického větru ve směru proudění roste (klesá).
angl: kinetic wind; slov: kinetický vietor; rus: кинетический ветер  1993-a1
vítr konvekční
jedna ze složek ageostrofického větru. Vektor rychlosti konvekčního větru vko je v z-systému dán vztahem:
vko=gvz λ2THT,
kde g značí velikost tíhového zrychlení, vz vertikální rychlost, λ Coriolisův parametr, T teplotu vzduchu a H horiz. gradient. Z uvedeného vzorce vyplývá, že konvekční vítr směřuje ve směru největšího horiz. vzrůstu (poklesu) teploty vzduchu, jestliže vert. rychlost v z-systému je záporná (kladná). V p-systému lze konvekční vítr vyjádřit ve tvaru
vko=ωα λ2TpT,
v němž α znamená měrný objem vzduchu, ω vertikální rychlost v p-systému a p izobarický gradient.
angl: convection wind; slov: konvekčný vietor  1993-a1
vítr lavinový
vzduchová tlaková vlna vznikající při pohybu sněhových lavin a při průvodních jevech, jako jsou sesuny půdy, řícení balvanů apod. Vytváří se před čelem mas pohybujících se prudce dolů po svazích.
angl: avalanche blast, avalanche wind; slov: lavínový vietor; něm: Lawinenwind m; rus: лавинный ветер  1993-a1
vítr ledovcový
syn. vítr glaciální – vítr místní cirkulace proudící nad ledovcem nebo sněžným polem ve směru jeho spádu. Je podmíněn ochlazováním přízemní vrstvy vzduchu, který následně stéká nad teplejší nezasněžené plochy. Na rozdíl od jiných druhů gravitačního větru nemá opačnou fázi, naopak dosahuje maxima v odpoledních hodinách. Ledovcový vítr vzniká nad horskými ledovci i na okrajích pevninských ledovců, přičemž především na pobřeží Antarktidy dosahuje vysokých rychlostí a velké nárazovitosti.
angl: glacier breeze, glacier wind; slov: ľadovcový vietor; něm: Gletscherwind m; rus: ледниковый ветер  1993-a3
vítr lesní
část místní cirkulace, která vzniká na okraji lesa v důsledku rozdílu teploty mezi lesem a jeho okolím. Vane od lesa a jeho rychlost zpravidla nepřesahuje desetiny m.s–1 s výjimkou případů, kdy po radiačním ochlazení horních částí korun stromů a vzduchu v této vrstvě, zvláště v době olistění stromů a při dostatečném korunovém zápoji, dochází ke krátkodobému zesílení cirkulace mezi lesem a okolím. Tehdy může lesní vítr dosáhnout rychlosti vyšší než 1 m.s–1 a tím může být významný např. při leteckých aplikacích jemných látek s výrazně selektivním účinkem.
angl: forest wind; slov: lesný vietor; něm: Waldwind m; rus: лесной ветер  1993-a3
vítr maximální (MAX WIND)
aeorologii a letecké meteorologii označení pro max. rychlost větru ve vertikálním profilu větru. Označení maximální vítr se používá jen pro rychlosti větru větší než 30 m.s–1 vyskytující se ve význačných hladinách nad izobarickou hladinou 500 hPa. Může se vyskytovat i několik hladin s maximálním větrem za předpokladu, že mezi dvěma sousedními hladinami s maximy rychlosti poklesne rychlost větru alespoň o 10 m.s–1. Používá se též zkráceného označení MAX WIND. Uvádí se v aerol. zprávách a jeho prostorové rozložení se zobrazuje na mapách maximálního větru používaných při met. zabezpečení leteckého provozu. Viz též mapa tropopauzy.
angl: maximum wind; slov: maximálny vietor; něm: Windmaximum n; rus: максимальный ветер  1993-a3
vítr měřený radiotechnickými prostředky
slov: vietor meraný rádiotechnickými prostriedkami  1993-a1
vítr mírný
vítr o prům. rychlosti větru 3,4 až 5,4 m.s–1 nebo 12 až 19 km.h–1. Odpovídá třetímu stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: gentle breeze; slov: mierny vietor; něm: schwache Brise f; rus: слабый ветер, умеренный ветер  1993-a3
vítr místní
vítr specifický pro dané místo či region. Místní větry, které jsou projevem místní cirkulace, mívají různá regionální označení, a to i v případě obdobných příčin a vlastností.
angl: local wind; slov: miestny vietor; něm: Lokalwind m; rus: местный ветер  1993-a3
vítr mořský
starší označení pro mořskou brízu.
slov: morský vietor  1993-a2
vítr nárazovitý
vítr, jehož rychlost kolísá natolik, že opakovaně dochází k nárazům větru. Viz též pulzace větru.
angl: gusty wind; slov: nárazovitý vietor; něm: böiger Wind m; rus: порывистый ветер  1993-a3
vítr orografický
málo používané společné označení pro orograficky podmíněné druhy místního větru, tedy pro padavý vítr, svahový vítr a horský a údolní vítr.
angl: orographic wind; slov: orografický vietor; něm: orographischer Wind m; rus: орографический ветер  1993-a3
vítr padavý
katabatický vítr na závětrné straně hor, orograficky zesílený. Může se vyznačovat vysokými rychlostmi a značnou nárazovitostí. Jde o součást místní cirkulace, která na rozdíl od gravitačního větru vzniká modifikací proudění většího měřítka. Rychlost padavého větru je tak podmíněna vlastnostmi orografické překážky (tvarem, převýšením, strmostí svahů) a synoptickou situací (především velikostí horizontálního tlakového gradientu a jeho orientací vůči překážce, teplotou a vlhkostí vzduchu, vertikální stabilitou atmosféry apod.). V užším smyslu jde o vítr charakteru bóry, v širším smyslu tak označujeme i orografický fén. Jako typický příklad ve stř. Evropě se v oblasti Vysokých Tater uvádí přetékaní rychlého proudění přes Lomnické sedlo do doliny Skalnatého plesa.
angl: fall wind; slov: padavý vietor; něm: Fallwind m; rus: падающий ветер  1993-a3
vítr pevninský
starší označení pro pevninskou brízu.
angl: offshore wind; slov: pevninský vietor; něm: Landwind m; rus: береговой ветер  1993-a2
vítr pobřežní
syn. bríza.
slov: pobrežný vietor  1993-a3
vítr pouštní
vítr vanoucí z pouště. Je velmi suchý a obvykle prašný, takže snižuje dohlednost, velmi horký v létě, chladnější v zimě, s velkými denními amplitudami teploty. Místní názvy pouštního větru jsou např. harmatan, chamsin, samum, gibli, případně scirocco. Viz též bouře písečná.
angl: desert wind; slov: púšťový vietor; něm: Wüstenwind m; rus: пустынный ветер  1993-a3
vítr pravý
vektor rychlosti větru v souřadnicové soustavě pevně spojené se zemským povrchem. Viz též vítr zdánlivý.
angl: true wind; slov: pravý vietor; něm: wahrer Wind m; rus: истинный ветер  1993-a3
vítr proměnlivý
vítr krátkodobě měnící směr o více než 45° (není normováno). Nejčastějším zdrojem těchto odchylek je buď mechanická turbulence v proudění za blízkými překážkami nebo termická turbulence při uvolňování přehřátého stoupajícího vzduchu.
angl: variable wind; slov: premenlivý vietor; něm: wechselhafter Wind m; rus: переменный ветер  1993-a3
vítr prudký
vítr o prům. rychlosti 13,9 až 17,1 m.s–1 nebo 50 až 61 km.h–1. Odpovídá sedmému stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: near gale; slov: prudký vietor; něm: steifer Wind m; rus: крепкий ветер  1993-a3
vítr převládající
syn. směr větru převládající – směr větru nejčastěji měřený nebo pozorovaný v daném místě za určité období, např. den, měsíc, sezonu nebo rok. Je jednou ze základních klimatických charakteristik určitého místa.
angl: prevailing wind; slov: prevládajúci vietor; něm: vorherrschender Wind m; rus: преобладающий ветер  1993-a3
vítr přízemní
v meteorologii vítr měřený na met. stanici v dohodnuté výšce nad zemským povrchem, obvykle ve výšce 10 m (v letectví v souladu s předpisem L3–Meteorologie standardně ve výšce 10±1 m), v níž je rušivý vliv místních překážek a terénu na proudění již výrazně menší než v těsné blízkosti povrchu. Měření přízemního větru by mělo být prováděno na otevřeném prostranství v místě bez vlivu okolních překážek. Za minimální vzdálenost od překážek se považuje desetinásobek jejich výšky, doporučuje se však větší vzdálenost, zejména od překážek z převládajících směrů větru.
angl: surface wind; slov: prízemný vietor; něm: Bodenwind m; rus: ветер у земли, приземный ветер  1993-a3
vítr sestupný
slov: zostupný vietor; rus: нисходящий ветер  1993-a1
vítr silný
vítr o prům. rychlosti 10,8 až 13,8 m.s–1 nebo 39 až 49 km.h–1. Odpovídá šestému stupni Beaufortovy stupnice větru. Ve výkazech met. pozorování je jako silný vítr uváděn vítr o prům. rychlosti větru 10,8 až 17,1 m.s–1. V době, kdy stanice nebyly vybaveny větroměrnými přístroji, byl jako silný vítr uváděn vítr odpovídající 6. až 7. stupni Beaufortovy stupnice.
angl: strong breeze; slov: silný vietor; něm: starker Wind m; rus: сильный ветер  1993-a3
vítr slabý
vítr o prům. rychlosti 1,6 až 3,3 m.s–1 nebo 6 až 11 km.h–1. Odpovídá druhému stupni Beaufortovy stupnice větru.
angl: light breeze; slov: slabý vietor; něm: leichte Brise f; rus: легкий ветер  1993-a3
vítr sluneční
spojitý výron plazmy ze sluneční koróny do okolního prostoru. Typická rychlost slunečního větru dosahuje hodnot přibližně od 300 do 750 km.s–1, přičemž sluneční plazma proniká do vzdáleností převyšujících padesátinásobek vzdálenosti Země od Slunce. Sluneční vítr je jednou z forem korpuskulárních toků. Ovlivňuje fyz. procesy v zemské magnetosféře a v horní atmosféře (polární záře, magnetické pole Země atd.). Viz též aktivita sluneční.
angl: solar wind; slov: slnečný vietor; něm: Sonnenwind m; rus: солнечный ветер  1993-a3
vítr subgeostrofický
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
angl: subgeostrophic wind; slov: subgeostrofický vietor; něm: subgeostrophischer Wind m; rus: субгеострофический ветер  1993-a1
vítr subgradientový
vítr, jehož rychlost je menší než rychlost gradientového větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu a zakřivení izobar nebo izohyps.
angl: subgradient wind; slov: subgradientový vietor; rus: субградиентный ветер  1993-a1
vítr supergeostrofický
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost geostrofického větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu.
angl: hypergeostrophic wind, supergeostrophic wind; slov: supergeostrofický vietor; něm: supergeostrophischer Wind m; rus: сверхгеострофический ветер  1993-a1
vítr supergradientový
vítr, jehož rychlost převyšuje rychlost gradientového větru odpovídající danému horiz. tlakovému gradientu a zakřivení izobar nebo izohyps.
angl: hypergradient wind, supergradient wind; slov: supergradientový vietor; rus: сверхградиентный ветер  1993-a1
vítr svahový
vítr místní cirkulace s denní periodicitou na svazích horských hřebenů, kopců apod. Ve dne se vzduch nad osluněnými svahy ohřívá a stoupá ve formě anabatického větru, dále od svahu pak zpravidla existují kompenzující sestupy vzduchu. Pokud stoupající vzduch dosáhne konvektivní kondenzační hladiny, začnou se tvořit orografické oblaky. Naopak v noci při intenzívním radiačním ochlazování svahů stéká vzduch do nižších poloh jako vítr katabatický. V údolích se kromě svahového větru uplatňuje i horský a údolní vítr. Viz též klima svahové.
angl: slope wind; slov: svahový vietor; něm: Hangwind m; rus: ветер склонов  1993-a3
vítr termální
vektorový rozdíl rychlosti větru v1ve výše ležící hladině z1 a rychlosti větru v2 v níže ležící hladině z2 ( vT=v1v2 , z1>z2, ). Vektor vT směřuje podél izoterem prům. virtuální teploty ve vrstvě vzduchu mezi hladinami z1 a z2 tak, že postavíme-li se čelem po směru vektoru vT, máme na sev. polokouli po pravé ruce vyšší a po levé ruce nižší hodnoty prům. virtuální teploty. Na již. polokouli je tomu naopak. Velikost termálního větru je úměrná hustotě těchto izoterem a vyjadřuje míru baroklinity atmosféry. Zpravidla se vyhodnocuje jako rozdíl skutečné rychlostí větru v hladině 500 a 850 hPa a zakresluje se do map relativní topografie5001000 . Viz též vorticita termální, stáčení větru studené, stáčení větru teplé.
Termín thermal wind navrhl brit. meteorolog E. Gold v dopisu W. N. Shawovi v r. 1917/18.
angl: thermal wind; slov: termálny vietor; něm: thermischer Wind m; rus: термический ветер  1993-a1
vítr údolní
angl: valley breeze; slov: údolný vietor; něm: Talwind m; rus: долинный бриз, долинный ветер  1993-a2
vítr výsledný
prům. vektor větru v daném místě a v dané hladině za určité období. Nemusí být výstižnou klimatickou charakteristikou, vyskytují-li se dvě největší četnosti opačných směrů s málo rozdílnými rychlostmi.
angl: resultant wind; slov: výsledný vietor; něm: resultierender Wind m; rus: результирующий ветер  1993-a3
vítr výstupný
slov: výstupný vietor  1993-a1
vítr výškový
označení pro vítr vanoucí v různých hladinách mezní vrstvy a volné atmosféry, měřený nejčastěji pomocí pilotovacích balonů nebo radiotechnických prostředků. Výškový vítr takto měřený, se počítá jako prům. hodnota z určité vrstvy, jejíž tloušťka je obvykle dána stoupací rychlostí balonu za zvolený časový interval. Pojem výškový vítr se obecně považuje za komplementární ve vztahu k přízemnímu větru, a potom se za výškový vítr zpravidla považují údaje o rychlosti větru už z hladin okolo 20 m nad zemským povrchem. Pro použití v synoptické a letecké meteorologii se výškový vítr šifruje ve zprávě z pozemní (mořské) stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách a ve zprávě z pozemní (mořské) stanice o výškovém větru. Jiným způsobem měření výškového větru je dálková detekce pomocí sodarů nebo windprofileru. Viz též profil větru, měření větru radiotechnickými prostředky, sondáž akustická.
angl: upper wind; slov: výškový vietor; něm: Höhenwind m; rus: ветер на высотах, высотный ветер  1993-a3
vítr zádový
v letectví označení pro vítr vanoucí ve směru letu.
angl: tail wind; slov: chrbtový vietor; něm: Rückenwind m; rus: попутный ветер  1993-a1
vítr zdánlivý
vektor rychlosti větru v souřadnicové soustavě pevně spojené s pohybujícím se objektem (např. lodí). Zdánlivý vítr je dán vektorovým rozdílem pravého větru a vektoru rychlosti pohybu tělesa vzhledem k pevnému bodu na Zemi.
angl: apparent wind; slov: zdanlivý vietor; něm: scheinbarer Wind m; rus: относительный ветер  1993-a3
vláha
1. nevh. označení pro půdní vodu, viz bilance půdní vody;
2. neurčité označení pro vodu z atmosférických srážek, např. zimní vláhu, akumulovanou v půdě z deště a tajícího sněhu do začátku vegetačního období. Častěji se užívá přídavné jméno vláhový, viz např. jistota vláhová, index vláhový Končkův.
angl: dampness, moisture; slov: vlaha; něm: Nässe f, Feuchtigkeit f, Feuchte f; rus: влага, влажность  1993-a3
vlásečnice
angl: tendrils; slov: vlásočnice; něm: Kapillare f  2016
vlastnosti vzduchových hmot konzervativní
vlastnosti, které se v průběhu času nemění, resp. mění se tak pomalu, že po jistý časový úsek jejich číselná hodnota charakterizuje danou vzduchovou hmotu. Za konzervativní pokládáme v praxi takové vlastnosti, které minimálně podléhají vnějším vlivům a změnám při adiabatických dějích. Ve volné atmosféře k nim počítáme např. izobarickou ekvivalentní potenciální teplotu, méně už potenciální teplotu a dále měrnou vlhkost vzduchu, u zemského povrchu např. teplotu rosného bodu.
angl: conservative air masses feature; slov: konzervatívne vlastnosti vzduchových hmôt; něm: konservative Eigenschaften von Luftmassen f/pl; rus: консервативные свойства воздушной массы  1993-a2
vlečka kouřová
prostorový útvar v ovzduší obsahující kouř a další znečišťující látky souvisle emitované z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší nebo skupiny zdrojů. Délka i tvar kouřové vlečky jsou podmíněny met. podmínkami pro šíření a rozptyl příměsí v ovzduší. Viz též tvar kouřové vlečky, emise, vznos kouřové vlečky, stupnice Ringelmannova.
angl: smoke plume; slov: dymová vlečka; něm: Rauchfahne f; rus: дымовой факел  1993-a3
vlhkoměr
syn. hygrometr – přístroj pro měření vlhkosti vzduchu, zpravidla relativní vlhkosti vzduchu, tlaku vodní páry nebo teploty rosného bodu. Pracuje nejčastěji na principu:
a) psychrometrickém (psychrometry);
b) deformačním (vlasové a blánové vlhkoměry);
c) absorpčním (absolutní vlhkoměry nebo elektrické vlhkoměry);
d) kondenzačním (kondenzační vlhkoměry).
angl: hygrometer; slov: vlhkomer; něm: Hygrometer n; rus: гигрометр  1993-a3
vlhkoměr absolutní
angl: absolute hygrometer; slov: absolútny vlhkomer; něm: Absoluthygrometer n; rus: абсолютный гигрометр  1993-a1
vlhkoměr absorpční
vlhkoměr, jímž se vlhkost vzduchu zjišťuje na základě absorpce vodní páry hygroskopickou látkou. Hygroskopická látka buď pohltí všechnu vodní páru obsaženou v uzavřeném vzorku vzduchu, nebo se vlhkostí vzduchu v okolí čidla vlhkoměru vyrovnává tlak vodních par nad povrchem použité hygroskopické látky, která tvoří zákl. část čidla. V prvním případě se zjišťuje přírůstek hmotnosti hygroskopické látky (absolutní metoda, absolutní vlhkoměr), nebo změna objemu, popř. změna tlaku uzavřeného vzorku vzduchu. Ve druhém případě se mění el. vodivost čidla v závislosti na změně vlhkosti vzduchu; tyto vlhkoměry patří mezi elektrické vlhkoměry. Někdy se nazývají chem. vlhkoměry.
angl: absorption hygrometer; slov: absorpčný vlhkomer; něm: Absorptionshygrometer n; rus: абсорбционный гигрометр, химичеcкий гигрометр  1993-a3
vlhkoměr blánový
vlhkoměr pracující na deformačním principu. Jeho čidlo je zhotoveno ze zlatotepecké blány (fólie z hovězího slepého střeva). Blána je napjata v kruhovém rámečku a má tvar trychtýře, jehož střed se vytahuje při vzrůstu relativní vlhkosti vzduchu. Posuvy středu blány se přenášejí mech. převody na stupnici dělenou na procenta relativní vlhkosti. V současné době se již téměř nepoužívají, jejich výroba byla ukončena.
angl: goldbeater's-skin hygrometer; slov: blanový vlhkomer; něm: Goldschlägerhauthygrometer n; rus: пленочный гигрометр  1993-a3
vlhkoměr elektrický
zpravidla absorpční vlhkoměr, jehož čidlo mění el. vodivost nebo kapacitu při změnách vlhkosti vzduchu. Proti vlasovým a blánovým vlhkoměrům má vyšší citlivost a přesnost. Dříve uváděný nedostatek spočívající v závislosti měření na teplotě byl již u nových el. vlhkoměrů odstraněn.
angl: electrical hygrometer; slov: elektrický vlhkomer; něm: elektrisches Hygrometer n; rus: электрический гигрометр  1993-a3
vlhkoměr chemický
angl: chemical hygrometer; slov: chemický vlhkomer; něm: Absorptionshygrometer n; rus: абсорбционный гигрометр, химический гигрометр  1993-a1
vlhkoměr kondenzační
vlhkoměr sloužící k určení teploty rosného bodu nebo teploty bodu ojínění stanovením teploty uměle ochlazovaného, zpravidla leštěného, kovového povrchu v okamžiku, kdy se na něm objeví kapalná nebo pevná fáze vody.
angl: dewpoint hygrometer; slov: kondenzačný vlhkomer; něm: Kondensationshygrometer n, Taupunkthygrometer n, Taupunktzeiger m; rus: конденсационный гигрометр  1993-a3
vlhkoměr vlasový
vlhkoměr měřící relativní vlhkost vzduchu. Jeho čidlem je jeden nebo několik speciálně připravených lidských vlasů. Délka vlasů se s rostoucí relativní vlhkostí v rozpětí od 0 do 100 % zvětšuje asi o 2,5 %. Změny délky vlasů se indikují ručičkou na stupnici. Údaje přístroje jsou téměř nezávislé na teplotě vzduchu v rozpětí hodnot, které se u nás běžně vyskytují. Na profesionálních stanicích v ČR se používá vlasový vlhkoměr jako záložní přístroj.
angl: hair hygrometer; slov: vlasový vlhkomer; něm: Haarhygrometer n; rus: волосной гигрометр  1993-a3
vlhkost efektivní
pojem vyjadřující využitelnost srážek ve vztahu k jiným met. procesům a charakterizující vlhkostní ráz krajiny. Malá efektivní vlhkost způsobuje ariditu klimatu, velká humiditu klimatu. Lze ji hodnotit různými indexy humidity.
angl: effective humidity; slov: efektívna vlhkosť  1993-a3
vlhkost klimatu
slov: vlhkosť klímy  1993-b1
vlhkost půdy
množství vody, včetně vodní páry, obsažené v půdě. Vlhkost půdy hmotnostní je definována jako poměr hmotnosti vody obsažené ve vzorku půdy k hmotnosti vysušeného vzorku půdy. Vlhkost půdy objemová je definována jako poměr objemu vody obsažené ve vzorku půdy k celkovému objemu tohoto vzorku, tj. objemu suché půdy a půdního vzduchu a vody. Vlhkost půdy hmotnostní i objemová se udávají v procentech. Viz též voda půdní.
angl: soil moisture; slov: vlhkosť pôdy; něm: Bodenfeuchte f, Bodenfeuchtigkeit f; rus: влажность почвы  1993-a3
vlhkost vzduchu
základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. V meteorologii lze vlhkost vzduchu vyjádřit pomocí řady vlhkostních charakteristik, jako jsou tlak vodní páry, hustota vodní páry, měrná vlhkost, relativní vlhkost, směšovací poměr, teplota rosného bodu, deficit teploty rosného bodu, sytostní doplněk, popř. další. Viz též měření vlhkosti vzduchu, vlhkostní pole, profil vlhkosti vzduchu vertikální, vzduch vlhký.
angl: air humidity, air moisture; slov: vlhkosť vzduchu; něm: Luftfeuchte f, Luftfeuchtigkeit f; rus: влажность воздуха  1993-a3
vlhkost vzduchu absolutní
angl: absolute humidity; slov: absolútna vlhkosť vzduchu; něm: absolute Feuchte f; rus: абсолютная влажность  1993-a3
vlhkost vzduchu měrná
syn. vlhkost vzduchu specifická – charakteristika vlhkosti vzduchu s, která udává hmotnost vodní páry v jednotce hmotnosti vlhkého vzduchu, tj.
s=mvmv +md,
kde mv značí hmotnost vodní páry a md hmotnost suchého vzduchu v daném objemu vlhkého vzduchu. Měrnou vlhkost vzduchu lze vyjádřit pomocí tlaku vodní páry e a tlaku vzduchu p vztahem:
s=εep( 1ε)eεep,
kde konstanta ε ≈ 0,622 je poměr měrné plynové konstanty pro suchý vzduch a pro vodní páru. Měrná vlhkost vzduchu je bezrozměrná veličina, která v atmosféře dosahuje hodnot řádu 10–3. V meteorologii ji proto často udáváme v jednotkách g.kg–1. Číselnou hodnotou se měrná vlhkost blíží hodnotě směšovacího poměru vodní páry.
angl: specific humidity; slov: merná vlhkosť vzduchu (špecifická); něm: spezifische Feuchte f; rus: удельная влажность  1993-b3
vlhkost vzduchu poměrná
angl: relative humidity; slov: pomerná vlhkosť vzduchu; něm: relative Feuchte f; rus: относительная влажность  1993-b3
vlhkost vzduchu relativní
syn. vlhkost vzduchu poměrná – charakteristika vlhkosti vzduchu měřená na met. stanicích, která vyjadřuje stupeň nasycení vzduchu vodní párou. Je definována jako poměr skutečné hustoty vodní páry ρv a hustoty vodní páry ρvs ve vzduchu nasyceném vodní párou při dané teplotě. Vyjadřuje se obvykle v %, tzn.
r=ρvρvs.100%,
Místo hustoty vodní páry lze v definici relativní vlhkosti použít tlak vodní páry a přibližně i měrnou vlhkost vzduchu nebo směšovací poměr.
