Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene p

X
p-systém
syn. soustava souřadnicová p – pravoúhlá souřadnicová soustava se zobecněnou vertikální souřadnicí, kde tato souřadnice vyjadřuje tlak vzduchu. Kvazihorizontální osy x a y leží ve zvolené izobarické hladině a vert. osa je orientována ve směru poklesu tlaku vzduchu. Výhoda této soustavy proti z–systému spočívá v tom, že řada rovnic používaných v meteorologii má jednodušší tvar, neboť používá hydrostatickou aproximaci. P–systém se používá zejména při popisu dějů synoptického měřítka, zpracování výsledků aerologických měření a jejich zakreslování do výškových map a aerologických diagramů. Viz též sigma-systém, soustava souřadnicová hybridní.
Termín obsahuje symbol „p“ označující tlak jako fyzikální veličinu.
česky: p-systém; angl: p system, pressure coordinate system; něm: p-System n, p-Koordinaten f/pl; rus: барическая система координат, изобарическая система координат, система координат-p  1993-a3
padajúce zrážky
srážky, jejichž srážkové částice vznikají růstem oblačných částic ve srážkových oblacích a vypadávají základnou oblaku směrem k zemskému povrchu. Procesy růstu srážkových částic vysvětlují teorie vzniku srážek ledovým procesem a teorie vzniku srážek koalescencí. Podle příčinných mechanizmů, které ovlivňují i prostorové rozdělení a časový průběh padajících srážek, rozlišujeme srážky konvektivní a srážky stratiformní neboli trvalé, případně i orografické.
Mezi padající srážky, které dosahují zemského povrchu, patří následující hydrometeory: déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, kroupy a ledové jehličky. Oblaky, z nichž srážky vypadávají, jsou v rámci morfologické klasifikace oblaků označeny zvláštností praecipitatio, případně virga, pokud srážkové pruhy nedosahují zemského povrchu. Viz též srážky usazené, srážky vertikální.
česky: srážky padající; angl: precipitation; něm: fallender Niederschlag m; rus: падающие осадки  1993-a3
padavý vietor
katabatický vítr na závětrné straně hor, orograficky zesílený. Může se vyznačovat vysokými rychlostmi a značnou nárazovitostí. Jde o součást místní cirkulace, která na rozdíl od gravitačního větru vzniká modifikací proudění většího měřítka. Rychlost padavého větru je tak podmíněna vlastnostmi orografické překážky (tvarem, převýšením, strmostí svahů) a synoptickou situací (především velikostí horizontálního tlakového gradientu a jeho orientací vůči překážce, teplotou a vlhkostí vzduchu, vertikální stabilitou atmosféry apod.). V užším smyslu jde o vítr charakteru bóry, v širším smyslu tak označujeme i orografický fén. Jako typický příklad ve stř. Evropě se v oblasti Vysokých Tater uvádí přetékaní rychlého proudění přes Lomnické sedlo do doliny Skalnatého plesa.
česky: vítr padavý; angl: fall wind; něm: Fallwind m; rus: падающий ветер  1993-a3
pádová rýchlosť
ve fyzice oblaků a srážek rychlost oblačné nebo srážkové částice, padající v klidném vzduchu po dosažení rovnováhy mezi sílou tíže a sílou odporu vzduchu. Označujeme ji také jako rychlost konečnou nebo terminální (z angl. terminal velocity). Pádová rychlost částice závisí na jejím tvaru a roste s její hmotností. Zároveň se snižuje s rostoucí hustotou vzduchu. V reálné atmosféře není splněn předpoklad klidného prostředí a pádovou rychlost částic ovlivňuje proudění vzduchu, především vertikální pohyb vzduchu včetně oblačné turbulence. Nejvíce měření a teoretických výpočtů je k dispozici pro určení pádové rychlosti vodních kapek. Řada studií se věnuje pádové rychlosti ledových krystalů v závislosti na jejich tvaru. Zjištěné hodnoty pádové rychlosti krup, které vysoko převyšují rychlost kapek a ledových krystalů, mají pouze orientační hodnotu.
Zcela obdobně je pádová rychlost částic definována ve fyzice atmosférického aerosolu, kde představuje důležitou charakteristiku bezprostředně se vztahující např. ke střední době setrvání určitého druhu aerosolových částic v ovzduší.
česky: rychlost pádová; angl: terminal fall velocity; něm: End-Fallgeschwindigkeit f; rus: конечная скорость падения  2014
pádová rýchlosť krúp
pádová rychlost, kterou nabudou kroupy po dosažení rovnováhy mezi sílou tíže a sílou odporu vzduchu. Kroupy vykonávají při svém pádu oblakem řadu sekundárních pohybů jako je rotace, precesní pohyb nebo oscilace kolem jedné z os kroupy. To je dáno tvarem kroupy a často nesymetrickým rozložením její hmotnosti. Také nesymetrická vrstevnatá struktura krup a vývoj různých ledových výběžků mohou být příčinou i důsledkem chování krup při jejich pádu. Charakteristiky pádu krup byly studovány většinou s pomocí modelů krup, padajících ve volné atmosféře nebo vypouštěných do oblaku. Také při řadě laboratorních experimentů byly užity pouze modely krup. Vzhledem k velké hmotnosti krup, převyšuje jejich terminální pádová rychlost vysoko pádovou rychlost vodních kapek i pádovou rychlost ledových krystalů. Často užívaný vztah pro pádovou rychlost přibližně sférických krup a velkých krupek ukrup, jejichž střední průměr Dstr leží v rozmezí 0,1 cm ≤ Dstr ≤ 8 cm má tvar
ukrup9D str0,8,
při tlaku vzduchu 800 hPa a teplotě 0 °C.Jde o příklad vztahu, který vyplývá ze souhrnného hodnocení řady pozorování. Podstatné je, že pádové rychlosti velkých krup dosahují hodnot až kolem 45 m/s a srovnatelné hodnoty výstupné rychlosti musí tedy existovat i uvnitř konvektivní bouře, v níž kroupy vznikají a rostou. Viz též zárodek kroupový, růst krup mokrý (vlhký), růst krup suchý.
česky: rychlost krup pádová; angl: fall velocity of hailstones; něm: Fallgeschwindigkeit der Hagelkorn f  2014
pádová rýchlosť ľadových kryštálov a krúpok
pádová rychlost částic ledu v atmosféře. Vzhledem k velmi rozdílným tvarům ledových krystalů, které se vyskytují v atmosféře, jsou hodnoty pádové rychlosti ledových krystalů velmi rozdílné. Nesférický tvar ledového krystalu ovlivňuje i hydrodynamické chování krystalu a formu jeho trajektorie. Nelze proto stanovit univerzální vztah pro závislost pádové rychlosti na velikosti krystalu. Při numerickém modelování lze užít řadu teoretických vztahů, které aproximují hydrodynamické chování jednoduchých ledových sloupků a destiček, popř. ledových dendritů o různé členitosti. Experimentální studie pádových charakteristik probíhaly jak u přirozených krystalů, tak při laboratorním sledování modelů základních krystalických tvarů s využitím teorie podobnosti. V závislosti na velikosti jsou pádové rychlosti destičkových krystalů v rozsahu desetin m/s, přičemž rychlost velmi členitých dendritů prakticky nezávisí na jejich velikosti. Rychlost pádu ledových krystalů roste se stupněm jejich ozrnění namrzlými vodními kapkami. Ledové krupky, u nichž původní tvar krystalu již není rozeznatelný, mohou mít pádové rychlosti řádu jednotek m/s v závislosti na své velikosti.
česky: rychlost ledových krystalů a krupek pádová; angl: fall velocity of ice crystals; něm: Fallgeschwindigkeit der Eiskristals und Graupeln f  2014
pádová rýchlosť vodných kvapiek
pádová rychlost oblačných nebo dešťových kapek, příp. kapek mrholení. Její velikost závisí hlavně na hmotnosti a tvaru kapek, ale i na teplotě a tlaku okolního vzduchu. Závažnost vlivu prostředí přitom klesá s velikostí kapek. Teoretické vyjádření pádové rychlosti kapek, které je důležité při numerickém modelování mikrofyzikálních procesů, bere v úvahu různé režimy hydrodynamického chování v závislosti na velikosti kapek. Existují i zjednodušená vyjádření pádové rychlosti kapek, která často aproximují hodnoty stanovené Gunnem a Kinzerem (1949) pomocí vhodné polynomiální závislostí. Experimentálně zjištěná terminální pádová rychlost kapek v klidném vzduchu nabývá hodnot řádu 0,1 m/s pro kapky o ekvivalentním průměru pod 0,3 mm a hodnot řádu 1 m/s pro kapky větší. Typické dešťové kapky o ekvivalentním průměru cca 1 mm mají pádovou rychlost kolem 4 m/s, velké dešťové kapky o ekvivalentní průměru kolem 5 mm dosahují pádovou rychlost až kolem 9 m/s.
česky: rychlost vodních kapek pádová; angl: fall velocity of water drops; něm: Fallgeschwindigkeit der Wasser-Tropfens f  2014
PAH
(Polycyclic Aromatic Hydrocarbons, polycyklické aromatické uhlovodíky) – uhlovodíky obsahující ve své struktuře nejméně dva benzenové kruhy. V souvislosti s ochranou čistoty ovzduší se namnoze projevují jako významné škodliviny. V současné době jsou v této souvislosti zmiňovány např. pyreny obsahující čtyři benzenové kruhy, v případě tří těchto kruhů jde o antracen, velkou pozornost pak budí zejména benzo(a)pyren s pěti benzenovými kruhy.
česky: PAH; angl: polycyclic aromatic hydrocarbons; něm: polycyclische aromatische Kohlenwasserstoffe m/pl (PAK / PAH), polyzyklische aromatische Kohlenwasserstoffe m/pl (PAK / PAH)  2017
pachy
čichové počitky vyvolané přítomností jedné nebo více těkavých příměsí v atmosféře, obvykle v nízkých koncentracích, nicméně převyšujících práh citlivosti čichového ústrojí. Příjemné pachy jsou označovány jako vůně, nepříjemné pachy jako zápachy.
česky: pachy; angl: odours; něm: Gerüche m; rus: запахи  1993-a2
paleogén
syn. třetihory starší – nejstarší geol. perioda kenozoika, zahrnující období před 66 – 23 mil. roků. Viz též terciér.
Termín zavedl v r. 1866 něm. mineralog a geolog C. F. Naumann (nebo r. 1865 rak. paleontolog M. Hörnes); skládá se z řec. παλαιός [palaios] „starý“ a komponentu -γενής [-genés] s významem „narozený v určitém stavu“.  Řec. παλαιός „starý“ zde vyjadřuje, že měl paleogén označovat starší část terciéru (oproti neogénu).
česky: paleogén; angl: Paleogene; něm: Paläogen n  2018
paleoklíma
klima v geol. minulosti, studované v rámci paleoklimatologie na základě tzv. proxy dat. V souladu s aktuální geologickou stratigrafií můžeme rozlišovat klima jednotlivých eonů (viz hadaikum, archaikum, proterozoikum, fanerozoikum), ér (viz paleozoikum, mezozoikum, kenozoikum), period (viz kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm, trias, jura, křída, paleogén, neogén, kvartér), epoch (viz pleistocén, holocén) a dalších jednotek. Bez ohledu na změny klimatu zůstávala hlavním rysem jeho rozložení na Zemi zonalita klimatu, i když velikost a poloha klimatických pásem se v průběhu času měnila. Viz též geneze klimatu, teorie paleoklimatu, klima historické.
Termín se skládá z řec. παλαιός [palaios] „starý, dávný“ a slova klima.
česky: paleoklima; angl: paleoclimate; něm: Paläoklima n; rus: палеоклимат  1993-a3
paleoklimatológia
vědní obor, zabývající se rekonstrukcí a interpretací paleoklimatu. Změny klimatu v geol. minulosti se snaží vysvětlit pomocí teorií paleoklimatu. K jejich ověření využívá tzv. proxy dat, přičemž se opírá o poznatky dalších disciplín, např. sedimentologie, paleontologie a geochemie; při studiu klimatu kvartéru a především holocénu se uplatňují i geomorfologie a archeologie. Viz též dendroklimatologie, klimatologie historická.
Termín se skládá z řec. παλαιός [palaios] „starý, dávný“ a slova klimatologie.
česky: paleoklimatologie; angl: paleoclimatology; něm: Paläoklimatologie f; rus: палеоклиматология  1993-a3
paleozoikum
syn. prvohory – nejstarší geol. éra v rámci fanerozoika, navazující na proterozoikum a zahrnující období před 541 – 252 mil. roků. Do této éry spadá šest period: kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm. Pro paleozoikum je typické postupné spojování kontinentů provázené rozsáhlými fázemi orogeneze, až nakonec spojením Laurasie a Gondwany vznikla jednotná Pangea.
Termín pochází z angl. Paleozoic, které r. 1838 zavedl brit. geolog A. Sedgwick; skládá se z řec. παλαιός [palaios] „starý“ a ζωή [zóé] „život“.
česky: paleozoikum; angl: Paleozoic; něm: Paläozoikum n  2018
Palmerov index intenzity sucha
(PDSI) – velmi rozšířený index sucha, navržený W. C. Palmerem (1965) k hodnocení meteorologického sucha. Kromě deficitu srážek uvažuje i další složky hydrologické bilance, přičemž bere v úvahu rozdílné typy půdy. Zohledněna je i bilance předchozích měsíců, takže pomocí PDSI vymezené epizody sucha vykazují jistou perzistenci bez ohledu na případná přechodná zeslabení sucha. Hodnoty PDSI jsou standardizovány, což umožňuje porovnat intenzitu sucha v oblastech s různým klimatem. Při extrémním suchu klesá hodnota indexu pod –4; kladné hodnoty PDSI naopak reprezentují vlhké období.
česky: index intenzity sucha Palmerův; angl: Palmer Drought Severity Index  2014
Palmerov index sucha
česky: index sucha Palmerův; něm: Palmer Ariditätsfaktor m  2014
pamesiac
Termín obsahuje předponu pa- ve smyslu „nepravý“.
česky: paměsíc; angl: mock moon; něm: Nebenmond m, Nebenmond m; rus: ложная луна  1993-a1
pampero
studený nárazovitý vítr jz. směrů na pampách v Argentině a Uruguayi, obvykle vázaný na přechod čar instability s projevem studené fronty. Je často doprovázen bouřkovými lijáky s náhlým poklesem teploty. Vyskytuje se při vpádech studeného vzduchu z již. polárních oblastí, a je tedy obdobou severoamerického větru norther.
Termín je přejat ze španělštiny, jeho základem je slovo pampa.
česky: pampero; angl: pampero; něm: Pampero m, Pampero m; rus: памперо  1993-a1
pannus
(pan) [pánus]– jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jsou to útržky nebo roztrhané cáry oblaků, které někdy tvoří souvislou vrstvu; objevují se pod jinými oblaky, s nimiž se mohou spojit. Vyskytují se nejčastěji u druhů altostratus, nimbostratus, cumulus a cumulonimbus.
Termín je přejat z lat. pannus „kus látky, cár".
česky: pannus; angl: pannus; něm: pannus, pannus; rus: клочья  1993-a2
PANs
(peroxyacylnitrates, peroxyacylnitráty) – dnes aktuálně sledovaná složka antropogenního znečištění ovzduší, zahrnuje významné škodliviny. Jde o soubor látek, jež v alkanovém řetězci obsahují skupinu C(O)OONO2, jsou většinou toxické a podléhají při vyšší teplotě tepelnému rozkladu. Nejběžnější z nich je peroxyacetyl nitrát se strukturou molekuly CH3C(O)OONO2 , označovaný zkratkou PAN.
česky: PANs; angl: peroxyacylnitrates  2018
papagajo
silný sv. padavý vítr z And na tichomořském pobřeží Nicaragui a Guatemaly. Vzniká při přechodu chladných vzduchových hmot (vítr „el norte“) přes horská pásma Střední Ameriky a přináší tzv. pěkné počasí. Nejčastěji se vyskytuje v lednu a v únoru, kdy často trvá 3 až 4 dny. Má charakter bóry.
Termín je přejat ze španělštiny. Byl vytvořen z části názvu Golfo de Papagayo „Záliv Papagayo“ (doslova: „Záliv papoušků“) na severozápadě Kostariky.
česky: papagajo; angl: papagayo; něm: Papagajo Wind m; rus: папагаио  1993-a1
parameter bleskového prúdu
veličina popisující vlastnosti blesku. Těmito parametry jsou
a) amplituda proudu blesku Imax (kolísající v rozmezí 102 až 3.105 A);
b) max. strmost proudu blesku di/dt (103 až 109 A.s–1);
c) doba čela rázové složky (0,5 až 100).10–6 s;
d) čtverec impulsu proudu blesku ∫ i2 dt po dobu výboje;
e) počet dílčích výbojů blesku (1 až 24);
f) trvání blesku (10–3 s až 2 s);
g) náboj blesku Qb = ∫ i dt .
Z uvedených el. hodnot se stanoví úbytek el. napětí u na odporu R příslušného el. zařízení –u = iR, popř. tepelná nebo mech. energie přeměněná po úderu blesku v zasaženém objektu v závislosti na jeho vlastnostech.
česky: parametr proudu blesku; angl: lightning current parameter; něm: Blitzstromparameter m, Blitzstromparameter m; rus: параметр тока молнии  1993-b3
parameter drsnosti
syn. koeficient drsnosti – veličina s rozměrem délky, která patří svým původem do aerodynamiky. V meteorologii se používá ve fyzice mezní vrstvy atmosféry k vyjádření vlivu zemského povrchu na proudění vzduchu a na vert. transport hybnosti, tepla, vodní páry, popř. různých příměsí v přízemní vrstvě atmosféry. Parametr drsnosti lze interpretovat jako výšku drsnostních elementů, tj. různých výčnělků apod. zemského povrchu, efektivní z hlediska posuzovaného vlivu, nebo jako charakteristiku turbulentního promíchávání v úrovni zemského povrchu. Určuje se zpravidla z vert. profilu rychlosti horiz. proudění v bezprostřední blízkosti zemského povrchu, nejlépe při indiferentním teplotním zvrstvení ovzduší. Pro různé typy přirozeného rovinného povrchu dosahuje hodnot od setin mm (uhlazená sněhová pokrývka) do zhruba 10 cm (vysoká tráva). Uvnitř zástavby se volí hodnota parametru drsnosti zemského povrchu v rozmezí 1/20 až 1/10 výšky staveb. Nad vodním povrchem závisí parametr drsnosti na vlnění, a tím na rychlosti větru. Podle C. G. Rossbyho lze souvislost mezi parametrem drsnosti zemského povrchu z0 a směšovací délkou l vyjádřit vztahem
l(z)=κ (z+z0)
v němž z značí výšku nad zemským povrchem a κ von Kármánovu konstantu. Viz též drsnost povrchu.
česky: parametr drsnosti; angl: roughness parameter; něm: Rauhigkeitshöhe f, Rauhigkeitsparameter m; rus: параметр шероховатости  1993-a1
parameter instability
česky: parametr instability; něm: Instabilitätsparameter m  1993-a1
parameter L
pracovní označení pro Obuchovovu délku.
česky: parametr L  1993-a1
parameter stability
kvantit. vyjádření stabilitních podmínek, tj. stability nebo instability teplotního zvrstvení atmosféry. V širším smyslu mezi stabilitní parametry patří např. vertikální teplotní gradient, Bruntova-Vaisalova frekvence a dále parametry, které zahrnují nejen termické, ale i dynamické charakteristiky stavu atmosféry, tj. parametry typu Richardsonova čísla, nebo pro přízemní vrstvu atmosféry poměr z/L, kde z je výška nad zemským povrchem a L je Obuchovova délka. Viz též vertikální instabilita atmosféry, klasifikace stabilitní.
česky: parametr stabilitní; angl: stability parameter; něm: Stabilitätsparameter m; rus: параметр устойчивости  1993-a3
parametrizácia v meteorológii
souhrnné označení pro simulaci efektu fyzikálních procesů energetického a hydrologického cyklu atmosféry, jejichž prostorová a časová měřítka jsou menší, než může model atmosféry popsat. Termín parametrizace se kromě podchycení nerozlišených fyzikálních procesů používá též pro simulaci procesů diabatických, nevratných, a pro popis výměny hybnosti, tepla a vlhkosti mezi atmosférou a jejím okolím (Země, vesmír). Výsledkem parametrizace jsou matematické vztahy, které popisují vliv procesů na prognostické proměnné modelu atmosféry a také popisují jejich interakci s dalšími proměnnými, např. modelu zemského povrchu. To, které procesy jsou v modelu atmosféry parametrizovány, tak obecně závisí na jeho rozlišení. Typicky se parametrizují: radiační přenos v atmosféře; výměna hybnosti, tepla a vlhkosti s povrchem a jejich další vertikální transport efekty suché a vlhké turbulence; srážkové procesy, konvekce a s ní spojené srážky a transport hybnosti, tepla a vlhkosti; dynamické účinky nerozlišené orografie.
česky: parametrizace v meteorologii; angl: parametrization; něm: Parametrisierung f, Parametrisierung f; rus: параметризация  1993-a3
paranthélium
Termín se skládá z řec. παρα- [para-] „vedle, po straně“ a slova antihélium.
česky: paranthelium; angl: paranthelion; něm: Nebengegensonne f; rus: парантгелий  1993-a1
parantselénium
Termín se skládá z řec. παρα- [para-] „vedle, po straně“ a slova antiselenium.
česky: parantselenium; angl: parantiselena; něm: Nebengegenmond m; rus: парантиселена  1993-a1
paraselenický kruh
fotometeor, projevující se jako bílý horiz. kruh, který má stejnou výšku nad obzorem jako Měsíc. Je obdobou kruhu parhelického, je však vyvolán měsíčním světlem. Světelná ohniska na paraselenickém kruhu jsou označována paraselenium (paměsíc), parantselenium (boční měsíc) a antiselenium (protiměsíc). Paraselenický kruh patří mezi halové jevy. Někdy bývají na obloze patrné pouze jeho části. Viz též měsíc nepravý.
česky: kruh paraselenický; angl: paraselenic circle; něm: Nebenmondkreis m; rus: параселенный круг  1993-a1
paraselénium
Termín se skládá z řec. παρα- [para-] „vedle, po straně“ a σελήνη [seléné] „Měsíc“.
česky: paraselenium; angl: paraselene; něm: Nebenmond m; fr: parasélène; rus: параселена  1993-a1
parciálny tlak
česky: tlak dílčí; angl: partial pressure; něm: Partialdruck m; rus: парциальное давление  1993-a2
parciálny tlak
syn. tlak dílčí – tlak vyvolaný jednou ze složek směsi plynů. Podle Daltonova zákona se plyny ve směsi chovají tak, jako kdyby každý existoval samostatně a celkový tlak směsi je součtem parciálních tlaků jednotlivých plynů. V meteorologii se nejčastěji uvádí parciální tlak vodní páry nebo ozonu.
česky: tlak parciální; angl: partial pressure; něm: Partialdruck m  1993-a2
parhelický kruh
syn. kruh horizontální, kruh vedlejších sluncí – fotometeor, projevující se jako bílý horiz. kruh, který má stejnou úhlovou výšku nad horizontem jako Slunce. V některých bodech parhelického kruhu bývají pozorovány světlé nebo dokonce duhově zářící skvrny. Tato světelná ohniska jsou nejčastěji v blízkosti průsečíků s malým halem, tzv. parhelia (paslunce), občas ve vzdálenosti 120° od Slunce, tzv. paranthelia (boční slunce) a velmi zřídka naproti Slunci, tzv. antihelium (protislunce). Parhelia někdy spojují s malým halem Lowitzovy oblouky. Parhelický kruh patří mezi halové jevy a vzniká odrazem světelných (slunečních) paprsků na vertikálně orientovaných stěnách ledových krystalků. Někdy bývají na obloze patrné pouze jeho části. Viz též slunce nepravé, kruh paraselenický.