Relativní vlhkost lze obecně definovat vzhledem k vodě nebo vzhledem k ledu. V meteorologické praxi se pod pojmem relativní vlhkost rozumí hodnota relativní vlhkosti vzhledem k rovné hladině kapalné vody.
angl: relative humidity; slov: relatívna vlhkosť vzduchu; něm: relative Feuchte f  1993-a3
vlhkost vzduchu specifická
slov: špecifická vlhkosť vzduchu; něm: spezifische Feuchte f  1993-a3
vliv směsi znečišťujících látek na živé organismy
směs látek znečisťujících ovzduší působí na organismy často jinak, než by odpovídalo prostému součtu vlivu jednotlivých znečisťujících látek. Rozlišuje se:
1. synergismus – směs znečisťujících látek má zvýšené účinky oproti aditivnímu působení neboli sčítání vlivu jednotlivých znečisťujících látek;
2. potencializace – směs znečisťujících látek má výraznější účinky než součet účinků izolovaně působících znečisťujících látek, přičemž některá ze znečisťujících látek sama o sobě nemá žádný vliv, nebo má zcela jiný vliv než při působení ve směsi;
3. aditivní účinek jednotlivých znečisťujících látek;
4. antagonismus – vliv směsi znečisťujících látek je menší než aditivní účinek izolovaně působících znečisťujících látek.
angl: influence of pollutant mixture on living organisms; slov: vplyv zmesi znečisťujúcich látok na živé organizmy; něm: Einfluss von schädlichen Beimengungen auf lebendige Organismen m; rus: воздействие смеси вредных примесей на живые организмы  1993-b3
vlivy euryklimagenní
dnes nepoužívané označení klimatických faktorů působících na klima daného místa z velké vzdálenosti. Termín navrhl B. Hrudička (1935). Viz též vlivy stenoklimagenní.
slov: euryklimagénne vplyvy  1993-a3
vlivy místní
činitelé vyvolávající místní zvláštnosti počasí a klimatu, ke kterým patří především odlišné fyz. a geometrické vlastnosti aktivního povrchu. Podmiňují např. častější vytváření mlh, jezer studeného vzduchu, zesilování větru, vznik tepelného ostrova měst apod. Uplatňují se v měřítkách mikroklimatu, mezoklimatu a místního klimatu. Viz též faktory klimatické, počasí místní, klima místní, srážky místní, vítr místní, efekt nálevkový, efekt návětrný, efekt závětrný.
angl: local effects, local influence; slov: miestne vplyvy; něm: lokale Beeinflussung f, lokaler Effekt m; rus: местные влияния  1993-a1
vlivy stenoklimagenní
dnes nepoužívané označení klimatických faktorů regionální nebo místní povahy. Termín navrhl B. Hrudička (1935). Viz též vlivy euryklimagenní.
slov: stenoklimagénne vplyvy  1993-a3
vlna
viz též vlny.
angl: wave; slov: vlna; něm: Welle f; rus: волна  1993-a1
vlna cyklonální
méně vhodné označení pro frontální vlnu.
angl: cyclonic wave; slov: cyklonálna vlna; něm: Frontalwelle f; rus: циклоническая волна  1993-a1
vlna dlouhá
1. v letecké meteorologii nevhodné označení pro vlnové prouděnízávětří horských hřebenů, které vzniká při proudění vzduchu kolmo na překážku, je-li dostatečně rychlé, vert. mohutné a při stabilním teplotním zvrstvení ovzduší;
2. v synoptické meteorologii nevhodné označení pro vlny Rossbyho.
angl: long wave; slov: dlhá vlna; něm: lange Welle f; rus: длинная волна  1993-a1
vlna fénová
podle K. Keila a S. P. Chromova označení pro vlnové proudění za horskou překážkou.
angl: foehn wave, mountain wave; slov: föhnová vlna; něm: Föhnwelle f, Leewelle f; rus: фёновая волна  1993-a1
vlna frontální
1. vlnová porucha na atmosférické frontě. Rozeznávají se „stabilní“ (amplituda vlny se nezvětšuje) a instabilní frontální vlny. „Stabilní“ vlna po určité době (řádově desítkách hodin) zaniká. Instabilní vlna bývá počátkem vývoje frontální cyklony. Na jedné hlavní frontě vzniká po sobě zpravidla několik frontálních vln. V období mezi vznikem dvou po sobě následujících frontálních vln se první z nich posune a zpravidla přejde do dalšího vývojového stádia cyklony. Jednotlivé frontální vlny jsou od sebe odděleny hřebeny vysokého tlaku vzduchu nebo nízkou (postupující) anticyklonou;
2. označení pro první stadium vývoje frontální cyklony. Viz též série cyklon.
angl: frontal wave; slov: frontálna vlna; něm: Frontalwelle f; rus: фронтальная волна  1993-a2
vlna horká
syn. vlna veder.
angl: heat wave; slov: vlna horúčav; něm: Hitzewelle f; rus: волна тепла  1993-a3
vlna horská
méně vhodné označení pro vlnové proudění za horskou překážkou.
angl: mountain wave; slov: horská vlna; něm: Gebirgswelle f; rus: волна препятствия, горная волна  1993-a2
vlna překrývající
velmi vzácný a literárně ojediněle zmiňovaný jev, kdy vlnové proudění za překážkou tvořenou zpravidla horským hřebenem působí jako nová překážka, která vytváří další (shora překrývající) systém vlnového proudění ve vyšších atmosférických hladinách, v nichž se vyskytuje silné proudění s výrazným vertikálním střihem větru. Uvedený český název je pokusem zavést nový český termín na základě překladu z angličtiny.
angl: overlapping wave; slov: prekrývajúca vlna  2017
vlna rázová
prudká porucha v poli tlaku, hustoty a teploty vzduchu, jejíž postup je doprovázen výraznými akustickými projevy. Vznik rázové vlny lze např. vysvětlit tak, že oblast zhuštění vzduchu, tvořící součást zvukových vln, postupuje rychleji než oblast zředění a dohání ji. K tomuto jevu dochází, pohybuje-li se zdroj zvukových vln (např. letadlo, raketa, dělostřelecký granát) nadzvukovou rychlostí vzhledem k okolnímu vzduchu. Doprovodné akustické projevy se pak označují jako sonický třesk Rázové vlny vznikají také v důsledku adiabatického oteplování v oblasti zhuštění zvukové vlny a adiabatického ochlazování v oblasti jejího zředění, neboť rychlost zvuku ve vzduchu roste s rostoucí teplotou. K uplatnění tohoto mechanizmu vzniku rázových vln však může docházet pouze tehdy, je-li velikost přetlaku v oblasti zhuštění, resp. velikost podtlaku v oblasti zředění řádově alespoň srovnatelná s okolním tlakem vzduchu. K transformaci běžné zvukové vlny na vlnu rázovou tak může dojít při jejím šíření do vysokých řídkých vrstev atmosféry, neboť velikost zmíněného přetlaku, resp. podtlaku klesá s výškou podstatně pomaleji než velikost atm. tlaku stanovená podle barometrické formule. Ve fyzice a v technické praxi se pojem rázové vlny používá i v dalších souvislostech, např. u silných výbuchů, kdy hodnoty zmíněného přetlaku mohou převyšovat hodnoty tlaku vzduchu až o několik řádů. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
angl: shock wave; slov: rázová vlna; něm: Stosswelle f; rus: ударная волна  1993-a3
vlna studená
teplotní vlna způsobená vpádem studeného vzduchu do rel. teplejší oblasti. Ve stř. Evropě nastupují studené vlny v teplém pololetí nejčastěji od severozápadu až severu a mají vlhčí ráz, v chladném pololetí od severu až jihovýchodu a provází je spíše suché počasí; období silných mrazů jsou pak spojena s anticyklonálním počasím a advekcí pevninského vzduchu z východního sektoru. Oproti teplým vlnám mívají studené vlny rychlejší nástup a odeznívají pomaleji. Obvlášť rizikové jsou studené vlny na jaře, pokud se dostaví během fenologické fáze kvetení po předchozím teplém období, zvaném v odb. slangu "false start". Viz též ochlazování advekční, den ledový, den arktický.
angl: cold wave, cold spell; slov: studená vlna; něm: Kältewelle f; rus: волна холода  1993-a3
vlna teplá
teplotní vlna způsobená přílivem teplého vzduchu do rel. chladnější oblasti. Ve stř. Evropě nastupují teplé vlny v teplém pololetí zpravidla od východu až jihozápadu, souvisejí s anticyklonálním počasím a mají tudíž sušší ráz. V chladném pololetí nastupují středoevropské teplé vlny nejčastěji ze záp. nebo již. kvadrantu a mívají vlhčí ráz. Oproti studeným vlnám nastupují teplé vlny pozvolněji, často však končí prudkým poklesem teploty vzduchu po přechodu studené fronty. Z hlediska agrometeorologie jsou obzvlášť rizikové teplé vlny na počátku jara, kdy mohou jako tzv. "false starts" způsobit nástup fenologické fáze kvetení, během níž teplou vlnu vystřídá vlna studená. Z hlediska biometeorologie jsou obzvlášť rizikové teplé vlny v nejteplejší části roku, ve stř. zeměp. šířkách označované jako vlny veder. Viz též oteplení advekční.
angl: warm spell; slov: teplá vlna; něm: Wärmewelle f; rus: волна тепла  1993-a3
vlna teplotní
přechodné období s výrazně abnormálními hodnotami teploty vzduchu oproti jejímu průměrnému ročnímu chodu. Obvykle trvá několik dní až týdnů; minimální uvažovaná délka bývá zpravidla tři dny.  Rozeznáváme studené a teplé vlny, jejichž podmnožinou jsou vlny veder. K vymezení teplotní vlny se využívá časových řad průměrné denní teploty vzduchu nebo příslušných denních extrémů, tedy denních minim či denních maxim teploty vzduchu.
Prům. roční počet a prům. délka jednotlivých druhů teplotních vln patří ke klimatologickým charakteristikám teplotní proměnlivosti daného místa. Výskyt teplotních vln je charakteristický pro střední zeměpisné šířky, kam vlivem proměnlivosti atmosférické cirkulace často pronikají jiné než místní vzduchové hmoty. Teplotní vlny přitom zasahují často rozsáhlé území, výrazně přesahující plochu jednotlivých evropských států. V závislosti na fenologické fázi rostlin a kvůli svým biometeorologickým účinkům mohou některé teplotní vlny představovat významné povětrnostní ohrožení.
slov: teplotná vlna  1993-a3
vlna tropopauzy
zvlnění tropopauzy vyvolané vert. pohyby vzduchu v souvislosti s výraznou cyklonální činností, která může vést i k protržení tropopauzy. Současně se změnami výšky tropopauzy při přesunu cyklon a anticyklon v atmosféře se mění i teplota v hladině tropopauzy a nad ní, tj. ve spodní části stratosféry, a to tak, že při nízké tropopauze se její teplota zvyšuje, při vysoké snižuje.
angl: tropopause wave; slov: vlna tropopauzy; něm: Tropopausenwelle f; rus: волна тропопаузы  1993-a1
vlna veder
syn. vlna horká – teplá vlna v nejteplejší části roku, při níž teplota vzduchu dosahuje obzvlášť vysokých hodnot, které přesahují stanovenou prahovou hodnotu zvolené charakteristiky. K vymezení vlny veder se nejčastěji využívají denní maxima teploty vzduchu, přičemž prahová hodnota může být dána absolutně (v Česku zpravidla hranice pro tropický den 30 °C), nebo relativně vůči statistickému rozdělení hodnot této veličiny (např. 95 % percentil). Kvůli lepšímu vyjádření vlivu na lidský organizmus jsou někdy vlny veder vymezovány pomocí denních minim teploty vzduchu nebo některého indexu vyjadřujícího pocitovou teplotu, která kromě vedra zohledňuje i pocit dusna. Během vln veder prudce roste mortalita, proto patří mezi významná povětrnostní ohrožení.
Ve stř. Evropě bývají vlny veder podmíněny advekcí tropického vzduchu do nitra pevniny v kombinaci s intenzívním radiačním ohříváním zemského povrchu a subsidencí vzduchu v týlové části anticyklon. V případě souběhu vlny veder s nahodilých suchem dochází k zesilování obou jevů jejich kladnou zpětnou vazbou. Počet, délka a intenzita vln veder patří mezi významné ukazatele změn klimatu. Viz též oteplování advekční, dny psí.
angl: heat wave; slov: vlna horúčav; něm: Hitzewelle f; rus: волна тепла  2015
vlnění kouřové vlečky
jeden z tvaru kouřové vlečky. Pro vlnění kouřové vlečky je příznačný kruhový nebo eliptický průřez vlečky ve směru kolmém na její podélnou osu. Vlečka má tvar protáhlého kužele s téměř vodorovnou osou. Vlnění kouřové vlečky je charakteristické pro počasí s mírným až silným větrem a s mírně stab. teplotním zvrstvením ovzduší v celé vrstvě, v níž se vlečka šíří. Rozptyl exhalací je v tomto případě působen v rozhodující míře nevelkými víry při mechanické turbulenci. Vlnění je nejběžnějším tvarem kouřové vlečky, může se vyskytovat v kterékoli části dne a roku.
angl: coning; slov: vlnenie dymovej vlečky; něm: coning n, konische Rauchfahne f; rus: конусообразный факел, конусообразный шлейф загрязнений  1993-a1
vlnění vodní hladiny
rytmické pohyby vodní hladiny vyvolané větrem na oceánech, mořích, jezerech, přehradách atd., jejichž rozměry jsou přímo závislé na rychlosti větru, jeho trvání, na velikosti vodní hladiny a hloubce nádrže. Jsou významné jak ve vodní dopravě, tak při stavbě hydrotechnických děl. Viz též vlny stojaté.
angl: wind waves; slov: vlnenie vodnej hladiny; něm: Windsee f, Windwellen f/pl; rus: ветровое волнение, ветровые волны  1993-a1
vlnovod atmosférický
horiz. vrstva atmosféry, poměrně malého vert. rozsahu, ve které vlivem silné inverze teploty a/nebo vlhkosti vzduchu je šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře ovlivněno superrefrakcí. Vlny se uvnitř této vrstvy mohou šířit na velké vzdálenosti, neboť dochází k jejich úplnému vnitřnímu odrazu, podobně jako v kovových nebo dielektrických radiotechnických vlnovodech. V důsledku toho lze pomocí radaru zjišťovat cíle ležící pod radiohorizontem nebo přijímat televizní signál velmi vzdálených vysílačů apod. Atmosferický vlnovod se může vyskytovat v přízemních i vyšších vrstvách atmosféry. Jeho horiz. délka závisí na rozloze oblasti a teplotním zvrstvení. Viz též index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu.
angl: atmospheric wave guide; slov: atmosférický vlnovod; něm: atmosphärischer Wellenleiter m; rus: атмосферный волновод  1993-a3
vlny akustické
slov: akustické vlny; něm: akustische Wellen f/pl  2015
vlny atmosférické
pojem vyskytující se dnes v odb. literatuře zejména v souvislosti s interakcemi a transformacemi energie mezi různými druhy vlnových a oscilačních procesů souvisejících s atmosférickou hydrodynamikou. V tomto smyslu se do atmosférických vln zahrnují zejména různé typy gravitačních vln, rázových vln, zvukové vlny, inerční vlny, Rossbyho vlny, planetární vlny apod.
angl: atmospheric waves; slov: atmosférické vlny; něm: atmophärische Wellen f/pl; rus: атмосферныe волны  2015
vlny gravitační
v termodynamice atmosféry označení pro vertikálně příčné vlnové pohyby na volném povrchu tekutiny nebo vnitřní vlny na horiz. rozhraní dvou nemísících se tekutin, popř. v samotné vrstvě tekutiny, vznikající působením síly zemské tíže a vztlakové síly v interakci s různými mechanickými rozruchy (např. při obtékání překážek proudem tekutiny). Povrchové gravitační vlny mohou být podle tloušťky vrstvy tekutiny, na níž vznikají, buď Stokesova typu (velká tloušťka vrstvy), nebo Lagrangeova typu (malá tloušťka vrstvy). Toto rozlišení se např. uplatňuje podle hloubky vody u povrchových vln na vodním povrchu.
V atmosféře se spíše setkáváme s vnitřními gravitačními vlnami. Velmi známým případem jsou např. gravitační vlny na rozhraních vytvářených dolními hranicemi výškových teplotních inverzí, tzv. vlny na inverzní hladině. Za situací se zanedbatelnou rychlostí horiz. proudění vzduchu se na těchto rozhraních vytvářejí gravitační vlny v podobě dvou vlnových sledů se shodnými parametry, avšak postupující proti sobě. Za vhodných podmínek se skládáním těchto dvou sledů mohou vytvořit stojaté vlny, které se obvykle projevují vznikem charakteristické oblačnosti v podobě rovnoběžných oblačných pásů odpovídajících vrchům stojatých vln. Jedná-li se v jiných případech o gravitační vlny na rozhraních vytvářených pouze prudkým vertikálním střihem větru, vytvářejí se Helmholtzovy vlny, uplatňuje-li se horiz. rozhraní v podobě diskontinuity jak z hlediska vektoru rychlosti větru, tak hustoty vzduchu, mohou vznikat Kelvinovy–Helmholtzovy vlny. Ke gravitačním vlnám v atmosféře patří též závětrné vlny. V těch případech vzniku gravitačních vln, kdy se významně uplatňuje vert. střih větru, se též mluví o střižných vlnách.
Gravitační vlny rovněž doprovázejí aktivitu konvektivních bouří, resp. jejich výraznějších přestřelujících vrcholů, které tyto vlny generují. Projevují se rozvlněním horní hranice kovadliny bouře zpravidla formou koncentrických vln, šířících se od jádra bouře do jeho okolí, a jsou dále zdrojem výrazné turbulence jak nad jádrem bouře, tak v jeho širším okolí. Jsou také zodpovědné za vznik celé řady různých dalších jevů, které se vyskytují na úrovni horní hranice oblačnosti konvektivních bouří bezprostředně nad ní, nebo mohou propagovat do vyšších vrstev atmosféry až po horní hranici mezosféry, a jsou zpravidla pozorované na snímcích z meteorologických družic.
Z terminologického hlediska je třeba upozornit, že zcela odlišný obsah má termín gravitační vlny v relativistické fyzice.
angl: gravity waves; slov: gravitačné vlny; něm: Schwerewellen f/pl; rus: гравитационные волны  1993-a3
vlny gravitační Rossbyho
syn. vlny Yanai – východní (šířící se na západ) rovníkové vlny. Mají symetrický projev kolem rovníku pro meridionální rychlost a asymetrický pro zonální rychlost, pole geopotenciálu a teploty. Hrají důležitou roli při vzniku kvazidvouletého cyklu, protože přenášejí do vyšších atmosférických hladin východní složku hybnosti.
angl: Rossby gravity waves; slov: gravitačné Rossbyho vlny; něm: Rossby-Schwerewellen f/pl  2015
vlny Helmholtzovy
gravitační vlny typu střižných vln vznikající v oblastech velmi vysokých hodnot vertikálního střihu větru, teoreticky na rozhraní dvou vzduchových vrstev s rozdílným vektorem rychlosti větru. Ve své čisté podobě, tj. není-li záležitost komplikována i diskontinuitou v poli hustoty vzduchu na tomto rozhraní, mají vždy charakter instabilního vlnění, a v souvislosti s tím se v odb. literatuře používá pojem Helmholtzova instabilita. Vlivem této instability mohou Helmholtzovy vlny ztrácet charakter uspořádaného vlnění a projevují se pak i vytvářením vzduchových vrstev s velmi silnou turbulencí. Viz též vlny Kelvinovy–Helmholtzovy.
angl: Helmholtz waves; slov: Helmholtzove vlny; něm: Helmholtz-Wellen f/pl; rus: волны по Гельмгольцу  1993-a3
vlny inerční
syn. vlny setrvačné – kmity v horizontálně příčném směru vznikající v atmosféře působením setrvačnosti proudění vzduchu a Coriolisovy síly. Jde o teor. pojem používaný v dynamické meteorologii. Viz též kružnice inerční.
angl: inertia waves; slov: inerciálne vlny; něm: Trägheitswellen f/pl; rus: инерционные волны  1993-a3
vlny instabilní
1. obecně vlny, jejichž amplituda se s časem nebo s postupem při prostorovém šíření vlnového rozruchu mění. Někteří autoři tento pojem zužují pouze na vlny, jejichž amplituda takto roste, v případě poklesu amplitudy pak používají označení vlny tlumené.