česky: kruh parhelický; angl: mock sun ring, parhelic circle; něm: parhelischer Ring m; rus: круг ложных солнц, паргелический круг  1993-a3
parhélium
syn. paslunce – velmi častý halový jev v podobě světelných skvrn nalézajících se na parhelickém kruhu vně malého hala. Jsou obvykle výrazněji duhově zbarveny, s červeným okrajem na straně bližší Slunci. Při poloze Slunce na obzoru by se parhelia nalézala na malém halu, s rostoucí výškou Slunce nad obzorem se od malého hala bočně vzdalují v rozsahu několika úhlových stupňů. Vznikají dvojitým lomem slunečních paprsků při průchodu šestibokými ledovými krystalky při lámavém úhlu 60° a vert. poloze hlavní krystalové osy.
česky: parhelium; angl: mock sun, parhelion, sun dog; něm: Nebensonne f; rus: ложное солнце, паргелий  1993-a3
Parryho oblúk
jeden z méně častých halových jevů v podobě světelného oblouku nalézajícího se nad malým halem. S výškou Slunce nad obzorem mění svoji polohu i tvar.
česky: oblouk Parryho; angl: arc of Parry, Parry arc; něm: Parry-Bogen m; rus: дуга Парри  2014
pás hmly
mlha, která se vlivem místních podmínek vytvořila v pásu širokém nejvýše několik stovek metrů.
česky: pás mlhy; angl: fog bank; něm: Nebelstreifen m; rus: гряда тумана, полoса тумана  1993-a1
pás nízkeho tlaku vzduchu
pásmo s nižším tlakem vzduchu zhruba rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy vysokého tlaku vzduchu a v průběhu roku se přesouvá na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. Takovým pásmem je např. rovníkový pás nízkého tlaku vzduchu, nazývaný též rovníková deprese, a pásy nízkého tlaku vzduchu v subpolárních oblastech obou polokoulí. V subpolárních pásech nízkého tlaku vzduchu se nacházejí jednotlivé cyklony.
česky: pás nízkého tlaku vzduchu; angl: low pressure belt, trough; něm: Tiefdruckgürtel m; rus: зона низкого давления, полоса пониженного давления  1993-a3
pás vysokého tlaku vzduchu
pásmo s vyšším tlakem vzduchu, ponejvíce rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy nízkého tlaku vzduchu a během roku se přesouvá směrem na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. V tomto pásmu, které lze sledovat na klimatologických i synoptických mapách, se nacházejí jednotlivé anticyklony. Na Zemi jsou nejvýraznějšími subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu, které v chladném pololetí zasahují ze subtropických částí oceánu i nad přilehlou pevninu a prakticky tak obepínají celou zeměkouli.
česky: pás vysokého tlaku vzduchu; angl: high pressure belt, ridge of high pressure; něm: Hochdruckgürtel m; rus: зона высокого давления, полоса повышенного давления  1993-a3
pasát
vítr pasátové cirkulace ve spodní troposféře, mající na sev. polokouli převážně sv. směr, na již. polokouli jv. směr. Vyznačuje se značnou stálostí jak směru, tak rychlosti proudění, která bývá nejčastěji od 6 do 8 m.s–1; rychlost 12 m.s–1 překračují jen zřídka. Označení pochází ze španělského „pasada“ (průjezd), protože španělští mořeplavci využívali pasáty při cestách z Evropy do Ameriky. Viz též fronta pasátová, vlny ve východním proudění.
Termín pochází z holandského slova passaat, které snad vzniklo ze špaň. pasada „průjezd“ (od lat. passare „projít“; srov. např. pasáž). Význam slova byl tedy zřejmě „vítr vhodný pro průjezd“ (myšleno při cestě z Evropy do latinské Ameriky). Do češtiny se termín dostal přes němčinu.  Podobným způsobem odráží i anglický ekvivalent původní význam slova trade „stezka, cesta“.
česky: pasát; angl: trade-winds, trades; něm: Passat m; rus: пассат  1993-a3
pasátová cirkulácia
složka všeobecné cirkulace atmosféry, která zajišťuje výměnu vzduchu mezi subtropickými anticyklonami a rovníkovou depresí. Je vyvolána termicky a podstatně ovlivňována rotací Země. Ve spodní troposféře vanou pasáty ze subtropických anticyklon a jsou stáčeny k západu. Na ně navazují výstupné pohyby vzduchuintertropické zóně konvergence a zpětné výškové proudění s postupně rostoucí západní složkou (viz antipasát). Pasátovou cirkulaci uzavírá subsidence vzduchu v subtropických anticyklonách. Viz též inverze teploty vzduchu pasátová, tišiny rovníkové, Hadleyova buňka, cirkulace Walkerova.
česky: cirkulace pasátová; angl: trade-winds; něm: Passatzirkulation f; fr: alizés pl; rus: пассатная циркуляция  1993-a3
pasátová inverzia teploty vzduchu
teplotní inverze v oblasti pasátové cirkulace způsobená subsidencí vzduchu z vyšších hladin. Odděluje vlhký pasátový vzduch v nižších hladinách od teplého a velmi suchého vzduchu ležícího nad ním.
česky: inverze teploty vzduchu pasátová; angl: trade-winds inversion; něm: Passatinversion f; rus: пассатная инверсия  1993-a3
pasátová klíma
nepříliš časté označení pro klima savany, odkazující na vliv pasátů a sezonní výskyt pasátové inverze teploty vzduchu.
česky: klima pasátové; angl: trade-winds climate; něm: Passatklima n; rus: пассатный климат  1993-b3
pasátové vlny
česky: vlny pasátové; něm: Passatwellen f/pl; rus: пассатные волны  1993-a1
pasátový front
atmosférická fronta v tropech oddělující od sebe „starý" tropický vzduch od trop. vzduchu, který vznikl transformací polárního vzduchu. Pasátová fronta obvykle leží v brázdě nízkého tlaku vzduchu mezi dvěma subtropickými anticyklonami. S pasátovou frontou bývají v pasátové oblasti spojeny srážky.
česky: fronta pasátová; angl: trade-wind front; něm: Passatfront f; fr: front des alizés m; rus: пассатный фронт  1993-a1
pascal
základní jednotka pro tlak v soustavě SI. Označuje se Pa a je definována jako síla 1 N působící kolmo na plochu jednoho metru čtverečního. Pro meteorologické účely je tato jednotka malá, v meteorologii se proto nejčastěji užívá jednotka stokrát větší, tj. hektopascal (hPa). Má to zároveň praktickou výhodu, neboť hektopascal je číselně roven jednotce tlaku milibar (mbar), která se dříve běžně používala v meteorologii. Viz též měření tlaku vzduchu.
česky: pascal; angl: pascal; něm: Pascal n; rus: паскаль  1993-a2
pasívna prímes
vžité označení plynné atmosférické příměsi, která je do atmosféry emitována přírodními nebo antropogenními procesy a nemá přitom vůči okolnímu vzduchu převýšení svého energetického (tepelného) obsahu, takže na ni nepůsobí vztlak. Viz též příměs aktivní, příměs znečišťující.
česky: příměs pasivní; angl: passive pollutant; něm: passive Beimengung f; rus: пассивная примесь  1993-a3
pasívna rádiolokácia
metoda radiolokace, využívající k získání informace o radiolokačním cíli elmag. záření generované samotným cílem. Většinou se využívá více přijímacích antén na různých místech, aby bylo možné pomocí triangulačních metod určit polohu cíle. Pasivní radiolokace se používá při rádiové komunikaci letadel, v meteorologii např. k pozemní detekci blesků. Viz též radiolokace aktivní primární, radiolokace aktivní sekundární.
česky: radiolokace pasivní; angl: passive radio detection; něm: passive Funkortung f; rus: пассивная радиолокация  1993-a3
pasívny dozimeter
difuzní zařízení k odběru vzorků plynů z atmosféry rychlostí danou fyzikálním procesem difuze plynu ve stagnantní vrstvě vzduchu nebo porézního materiálu nebo permeací přes membránu, aniž dochází k aktivnímu pohybu vzduchu zařízením. Molekuly plynu jsou transportovány molekulární difuzí, která je funkcí teploty a atmosférického tlaku. Průměrná koncentrace sledované látky vážená časem se vypočítá na základě Fickova prvního zákona difuze.
česky: dozimetr pasivní; něm: passives Dosimeter n; fr: dosimètre passif m; rus: пассивный, дифузный дозиметр  2014
pasívny družicový rádiometer
radiometr na meteorologické družici, který pro pořizování informací využívá přirozené záření – odražené sluneční záření nebo tepelné záření vyzařované zemským povrchem, oblačností či plynnými složkami atmosféry.
česky: radiometr družicový pasivní; angl: satellite passive radiometer; něm: satellitengetragenes passives Radiometer n  2014
paslnko
syn. parhelium.
Termín obsahuje předponu pa- ve smyslu „nepravý“.
česky: paslunce; angl: mock sun; něm: Nebensonnen f; rus: ложные солнца  1993-a1
pásmo anomálnej počuteľnosti
oblast slyšitelnosti intenzivního zvuku, např. exploze, ve velké vzdálenosti od zdroje zvuku, zpravidla za pásmem ticha. Výskyt tohoto jevu je spojen s lomem zvuku a změnou směru šíření zvukové vlny, obvykle na výškových inverzích teploty vzduchu. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: pásmo anomální slyšitelnosti; angl: zone of anomalous audibility; něm: Zone der anomalen Hörbarkeit f; rus: зона аномальной слышимости  1993-a1
pásmo kalmov
česky: pásmo kalmů  1993-a2
pásmo počuteľnosti
oblast, v níž je slyšitelný zvuk od vzdáleného zdroje. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: pásmo slyšitelnosti; angl: zone of audibility; něm: Hörbarkeitszone f; rus: зона слышимости  1993-a1
pásmo ticha
oblast, v níž není zvuk ze vzdáleného zdroje slyšitelný v důsledku útlumu zvukových vln. Mohou však nastat případy, kdy v důsledku anomálního šíření zvuku v atmosféře  je daný zvuk slyšitelný v oblasti ještě vzdálenější. Viz též stín akustický.
česky: pásmo ticha; angl: zone of silence; něm: Zone des Schweigens f, tote Zone f; rus: зона молчания  1993-a3
pásmo tíšin
česky: pásmo tišin; angl: calm belt; něm: Kalmenzone f; rus: зона затишья, зона штилей  1993-a1
pásmo západných vetrov
pásmo mezi subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a polární oblastí, tj. zhruba mezi 35° a 65° zeměp. šířky příslušné polokoule, v němž převládá přenos vzduchu směrem od západu na východ. Toto zonální proudění je zřetelné zejména ve vyšších vrstvách troposféry, kde tvoří cirkumpolární vír, přičemž dochází k rozšíření pásma západních větrů jak směrem k rovníku, tak směrem k pólům. Blíže k zemskému povrchu je v důsledku rozsáhlé cyklonální činnosti směr větru značně proměnlivý, takže převaha záp. větrů je zřejmější až z klimatologického zpracování. Pásmo západních větrů je lépe vyvinuto na již. polokouli, což souvisí s homogennějším povrchem (převahou oceánu nad pevninami). Zejména na sev. polokouli dochází v některých oblastech k zesílení záp. větrů, a to i v ročním průměru, což souvisí s výskytem tryskového proudění. Viz též větry západní stálé, čtyřicítky řvoucí.
česky: pásmo západních větrů; angl: circumpolar whirl, countertrades, westerlies, westerly belt; něm: Westwindzone f; rus: зона западных ветров  1993-a3
pásmovitosť podnebia
česky: pásmovitost klimatu; angl: zonality of climate; něm: Zonalität des Klimas f; rus: зональность климата  1993-a3
pastagram
málo používaný druh aerologického diagramu se souřadnicovými osami S a Zp. Souřadnice S je definována vztahem:
S=TTpTp,
kde T je změřená teplota v hladině o tlaku p a Tp teplota této hladiny ve standardní atmosféře. Druhá souřadnice Zp je výška hladiny p ve standardní atmosféře.
Diagram i jeho označení navrhl amer. meteorolog J. C. Bellamy v r. 1945. Termín se skládá z počátečních písmen veličin vynášených na obě osy, totiž Pressure Altitude a Specific Temperature Anomaly, dále pak z řec. γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“.
česky: pastagram; angl: pastagram; něm: Pastagramm n; rus: пастаграмма  1993-a2
pavúk
slang. označení pro zákres staničního modelu na povětrnostní mapě.
česky: pavouk  1993-a1
Pecletovo číslo
bezrozměrná charakteristika používaná v teorii přenosu tepla v tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Je definována výrazem
Pc=lVa,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a a je koeficient teplotní vodivosti. Pecletovo číslo lze též vyjádřit jako součin čísla Reynoldsova a čísla Prandtlova. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Pecletovo; angl: Peclet number; něm: Peclet-Zahl f; fr: nombre de Péclet m; rus: число Пекле  1993-a1
pedosféra
nesouvislý půdní obal Země, který vznikl zvětrávacími a půdotvornými procesy z nejvrchnějších částí zemské kůry a z organických látek. Tyto procesy jsou ovlivňovány klimatem, takže současné rozmístění půd vypovídá o klimatu Země v době jejich vzniku. Zonalita klimatu způsobuje existenci zonálních půd; naopak při vzniku azonálních půd hrají podstatnější roli jiné faktory, především složení matečné horniny. Pedosféra je sférou průniku vrchní litosféry, přízemní vrstvy atmosféry, hydrosféry a biosféry. Viz též klima půdní, vzduch půdní, kvartér.
Termín se skládá z řec. πέδον [pedon] „půda, zem“ a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“).
česky: pedosféra; angl: pedosphere; něm: Pedosphäre f; rus: почвенная оболочка Земли  1993-a3
pekné počasie
vžité označení pro slunečné a suché počasí, zpravidla se slabým větrem, které je typické např. v létě pro centrální část anticyklony a hřebene vysokého tlaku vzduchu. Nemá charakter odb. termínu. Viz též počasí anticyklonální.
česky: počasí pěkné; angl: fine weather; něm: schönes Wetter n, Schönwetter n  1993-a1
peľová analýza
rozbor četnosti a kvality pylových zrn různých druhů rostlin obsažených v povrchových nánosech, zvláště v rašeliništích, z nichž mohou být činěny závěry o změnách klimatu. Viz též proxy data.
česky: analýza pylová; angl: pollen analysis; něm: Pollenanalyse f; fr: analyse pollinique f; rus: пыльцевой анализ  1993-a3
peľová koróna
koróna kolem světelného zdroje, zpravidla kolem Slunce, působená ohybem přímých paprsků na konturách pylových částic rozptýlených ve vzduchu. V odb. literatuře bývá zmiňována především v souvislostech s obdobími kvetení rozsáhlých lesních komplexů severských lesů. V detailech se na jejím vzhledu uplatňují odlišnosti pylových částic (obvykle větší rozměry a výrazně nesférické tvary) od vodních kapiček, na nichž vznikají běžné koróny.
česky: koróna pylová; angl: pollen corona  2014
peľový zákal
zákal podmíněný přítomností pylových zrn v ovzduší. Vzniká nejčastěji při současném kvetení dominantních lesních dřevin, zejména na jaře za suchého větrnějšího počasí.
česky: zákal pylový; angl: pollen haze; něm: Pollendunst m; rus: пыльцевая дымка  2019
Penckova klasifikácia klímy
česky: klasifikace klimatu Penckova; něm: Klimaklassifikation nach Penck f; rus: классификация климатов Пенка  1993-b2
pentáda
pětidenní období, které se často využívá při podrobnějším rozboru chodu meteorologických prvků (chodu srážek, teploty aj. prvků po pentádách). První pentáda je období od 1. do 5. ledna, poslední pentáda je od 27. do 31. prosince, na rok připadá 73 pentád. V přestupném roce je pentáda na konci února nahrazena hexádou (šestidenním obdobím). V praxi je běžně zaměňováno za období pěti po sobě následujících dnů začínajících 1., 6., 11., 16., 21. a 26. dne v každém měsíci (poslední pentáda končí posledním dnem v měsíci). Viz též dekáda.
Do meteorologie zavedl použití pentád k zobrazení chodu teploty vzduchu H. W. Dove (1854). Termín pochází z řec. πεντάς [pentas] „pětice“.
česky: pentáda; angl: pentad; něm: Pentade f; rus: пентада  1993-a2
peplopauza
horní hranice peplosféry.
Termín zavedl německý meteorolog K. Schneider-Carius v r. 1950. Skládá se z řec. πέπλος [peplos] „oděv“ a lat. pausa „přerušení, ukončení“, viz peplosféra.
česky: peplopauza; angl: peplopause; něm: Peplopause f; rus: пеплопауза  1993-a2
peplosféra
vrstva atmosféry Země, která sahá od zemského povrchu do výše 1,5 až 2 km. Je definovánajako vrstva, pro niž je charakteristický častý výskyt inverzí teploty vzduchu, které zmenšují prům. vertikální teplotní gradient ve srovnání s výše ležícími vrstvami troposféry. Horní hranice peplosféry se označuje jako peplopauza. Z prostorového hlediska odpovídá peplosféra přibližně mezní vrstvě atmosféry.
Termín zavedl německý meteorolog K. Schneider-Carius v r. 1950. Termín se skládá z řec. πέπλος [peplos] „oděv“ a σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“); obrazně tím vyjadřuje polohu této vrstvy při povrchu Země.
česky: peplosféra; angl: peplosphere; něm: Peplosphäre f; rus: пеплосфера  1993-a2
perhumidná klíma
česky: klima perhumidní; angl: perhumid climate; rus: пергумидный климат  1993-b3
periglaciálná klíma
klima oblastí v předpolí kontinentálního nebo horského ledovce, které má podobné vlastnosti jako klima tundry. Dochází zde ke střídavému mrznutí a tání povrchové vrstvy permafrostu. Převládá mrazové zvětrávání hornin, důležitá je i činnost větru. Termín se používá především v paleoklimatologii. Na území ČR se periglaciální klima vyskytovalo v glaciálech při rozšíření kontinentálního ledovce.
česky: klima periglaciální; angl: periglacial climate; něm: Periglazialklima n; rus: перигляциальный климат  1993-b3
perihelium
syn. přísluní – bod na oběžné dráze Země kolem Slunce s minimální vzdáleností od jeho středu. Při současné excentricitě oběžné dráhy Země kolem Slunce je tato vzdálenost cca 147 mil. km, což má za následek zesílení slunečního záření dopadajícího na Zemi o přibližně 3,5 % oproti jeho intenzitě při střední vzdálenosti obou těles (149,6 mil. km). V současné fázi precese zemské osy prochází Země periheliem 3. nebo 4. ledna, což způsobuje zkrácení a relativní zmírnění zimy na severní polokouli oproti situaci v opačné fázi precesního cyklu. Viz též afelium.
česky: perihelium; angl: perihelion; rus: перигелий  2019
perióda
časový interval mezi pravidelně se opakujícími výskyty jevu v důsledku jeho periodicity. V meteorologii a klimatologii se někdy pojem perioda používá nevhodně i ve významech období, cyklus, chod aj.
Termín pochází z řec. περίοδος [periodos] „oběh“ (z předpony περι- [peri] „kolem“ a slova ὁδός [hodos] „cesta“).
česky: perioda; angl: period; něm: Periode f; rus: период  1993-a3
perióda uvoľňovania vírov
časový rozdíl mezi vznikem dvou za sebou následujících vírů s horiz. osou v proudění za horskou překážkou. Pro převýšení horského hřebenu h v metrech a prům. rychlost větru v uvažované vrstvě v uvedenou v m.s–1, můžeme periodu uvolňování vírů T v minutách vypočítat podle vztahu T=0,17h/v .
česky: perioda uvolňování vírů  1993-a2
periodicita
v meteorologii vlastnost časové řady meteorologického prvku nebo jevu opakovat po uplynutí časového intervalu (periody) posloupnost hodnot (jevů), které se v tomto intervalu vyskytly. Meteorologicky reálnými jsou periodicita denní, daná změnami bilance záření během jedné otočky Země kolem osy, a roční, daná změnami radiační bilance během jednoho oběhu Země kolem Slunce. Tyto periodicity lze zjistit prakticky u všech met. prvků. Další periodicity, např. čtyřdenní, osmidenní, jedenáctiletá apod., jejichž příčiny jsou méně pravidelné a výrazné, bývají vyjádřeny v časových řadách méně zřetelně. Viz též rytmy povětrnostní.
Termín pochází ze slova periodický, viz perioda.
česky: periodicita; angl: periodicity; něm: Periodizität f; rus: периодичность  1993-a2
perleťové oblaky
syn. oblaky stratosférické polární ledovépolární stratosférické oblaky složené z ledových krystalků, vznikají při teplotě kolem −85 °C, což je hodnota nižší než průměr ve spodní stratosféře. Podobají se oblakům druhu cirrus nebo altocumulus lenticularis a velmi výrazně se na nich projevuje irizace, takže nabývají vzhledu perleti. Nejživější barvy jsou pozorovány při poloze Slunce několik stupňů pod obzorem. Výrazná irizace se současným výskytem různých spektrálních barev odpovídá ohybu a interferenci světla na kulových částicích o průměru kolem 10 µm. V případě perleťových oblaků však tento ohybový jev zřejmě vzniká při dostatečně nízké teplotě ohybem slunečních paprsků na souborech náhodně orientovaných jehlicovitých ledových krystalků.
Perleťové oblaky se jeví jako stacionární a během dne se podobají bledým cirrům. Při západu slunce se objevuje spektrální zbarvení, které se zvýrazňuje při soumraku. Jak slunce klesá níže pod obzor, pestré zbarvení mizí a je nahrazeno zbarvením nejprve oranžovým a později růžovým. To silně kontrastuje s tmavnoucí oblohou a postupně šedne. I později po západu Slunce je lze stále rozeznat jako nevýrazné a šedivé oblaky. Lze je pozorovat i v noci při měsíčním světle. Před východem Slunce probíhá vývoj irizace v opačném pořadí.
Perleťové oblaky jsou obvyklé v Antarktidě, ale byly pozorovány i nad Arktidou a řadou lokalit severní Evropy. Perleťové oblaky ve tvaru čočkovitých vlnových oblaků se mohou vyskytovat po směru proudění od horských hřebenů, které indukují gravitační vlny ve stratosféře. Vznik těchto oblaků může být spojen i s podobným působením silných troposférických bouří. V  mikrostrukturálním složení perleťových oblaků a procesu jejich vzniku stále ještě existují otevřené otázky.
česky: oblaky perleťové; angl: mother-of-pearl clouds, nacreous clouds, ice polar stratospheric clouds; něm: Perlmutterwolken f/pl; rus: перламутровые облака  1993-a3, ed. 2024
perlový blesk
syn. blesk čočkový – vzácně se vyskytující blesk s pravidelně přerušovaným kanálem blesku. Má dlouhé trvání a bývá pozorován jen za silného deště v části zeslabujícího se kanálu blesku. Fyz. vysvětlení se přiklání více k opt. jevu (tenký čárový světelný zdroj pozorovaný přes dešťové kapky) než k nehomogenním el. vlastnostem kanálu blesku.