2. v synoptické meteorologii pojem instabilní vlna obvykle označuje frontální vlnu, jejíž amplituda s časem roste. Za vhodných podmínek se pak taková vlna může vyvinout ve frontální cyklonu.
angl: unstable waves; slov: instabilné vlny; něm: instabile Wellen f/pl; rus: неустойчивые волны  2014
vlny Kelvinovy
západní rovníkové vlny šířící se na východ se zanedbatelnou meridionální složkou. Jedná se o nízkofrekvenční gravitační vlny. Jejich projev je symetrický vůči rovníku pro zonální rychlosti, pole geopotenciálu a teplotu. Hrají důležitou roli při vzniku kvazidvouletého cyklu, protože přenášejí do vyšších atmosférických hladin západní hybnost.
angl: Kelvin waves; slov: Kelvinove vlny; něm: Kelvin-Wellen f/pl  2015
vlny Kelvinovy–Helmholtzovy
gravitační vlny vytvářející se na horiz. rozhraních v atmosféře, kde se vedle diskontinuity v poli vektoru rychlosti větru uplatňuje i diskontinuita v poli hustoty vzduchu. Za daných hydrodynamických podmínek lze pro ně určit kritickou vlnovou délku, jež hraje roli kritéria pro jejich stabilitu. Pro vlnové délky menší než tato kritická vlnová délka jsou Kelvinovy–Helmholtzovy vlny instabilními vlnami, přičemž převládá destabilizující působení vert. střihu větru, v opačném případě jsou stabilními vlnami, neboť se více uplatňuje stabilizující vliv zemské tíže. Instabilita Kelvinových–Helmholtzových vln se projevuje skláněním jejich vrchů do směru střihu větru, a zejména pak uvnitř nich vznikem vírových cirkulací s horizont. osou. Při dostatečné vlhkosti vzduchu se tímto způsobem vytvářejí působivé oblačné útvary, tzv. Kelvinovy–Helmholtzovy oblaky morfologicky klasifikované jako zvláštnost fluctus. V odb. literatuře se též používá pojem Kelvinova–Helmholtzova instabilita.
angl: Kelvin–Helmholtz waves; slov: Kelvinove-Helmholtzove vlny; něm: Kelvin-Helmholtz-Wellen f/pl; rus: волны Кельвина-Гельмгольца  2014
vlny na inverzní hladině
slov: vlny na inverznej hladine  1993-a1
vlny pasátové
slov: pasátové vlny; něm: Passatwellen f/pl; rus: пассатные волны  1993-a1
vlny planetární
vlny v zonálním proudění charakteru Rossbyho vln, avšak s velkými vlnovými délkami, přibližně 10 000 km nebo více. Často oscilují kolem určité polohy a projevují se především na výškových klimatologických mapách tlakového pole.
angl: planetary waves; slov: planetárne vlny; něm: planetare Wellen f/pl; rus: планетарные волны  1993-a1
vlny Rossbyho
vlnové poruchy v zonálním západo-východním přenosu vzduchových hmot v mírných zeměp. š.; projevují se ve výškovém tlakovém poli vytvářením hřebenů vysokého tlaku a brázd nízkého tlaku vzduchu. Izohypsy na výškových mapách pak nabývají podoby vln o délce několika tisíců km. Kolem zeměkoule se tvoří současně několik, zpravidla 3 až 6 těchto vln, označovaných původně jako dlouhé vlny. Jejich vlastnosti popsal v r. 1939 C. G. Rossby, který za určitých zjednodušujících předpokladů odvodil vzorec pro rychlost c postupu těchto vln:
c=vβl2 4π2,
kde v je rychlost záp. zonálního proudění, β Rossbyho parametr a l délka vlny. Je-li c < 0, pohybují se Rossbyho vlny od východu na západ, čili retrográdně. V praxi však takový pohyb nebývá pozorován, jedná se spíše o důsledek použitých zjednodušujících předpokladů. Teorie Rossbyho vln sehrála v historickém vývoji meteorologie velkou roli při rozvíjení znalostí o cirkulaci atmosféry a ve vztahu k rozvoji numerických modelů předpovědi počasí.
angl: Rossby waves; slov: Rossbyho vlny; něm: Rossby-Wellen f/pl; rus: волны Россби  1993-a3
vlny setrvačné
slov: zotrvačné vlny  1993-a1
vlny stabilní
1. obecně vlny, jejichž amplituda se s časem nebo s postupem při prostorovém šíření vlnového rozruchu nemění. 2. v synoptické meteorologii pojem stabilní vlna obvykle označuje frontální vlnu, jejíž amplituda s časem neroste.
angl: stable waves; slov: stabilné vlny; něm: stabile Wellen f/pl  2014
vlny stojaté
1. obecně vlny, jež se zdánlivě nepohybují vůči svému prostředí a projevují se jako stacionární sled stabilních uzlů a kmiten. Běžným mechanizmem vzniku stojatých vln je skládání dvou sledů příčných vln, které mají shodnou vlnovou délku, ale postupují vzájemně proti sobě. Dochází k tomu např. tehdy, jedná-li se o skládání původního a odraženého vlnění. Tímto způsobem mohou někdy vznikat stojaté vlny na vodní hladině při odrazu povrchových vnějších gravitačních vln od břehů. Výskyt tohoto jevu je však poměrně vzácný, neboť předpokládá náročné podmínky pro vzájemnou geometrickou konfiguraci nabíhající vlny a břehu. Jiným případem stojatých vln jsou velmi dobře známé vnitřní gravitační vlny na dolních hranicích výškových teplotních inverzí při zanedbatelné rychlosti horiz. proudění vzduchu. Za této podmínky se vlnové rozruchy projevují vznikem dvou sledů stejných gravitačních vln, které postupují vzájemně proti sobě, a mohou tak vytvořit stojaté vlnění. Jiným případem stojatých vln v atmosféře mohou být závětrné vlny.
2. v hydrologii kolísavé rytmické pohyby celé vodní hladiny na stojatých vodách (jezerech, uzavřených částech moří apod.), jejichž příčinou bývá rozdílný tlak vzduchu v různých částech hladiny, náhlé změny atm. tlaku, nárazy větru z hor, prudké deště aj. Názvem stojaté vlny se označuje střídavé nakláněni vodní hladiny na jednu či druhou stranu kolem více méně stálých os, zvaných uzly. Perioda stojatých vln trvá od několika minut do několika hodin, amplituda činí v závislosti na velikosti nádrže mm až m. Stojaté vlny mají mnoho místních názvů, často používaný název „seiche“ pochází od Ženevského jezera, kde je studoval a pojmenoval F. A. Forel. Na jezerech stojaté vlny zcela převyšují dmutí.
angl: seiche, standing waves, stationary waves; slov: stojaté vlny; něm: Seiches m/pl, stehende Wellen f/pl; rus: сейшa  1993-a3
vlny střižné
angl: shear waves; slov: strihové vlny; něm: Scherwellen f/pl  2014
vlny tropické
angl: tropical waves; slov: tropické vlny; rus: тропические волны  2019
vlny ve východním proudění
syn. vlny pasátové, vlny tropické – vlnové poruchy v poli východního pasátového proudění, které postupují od východu k západu rychlostí zpravidla menší, než je rychlost pozaďového proudění. Na synoptické mapě se tyto poruchy projevují vytvářením mělkých brázd nízkého tlaku vzduchu a nevýrazných hřebenů vysokého tlaku vzduchu. V přední (západní) části brázdy bývá jasno nebo jen malá oblačnost. V blízkosti osy brázdy a v jejím týlu se v důsledku konvergence horiz. proudění často vytváří rozsáhlá skupina konvektivních bouří, označovaná jako tropická porucha, z níž se za vhodných podmínek může dále vyvinout tropická cyklona. Zmíněná asymetrie v projevech počasí může být nad pevninou silně narušena vlivem orografie nebo denního chodu meteorologických prvků.
angl: easterly waves, waves in the easterlies; slov: vlny vo východnom prúdení; něm: Wellen in der Ostwindzone f/pl, easterly Waves f/pl; rus: восточные волны  1993-a3
vlny závětrné
v praxi často používané označení pro gravitační vlny typu stojatých vln vznikající při přetékání stabilně zvrstvené vzduchové hmoty přes překážku v podobě horského pásma přibližně kolmo na jeho osu. Jsou řízeny Bruntovou–Vaisalovou frekvencí a v závětrném prostoru bývají spojeny s rotory vytvářejícími se pod jejich vrchy, s vlnovými oblaky, popř. s rotorovými oblaky.
angl: lee waves; slov: záveterné vlny; něm: Leewellen f/pl; rus: подветренные волны  1993-a3
vlny zvukové
syn. vlny akustické – podélné vlny, které se šíří jako sled střídajících se zhuštění a zředění vzduchu. Lidské ucho vnímá jako zvuk vlny o frekvenci v rozsahu zhruba 16 Hz až 18 000 Hz. Nad horní hranicí tohoto intervalu se jedná o ultrazvuk, pod dolní hranicí o infrazvuk. Šířením zvukových vln v atmosféře se zabývá atmosférická akustika. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
angl: acoustic waves, sound waves; slov: zvukové vlny; něm: akustische Wellen f/pl, Schallwellen f/pl; rus: акустические волны, звуковые волны  1993-a3
vločka sněhová
1. v meteorologii shluk ledových krystalků. Sněhové vločky se při sněžení tvoří v oblacích, zejména ve vrstevnatých oblacích druhu nimbostratus. Většina sněhových vloček vzniká agregací navzájem propletených dendritů, a to především při teplotě vzduchu nad –5 °C. Čím vyšší je teplota vzduchu, tím větší mohou být sněhové vločky, protože jednotlivé krystalky částečně tají a snadněji se slepují. Střední průměr sněhových vloček je cca 5 mm při hmotnosti cca 4 mg; maximální dokumentovaná velikost se uvádí 38 cm.
2. lidové, avšak v meteorologii nevhodné označení jednotlivého ledového krystalku, především dendritu.
angl: snowflake; slov: snehová vločka; něm: Schneeflocke f; rus: снежнoe хлопьe  1993-a3
VOC
(Volatile Organic Compounds, těkavé organické látky) – organické sloučeniny, jejichž počáteční bod varu, měřený za standardního atmosférického tlaku 101,3 kPa, je nižší nebo roven 250 °C. Důsledkem je vysoký tlak jejich nasycených par v oboru normálních (pokojových) teplot a intenzivní výpar nebo sublimace z kapalné nebo pevné fáze do okolního ovzduší, kde jsou široce rozšířené. Řada VOC je škodlivá lidskému zdraví (benzen, formaldehyd), mnohé VOC patří k významným prekurzorům přízemního ozonu (nemethanické alkany, alkeny, některé alkyny, aldehydy, ketony, uhlovodíky obsahující ve své struktuře benzenová jádra apod.).
Uvedené vymezení VOC je dáno Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin, vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel, a o změně směrnice1999/13/ES. Dle této Směrnice se do VOC, na rozdíl od dříve obvyklé praxe, zařazuje i metan. Pro těkavé organické látky jiné než metan se běžně používá termín nemethanické VOC (NMVOC, non-methane volatile organic compounds). Používání a emise VOC antropogenního původu, které mají široké využití např. jako rozpouštědla, jsou regulovány legislativou. Podstatnou součástí VOC jsou též biogenní těkavé organické látky (BVOC) přírodní povahy. Patří sem především izoprén C5H8, monoterpeny C10H16 a další látky. Jejich zdroji jsou zejména lesní a křovinné porosty, plantáže citrusových plodů apod. Produktem rozpadových reakcí VOC v přírodě je především formaldehyd, procesem nukleace z nich však též vznikají sekundární organické aerosoly.
angl: VOC, Volatile Organic Compound; slov: VOC; něm: flüchtige organische Verbindungen f/pl, VOC; rus: летучее органическое соединение  2014
voda oblačná
1. obecné označení veškeré kapalné vody v oblaku, přičemž někteří autoři zahrnují pod tento pojem vodu ve všech fázích obsaženou v oblaku;
2. při parametrizaci mikrofyziky v modelech numerické předpovědi počasí se užívá kategorie oblačné vody, která zahrnuje kapky malých rozměrů, unášené prouděním v oblaku, jejichž pádovou rychlost lze zanedbat. Viz též autokonverze.
angl: cloud water; slov: oblačná voda; něm: Wolkenwasser n  2014
voda přechlazená
kapalná fáze vody přítomná v atmosféře při teplotách vzduchu nižších než 0 °C. Většina oblačných a mlžných kapek zůstává v kapalném stavu i za teploty hluboko pod bodem mrznutí; existence přechlazených kapek v oblacích je prokázána až do teploty cca –42 °C. Přechlazené kapky jsou při teplotě pod 0 °C nestabilní a dostanou-li se do kontaktu s ledovou částicí, rychle mrznou. Proces mrznutí přechlazených kapiček vody v atmosféře usnadňují i ledová jádra. Běžná existence přechlazených vodních kapek v oblacích souvisí s tlakovými poměry v blanách povrchového napětí vody při jejich velkém zakřivení. Přechlazené mohou být i dešťové kapky či kapky mrholení, což vede ke vzniku mrznoucího deště, resp. mrznoucího mrholení. Viz též mlha přechlazená, oblak přechlazený, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, ozrnění ledových krystalků.
angl: supercooled water; slov: prechladená voda; něm: unterkühltes Wasser n; rus: переохлажденная вода  1993-a3
voda půdní
část podpovrchové vody, včetně vodní páry, obsažená v půdě nebo v přilehlých horninách nad souvislou hladinou podzemní vody. Viz též hydrosféra, bilance půdní vody, vlhkost půdy.
angl: soil water; slov: pôdna voda; něm: Bodenwasser n; rus: почвенная вода  1993-a3
voda srážková potenciální
množství vody vyjádřené v mm vodního sloupce, které bychom dostali, kdyby všechna vodní pára obsažená ve sloupci vzduchu jednotkového průřezu mezi dvěma tlakovými hladinami zkondenzovala a vypadla ve formě atm. srážek. Pro tento pojem se užívá také označení vysrážitelná voda nebo kapalný ekvivalent vodní páry. Bereme-li v úvahu sloupec sahající přes celý rozsah atmosféry, mluvíme o celkové potenciální srážkové vodě, celkové vysrážitelné vodě nebo celkovém kapalném ekvivalentu vodní páry v atmosféře.
Matematicky lze množství vysrážitelné vody W ve sloupci mezi dvěma isobarickými hladimami p1 a p2 vyjádřit vztahem:
W=1gp1 p2rdp,
kde g je tíhové zrychlení a r(p) je směšovací poměr. Ve srážkových oblacích je hodnota srážkového úhrnu za dobu existence oblaku zpravidla vyšší než celková vysrážitelná voda.
angl: precipitable water; slov: potenciálna zrážková voda; něm: niederschlagbares Wasser n; rus: запас воды в атмосфере  1993-a3
voda v atmosféře
nejvíce zastoupená chemická sloučenina v atmosféře Země, která se však na hmotnosti atmosféry podílí jen z cca 0,25 %. Voda v atmosféře je považována i za součást hydrosféry, na jejíž hmotnosti se podílí dokonce méně než 0,001 %. Voda se v atmosféře vyskytuje především jako vodní pára, dále pak i v ostatních dvou skupenstvích, tzn. jako kapalná voda a led ve formě oblačných a srážkových částic. Mezi skupenstvími dochází k fázovým přechodům, viz výpar a mrznutí kapalné vody, kondenzace vodní páry a její depozice, tání sněhu nebo ledu a jeho sublimace.
V kapalném skupenství by veškerá voda z atmosféry měla objem 1,3.1013 m3, což by na zemském povrchu představovalo vrstvu o výšce cca 25 mm. Voda je ovšem v atmosféře Země rozdělena velmi nerovnoměrně. Vlhkost vzduchu prudce klesá s nadmořskou výškou a v průměru i se zeměpisnou šířkou, takže je voda soustředěna z velké většiny jen v troposféře. Voda v atmosféře se významně podílí na hydrologickém cyklu a pomáhá kompenzovat nerovnováhu bilance záření v celé škále měřítek od lokálního po globální. Viz též voda přechlazená, vzduch vlhkýmikrofyzika oblaků a srážek.
angl: water in atmosphere; slov: voda v atmosfére; něm: Wasser in der Atmosphäre n; rus: вода в атмосфере  1993-a3
voda vysrážitelná
slov: vyzrážateľná voda; rus: осажденная вода  2014
vodivost turbulentní
formálně zavedený pojem podle analogie s molekulární vodivostí. Zatímco molekulární vodivost v plynech je podmíněna neuspořádaným pohybem molekul, v případě turbulentní vodivosti se jedná o přenos tepelné energie turbulentním promícháváním v atmosféře. Kvantitativní mírou turbulentní vodivosti může např. být koeficient turbulentní difuze nebo koeficient turbulentní výměny.
angl: eddy conductivity, turbulent conductivity; slov: turbulentná vodivosť; něm: turbulenter Austauschkoeffizient m; rus: турбулентная проводимость  1993-a1
vodivost vzduchu elektrická
el. parametr vzduchu, ovlivněný počtem a pohyblivostí ve vzduchu existujících nosičů el. náboje, tj. iontů. Elektrickou vodivost vzduchu poprvé zjistil Ch. A. Coulomb (1795), vysvětlena byla koncem 19. století J. P. L. J. Elsterem a H. F. Geitelem.
Elektrická vodivost vzduchu roste s výškou, což svědčí o rozhodující roli kosmického záření při atmosférické ionizaci. Určitý doplňující vliv však má i radioaktiní záření zemského povrchu, popř. příměsí rozptýlených přímo v atmosféře. Ve výškách přibližně nad 60 km lze už vzduch považovat za takřka dokonale vodivé prostředí, zatímco v blízkosti zemského povrchu je elektrická vodivost vzduchu velmi malá. Na elektrické vodivosti vzduchu se podílejí především malé ionty, představované ionizovanými molekulami nebo shluky několika molekul nesoucími nejčastěji jeden elementární náboj. Větší elektricky nabité aerosolové částice přispívají k elektrické vodivosti vzduchu jen málo, neboť jsou v el. poli relativně málo pohyblivé. Nejrůznější aerosolové částice naopak ve vzduchu zachycují malé ionty, a tím tyto nejdůležitější nositele proudu vyřazují. Elektrická vodivost vzduchu je proto silně snížena např. ve znečištěném vzduchu pod zadržujícími vrstvami a v oblacích nebo mlhách, kde jsou malé ionty zachycovány vodními kapičkami a ledovými částicemi. Obecně je elektrická vodivost vzduchu nad oceány větší než ve více znečištěném kontinentálním vzduchu. Viz též elektřina atmosférická, ionizace atmosférická.
angl: electrical conductivity of air; slov: elektrická vodivosť vzduchu; něm: elektrische Leitfähigkeit der Luft f  1993-a2
vodnost oblaku
nevh. označení pro vodní obsah oblaku.
slov: vodnatosť oblaku  1993-a2
vodočet
hladinoměr s pevnou stupnicí umožňující vizuální čtení vodního stavu v daném okamžiku.
angl: staff gauge; něm: Lattenpegel m; fr: échelle limnimétrique  2024
volutus
(vol) [volůtus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Tvar volutus označuje dlouhý, nízko položený, horizontální válcovitý oblačný útvar, často pomalu rotující kolem své horizontální osy. Rotorový oblak volutus je samostatný a není spojen s žádným jiným oblakem. Je příkladem vlnové poruchy typu "undular bore". Tvar oblaku volutus se vyskytuje u druhů altocumulus a stratocumulus. Byl zaveden do mezinárodní morfologické klasifikace oblaků v roce 2017.
Termín byl přejat z lat. volutus „zavinutý, stočený“ (příčestí minulého slovesa volvere „valit, točit“, srov. revolver).
angl: volutus; slov: volutus; něm: volutus  2018
vortex polární
v odborném slangu často používané označení pro cirkumpolární vír.
angl: polar vortex; slov: polárny vortex  2020
vorticita
syn. vírnatost – obecně vektorová veličina, která je bodovou (mikroskopickou) mírou rotace vzduchu. Vorticita je definována jako rotace vektoru rychlosti proudění v:
×v=( vzy vyz, vxz vzx, vyx vxy),
kde vx, vy a vz značí složky rychlosti proudění v kartézské souřadnicové soustavě (x, y, z). Pokud uvažujeme rychlost proudění vzhledem k absolutní souřadnicové soustavě, jde o abs. vorticitu. V případě, že rychlost proudění vyjadřujeme v relativní souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí, mluvíme o rel. vorticitě. Směr vektoru vorticity je shodně orientovaný s osou rotace, velikost vektoru vorticity je úměrná velikosti cirkulace. V dynamické meteorologii synoptického měřítka se vorticita obvykle vztahuje pouze k horiz. pohybům a ztotožňuje se proto pouze s vert. složkou rotace vektoru v,
ξ=vy xvxy,
která má velký prognostický význam. Mezi vertikálními složkami abs. vorticity ξa a rel. vorticity ξr platí vztah:
ξa=ξr+λ,
v němž λ značí Coriolisův parametr. V oblasti cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu je ξr > 0, naopak v oblasti anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu je ξr < 0 (platí pro sev. polokouli).
Při popisu proudění a analýze jeho dynamiky v subsynoptickém měřítku je třeba uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. Vertikální složku vektoru vorticity spojenou s rotací v horiz. rovině pak často zkráceně označujeme jako vert. vorticitu; pod označením horiz. vorticita rozumíme výslednici obou horiz. složek vektoru vorticity spojenou s rotací ve vert. rovině. Například produkce horiz. rel. vorticity v důsledku horiz. gradientu vztlaku po obou stranách osy oblasti se sestupným pohybem vzduchukonvektivním oblaku je podstatná pro vznik velmi nebezpečné rotorové cirkulace na čele výtoku chladného vzduchu z konvektivní bouře. Pro samotný vývoj konv. oblaku má velký význam transformace horiz. rel. vorticity v okolí oblaku na vert. rel. vorticitu uvnitř oblaku. V okolí oblaku je horiz. rel. vorticita důsledkem vzájemného působení vertikálního střihu větru a nehomogenního rozložení vztlaku. K transformaci na vert. rel. vorticitu pak dochází prostřednictvím kvazihorizontálního vtoku do oblasti se silným výstupným pohybem. Tento proces je podstatný pro vznik rotace s vert. osou v supercele. Viz též rovnice vorticity.