česky: blesk perlový; angl: beaded lightning, chain lightning; něm: Perlschnurblitz m; fr: éclair en chapelet f, chaîne d'éclairs; rus: жемчужная молния  1993-a1
perlucidus
(pe) [perlúcidus] – jedna z odrůd oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizována jako menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy, které mají zřetelné, někdy i velmi malé mezery, jimiž lze vidět Slunce, Měsíc, modrou oblohu nebo oblaky ve větších výškách. Vyskytuje se u druhů altocumulus a stratocumulus. Odrůda perlucidus může být zároveň také translucidus nebo opacus.
Termín byl zaveden v r. 1951. Byl přejat z lat. perlucidus „velmi jasný, průsvitný“.
česky: perlucidus; angl: perlucidus; něm: perlucidus; rus: раздельные облакa  1993-a2
perm
nejmladší geol. perioda paleozoika (prvohor), zahrnující období před 299 – 252 mil. roků. V důsledku zformování superkontinentu Pangea výrazně poklesla hladina světového oceánu, neboť došlo k omezení tvorby oceánské kůry ve středooceánských hřbetech. V nitru superkontinetu se oproti předchozímu karbonu projevovala podstatně větší kontinentalita klimatu, a to jak termická, tak ombrická. Větší aridita klimatu zvýhodňovala na úkor obojživelníků plazy líhnoucí se z vajíček, která již nemusela být umístěna ve vodě, což otevřelo cestu k dominanci plazů v mezozoiku.
Termín Permian zavedl brit. geolog R. Murchison v r. 1841; je odvozen od názvu města Perm v severozáp. Rusku, kde Murchison horniny z tohoto období zkoumal.
česky: perm; angl: Permian; něm: Perm n  2018
permafrost
syn. půda dlouhodobě zmrzlá – vrstva půdy a hornin s teplotou celoročně nižší než 0 °C. Je součástí kryosféry. Současný rozsah permafrostu je zčásti pozůstatkem glaciálů (fosilní permafrost), zčásti důsledkem současného klimatu (recentní permafrost). Podmínkami pro jeho vznik jsou prům. roč. teplota vzduchu pod bodem mrazu a dlouhá, studená a suchá zima. Tyto podmínky jsou splněny téměř ve všech oblastech se sněhovým klimatem a v kontinentálních oblastech s boreálním klimatem. Hloubka promrznutí může být i více než 1 000 m, přičemž závisí na teplotním režimu zim, výšce sněhové pokrývky i na geol. a geomorf. podmínkách. Tzv. činná vrstva na povrchu permafrostu periodicky rozmrzá, přičemž její mocnost v různých oblastech (desítky centimetrů až několik metrů) závisí mj. na délce a teplotním režimu léta. Viz též promrzání půdy.
Termín navrhl S. W. Muller v r. 1943. Vytvořil ho zkrácením angl. spojení permanently frozen ground „trvale zmrzlá půda (zem)“.
česky: permafrost; angl: permafrost; něm: Dauerfrostboden m, Permafrost m; rus: вечная мерзлота  1993-a3
permanentné akčné centrum atmosféry
syn. centrum atmosféry akční trvalé – akční centrum atmosféry, které je patrné na klimatologických mapách během celého roku. Poloha, rozsah a intenzita permanentních akčních center se nicméně do určité míry mění, a proto bývají označována i jako centra kvazipermanentní. Takovými akčními centry jsou rovníková deprese, oceánské subtropické anticyklony (např. azorská anticyklona) a cyklony nad oceány ve vysokých zeměpisných šířkách (např. islandská cyklona).
česky: centrum atmosféry akční permanentní; angl: permanent atmospheric center of action; něm: stationäres Aktionszentrum n; fr: centre d'action de caractère permanent m; rus: постоянный центр действия  1993-a3
perturbačná metóda
syn. metoda poruch – metoda založená na aplikaci tzv. poruchového počtu. Fyz. veličiny podle ní rozkládáme na část stacionární (časově zprůměrovanou) a poruchovou neboli perturbační (časově rychle proměnnou). V meteorologii se s použitím perturbační metody setkáváme zejména v souvislosti s atm. turbulencí, turbulentním přenosem, vlnovými ději apod.
česky: metoda perturbační; angl: perturbation method; něm: Störungsmethode f; rus: метод возмущений  1993-a3
Peruánsky prúd
syn. proud Humboldtův – studený oceánský proud ve východním segmentu jihopacifického subtropického koloběhu oceánské vody. V jihovýchodním Pacifiku se odděluje od Západního příhonu a směřuje podél západního pobřeží Jižní Ameriky k severu. Nízká teplota povrchu moře je zde umocňována intenzivním upwellingem. Způsobuje ochlazování přilehlého vzduchu, což v kombinaci s velkou vlhkostí vzduchu vede ke vzniku hustých mlh nazývaných garua. Současně zde dochází ke stabilizaci teplotního zvrstvení atmosféry, která podmiňuje výskyt silně aridního klimatu v tropické části pobřeží, které Peruánský proud omývá. V blízkosti rovníku na něj navazuje Jižní rovníkový proud. Viz též El Niño, La Niña.
česky: proud Peruánský; angl: Peru Current; něm: Perustrom m  2017
perzistencia
v meteorologii jeden z rysů časových změn atm. dějů, který je protějškem jejich proměnlivosti a projevuje se tendencí k zachování existujícího typu počasí nebo existujících hodnot meteorologických prvků. V časových řadách met. prvků se persistence projevuje zachováváním současných hodnot i v blízké budoucnosti. Míra projevu persistence klesá s rostoucí délkou sledovaného období a obvykle závisí na zeměp. poloze, roč. době a řadě met. faktorů. Je různá podle toho, zda uvažujeme celkový charakter počasí nebo jednotlivé met. prvky. Z existence persistence vycházejí rovněž některé pomocné metody používané v předpovědích počasí, např. v souvislosti s využíváním přirozených synoptických období nebo při analýze klimatologických řad. Persistence je obecně podmíněna setrvačností dějů v atmosféře. Viz též předpověď počasí perzistentní.
Termín pochází z lat. persistentia „vytrvání“ (od persistere „vytrvat“).
česky: perzistence; angl: persistence; něm: Beständigkeit f, Persistenz f; rus: постоянство, устойчивость  1993-a2
perzistentná predpoveď počasia
předpověď počasí inerční – setrvačná primitivní předpověď počasí založená na předpokladu, že počasí nebo hodnota daného meteorologického prvku se nezmění v období, na které předpovídáme, ve srovnání s nedávnou minulostí. Nejjednodušší a nejpoužívanější způsob perzistentní předpovědi počasí se zakládá na předpokladu, že „jak bylo dnes, bude i zítra“. Někdy se používá jako referenční předpověď pro porovnání s jinými metodami předpovědi počasí.
česky: předpověď počasí perzistentní; angl: persistence forecast; něm: Persistenzvorhersage f; rus: инерционный прогноз  1993-a3
pevninská bríza
bríza vanoucí v noci z chladnější pevniny nad relativně teplejší povrch moře nebo jiné rozsáhlé vodní plochy. V důsledku menších nočních rozdílů teploty mezi pevninou a mořem a většího tření na souši je pevninská bríza v blízkosti pobřežní čáry slabší než mořská bríza a její směr je méně stálý. Výška vrstvy, v níž je patrná, je rovněž podstatně menší, činí asi jednu třetinu ve srovnání s mořskou brízou. Podobně menší je i horiz. dosah, směrem do moře zasahuje pevninská bríza maximálně 10 až 15 km. Viz též cirkulace brízová.
česky: bríza pevninská; angl: land breeze; něm: Landwind m; fr: brise de terre f; rus: береговой бриз  1993-a3
pevninská klíma
česky: klima pevninské; angl: continental climate; něm: kontinentales Klima n; rus: континентальный климат  1993-b3
pevninský vietor
starší označení pro pevninskou brízu.
česky: vítr pevninský; angl: offshore wind; něm: Landwind m; rus: береговой ветер  1993-a2
pevninský vzduch
syn. vzduch kontinentální – vzduchová hmota, která vznikla nebo se transformovala nad rozsáhlými plochami pevnin, popř. nad zamrzlým oceánem. V typech vymezených geografickou klasifikací vzduchových hmot se liší od mořského vzduchu především menší vlhkostí vzduchu, větší průměrnou denní i průměrnou roční amplitudou teploty vzduchu aj.
česky: vzduch pevninský; angl: continental air; něm: kontinentale Luft f; rus: континентальный воздух  1993-a3
pieskový vír
česky: vír písečný; angl: sand whirl; něm: Sandwirbel m; rus: песчаный вихрь  2019
pieskový zákal
označení pro zákal vytvářený jemnými písečnými částicemi v ovzduší po předchozí písečné bouři. Vzhledem k současné přítomnosti prachových částic se v met. literatuře zahrnuje pod termín prachový zákal.
česky: zákal písečný; angl: sand haze; něm: Sanddunst m; rus: песчаная мгла  1993-a3
Picheov výparomer
výparoměr sloužící k přibližnému určení hodnoty potenciálního výparu na různých místech v témže časovém období. Používá se hlavně při terénních průzkumech. Je tvořen kalibrovanou skleněnou odměrkou, která má ve svém dně oko k zavěšení. Otevřený konec odměrky naplněné destilovanou vodou se uzavře kotoučkem zeleného savého papíru ve středu propíchnutého a přitlačovaného k otvoru trubice pružinou. Picheův výparoměr se při měření zavěšuje otevřeným koncem směrem k zemi. Z papíru trvale nasyceného vodou z odměrky se voda vypařuje. Její úbytek se určí z poklesu výšky hladiny v odměrce. Přístroj zkonstruoval A. Piche v r. 1873.
česky: výparoměr Picheův; angl: Piché evaporimeter; něm: Evaporimeter nach Piche n; rus: испаритель Пише  1993-a2
pileus
(pil) – jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Oblak je menšího horiz. rozsahu, má podobu čepice nebo kapuce a vyskytuje se nad vrcholky kupovitých oblaků, které jím často prorůstají. Dosti často lze pozorovat i několik průvodních oblaků pileus nad sebou. Vyskytuje se u druhů cumulonimbus a cumulus. Pileus se tvoří, je-li vrstva vzduchu lokálně vyzdviženého nad rostoucí oblak dostatečně vlhká.
Termín je přejat z lat. pil(l)eus „čepice, klobouk“.
česky: pileus; angl: pileus; něm: pileus; rus: облачная шапка, шапка кучего облака  1993-a3
PILOT
Termín zřejmě souvisí se slovem pilotáž, pomocí níž byla data pro tuto zprávu původně získávána.
česky: PILOT; něm: PILOT  2014
pilotovací balón
balon z elastického materiálu (plněný obvykle vodíkem), který je vypouštěn volně do atmosféry stoupací rychlostí balonu 1,5 až 3,5 m.s–1 a zaměřován vizuálními prostředky, např. optickým pilotovacím teodolitem k určení výškového větru. Viz též měření větru, měření pilotovací.
česky: balon pilotovací; angl: pilot balloon; něm: Pilotballon m; fr: ballon-pilote m; rus: шар-пилот  1993-a3
pilotovacia stanica
aerologická stanice, která provádí pilotovací měření výškového větru, zpravidla opt. zaměřováním pilotovacího balonu. V některých případech bývá jako pilotážní stanice označována i stanice pro získávání údajů rádiovým zaměřováním dráhy speciálního vysílače neseného balonem nebo radiolokačním sledováním odražeče elektromagnetických vln.
česky: stanice pilotážní; angl: pilot balloon station; něm: Pilotballonstation f; rus: станция шаропилотного зондирования  1993-a3
pilotovacie meranie
jeden ze způsobů zjišťování směru a rychlosti výškového větru. Rozlišujeme jednopilotáž a dvojpilotáž podle toho, zda azimuty a výškové úhly volně letícího pilotovacího prostředku, nejčastěji pilotovacího balonu, zjišťujeme jedním nebo dvěma optickými pilotovacími teodolity. Při jednopilotáži musí být vert. rychlost pilotovacího prostředku známá. Pomocí změřených úhlových hodnot a vypočtené výšky balonu se trigonometricky vyhodnocuje prům. rychlost a směr větru ve vrstvě atmosféry, vymezené polohami pilotovacího prostředku při dvou po sobě následujících zaměřeních. V současné době je pilotovací měření téměř nahrazeno měřením větru radiotechnickými prostředky (radiopilotáží) a užívá se převážně při terénních měřeních. Viz též zpráva PILOT, kruh Molčanovův.
česky: měření pilotovací; angl: pilot-balloon measurement; něm: Pilotballonmessung f; rus: шаропилотное измерение  1993-a2
pilotovacie pravítko
pomůcka dříve používaná k vyhodnocování výškového větru při pilotovacím měření. Pomocí ní se řešily trigonometrické rovnice charakterizující polohu pilotovacího balonu v prostoru.
česky: pravítko pilotovací; angl: pilot balloon slide rule; něm: Pilotballonlineal n  1993-a1
pilotovanie
Termín souvisí se slovem pilot ve významu „kdo navádí, naviguje“ (z it. piloto „kormidelník“; srov. též slovo pilotní ve smyslu testovací, např. testovací projekt). Pilotáží se totiž zkoumaly zejména podmínky pro vzlet.
česky: pilotáž  1993-a1
písmeno symbolické
písmeno nebo skupina písmen, které ve tvaru kódu reprezentují jednotlivé met. veličiny.
česky: písmeno symbolické; angl: symbolic letter  2014
Pitotova trubica
čidlo pro měření rychlosti proudění plynu či kapaliny z daného směru. Přístroj byl vynalezen francouzským inženýrem Henry Pitotem již na počátku 18. století a spočívá ve zjištění rozdílu mezi „statickým“ tlakem v nepohybujícím se vzduchu (či kapalině) a (vyšším) tlakem „dynamickým“ v trubici namířené proti směru natékajícího proudění. Principu Pitotovy trubice se využívá například pro určení relativní rychlosti letadel či lodí vůči okolnímu prostředí či při měření rychlosti vodních toků v hydrologii. V meteorologii jsou nyní senzory založené na tomto principu používány spíše v laboratorních podmínkách, například pro účely kalibrace anemometrů či pro bodová měření při simulaci proudění ve větrném tunelu. Pitotota trubice je součástí univerzálního anemografu. Viz též anemometr tlakový, anemometr Dinesův.
česky: trubice Pitotova; něm: Pitot-Rohr n  2016
pixel
elementární část obrazových dat charakterizovaná svou polohou v rámci snímku. Digitální hodnota přiřazená pixlu vyjadřuje určitou veličinu (např. odrazivost nebo teplotu) charakterizující oblast reprezentovanou pixlem. Tato hodnota vzniká integrací nebo průměrováním sledované veličiny přes plochu (objem) odpovídající pixlu. Jeho rozměr úzce souvisí s rozlišovací schopností přístroje (např. radiometru družice), jímž se sledovaná veličina měří. Viz též snímek družicový.
Termín je poprvé doložen v r. 1965 v angličtině. Vznikl z angl. pix (varianty hovorového výrazu pics, vzniklého zkrácením slova pictures „obrázky“) a z první slabiky slova element „prvek“, doslova „prvek obrázků“.
česky: pixel; angl: pixel; něm: Bildelement n, Pixel n; rus: пиксель  1993-a3
plachtárska meteorológia
aplikace letecké meteorologie v bezmotorovém létání. Plachatřská meteorologie se zabývá především zákonitostmi procesů v ovzduší, které mají základní význam pro vznik vertikálních pohybů vzduchu vhodných k využití při letech kluzáků. Zahrnuje zejména rozbory podmínek konvekce, místních cirkulací, zejména svahových, popř. cirkulačních systémů, hlavně denních mořských vánků a proudění v horských závětrných vlnách. Viz též komín termický, termiky, konvekce termická, cirkulace brízová.
česky: meteorologie plachtařská; angl: soaring meteorology; něm: Segelflugmeteorologie f; rus: планерная метеорология  1993-a3
Planckov zákon
zákl. zákon popisující rozdělení energie ve spektru záření absolutně černého tělesa v závislosti na jeho teplotě. Funkce Eλ, vyjadřující toto rozdělení podle vlnových délek, je dána vztahem
Eλ=c1λ -5exp(c2 λT)-1,
kde c1 a c2 jsou konstanty, λ značí vlnovou délku záření a T teplotu povrchu daného černého tělesa v K. Z Planckova zákona, který je obecným zákonem záření, lze též odvodit zákon Stefanův–Boltzmannův, popř. zákon Wienův. Planckův zákon patří k zákl. vztahům používaným v aktinometrii. Zákon teoreticky formuloval r. 1901 M. Planck, což představovalo východisko pro následnou formulaci základů kvantové fyziky.
česky: zákon Planckův; angl: Planck law; něm: Plancksches Gesetz n; rus: закон Планка  1993-b1
planetárna atmosféra
plynný obal obklopující určitou planetu. Podle chem. složení lze atmosféru planet ve sluneční soustavě rozdělit do tří typů:
1. dusíko-kyslíkový (Země);
2. uhlíkový (Venuše, Mars, kde se atmosféra skládá převážně z oxidu uhličitého);
3. vodíko-metano-čpavkový (velké planety Jupiter, Saturn, Uran, Neptun).
K udržení atmosféry musí mít planeta dostatečně velkou hmotnost a nikoli příliš vysokou teplotu povrchu. Ve sluneční soustavě to lze dokumentovat např. na Merkuru, jenž je prakticky bez atmosféry. V současné době se na společném obsahovém pomezí meteorologie, geofyziky a astronomie věnuje pozornost planetárním atmosférám nejen v rámci naší sluneční soustavy, ale i v souvislosti s exoplanetami, tj. planetami příslušejícími k planetárním systémům jiných hvězd než je naše Slunce. Viz též atmosféra Země.
česky: atmosféra planetární; angl: planetary atmosphere; něm: planetare Atmosphäre f; fr: atmosphères planétaires pl; rus: планетарная атмосфера  1993-a3
planetárna cirkulácia
1. syn. všeobecná cirkulace atmosféry;
2. hypotetická atmosférická cirkulace, která by existovala na planetě s hladkým homogenním povrchem.
česky: cirkulace planetární; angl: planetary circulation; něm: planetare Zirkulation f; fr: circulation planétaire f; rus: планетарная циркуляция  1993-a2
planetárna hraničná vrstva atmosféry
1. mezní vrstva atmosféry v nejširším smyslu. Obsahuje tzv. vnitřní mezní vrstvy vznikající při obtékání jednotlivých překážek prouděním, při přechodu proudění nad odlišný typ povrchu apod.;
2. teor. model mezní vrstvy atmosféry, v němž se předpokládá turbulentní proudění, nezávislost všech veličin na čase a na horiz. souřadnicích.
česky: vrstva atmosféry mezní planetární; angl: planetary boundary layer of atmosphere; něm: planetarische Grenzschicht der Atmosphäre f; rus: планетарный пограничный слой атмосферы  1993-a1
planetárna klíma
1. klima Země jako planety, označované též jako klima globální;
2. klima různých planet.
česky: klima planetární; angl: planetary climate; něm: globales Klima n  1993-b2
planetárna výšková frontálna zóna
pás zvětšených horiz. gradientů teploty a tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře v mírných a subtropických zeměp. šířkách. Má značné rozměry, většinou se vyskytuje nad určitou částí polokoule, v některých případech však probíhá okolo celé polokoule. Průběh této zóny může být více méně zonální nebo značně meandrující. Největší gradienty teploty a tlaku vzduchu bývají obvykle v blízkosti tropopauzy. Ve volné atmosféře se na tuto výškovou frontální zónu váže polární nebo arktická fronta. V uvedené zóně se často vyskytuje tryskové proudění.
česky: zóna frontální výšková planetární; angl: planetary height-level frontal zone; něm: planetarische Frontalzone f; rus: планетарная высотная фронтальная зона  1993-a3
planetárne vlny
vlny v zonálním proudění charakteru Rossbyho vln, avšak s velkými vlnovými délkami, přibližně 10 000 km nebo více. Často oscilují kolem určité polohy a projevují se především na výškových klimatologických mapách tlakového pole.
česky: vlny planetární; angl: planetary waves; něm: planetare Wellen f/pl; rus: планетарные волны  1993-a1
plavákový barograf
tlakoměr s nádobkou, v níž je umístěn plovák. Plovákový barograf zaznamenává pohyby plováku v závislosti na změnách hladiny rtuti v nádobce. Staniční síť v České republice tento barograf nepoužívá.
česky: barograf plovákový; angl: float barograph; něm: Schwimmbarograph m; fr: baromètre à siphon m, barographe à flotteur m, baromètre à flotteur m; rus: барограф с поплавком  1993-a3
pleión
Termín je přejat z řec. πλείων [pleión] „větší“.
česky: pleión; angl: pleion; něm: Pleion m  1993-a3
pleistocén
syn. čtvrtohory starší – starší geol. epocha kvartéru, zahrnující období před 2,588 – 0,0117 mil. roků. Během pleistocénu opakovaně probíhal kvartérní klimatický cyklus.
Termín zavedl skot. geolog Ch. Lyell v r. 1839; skládá se z řec. πλεῖστος [pleistos] „nejvíc“ a z komponentu -cén, obsaženého v názvu všech epoch současné geol. éry neboli kenozoika (angl. cenozoic; z řec. καινός [kainos] „nový“). Až do vymezení holocénu jako samostatné epochy totiž pleistocén představoval nejnovější úsek geologické minulosti.
česky: pleistocén; angl: Pleistocene epoch; něm: Pleistozän n  2018
pliobara
viz mezobara.
Termín se skládá z řec. πλείων [pleión] „větší“ a druhé části slova izobara.
česky: pliobara  1993-a1
plošný blesk
oblak osvětlený vnitrooblačným bleskem, přičemž kanál blesku není z místa pozorovatele vidět. Tento jev bývá pozorován zejména při blýskavicích.
česky: blesk plošný; angl: sheet lightning; něm: Wetterleuchten n; fr: éclair diffus m, éclair en nappe m; rus: плоская молния, сплошная молния  1993-a3
pluta, pluto
na sev. Moravě a ve Slezsku lid. označení pro dlouhotrvající déšť, popř. deštivé počasí; je převzato z polštiny, kde znamená plískanici.
česky: pluta, pluto  1993-a1
pluviál
období s vydatnými srážkami v nižších zeměp. šířkách. Podle starších představ měly pluviály časově zhruba odpovídat glaciálům ve vyšších zeměp. šířkách, avšak např. poslední pluviál zřejmě nastal na konci glaciálu a přetrval až do období holocénního klimatického optima. Do většiny oblastí, kde dnes panuje horké suché klima, se rozšířilo klima savan, vytvořily se stálé vodní toky a rozsáhlá jezera, takže zde byla i vyšší hustota zalidnění než v současné době.
Termín pochází z lat. pluvialis „dešťový, deštivý“ (od pluvia „déšť“).
česky: pluviál; angl: pluvial period; něm: Pluvialzeit f; rus: дождливый период, плювиальный период  1993-a3
pluviograf
viz ombrograf. Viz též mikropluviograf.
Termín zavedl brit. inženýr R. Beckley, který přístroj sestrojil zhruba ve 3. čtvrtině 19. století. Termín se skládá z lat. pluvia „déšť“ a z řec. komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“.
česky: pluviograf; angl: pluviograph, recording raingauge; něm: Pluviograph m, Niederschlagsschreiber m; rus: дождемер, плювиограф  1993-a3
pluviogram
viz ombrograf.
Termín vznikl odvozením od termínu pluviograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá se z lat. pluvia „déšť“ a z řec. γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“; tj. doslova „záznam o dešti“.
česky: pluviogram; angl: pluviogram; něm: Pluviogramm n; rus: плювиограмма  1993-a3
pluviometer
zast. označení pro srážkoměr.
Termín se skládá z lat. pluvia „déšť“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: pluviometr; angl: pluviometer; něm: Pluviometer n; rus: плювиометр  1993-a3
pluviometria
syn. ombrometrie.
Termín se skládá z lat. pluvia „déšť“ a z řec. -μετρία [-metria] „měření“.
česky: pluviometrie; angl: pluviometry; něm: Pluviometrie f; rus: плювиометрия  1993-a1
pluviometrický koeficient
syn. kvocient pluviometrický – charakteristika poměrného rozložení atm. srážek během roku, stanovená jako podíl skutečného úhrnu srážek za určitý měsíc a úhrnu, který by spadl v tomto měsíci v případě rovnoměrného rozložení srážek během roku. Je obdobou častěji používaných relativních srážek. Na klimatologických mapách se znázorňuje pomocí izomer.
česky: koeficient pluviometrický; angl: hyetal coefficient, pluviometric coefficient; něm: pluviometrischer Koeffizient m; rus: плювиометрический коэффициент  1993-a3
pluviometrický kvocient
česky: kvocient pluviometrický; angl: pluviometric quotient; něm: pluviometrischer Quotient m; rus: плювиометрический коэффициент, плювиометрическое отношение  1993-a1
pluvioskop
zařízení pro určení výskytu, trvání, popř. i druhu atm. srážek. V ČR se nepoužíval. Viz též detektor počasí.
Termín zavedl franc. inženýr C. F. Hervé-Mangon, který přístoj sestrojil zřejmě v r. 1850. Termín se skládá z lat. pluvia „déšť“ a z řec. σκοπεῖν [skopein] „pozorovat, zkoumat“.
česky: pluvioskop; angl: pluvioscope; něm: Pluvioskop n; rus: плювиоскоп  1993-a3
plynový teplomer
teploměr využívající závislost mezi teplotou, tlakem a objemem plynu. Pracovní prostor přístroje, např. tenkostěnná skleněná nádoba, je naplněn vhodným plynem (kyslíkem, dusíkem, héliem apod.). V tomto pracovním prostoru se měří nejčastěji tlak, a to při konstantním objemu. Teplota se určí ze stavové rovnice. Pro běžná met. měření teploty vzduchu se nehodí.
česky: teploměr plynový; angl: gas thermometer; něm: Gasthermometer n; rus: газовый термометр  1993-a2
plynový tlakomer
v meteorologii málo používaný přístroj k měření tlaku vzduchu nebo malých tlakových rozdílů. Je založen na určení relativní objemové změny stabilního množství plynu vzhledem k nádobce, ve které je uzavřen a která je spojena s měřeným prostředím úzkou skleněnou kapilárou. Plyn uzavřený v nádobce při změně objemu posouvá v kapiláře oddělující zátku, nejčastěji tvořenou sloupečkem petroleje. Protože k určení tlak. rozdílu je třeba dbát na tepl. stabilitu přístroje a znát jeho přesnou teplotu, je plynový tlakoměr málo pohotový a přesný.
česky: tlakoměr plynový; angl: gas barometer; něm: Gasbarometer n; rus: газовый барометр  1993-a2
plytká konvekcia
konvekce omezená na spodní troposféru (do cca 3 km), která je bezoblačnou konvekcí nebo se projevuje jen vývojem nesrážkových oblaků. Z hlediska příčin jde zpravidla o termickou konvekci. Viz též konvekce vertikálně mohutná.
česky: konvekce mělká; angl: shallow convection; něm: flache Konvektion f; rus: мелкая конвекция  1993-a3
PM0,1
PM0,1 – frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 0,1 mikrometru, tzv. ultrajemné frakce. Tyto částice odpovídají svojí velikostí nanočásticím emitovaným do vzduchu např. benzínovými motory. Ohledně přístrojových měření platí analogicky to, co je uvedeno u PM10.
Základem termínu je zkratka angl. particulate matter „částice“.
česky: PM0,1  2015
PM1
PM1 – frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 1 mikrometr. Ohledně přístrojových měření platí analogicky to, co je uvedeno u PM10.
Základem termínu je zkratka angl. particulate matter „částice“.
česky: PM1  2015
PM10
PM10 – frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 10 mikrometrů. Z hlediska přístrojových měření je frakce PM10 definována jako soubor částic o aerodynamickém průměru do 10 mikrometrů zachycených na filtru, když zachycovací účinnost pro částice o aerodynamickém průměru právě 10 mikrometrů je rovna 50 %.
Základem termínu je zkratka angl. particulate matter „částice“.
česky: PM10  2015
PM2,5
PM2,5 – frakce pevných aerosolových částic suspendovaných v ovzduší, jejichž aerodynamický průměr je menší než 2,5 mikrometru. Jde o jemné, respirabilní frakce. Ohledně přístrojových měření platí analogicky to, co je uvedeno u PM10.
Základem termínu je zkratka angl. particulate matter „částice“.
česky: PM2,5  2015
pobrežná cirkulácia
česky: cirkulace pobřežní; angl: coastal circulation; něm: Küstenzirkulation f; fr: circulation côtière f; rus: береговая циркуляция, побережная циркуляция  1993-a1
pobrežná hmla
podle S. P. Chromova advekční mlha, která se tvoří v mořském vzduchu postupujícím z teplého moře nad chladnou pevninu, často daleko do vnitrozemí. Bývá spojena se silným větrem a má značný vert. rozsah. Někteří autoři rozšiřují význam pojmu pobřežní mlha na všechny mlhy vznikající v pobřežních oblastech následkem teplotních rozdílů mezi mořem a pevninou i na mořské mlhy pronikající nad pevninu. Viz též garua.
česky: mlha pobřežní; angl: coastal fog; něm: Küstennebel m; rus: береговой туман  1993-a2
pobrežné vánky
starší označení pro brízu.
česky: vánky pobřežní; angl: land or sea breeze; něm: Küstenwinde m/pl, Land- und Seewinde m/pl; rus: береговые бризы  1993-a3
pobrežné vetry
starší označení pro brízu.
česky: větry pobřežní; něm: Küstenwinde m/pl  1993-a3
pobrežný front
stacionární, zpravidla mezosynoptické rozhraní, které se formuje podél pobřeží typicky nad pevninou v chladné části roku, kdy odděluje relativně studený vzduch nad pevninou od teplejšího vzduchu nad vodní plochou. Pobřežní fronta je charakteristická cyklonálním stáčením větru, poměrně malým vert. rozsahem, nejčastěji v rozmezí od několika stovek metrů až po 1 km, a poměrně velkým horizontálním teplotním gradientem, v průměru kolem 10 K na 10 km a větším. V případě její interakce s mimotropickou cyklonou nebo brázdou nízkého tlaku vzduchu se může svými vlastnostmi a projevy podobat teplé frontě.
Nutnou podmínkou zformování pobřežní fronty je postupný růst teplotního gradientu, který může být, vedle rozdílné tepelné kapacity pevniny a vodní plochy, podpořen rozdílnou advekcí teploty vzduchu. Růst teplotního gradientu může být dále zesilován přítomností orografické bariéry blízko pobřeží, která způsobí hromadění studeného pevninského vzduchu, příp. jeho další ochlazování při vynucených výstupných pohybech vzduchu. Aby se pobřežní fronta nešířila nad vodní plochu, musí existovat mechanizmus, který brání samovolnému postupu studeného vzduchu směrem do teplejšího vzduchu. Tím je často proudění synoptického měřítka, spojené s mimotropickými tlakovými útvary. Oblast pobřežní fronty je tak charakteristická velkou baroklinitou, která vytváří např. vhodné podmínky pro explozivní cyklogenezi (východní pobřeží USA) nebo vývoj silných konvektivních bouří (jih USA v chladné části roku). Viz též fronta brízová.
česky: fronta pobřežní; angl: coastal front  2020
pobrežný vietor
syn. bríza.
česky: vítr pobřežní  1993-a3
počasie
stav atmosféry charakterizovaný souhrnem hodnot všech meteorologických prvků a atm. jevy v určitém místě a čase. Počasím se zpravidla rozumí okamžitý stav atmosféry, někdy též změny (průběh) met. prvků a jevů v určitém krátkém časovém intervalu (řádově minuty nebo hodiny). Počasí se charakterizuje souborem okamžitých nebo krátkodobě průměrovaných hodnot, zvláště teploty vzduchu, oblačnosti nebo slunečního svitu, směru a rychlosti větru a atm. srážek. Počasí je v podstatě vázáno na troposféru, nad níž se již většinou nevytvářejí oblaky, hydrometeory, bouřky apod. Pro počasí je charakteristická velká časová a prostorová proměnlivost. Počasí ve smyslu této definice je neopakovatelné; počasí ale mohou být podobná a lze je shrnovat do typů počasí. Viz též stav počasí, průběh počasí, proměnlivost počasí, zlepšení počasí, zhoršení počasí, změna počasí, zvrat počasí, jevy počasí význačné, jevy počasí zvláštní, bodování počasí, předpověď počasí, měření meteorologické, pozorování meteorologické, povětrnost, klima.
Výraz má ve svém základu slovo čas, které se ve staré češtině používalo ve smyslu počasí. Slovem počasie, počěsie se pak označovala i vhodná doba, srov. ruské slovo погода [pogoda] „počasí“ (od praslovanského goditi (sę) „hodit se“).
česky: počasí; angl: weather; něm: Wetter n; rus: погода  1993-a3
počiatočné podmienky
hodnoty veličin popisujících stav atmosféry v celé doméně modelu numerické předpovědi počasí před začátkem vlastní integrace. Tyto podmínky jsou nejčastěji vytvářeny asimilací meteorologických dat nebo méně vhodně interpolací z analýzy, případně předpovědi modelu s menším horizontálním rozlišením.
česky: podmínky počáteční; angl: initial conditions; rus: начальные условия  2020
počítač výbojov blesku
označení pro historické zařízení, které zaznamenává jednotlivé blesky v blízkém okolí. Tento přístroj byl užíván i na met. stanicích v ČR. V cizí odb. literatuře byl označován jako ceraunometr.
 
česky: počítač blesků; angl: lightning flash counter; něm: Blitzzähler m; rus: счетчик молний, счетчик разрядов  1993-b3
poddružicový bod
průsečík spojnice družice a středu Země se zemským povrchem, označovaný též jako nadir družice. V tomto bodě mají přístroje na meteorologické družici vždy nejvyšší rozlišení. Posloupnost poddružicových bodů daná pohybem družice po její dráze kolem Země vytváří průmět dráhy na zemský povrch, označovaný jako trajektorie družice.
česky: bod poddružicový; angl: subsatellite point; něm: Subsatellitenpunkt m, Subsatellitenpunkt m; fr: point nadir m, nadir du satellite m; rus: подспутниковая точка  1993-a2
podinverzná hmla
syn. mlha vysoká.
česky: mlha podinverzní; angl: subinversion fog; rus: подинверсионный туман  2018
podmienená instabilita ovzdušia
vertikální instabilita atmosféry uplatňující se při nasycení vystupující vzduchové částice, pokud hodnota vertikálního teplotního gradientu v dané vrstvě atmosféry leží mezi hodnotami suchoadiabatického a nasyceně adiabatického teplotního gradientu. Sledovaná vrstva je tedy stabilní vzhledem k suchému vzduchu, ale instabilní vzhledem k nasycenému vzduchu, jehož výstup se po dosažení hladiny volné konvekce zrychluje. V klasické Normandově klasifikaci instability (stability) atmosféry má termín podmíněná instabilita odlišný význam. Viz též CAPE.
česky: instabilita atmosféry podmíněná; angl: conditional instability of atmosphere; něm: bedingte Instabilität der Atmosphäre f; rus: влажнонеустойчивость атмосферы, условная неустойчивость атмосферы  1993-a3
podnebie
syn. klima.
Termín pochází ze staročeského slova podnebie, které mělo význam „prostor pod nebem“. Dnešní význam získal v době národního obrození.
česky: podnebí; angl: climate; něm: Klima n; rus: климат  1993-a2
podobnostné kritéria
kritéria používaná při modelování proudění tekutin k zachování tzv. dynamické podobnosti, tzn. k zajištění toho, aby proudění na modelu mělo podobnou strukturu a geometrii jako odpovídající proudění v modelované skutečnosti. K vyjádření těchto kritérií se v hydrodynamice a aerodynamice používají různá bezrozměrná čísla, např. číslo Reynoldsovo, Froudovo, Machovo, Nusseltovo, Pecletovo, Prandtlovo, Richardsonovo, Rossbyho, Rayleighovo, Eckertovo, Schmidtovo, představující vzájemné poměry dvojic různých působících sil nebo toků veličin.
česky: kritéria podobnostní; angl: similarity criteria; něm: Ähnlichkeitskriterium n  2014
podružná cyklóna
cyklona, která se formuje v blízkosti a ve spojitosti s řídicí cyklonou. Jedná se o nevelký útvar, který se zpravidla vyskytuje na již. okraji řídicí cyklony, pohybující se obvykle kolem ní ve směru cyklonální cirkulace. Podružná cyklona vzniká často na studené frontě spojené s řídicí cyklonou nebo i se starší podružnou cyklonou, jak je tomu v případě série cyklon. V Evropě se podružná cyklona typicky formuje např. nad Baltským mořem, pokud řídicí cyklona setrvává u záp. pobřeží Norska.
česky: cyklona podružná; angl: secondary cyclone, secondary depression; něm: Randtief n; fr: cyclone secondaire m; rus: вторичная депресия, вторичный циклон  1993-a3
podružné dúhové oblúky
úzké barevné oblouky, které se vyskytují uvnitř hlavní nebo vně vedlejší duhy; častěji se objevují u vedlejší duhy. Jde o interferenční jev související s uplatněním optického principu minimální odchylky. Někteří autoři používají pro duhové podružné oblouky méně vhodného označení „duhy sekundární“. Duhové podružné oblouky jsou jedním z fotometeorů.
česky: oblouky duhové podružné; angl: supernumerary bows, supernumerary rainbows; něm: Nebenregenbogen m; rus: дополнительная радуга, побочная допольнительная радуга  1993-a3
podružný front
atmosférická fronta oddělující různé části téže vzduchové hmoty. Obvykle se vyskytují podružné studené fronty, což jsou fronty uvnitř horizontálně nestejnorodého arktického vzduchu nebo vzduchu mírných šířek, za nimiž postupuje chladnější část této vzduchové hmoty. Často se vyskytují v týlu cyklony za hlavní frontou a mají oproti ní menší vert. rozsah. Zasahují pouze spodní, nanejvýš stř. troposféru.
česky: fronta podružná; angl: secondary front; něm: Nebenfront f, sekundäre Front f; fr: front secondaire m; rus: вторичный фронт  1993-a3
pohlcovanie žiarenia
česky: pohlcování záření; angl: absorption of radiation; něm: Strahlungsabsorption f; rus: поглощение радиации  1993-a1
pohyb vzduchu
obecné označení libovolné změny polohy vzduchové částice. Pohyb této částice za určitý časový úsek popisuje její trajektorie. Pohyb vzduchu můžeme popsat celou řadou jeho vlastností, jako je jeho rychlost, směr, prostorový rozsah, cirkulace, vorticita a třírozměrná divergence proudění. Převážně horizontální pohyb označujeme jako proudění vzduchu neboli vítr, dále vymezujeme vertikální pohyby vzduchu. Pro souhrn pohybů vzduchu se používá termín atmosférická cirkulace,
česky: pohyb vzduchu; angl: air motion; něm: Luftbewegung f; fr: mouvement de l'air m; rus: движение воздуха  2023
pohybová rovnica
vyjádření druhého Newtonova pohybového zákona, podle něhož zrychlení vzduchové částice o jednotkové hmotnosti je rovno výslednici vnějších sil působících na tuto částici. Uvážíme-li, že zrychlení je definováno jako derivace rychlosti proudění podle času t, můžeme v souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí psát pohybovou rovnici ve tvaru dv dt=1ρ p+2v×Ω+g+f,
kde na pravé straně první člen vyjadřuje sílu tlakového gradientu, druhý Coriolisovu sílu, třetí sílu zemské tíže a čtvrtý sílu tření vztaženou k jednotce hmotnosti. p značí gradient tlaku vzduchu p, ρ hustotu vzduchu, Ω vektor úhlové rychlosti zemské rotace a v vektor rychlosti proudění. Označíme-li složky vektoru v v kartézské souřadnicové soustavě tvořené osami x, y, z jako vx,vy, vz, lze uvedenou vektorovou pohybovou rovnici rozepsat na tři pohybové rovnice, z nichž každá platí pro jednu ze složek rychlosti proudění, a upravit do nejčastěji používaného tvaru platného pro volnou atmosféru
vxt +vx vx x+vy vxy +vzvx z=-1ρ px+λvy,
vyt +vxvy x+vy vyy +vz vyz =-1ρp y-λvx,
vzt +vxvz x+vy vzy +vz vzz =-1ρ pz-g,
kde λ značí Coriolisův parametr a g velikost tíhového zrychlení. V mezní vrstvě atmosféry je třeba do těchto rovnic doplnit sílu tření. V případě, že je atmosféra v klidu vůči Zemi, tj. vx = vy = vz = 0, pohybová rovnice pro vert. složku proudění se zjednoduší na rovnici hydrostatické rovnováhy. Obecnými pohybovými rovnicemi pro proudění vazké tekutiny jsou Navierovy – Stokesovy rovnice, z nichž lze pro turbulentní proudění přímo odvodit Reynoldsovy rovnice.
česky: rovnice pohybová, rovnice pohybové; angl: equation of motion; něm: Bewegungsgleichung f; rus: уравнение движения  1993-a3
pochmúrne
lid. výraz pro velmi oblačné počasí, vyznačující se malým osvětlením během dne v důsledku výskytu souvislé nízké oblačnosti (zpravidla druhu stratus nebo nimbostratus) a malé dohlednosti.
Slovo je variantou výrazu pochmurno; v některých slovanských jazycích chmura značí „mrak“ (i v češtině se toto slovo dříve používalo ve významu „temný mrak“).
česky: pošmourno  1993-a1
Poissonov vzorec
česky: vzorec Poissonův; angl: Poisson formula; něm: Poisson-Formel f; rus: формула Пуассона  1993-a1
Poissonove rovnice
1. Rovnice
pαcp/cv =C1,
T=C2pR/cp,
platné při adiabatickém dějiideálním plynu, které lze odvodit z první hlavní termodynamické věty. V nich p značí tlak, α měrný objem plynu, cp, resp. cv měrné teplo při stálém tlaku, resp. při stálém objemu, T teplotu v K, R měrnou plynovou konstantu a C1, C2 jsou konstanty dané počátečními podmínkami. Druhá z těchto rovnic se často uvádí ve tvaru
T1T0=( p1p0) R/cp,
kde T0, po, resp. T1, p1 značí teplotu a tlak v počátečním, resp. v konečném stavu. Z tohoto vyjádření se vychází např. při definici potenciální teploty. Poissonovy rovnice odvodil franc. fyzik a matematik S. D. Poisson v r. 1823.
2. Parciální diferenciální rovnice typu
2ux2+ 2uy2+ 2uz2=f(x,y ,z)
nebo ve dvojrozměrném prostoru
2ux2 +2uy2=φ( x,y),
kde u je hledaná funkce prostorových souřadnic x, y, za f nebo φ jejich zadaná funkce. Rovnice tohoto typu se používají při řešení některých problémů v dynamické meteorologii.
česky: rovnice Poissonovy; angl: Poisson equations; něm: Poisson-Gleichungen f/pl; rus: уравнение Пуассона  1993-a1
Poissonove zákony
méně časté označení pro rovnice Poissonovy.
česky: zákony Poissonovy; něm: Poisson-Gleichungen f/pl  1993-a1
pokrytie oblohy
viz oblačnost.
česky: pokrytí oblohy; angl: cloud amount, cloud cover; něm: Wolkenbedeckung f; rus: облачный покров  1993-a1
pól dažďov
zřídka užívané označení místa na Zemi s nejvyšším prům. roč. úhrnem atm. srážek. Jeho určení není jednoznačné, neboť záleží mj. na referenčním období; uvádí se např. Cherrapunji nebo sousední Mawsynram v Indii (11 777 mm, resp. 11 872 mm), Mt. Waialeale na Havajských ostrovech (11 684 mm) nebo Lloro v Kolumbii (zdejší prům. roč. úhrn 13 300 mm je pouze odhadován). Všechna tato místa mají tropické dešťové klima, přičemž zde dochází k orografickému zesílení srážek díky návětrnému efektu. Na rozdíl od ostatních, indické lokality mají kvůli monzunovému klimatu silně nevyrovnaný srážkový režim. Viz též extrémy srážek.
česky: pól dešťů; angl: rain pole; něm: Regenpol m; rus: полюс дождей  1993-a3
pól tepla
zřídka užívané označení místa na Zemi, kde bylo dosaženo absolutní maximum teploty vzduchu. Viz extrémy teploty vzduchu.
česky: pól tepla; angl: warm pole; něm: Wärmepol m; rus: полюс тепла  1993-a3
pól vetrov
zřídka užívané označení místa na Zemi s nejvyšší prům. rychlostí větru. Australský polárník D. Mawson tak označil pobřeží Adéliny země v jihovýchodní Antarktidě poté, co jeho expedice zaznamenala ve svém základním táboře na Cape Denison v letech 1912–1913 prům. roč. rychlost větru 19,4 m.s–1. Tento údaj byl odb. veřejností zpočátku přijat s nedůvěrou, avšak pozdější měření prokázala, že vých. pobřeží Antarktidy lze označit za největrnější oblast Země. Prům. rychlost větru na zdejších stanicích Mawson a Mirnyj je 11,3 m.s–1, přičemž denní maximum rychlosti větru po většinu rokudosahuje rychlosti orkánu. Srovnatelné podmínky se jinde na Zemi vyskytují na vybraných lokalitách, jako je např. Mount Washington ve státě New Hampshire (USA). Viz též klima antarktické, extrémy rychlosti větru.
česky: pól větrů; angl: wind pole; něm: Windpol m; rus: полюс ветров  1993-a3
pól zimy
místo nebo oblast na Zemi, popř. na dané polokouli, kde bylo zaznamenáno absolutní minimum teploty vzduchu, viz extrémy teploty vzduchu. Méně často se za póly chladu považují místa s nejnižší prům. roč. teplotou vzduchu. Z obou hledisek je pólem chladu východní vnitrozemí Antarktidy, resp. zdejší ruská stanice Vostok s prům. roč. teplotou vzduchu –55 °C a s naměřeným absolutním minimem –89,2 °C. Na sev.polokouli lze z těchto hledisek rozlišit dva póly chladu. Jedním je východní Sibiř, kde stanice Ojmiakon, vyznačující se zřejmě největší termickou kontinentalitou klimatu na Zemi, zaznamenala abs. minimum teploty vzduchu –67,7 °C. Druhým pólem chladu severní polokoule je severnívnitrozemí Grónska, kde prům. roč. teplota vzduchu klesá až pod –30 °C.
česky: pól chladu; angl: cold pole; něm: Kältepol m; rus: полюс холода  1993-a3
poľadová doba
viz holocén.