Termín byl nejprve zaveden v angličtině a pochází z lat. vortex „vír“ (starší podoby slova vertex, odvozeného od vertere/vortere „otáčet, točit“).
angl: vorticity; slov: vorticita; něm: vorticity f; rus: вихрь скорости  1993-a3
vorticita absolutní
viz vorticita.
angl: absolute vorticity; slov: absolútna vorticita; něm: absolute vorticity f; rus: абсолютная завихренность, абсолютный вихрь cкopocти  1993-a1
vorticita ageostrofická
vert. složka vorticity rychlosti ageostrofického větru. Pole ageostrofické rel. vorticity je úzce spjato s vývojovými tendencemi v tlakovém poli.
angl: ageostrophic vorticity; slov: ageostrofická vorticita; něm: ageostrophische vorticity f  2014
vorticita anticyklonální
na sev. polokouli záporná, na již. polokouli kladná vert. složka vorticity. Anticyklonální rel. vorticita se vyskytuje v oblastech vysokého tlaku vzduchu, tj. především v anticyklonách a hřebenech vysokého tlaku vzduchu.
angl: anticyclonic vorticity; slov: anticyklonálna vorticita; něm: antizyklonale vorticity f; rus: антициклоническая завихренность, антициклонический вихрь скорости  1993-a3
vorticita cyklonální
na sev. polokouli kladná, na již. polokouli záporná vert. složka vorticity. Cyklonální rel. vorticita se vyskytuje v oblastech nízkého tlaku vzduchu, tj. především v cyklonách a brázdách nízkého tlaku vzduchu.
angl: cyclonic vorticity; slov: cyklonálna vorticita; něm: zyklonale vorticity f  1993-a3
vorticita geostrofická
vert. složka vorticity rychlosti geostrofického větru. Pole geostrofické rel. vorticity je úzce spjato s rozložením tlakových útvarů v atmosféře.
angl: geostrophic vorticity; slov: geostrofická vorticita; něm: geostrophische vorticity f; rus: геострофический вихрь скорости  1993-a3
vorticita křivostní
složka relativní vorticity určená zakřivením proudnic. V přirozené souřadnicové soustavě lze křivostní vorticitu ξR určit podle vztahu:
ξR=Vn,
kde V představuje rychlost větru, n je směr orientovaný kolmo a vlevo vůči směru proudění. Čím větší je zakřivení proudnic, tím vyšší hodnoty nabývá křivostní vorticita. Je-li zakřivení cyklonální, má křivostní vorticita na sev. (již.) polokouli kladnou (zápornou) hodnotu, pro anticyklonální zakřivení je hodnota křivostní vorticity záporná (kladná). Tato složka relativní vorticity působí neomezené stáčení proudění a má za následek např. spirálovitý tvar oblačného pásu v centru cyklony. Termín se používá hlavně pro pohyby synoptického měřítka. Viz též vorticita střihová, rovnice vorticity.
angl: curvature vorticity; slov: krivostná vorticita; něm: Krümmungsvorticity f  2015
vorticita potenciální
skalární veličina, která je úměrná skalárnímu součinu vektoru abs. vorticity a gradientu potenciální teploty. Potenciální vorticita P, někdy též nazývaná jako Ertelova potenciální vorticita, je definována vztahem:
P=1ρ(× va).θ= 1ρ(2Ω+× vr).θ,
kde ρ je hustota vzduchu, va vektor rychlosti proudění vzhledem k absolutní souřadnicové soustavě, vr vektor rychlosti proudění vzhledem k relativní souřadnicové soustavě, ∇ θ třídimenzionální gradient potenciální teploty v z-systému a Ω vektor úhlové rychlosti rotace Země. Hodnoty potenciální vorticity se obvykle uvádějí v jednotkách PVU, kde 1 PVU = 10–6 K.kg–1.m2.s–1. Uvedený definiční vztah je nejobecnějším vyjádřením potenciální vorticity. V praxi se často používají účelově zjednodušená matematická vyjádření. Potenciální vorticitu lze však vždy do určité míry považovat za míru podílu abs. vorticity a efektivní tloušťky víru. Například v dynamické meteorologii synoptického měřítka se obvykle používá forma vyjádření v theta-systému:
Pθ=g( ξθ+λ) (θp)θ
kde ξθ je vert. složka rel. vorticity v theta-systému, λ Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlení a p tlak vzduchu. Potenciální vorticita je v tomto případě definována v daném bodě jako absolutní vorticita vztažená k vertikálnímu vzduchovému sloupci, jehož výšce přísluší jednotkový tlakový rozdíl a jehož obě podstavy se nalézají v hladinách konstantní entropie. Uvedené vyjádření vede k odvození tzv. teorému potenciální vorticity, podle kterého lze potenciální vorticitu vzduchové částice považovat za konstantní za předpokladu hydrostatické rovnováhy a adiabatického děje bez tření v atmosféře, tj. pro většinu pohybů synoptického měřítka. Důsledkem je např. zmenšování (zvětšování) velikosti abs. vorticity vzduchového sloupce v souladu s tím, jak se zmenšuje (zvětšuje) tloušťka sloupce na návětrné (zavětrné) straně horské překážky. Viz též anomálie potenciální vorticity.
angl: potential vorticity; slov: potenciálna vorticita; něm: potentielle vorticity f; rus: потенциальный вихрь скорости  1993-a3
vorticita relativní
viz vorticita.
angl: relative vorticity; slov: relatívna vorticita; něm: relative vorticity f; rus: относительный вихрь скорости  1993-a3
vorticita střihová
složka rel. vorticity určená horizontálním střihem větru. V přirozené souřadnicové soustavě lze střihovou vorticitu ξS jednoduše určit podle vztahu:
ξS=VRHs, kde V představuje rychlost větru, RHs horiz. poloměr křivosti proudnic. Je-li střih cyklonální, je na sev. (již.) polokouli střihová vorticita kladná (záporná), je-li anticyklonální, střihová vorticita je záporná (kladná). Tato složka rel. vorticity popisuje tendenci k omezenému stáčení proudění s výrazným horiz. střihem větru, např. na cyklonální straně tryskového proudění. Termín se používá hlavně pro pohyby synoptického měřítka. Viz též vorticita křivostní, rovnice vorticity.
angl: shear vorticity; slov: strihová vorticita; něm: Scherungsvorticity f  2015
vorticita termální
rozdíl rel. vorticity na horní a dolní hranici dané vrstvy v atmosféře. Lze ji též vyjádřit vorticitou rychlosti termálního větru příslušejícího této vrstvě. Pole termální vorticity je úzce spjato s vývojem tlakového pole. Viz též teorie vývojová Sutcliffeova.
angl: thermal vorticity; slov: termálna vorticita; něm: vorticity des thermischen Windes f; rus: термическая завихренность, термический вихрь скорости  1993-a3
vpád monzunu
označení pro náhlý bouřlivý nástup monzunu nebo náhlé prudké zesílení průvodních jevů letní monzunové cirkulace. Vpád monzunu se projevuje zejména rychlým vznikem mohutných oblačných systémů, náhlým zesílením srážkové činnosti a větru. Setkáme se s ním především v oblasti Arabského moře, Bengálského zálivu a Arabského poloostrova.
angl: advance of the monsoon; slov: vpád monzúnu; něm: Monsundurchbruch m; rus: вторжение муссона  1993-a3
vpád polární
nevh. označení pro vpád studeného vzduchu.
angl: polar invasion, polar outbreak; slov: polárny vpád; něm: Polarluftausbruch m; rus: полярное вторжение  1993-a1
vpád studeného vzduchu
rychlý a plošně rozsáhlý příliv studené vzduchové hmoty do oblasti značně vzdálené od místa jejího utváření neboli od ohniska jejího vzniku. Dochází k němu v týlu cyklon a na zadní straně brázd nízkého tlaku vzduchu anebo na přední straně anticyklon. Studené vpády, které vyvolávají největší a nejprudší advekční ochlazování, jsou podmíněny výskytem velkých mezišířkových gradientů teploty a rychlým vystřídáním hlavních geogr. typů vzduchových hmot. Ve stř. Evropě tomu tak bývá většinou tehdy, když tropický vzduch je při intenzivní mezišířkové výměně vzduchu vystřídán vzduchem arktickým, což vede ke vzniku velkých záporných anomálií. Intenzita a plošný dosah vpádu studeného vzduchu závisí dále na tloušťce vrstvy proudícího studeného vzduchu a na orografických poměrech, zejméjna na výšce a orientaci horských hřebenů. Vpády studeného vzduchu mívají značné důsledky hospodářské, a to zvláště na jaře, kdy v některých rocích způsobují rozsáhlé škody v zemědělství při poklesech teploty vzduchu pod bod mrazu. Někdy bývají označovány jako návraty zimy. Mohou být nebezpečné i v zimním období, kdy podstatně ovlivňují dopravu, těžbu, energetiku apod. Viz též vlna studená.
angl: invasion of cold air, outbreak of cold air; slov: vpád studeného vzduchu; něm: Kälteeinbruch m, Kaltluftausbruch m, Kaltluftvorstoss m; rus: вторжение холодного воздуха  1993-a1
vpád teplého vzduchu
intenzivní příliv teplého vzduchu podmiňující nad rozsáhlými oblastmi rychlé a výrazné oteplení a vícedenní trvání nadnormálních teplot. Ve stř. Evropě při vpádu teplého vzduchu proniká nejčastěji tropický vzduch do nitra pevniny, a to většinou z již. kvadrantu. V zimním období bývá tento vpád provázen převážně sychravým, v teplém pololetí suchým počasím. Vpády teplého vzduchu nejčastěji nastávají na přední straně hlubokých brázd nízkého tlaku vzduchu a cyklon nad záp. Evropou a na zadní straně anticyklon nad jv. a vých. Evropou. Při vpádech od jihu, např. scirocca, se někdy dostává nad stř. Evropu i pouštní prach, který zbarvuje padající srážky i sněhovou pokrývku. Viz též vlna teplá, oteplování advekční.
angl: invasion of warm air, outbreak of warm air; slov: vpád teplého vzduchu; něm: Warmluftvorstoss m; rus: вторжение теплого воздуха  1993-a1
vpád vzduchu
náhlý a plošně rozsáhlý přísun vzduchové hmoty do oblasti značně vzdálené od ohniska jejího vzniku. Podle toho, zda jde o studenou nebo teplou vzduchovou hmotu, rozlišují se vpády studeného vzduchu a vpády teplého vzduchu.
angl: invasion of air, outbreak of air; slov: vpád vzduchu; rus: вторжение воздушной массы  1993-a1
vratkost ovzduší
termín vyskytující se ve starší meteorologické literatuře jako syn. pro vertikální instabilitu atmosféry.
slov: vratkosť ovzdušia  1993-a2
vrcholek oblaku
nejvyšší část oblaku, v níž vzduch ještě obsahuje detekovatelné množství oblačných částic. Viz též základna oblaku, rozsah oblaku vertikální.
angl: cloud top; slov: vrchol oblaku; něm: Wolkenoberkante f; rus: вершина облака  1993-a2
vrcholek přestřelující
(ang. overshooting top) – část horní hranice oblačnosti konvektivních bouří vyskytující se nad aktivní částí (jádrem) cumulonimbu, kde je projevem vrcholících výstupných konvektivních proudů bouře. Přestřelující vrcholy mají podobu vertikálního vzedmutí horní hranice oblačnosti, zpravidla připomínají „bubliny“, které prorůstají kovadlinou bouře. Lze je pozorovat jak díky stínům vrženým na okolní nižší oblačnost bouře, tak zpravidla díky výrazně nižší teplotě, než jaká se vyskytuje v jejich bezprostředním okolí. Přestřelující vrcholy prorůstají horní rovnovážnou hladinou oblačnosti Cb až o 2 až 3 km, horizontální rozměr je od několika km do cca 15 až 20 km. Jejich teplota může dosáhnout hodnot o 20 až 30 K nižších, než činí teplota tropopauzy, doba života se pohybuje od několika minut do několika desítek minut. V družicové meteorologii se využívají k detekci aktivních jader konv. bouří.
angl: overshooting top; slov: prestreľujúci vrchol; něm: konvektives Überschießen n; rus: выбрасываемые вершины  2014
vrstevnice
viz izohypsa.
slov: vrstevnica; něm: Höhenlinie f  1993-a3
vrstva aktivní
svrchní část litosféry, většinou s půdním a rostlinným krytem, v níž se projevuje alespoň roční chod teploty; obdobně na moři svrchní vrstvy vody. Tepelný stav aktivní vrstvy je podmíněn radiačními procesy na zemském povrchu, dalšími procesy výměny tepla s atmosférou a podmínkami pro vedení tepla v aktivní vrstvě. Dolní hranicí aktivní vrstvy je hladina stálé roč. teploty, horní hranicí je aktivní povrch.
angl: active layer; slov: aktívna vrstva; něm: aktive Schicht f; rus: деятельнй слой  1993-a2
vrstva Appletonova
syn. vrstva F2.
angl: Appleton layer; slov: Appletonova vrstva; něm: Appleton-Schicht f; rus: система Эплтона  1993-a1
vrstva atmosféry mezní
obecně vrstva atmosféry, v níž se bezprostředně projevuje vliv zemského povrchu na pole meteorologických prvků. Pokud mezní vrstvu atmosféry posuzujeme z hlediska proudění, tj. uvažujeme ji jako vrstvu, v níž se projevuje tření proudícího vzduchu o zemský povrch, mluvíme o vrstvě tření. Obdobně definujeme teplotní nebo vlhkostní mezní vrstvu jako vrstvu, v níž je denní chod teploty nebo vlhkosti ovlivňován podkladem. Mezní vrstva atmosféry dosahuje od zemského povrchu do výše několika stovek m až přibližně 2 km a výška její horní hranice roste se zvětšující se drsností zemského povrchu, s rychlostí větru a s rostoucí instabilitou teplotního zvrstvení ovzduší. Součástí mezní vrstvy atmosféry je přízemní podvrstva atmosféry, též zvaná vrstva konstantního toku (viz vrstva atmosféry přízemní). Lze rozlišovat turbulentní a laminární mezní vrstvu podle toho, zda v ní je turbulentní nebo laminární proudění. Reálná mezní vrstva atmosféry je zpravidla turbulentní. Laminární proudění se vyskytuje pouze nad hladkými typy povrchu (např. nad vodní hladinou při slabém větru, nebo nad uhlazenou sněhovou pokrývkou) v tenké vrstvě vzduchu o tloušťce řádově 10–3 až 10–2 m v tzv. laminární vrstvě neboli laminární podvrstvě. Tato laminární vrstva je od turbulentní mezní vrstvy oddělena tenkou vrstvou s nedokonale vyvinutou turbulencí. Neúplně vyvinutá turbulence bývá často v nejtěsnější blízkosti zemského povrchu i tehdy, není-li plně vytvořena laminární vrstva. Viz též stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry, klimatologie mezní vrstvy atmosféry, modely mezní vrstvy atmosféry, hranice mezní vrstvy atmosféry, typizace mezní vrstvy atmosféry.
angl: atmospheric boundary layer, boundary layer of atmosphere; slov: hraničná vrstva atmosféry; něm: atmosphärische Grenzschicht f, Grenzschicht der Atmosphäre f; rus: атмосферный пограничный слой, пограничный слой атмосферы  1993-a3
vrstva atmosféry mezní planetární
1. mezní vrstva atmosféry v nejširším smyslu. Obsahuje tzv. vnitřní mezní vrstvy vznikající při obtékání jednotlivých překážek prouděním, při přechodu proudění nad odlišný typ povrchu apod.;
2. teor. model mezní vrstvy atmosféry, v němž se předpokládá turbulentní proudění, nezávislost všech veličin na čase a na horiz. souřadnicích.
angl: planetary boundary layer of atmosphere; slov: planetárna hraničná vrstva atmosféry; něm: planetarische Grenzschicht der Atmosphäre f; rus: планетарный пограничный слой атмосферы  1993-a1
vrstva atmosféry přízemní
syn. podvrstva atmosféry přízemní, vrstva konstantního toku – nejspodnější část mezní vrstvy atmosféry o tloušťce zpravidla několika desítek m, v níž se dyn. a termodyn. vlivy zemského povrchu projevují zvláště výrazně a závislost vert. toků hybnosti, tepla a vodní páry na výšce lze obvykle zanedbat. Vert. gradienty složek větru, teploty a dalších meteorologických prvků dosahují v této vrstvě zpravidla max. hodnot. Ve starším pojetí se jako přízemní vrstva atmosféry označovala vrstva 1 až 2 km nad zemským povrchem. Viz též modely přízemní vrstvy atmosféry, hranice přízemní vrstvy atmosféry.
angl: surface layer of atmosphere, surface sublayer of atmosphere, constant flux layer of atmosphere; slov: prízemná vrstva atmosféry; něm: bodennahe Luftschicht f; rus: приземный слой атмосферы, слой постоянного потока  1993-a3
vrstva D
vrstva v ionosféře, jež působí občas změny v podmínkách šíření krátkých a velmi krátkých rádiových vln. Vyskytuje se ve výšce zhruba 50 až 80 km (podle jiných autorů 70 až 90 km). Obvykle není charakterizována výraznějším lokálním maximem ve vert. profilu koncentrace el. nabitých částic, a její občasné vytváření zpravidla souvisí s náhlým zvýšením sluneční činnosti. Pojmenování vrstvy pochází od F. Appletona.
angl: D-layer; slov: D-vrstva; něm: D-Schicht f; rus: слой D  1993-a3
vrstva E
syn. vrstva Kennelyho a Heavisidova – ionosférická vrstva s lokálním maximem, někdy jen s malou hodnotou vert. gradientu koncentrace el. nabitých částic, ležící zhruba ve výšce 90 až 120 km. Vytváří se ve dne. Koncentrace elektronů ve vrstvě E závisí na zeměp. š. (největší je v blízkosti rovníku), na denní i roč. době, (největší je kolem poledne a v létě) a mění se v závislosti na sluneční činnosti (největší v době jejího maxima). Molekuly O2 jsou ionizovány měkkým rentgenovým zářením (vlnová délka 1–10 nm) a ultrafialovým zářením o kratších vlnových délkách (EUV). Dalšími ionty jsou zde NO+ a O2+. Tato vrstva obvykle odráží rádiové vlny do frekvence 10 MHz. Vrstva E byla objevena jako první ionosférická vrstva.
angl: E-layer; slov: E-vrstva; něm: E-Schicht f; rus: слой Е  1993-a3
vrstva E sporadická
syn. vrstva Es – vrstva v ionosféře vznikající občas v oblasti výskytu vrstvy E. Na rozdíl od normální vrstvy E se vyskytuje také v noci. Má obláčkovitou, nesouvislou strukturu. Tato velmi tenká vrstva (jednotky km) vzniká zejména ve stř. zeměp. šířkách. Nejčastěji se objevuje ve formě malých oblaků v letních měsících. Její vznik je zapříčiněn dynamickými procesy v atmosféře, zejména střihem větru, které způsobí místní zvýšení hustoty volných elektronů. Tvoří se náhle a její délka trvání se pohybuje v řádu minut až hodin. Vznik Es vrstvy nezávisí jednoznačně na sluneční aktivitě. Malá oblaka intenzivní ionizace významně podporují odrazivost rádiových signálů o frekvencích až desítek či stovek MHz. Údaje o výšce se liší, udává se hodnota výšky v rozmezí 100–160 km. Maximální koncentrace iontů v Es vrstvě může být vyšší než ve vrstvách, které leží výše, a částečně nebo úplně tak znemožňuje pozemní ionosférické sondování.
angl: sporadic E-layer; slov: sporadická E-vrstva; něm: sporadische E-Schicht f; rus: спорадический слой Е  1993-a3
vrstva F1
ionosférická vrstva s lokálním maximem, někdy jen s malou hodnotou vert. gradientu el. nabitých částic, vyskytující se ve výšce 140 až 220 km, nejčastěji kolem 160 km. Vlastnosti této vrstvy jsou závislé na zeměp. š., nejvýraznější je v blízkosti rovníku, má roč. i denní chod a je lépe vyjádřena v období maxima sluneční činnosti. Vzniká obvykle v létě, avšak je pozorována i v jiných ročních obdobích za podmínek výrazného zvýšení geomagnetické aktivity. Převažujícími ionty jsou O2+, NO+ a O+. Maximum elektronové koncentrace se pohybuje ve výšce okolo 170 km. Tato výška odpovídá hladině fotonů o vlnových délkách 17–91 nm. Se západem slunce vrstva F1 mizí. Byla objevena E. Appletonem v roce 1927.
angl: F1-layer; slov: F1-vrstva; něm: F1-Schicht f; rus: слой F1  1993-a3
vrstva F2
syn. vrstva Appletonova – nachází se nad vrstvou F1 a obvykle vykazuje maximální hodnoty ionizace. Na rozdíl od ostatních ionosférických vrstev je stále přítomna. Její výška se pohybuje zhruba v mezích 240 až 400 km, nejčastěji kolem 300 km. Výška vrstvy F2, stejně jako koncentrace a rozložení el. nabitých částic v ní, se během času rychle mění v souvislosti s denní dobou (koncentrace elektronů prudce narůstá po východu slunce a klesá po západu slunce), krátkoperiodickými změnami sluneční činnosti a zemského magnetického pole. Koncentrace volných elektronů dosahuje hodnot 105–106 eV/cm3. Vzhledem k maximální koncentraci volných elektronů je vrstva F2 velmi důležitá pro rádiový přenos. Nad maximem vrstvy F2 se nachází tzv. topside ionosféra. Vrstva F2 byla objevena E. Appletonem v roce 1927.
angl: F2-layer; slov: F2-vrstva; něm: F2-Schicht f; rus: слой F2  1993-a3
vrstva inverzní
vrstva v ovzduší, v níž dochází k inverzi neboli zvratu vert. průběhu některého meteorologického prvku. O inverzi teploty, vlhkosti, popř. hustoty vzduchu mluvíme, jestliže teplota, absolutní vlhkost, popř. hustota vzduchu v inverzní vrstvě s výškou roste. V praxi mají největší význam inverze teploty vzduchu neboli inverze teplotní, které jsou typem velmi silně stabilního zvrstvení inverzní vrstvy, a proto značně omezují vert. pohyby a promíchávání vzduchu v atmosféře. Rozeznáváme inverze přízemní a inverze výškové. Někdy se používá též pojem inverze vyvýšená, což zpravidla značí výškovou teplotní inverzi s dolní hranicí v nevelké výšce (obvykle řádově stovky metrů) nad zemským povrchem. V oblasti dolní hranice teplotní inverzní vrstvy a těsně pod ní obvykle dochází ke hromadění vodní páry, popř. i kondenzačních jader, což mívá za následek vznik vrstevnaté inverzní oblačnosti. Teplotní inverze mají značný význam z hlediska ochrany čistoty atmosféry, neboť jejich výskyt má velký vliv na prostorový rozptyl znečišťujících příměsí. Podle způsobu vzniku rozlišujeme např. radiační, subsidenční, advekční, frontální a turbulentní inverze teploty vzduchu. Vrstvy s inverzemi vlhkosti vzduchu mají mj. význam při vytváření vrstevnatých oblaků a ovlivňují též šíření centimetrových rádiových vln.
angl: inversion layer; slov: inverzná vrstva; něm: Inversionsschicht f; rus: инверсионный слой  1993-a2
vrstva izotermická
atm. vrstva, ve které se s výškou teplota vzduchu nemění.
angl: isothermal layer; slov: izotermická vrstva; něm: isotherme Schicht f; rus: изотермический слой  1993-a2
vrstva Kennelyho a Heavisidova
syn. vrstva E.
angl: Kennely-Heaviside layer; slov: Kennelyho a Heavisidova vrstva; něm: Kennely-Heaviside-Schicht f  1993-a1
vrstva konstantního toku
angl: constant flux layer of atmosphere; slov: vrstva konštantného toku; něm: constant flux layer f; rus: слой постоянных потоков в атмосфере  2019
vrstva konvektivně efektivní
vrstva vzduchu obvykle u zemského povrchu nebo v nižších hladinách troposféry, ve které bude vzduchová částice stoupající z libovolné výšky vykazovat hodnotu CAPE dostatečnou pro vznik vertikálně mohutné konvekce (obvykle se používá práh 100 J/kg) a ve které zároveň není přítomna výraznější zadržující vrstva vyjádřená CIN (za prahovou hodnotu se často považuje 100, někdy 250 J/kg). Z této vrstvy může konvektivní bouře čerpat energii pro svůj růst a další vývoj.
angl: Effective Inflow Layer; slov: vrstva konvektivně efektivní  2019
vrstva kouřma
vrstva, v níž je dohlednost snížena kouřmem. Může se vyskytovat při zemském povrchu nebo v určité výšce nad ním, zpravidla pod zadržujícími vrstvami.
angl: mist layer; slov: vrstva dymna; něm: Dunstschicht f  1993-a2
vrstva mezní laminární
angl: laminar boundary layer; slov: laminárna hraničná vrstva; něm: laminare Grenzschicht f; rus: ламинарный пограничный слой  1993-a1
vrstva mezní turbulentní
angl: turbulent boundary layer; slov: turbulentná hraničná vrstva; něm: turbulente Grenzschicht f; rus: турбулентный пограничный слой  1993-a1
vrstva mísení
angl: mixing layer; slov: vrstva miešania; něm: Mischungsschicht f  1993-a1
vrstva oblačná
atm. vrstva, v níž dochází k vývoji oblaků, které pokrývají značnou část oblohy a mají spodní základny přibližně ve stejné výšce.
angl: cloud layer; slov: oblačná vrstva; něm: Wolkenschicht f; rus: облачный слой  1993-a2
vrstva ozonová
syn. ozonosféra – vrstva atmosféry Země, rozprostírající se přibližně ve výškách 10 až 50 km, v níž se nachází převážná většina atmosférického ozonu. Ve středních zeměpisných šířkách je maximum koncentrace ozonu obvykle ve výškách 20 až 25 km. Výška a tloušťka ozonové vrstvy, hladina max. koncentrace a celkové množství O3 se mění v závislosti na roč. době, zeměp. šířce a v menší míře i na sluneční aktivitě. V ozonové vrstvě je absorbováno fyziologicky škodlivé ultrafialové záření. Závažný problém, kterému je dlouhodobě věnována celosvětová pozornost, představuje ohrožování ozonové vrstvy antropogenními emisemi látek poškozujících ozonovou vrstvu, jež mj. vedlo ke vzniku ozonové díry. Viz též Vídeňská konvence na ochranu ozonové vrstvy, Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu.