česky: doba poledová; angl: postglacial age; něm: Postglazial n, Nacheiszeit f; fr: période Holocène f, période postglaciaire f  1993-a3
poľadovica
ledová vrstva pokrývající zemi, která vzniká:
a) jestliže nepřechlazené dešťové kapky nebo kapky mrholení později na zemi zmrznou;
b) jestliže voda z úplně nebo částečně roztátého sněhu na zemi opět zmrzne;
c) jestliže při provozu vozidel na silnicích a cestách sníh zledovatí.
Formy náledí b) a c) bývají označovány termínem zmrazky. Na rozdíl od ledovky se na vzniku náledí nepodílejí přechlazené vodní kapičky.
česky: náledí; angl: ground ice; něm: Glatteis n; rus: гололедица, гололедно-изморозевое отложение  1993-a3
polarimeter
přístroj k měření velikosti polarizace světla oblohy, popř. k určování polohy neutrálních bodů. Polarimetry využívají opt. vlastností hranolů a destiček z vhodných opt. materiálů ke zjišťování procenta polarizace světla vstupujícího tubusem do přístroje. K tomuto účelu lze využit např. depolarizaci měřeného světla nebo porovnání jasů srovnávacích zorných polí v polarimetru. Výsledkem měření je zpravidla úhel natočení polarizačního hranolu, z něhož lze vypočítat procento polarizace v místě oblohy, na které byl zaměřen tubus. Viz též polarizace slunečního záření v atmosféře.
Termín se skládá ze slova polarizace a z řec. μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: polarimetr; angl: polarimeter; něm: Polarimeter n; rus: поляриметр  1993-a1
polarizácia elektromagnetických vĺn
transformace nepolarizovaného elmag. vlnění ve vlnění polarizované. Polarizace může být kruhová, eliptická nebo lineární. Polarizované vlnění se využívá v radarové meteorologii ke studiu meteorologických cílů, tj. zejména tvaru a skupenství nesférických oblačných a srážkových částic. Viz též depolarizace elektromagnetických vln.
Termín zavedl franc. fyzik E. L. Malus v r. 1811 spolu s franc. slovesem polariser „polarizovat“, od něhož je odvozen. Základem těchto slov je lat. polaris „polární, týkající se zeměpisných pólů“ (od polus „konec osy, pól“, z řec. πόλος [polos] „osa; pól osy“). Jako póly totiž E. L. Malus označil okraje paprsku ve směru kolmém k jeho směru, k nimž se naklání reflexní plocha při polarizaci.
česky: polarizace elektromagnetických vln; angl: polarization of electromagnetic waves; něm: Polarisation von elektromagnetischen Wellen f  1993-a1
polarizácia slnečného žiarenia v atmosfére
transformace přirozeného slun. záření v záření polarizované, ke které dochází při rozptylu zářenízemské atmosféře. Nejvíce jsou polarizovány paprsky kolmé ke směru šíření přímého slunečního záření. Rozptýlené sluneční záření s minimální polarizací naopak přichází od neutrálních bodů na obloze.
česky: polarizace slunečního záření v atmosféře; angl: polarization of solar radiation in atmosphere; něm: Polarisation der Sonnenstrahlung in der Atmosphäre f; rus: поляризация солнечной радиации в атмосфере  1993-a3
polárna bunka
model termálně podmíněné buňkové cirkulace v oblastech nad 60° zeměp. šířky bez uvažování zonální složky proudění. Oproti Hadleyově buňce relativně slabší polární buňku lze detekovat na sev. i již. polokouli prostřednictvím časově průměrovaných polí větru na vertikálních řezech atmosférou. Je charakterizována sestupnými pohyby vzduchu v oblasti zeměp. pólu, přízemním prouděním do nižších zeměp. šířek, výstupnými pohyby vzduchu v subpolárních oblastech mezi 50° a 70° zeměp. šířky (viz Ferrelova buňka) a výškovým prouděním k pólu. Při uvažování zonální složky proudění je přízemní proudění výrazně stáčeno na východní, výškové na západní.
česky: buňka polární; něm: polare Zelle f; fr: cellule polaire f; rus: снежный буран, пурга  2014
polárna cyklóna
mezosynoptická cyklona vznikající nad nezamrzlou mořskou hladinou ve vzduchu mírných šířek, popř. v arktickém vzduchu studeného sektoru řídicích cyklon. V poli přízemního tlaku vzduchu bývá zpravidla vyjádřena brázdou nižšího tlaku, popř. i uzavřenou izobarou. Rozměry polární cyklony jsou řádově stovky km a doba její existence přibližně 1 den. Vznikne-li v bezprostřední blízkosti za studenou frontou, může způsobit její zvlnění a často s ní v tomto případě splyne. Oblačnost polární cyklony má zpravidla výrazně konvektivní charakter, jednotlivé spirální větve mohou být překryty vysokou oblačností.
V sev. Atlantiku vznikají polární cyklony nejčastěji východně od již. cípu Grónska při. záp. až sz. proudění v souvislosti s horizontálním střihem větru v závětří Grónska. Dále se polární cyklony často vyskytují v oblasti Norska a Norského moře, kde při jejich vzniku hraje důležitou roli horizontální střih větru vyvolaný třením nad záp. pobřežím Skandinávie. Polární cyklony se mohou vyskytnout i v oblasti Britských ostrovů, někdy pronikají nad Baltské moře, případně až do střední Evropy. Jsou zpravidla provázeny silným větrem, intenzivními přeháňkami a v zimě sněžením.
Zast. čes. označení pro polární cyklonu je mezocyklona. Chybné je použití termínu polární cyklona ve smyslu cirkumpolární vír.
česky: cyklona polární; angl: polar low; něm: Polartief n; fr: dépression polaire; rus: полярная депрессия  2020
polárna klíma
obecné označení pro klima polárních oblastí. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližněodpovídá sněhové klima, v Alisovově klasifikaci klimatu pak arktické klima a antarktické klima.
česky: klima polární; angl: polar climate; něm: polares Klima n; rus: полярный климат  1993-b3
polárna meteorologická družica
syn. družice meteorologická kvazipolární – vžité zkrácené označení pro meteorologickou družici na polární dráze, tedy s oběžnou dráhou přibližně kolmou na zemský rovník, takže při každém obletu Země přelétá i její polární oblasti. Operativní meteorologické družice na polárních dráhách mají zpravidla oběžnou dobu blízkou 100 minutám a výšku kruhové dráhy přibližně v rozmezí 700 až 1 000 km. Dráha je zpravidla heliosynchronní. Mezi polární meteorologické družice patří mj. družice NOAA a Metop.
česky: družice meteorologická polární; angl: polar orbiting meteorological satellite; něm: polarumlaufender Wettersatellit m; fr: satellite météorologique polaire m; rus: полярные орбитальные спутники  1993-a3
polárna žiara
jev vznikající ve horní atmosféře, obvykle ve výškách od 80 do 500 km nad zemským povrchem. Bývá pozorován v noci v podobě barevných oblouků, svitků, drapérií nebo závěsů. Příčinou polární záře je vtahování korpuskulárního záření Slunce do magnetického pole Země, kde ionizuje atm. částice, excituje atomy a molekuly a vyvolává tak světelné efekty. Polární záře se vyskytují především v období intenzívní sluneční činnosti při magnetických bouřích, a to zvláště v sev. a již. polárních oblastech v okolí zemských magnetických pólů. Mají složité spektrum, v jasných zářích je nejintenzivnější zelená nebo červená barva. Nejvyšší polární záře dosahují až 1 200 km, nejnižší asi 65 km nad zemí; vrstva, v níž se vyskytují, je nejčastěji silná 10–12 km. Podle toho, na které polokouli se vyskytuje, se též hovoří o sev. záři (aurora borealis) nebo již. záři (aurora australis). Zeměp. rozložení výskytu polární záře za určité období znázorňují izochasmy. Polární záře je jedním z elektrometeorů. Viz též ionizace atmosférická, magnetosféra zemská, záření kosmické.
česky: záře polární; angl: aurora, polar aurora; něm: Polarlicht n; rus: полярное сияние, полярное сияние  1993-a1
polárne stratosférické oblaky
(PSC, z angl. polar stratospheric clouds) – skupina oblaků horní atmosféry, které se vyskytují většinou v zimních měsících ve spodní polární stratosféře ve výškách 15 - 30 km. Byly poprvé identifikovány na základě družicových měření v r. 1979. Polární stratosférické oblaky vznikají při velmi nízkých teplotách (185–195 K) typických pro oblast stratosférického cirkumpolárního víru. Jsou až 100krát četnější v oblasti Antarktidy než nad Arktidou, kde je cirkumpolární vír méně výrazný.
Rozlišují se PSC obsahující kyselinu dusičnou a vodu, které jsou jedinými oblaky vznikajícími při teplotě vyšší, než je lokální teplota bodu ojínění, a ledové PSC neboli perleťové oblaky. Tyto dva typy PSC byly dříve označovány jako typ 1 (kyselina dusičná a voda) a typ 2 (led). Podle verze mezinárodní klasifikace oblaků z roku 2017 se toto rozdělení již nepoužívá vzhledem k získanému lepšímu pochopení vlastností částic v různých typech PSC.
Částice polárních stratosférických oblaků tvoří ve spodní stratosféře pevné skupenství. Na jejich povrchu probíhají heterogenní reakce, které velmi zvyšují účinnost sloučenin chloru a bromu při rozkladu ozonu. Proto jsou považovány za důležitý faktor působící při vzniku ozonové díry nad Antarktidou.
česky: oblaky stratosférické polární; angl: polar stratospheric clouds; něm: polare Stratosphärenwolken f/pl; rus: полярные стратосферные облака  2014, ed. 2024
polárny front
hlavní fronta oddělující vzduch mírných šířek, dříve nazývaný polární vzduch, od tropického vzduchu. Nad sev. polokoulí probíhá v několika větvích, z nichž pro Evropu mají největší význam tyto: větev probíhající v zimě od Mexického zálivu nad sev. částí Atlantského oceánu k záp. pobřeží Francie a v létě se nacházející o 1 000 až 1 500 km severněji; středomořská fronta a větev táhnoucí se od Černého moře nad horní Povolží. Viz též teorie polární fronty.
česky: fronta polární; angl: polar front; něm: Polarfront f; fr: front polaire m; rus: полярный фронт  1993-a3
polárny vír
česky: vír polární; něm: Polarwirbel m  1993-a1
polárny vortex
v odborném slangu často používané označení pro cirkumpolární vír.
česky: vortex polární; angl: polar vortex  2020
polárny vpád
nevh. označení pro vpád studeného vzduchu.
česky: vpád polární; angl: polar invasion, polar outbreak; něm: Polarluftausbruch m; rus: полярное вторжение  1993-a1
polárny vzduch
1. zast. syn. pro vzduch mírných šířek;
2. ve starších pracích souborné označení pro vzduch mírných šířek a arktický nebo antarktický vzduch.
česky: vzduch polární; angl: polar air; něm: Polarluft f; rus: полярный воздух  1993-a3
pole meteorologického prvku
prostorové rozložení určitého meteorologického prvku v daném okamžiku. Rozlišujeme tlakové, teplotní a vlhkostní pole, pole větru, záření, oblačnosti, srážek aj. Podle charakteru met. prvků dělíme jejich pole na skalární a vektorová a na spojitá a nespojitá. Analýza polí met. prvků se provádí na meteorologických mapách a vertikálních řezech atmosférou nejčastěji pomocí izolinií. Důležitými charakteristikami polí met. prvků jsou vert. a horiz. gradienty těchto prvků (především teploty vzduchu), které mj. umožňují detekovat atmosférická rozhraní. Viz též profil meteorologického prvku vertikální.
česky: pole meteorologického prvku; angl: field of a meteorological element; něm: Feld des meteorologischen Elementes n; rus: поле метеорологического элемента  1993-b3
pole oblačnosti
velmi složité, obvykle nespojité pole, skládající se z oblačných systémů, např. ve tvaru pásů a vírů různého měřítka i z jednotlivých oblaků. Vyskytuje se v troposféře, v některých případech zasahuje i do spodní stratosféry. K upřesnění znalostí o poli oblačnosti, získaných běžným přízemním pozorováním, se široce využívá údajů z meteorologických družic, radarů a z letadlových průzkumů počasí. Viz též oblačnost.
česky: pole oblačnosti; angl: cloud field; něm: Wolkenfeld n; rus: поле облачности  1993-a2
pole vetra
spojité vektorové spojité pole rychlosti větru, nebo spojité skalární pole velikosti této rychlosti. Vyznačuje se obecně vyššími rychlostmi ve volné atmosféře než v mezní vrstvě atmosféry, kde je významně ovlivňováno členitostí a drsností povrchu. Nejčastěji se analyzuje pole přízemního větru, pole výškového větru v jednotlivých izobarických hladinách apod. Ke znázornění vektorového pole větru se používají šipky větru, skalární pole větru lze vyjádřit např. pomocí izotach. Viz též střih větru, profil větru vertikální.
česky: pole větru; angl: wind field; něm: Windfeld n; rus: поле ветра  1993-a3
pole vlhkostné
spojité skalární pole některé z charakteristik vlhkosti vzduchu. Vyznačuje se značnou prostorovou proměnlivostí vertikálních profilů vlhkosti vzduchu i velkými horizontálními gradienty. Vlhkostní pole se analyzuje nejčasěji u země a v jednotlivých izobarických, izentropických nebo i jiných hladinách; zobrazovat se může pomocí izogram nebo izolinií jiných charakteristik vlhkosti. Zvláštní význam má pole relativní vlhkosti vzduchu, které do značné míry koresponduje s polem oblačnosti.
česky: pole vlhkostní; angl: humidity field, moisture field; něm: Feuchtefeld n; rus: поле влажности  1993-a3
pole zrážok
1. plošné rozložení úhrnů srážek za určité období v dané oblasti; k jeho znázornění je možné použít izohyety;
2. prostorové rozložení srážkových částic v daném okamžiku. Srážkové pole v tomto smyslu je zjišťovano meteorologickými radary, popř. pomocí jiných distančních meteorologických měření.
česky: pole srážek; angl: precipitation field; něm: Niederschlagsfeld n; rus: поле осадков  1993-a3
pole žiarenia
prostorové rozložení záření pocházejícího z jednoho nebo více zdrojů. Pole záření, v jehož libovolném bodu nezávisí hodnota intenzity na směru zvoleného paprsku, nazýváme izotropním. V případě, že rozložení záření je prostorově konstantní, mluvíme o homogenním poli záření. Pro meteorologii jsou významná zejména pole přímého a rozptýleného slunečního záření, spolu s polem dlouhovlnného záření.
česky: pole záření; angl: radiation field; něm: Strahlungsfeld n; rus: поле радиации  1993-a1
poletavý prach
pevné částice antropogenního původu rozptýlené v atmosféře, jejichž rychlost sedimentace je natolik malá, že mohou ve vzduchu setrvávat po rel. dlouhou dobu (několik dnů i více) a dostávat se do značných vzdáleností od svých zdrojů. Velikost částic polétavého prachu je řádově 10–5 m a menší, nejvíce jsou zastoupeny částice s rozměry pod 10–6 m. Viz též popílek, spad prachu, měření znečištění ovzduší.
česky: prach poletavý; angl: airborne dust; něm: Schwebstaub m; rus: взвешенная пыль  1993-a2
poliak
místní název pro studený a suchý padavý vítr charakteru bóry, vyskytující se v českém a moravském pohraničí, (zvl. v Orlických horách a v Jeseníkách) a na Slovensku v podtatranské oblasti při sz. a sev. proudění. Souvisí se vpády studeného polárního a arktického vzduchu postupujícího přes Polsko na naše území. Vyskytuje se nejčastěji na jaře, na počátku podzimu a v zimě. Zesiluje zvláště v Moravské bráně v důsledku proudění zúženým profilem. Viz též efekt tryskový.
česky: polák; angl: polacke, polake; rus: поляк  1993-a2
poľnohospodárska klimatológia
česky: klimatologie zemědělská; angl: agricultural climatology; něm: Agrarklimatologie f; rus: агроклиматология, сельскохозяйственная климатология  1993-a2
poľnohospodárska meteorológia
česky: meteorologie zemědělská; angl: agricultural meteorology; něm: Agrarmeteorologie f; rus: агрометеорология, сельскохозяйственная метеорология  1993-a2
poľnohospodársko-meteorologické observatórium
česky: observatoř zemědělsko-meteorologická; něm: agrarmeteorologisches Observatorium n; rus: агрометеорологическая обсерватория  1993-a1
poloha meteorologickej stanice
kvalitativní charakteristika místa, kde pracuje meteorologická stanice, a to z hlediska geogr. nebo expozičních podmínek. Poloha met. stanice z hlediska terénních podmínek může být vrcholová, údolní, svahová, nížinná, horská apod., z hlediska působení klimatických faktorů chráněná, otevřená, inverzní, větrná apod. Viz též stanice meteorologická reprezentativní, expozice meteorologických přístrojů, souřadnice meteorologické stanice.
česky: poloha meteorologické stanice; angl: meteorological station site; něm: Lage der meteorologischen Station f; rus: местоположение метеорологической станции  1993-a1
polojasno
viz oblačnost.
česky: polojasno; angl: half covered sky; něm: halbbedeckter Himmel m; rus: облачно с прояснениями  1993-a1
polycyklické aromatické uhľovodíky
viz PAH.
česky: uhlovodíky aromatické polycyklické; angl: polycyclic aromatic hydrocarbons; něm: polyzyklische aromatische Kohlenwasserstoffe m/pl, (PAK/PAH)  2017
polydisperzná prímes
atmosférická příměs pevného nebo kapalného skupenství tvořící atmosférický aerosol, jejíž částice se při přenosu, difuzi, sedimentaci apod. v atmosféře chovají různě především pro svou nestejnou velikost, tvar nebo hustotu. Viz též příměs monodisperzní.
česky: příměs polydisperzní; angl: polydispersal pollutant; něm: polydisperse Beimengung f; rus: полидисперсионная примесь  1993-a3
polytropná atmosféra
modelová atmosféra s konstantním vertikálním teplotním gradientem. Vert. rozložení tlaku a teploty vzduchu odpovídá působení polytropních dějů v atmosféře a je dáno vztahem:
(pp0) Rγg=TT0,
kde p0 je počáteční a p konečný tlak vzduchu,T0 počáteční a T konečná teplota vzduchu v K, g velikost tíhového zrychlení, R měrná plynová konstanta a γ vert. teplotní gradient. Zvláštními případy polytropní atmosféry jsou adiabatická a homogenní, příp. i izotermická atmosféra.
česky: atmosféra polytropní; angl: polytropic atmosphere; něm: polytrope Atmosphäre f; fr: atmosphère polytropique f; rus: политропная атмосфера  1993-a3
polytropný dej
vratný termodyn. děj v plynu, při němž zůstává konstantním měrné teplo a je splněna rovnice polytropy
p.αn=konst.,
kde p značí tlak, α měrný objem daného plynu a n blíže charakterizuje konkrétní probíhající děj. Speciálními případy polytropního děje jsou např. děj adiabatický (n = cp/cv, kde cp, resp. cv je měrné teplo plynu při stálém tlaku, resp. objemu), děj izotermický (n = 1), izobarický (n = 0) a izosterický (n → ∞).
česky: děj polytropní; angl: polytropic process; něm: polytroper Prozess m; fr: transformation polytropique f; rus: политропический процесс  1993-a1
pomerná vlhkosť vzduchu
česky: vlhkost vzduchu poměrná; angl: relative humidity; něm: relative Feuchte f; rus: относительная влажность  1993-b3
pomocná pozemná meteorologická stanica
přízemní meteorologická stanice na pevnině, která provádí met. měření a pozorování sloužící k doplnění údajů zákl. sítě met. stanic. Zprávy těchto stanic se operativně soustřeďují v národním met. centru, avšak pro mezinárodní výměnu se nepoužívají. Stanice nemusí mít nepřetržitý provoz.
česky: stanice meteorologická pozemní pomocná; angl: auxiliary land station; něm: Hilfslandstation f; rus: вспомогательная сухопутная станция  1993-a3
POP
(Persistent Organic Pollutants, perzistentní organické polutanty) – látky charakteru znečišťujících příměsí dlouhodobě setrvávající v prostředí, např. dioxiny, polychlorované bifenyly (PCB), DDT a mnohé další. Jde o významné škodliviny v hygienickém i obecně environmentálním smyslu, ohrožují např. reprodukční procesy živočichů včetně člověka, mohou iniciovat různá zhoubná bujení a celkově zvyšovat výskyt řady chorob. Vznikají mj. v různých chemických výrobách, při produkci a užití pesticidů, různých druhů plastů apod. Vyskytují se v potravních řetězcích, v rozmanitých složkách prostředí, jsou též transportovány v ovzduší.
česky: POP; angl: persistent organic pollutants; něm: Persistente organische Schadstoffe m/pl  2017
popis výskytu javov v predpovedi počasia pre ČR
1. termíny používané v slovně formulované předpovědi počasí ČHMÚ pro vyjádření faktu, že výskyt předpovídaného jevu, např. srážek, bouřek nebo mlh, je očekáván jen na části daného území (viz tabulka). Pokud předpověď met. jevu neobsahuje žádný z těchto termínů, výskyt jevu je očekáván na více než 70 % plochy daného území.
Slovní formulace Předpokládaný výskyt jevu
ojediněle na 5 až 29 % plochy území
místy na 30 až 69 % plochy území
na většině území na více než 50 % plochy území
2. termíny používané v předpovědi počasí ČHMÚ pro dělení met. jevů podle nadmořské výšky:
Slovní formulace Předpokládaný výskyt jevu
nižší polohy v polohách do 400 m n. m.
střední polohy v polohách od 400 do 600 m n. m.
vyšší polohy v polohách od 600 do 800 m n. m.
horské polohy v polohách od 800 m n. m.
česky: popis výskytu jevů v předpovědi počasí pro ČR  2014
popolavé svetlo
jas temné části měsíčního kotouče po novu, vyvolaný slunečním zářením odraženým od Země a její atmosféry.
česky: světlo popelavé; angl: earthlight, earthshine; něm: Erdlicht n, Erdschein m; rus: пепельный свет  1993-a1
popolček
nežádoucí produkt spalovacích procesů, sestávající zpravidla z pevných částic malých rozměrů (10–4 m i méně). Je-li rozptýlen v ovzduší, tvoří součást pevného atmosférického aerosolu. Povrch částic popílku je výrazně členitý, takže popílek má vzhledem k jednotce hmotnosti velkou povrchovou plochu (řádu 100 m2.g–1), na níž může absorbovat další příměsi v atmosféře. Viz též prach atmosférický, spad prachu, prach poletavý, měření znečištění ovzduší.
Termín je zdrobnělinou slova popel, které snad vzniklo z předpony po- a indoevropského kořene *pel- „hořet“, tedy zbytek po hoření.
česky: popílek; angl: fly ash; něm: Flugasche f; rus: зола-унос  1993-a2
poradňové centrum pre tropické cyklóny
(TCAC, z angl. Tropical Cyclone Advisory Centre) – meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, světovým oblastním předpovědním centrům a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o polohu, předpovídaný směr a rychlost postupu, maximální přízemní vítr a tlak vzduchu ve středu tropických cyklon.
česky: centrum poradenské pro tropické cyklony; angl: Tropical Cyclone Advisory Centre; něm: TCAC n; fr: Centre d'avis de cyclones tropicaux m; rus: консультативный центр по тропическим циклонам  2014
poradňové centrum pre vulkanický popol
(VAAC, z angl. Volcanic Ash Advisory Centre) – meteorologické centrum zřízené v souladu s regionálními postupy ICAO k poskytování informačních zpráv meteorologickým výstražným službám, oblastním střediskům řízení, letovým informačním střediskům, světovým oblastním předpovědním centrům a mezinárodním databankám OPMET, pokud jde o horizontální a vertikální rozsah a předpovídaný pohyb vulkanického popela v atmosféře.
česky: centrum poradenské pro vulkanický popel; angl: Volcanic Ash Advisory Centre; něm: VAAC n; fr: Centre d'avis de cendres volcaniques m; rus: консультативный центр по вулканическому пеплу  2014
porastová klíma
syn. klima vegetační, fytoklima – mikroklima prostředí, v němž žijí rostliny a jehož klimatické podmínky svou přítomností a životními ději spoluvytvářejí (modifikují). Zahrnuje jednak přízemní vrstvu ovzduší včetně prostoru nad vegetací, která je jí ovlivněna, jednak půdní vrstvu v dosahu kořenových systémů. Půdní klima kořenového prostoru (klima rhizosféry) je tedy nedílnou součástí porostového klimatu. Porostové klima se vytváří v různých měřítkách klimatu, zejména v rozsahu mikroklimatu, místního klimatu, popř. mezoklimatu.
česky: klima porostové; angl: phytoclimate; něm: Phytoklima n  1993-b2
poryv vetra
česky: poryv větru; angl: wind gust; něm: Windstoß m  1993-a1
postglaciál
viz holocén.
Termín vznikl z lat. post „po“ a ze slova glaciál.
česky: postglaciál; angl: postglacial stage; něm: Postglazialzeit f; rus: послеледниковый период  1993-b3
posttropická cyklóna
cyklona, která ztratila charakter tropické cyklony tím, že se buď transformovala na mimotropickou cyklonu, nebo došlo k rozpadu její organizované struktury a k poklesu maximální rychlosti větru pod 17 m.s-1.
česky: cyklona posttropická; angl: post-tropical cyclone  2020
postupujúca anticyklóna
syn. anticyklona putující – anticyklona, která se pohybuje ve směru řídícího proudění. Postupující anticyklona je zpravidla termicky asymetrická a vytváří se většinou za poslední cyklonou ze série cyklon polární fronty. Má tendenci směřovat do nižších zeměp. šířek, v nichž dochází k její stabilizaci, přičemž se postupně mění z nízké na vysokou a termicky symetrickou (teplou) anticyklonu. Postupující anticyklona se vytváří i mezi jednotlivými cyklonami ze série cyklon; v tom případě však zůstává většinou termicky asymetrická.
česky: anticyklona postupující; angl: migratory anticyclone; něm: sich verlagernde Antizyklone f; fr: anticyclone migratoire m; rus: подвижный антициклон  1993-a3
postupujúca cyklóna
syn. cyklona putující – frontální cyklona hlavně v prvých stadiích vývoje. Postupuje ve směru řídicího proudění s rychlostí rovnající se 0,6 až 0,8 rychlosti geostrofického větru zjištěného v hladině tohoto proudění. Nad Evropou činí rychlost postupujících cyklon v průměru kolem 30 km.h–1, max. až 100 km.h–1.
česky: cyklona postupující; angl: migratory cyclone, moving cyclone; něm: sich verlagernde Zyklone f; fr: cyclone migrateur m; rus: подвижный циклон  1993-a2
posuvný zákon
česky: zákon posunovací; něm: Verschiebungsgesetz n  1993-a1
potenciál zemskej tiaže
česky: potenciál zemské tíže; něm: Geopotential n  1993-b1
potenciál znečistenia ovzdušia
syn. znečištění ovzduší potenciální – schopnost atmosféry bránit efektivnímu rozptylu znečišťujících látek. Potenciál znečištění ovzduší v met. smyslu je charakterizován souborem met. faktorů, které ovlivňují šíření příměsí v atmosféře z určitých typů zdrojů znečišťování ovzduší (např. z přízemních nebo vyvýšených) a vyskytují se v určité době a oblasti. V klimatologickém smyslu je charakterizován dlouhodobým režimem těchto faktorů v určité oblasti. Vysoký potenciál znečištění ovzduší znamená nepříznivé meteorologické či klimatické podmínky z hlediska ochrany čistoty ovzduší, nízký příznivé. Potenciál znečištění ovzduší závisí jen na meteorologických či klimatických poměrech, které bývají silně ovlivněny reliéfem zemského povrchu, nikoli na konkrétních zdrojích exhalací a na jejich emisích. Definování různých stupňů potenciálu znečištění ovzduší patří k významným úkolům meteorologie a klimatologie znečištění ovzduší. Klimatologické mapy potenciálu znečištění ovzduší mohou být cenným podkladem pro racionální rozmísťování zdrojů exhalací a jiná preventivní a asanační opatření na ochranu čistoty ovzduší. Viz též podmínky rozptylové.
česky: potenciál znečištění ovzduší; něm: Möglichkeit der Luftverunreinigung f  1993-a1
potenciálna energia
energie související s klidovou polohou daného tělesa nebo systému v poli působení vnějších sil. V meteorologii zpravidla jde o sílu zemské tíže a obvykle se pak mluví o geopotenciální energii. Potenciální energie zemské atmosféry je dána prostorovým rozložením hustoty vzduchu.
česky: energie potenciální; angl: potential energy; něm: potentielle Energie f; fr: énergie potentielle f  2017
potenciálna evapotranspirácia
celkové množství vody, které se může vypařit z půdy (výpar z půdy) a vegetačního krytu (transpirace rostlin) při nasycení půdy vodou nebo při sněhové pokrývce. V přírodních podmínkách potenciální evapotranspirace zpravidla převyšuje evapotranspiraci aktuální. Pojem zavedl C. W. Thornthwaite (1948), který potenciální evapotranspiraci využíval k vyjádření humidity klimatu.
česky: evapotranspirace potenciální; angl: potential evapotranspiration; něm: potentielle Evapotranspiration f; fr: évapotranspiration potentielle f, potentiel d'évaporation m; rus: возможное суммарное испарение  1993-a2
potenciálna instabilita atmosféry
instabilní teplotní zvrstvení atmosféry ve vrstvě vzduchu vyvolané vynuceným výstupem vrstvy, která je původně stabilní z hlediska vertikální stability atmosféry. Před dosažením výstupné kondenzační hladiny a za předpokladu adiabatického ochlazování se vrstva labilizuje, neboť vertikální teplotní gradient ve vrstvě se zvětšuje v důsledku adiabatické expanze. Vrstva však nadále zůstává stabilní. Pokud směšovací poměr vodní páry ve vrstvě klesá s výškou dostatečně rychle, aby spodní část vrstvy dosáhla výstupnou kondenzační hladinu dříve než její horní část, začne se od tohoto okamžiku spodní část vrstvy ochlazovat pomaleji v důsledku uvolňování latentního tepla kondenzace. Vrstva se tak dále labilizuje a nyní se již může stát instabilní. Potenciální instabilita se tedy projeví při dostatečně velkém poklesu směšovacího poměru s výškou a/nebo při dostatečně velkém vert. teplotním gradientu ve vrstvě. Stav, kdy je vrstva charakterizovaná instabilním teplotním zvrstvením až po svém vyzdvižení jako celku k nasycení, je též někdy označován jako konvekční instabilita. Uvažovaná vrstva je potenciálně (konvekčně) instabilní, pokud ve vrstvě klesá adiabatická ekvivalentní potenciální teplota s výškou. Viz též děj adiabatický, děj pseudoadiabatický.
česky: instabilita atmosféry potenciální; angl: potential instability, potential instability of atmosphere; něm: potentielle Instabilität der Atmosphäre f; rus: потенциальная неустойчивость атмосферы  1993-a3
potenciálna teplota
teplota, jakou by měla částice suchého vzduchu, kdybychom ji adiabaticky přivedli do izobarické hladiny 1 000 hPa. Z Poissonových rovnic vyplývá vztah:
Θ=T(1000p )R/cp,
kde T je teplota vzduchu v K, p tlak vzduchu v hPa, R měrná plynová konstanta suchého vzduchu a cp měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku. Potenciální teplota zůstává konstantní při adiabatických dějích v suchém vzduchu, je tedy konzervativní vlastností vzduchové hmoty, pokud nedochází k fázovým změnám vody. V praxi lze potenciální teplotu používat jako termodyn. charakteristiku, v podstatě jako míru entropie nejen pro suchý, ale i pro vlhký, avšak nenasycený vzduch. Při stabilním teplotním zvrstvení atmosféry potenciální teplota s výškou vzrůstá, při indiferentním zvrstvení se s výškou nemění, při instabilním zvrstvení potenciální teplota s výškou klesá. K pojmu potenciální teplota dospěl v roce 1884 H. Helmholtz, nazýval ji však ještě obsah tepla (Wärmegehalt). Název potenciální teplota pochází od W. Bezolda (1888).
česky: teplota potenciální; angl: potential temperature; něm: potentielle Temperatur f; rus: потенциальная температура  1993-a1
potenciálna vorticita
skalární veličina, která je úměrná skalárnímu součinu vektoru abs. vorticity a gradientu potenciální teploty. Potenciální vorticita P, někdy též nazývaná jako Ertelova potenciální vorticita, je definována vztahem:
P=1ρ(× va).θ= 1ρ(2Ω+× vr).θ,
kde ρ je hustota vzduchu, va vektor rychlosti proudění vzhledem k absolutní souřadnicové soustavě, vr vektor rychlosti proudění vzhledem k relativní souřadnicové soustavě, ∇ θ třídimenzionální gradient potenciální teploty v z-systému a Ω vektor úhlové rychlosti rotace Země. Hodnoty potenciální vorticity se obvykle uvádějí v jednotkách PVU, kde 1 PVU = 10–6 K.kg–1.m2.s–1. Uvedený definiční vztah je nejobecnějším vyjádřením potenciální vorticity. V praxi se často používají účelově zjednodušená matematická vyjádření. Potenciální vorticitu lze však vždy do určité míry považovat za míru podílu abs. vorticity a efektivní tloušťky víru. Například v dynamické meteorologii synoptického měřítka se obvykle používá forma vyjádření v theta-systému:
Pθ=g( ξθ+λ) (θp)θ
kde ξθ je vert. složka rel. vorticity v theta-systému, λ Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlení a p tlak vzduchu. Potenciální vorticita je v tomto případě definována v daném bodě jako absolutní vorticita vztažená k vertikálnímu vzduchovému sloupci, jehož výšce přísluší jednotkový tlakový rozdíl a jehož obě podstavy se nalézají v hladinách konstantní entropie. Uvedené vyjádření vede k odvození tzv. teorému potenciální vorticity, podle kterého lze potenciální vorticitu vzduchové částice považovat za konstantní za předpokladu hydrostatické rovnováhy a adiabatického děje bez tření v atmosféře, tj. pro většinu pohybů synoptického měřítka. Důsledkem je např. zmenšování (zvětšování) velikosti abs. vorticity vzduchového sloupce v souladu s tím, jak se zmenšuje (zvětšuje) tloušťka sloupce na návětrné (zavětrné) straně horské překážky. Viz též anomálie potenciální vorticity.
česky: vorticita potenciální; angl: potential vorticity; něm: potentielle vorticity f; rus: потенциальный вихрь скорости  1993-a3
potenciálna zrážková voda
množství vody vyjádřené v mm vodního sloupce, které bychom dostali, kdyby všechna vodní pára obsažená ve sloupci vzduchu jednotkového průřezu mezi dvěma tlakovými hladinami zkondenzovala a vypadla ve formě atm. srážek. Pro tento pojem se užívá také označení vysrážitelná voda nebo kapalný ekvivalent vodní páry. Bereme-li v úvahu sloupec sahající přes celý rozsah atmosféry, mluvíme o celkové potenciální srážkové vodě, celkové vysrážitelné vodě nebo celkovém kapalném ekvivalentu vodní páry v atmosféře.
Matematicky lze množství vysrážitelné vody W ve sloupci mezi dvěma isobarickými hladimami p1 a p2 vyjádřit vztahem:
W=1gp1 p2rdp,
kde g je tíhové zrychlení a r(p) je směšovací poměr. Ve srážkových oblacích je hodnota srážkového úhrnu za dobu existence oblaku zpravidla vyšší než celková vysrážitelná voda.
česky: voda srážková potenciální; angl: precipitable water; něm: niederschlagbares Wasser n; rus: запас воды в атмосфере  1993-a3
potenciálne znečistenie ovzdušia
česky: znečištění ovzduší potenciální  1993-a1
potenciálny výpar
syn. výparnost – maximálně možný výpar, který by nebyl limitován množstvím vody k vypařování, jako je tomu u skutečného výparu. Vyjadřuje schopnost atmosféry za daných meteorologických podmínek odnímat vodu příslušnému povrchu, tedy vodní hladině nebo povrchu vlhké půdy (potenciální evaporace), popř. i rostlinám bohatě zásobeným vodou (potenciální transpirace) nebo obojímu (potenciální evapotranspirace). Potenciální výpar může být vypočten pomocí nejrůznějších empirických vzorců, případně ho lze měřit pomocí výparoměrů se stálým dostatkem vody.
česky: výpar potenciální; angl: evaporativity, potential evaporation; něm: potentielle Verdunstung f; rus: испаряемость  1993-a3
poveternosť
starší výraz pro počasí. V současné době je mnohem více než substantivum povětrnost užíváno adjektivum povětrnostní, např. povětrnostní děj, situace, služba, podmínky apod. Někteří autoři pojmy povětrnost a počasí nepovažují zcela za synonyma (podobně v němčině se rozlišuje Witterung a Wetter) a povětrností rozumějí průběh počasí za delší období (např. několik dní, roční dobu atd.). Viz též podmínky povětrnostní.
Výraz je odvozen od slova vítr.
česky: povětrnost; něm: Witterung f  1993-a2
poveternostná mapa
česky: mapa povětrnostní; angl: weather chart; něm: Wetterkarte f; rus: карта погоды, метеорологическaя карта  1993-a1
poveternostná pranostika
lid. průpovídka, často rýmovaná, která buď zachycuje typický průběh počasí v jednotlivých částech roku, nebo odhaduje vývoj počasí podle jeho charakteru v určitém referenčním dni nebo období. Většina povětrnostních pranostik se váže k vybraným kalendářním (tzv. kritickým) dnům roku a pro snadné zapamatování jsou spojeny se jménem příslušného světce (např. „Medardova kápě čtyřicet dní kape“). Část pranostik se týká vícedenních období, obvykle měsíců (např. „V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to“). Řada pranostik má racionální jádro, u některých však obsah ustoupil rýmu, mnohé jsou pověrečné. Většina povětrnostních pranostik má jen regionální význam a pro jejich pochopení je nutné znát, kde a kdy vznikly, popř. obsah pojmů v době jejich zrodu. Poměrně značná část pranostik je odrazem povětrnostních singularit. Slovo pranostika vzniklo zkomolením slova prognostika, souvisejícího s prognózou čili předpovědí. Viz též počasí medardovské, obleva vánoční.
česky: pranostika povětrnostní; angl: weather lore, weather proverb; něm: Bauernregel f, Wetterregel f; rus: приметы погоды  1993-a1
poveternostná služba
věcně nepřesný název pro instituci poskytující operativní meteorologické informace, např. údaje o současném stavu počasí nebo jeho předpovědi pro různé účely. Pod pojem povětrnostní služba bývala někdy zahrnována synoptická služba a letecká meteorologická služba.
česky: služba povětrnostní; angl: weather service; něm: Wetterdienst m; rus: метеорологическое обслуживание  1993-a1
poveternostné podmienky
charakteristika průběhu počasí během několika dní, měsíců, výjimečně i delších období, zvolených s ohledem na některé z činností člověka. Hodnotí se např. povětrnostní podmínky uplynulé zimy z energ. hlediska, povětrnostní podmínky zimní sezony z hlediska náročnosti zimní údržby komunikací, povětrnostní podmínky provozu letiště za minulý měsíc apod. Viz též povětrnost, podmínky klimatické.
česky: podmínky povětrnostní; angl: weather conditions; něm: Wetterbedingungen f/pl; rus: метеорологические условия  1993-a3
poveternostné rytmy
málo časté označení pro povětrnostní děje vyskytující se v určité geogr. oblasti v některé části roku opakovaně, a to v nestejně dlouhých intervalech za sebou. Opakovaný výskyt určitých povětrnostních situací podmiňuje opakování podobného průběhu meteorologických prvků, i když intenzita změn kolísá. Ve stř. Evropě počítáme k povětrnostním rytmům např. opakované vpády studeného vzduchu na jaře nebo jednotlivé vlny evropského letního „monzunu".
česky: rytmy povětrnostní; angl: weather rhythms; něm: Wetterrhythmen m/pl, Witterungsrhythmen m/pl, Rhythmen im Wettergeschehen m/pl; rus: ритмы погоды  1993-a1
poveternostný extrém
česky: extrém povětrnostní; angl: weather extreme; něm: Wetterextrem n  2016
poveternostný front
zast. a nevh. označení pro atmosférickou frontu.
česky: fronta povětrnostní; angl: atmospheric front, weather front; něm: Wetterfront f; fr: front météorologique m, front atmosphérique m; rus: атмосферный фронт  1993-a1
povetrie
1. zast. označení pro vzduch nebo ovzduší;
2. lid. název pro větrné počasí, popř. vichřici.
Výraz je odvozen od slova vítr. Ve významu vzduch se dodnes používá v sousloví „vyhodit do povětří“ apod.
česky: povětří; něm: Luft f  1993-a1
povetrnostné ohrozenie
hydrometeorologické ohrožení atmosférického původu a epizodického charakteru, takže může být předmětem meteorologické výstrahy a k jeho predikci může sloužit krátkodobá nebo střednědobá předpověď počasí. Jako povětrnostní ohrožení jsou chápány jednotlivé nebezpečné meteorologické jevy (např. přívalový déšť), jejich kombinace (např. konv. bouře) i útvary, které je způsobují (např. tropická cyklona). Bývají provázena výskytem výrazných meteorologických anomálií. Pokud příslušný proces nebo jev dosahuje mimořádné intenzity, bývá označován jako povětrnostní extrém nebo extrémní povětrnostní událost. Viz též počasí nebezpečné, katastrofa hydrometeorologická.
česky: ohrožení povětrnostní; angl: weather hazard; něm: Wetter-Gefahr f; rus: опасное явление погоды  2019
povodeň
výrazné přechodné zvýšení hladiny toku, způsobené náhlým nárůstem průtoku nebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta, přičemž může dojít k rozlivu vody mimo koryto. K nárůstu průtoku na území ČR dochází vlivem intenzivních dešťových srážek (dešťová povodeň) nebo prudkým táním sněhu při oblevě (sněhová povodeň), popř. jejich kombinací (smíšená povodeň). Dešťová povodeň může být vyvolána trvalým deštěm nebo přívalovým deštěm. Ten je nejčastější příčinou přívalových povodní (někdy nesprávně označovaných jako bleskové povodně z angl. flash flood), pro něž je typický rychlý nárůst i pokles průtoku. K dočasnému zmenšení průtočnosti koryta dochází zejména při výskytu ledových jevů (ledová povodeň). Náhlé uvolnění překážky je dalším mechanizmem vzniku přívalové povodně. Viz též hydrometeorologie.
česky: povodeň; angl: flood; něm: Hochwasser n; rus: паводок  1993-a3
povodie
území ohraničené rozvodnicí, z něhož veškerý odtok směřuje do společného profilu vodního toku, popř. jiného hydrologického útvaru.
česky: povodí; angl: catchment, drainage basin, watershed; něm: Einzugsgebiet n, Flussgebiet n; rus: водосборный бассейн  1993-a2
pozaďové znečistenie ovzdušia
dobře rozptýlená složka znečištění ovzduší, která je součástí regionálního nebo globálního znečištění ovzduší a kterou nelze přiřadit konkrétním zdrojům znečišťování. Lze ji samostatně měřit pouze v relativně čistých oblastech. Ve znečištěných oblastech se k ní přičítá znečištění z místních zdrojů znečišťování ovzduší.
česky: znečištění ovzduší pozaďové; angl: background air pollution; něm: Grundbelastung der Atmosphäre f, Luftbeimengung in Reinluftgebieten f; rus: фоновое загрязнение воздуха  1993-a3
pozemná detekcia bleskov
metoda detekce blesků pomocí čidla nebo sítě čidel umístěných na zemském povrchu. Čidla detekují v jistém frekvenčním rozsahu změny elmag. pole vyvolané dílčími výboji blesku, označované jako sfériky. Dle konstrukce čidla je zaznamenáván přesný čas, tvar zaznamenaného signálu a případně i směr, ze kterého byl sférik zaznamenán. Samostatná čidla určují polohu výboje ze směru, který musí být měřen, a vzdálenosti, která je odhadována na základě intenzity a tvaru detekovaného signálu. Dříve byly označovány též jako zaměřovače, resp. pelengátory bouřek.
Přesnější lokalizaci zajišťují sítě detekce blesků (někdy označovány též jako systémy detekce blesků), využívající centrální sběr a zpracování časově synchronizovaných měření více čidel, pokrývajících zájmové území. Vyhodnocení polohy je zde prováděno metodou času příchodu (angl. time of arrival), porovnávající časové rozdíly detekce sfériků na jednotlivých čidlech, nebo metodou určování směru (angl. direction finding), hledající průsečík směrů výbojů vyhodnocených na jednotlivých čidlech, případně kombinací obou metod.
Detekce blesků probíhá obvykle v pásmu velmi dlouhých až dlouhých vln (VDV-DV), popř. velmi krátkých vln (VKV). VDV-DV detekce je vhodná zejména pro detekci blesků mezi oblakem a zemí na velké ploše (státy, kontinenty, příp. globální), z části i pro detekci blesků mezi oblaky. Detekce v pásmu VKV se užívá především pro detailní prostorové studium všech typů výbojů na malých územích (řádu desítek až stovek km2), není však vhodná k detekci na velkém území a k rozlišování mezi blesky mezi oblakem a zemí a blesky mezi oblaky.
česky: detekce blesků pozemní; angl: ground-based lightning detection; něm: Blitzortungssysteme am Boden; fr: détection de la foudre m  2014
pozemná meteorologická stanica
meteorologická stanice umístěná na pevnině, na pobřeží nebo na větších ostrovech. Mezi pozemní meteorologické stanice patří přízemní meteorologické stanice, aerologické stanice a stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry.
česky: stanice meteorologická pozemní; angl: land station; něm: Landstation f; rus: континентальная станция, сухопутная станция  1993-a3
pozemný odraz
česky: odraz pozemní; něm: Radarreflektivität des Bodens f  2014
pozorovanie búrok
zjišťování výskytu bouřek popř. blýskavic na meteorologických stanicích, při němž se kromě časových údajů zaznamenává vzdálenost od stanice, intenzita a tah bouřky, hlavní náraz větru a srážky. Za začátek bouřky na stanici považujeme okamžik, kdy byl poprvé slyšet hrom bez ohledu na to, zda bylo či nebylo vidět blesky nebo zda se na stanici vyskytly srážky. Není-li hřmění slyšitelné, mluvíme o blýskavici. Za konec bouřky považujeme okamžik posledního slyšitelného zahřmění, jestliže po dobu 10 až 15 minut od tohoto okamžiku již hřmění nebylo slyšet. Pro klimatologické účely se rozlišuje bouřka na stanici (blízká) a bouřka vzdálená. K určování vzdálenosti bouřky od stanice se využívá rychlost zvuku. V praxi se uvažuje vzdálenost 1 km, jestliže od zablesknutí do zahřmění uběhnou 3 s. Viz též detekce blesků.