angl: ozone layer; slov: ozónová vrstva; něm: Ozonschicht f; rus: озонный слой  1993-a3
vrstva směšovací
syn. vrstva mísení – vrstva ovzduší mezi zemským povrchem a spodní hranicí nejnižší zadržující vrstvy; vertikální teplotní gradient ve směšovací vrstvě odpovídá instabilnímu nebo indiferentnímu nebo mírně stabilnímu teplotnímu zvrstvení ovzduší. Příměsi emitované do směšovací vrstvy se rozptylují v celém jejím rozsahu. Tloušťka směšovací vrstvy se nazývá směšovací výška. Viz též index ventilační.
angl: mixing layer; slov: zmiešavacia vrstva; něm: Mischungsschicht f  1993-a3
vrstva tření
v meteorologii vrstva ovzduší, v níž se bezprostředně projevuje vliv tření o zemský povrch na proudění vzduchu. Její tloušťka se pohybuje v rozmezí zhruba 500 až 2 000 m, nejčastěji 1 000 až 1 500 m nad zemským povrchem, a zvětšuje se s rostoucí rychlostí proudění, s drsností zemského povrchu a s růstem instability teplotního zvrstvení ovzduší. Pro vrstvu tření je charakteristický turbulentní přenos hybnosti od vyšších hladin směrem dolů, který kompenzuje ztráty hybnosti působené v blízkosti zemského povrchu třením. Vertikální profil větru ve vrstvě tření lze v hrubých rysech popsat pomocí Taylorovy spirály. Vrstva tření je syn. termínu mezní vrstva atmosféry, pokud je tato vrstva posuzována z hlediska proudění. Analogickým způsobem však lze zavést i teplotní nebo vlhkostní mezní vrstvu jako část atmosféry, kde se bezprostředně projevuje vliv podkladu na teplotu nebo vlhkost vzduchu. Pojem mezní vrstva atmosféry je tedy obecnější než vrstva tření.
angl: friction layer; slov: vrstva trenia; něm: Reibungsschicht f  1993-a1
vrstva zadržující
vrstva v atmosféře v určité výšce nad zemským povrchem, která tvoří překážku výstupným pohybům a vert. turbulentnímu promíchávání vzduchu. Zadržující vrstva je souborným označením pro atm. vrstvy s výškovou inverzí teploty vzduchu nebo s izotermií, popř. vrstvy s malým vert. poklesem teploty vzduchu v porovnání s níže i výše ležícími vrstvami.
angl: intercepting layer; slov: zadržujúca vrstva; něm: Sperrschicht f; rus: задерживающий слой  1993-b3
vrstva zákalová
vrstva, v níž se vyskytuje zákal. Sahá obvykle od zemského povrchu k první zadržující vrstvě. Pozorovateli na vyvýšeném stanovišti se někdy jeví jako tmavý horizontální pruh, na jehož horním okraji existuje výrazná diskontinuita v zabarvení oblohy. Ta bývá označována jako hranice zákalu.
angl: haze layer; slov: zákalová vrstva; něm: Dunstschicht f, Trübungsschicht f; rus: слой мглы  1993-a2
vrstvy ionosférické
vrstvy v ionosféře ve výšce 60 až 500 km, které se vyznačují velkou elektrickou vodivostí vzduchu způsobenou vysokou koncentrací molekulárních i atomárních iontů a volných elektronů. Rozlišujeme několik vrstev s max. koncentrací iontů, které se označují písmeny D, E, F1 a F2. Výška a intenzita těchto vrstev se mění v závislosti na denní a roč. době a intenzitě sluneční činnosti. Jednotlivé ionosférické vrstvy lámou, pohlcují a odrážejí elmag. vlny různých vlnových délek, a jsou proto významné pro rádiové spojení na Zemi. K poznatkům o existenci el. vodivých vrstev ve vysokých hladinách atmosféry dospěli v r. 1902 současně Američan A. E. Kennelly a Angličan O. Heaviside. Předpoklad o jejich výskytu však vyslovil už v r. 1878 B. Stewart při studiu teorie denních variací magnetického pole Země. Viz též vrstva D, vrstva E, vrstva F1, vrstva F2.
angl: ionospheric layers; slov: ionosférické vrstvy; něm: ionosphärische Schichten f/pl; rus: ионосферные слои  1993-a3
vsak
syn. infiltrace.
slov: vsakovanie  1993-a1
vstok
místní název větru typu bóry na záp. pobřeží Nové Země. Jde o proudění studeného vzduchu podél zonálně orientovaných údolí, popř. průlivu Matočkin šar (mezi Sev. a Již. ostrovem), který se od východu na západ zužuje na šířku 2 km, zatímco hory bezprostředně nad průlivem mají převýšení kolem 1 000 m.
Termín zřejmě vznikl zkrácením rus. восток [vostok] „východ“.
slov: vstok; rus: вcток  1993-a1
vtahování
v meteorologii označení pro mísení vzduchu uvnitř organizovaného proudění se vzduchem v okolí tak, že vtažený okolní vzduch se stává součástí proudu a může měnit jeho teplotu, vlhkost a hybnost. Může jít o vtahování vzduchu z okolí oblaku do výstupného proudu oblaku, zejména konv. oblaku druhu cumulus. Tzv. homogenní vtahování předpokládá, že vlastnosti vzduchu v oblaku se mění okamžitě a změna je úměrná množství vtaženého vzduchu a vzduchu v oblaku. Rozlišujeme také model laterálního vtahování z boku proudu a model vtahování u vrcholku oblaku. Vtahování označujeme jako nehomogenní, pokud charakteristická doba potřebná pro vtažení vzduchu je mnohem větší než doba výparu kapek. Za takových podmínek, které nastávají zejména na počátku vtahování vzduchu do konv. proudu, nastává výpar pouze na rozhraní mezi oblačným vzduchem a vzduchem vtaženým do oblaku. Jiným příkladem vtahování je proces, při němž turbulentní proudění ve směšovací vrstvě (turbulentní vrstvě mísení) vtahuje vzduch z přilehlé neturbulentní nebo podstatně méně turbulentní vrstvy. Vtahování tak pokračuje směrem k neturbulentní vrstvě a v nepřítomnosti advekce zvětšuje vertikální rozsah vrstvy promíchávání. Viz též metoda vtahování.
angl: entrainment; slov: vťahovanie; něm: Entrainment n; rus: вовлечениe  2014
vtok týlový
(RIJ – rear inflow jet) - mezoměřítkové proudění, které v relativním systému spojeném se squall line směřuje ze zadní strany do přední, tedy proti směru převládajícího proudění v bouři. Jde o jev typický zejména pro linie bouří charakteru bow echo, kde se RIJ podílí na dopředném vyboulení centrální části linie konv. bouří. Na vzniku RIJ se podílí více vlivů, ale hlavním je vznik centra relativního podtlaku ve středních hladinách v přední části konv. systému, a to v důsledku působení výstupných a sestupných konv. proudů v aktivních konv. buňkách v této časti konv. systému. Vznik RIJ je snahou o kompenzaci tohoto relativně nízkého tlaku vzduchu.
angl: rear inflow jet; slov: tylový vtok; rus: тыловой заток  2019
výběžek vysokého tlaku vzduchu
slov: výbežok vysokého tlaku vzduchu; něm: Ausläufer eines Hochdruckgebietes m; rus: отрог высокого давления  1993-a1
výboj blesku dílčí
impulz proudu blesku, který se může během jednoho blesku vícenásobně opakovat. Zhruba polovina záporných blesků mezi oblakem a zemí obsahuje jeden dílčí výboj, zatímco druhá polovina dva a více dílčích výbojů.
Blesky kladné polarity mají obvykle jen jeden výboj. Viz též blesk jednoduchý, blesk vícenásobný.
angl: lightning stroke; slov: čiastkový výboj blesku; něm: Teilentladung eines Blitzes f  1993-a3
výboj blesku hlavní
v české elektrotechnické literatuře označení pro el. výboj o vysoké proudové intenzitě, opticky se projevující vysokou svítivosti, jenž je způsoben neutralizací kladných a záporných nábojů při interakci vůdčího výboje se zemí nebo s oblakem opačné polarity. Obvykle se realizuje jako zpětný výboj. Podle typických parametrů proudu blesku se řeší a dimenzuje technická ochrana elektrických zařízení před účinky blesků. Viz též hromosvod.
angl: main stroke; slov: hlavný výboj blesku; něm: Hauptentladung eines Blitzes f; rus: главный разряд молнии  1993-a3
výboj blesku hybridní
slabý výboj blesku mezi oblaky, jenž se projevuje jen změnou elektrického gradientu, popř. slabým zablesknutím.
angl: hybrid discharge; slov: hybridný výboj blesku; rus: гибридный разряд молнии  1993-a1
výboj blesku temný
pojem vyskytující se v současné době u řady autorů v souvislosti s vnitřní strukturou blesku a jejím časovým vývojem. Předpokládá se, že jde o přechodovou fázi v trvání řádově ms mezi vůdčím a zpětným výbojem. Přestože při ní dochází k velké emisi rychlých elektronů, je tato přechodová fáze opticky téměř neviditelná, bývá však doprovázena výraznými záblesky rádiového záření a záření gama.
angl: dark lightning; slov: temný výboj blesku; něm: Dunkelblitz m  2016
výboj bodový
slov: bodový výboj  2014
výboj hrotový
syn. výboj bodový – el. výboj, který vzniká na hrotu nalézajícím se v silném el. poli. Ke vzniku hrotového výboje je nutné, aby v bezprostředním okolí hrotu došlo vlivem zesílení el. pole k ionizaci nárazem. Na hrotech, zejména pod cumulonimby, může dosáhnout takové intenzity, že je v temnu viditelný jako sršení doprovázené často slyšitelným praskotem. Tento jev byl mnohokrát popsán v literatuře jako oheň svatého Eliáše. U nás bývá pozorován na vysokých věžích a na horských observatořích, např. na Milešovce nebo Sněžce. V případě, že se jedná o hrot vodivě spojený se zemským povrchem, je svodem odváděn do země elektrický náboj opačného znaménka než je znaménko náboje zemského povrchu na daném místě. Výboje tohoto druhu významně přispívají ke globální regeneraci záporného náboje zemského povrchu. Viz též výboj korónový.
angl: point discharge; slov: hrotový výboj; rus: точечный разряд  1993-a3
výboj korónový
trsovitý el. výboj z elektrody udržované na vysokém elektrickém potenciálu v elektricky neutrálním prostředí, zpravidla plynu. Tento typ výboje předpokládá, že v důsledku dostatečně silného elektrického pole v bezprostředním okolí zmíněné elektrody zde dochází k ionizaci nárazem a vytváří se tak plazma. Meteorologickým příkladem, kdy v roli elektrody působí uzemněný vodič bodových rozměrů, jsou intenzivní hrotové výboje projevující se jako oheň svatého Eliáše.
angl: corona discharge; slov: korónový výboj; něm: Koronaentladung f; rus: коронный разряд  2019
výboj vstřícný
stadium blesku, kdy proti vůdčímu výboji směřuje výboj opačné polarity. Proti jednomu vůdčímu výboji se z různých míst může vytvořit několik vstřícných výbojů. V případě blesků mezi oblakem a zemi vycházejí vstřícné výboje obvykle z vyvýšených objektů na zemském povrchu nebo ze země. Úder blesku zasáhne to místo, jehož vstřícný výboj se nejdříve spojí se sestupujícím vůdčím výbojem. Proud vstřícného výboje má amplitudu od několika stovek ampérů do asi 2 kA.
angl: upward streamer; slov: ústretový výboj  1993-b3
výboj vůdčí
syn. leader [lídr] – slabě svítící prorůstající iniciální stadium blesku. Dráhu vůdčího výboje ovlivňuje max. gradient elektrického potenciálu v čele hlavy tohoto výboje a el. vodivost vzduchu na jeho dráze. Větvení vůdčího výboje blesku nastává ve směru šíření, vůdčí výboj bývá zpravidla stupňovitý, jen zřídka souvislý (tzv. trvalý).
Stupňovitý vůdčí výboj prvního dílčího výboje blesku je dvojího typu. Typ α má délku jednotlivých stupňů do 200 m (s prům. délkou 50 m) a rychlost postupu v jednotlivých stupních řádově 105 m.s–1; mezi jednotlivými stupni je pauza 30 až 100 µs, takže efektivní rychlost šíření výboje je menší. Typ β má zpočátku značně vyšší efektivní rychlost než typ α, v dalším stadiu vývoje dochází k jeho převážně horiz. větvení, jeho rychlost klesá alespoň o jeden řád, přičemž výboj někdy vůbec nedosáhne země. Proud stupňovitého vůdčího výboje bývá několik stovek ampérů až cca 2 kA.
Souvislý (tzv. trvalý) vůdčí výboj blesku nemá stupňovitý charakter. Rychlost šíření je obvykle menší než rychlost postupu stupňovitého vůdčího výboje blesku v jednotlivých stupních.
angl: leader, leader streamer; slov: vodiaci výboj; něm: Leitblitz m; rus: лидер молнии, удар лидерa  1993-b3
výboj zpětný
stadium blesku, které nastává střetem vůdčího výboje se vstřícným výbojem. Nastává při něm neutralizace el. nábojů, která probíhá kanálem blesku, vytvořeným propojením drah vůdčího a vstřícného výboje. V elektrotechnické literatuře se v této souvislosti vyskytuje též označení hlavní výboj blesku, neboť se zde projevují největší účinky blesků na blízká elektrická zařízení.
angl: return streamer, return stroke; slov: spätný výboj; něm: Rückentladung f; rus: вoзвратный стример, вoзвратный удар  1993-a3
vydatnost srážková
úhrn srážek v daném časovém období, např. v měsíci, dělený počtem dnů se srážkami v témže období. Viz též intenzita srážek.
slov: zrážková výdatnosť; něm: Niederschlagsergiebigkeit f  1993-a1
vyjasňování
postupné ubývání oblačnosti až do úplného vymizení oblaků na obloze. Viz též protrhávání oblačnosti.
angl: clearing; slov: vyjasňovanie; něm: Aufklaren n; rus: прояснение  1993-a1
výkaz meteorologických pozorování měsíční
formulář s účelně uspořádanými tabulkami, obsahujícími výsledky met. měření a pozorování během měsíce. Ve výkazu jsou dále uvedena tzv. metadata, tedy základní údaje o dané meteorologické stanici, o používaných met. přístrojích a jejich opravách, vysvětlivky, některé pokyny pro pozorovatele apod. V současné době je na většině stanic nahrazen elektronickým výkazem, který se následně odešle do centra a zpracuje do databáze klimatologických pozorování. Viz též přehled meteorologický, ročenka meteorologická.
angl: monthly record of meteorological observations; slov: mesačný výkaz meteorologických pozorovaní; něm: Monatstabelle der meteorologischen Beobachtungen f; rus: месячная таблица метеорологических наблюдений  1993-a3
výměna molekulární
vzájemná výměna molekul mezi různými vrstvami nebo jinými objemy v plynu nebo kapalině. Příčinou molekulární výměny je difuze molekul, která u plynů probíhá přibližně podle kinetické teorie ideálního plynu. Molekulární výměna působí molekulární přenos hybnosti, tepla, vodní páry, popř. různých znečišťujících příměsí. V reálné atmosféře je účinnost molekulární výměny prakticky zanedbatelná ve srovnání s turbulentní výměnou.
angl: molecular exchange; slov: molekulárna výmena; něm: molekularer Austausch m; rus: молекулярный обмен  1993-a1
výměna radiační
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
angl: radiant exchange, radiation exchange; slov: radiačná výmena; něm: Strahlungsaustausch m; rus: радиационный обмен  1993-a1
výměna turbulentní
vzájemná výměna makroskopických vzduchových částic probíhající mezi různými vrstvami nebo jinými objemy v proudícím vzduchu a působená turbulentním promícháváním. Turbulentní výměna vytváří v atmosféře turbulentní přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých znečišťujících příměsí. Viz též turbulence, koeficient turbulentní výměny.
angl: eddy exchange, turbulent exchange; slov: turbulentná výmena; něm: turbulenter Austausch m; rus: турбулентный обмен  1993-a1
výměna vzduchu mezišířková
přenos vzduchových hmot mezi vyššími a nižšími zeměp. šířkami v důsledku meridionální cirkulace. Ve spodní troposféře sev. polokoule je tato výměna realizována pronikáním studených vzduchových hmot k jihu a teplých vzduchových hmot k severu. V systému všeobecné cirkulace atmosféry je mezišířková výměna vzduchu realizována v souvislosti s cirkulačními buňkami (Hadleyova buňka, Ferrelova buňka, polární buňka), eventuálně ve vyšších vrstvách atmosféry je spojena s transportem např. ozonu v rámci Brewerovy–Dobsonovy cirkulace. Viz též vpád teplého vzduchu, vpád studeného vzduchu.
angl: interlatitudinal exchange, meridional exchange; slov: medzišírková výmena vzduchu; něm: Meridionalaustausch m; rus: междуширотный обмен, меридиональный обмен  1993-a3
vymývání
odstraňování atm. příměsí srážkami. Příměsi se dostávají do srážkových částic různým způsobem:
a) již v oblacích jako kondenzační jádra nebo jádra mrznutí;
b) proniknutím do oblačných a srážkových částic nebo přilnutím k nim zejména v důsledku Brownova pohybu, turbulentních pohybů apod.;
c) zachycením příměsí padajícími srážkovými částicemi.
Soubor procesů vymývání je důležitou součástí samočištění ovzduší, avšak negativním doprovodným jevem je vstup znečišťujících látek do ostatních složek prostředí (hydrosféry, biosféry, pedosféry, kryosféry). V užším smyslu se jako vymývání někdy označuje pouze zachycování příměsí padajícími srážkami v podoblačné vrstvě vzduchu a tomuto pojetí obvykle odpovídají cizojazyčné ekvivalenty. Viz též depozice mokrá.
angl: rain-out, wash-out; slov: vymývanie; něm: Auswaschen n, washout m, Ausregnen n; rus: вымывание дождем  1993-a3
výpar
1. fázový přechod vody z kapalného do plynného skupenství, jímž vzniká vodní pára, přičemž dochází ke spotřebování latentního tepla výparu. V případě, že probíhá do nenasyceného vzduchu, převažuje nad opačným procesem, kondenzací vodní páry.
2. meteorologický prvek vyjadřující množství vody, které se za určitou dobu vypaří z nejrůznějších povrchů (evaporace) popř. i prostřednictvím rostlinných těl (transpirace) nebo oběma způsoby (evapotranspirace). Přitom se rozlišuje výpar potenciální (někdy též maximálně možný) a výpar skutečný (někdy též aktuální nebo efektivní). Vyjadřuje se obdobně jako úhrn srážek výškou vodního sloupce v mm. Provádí se měření výparu pomocí výparoměru, častěji však je výpar určován výpočtem. Představuje jednu z hlavních složek hydrologické bilance a významně ovlivňuje tepelnou bilanci zemského povrchu a přilehlého vzduchu. V tomto smyslu se pod výpar řadí i vznik vodní páry sublimací. Viz též vzorec Kuzminův, izoatma, izoombra, vztah Šatského.
angl: evaporation; slov: výpar; něm: Verdunstung f; rus: испарение  1993-a3
výpar celkový
slov: celkový výpar; něm: Gesamtverdunstung f, Evapotranspiration f  1993-a1
výpar fyzikální
nevh. označení pro evaporaci.
slov: fyzikálny výpar; něm: Evaporation f; rus: физическое испарение  1993-a3
výpar fyziologický
syn. transpirace.
slov: fyziologický výpar; něm: Transpiration f; rus: физиологическое испарение  1993-a3
výpar neproduktivní
viz evaporace.
slov: neproduktívny výpar; něm: unproduktive Verdunstung f  1993-a2
výpar potenciální
syn. výparnost – maximálně možný výpar, který by nebyl limitován množstvím vody k vypařování, jako je tomu u skutečného výparu. Vyjadřuje schopnost atmosféry za daných meteorologických podmínek odnímat vodu příslušnému povrchu, tedy vodní hladině nebo povrchu vlhké půdy (potenciální evaporace), popř. i rostlinám bohatě zásobeným vodou (potenciální transpirace) nebo obojímu (potenciální evapotranspirace). Potenciální výpar může být vypočten pomocí nejrůznějších empirických vzorců, případně ho lze měřit pomocí výparoměrů se stálým dostatkem vody.
angl: evaporativity, potential evaporation; slov: potenciálny výpar; něm: potentielle Verdunstung f; rus: испаряемость  1993-a3
výpar produktivní
slov: produktívny výpar; něm: produktive Verdunstung f  1993-a2
výpar skutečný
množství vody, které se za daných meteorologických podmínek vypaří do atmosféry ze zemského povrchu o skutečné vlhkosti (skutečná evaporace), popř. i z těl rostlin disponujících dostupnou vodou (skutečná transpirace) nebo z obojího (aktuální evapotranspirace). Případný nedostatek vody k vypařování způsobuje, že skutečný výpar je většinou menší než potenciální výpar. To platí především pro povrch půdy v létě v odpoledních hodinách, naopak v zimě a nad velkými vodními plochami celoročně mají oba druhy výparu podobné hodnoty. Skutečný výpar je obtížně měřitelný, a většinou se jen odvozuje pro jednotlivá povodí na základě hydrologické bilance.
angl: actual evaporation, effective evaporation; slov: skutočný výpar; něm: aktuelle Verdunstung f, tatsächliche Verdunstung; rus: действительное испарение  1993-a3
výparnost
slov: výparnosť  1993-a1
výparoměr
syn. evaporimetr – přístroj k měření výparu. Nejčastěji se měří výpar z volné vodní hladiny výparoměry a výpar z půdy s vegetací evapotranspirometry. Pro mikroklimatická měření v porostech je používán tzv. Picheův výparoměr.
angl: atmidometer, atmometer, evaporimeter; slov: výparomer; něm: Atmometer n, Evaporimeter n, Verdunstungsmesser m; rus: атмидометр, , атмометр, испаритель  1993-a3
výparoměr EWM
výparoměr používaný na vybraných stanicích ČHMÚ pro měření výparu z volné vodní hladiny. Je tvořen nerezovou kruhovou nádobou o ploše průřezu 3 000 cm2, hlubokou 60 cm, která se zapouští do země tak, aby hladina vody byla v úrovni okolního terénu. Vlastní měřící zařízení je umístěno v nerezové nádobě válcovitého tvaru o průměru 7,5 cm s víkem, spojené s nádobou výparoměru. Využitím principu spojitých nádob dochází k vyrovnání hladin ve výparoměrné a měřící nádobě. Hladina vody v měřící nádobě je měřena plovákovým způsobem, přičemž poloha plováku je sledována digitálním optickým snímačem polohy s rozlišením 0,025 mm. Kontinuálně se registrují jak úbytky vody výparem, tak i vzestupy hladiny vlivem srážek. Výsledná hodnota výparu je dána součtem diferencí hladin a úhrnu spadlých srážek. Pro měření povrchové teploty vody v nádobě je využíván snímač Pt100.
angl: evaporimeter EWM; slov: výparomer EWM  2014
výparoměr GGI 3000
starší typ výparoměru, na stanicích ČHMÚ nahrazovaný po roce 2000 výparoměrem EWM.