česky: pozorování bouřek; angl: observation of thunderstorms; něm: Gewitterbeobachtung f; rus: наблюдение грозовых явлений  1993-a2
pozorovanie meteorologickej dohľadnosti
meteorologická dohlednost je pozorována vizuálně, nebo měřena přístroji. Při vizuálním pozorování ve dne se využívá vhodně rozmístěných předmětů v okolí místa pozorování, jejichž vzdálenost je známá a jejichž vlastnosti jsou v souladu s definicí met. dohlednosti. V noci se pro toto pozorování využívá několika světel o stabilní, směrově málo proměnlivé svítivosti. Přístrojové měření se provádí pomocí měřičů průzračnosti, využívajících měření koeficientu extinkce, nebo pomocí měřičů dohlednosti, využívajících dopředného rozptylu světla v atmosféře. Jednotkou pro měření met. dohlednosti je délkový metr nebo jeho násobky.
česky: pozorování meteorologické dohlednosti; angl: observation of visibility; něm: Beobachtung der meteorologischen Sichtweite f; rus: наблюдение метеорологической видимости  1993-a3
pozorovanie oblačnosti
vizuální pozorování oblačnosti nebo určení některých charakteristik oblaků např. ceilometrem nebo met. radarem. Výsledkem je stanovení druhů oblaků podle mezinárodní morfologická klasifikace oblaků, celkového pokrytí oblohy, pokrytí oblohy jednotlivými druhy oblaků a výšky základny.
česky: pozorování oblačnosti; angl: observation of clouds; něm: Wolkenbeobachtung f; rus: наблюдение облачности  1993-a3
pozorovanie počasia
česky: pozorování počasí; angl: weather observation; něm: Wetterbeobachtung f; rus: наблюдение погоды  1993-a1
požiarový vír
tromba vznikající v souvislosti s extrémním přehřátím zemského povrchu při požáru nebo při sopečné erupci. Z hlediska svého vzniku je obdobou prachového nebo písečného víru. Požárový vír mohou zviditelňovat plameny, kouř i produkty kondenzace vodní páry.
česky: vír požárový; angl: fire whirl, fire devil  2020
pôda s porastom trávnika
půda, na níž je udržován trávník na stejné výšce pro účely srovnatelnosti meteorologických měření. V ČR je předepsaným druhem aktivního povrchu na meteorologických stanicích.
česky: půda porostlá trávníkem; angl: grassy soil; něm: Grasboden m; rus: почва под травой, травянистая почва  1993-a3
pôdna atmosféra
česky: atmosféra půdní; něm: Bodenluft f; rus: почвенный воздух  1993-a1
pôdna klíma
dlouhodobý režim fyz. vlastností půdy, zejména její teploty a vlhkosti, který se netýká jen půdního vzduchu, nýbrž i půdní vody a tuhé složky půdy. Někdy se vyčleňuje jako samostatná součást porostového klimatu, protože se vytváří v zóně pod povrchem půdy v prostoru kořenových systémů (rhizosféry). Výzkumem půdního klimatu se zabývá půdní klimatologie. Viz též pedosféra, zákony Fourierovy.
česky: klima půdní; angl: soil climate; něm: Bodenklima n  1993-b2
pôdna klimatológia
česky: klimatologie půdní; angl: soil climatology; něm: Bodenklimatologie f; rus: почвенная климатология  1993-a1
pôdna voda
část podpovrchové vody, včetně vodní páry, obsažená v půdě nebo v přilehlých horninách nad souvislou hladinou podzemní vody. Viz též hydrosféra, bilance půdní vody, vlhkost půdy.
česky: voda půdní; angl: soil water; něm: Bodenwasser n; rus: почвенная вода  1993-a3
pôdne klimatické typy
půdy, na jejichž vzniku se z půdotvorných činitelů nejvíce uplatňuje klima, zatímco povaha mateční horniny má menší význam. V jejich rozložení na Zemi se výrazně projevuje šířková pásmovitost klimatu. Příkladem klimatických půdních typů jsou podzoly, jimž vegetačně odpovídá tajga, nebo černozem, které odpovídá step. Viz též klimatologie půdní.
česky: typy půdní klimatické; angl: soil climatic types; něm: Typen des Bodenklimas m/pl; rus: климатические типы почвы  1993-a1
pôdny mrazomer
syn. kryometr, kryopedometr – přístroj na měření promrzání půdy. V současnosti jsou k tomuto účelu používány elektronické přístroje využívající specifických vlastností vody při změně skupenství (změny vodivosti).
Klasický půdní mrazoměr používaný v Česku byl tvořen hadičkou s pěnovou náplní nasycenou destilovanou vodou, která se zasouvala do novodurové trubky trvale zapuštěné v zemi; hadička měla na svém povrchu centimetrové měřítko s nulou v úrovni zemského povrchu. Po vytažení hadičky ze země se délka zmrzlého vodního sloupce určila hmatem. Viz též kryograf.
česky: mrazoměr půdní; angl: cryopedometer; něm: Kryopedometer n, Bodenfrosttiefenmesser m; rus: криопедометр, мерзлотомер  1993-a3
pôdny teplomer
teploměr určený k měření teploty půdy v různých hloubkách. Používají se nejčastěji speciálně konstruované rtuťové nebo elektrické teploměry. V Česku se měření provádí běžně v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm. Pro hloubky do 20 cm se používají lomené půdní teploměry, jejichž stonek svírá se stupnicí úhel 135°. Stonek teploměru se zapouští do svislého otvoru v půdě tak, aby nádobka teploměru byla v požadované hloubce. Pro větší hloubky se užívá hloubkový půdní teploměr, který má rozměrnou nádobku a zasazuje se do držáku, s nímž se spouštěl do svislé ochranné trubice. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z půdních rtuťových teploměrů používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s elektrickými teploměry.
V současné době se v Česku používají elektrické odporové teploměry. Výhodou el. půdních teploměrů je možnost lepšího kontaktu čidla s půdou, jeho přesnější nastavení do požadované hloubky, vyloučení ovlivnění teploty způsobené při čtení a celkově větší odolnost proti mech. poškození než u skleněných teploměrů.
česky: teploměr půdní; angl: earth thermometer, soil thermometer; něm: Erdbodenthermometer n; rus: почвенный термометр  1993-a3
pôdny vzduch
syn. atmosféra půdní – plynná fáze vyplňující póry, dutiny a trhliny v půdě, které nejsou vyplněny půdní vodou. Půdní vzduch se chem. složením i dynamikou liší od směsi plynů tvořících atmosféru Země. Složení půdního vzduchu během roku kolísá, přičemž většinou obsahuje více oxidu uhličitého a vodní páry a méně kyslíku než vzduch nad zemským povrchem; půdní vzduch může obsahovat měřitelná množství NH3, H2S, metanu a jiných uhlovodíků v důsledku rozkladu organických látek v půdě. Pohyb a výměna půdního vzduchu se uskutečňuje difuzí, změnami tlaku vzduchu, teploty vzduchu, teploty půdy, vlhkosti půdy, v důsledku pohybu vody v půdě, prouděním vzduchu nad půdou apod. Půdní vzduch je nezbytný pro život rostlin a půdních organizmů a půdní vzdušná kapacita často rozhoduje o úrodnosti půdy.
česky: vzduch půdní; angl: soil air, soil atmosphere; něm: Bodenluft f; rus: почвенный воздух  1993-a3
ppb, ppm
(parts per bilion, parts per milion) – zkratky anglických výrazů pro jednu miliardtinu (miliontinu) celku, obdobně jako procento (setina) nebo promile (tisícina). Často se používá pro měření koncentrace příměsí a znečišťujících látek v ovzduší, ve vodě nebo v tělesných tekutinách. V atmosférické chemii odpovídá koncentrace 1 ppm přítomnosti jedné částice plynné příměsi v 1 milionu částic vzduchu. Při převodu ppm a ppb na hmotnostní koncentrace je nutno brát v úvahu tlak a teplotu vzduchu.
česky: ppb, ppm; něm: ppb, ppm  2014
pracovisko výstražnej meteorologickej služby
pracoviště letecké meteorologické služby, nepřetržitě sledující vývoj meteorologických prvků a jevů významných pro letecký provoz. Vydává informace SIGMET a další výstrahy pro oblast své odpovědnosti a poskytuje je příslušným leteckým orgánům. Hranice odpovědnosti daného pracoviště se zpravidla shodují s hranicemi příslušné letové informační oblasti.
česky: pracoviště meteorologické výstražné služby; angl: meteorological watch office; něm: meteorologische Warndienststelle f; rus: бюро оповещений  1993-a3
praecipitatio
(pra) – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Znamená, že z oblaků padají atmosferické srážky (déšť, mrholení, sníh, zmrzlý déšť, krupky, kroupy aj.) dosahující až k zemskému povrchu. Vyskytuje se nejčastěji u druhů altostratus, nimbostratus, stratocumulus, stratus, cumulus a cumulonimbus. Tento jev se řadí mezi zvláštnosti oblaků, protože padající srážky tvoří jakoby prodloužení oblaku; jinak patří srážky mezi hydrometeory. Viz též virga.
Termín je přejat z lat. praecipitatio „střemhlavý pád“, odvozeného od slovesa praecipitare „srazit (dolů), svrhnout“, jež má původ v přídavném jméně praeceps „(padající) hlavou napřed, po hlavě, dolů" (z prae „před" a caput „hlava"). Viz též srážky.
česky: praecipitatio; angl: praecipitatio; něm: praecipitatio; rus: осадки  1993-a2
prahory
syn. archaikum.
česky: prahory; angl: Archean  2018
prachomer
syn. konimetr – přístroj nebo pomůcka pro měření spadu prachu nebo obsahu poletavého prachu v atmosféře. Větší částice prachu jsou zachycovány do sedimentačních nádob zčásti naplněných záchytným roztokem, které jsou umístěny v prašné lokalitě, nejčastěji na sloupech ve výši několika metrů nad zemí. Malé prachové částice neboli poletavý prach jsou nejčastěji zachycovány na filtr, přes který je prosáván definovaný objem vzduchu. Filtr může být pevný a je exponován po dobu několika hodin až dní. Zachycené množství prachu je pak zjišťováno váhově (gravimetricky), popř. opticky měřením zákalu filtru. Pohyblivý filtrační pás, přes který je prosáván vzduch, umožňuje průběžné měření poletavého prachu sledováním opt. zákalu filtru nebo měřením útlumu záření beta zachyceného prašnou stopou. Dříve bylo často užíván rovněž Aitkenův počítač jader, který však měří mimo poletavý prach i ostatní složky atmosférického aerosolu. Viz též měření znečištění ovzduší.
česky: prachoměr; angl: dust counter, nuclei counter; něm: Staubzähler m, Kernzähler m; rus: пылемер  1993-a2
prachová alebo piesková búrka
litometeor vyznačující se značným množstvím prachu nebo písku prudce zvedaného silným turbulentním prouděním do velkých výšek. Prachové nebo písečné bouře mohou souviset s prouděním v cykloně, kde jsou zpravidla vázány na bezesrážkový přechod studené fronty či vlhkostního rozhraní, nebo mohou být vyvolány konvektivní bouří. V tom případě vznikají zpravidla na gust frontě, při jejímž postupu se mohou šířit na vzdálenost desítek kilometrů. Postupující prachová nebo písečná bouře mívá ostře ohraničené čelo, označované jako prachová nebo písečná zeď. Během prachové nebo písečné bouře dochází ke snížení dohlednosti pod 1 km, v případě silné bouře pod 500 m.
Souborné označení pro prachovou bouři a písečnou bouři se používá v případě, že rozlišení obou jevů není požadováno, např. ve zprávě o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP) nebo při klasifikaci meteorůMezinárodním atlase oblaků. V leteckých meteorologických zprávách je naopak nutné oba jevy rozlišovat.
česky: bouře prachová nebo písečná; angl: dust storm or sandstorm; rus: пыльная буря или песчаная буря  2019
prachová alebo piesočná víchrica
méně vhodné označení pro bouři prachovou nebo písečnou.
česky: vichřice prachová nebo písečná; angl: dust storm or sandstorm; něm: Staubsturm m, Sandsturm m; rus: пыльная или песчаная буря  1993-a3
prachová búrka
velké množství prachu vyzdviženého do vzduchu silným větrem a unášeného zpravidla na velké vzdálenosti od zdroje. Prachové bouře mají značný horiz. i vert. rozsah. Vzdušný proud unášející pevný materiál se může pohybovat rychlostí desítek km.h–1, šířka proudu může dosahovat až několik stovek kilometrů, výška při silné turbulenci i několik kilometrů.
Prachové bouře jsou na rozdíl od častějších písečných bouří typické pro semiaridní klima, kde pedosféra obsahuje dostatek malých částic, které mohou být při výskytu sucha a omezeném vegetačním krytu větrem vyzdviženy. Vzhledem ke schopnosti větru unášet částice prachu v suspenzi může docházet k přenosu prachu na vzdálenost až tisíců kilometrů, kde je ukládán jako jemná navátina (tohoto eolického původu jsou i nánosy spraše na našem území). Během jedné prachové bouře se přenášejí často až milióny tun částic na ploše o velikosti tisíců km2. Prachové bouře tak působí značné hospodářské škody, neboť vyvolávají jednak odvátí ornice s osivem nebo i s malými rostlinami, jinde naopak dochází k zavátí vegetace, komunikací, studní apod. Během prachové bouře je navíc výrazně snížena dohlednost, což vyvolává potíže v dopravě. Prachové bouře mají různá místní označení, např. černý buran, černý blizard apod. Viz též bouře prachová nebo písečná, bouře černá, suchověj, seistan.
česky: bouře prachová; angl: dust storm; něm: Staubsturm m; fr: tempête de poussière f; rus: пыльная буря  1993-a3
prachový alebo piesočný múr
česky: zeď prachová nebo písečná; angl: dust wall, sand wall; něm: Sandmauer f, Staubmauer f; rus: пыльная или песчаная стена  1993-a3
prachový alebo piesočný vír
syn. rarášek – tromba vznikající nad silně přehřátým zemským povrchem ve vrstvě vzduchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Zdrojem rotace je vertikální vorticita. Ta vzniká buď v důsledku horizontálního střihu větru, nebo transformací horizontální vorticity, vzniklé působením vertikálního střihu větru. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Mohutné víry mohou mít vyvinutý kromě výstupného proudu i sestupný proud uprostřed víru, podobně jako u tornáda.
Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1 000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
česky: vír prachový nebo písečný; angl: dust whirl or sand whirl, dust devil; něm: Staubwirbel m, Sandwirbel m; rus: пыльный или песчаный вихрь, пыльный вихрь  1993-a3
prachový zákal
zákal tvořený prachovými nebo malými písečnými částečkami, které byly před termínem pozorování zdviženy z povrchu Země prachovou nebo písečnou bouří. V našich oblastech patří k velmi zřídka se vyskytujícím litometeorům.
česky: zákal prachový; angl: dust haze; něm: Staubdunst m; rus: пыльная мгла  1993-a2
prakový teplomer
skleněný teploměr upevněný na provázku, řetízku nebo v držadle. Při měření jím pozorovatel otáčí tak, aby dosáhl dostatečné ventilace nádobky, tj. rychlosti pohybu větší než 2 m.s–1. Používal se jako předchůdce aspiračního psychrometru k měření teploty vzduchu mimo meteorologickou budku.
  1993-a1
Prandtlovo číslo
poměr v/a, kde v je kinematický koeficient vazkosti a a koeficient teplotní vodivosti. V meteorologii se však spíše používá turbulentní analog Prandtlova čísla zavedený jako poměr koeficientu turbulentní difuze pro hybnost ku koeficientu turbulentní difuze pro teplo. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Prandtlovo; angl: Prandtl number; něm: Prandtl-Zahl f; fr: nombre de Prandtl m; rus: число Прандтля  1993-a1
prašný spad
syn. spad prachu.
česky: spad prašný  1993-a1
pravdepodobné maximálne zrážky
(PMP, z angl. Probable Maximum Precipitation) – podle Světové meteorologické organizace (WMO) je pravděpodobná maximální srážka definována jako maximální fyzikálně možný srážkový úhrn pro oblast dané velikosti a dané geografické polohy, pro danou dobu během roku a pro dané trvání srážkové události. Odhad PMP nebere v úvahu možné klimatické změny. Z této definice vyplývá, že hodnota PMP je odhadem, který lze verifikovat jenom v negativním smyslu, tzn. že odhad PMP, který by byl při konkrétní srážce překonán, je nutné revidovat. Hodnota PMP se může měnit i s velikostí a umístěním zájmového povodí, stejně jako s meteorologickými podmínkami, za nichž zde k extrémním srážkám dochází. Základní postupem při stanovení hodnoty PMP je tzv. metoda transpozice a maximalizace extrémních srážkových událostí do zájmového území, pokud to meteorologické podmínky v dané oblasti dovolují. Při posuzování vodních děl jsou v některých zemích využívány odhady tzv. pravděpodobné maximální povodně, které odhad PMP využívají.
česky: srážka maximální pravděpodobná; angl: probable maximum precipitation (PMP); něm: wahrscheinlich maximaler Niederschlag m; rus: вероятный максимум осадков  2014
pravidelná letecká meteorologická správa
základní meteorologická zpráva pro letecké účely vysílaná v pravidelných, zpravidla hodinových nebo půlhodinových časových intervalech. Zpráva METAR (Meteorological Aviation Report) se sestavuje na základě pozorování pozemní meteorologické stanice na letišti a obsahuje kromě označení letiště a času pozorování údaje o větru, dohlednosti a dráhové dohlednosti, o stavu počasí, o provozně význačné oblačnosti, o teplotě vzduchu, teplotě rosného bodu a o tlaku vzduchu redukovaném na hladinu moře podle mezinárodní standardní atmosféry (QNH). Zpráva METAR může obsahovat také informaci o stavu drah a předpověď pro přistání trend. Viz též počasí příznivé pro letecký provoz.
česky: zpráva letecká meteorologická pravidelná (METAR); angl: Aerodrome routine meteorological report (METAR); něm: METAR-Meldung f; rus: МЕТАР  1993-a3
pravidelné hlásenie o pozorovaní z lietadiel počas letu (AIREP)
pravidelná hlášení o pozorování z letadel během letu jsou zpravidla předávána datovým spojem a mají následující strukturu skládající se ze dvou datových bloků. V 1. bloku jsou údaje o zeměpisné šířce a délce, hladině a času pozorování a ve 2. bloku pak údaje o směru a rychlosti výškového větru, teplotě a pokud jsou k dispozici tak údaje o turbulenci a vlhkosti. Údaje jsou předávány v dohodnutých intervalech závislých na hustotě provozu a fázi letu.
česky: hlášení pravidelné o pozorování z letadel během letu (AIREP); angl: AIREP; něm: AIREP; rus: регулярные метеорологические наблюдения с борта воздушных судов (AIREP), сводка АЙРЕП  2014
pravidlá pre let podľa prístrojov
česky: pravidla pro let podle přístrojů (IFR); angl: instrument flight rules; něm: Instrumentenflugregeln f/pl; rus: правила для полета по приборам  1993-a1
pravidlá pre let pri vidieteľnosti
česky: pravidla pro let za viditelnosti (VFR); angl: visual flight rules; něm: Sichtflugregeln f/pl; rus: правила визуального полета  1993-a1
pravý denný priemer meteorologického prvku
prům. denní hodnota meteorologického prvku stanovená integrací průběžně pozorovaných nebo plynule registrovaných hodnot tohoto prvku za 24 hodin. Lze ji např. určit graf. planimetrováním. V praxi se nejčastěji určuje jako průměr vypočtený z 24 hodinových pozorování vykonaných během jednoho dne.
česky: průměr meteorologického prvku denní pravý; angl: true daily (diurnal) mean of meteorological element; něm: wahres Tagesmittel des meteorologischen Elementes n; rus: истинное суточное среднее метеорологического элемента  1993-a2
pravý vietor
vektor rychlosti větru v souřadnicové soustavě pevně spojené se zemským povrchem. Viz též vítr zdánlivý.
česky: vítr pravý; angl: true wind; něm: wahrer Wind m; rus: истинный ветер  1993-a3
prebaratik
slang. označení pro předpovědní mapu přízemního tlakového pole, do které se obvykle zakreslují i předpověděné polohy atmosférických front, popř. označení pro předpovědní mapu termobarického pole.
Kořen slova souvisí s termínem barické pole; viz též bar.
česky: prebaratik  1993-a1
preboreál
viz holocén.
Termín se skládá z lat. předpony prae- „před“ a ze slova boreál.
česky: preboreál; angl: preboreal; něm: Präboreal n; rus: пребореал  1993-a3
predfrontálna hmla
česky: mlha předfrontální; angl: pre-frontal fog; něm: Präfrontalnebel m; rus: предфронтальный туман  1993-a3
predfrontálne zrážky
srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty před frontální čarou. Předfrontální srážky mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich trvání na určitém místě závisí především na rychlosti postupu fronty, na její výraznosti, roč. a denní době. Nejdelší trvání obvykle mívají srážky před teplými frontami, někdy i více než 24 h, nejkratší před studenými frontami, někdy jen několik min. Viz též srážky frontální, srážky zafrontální.
česky: srážky předfrontální; angl: pre-frontal precipitation; něm: präfrontaler Niederschlag m; rus: предфронтальные осадки  1993-a2
prediktabilita v meteorológii
syn. předpověditelnost – objektivně vyjádřená schopnost předpovídat budoucí vývoj atmosférického systému a všech dějů, které v něm probíhají. V meteorologické praxi se zpravidla vztahuje k předpovědi počasí, popř. k předpovědi vývoje klimatu. Atmosféra je velmi dynamický a silně nelineární fyzikální systém, z čehož přímo vyplývá objektivně daná omezenost predikčních možností a schopností. Na úrovni dnešních znalostí se vyjádření prediktability zpravidla formuluje v rámci fenoménu deterministického chaosu. Prediktabilita podstatně souvisí s citlivostí procesů, které v daném systému probíhají, na jejich počáteční stav. V teorii deterministického chaosu je pak tato závislost vyjadřována prostřednictvím Ljapunovových exponentů a v praxi se často hodnotí na základě ansámblových předpovědí počasí. Principiální omezení prediktability má při předpovídání počasí i v klimatologických aplikacích značný význam, neboť nelinearita atmosférického systému se projevuje v některých časoprostorových oblastech systému velkou citlivostí na počáteční podmínky. Navíc např. při numerických předpovědích počasí nelze počáteční hodnoty pro časovou integraci z principiálních důvodů stanovit s neomezenou přesností. Souvisí to mj. s tím, že informace o spojitých polích veličin, které charakterizují uvažované procesy, jsou získávány z měření v omezeném počtu diskrétních bodů a měřené údaje nelze uvádět jinak než v zaokrouhlení na daný počet platných cifer. Viz též efekt motýlích křídel.
česky: prediktabilita v meteorologii; angl: predictability in meteorology  2017
predjarie
v klimatologii přechodné období mezi zimou a jarem ve stř. Evropě, vymezené trváním prům. denních teplot vzduchu 0 až 5 °C na vzestupné části křivky ročního chodu teploty vzduchu sestrojené z měs. normálů. Jeho konec se kryje s počátkem velkého vegetačního období. Předjaří je součástí zimy v širším smyslu.