angl: evaporimeter GGI 3000; slov: výparomer GGI 3000; rus: испаритель ГГИ-3000  1993-a3
výparoměr Picheův
výparoměr sloužící k přibližnému určení hodnoty potenciálního výparu na různých místech v témže časovém období. Používá se hlavně při terénních průzkumech. Je tvořen kalibrovanou skleněnou odměrkou, která má ve svém dně oko k zavěšení. Otevřený konec odměrky naplněné destilovanou vodou se uzavře kotoučkem zeleného savého papíru ve středu propíchnutého a přitlačovaného k otvoru trubice pružinou. Picheův výparoměr se při měření zavěšuje otevřeným koncem směrem k zemi. Z papíru trvale nasyceného vodou z odměrky se voda vypařuje. Její úbytek se určí z poklesu výšky hladiny v odměrce. Přístroj zkonstruoval A. Piche v r. 1873.
angl: Piché evaporimeter; slov: Picheov výparomer; něm: Evaporimeter nach Piche n; rus: испаритель Пише  1993-a2
výparoměr Wildův
nejstarší výparoměr pro měření potenciálního výparu vody z vodní hladiny v meteorologické budce. Je tvořen listovními vahami, na nichž je umístěna kruhová miska o průřezu 250 cm2, naplněná destilovanou vodou. Úbytek vody vypařováním za interval měření se určí podle poklesu hmotnosti misky. Přístroj zkonstruoval švýcarský meteorolog H. Wild (1871). Tento výparoměr je jediný, který umožňuje měření výparu z povrchu ledu v zimním období. Údaje Wildova výparoměru jsou však zatíženy řadou systematických chyb a špatně korelují s výparem z vodní hladiny v přírodních i umělých nádržích. Proto se na území ČR přestal v 50. letech 20. století používat. V současné době je provozován na meteorologické stanici Praha Karlov.
angl: Wild evaporimeter; slov: Wildov výparomer; něm: Verdunstungswaage nach Wild f, Wild-Waage f; rus: испаритель Вильда  1993-a3
vyplňování cyklony
stádium vývoje cyklony, při němž dochází k vzestupu atmosférického tlaku, zvláště ve středu cyklony, zmenšování horiz. tlakového gradientu, slábnutí cyklonální cirkulace a výstupných pohybů vzduchu. Tento proces je spojen se zmenšováním teplotní asymetrie cyklony, když je celý její prostor postupně v horiz. a vert. směru vyplňován studeným vzduchem. Při vyplňování cyklony slábnou nebo přestávají vypadávat srážky a obvykle se zmenšuje oblačnost. Cyklona postupně zaniká jako samostatný tlakový útvar, často u zemského povrchu rychleji než ve vyšších hladinách. Viz též cyklolýza.
angl: filling of a depression; slov: vyplňovanie cyklóny; něm: Auffüllen eines Tiefs n, Auffüllung einer Zyklone n; rus: заполнение циклона  1993-a3
vysílání informací o letištích a o jejich meteorologických podmínkách automatické
(ATIS) – automatická informační služba koncové řízené oblasti, kterou ve formě pravidelného zpravodajství vysílaného pozemní radiostanicí poskytuje Řízení letového provozu ČR, s. p. na letištích Václava Havla Praha, Karlovy Vary, Brno–Tuřany a Ostrava–Mošnov pro posádky přilétávajících a odlétávajících letadel, vysílané pozemní radiostanicí. Toto vysílání obsahuje z met. údajů hodnoty charakteristik větru, dohlednosti, dráhové dohlednosti, stavu počasí, oblačnosti, údaje o teplotě vzduchu, teplotě rosného bodu, tlaku vzduchu redukovaném na střední hladinu moře podle standardní atmosféry a popř. informace o hlášeném střihu větru. Viz též informace meteorologické o podmínkách na letištích pro posádky během letu, briefing meteorologický.
angl: automatic terminal information service; slov: automatické vysielanie informácií o letiskách a ich meteorologických podmienkach  1993-a3
výstraha meteorologická
výstraha před předpokládanými nebo již vyskytujícími se nebezpečnými povětrnostními jevy vydaná met. předpovědní službou a určená pro širokou veřejnost nebo speciální okruhy uživatelů. Rozšiřuje se prostřednictvím veřejných médií, pomocí internetu nebo přes účelová spojová zařízení Hasičského záchranného sboru, orgánů krizového řízenínebo státní správy a samosprávy. Pro distribuci výstrah se kromě otevřené řeči používá i všeobecný výstražný protokol (CAP).
Od roku 2000 se met. výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu určené pro veřejnost a státní správu a samosprávu vydávají v rámci tzv. Systému integrované výstražné služby. Výstrahy se vydávají zejména na extrémní teplotní podmínky (vysoké teploty, silný mráz, náhlý pokles teploty), ale i na velmi silný vítr, sněhové jevy (silné nebo trvalé sněžení, sněhové jazyky, závěje), námrazové jevy (ledovka, náledí, silná námraza), bouřkové jevy (přívalový déšť, kroupy, nárazový vítr), vydatný déšť vedoucí k povodňovým jevům a nebezpečí vzniku požárů.
angl: weather warning; slov: meteorologická výstraha; něm: Wetterwarnung f, Unwetterwarnung f; rus: метеорологическое предупреждение  1993-a3
výstraha před nebezpečnými meteorologickými jevy v letectví vnitrostátní
výstraha pro letectvo před pozorovaným nebo očekávaným, popř. již probíhajícím překročením stanovené hodnoty tlaku vzduchu, rychlosti větru, resp. před výskytem dalších jevů. Letecká meteorologická služba ČHMÚ vydává pro vnitrostátní potřebu výstrahy na pokles tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře podle standardní atmosféry (QNH) pod hodnotou 977 hPa, na rychlost větru 50 KT a více v hladině 850 a 700 hPa, 80 KT a více v hladinách nad 500 hPa, dále na výskyt vlnového proudění za horskými překážkami a na výrazné atmosférické fronty. Výstrahy tohoto druhu se vydávají v otevřené řeči a doba jejich platnosti je max. 9 hodin. Viz též služba meteorologická letecká, zpráva o náhlé změně počasí.
slov: vnútroštátna výstraha na nebezpečné meteorologické javy v letectve  1993-a3
výstraha před nebezpečnými meteorologickými jevy všeobecná
dříve používaná met. informace o pravděpodobném výskytu nebo dalším trvání nebezpečných met. jevů během několika nejbližších hodin až několika dnů na určitém místě nebo v určité oblasti. Za nebezpečné met. jevy se pokládaly zejm. intenzivní srážky, silný vítr, náhlý pokles teploty, ranní mrazíky ve vegetačním období, mlha, námrazky a náledí. Všeobecné výstrahy bývaly určeny širokému okruhu zájemců, např. výstraha před výskytem mlhy a náledí všem uživatelům silnic, před výskytem intenzivních srážek vodohospodářům, pracovníkům povodňové služby, vodákům a všem obyvatelům oblastí s možnými zátopami apod. Všeobecné výstrahy byly proto rozšiřovány především rozhlasem a televizí a prostřednictvím internetu. V dnešní praxi je tato výstraha nahrazena Systémem integrované výstražné služby.
slov: všeobecná výstraha na nebezpečné meteorologické javy  1993-a3
výstřednost oběžné dráhy Země kolem Slunce
angl: eccentricity of Earth orbit around Sun; slov: výstrednosť obežnej dráhy Zeme okolo Slnka; něm: Exzentrizität der Umlaufbahn der Erde um die Sohne; rus: эксцентриситет орбиты Земли вокруг Солнца  2019
výstup aerologický
1. méně vhodné označení pro aerologické měření;
2. slang. označení pro graf. znázornění vert. profilu meteorologických prvků na daném místě.
angl: aerological ascent; slov: aerologický výstup; něm: aerologischer Aufstieg m; rus: аэрологический подъем  1993-a1
výstup vzduchu
slov: výstup vzduchu  2020
výstupy aerologické letadly
angl: aerological aircraft sounding; slov: aerologické výstupy lietadlami; něm: aerologischer Flugzeugaufstieg m; rus: аэрологические подъемы самолетами  1993-a1
výše tlaková
syn. anticyklona.
slov: tlaková výš; něm: Hochdruckgebiet n, Hoch n  1993-a1
výška anemometrická
1. výška nad zemí, v níž je instalován anemometr; podle doporučení Světové meteorologické organizace činí na synoptických stanicích 10 m;
2. termín někdy užívaný pro označení ideální výšky umístění anemometru;
3. hladina bezprostředně nad horní hranicí přízemní vrstvy atmosféry, kam se klade výchozí bod Taylorovy spirály. Viz též měření větru, vítr přízemní.
angl: anemometer level; slov: anemometrická výška; něm: Anemometerhöhe f; rus: высота установки анемометрa  1993-a1
výška celkové sněhové pokrývky
vert. vzdálenost mezi povrchem sněhové pokrývky a povrchem půdy na stanoveném místě, naměřená v termínu pozorování. Měří se v klimatologickém termínu 7 h, na synoptických stanicích ještě také v termínech 06 a 18 UTC. Viz též měření sněhové pokrývky, výška sněhové pokrývky.
angl: total snow depth; slov: celková výška snehovej pokrývky; něm: Gesamtschneehöhe f  1993-b3
výška dynamická
syn. výška geodynamická – výška libovolné geopotenciální hladiny, obvykle nad úrovní moře, vyjádřená v dynamických metrech.
angl: dynamic height; slov: dynamická výška; něm: dynamische Höhe f; rus: динамическая высота  1993-a1
výška geodynamická
angl: geodynamic height; slov: geodynamická výška; něm: geodynamische Höhe f; rus: геодинамическая высота  1993-a1
výška geopotenciální
výška vyjádřená v geopotenciálních metrech. Je rovná geometrické výšce v místech, kde má tíhové zrychlení hodnotu přesně 9,8 m.s–2.
angl: geopotential height; slov: geopotenciálna výška; něm: geopotentielle Höhe f; rus: геопотенциальная высота  1993-a1
výška komína efektivní
výška osy kouřové vlečky po ukončení jejího vzestupu nad vodorovnou rovinou procházející patou komína, tj. součet stavební výšky komína a vznosu kouřové vlečky. Max. přízemní imise daného zdroje v rovinném terénu jsou podle nejčastěji používaných mat. modelů šíření kouřových vleček nepřímo úměrné čtverci efektivní výšky komína.
angl: effective stack height; slov: efektívna výška komína; něm: effektive Schornsteinhöhe f; rus: эффективная высота дымовых труб  1993-a1
výška letiště oficiální
nadm. výška letiště, kterou se rozumí nadm. výška nejvýše položeného bodu v systému vzletových a přistávacích drah. Oficiální výška letiště Václava Havla Praha je 380 m, Brno–Tuřany 238 m.
angl: official altitude of aerodrome; slov: oficiálna výška letiska; něm: offizielle Flugplatzhöhe f; rus: официальная высота аэродрома  1993-a3
výška minimální sektorová
(MSA) nejmenší nadm. výška, v níž se ještě může uskutečnit let v případě nouze. Letadlo letící v této výšce má zabezpečeno alespoň 300 m převýšení nad všemi překážkami daného sektoru. Sektorem se rozumí část prostoru vymezená kruhovou výsečí s poloměrem 46 km (25 námořních mil) a se středem v příslušném radionavigačním zařízení. MSA se musí respektovat v let. met. službě při použití hesla CAVOK. Výška základny význačné oblačnosti nemusí mít totiž hodnotu jen 1500 m a více, ale současně musí být výška základny význačné oblačnosti také větší než minimální sektorová výška. V případě, že je pro dané letiště určeno více minimálních sektorových výšek, uvažuje se jen nejvyšší hodnota. V ČR mají všechna letiště minimální sektorovou výšku do 1500 m. Vyšší minimální sektorovou výšku má např. Poprad-Tatry (2300 m).
angl: Minimum Sector Altitude (MSA); slov: sektorová minimálna výška; něm: Sicherheitsflughöhe f; rus: минимальная высота сектора  1993-b3
výška nad obzorem
úhel mezi rovinou astronomického obzoru a spojnicí místa pozorování na zemském povrchu s uvažovaným bodem na obloze, případně na nebeské sféře, např. se středem slunečního disku, hvězdou apod. Doplněk výšky nad obzorem do 90° se nazývá zenitový úhel. V atmosférických vědách má hlavní význam výška Slunce nad obzorem, která je spolu s délkou světlého dne určujícím faktorem solárního klimatu.
angl: elevation angle; slov: výška nad obzorom; něm: Höhenwinkel m, Elevationswinkel m; rus: угловая высота  1993-a3
výška nadmořská
vert. vzdálenost hladiny, bodu nebo definovaného místa od stř. hladiny moře. V angl. terminologii se pro nadmořskou výšku používají termíny: „elevation“, jde-li o nadm. výšku objektů na zemském povrchu nebo objektů pevně spojených se zemským povrchem a „altitude“, jedná-li se o nadm. výšku objektů nad zemským povrchem; nebo obecnější termín „height above mean sea level“. V češtině a slovenštině existuje jediný termín „nadmořská výška“.
angl: altitude, elevation, height above mean sea level; slov: nadmorská výška; něm: Höhe über dem (mittleren) Meeresspiegel f, Meereshöhe f; rus: высота над уровнем моря, превышение над уровнем мoря  1993-a3
výška nového sněhu
vert. vzdálenost mezi povrchem sněhové pokrývky a sněhoměrným prkénkem. Na stanicích ČR se měří výška nového sněhu v klimatologickém termínu 7 h, tj. za období 24 h od 7 h včera do 7 h dnes. Ve zprávách SYNOP z ČR se navíc uvádí výška nového sněhu, pokud za poslední hodinu před termínem pozorování napadl alespoň 1 cm nového sněhu.
angl: depth of fresh snow, depth of new snow; slov: výška nového snehu; něm: Neuschneehöhe f; rus: высота свежевыпавшего снега  1993-a3
výška nulové izotermy
výška, obvykle nadmořská výška, hladiny atmosféry, v níž teplota vzduchu nabývá hodnoty 0 °C. Viz též izoterma nulová.
angl: freezing level; slov: výška nulovej izotermy; něm: Höhe der Nullgradgrenze f; rus: высота нулевой изотермы  1993-a1
výška oblaků
slov: výška oblakov; něm: Wolkenhöhe f, Höhe der Wolkenuntergrenze f  1993-a1
výška odtoková
viz odtok.
angl: runoff height; slov: odtoková výška; něm: Abflusshöhe f  2014
výška radiolokačního cíle
výška cíle h se vypočítá podle vzorce
h=rsinα+r2 2Re+h0
kde r je vzdálenost od radaru, α elevační úhel antény, Re efektivní poloměr Země a h0 nadmořská výška radaru (osy antény).
angl: height of a radar target; slov: výška rádiolokačného cieľa; něm: Höhe des Radarziels f  2014
výška relativní
vert. vzdálenost mezi dvěma izobarickými plochami měřená v geometrických nebo geopotenciálních metrech. V meteorologii se užívá u map relativní topografie.
angl: thickness; slov: relatívna výška; něm: Dicke f, Mächtigkeit f; rus: относительная высота  1993-a1
výška rozhodnutí
výška stanovená pro každé letiště, v níž se velitel letadla musí rozhodnout, zda pokračovat v přiblížení na přistání. V případě, že nebylo dosaženo požadovaného vizuálního kontaktu, je nutné přerušit přistávací manévr. Na výšce rozhodnutí závisí letištní provozní minima daného letiště, jež zahrnují dohlednost a výšku základny oblaků. Viz též provoz za každého počasí (AWO).
angl: decision height; slov: výška rozhodnutia; něm: Entscheidungshöhe f; rus: высота решения  1993-a3
výška Slunce nad obzorem
angl: solar elevation angle; slov: výška Slnka nad obzorom; něm: Sonnenhöhenwinkel m, Elevationswinkel m; rus: высота Солнца над горизонтом  2019
výška směšovací
tloušťka směšovací vrstvy.
  2023
výška sněhové pokrývky
angl: depth of snow, snow depth; slov: výška snehovej pokrývky; něm: Höhe der Schneedecke f, Schneehöhe f; rus: высота снежного покрова  1993-a3
výška sněhové pokrývky průměrná
klimatologická charakteristika sněhových poměrů místa, popř. oblasti, definovaná pro určitý měsíc jako součet hodnot výšky celkové sněhové pokrývky v jednotlivých dnech dělený počtem dní se sněhovou pokrývkou. Tuto charakteristiku nelze zaměňovat s průměrnou výškou sněhu.
slov: priemerná výška snehovej pokrývky; něm: mittlere Höhe der Schneedecke f  1993-a3
výška sněhu průměrná
klimatologická charakteristika sněhových poměrů místa, popř. oblasti, definovaná pro určitý měsíc jako součet hodnot výšky celkové sněhové pokrývky v daném měsíci dělený počtem všech dní příslušného měsíce. Tuto charakteristiku nelze zaměňovat s průměrnou výškou sněhové pokrývky.
slov: priemerná výška snehu; něm: mittlere Schneehöhe f  1993-a3
výška srážek
nevh. označení pro úhrn srážek.
slov: výška zrážok; něm: Niederschlagshöhe f  1993-a1
výška stanice nadmořská
nadmořská výška pozemku meteorologické stanice v místě, kde je umístěn srážkoměr; pokud stanice nemá srážkoměr, je to nadm. výška pozemku stanice v místě, kde je umístěn staniční teploměr; nemá-li stanice ani srážkoměr, ani teploměr, nadm. výška stanice je definována jako prům. nadm. výška terénu okolí stanice.
angl: height of station above mean sea level; slov: nadmorská výška stanice; něm: Stationshöhe über dem (mittleren) Meeresspiegel f  2014
výška tlakoměru nadmořská
nadmořská výška senzoru tlakoměru; u dříve používaných rtuťových tlakoměrů nadm. výška nulového bodu stupnice těchto tlakoměrů.
angl: height of barometer above mean sea level; slov: nadmorská výška tlakomeru; něm: Barometerhöhe f, Höhe des Barometers f; rus: высота барометра  1993-b3
výška tropopauzy
výška, v níž začíná tropopauza. Obvykle je to výška hladiny, v níž vert. teplotní gradient splňuje kritérium konvenční tropopauzy. Pokud se nad určitou oblastí vyskytuje několik tropopauz, hovoří se o výšce první, druhé, popř. další tropopauzy. Průměrná výška tropopauzy v polárních oblastech je 8 až 9 km, v mírných zeměpisných šířkách 10 až 12 km a v rovníkové oblasti 17 až 18 km. V zimním období je výška tropopauzy menší než v letním období, v oblasti cyklon je zpravidla menší než v oblasti anticyklon. V případě dynamické tropopauzy, je její výška závislá na dynamických pohybech v troposféře a stratosféře, obvykle je v polárních oblastech výrazně níž než v subtropech.
angl: altitude of tropopause; slov: výška tropopauzy; něm: Tropopausenhöhe f; rus: высота тропопаузы  1993-a3
výška základny oblaků
1. výška nejnižšího bodu oblaku nad terénem v místě pozorování, popř. nadm. výška tohoto bodu. V ČR se výška základny oblaků určuje pouze na profesionálních meteorologických stanicích. Měření výšky základny oblaků se provádí především pomocí ceilometrů. Kromě toho se výška základny oblaků odhaduje, a to především u oblaků středního patra a oblaků vysokého patra.
2. výška základny oblaků pro letecké účely, udávaná v souladu s předpisy ICAO, která musí být pro výšky nad 300 m stanovena zásadně objektivním měřením. Udává se v metrech nebo stopách (1 stopa = 0,3048 m). Tato výška je buď nadmořská (zkr. MSL nebo starší MER), anebo nad terénem (zkr. AGL, resp. SOL). Pro přistávající letadla se výška základny oblaků vztahuje k nadm. výšce nejvyššího bodu dráhového systému, tj. k oficiální výšce letiště. Viz též minima letištní provozní.
angl: height of cloud base; slov: výška základne oblakov; něm: Höhe der Wolkenbasis f; rus: высота нижней границы облаков  1993-a3
výškoměr
aneroid sloužící k barometrické nivelaci. Je vybaven stupnicí zkonstruovanou podle teor. závislosti poklesu tlaku vzduchu na nadm. výšce a je používán především v letecké dopravě. Naměřený tlak přepočítává na základě matematického modelu tzv. standardní atmosféry a zobrazuje v jednotkách výšky. Viz též hypsometr, nastavení výškoměru, opravy údaje výškoměru.
angl: pressure altimeter; slov: výškomer; něm: Höhenmesser m; rus: барометрический высотомер, высотомер-анероид  1993-a3
výtrysk modrý
angl: blue jet; slov: modrý výstrek; něm: blue jet m  2016
výtrysk obří
angl: gigantic jet; slov: obrovský výstrek; něm: gigantic jet m  2016
vývoj klimatu
syn. evoluce klimatu – průběh stavů klimatického systému na Zemi, v konkrétním regionu nebo místě za určité období. Tento vývoj může mít buď podobu periodického či nepravidelného kolísání klimatu, spojeného často se střídáním fází určité klimatické oscilace, nebo se projevuje dlouhodobou jednosměrnou změnou klimatu. Vývoj klimatu v různých částech Země přitom může mít odlišný charakter kvůli rozdílnému vlivu příčinných klimatických faktorů. Vývoj klimatu ustavující relativně stabilní stav klimatického systému v určitém čase označujeme jako genezi klimatu.
angl: evolution of climate; slov: vývoj klímy; něm: Evolution des Klimas f; rus: эволюция климата  2019
vyzařování
viz záření.
slov: vyžarovanie; něm: Ausstrahlung f; rus: излучение  1993-a1
vyzařování atmosféry
slov: vyžarovanie atmosféry; něm: Ausstrahlung der Atmosphäre f; rus: атмосферное излучение  1993-a1
vyzařování efektivní
slov: efektívne vyžarovanie; něm: effektive Ausstrahlung f  1993-a1
vyzařování noční
nevh. označení pro efektivní záření v noci.
angl: effective nocturnal radiation; slov: nočné vyžarovanie; něm: nächtliche Ausstrahlung f; rus: ночное эффективное излучение  1993-a1
vyzařování zemského povrchu
slov: vyžarovanie zemského povrchu; něm: Ausstrahlung der Erdoberfläche f; rus: излучение земной поверхности  1993-a1
vyzařování zemského povrchu efektivní
často používané označení pro zápornou radiační bilanci zemského povrchu v oboru dlouhovlnného záření. Vyjadřuje se jako rozdíl záření zemského povrchu G a zpětného záření atmosféry absorbovaného zemským povrchem Z, tj. E = G – Z. Má zpravidla kladnou hodnotu, a projevuje se tedy radiačním ochlazováním zemského povrchu, což je zřetelné zejména v nočních hodinách, kdy chybí kompenzující vliv slunečního záření. Ve výjimečných případech může nabýt i záporných hodnot. Efektivní vyzařování zemského povrchu obecně roste s teplotou povrchu, klesá se zvětšováním obsahu vodní páry ve vzduchu a je výrazně zeslabováno oblačností. K numerickým odhadům efektivního vyzařování zemského povrchu při jasné obloze se používá řada empir. odvozených vzorců, z nichž k nejznámějším patří vzorec Ångströmův a vzorec Bruntův. Vliv oblačnosti na E se obvykle vyjadřuje pomocí vzorce:
E=E0(1cn),
nebo přesněji
E=E0(1c1n1 c2n2c3n3),
kde E0 značí efektivní vyzařování zemského povrchu při jasné obloze, n pokrytí oblohy oblaky, udávané nejčastěji v osminách nebo desetinách, n1, n2, n3 dílčí pokrytí oblohy oblaky nízkého, středního a vysokého patra, c, c1,c2, c3 jsou empir. konstanty. Efektivní vyzařování zemského povrchu v uvedeném smyslu se liší od obecného pojmu efektivní vyzařování (efektivní záření) užívaného v aktinometrii, který je jednoznačně vztahován k povrchu absolutně černého tělesa (obvykle povrchu měřicího čidla) o teplotě rovné teplotě okolního vzduchu.
angl: net terrestrial radiation; slov: efektívne vyžarovanie zemského povrchu; něm: effektive Ausstrahlung der Erdoberfläche f  1993-a1
vzařování
nevh. a věcně přesně nevymezené označení pro záření směřující dolů, popř. jen pro jeho krátkovlnnou složku, tj. pro globální sluneční záření. Někdy se termínu vzařování používá i ve smyslu záření dopadlého na povrch tělesa nebo povrchem tělesa pohlceného.
něm: Einstrahlung f  1993-a1
vzdálenost zenitová
angl: zenith angle, zenitová vzdialenosť; něm: Zenitwinkel m; rus: зенитный угол  2019
vzduch
1. směs plynů tvořících atmosféru Země. Podle množství vodní páry rozlišujeme vzduch suchý a vlhký, popř. nasycený, v hlediska přítomnosti atmosférických příměsí dále vzduch čistý a znečištěný.
2. zkrácené označení pro vzduchovou hmotu podle geografické nebo termodynamické klasifikace vzduchových hmot;
3. syn. slova atmosféra v některých souslovích, např. suchý a čistý vzduch ve smyslu suchá a čistá atmosféra.
Slovo zavedl v době národního obrození čes. filolog J. Jungmann (1773-1847), přejal je z rus. воздух [vózduch] téhož významu.
angl: air; slov: vzduch; něm: Luft f; rus: воздух  1993-a3
vzduch antarktický
vzduchová hmota vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v oblasti Antarktidy. Jeho celoroční výskyt je typický pro antarktické klima. Na severu je ohraničen antarktickou frontou. Po celý rok je velmi studený, hlavně ve svých nižších vrstvách, což platí především pro jeho pevninskou formu, která se vytváří v antarktické anticykloně nad zaledněnými plochami Antarktidy a nad přilehlými zamrzlými moři.
angl: antarctic air; slov: antarktický vzduch; něm: Antarktikluft f; rus: антарктический воздух  1993-a3
vzduch arktický
vzduchová hmota vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v oblasti Arktidy. Jeho výskyt je typický celoročně pro arktické klima, v chladné části roku pro subarktické klima. Na jihu je ohraničen arktickou frontou. Z Arktidy při vhodných met. podmínkách proudí do mírných šířek sev. polokoule, přičemž v zimě může proniknout i do stř. Evropy. Především ve spodních hladinách se jedná o studený, suchý, a tudíž průzračný vzduch. To platí především pro pevninský arktický vzduch, který se formuje nad zamrzlým oceánem a přilehlou zasněženou pevninou. Do stř. Evropy proniká z oblasti Nové Země a transformuje se zde na pevninský vzduch mírných šířek. Mořský arktický vzduch se formuje především v oblasti mezi Grónskem a Svalbardem a je charakteristický výskytem přeháněk. Jeho vpády do střední Evropy jsou nebezpečné zvláště na jaře, kdy zde způsobuje rozsáhlé škody na vegetaci. Viz též vpád studeného vzduchu, ledoví muži.
angl: arctic air; slov: arktický vzduch; něm: Arktikluft f; rus: арктический воздух  1993-a3
vzduch čistý
1. vzduch neobsahující žádné atmosférické příměsi;
2. vzduch, který obsahuje z daného hlediska zanedbatelné množství atmosférických příměsí.
Viz též atmosféra čistá, vzduch průzračný, vzduch znečištěný.
angl: clean air; slov: čistý vzduch; něm: reine Luft f, Reinluft f; rus: чистый воздух  1993-a3
vzduch ekvatoriální
syn. vzduch rovníkový – vzduchová hmota, vymezovaná někdy geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty nad teplým oceánem nebo nad rozsáhlými oblastmi pralesů v rovníkové oblasti. Může též vznikat transformací tropického vzduchu přinášeného pasáty do blízkosti rovníku. Jeho výskyt je typický celoročně pro ekvatoriální klima, v teplé části roku dané polokoule pro subekvatoriální klima. Ekvatoriální vzduch se vyznačuje velkou měrnou vlhkostí vzduchu, prům. měs. teplotou vzduchu při zemi zpravidla kolem 27 °C, s velmi malým ročním chodem. Jedná se o výrazně instabilní vzduchovou hmotu, pravidelně se zde tvoří vydatné tropické deště doprovázené bouřkou.
slov: ekvatoriálny vzduch; něm: Äquatorialluft f  1993-a3
vzduch kontinentální
angl: continental air; slov: kontinentálny vzduch; něm: kontinentale Luft f  1993-a1
vzduch maritimní
slov: maritímny vzduch; něm: maritime Luft f  1993-a1
vzduch mírných šířek
vzduchová hmota, vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v mírných zeměp. šířkách. Jeho zast. označení polární vzduch pochází z doby, kdy nebyl vymezován na severní polokouli arktický, na jižní antarktický vzduch, oddělený arktickou, resp. antarktickou frontou. Na opačném okraji je vzduch mírných šířek ohraničen polární frontou. Jeho výskyt je typický celoročně pro klima mírných šířek, v chladné části roku pro subtropické klima, v teplé části roku pro subarktické klima. Mořský vzduch mírných šířek přináší do stř. Evropy oblačné počasí se srážkami. V zimě sem proniká od západu až jihozápadu a je relativně teplý, v létě je zde relativně chladný a proudí od západu až severozápadu. Četnost jeho závisí na intenzitě zonálního proudění. Směrem k východu narůstá na jeho úkor četnost výskytu pevninského vzduchu mírných šířek, který často vzniká transformací jeho mořské formy. Je zde nejčastější vzduchovou hmotou s maximem výskytu v období častých anticyklonálních situací. Bývá suchý a teplotně normální, s výjimkou zimy, kdy je především při zemském povrchu studený.
angl: polar air; slov: vzduch miernych šírok; něm: Luft gemässigter Breiten f; rus: воздух умеренных широт  1993-a3
vzduch mořský
syn. vzduch maritimní, vzduch oceánský – vzduchová hmota, která vznikla nebo se transformovala nad mořem. V typech vymezených geografickou klasifikací vzduchových hmot se liší od pevninského vzduchu především větší vlhkostí vzduchu, menší průměrnou denní i průměrnou roční amplitudou teploty vzduchu aj.
angl: maritime air; slov: morský vzduch; něm: maritime Luft f; rus: морской воздух  1993-a3
vzduch nasycený
vlhký vzduch, který je nasycen vodní párou, tzn., že parciální tlak vodní páry při teplotě vlhkého vzduchu odpovídá stavu nasycení, zpravidla uvažovanému vůči rovinnému vodnímu povrchu (není-li v kontextu konkrétně uvedeno jinak). Relativní vlhkost nasyceného vzduchu je 100%. Rozlišujeme vzduch nasycený vodní párou vzhledem k vodě a vzhledem k ledu. Pojem nasycený vzduch se v meteorologii běžně užívá, jde však o terminologické zjednodušení (terminologickou zkratku). Věcně korektní by mělo být: vzduch obsahující nasycenou vodní páru. Viz též  vzduch suchý, vzduch nenasycenývzduch přesycený, rovnice Clausiova–Clapeyronova.
angl: saturated air; slov: nasýtený vzduch; něm: gesättigte Luft f; rus: насыщенный воздух  1993-a3
vzduch nenasycený
termodynamice atmosféry vlhký vzduch, jehož relativní vlhkost  je nižší než 100 %. Tlak vodní páry v nenasyceném vzduchu má tedy hodnotu nižší, než je hodnota tlaku nasycené vodní páry při dané teplotě vzduchu. V řadě termodyn. výpočtů jej můžeme považovat za suchý vzduch. Pojem nenasycený vzduch se v meteorologii běžně užívá, jde však o terminologické zjednodušení (terminologickou zkratku). Věcně korektní by mělo být: vzduch obsahující nenasycenou vodní páru. Viz též tlak nasycené vodní páry vzhledem k vodě, tlak nasycené vodní páry vzhledem k ledu.
angl: unsaturated air; slov: nenasýtený vzduch; něm: ungesättigte Luft f; rus: ненасыщенный воздух  1993-a2
vzduch neutrální
málo časté označení pro místní vzduchovou hmotu.
slov: neutrálny vzduch  1993-a3
vzduch oceánský
slov: oceánsky vzduch; rus: океанический воздух  1993-a1
vzduch pevninský
syn. vzduch kontinentální – vzduchová hmota, která vznikla nebo se transformovala nad rozsáhlými plochami pevnin, popř. nad zamrzlým oceánem. V typech vymezených geografickou klasifikací vzduchových hmot se liší od mořského vzduchu především menší vlhkostí vzduchu, větší průměrnou denní i průměrnou roční amplitudou teploty vzduchu aj.
angl: continental air; slov: pevninský vzduch; něm: kontinentale Luft f; rus: континентальный воздух  1993-a3
vzduch polární
1. zast. syn. pro vzduch mírných šířek;
2. ve starších pracích souborné označení pro vzduch mírných šířek a arktický nebo antarktický vzduch.
angl: polar air; slov: polárny vzduch; něm: Polarluft f; rus: полярный воздух  1993-a3
vzduch průzračný
vzduch s dobrou až výbornou dohledností (desítky až stovky km), umožňující rozeznat i značně vzdálené předměty a terénní tvary. Ve stř. Evropě se jedná nejčastěji o arktický vzduch nebo mořský vzduch mírných šířek po přechodu studené fronty. Průzračný vzduch se též udržuje nad inverzní vrstvou při výrazné inverzi teploty vzduchu. Viz též vzduch čistý.
angl: clear air, transparent air; slov: priezračný vzduch; něm: klare Luft f; rus: прозрачный воздух, ясный воздух  1993-a3
vzduch přesycený
1. vzduch, který obsahuje více vodní páry, než odpovídá stavu nasycení nad rovinným povrchem čisté vody při dané teplotě. V oblacích a v mlze dosahuje přesycení řádově setiny až desetiny procenta relativní vlhkosti vzduchu, v extrémních případech, v mohutných výstupných proudech bouřkových oblaků, kolem 1 %. Dokonalým očištěním vzduchu od všech částic, které mohou působit jako kondenzační jádra, lze v labor. podmínkách dosáhnout přesycení vzduchu až stovky procent;
2. ve fyzice oblaků a srážek se pojmu přesycený vzduch používá i v souvislosti s rozdílným tlakem nasycené vodní páry nad různými povrchy kapalné vody a ledu. Vzhledem k tomu, že tlak nasycené vodní páry nad ledem je za jinak stejných podmínek vždy nižší než nad vodou, může se ve smíšených oblacích vytvořit stav, kdy vzduch je vůči kapkám přechlazené vody nenasycený, zatímco vůči ledovým částicím přesycený. Podobně v důsledku rozdílného tlaku nasycené vodní páry nad různě zakřiveným vodním povrchem může být vzduch nenasycen vůči maličkým kapičkám, zatímco vzhledem k velkým kapkám nebo rovnému fázovému rozhraní je přesycen. Podle Raoultova zákona vyvolává rozpuštění určité látky snížení tlaku nasycené vodní páry nad roztokem, a proto např. vůči kapičkám solných roztoků může být přesycený i vzduch nenasycený vůči čisté vodě. Pojem přesycený vzduch se v meteorologii běžně užívá, jde však o terminologické zjednodušení (terminologickou zkratku). Věcně korektní by mělo být: vzduch obsahující přesycenou vodní páru. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova.
angl: supersaturated air; slov: presýtený vzduch; něm: übersättigte Luft f; rus: перенасыщенный воздух  1993-a3
vzduch půdní
syn. atmosféra půdní – plynná fáze vyplňující póry, dutiny a trhliny v půdě, které nejsou vyplněny půdní vodou. Půdní vzduch se chem. složením i dynamikou liší od směsi plynů tvořících atmosféru Země. Složení půdního vzduchu během roku kolísá, přičemž většinou obsahuje více CO2 a vodní páry a méně O2 než vzduch nad zemským povrchem; půdní vzduch může obsahovat měřitelná množství NH3, H2S, CH4 a jiných uhlovodíků v důsledku rozkladu organických látek v půdě. Pohyb a výměna půdního vzduchu se uskutečňuje difuzí, změnami tlaku vzduchu, teploty vzduchu, teploty půdy, vlhkosti půdy, v důsledku pohybu vody v půdě, prouděním vzduchu nad půdou apod. Půdní vzduch je nezbytný pro život rostlin a půdních organizmů a půdní vzdušná kapacita často rozhoduje o úrodnosti půdy.
angl: soil air, soil atmosphere; slov: pôdny vzduch; něm: Bodenluft f; rus: почвенный воздух  1993-a3
vzduch rovníkový
angl: equatorial air; slov: rovníkový vzduch; něm: Äquatorialluft f; rus: экваториальный воздух  1993-a3
vzduch studený
zkrácené označení pro studenou vzduchovou hmotu, vymezenou v rámci termodynamické klasifikace vzduchových hmot.
angl: cold air; slov: studený vzduch; něm: Kaltluft f; rus: холодный воздух  1993-a3
vzduch suchý
1. v termodynamice atmosféry vzduch, který neobsahuje žádnou vodní páru;
2. v obecném smyslu vzduch s nízkou relativní vlhkostí.
Viz též vzduch vlhký, atmosféra suchá a čistá.
angl: dry air; slov: suchý vzduch; něm: trockene Luft f; rus: сухой воздух  1993-a2
vzduch suchý a čistý
angl: dry and clear air  2021
vzduch teplý
zkrácené označení pro teplou vzduchovou hmotu, vymezenou v rámci termodynamické klasifikace vzduchových hmot.
angl: warm air; slov: teplý vzduch; něm: Warmluft f; rus: теплый воздух  1993-a3
vzduch tropický
vzduchová hmota, vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty po celý rok v tropech a v subtropických anticyklonách, v létě pak i nad již. částmi pevnin mírných šířek. Jeho výskyt je typický celoročně pro tropické klima, v teplé části roku pro subtropické klima, v chladné části roku dané polokoule pro subekvatoriální klima. Tropický vzduch se vyznačuje obecně velkým zakalením atmosféry a zmenšenou dohledností. Pokud pronikne do stř. Evropy, je po celý rok teplý. V zimě se zde může vyskytnout jeho pevninský typ, který sem pronikne ze sv. Afriky nebo Arabského poloostrova. Podstatně častější je pak v létě, kdy sem proudí i z východní Evropy a z Balkánského poloostrova. Má obvykle velmi nízkou relativní vlhkost. Mořský tropický vzduch původem ze Středozemí či z oblasti Azorských ostrovů proniká do stř. Evropy zpravidla jen krátce po přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu a v ní ležící zvlněné fronty. Vyznačuje se naopak vysokou relativní a především měrnou vlhkostí vzduchu a může přinášet vydatné srážky.
angl: tropical air; slov: tropický vzduch; něm: Tropikluft f; rus: тропический воздух  1993-a3
vzduch vlhký
1. v termodynamice atmosféry vzduch tvořený směsí suchého vzduchu a vodní páry;
2. v obecném smyslu vzduch s vysokou relativní vlhkostí.
Viz též vlhkost vzduchu, vzduch nasycený.
angl: moist air; slov: vlhký vzduch; něm: feuchte Luft f; rus: влажный воздух  1993-a2
vzduch znečištěný
1. vzduch obsahující plynné atmosférické příměsi;
2. vzduch, v němž jsou přítomny znečišťující příměsi libovolného skupenství.
Viz též znečištění ovzduší, vzduch čistý.
angl: polluted air; slov: znečistený vzduch; něm: verunreinigte Luft f; rus: загрязненный воздух  1993-a3
vzdušina
zast. název pro vzduchovou hmotu. V čes. met. literatuře byl běžný do konce 2. světové války.
slov: vzdušnina  1993-a1
vzdutí bouřlivé
angl: storm surge; slov: búrlivé vzdutie; něm: Sturmflut f; rus: штормовой нагон  2020
vzdutí způsobené bouří
syn. vzdutí bouřlivé – zvýšení hladiny oceánu v prostoru tropické nebo hluboké mimotropické cyklony. Je vyvoláno především konfluentním prouděním vzduchu ve spodních hladinách, v menší míře i snížením tlaku vzduchu uvnitř cyklony. Vzdutí výrazně narůstá v blízkosti pobřeží v důsledku hromadění větrem hnané vody, a to především v hlubokých zálivech či ústích řek, kde může dosáhnout i několika metrů. Při odhadu dosahu mořské vody je třeba dále uvažovat i výšku mořských vln. V případě plochého pobřeží je vzdutí moře v tzv. nebezpečném půlkruhu tropické cyklony jejím nejnebezpečnějším projevem. Viz též příliv zvýšený bouří, meteotsunami.
angl: storm surge; slov: vzdutie spôsobené búrkou; něm: Sturmflut f; rus: штормовой нагон воды  2019
vzlínání vody
pohyb podpovrchové vody vlivem působení kapilárních sil proti směru zemské tíže.
angl: capillary rise of soil moisture; slov: vzlínanie vody; něm: Kapillaraszension der Bodenfeuchte f; rus: капиллярный подъем почвенной воды  1993-a1
vznos kouřové vlečky
syn. převýšení kouřové vlečky – výška nad úrovní ústí zdroje znečišťování ovzduší, v níž osa kouřové vlečky po počátečním vzestupu nabývá horiz. polohu. Je to tedy rozdíl mezi efektivní výškou komína a jeho skutečnou neboli stavební výškou. V praxi bývá hodnota vznosu kouřové vlečky nahrazována největší změřitelnou výškou osy vlečky nad ústím zdroje. Vznos kouřové vlečky se za jinak stejných podmínek zvětšuje, jestliže vzrůstá teplota exhalací, jejich objem a výstupní rychlost. Při růstu rychlosti větru se vznos kouřové vlečky zmenšuje. Při instabilním teplotním zvrstvení ovzduší dochází za jinak konstantních podmínek k většímu vznosu kouřové vlečky než při stabilním teplotním zvrstvení. Vznos kouřové vlečky významně ovlivňuje přízemní imise. Účinné zlepšení kvality ovzduší lze často dosáhnout dodržováním „pravidla jednoho komína“ (z angl. one stack rule): při vypouštění exhalací jedním společným komínem se obvykle dosáhne vyššího vznosu kouřové vlečky, a proto nižších přízemních imisí, než při vypouštění týchž exhalací několika komíny umístěnými blízko sebe a stejně vysokými nebo i poněkud vyššími než společný komín.
angl: plume rise; slov: vznos dymovej vlečky; rus: подъем дымового факела  1993-a2
vznos kouřové vlečky termický
dílčí převýšení horiz. osy kouřové vlečky nad ústím komínu, které je způsobené tím, že unikající spaliny mají teplotu vyšší než okolní vzduch. Velikost termického vznosu kouřové vlečky roste se zvětšováním tohoto teplotního rozdílu a klesá s rostoucí rychlostí proudění v hladině ústí komínu. K určení termického vznosu kouřové vlečky se používají různé empir. vzorce a za bezvětří nebo při velmi slabém proudění lze aplikovat hrubě orientační pravidlo, podle něhož na každý tepl. stupeň, o který teplota unikajících spalin převyšuje teplotu okolního vzduchu, připadá převýšení 1,4 m. Připočteme-li k tomuto vznosu vliv výstupní rychlostí spalin v ústí komínu, dostaneme celkový vznos kouřové vlečky.
angl: thermal plume rise; slov: termický vznos dymovej vlečky; rus: термический подъем дымового факела  1993-a3
vzorec
viz též formule, rovnice, věta, vztah, zákon, index.
angl: formula; slov: vzorec; něm: Formel f, Gleichung f; rus: формула  1993-a1
vzorec Ångströmův
1. jeden z empirických vzorců pro výpočet efektivního vyzařování zemského povrchu E při jasné obloze. Má tvar:
E=σT4[ A+Bexp(Ce) ],
kde T značí teplotu vzduchu v K a e dílčí tlak vodní páry, v obou případech podle měření v meteorologické budce, σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta, A, B, C značí empir. konstanty platící pro dané místo. Považujeme-li zemský povrch za dokonale černý v oboru dlouhovlnného záření, lze z Ångströmova vzorce pro zpětné záření Ez odvodit vztah:
EZ=σT4[ 1-A-Bexp (-Ce)],
který bývá v literatuře rovněž označován jako vzorec Ångströmův. Viz též vzorec Bruntův;
2. jeden ze skupiny empir. vzorců pro výpočet denních nebo měs. úhrnů globálního slunečního záření Q. Obvykle se uvádí ve tvaru
Q=Q0(1( 1τ)k),
kde Q0 značí příslušný úhrn globálního slunečního záření při stále jasné obloze, τ je empir. parametr měnící se s místem a roč. dobou a za k se dosazuje 1 – sr, kde sr je relativní trvání slunečního svitu. Obdobný je např. vzorec Kimballův, v němž k se rovná prům. pokrytí oblohy oblaky n¯ za uvažované období (den, měsíc), nebo vzorec Savinovův, v němž
k=(n¯ +1sr)/2.
Vzorec Ångströmův je pojmenován podle švédského fyzika K. Ångströma.
angl: Ängström formula; slov: Ängströmov vzorec; něm: Angström-Formel f; rus: формула Онгстрема  1993-a2
vzorec Babinetův
jeden z barometrických vzorců, používaných při barometrické nivelaci. Vyjadřuje vztah mezi tloušťkou Δz [m] vrstvy vzduchu shora a zdola omezené dvěma izobarickými hladinami p0 a p1, v níž je prům. teplota Tm [°C]. Babinetův vzorec dostaneme integrací rovnice hydrostatické rovnováhy podle vert. souřadnice za předpokladu, že hustota vzduchu se v uvažované vrstvě s výškou nemění. Babinetův vzorec se používá ve tvaru:
Δz=16000(1+0,004Tm) p0p1p0+p1,
nebo
p0p1= 16000(1+0,004Tm)+Δz 16000(1+0,004Tm)Δz,
přičemž p0 > p1. Babinetův vzorec se užívá pro určení rel. nadm. výšky (svislé vzdálenosti) dvou míst, na nichž byl současně změřen tlak vzduchu p0 a p1 teploty T0 a T1. Vzorec odvodil franc. fyzik J. Babinet kolem r. 1850. Vzhledem ke zjednodušujícím předpokladům, použitým při odvození vzorce, je přesnost údajů v podstatě nepřímo úměrná vzdálenosti uvažovaných tlakových hladin. Proto se Babinetův vzorec používá jen pro tloušťky vrstev zhruba do 1 000 m.
angl: Babinet formula; slov: Babinetov vzorec; něm: Babinetsche Barometerformel f; rus: формула Бабинэ  1993-a1
vzorec barometrický
angl: barometric formula; slov: barometrický vzorec; něm: barometrische Höhenformel f; rus: барометрическая формула  1993-a1
vzorec Bemporadův
empir. vzorec pro výpočet optické hmoty atmosféry, který přihlíží k zakřivení zemského povrchu a k atmosférické refrakci. Má tvar:
m=p1p0[secθ-2,8 (90-θ)2]
kde m je opt. hmota atmosféry, p0 normální tlak vzduchu, p1 pozorovaný tlak vzduchu a θ zenitový úhel Slunce v úhlových stupních. Vzorec je použitelný při θ < 85°, tj. při výšce Slunce nad ideálním obzorem alespoň 5°, protože při vyšších hodnotách θ závisí velikost opt. hmoty atmosféry příliš na rozložení hustoty vzduchu ve spodních vrstvách ovzduší. To nelze s dostatečnou přesností do vzorce zahrnout. Na základě uvedeného vzorce sestavil A. Bemporad tabulky hodnot m pro různé hodnoty θ, popř. výšek Slunce nad obzorem. Pro hodnoty menší než 70°, tj. při výšce Slunce nad obzorem alespoň 20°, lze Bemporardův vzorec zjednodušit na přibližný vzorec:
m=secθ.