česky: předjaří; angl: early spring; něm: Vorfrühling m; rus: ранняя весна  1993-a1
predpis L 3 Meteorológia
zákl. předpis upravující vztahy mezi institucí vykonávající leteckou meteorologickou službu v ČR a orgány řízení letů, posádkami letadel a leteckými provozovateli. Předpis vydává Ministerstvo dopravy ČR. Předpis vychází z Přílohy č. 3 (Annex3) k Úmluvě o civilním letectví a každé 3 roky je Světovou organizací pro civilní letectví (ICAO) vydávána jeho změna. Od 12. srpna 2021 je platná změna č. 80.
česky: předpis L3 – Meteorologie  1993-a3, ed. 2024
predpoveď konvektívnych búrok
předpověď podmínek příznivých pro vývoj konvektivních bouří v dané oblasti. Metody předpovědi konvektivních bouří se liší podle délky předpovědního intervalu. Na velmi krátkou dobu (do 2–6 hodin) lze pro předpověď konv. bouří využít družicová a radiolokační pozorování. Na dobu asi do 12–18 hodin se vychází především z analýzy křivky teplotního zvrstvení, vertikálního střihu větru a z indexů stability získaných z aerologického měření a doplněných celkovou synoptickou analýzou. Na delší období (zejména na 12 a více hodin) jsou využívané zejména předpovědi získané z modelů numerické předpovědi počasí i předpovídané indexy stability a profily meteorologických prvků (zejména teploty vzduchu, charakteristik vlhkosti vzduchu a vektoru větru), předpovědní hodografy apod.
česky: předpověď konvektivních bouří; něm: Vorhersage von konvektiven Stürme f/pl  2014
predpoveď počasia
meteorologická předpověď slovně, popř. graficky vyjadřující budoucí stav povětrnostních podmínek. Předpověď počasí vychází z podrobné analýzy termobarického a vlhkostního pole atmosféry a fyz. stavu zemského povrchu. Klasické předpovědi počasí vycházely především ze synoptické předpovědi, z níž meteorolog na základě svých subjektivních zkušeností a podle jistých empirických pravidel extrapoloval budoucí vývoj atmosférických dějů a počasí. V současné době vycházejí předpovědi počasí především z numerických předpovědí počasí založených na numerické integraci diferenciálních rovnic, jež v určitém modelovém přiblížení popisují dynamiku a termodynamiku atmosféry. K doplnění numerických předpovědí, dále pak pro jejich upřesňování nebo interpretaci na předpověď vlastních projevů počasí, se využívají i metody statistické předpovědi. Subjektivní zkušenosti meteorologa, spolu s některými empirickými pravidly však stále mají velkou roli a uplatňují se při interaktivní spolupráci člověka s počítačem, což vhodně vystihuje angl. termín „man-machine mix“. Platí to především při interpretaci výsledků numerických předpovědí pro místní podmínky, zvláště při výskytu extrémních jevů malého měřítka. Vzhledem k tomu, že jakékoliv předpovědní metody zachycují atm. děje pouze v určitém přiblížení, mají předpovědi počasí zpravidla pravděpodobnostní, a nikoli striktně deterministický charakter. Z toho vyplývá, že vytěžit z nich maximum informací může především uživatel, který je v potřebné míře obeznámen s možnostmi meteorologie a se základními vlastnostmi atmosféry. V dostatečném časovém předstihu vydaná a správně aplikovaná předpověď počasí umožňuje uživateli přijmout účinná praktická opatření v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Viz též rovnice prognostické, úspěšnost předpovědi.
česky: předpověď počasí; angl: weather forecast, weather prediction; něm: Wettervorhersage f; rus: прогноз погоды  1993-a3
predpoveď počasia podľa miestneho pozorovania
obvykle laický odhad budoucího počasí, který může být prováděn podle pozorování meteorologických prvků a jevů v daném místě nebo podle pozorování přírodních úkazů. Lidé žijící ve stálém styku s přírodou mohou někdy ze zvláštností průběhu počasí v určitém místě a na základě svých dlouhodobých zkušeností úspěšně odhadnout na krátkou dobu tamější budoucí počasí. Viz též počasí místní.
česky: předpověď počasí podle místního pozorování; angl: single observer forecast, single station forecast; něm: Wettervorhersage nach lokalen Beobachtungen f, Landewettervorhersage f; rus: прогноз по данным одного наблюдателя, прогноз по одной станции наблюдений  1993-a2
predpoveď pre let alebo trať
česky: předpověď pro let nebo trať; něm: Streckenvorhersage f  1993-a1
predpoveď pre vzlet
letecká předpověď počasí obsahující informace o met. podmínkách nad vzletovou a přistávací dráhou nebo systémem vzletových a přistávacích drah letiště. Jde nejméně o předpověď směru, rychlosti a nárazů přízemního větru, předpověď teploty vzduchu a tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře podle standardní atmosféry (QNH). Předpověď pro vzlet se vydává v otevřené řeči nebo ve formě zkratek Mezinárodní organizace civilního letectví v období 3 hodiny před plánovaným časem vzletu.
česky: předpověď pro vzlet; angl: take-off forecast; něm: Startwettervorhersage f; rus: прогноз погоды для взлета  1993-b3
predpoveď pristávacia
letecká předpověď počasí obsahující předpovědi některých z těchto meteorologických prvků: přízemní vítr, dohlednost, význačné počasí (začátek a konec bouřky, mrznoucí srážky, húlava, kroupy, zvířený písek nebo prach aj.) a oblačnost. Období platnosti předpovědi nesmí přesahovat 2 hodiny. Tyto předpovědi jsou určeny pro letadla vzdálená od letiště přistání méně než 1 hodinu letu a vydávají se pravidelně, zpravidla každou půlhodinu, nebo nepravidelně pro jednotlivá přistávající letadla. Vydávají se v otevřené řeči nebo nejčastěji jako přistávací předpovědi typu „trend“, podle pokynů Mezinárodní organizace civilního letectví. Předpovědi typu „trend“ se připravují a mezi letišti se vyměňují spolu s let. met. zprávami v kódu METAR, k nimž jsou připojeny. Viz též indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.
česky: předpověď přistávací; angl: landing forecast; něm: Landevorhersage f; rus: прогноз в пункте посадки  1993-b3
predpovedané počasie
soubor údajů o očekávaném počasí, vztahující se k určitému prostoru a časovému intervalu. Do tohoto souboru se nejčastěji zahrnují údaje o očekávaných hodnotách teploty vzduchu, směru a rychlosti větru, o výskytu oblačnosti, atm. srážek, mlh, bouřek apod.
česky: počasí předpovídané; angl: predicted weather; něm: vorhergesagtes Wetter n; rus: предсказываемая погода  1993-a1
predpovedná mapa
syn. mapa prognózní – v meteorologii obecně mapa, jež obsahuje předpověď kteréhokoli meteorologického prvku a jevu, např. mapa předpovědí atm. srážek, mapa výškového větru se zakreslením předpokládané polohy osy tryskového proudění nebo mapa předpovídaného počátku žní. V denní synop. praxi se význam pojmu předpovědní mapa zužuje na mapy předpovídaných hodnot budoucího rozložení přízemních a výškových polí meteorologických prvků, sestavované zpravidla pomocí numerických předpovědních modelů pro různě dlouhá období (na 24, 48 h atd.). Jedná se především o předpovědní mapy přízemní povětrnostní situace a předpovědní mapy barické topografie, sestavené na základě metod numerické předpovědi počasí v předpovědních centrech a rozšiřované zpravidla prostřednictvím internetu. Viz též mapa přízemní předpovědní, mapa absolutní topografie předpovědní, mapa relativní topografie.
česky: mapa předpovědní; angl: forecast chart, prognostic chart; něm: Vorhersagekarte f; rus: прогностическая карта  1993-a3
predpovedná mapa absolútnej topografie
mapa předpovídaného budoucího rozložení izohyps některé standardní tlakové hladiny, sestavené pro určitý termín, nejčastěji pro 00 UTC. Tato mapa se v současné době zpravidla zpracovává ve větších předpovědních centrech na základě výstupů modelů numerické předpovědi počasí a rozšiřuje internetovým přenosem nebo pomocí meteorologických kódů, např. kódu GRID. Uvedená předpovědní mapa, která je podkladem krátkodobých nebo střednědobých předpovědí počasí, se dříve sestavovala zejména graf. způsobem (např. metodou R. Fjörtofta nebo A. Defanta). Viz též numerická předpověď počasí, mapa relativní topografie.
česky: mapa absolutní topografie předpovědní; angl: prognostic constant pressure chart, prognostic isobaric chart, prognostic isobaric contour chart; něm: Vorhersagekarte der absoluten Topographie f; rus: прогностическая карта абсолютной топографии  1993-a3
predpovedná meteorologická služobňa
pracoviště letecké meteorologické služby, které zabezpečuje činnost letectva v určené letecké informační oblasti (FIR). V ČR plní uvedené úkoly pro FIR Praha meteorologická služebna na letišti Václava Havla Praha, organizačně začleněná do odboru letecké meteorologie ČHMÚ.
česky: služebna meteorologická předpovědní (MFO); angl: meteorological forecast office; něm: Dienstraum an der Wetterwarte m; rus: бюро погоды  1993-a3
predpovedná prízemná mapa
předpovědní mapa, na níž je zobrazeno předpokládané rozložení některých meteorologických prvků při zemském povrchu v některých z příštích hlavních synoptických termínů. Jsou na ní obvykle zakresleny izobary, středy cyklon a anticyklon a předpovídané polohy atmosférických front. Pro zákres budoucí polohy rozložení tlaku vzduchu je v současné době používáno výstupů z některého numerického předpovědního modelu. Přízemní předpovědní mapa bývá v praxi nespr. označována jako prebaratik.
česky: mapa přízemní předpovědní; angl: prognostic surface chart; něm: Bodenvorhersagekarte f; rus: прогностическая приземная карта  1993-a3
predpovedné centrum
středisko, kde se soustřeďují meteorologické informace a/nebo vypracovávají meteorologické předpovědi. Obvykle je předpovědní centrum blíže označováno podle území, které zabezpečuje, podle umístění centra nebo podle bližšího určení účelu, k jakému vydávané předpovědi slouží. Viz též centrum meteorologické světové, centrum meteorologické specializované regionální, centrum meteorologické národní.
česky: centrum předpovědní; angl: central forecasting office, forecasting center; něm: Vorhersagezentrum n; fr: centre de prévision m, service central de prévision m, bureau central de prévision m; rus: прогностический центр  1993-a3
predstih predpovede
doba mezi vydáním předpovědi meteorologického jevu a jeho výskytem.
česky: předstih předpovědi; něm: Vorlauf der Vorhersage m  2014
prehánka
druh konvektivních srážek vyznačující se náhlým začátkem a koncem, rychlým kolísáním intenzity a obvykle krátkým trváním. Při přeháňkách dochází často k rychlému střídání velké oblačnosti s krátkým vyjasněním, přičemž dobrá dohlednost se v intenzivních srážkách značně snižuje. Jednotlivé přeháňky mají obvykle malý plošný rozsah. Přeháňky mohou být jak dešťové, tak sněhové, popř. dešťové se sněhem. V chladném ročním období v přeháňkách vypadávají často sněhové krupky, v létě někdy kroupy. Při špatných podmínkách pozorování oblohy lze podle přeháněk usuzovat na výskyt konvektivních oblaků. Naopak podle charakteru oblačnosti lze odlišit přeháňky od občasných srážek. Viz též srážky trvalé.
česky: přeháňka; angl: shower; něm: Schauer m; rus: ливень  1993-a2
prehánkové zrážky
česky: srážky přeháňkové; angl: showery precipitation; něm: Schauerniederschlag m, schauerartiger Niederschlag m; rus: ливневые осадки  1993-a1
prehlbovanie cyklóny
stadium vývoje cyklony, ve kterém tlak vzduchu ve středu cyklony klesá. Toto stadium obvykle zahrnuje stadium mladé cyklony a stadium jejího největšího rozvoje. Viz též vyplňování cyklony.
česky: prohlubování cyklony; angl: deepening of a cyclone, deepening of a low; něm: Vertiefung der Zyklone f; rus: углубление депреесии, углубление циклона  1993-a3
prehriata para
česky: pára přehřátá; něm: überhitzter Dampf m  2017
prechladená hmla
česky: mlha přechlazená; angl: supercooled fog; něm: unterkühlter Nebel m; rus: переохлажденный туман  1993-a3
prechladená voda
kapalná fáze vody přítomná v atmosféře při teplotách vzduchu nižších než 0 °C. Většina oblačných a mlžných kapek zůstává v kapalném stavu i za teploty hluboko pod bodem mrznutí; existence přechlazených kapek v oblacích je prokázána až do teploty cca –42 °C. Přechlazené kapky jsou při teplotě pod 0 °C nestabilní a dostanou-li se do kontaktu s ledovou částicí, rychle mrznou. Proces mrznutí přechlazených kapiček vody v atmosféře usnadňují i ledová jádra. Běžná existence přechlazených vodních kapek v oblacích souvisí s tlakovými poměry v blanách povrchového napětí vody při jejich velkém zakřivení. Přechlazené mohou být i dešťové kapky či kapky mrholení, což vede ke vzniku mrznoucího deště, resp. mrznoucího mrholení. Viz též mlha přechlazená, oblak přechlazený, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, ozrnění ledových krystalků.
česky: voda přechlazená; angl: supercooled water; něm: unterkühltes Wasser n; rus: переохлажденная вода  1993-a3
prechladený dážď
déšť tvořený kapkami přechlazené vody. Způsobuje mrznoucí déšť a vznik ledovky.
česky: déšť přechlazený; angl: supercooled rain; něm: unterkühlter Regen m; fr: pluie surfondue f; rus: переохлажденный дождь  1993-a3
prechladený oblak
vodní oblak, jehož teplota je nižší než 0 °C. Viz též voda přechlazená.
česky: oblak přechlazený; angl: supercooled cloud; něm: unterkühlte Wolke f; rus: переохлажденное облако  1993-a2
prechod frontu
přesun atmosférické fronty, která odděluje dvě vzduchové hmoty, přes určité místo, přesněji průchod frontální čáry daným místem. Přechod fronty je doprovázen změnou hodnot meteorologických prvků, zvláště teploty a vlhkosti vzduchu, směru a rychlosti větru, tlaku vzduchu, oblačnosti, dohlednost, atm. srážek aj. Rychlost a velikost změny met. prvků závisejí především na druhu a výraznosti fronty, na rychlosti jejího postupu, na denní a roční době a na orografických podmínkách. K uvedeným změnám může dojít v průběhu několika minut, ale i hodin. Změna teploty vzduchu při přechodu fronty dosahuje v našich zeměpisných šířkách v extrémních případech 15 až 20 °C, většinou však jen několika stupňů. Průběh počasí při přechodu fronty bývá značně rozdílný, v ojedinělých případech prochází fronta i za jasné oblohy.
česky: přechod fronty; angl: passage of a front; něm: Frontdurchgang m  1993-a2
prechodná klíma
neurčité označení pro klima mezi dvěma odlišnými klimatickými typy, a to v daném měřítku, vyjádřeném kategorizací klimatu. V případě makroklimatu jde nejčastěji o pásmo mezi oblastmi se zřetelnou oceánitou a kontinentalitou klimatu, přičemž šířka tohoto pásma bývá vymezována pouze subjektivně. Z hlediska mikroklimatologie je přechodné klima vázáno na hranici aktivních povrchů výrazně odlišných fyz. vlastností (např. klima okraje lesa, jezerního břehu apod.).
česky: klima přechodné; angl: transition climate; něm: Übergangsklima n; rus: переходный климат  1993-b3
prechodné svetelné úkazy
světelné záblesky nebo výtrysky o krátkém trvání, řádově setin až desetin sekundy, objevující se ve výškovém rozmezí cca 30 – 100 km nad oblastmi, kde se aktuálně vyskytují silné a zpravidla prostorově rozsáhlé konvektivní bouře. V současné době jsou předmětem výzkumu, jenž dosud není uzavřen plně vysvětlující teorií. Evidentně souvisejí s procesy vyvolanými výraznými změnami silných elektrických polí nad aktivními oblaky druhu cumulonimbus při elektrických výbojích v těchto oblacích. Z hlediska jejich vzhledu lze tyto jevy rozdělit do dvou skupin:
1. světelné záblesky převážně červených odstínů, jež jakoby padají dolů z vyšších hladin nebo se v těchto hladinách v kruhových útvarech horizontálně rozšiřují do prostoru, a to převážně v mezosféře, popř. na spodu termosféry, řidčeji v nejvyšších hladinách stratosféry. Z hlediska podoby se rozlišují např. červení skřítci (z angl. red sprites) válcovitého nebo mrkvovitého vzhledu, vlásečnice (z angl. tendrils), jež obvykle jako vláknovité útvary směřují dolů od skřítků, elfové (z angl. elves) v podobě světelných kruhů horizontálně se rozšiřujících do prostoru ve výškách kolem 100 km, jim obdobný úkaz v poněkud nižších hladinách kolem 85 km bývá označován jako sprites halo. Skřítci se objevují většinou po silném kladném blesku s následným udržovacím proudem. Elfové se objevují po silných blescích obou polarit a vypadají jako rychle se rozšiřující světelný kruh, který může mít průměr až 300 km. Červená barva skřítků a elfů je dána excitací molekul dusíku v řidší atmosféře ve výškách nad 50 km od zemského povrchu.
2. výtrysky (z angl. jets) v podobě kuželů modravého nebo načervenalého světla slabší intenzity, vystřelující z horních partií bouřkových oblaků někdy až do výšek kolem 100 km (obří výtrysk, z angl. gigantic jet), častěji však pouze do horních vrstev stratosféry (modrý výtrysk, blue jet) nebo pouze do výšek cca 20 km (modrý spouštěč, z angl. blue starter). Modrá barva výtrysků souvisí s excitací molekul dusíku v hustších vrstvách atmosféry. Obří výtrysky jsou dvoubarevné: blíže k povrchu země modré a ve vyšších výškách červené.
 
česky: úkazy světelné přechodné; angl: transient luminous effects (TLE); něm: TLE m/pl  2014
prekambrium
společné označení pro eony hadaikum, archaikum (prahory) a proterozoikum (starohory). Jeho počátek odpovídá vzniku planety Země před 4600 mil. roků, konec nástupu fanerozoika, přesněji kambria před 541 mil. roků.
Termín se skládá z lat. předpony prae- „před“ a slova kambrium.
česky: prekambrium; angl: Precambrian; něm: Präkambrium  2018
prekážkový oblak
méně vhodné označení pro oblak orografický.
česky: oblak překážkový; angl: crest cloud; něm: Wolkenkappe f; rus: облако препятствия  1993-a1
preklápací zrážkomer
česky: srážkoměr překlápěcí; angl: tipping bucket raingauge, Niederschlagswippe f; rus: плювиограф с опрокидывающимся сосудом  2019
prekrývajúca vlna
velmi vzácný a literárně ojediněle zmiňovaný jev, kdy vlnové proudění za překážkou tvořenou zpravidla horským hřebenem působí jako nová překážka, která vytváří další (shora překrývající) systém vlnového proudění ve vyšších atmosférických hladinách, v nichž se vyskytuje silné proudění s výrazným vertikálním střihem větru. Uvedený český název je pokusem zavést nový český termín na základě překladu z angličtiny.
česky: vlna překrývající; angl: overlapping wave  2017
prekurzor
v atmosférické chemii termín pro látku, ze které vzniká v atmosféře chemickou reakcí látka nová. Např. prekurzory přízemního ozonu jsou oxidy dusíku a VOC.
Termín je přejat z lat. slova praecursor „ten, kdo běží napřed (jako předvoj)“, odvozeného od slovesa praecurrere „běžet napřed“ (z prae- „napřed, dříve“ a currere „běžet“, srov. např. kurz).
česky: prekurzor; angl: precursor; něm: Vorläufererscheinung f  2014
preletová oblačná diera
(z angl. cloud hole) – kruhová nebo eliptická bezoblačná mezera, v jejímž středu může být patrná virga. Jev byl identifikován v oblacích altocumulus nebo cirrocumulus, v nichž se mohou vyskytnout přechlazené vodní kapky, které nemrznou vzhledem k nedostatku ledových jader. Na družicových snímcích byl zaznamenán i v oblacích druhu altostratus či cirrostratus. Náhlý vzrůst koncentrace ledových jader může vyvolat vznik drobných ledových krystalků a jejich růst na úkor vypařujícich se kapek. Vypadávání krystalů může vytvořit virgu. Ke zvýšení koncentrace aktivních ledových jader nebo náhlému zmrznutí malých přechlazených kapek může dojít turbulencí a poklesem tlaku při průletu letadla. Jde o velmi řídký jev, který je však při svém výskytu na obloze jasně patrný a bývá občas nesprávně interpretován. Morfologicky byl jev zařazen v roce 2017 do kategorie zvláštnosti oblaků pod označením cavum. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, pruh rozpadový.
česky: díra oblačná průletová; angl: cloud hole, fallstreak hole, punch hole, skypunch; něm: Wolkenlücke f, Wolkenloch n; fr: trou de virga m  2014
premenlivá oblačnosť
oblačnost s velkými a rychlými změnami, které se typicky vyskytují v instabilní studené vzduchové hmotě, a to zvláště při vývoji konv. druhů cumulus a cumulonimbus. Vyskytuje se zejména po přechodu studených front v týlu rychle se pohybujících cyklon. V případě velmi rychlých změn hovoříme také o rychle se měnící oblačnosti. Někdy se u proměnlivé oblačnosti setkáme s nevhodným termínem oblačnost střídavá.
česky: oblačnost proměnlivá; angl: variable cloudiness; něm: veränderliche Bewölkung f; rus: переменная облачность  1993-a3
premenlivosť počasia
1. typická vlastnost počasí, zvláště ve stř. zeměp. šířkách, projevující se velkou interdiurní proměnlivostí meteorologických prvků, zejména teploty vzduchu, oblačnosti a slunečního svitu, dohlednosti a atm. srážek. Je vyvolána častými přechody front a cyklonální činností především v dosahu výškové frontální zóny;
2. změny počasí během dne v krátkých časových intervalech (minuty, hodiny), kdy se střídá velká oblačnost s přeháňkami, popř. bouřkami s vyjasňováním a slunečním svitem. V oblasti ČR se proměnlivost počasí vyskytuje zvláště v jarním období v týlu cyklon při převážně sz. proudění chladného vzduchu, kdy se hovoří o tzv. aprílovém počasí. Viz též změna počasí, oblačnost proměnlivá.
česky: proměnlivost počasí; angl: weather variability; něm: Veränderlichkeit des Wetters f; rus: неустойчивость погоды  1993-a1
premenlivý vietor
vítr krátkodobě měnící směr o více než 45° (není normováno). Nejčastějším zdrojem těchto odchylek je buď mechanická turbulence v proudění za blízkými překážkami nebo termická turbulence při uvolňování přehřátého stoupajícího vzduchu.
česky: vítr proměnlivý; angl: variable wind; něm: wechselhafter Wind m; rus: переменный ветер  1993-a3
premostenie
slang. název pro spojení dvou anticyklon, v Evropě obvykle azorské anticyklony a anticyklony nad Ukrajinou či pobaltskými republikami, pásem vyššího tlaku vzduchu, který probíhá přes stř. Evropu.
česky: přemostění  1993-a1
premrzanie pôdy
tuhnutí půdního roztoku při poklesu teploty pod jeho bod mrznutí. Hloubka promrzání půdy