Vzorec odvodil A. Bemporad roku 1905.
angl: Bemporad formula; slov: Bemporadov vzorec; něm: Bemporad-Formel f; rus: формула Бемпорада  1993-a1
vzorec Bouguerův
angl: Bouguer´s law; slov: Bouguerov vzorec; něm: Bouguer-Lambert-Beer-Gesetz n  1993-a1
vzorec Bruntův
jeden z empir. vzorců pro výpočet efektivního vyzařování zemského povrchu E při jasné obloze. Má tvar:
E=σT4(ab e),
kde T značí teplotu vzduchu v K, e tlak vodní páry podle měření v meteorologické budce, σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta, a, b, značí empir. parametry platné pro dané místo. Považujeme-li zemský povrch za dokonale černý v oboru dlouhovlnného záření, lze z Bruntova vzorce odvodit vztah pro zpětné záření Ez ve tvaru:
Ez=σT4( 1a+be),
který bývá v literatuře rovněž označován jako Bruntův vzorec. Bruntův vzorec patří k historicky významným vztahům. Viz též vzorec Ångströmův.
angl: Brunt formula; slov: Bruntov vzorec; něm: Bruntsche Formel f; rus: формула Брента  1993-a2
vzorec Clapeyronův
angl: Clapeyron formula; slov: Clapeyronov vzorec; něm: Clapeyron-Gleichung f; rus: формула Клапейрона  1993-a1
vzorec Ferrelův
slov: Ferrelov vzorec; něm: Ferrel-Formel  1993-a1
vzorec Hannův pro pokles tlaku vodní páry s výškou
jeden z empir. vzorců vyjadřujících úbytek tlaku vodní páry s nadm. výškou v horských oblastech, který má tvar:
ez=e010z 6300,
kde ez je tlak vodní páry v převýšení z [m], e0 tlak vodní páry ve výchozí hladině při zemi. Vzorec, který se týká prům. rozložení vodní páry, odvodil rakouský meteorolog J. Hann z pozorování na horských stanicích. V horských oblastech se tlak vodní páry snižuje na každých 2 000 m výšky zhruba o polovinu. Pro výpočet poklesu tlaku vodní páry s výškou ve volné atmosféře se používá analogických vzorců; tlak vodní páry se ve volné atmosféře snižuje přibližně na polovinu na každých 1 500 m výšky.
angl: Hann formula for fall of water vapour pressure with height; slov: Hannov vzorec pre pokles tlaku vodnej pary s výškou; něm: Hannsche Formel für die Abnahme des Wasserdampfdruckes mit der Höhe f; rus: формула Ганна для зависимости понижения давления водяного пара с высотой  1993-a1
vzorec Hannův pro redukci teploty vzduchu
angl: Hann formula for reduction of air temperature; slov: Hannov vzorec pre redukciu teploty vzduchu; něm: Hannsche Formel für die Reduktion der Lufttemperatur f; rus: формула Ганна для приведения температуры к уровню моря  1993-a1
vzorec Henningův
angl: Henning formula; slov: Henningov vzorec; něm: Faustformel nach Henning f; rus: формула Геннинга  1993-a1
vzorec Kimballův
angl: Kimball formula; slov: Kimballov vzorec; něm: Kimball-Formel f; rus: формула Кимбалла  1993-a1
vzorec Kuzminův
vzorec pro výpočet měs. hodnot výparu ze sněhu a ledu. Má tvar:
V=n(0,18+0,098v 10)(eaed),
kde V je výpar za měsíc v mm, n počet dní v měsíci, v10 prům. měs. rychlost větru v m.s–1 ve výšce 10 m nad povrchem sněhu, ea tlak nasycené vodní páry v hPa odpovídající prům. měs. teplotě vzduchu a ed je prům. měs. hodnota tlaku vodní páry ve vzduchu v hPa zjištěná měřením. Analogického vzorce lze použit i pro výpočet denní hodnoty výparu ze sněhu (pro n = 1 a denní průměry příslušných veličin).
angl: Kuzmin formula; slov: Kuzminov vzorec; něm: Kuzmin-Formel f; rus: формула Кузьмина  1993-a2
vzorec Lambertův pro intenzitu záření
slov: Lambertov vzorec pre intenzitu žiarenia; něm: Lambert Kosinusgesetz n  1993-b1
vzorec Lambertův pro výpočet průměrného směru větru
vzorec pro výpočet prům. směru větru z četností směru větru pozorovaného v osmidílné větrné růžici. Za předpokladu, že rychlosti větru jsou ve všech osmi směrech stejné, má tvar:
tgα=EW+( NE+SENWSW)cos45° NS+(NE+NWSESW )cos45°,
kde α je úhel mezi poledníkem a prům. směrem větru a symboly pro osm směrů větru vyjadřují počet případů výskytu větru daného směru.
angl: Lambert formula for mean direction of wind; slov: Lambertov vzorec pre výpočet priemerného smeru vetra; něm: Lambert-Formel für die Berechnung der mittleren Windrichtung f; rus: формула Ламберта для расчета среднего направления ветра  1993-a1
vzorec Laplaceův
jedna z verzí barometrické formule, používaná ve tvaru:
z=8000(1+αT)ln p0p,
nebo
z=18400(1+αT)log p0p,
kde z je výška v m nad výchozí hladinou, p0 tlak vzduchu ve výchozí hladině, p tlak vzduchu ve výšce z, α je konstanta rovná 0,00366 a T je teplota vzduchu ve °C. Pro reálné ovzduší, v němž se teplota mění s výškou, se symbolem T rozumí prům. teplota ovzduší v dané vrstvě vzduchu, počítaná obvykle jako aritmetický průměr teploty v hladinách s tlakem p0 a p. V uvedených vzorcích se nebere zřetel na vliv vlhkosti vzduchu. Viz též vzorec Babinetův, vzorec Laplaceův–Rühlmannův.
angl: Laplace formula; slov: Laplaceov vzorec; něm: Laplace-Formel f; rus: формула Лапласа  1993-a3
vzorec Laplaceův–Rühlmannův
syn. formule barometrická úplná – nejpřesnější barometrický vzorec, který přihlíží jak k vlhkosti vzduchu, tak k závislosti síly zemské tíže na zeměp. šířce a výšce nad hladinou moře. Uvádí se ve tvaru:
logp1p2=( 1αTm)(10,377 e¯p¯)( 10,002644cos2φ)( 1βzm) Δz18400,
kde Δz = z2 – z1 je rozdíl nadm. výšek [m] tlakových hladin p2 a p1, Tm prům. teplota ve °C, e¯ prům. tlak vodní páry a p¯ prům. tlak vzduchu ve vrstvě mezi oběma hladinami, zm = ½(z1 + z2) je nadm. výška středu uvažované vrstvy, φ značí zeměp. šířku, α je konstanta rovná 0,003 66, β konstanta rovná 0,000 000 314 pro volnou atmosféru a 0,000 000 196 pro horské oblasti. Tento vzorec vznikl zdokolnalením původního Laplaceova vzorce z let 1799 až 1805, které provedl R. Rühlmann v roce 1870.
angl: Laplace and Rühlmann formula; slov: Laplaceov a Rühlmannov vzorec; něm: Laplace-Rühlmann-Formel f; rus: формула Лапласа-Рюльмана  1993-b1
vzorec Magnusův
empir. vzorec pro závislost tlaku nasycené vodní páry es nad rovinným vodním povrchem na teplotě vzduchu. Má tvar:
es=es0 107,45T235+T,
kde es0 = 6,10 hPa je tlak nasycené vodní páry při 0 °C a T teplota vzduchu ve °C. Z Magnusova vzorce vyplývá, že tlak nasycené vodní páry je funkcí pouze teploty vzduchu. Vzorec je použitelný i pro přechlazenou vodu. Viz též vztah Thomsonův.
angl: Magnus formula; slov: Magnusov vzorec; něm: Magnus-Formel f; rus: формула Магнуса  1993-a1
vzorec Margulesův
vzorec, který vyjadřuje úhel sklonu frontální plochy v závislosti na rychlosti proudění a teplotě vzduchových hmot po obou stranách frontální plochy. Pro stacionární frontu ho odvodil M. Margules (1906) ve tvaru
tgα=λg v1T2v2 T1T2T1,
kde α je úhel sklonu atmosférické fronty, λ Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlení, T1 teplota v K a v1 rychlost proudění studeného vzduchu, T2 teplota a v2 rychlost proudění teplého vzduchu. Předpokládá se při tom, že obě proudění jsou geostrofická a rovnoběžná s frontální plochou. Viz též vítr geostrofický.
angl: Margules formula; slov: Margulesova rovnica; něm: Margules-Gleichung f; rus: уравнение Маргулеса  1993-b2
vzorec Marshallův–Palmerův
slov: Marshallov a Palmerov vzorec; něm: Marshall-Palmer-Verteilung f  1993-b1
vzorec Poissonův
angl: Poisson formula; slov: Poissonov vzorec; něm: Poisson-Formel f; rus: формула Пуассона  1993-a1
vzorec psychrometrický
syn. formule psychrometrická – poloempirický vzorec používaný při výpočtu psychrometrických tabulek. Má tvar:
e=esAp( TT),
kde e je tlak vodní páry ve vzduchu, es tlak nasycené vodní páry určený s ohledem na fázi vody při teplotě udávané vlhkým teploměrem, A značí psychrometrický koeficient, p tlak vzduchu, T teplotu vzduchu udanou suchým teploměrem a T' teplotu udanou vlhkým teploměrem. Hodnota es závisí na skupenství vody ve vlhkém obalu teploměru. K praktickému určování vlhkosti vzduchu na základě měření Assmannovým psychrometrem se používá psychrometrický vzorec v úpravě Sprungově.
termodynamice atmosféry se psychrometrický vzorec uvádí též ve tvaru:
w=wc pd(TTiv) Lwv,
kde w je směšovací poměr, w" směšovací poměr ve vzduchové částici nasycené při izobarické vlhké teplotě Tiv, cpd měrné teplo při konstantním tlaku pro suchý vzduch a Lwv latentní teplo vypařování. Protože izobarickou vlhkou teplotu Tív lze v podstatě ztotožnit s teplotou naměřenou vlhkým teploměrem, umožňuje výše uvedený vztah vypočítat z naměřených teplot suchého a vlhkého teploměru, jakož i z hodnoty max. směšovacího poměru při teplotě Tiv aktuální směšovací poměr ve vzduchové částici při teplotě T. Viz též vzorec Sprungův.
angl: psychrometric formula; slov: psychrometrický vzorec; něm: Psychrometerformel f; rus: психрометрическая формула  1993-a1
vzorec Rossbyho
angl: Rossby formula; slov: Rossbyho vzorec; něm: Rossby-Formel f; rus: формула Россби  1993-a1
vzorec Savinovův
angl: Savinov formula; slov: Savinovov vzorec; něm: Savinov-Formel f; rus: формула Савинова  1993-a1
vzorec Sprungův
psychrometrický vzorec používaný k praktickému určení vlhkosti vzduchu z údajů Assmannova psychrometru. Má tvar:
e=es-A(T-T )p/755, kde e je tlak vodní páry v místě měření v torrech, es tlak nasycené vodní páry v torrech při teplotě udávané vlhkým teploměrem, p značí tlak vzduchu v torrech, A je psychrometrický koeficient, jehož hodnota je pro uměle ventilovaný psychrometr a pro vodu 0,5 (pro led 0,43), T značí teplotu suchého teploměru a T' teplotu vlhkého teploměru. Vzorec je pojmenován podle něm. meteorologa A. Sprunga (1848–1909).
angl: Sprung formula; slov: Sprungov vzorec; něm: Sprung-Formel f; rus: формула Шпрунга  1993-a2
vzorec Stokesův
vzorec pro výpočet pádové rychlosti vodních kapek sférického tvaru, použitelný při malých poloměrech kapek. Má tvar:
v=29(ρw -ρ)gμ r229ρw gμr2,
kde v je pádová rychlost vodní kapky, r její poloměr, ρw hustota vody, ρ hustota vzduchu, µ dynamický koeficient vazkosti vzduchu a g tíhové tíhové zrychlení. Stokesův vzorec lze použít u kapek s poloměrem r ≤ 5.10–5 m. Viz též zákon Stokesův.
angl: Stokes formula; slov: Stokesov vzorec; něm: Stokes-Formel f; rus: формула Стокса  1993-a3
vzorec Thomsonův
slov: Thomsonov vzorec; něm: Thomson-Formula f  1993-a1
vzorec Wussowův
slov: Wussowov vzorec; něm: Wussov-formel  1993-a1
vztah
viz též formule, vzorec, zákon, rovnice, věta.
slov: vzťah  1993-a1
vztah Allardův
vztah vyjadřující závislost mezi prahovou hodnotou osvětlení oka, svítivostí zdroje světla, dohledností, propustností ovzduší a vzdáleností zdroje světla od fotometru. Používá se ve tvaru:
ET=ID2p D/Z,
kde ET je prahová hodnota osvětlení v lx, I svítivost zdroje světla v cd, D dohlednost v m, P značí propustnost atmosféry v % a Z vzdálenost zdroje světla od fotometru udávaná v m. Hodnota ET je pro noční hodiny rovna 10–6,1 lx, za svítání a soumraku 10–5 lx, během dne 10–4 (při bezoblačném dni 10–3) lx. V letecké meteorologii se Allardův vztah používá pro přepočet hodnot propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost. Vzorec slouží při porovnání dohlednosti měřené přístrojem a meteorologické dohlednosti vizuálně odhadované pozorovatelem. Viz též měření dráhové dohlednosti, vztah Koschmiederův.
angl: Allard formula; slov: Allardov vzťah; něm: Allardsche Formel f; rus: формула Алларда  1993-a3
vztah Ferrelův
syn. vzorec Ferrelův – vztah umožňující přibližné určení výšky základny konvektivní oblačnosti nad zemí jako funkce deficitu teploty rosného bodu (T – Td). Má tvar:
z=122,6(TTd)
kde z je výška základny konv. oblačnosti v m, T teplota vzduchu ve °C, měřená v meteorologické budce a Td teplota rosného bodu. Vztah se nazývá podle amer. fyzika W. Ferrela (1817–1891) a vychází z předpokladu, že teplota klesá s výškou o 9,8 °C a rosný bod o 1,8 °C na každý kilometr nadmořské výšky, což je přibližně správné v dobře promíchávané mezní vrstvě. Platnost tohoto přibližného vztahu experimentálně potvrdilo více autorů. V něm. met. literatuře bývá označován jako Henningův vzorec, v amer. literatuře se používá název „dew–point formula“. V současné době se s jeho použitím setkáváme jen zřídka.
angl: dew-point formula, Ferrel formula; slov: Ferrelov vzťah; něm: Ferrel-Formel f; rus: формула Ферреля  1993-a3
vztah Chrgianův
slov: Chrgianov vzťah; něm: Khrgian-Formel f; rus: формула Хргиана  1993-a1
vztah Koschmiederův
vztah vyjadřující závislost mezi prahovým kontrastem oka, propustností atmosféry, dohledností a vzdáleností mezi světelným zdrojem a fotometrem. Používá se ve tvaru:
Ec=PD/Z,
kde Ec je prahový kontrast oka v % (při přepočtu hodnoty propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost se používá hodnota 5 %), P propustnost atmosféry v %, D dohlednost v m a Z vzdálenost světelného zdroje od fotometru udaná v m. V letecké meteorologii se Koschmiederův vztah používá při přepočtu hodnot propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost. Vzorec slouží i k porovnání měřené a vizuálně odhadované dohlednosti. Byl nazván podle něm. meteorologa H. Koschmiedera (1925). Viz též měření dráhové dohlednosti, vztah Allardův.
angl: Koschmieder formula; slov: Koschmiederov vzťah; něm: Koschmieder-Formel f  1993-a3
vztah Lajchtmanův
vztah vyjadřující změnu rychlosti větru s výškou v závislosti na vert. teplotním gradientu a na velikosti tření vzduchu o zemský povrch. Lajchtmanův vztah lze psát ve tvaru
v1v2= z11nz0 1nz21n z01n,
kde v1 a v2 je rychlost větru v hladině 1 a v hladině 2, z1 a z2 výška hladiny 1 a hladiny 2, n značí koeficient závislý na teplotním zvrstvení ovzduší a z0 parametr drsnosti zemského povrchu. Uvedený vztah, nazvaný podle D. L. Lajchtmana, se používal při studiu přízemní a mezní vrstvy atmosféry.
angl: Lajchtman formula; slov: Lajchtmanov vzťah; něm: Lajchtman-Formel f; rus: формула Лайхтмана  1993-a3
vztah Marshallův–Palmerův
angl: Marshall and Palmer formula; slov: Marshallov a Palmerov vzťah; něm: Marshall-Palmer-Formel f  1993-b1
vztah Mayerův
vztah mezi měrným teplem plynů za stálého tlaku a měrným teplem plynů za stálého objemu, uváděný ve tvaru:
cpcv=R,
kde cp je měrné teplo daného plynu za stálého tlaku, cv měrné teplo za stálého objemu a R měrná plynová konstanta. Mayerův vztah platí přesně pouze pro ideální plyn. Uvedený vztah, který objevil a formuloval něm. lékař a fyzik J. R. von Mayer v r. 1867, má časté uplatnění v termodynamice atmosféry.
angl: Mayer formula; slov: Mayerov vzťah; něm: Mayers-Formel f  1993-a1
vztah Němcův
empir. vztah vyjadřující závislost množství dešťových srážek na době trvání a pravděpodobnosti opakování jejich výskytu. Má tvar:
Hs=(a.logt+b )Nn,
kde Hs je množství srážek v mm vodního sloupce, t doba trvání srážek v minutách, N počet let, za který se tyto srážky opakují v dlouholetém průměru (např. pro déšť opakující se v dlouholetém průměru jednou za 50 let je N = 50); a, b, n jsou parametry zjištěné pro jednotlivé srážkoměrné stanice. Němcův vztah umožňuje provádět poměrně spolehlivé výpočty pro celé území ČR, a to pro intervaly hodnot t od 15 do 120 minut a N od 5 do 100 let. Uvedený vztah byl odvozen J. Němcem (1964) na základě rozsáhlého ombrografického materiálu s dobou trvání intenzivních srážek do 2 hodin, který pro území ČR předtím zpracoval J. Trupl (1958). Viz též vztah Wussovův.
angl: Němec formula; slov: Nemcov vzťah; něm: Němec-Formel f; rus: формула Немца  1993-a1
vztah Šatského
jeden z empir. vzorců, který umožňuje odhadnout velikost výparu z volné vodní hladiny. Vychází ze závislosti výparu na teplotě vzduchu a relativní vlhkosti vzduchu v daném období. Má tvar:
V¯=0,06(15+T¯) (100-r¯v),
kde V¯ je prům. měs. výpar v cm, T¯ prům. měs. teplota vzduchu ve °C, r¯v prům. měs. relativní vlhkost vzduchu v % a 0,06 koeficient stanovený na základě výparu podle záznamů registračních výparoměrů. Vztah, který odvodil ruský meteorolog A. L. Šatskij, má v současné době pouze historický význam.
slov: Šatského vzťah; rus: формула Шатского  1993-a2
vztah Thomsonův
syn. vztah Thomsonův–Gibbsův – teoreticky odvozený vztah vyjadřující závislost tlaku nasycené vodní páry nad zakřiveným povrchem na poloměru křivosti tohoto povrchu. Má tvar
lnesres =cr,
kde esr je tlak nasycené vodní páry nad zakřiveným povrchem, es tlak nasycené vodní páry nad dokonale rovinným povrchem, r poloměr zakřivení povrchu (v případě dutého tvaru vodního povrchu, např. v kapiláře, musíme poloměr křivosti r uvažovat záporný) a paramter c vztahem:
c=2σρw RvT,
přičemž σ značí povrchové napětí vody, ρw hustotu vody, Rv měrnou plynovou konstantu vodní páry a T teplotu v K. Z Thomsonova vztahu vyplývá, že větší oblačné kapičky vyžadují ke kondenzačnímu růstu menší přesycení vzduchu vodní párou než kapičky menší, takže rostou na úkor menších kapiček. Uvedený vztah odvodil angl. fyzik W. Thomson (pozdější lord Kelvin) v r. 1871. Viz též vzorec Magnusův.
angl: Thomson formula; slov: Thomsonov vzťah; něm: Thomson-Formel f; rus: формула Томсона (Кельвина)  1993-a1
vztah Thomsonův–Gibbsův
slov: Thomsonov a Gibbsov vzťah; něm: Gibbs-Thomson-Gleichung f  1993-b1
vztah Wussowův
empir. vztah kategorizující intenzitu srážek, převážně dešťových, podle jejich množství a trvání. Platí-li pro srážky s trváním do 2 hodin nerovnost h5t, kde h je množství srážek v mm vodního sloupce a t doba jejich trvání v minutách, označuje se déšť jako normální. Pro 25th>5t, je déšť označován jako silný liják a pro h>25t jako katastrofální liják („vis maior“). Pro deště s trváním nad 2 hodiny se vztah pod odmocninou modifikuje na tvar 5t1576t2. Uvedené prahové hodnoty, které odvodil pro Německo G. Wussow (1922), se používaly i pro naše území. Viz též vztah Němcův.
angl: Wussow formula; slov: Wussowov vzťah; něm: Wussow-Formel f; rus: формула Вуссова  1993-a1
vztah Z–I
vztah mezi radarovou odrazivostí a intenzitou srážek, užívaný při praktických radarových měřeních. Vztah má tvar:
Z=aIRb,
kde Z je radarová odrazivost (mm6.m3) a IR je intenzita srážek (mm.h–1). Tento tvar vztahu využívá předpoklad platnosti Marshallova–Palmerova rozdělení velikosti dešťových kapek; jeden z prvních a stále často užívaných vztahů Z–IR stanovili již v r. 1948 J. S. Marshall a Mc W. K. Palmer. Konstanty a, b mohou kolísat v poměrně širokých mezích (a od 50 do 2 000, b od 1 do 2,8). V Evropě jsou nejčastěji užívané hodnoty a = 200 a b = 1,6, které byly odvozeny pro dešťové srážky z vrstevnaté oblačnosti ve stř. zeměp. šířkách. Empirické vyjádření vztahu Z–IR nahrazuje exaktní vztah mezi koeficientem radarové odrazivosti a intenzitou srážek, který může být stanoven pouze na základě znalostí spektra velikostí srážkových částic a jejich pádové rychlosti.
slov: Z–I vzťah; něm: Z-I-Beziehung f  1993-a2
vztlak
dynamické meteorologii označení pro vertikálně orientovanou výslednici síly zemské tíže a vztlakové síly působící na danou vzduchovou částici. V případě, že je výslednice těchto sil orientována od zemského povrchu, mluvíme o kladném vztlaku, v opačném případě o záporném vztlaku. V důsledku toho vzniká vertikální pohyb uvažované vzduchové částice směrem vzhůru při kladném, resp. dolů při záporném vztlaku. V obecné mechanice tekutin se ovšem vztlakem obvykle rozumí pouze vztlaková síla. V aerodynamice jsou rozhodující dynamické složky vztlaku, vznikající při obtékání profilu tělesa (např. křídla letadla) vzdušným proudem. Viz též konvekce.
angl: buoyancy; slov: vztlak; něm: Auftrieb m; rus: плавучесть  2014
podpořila:
spolupracují: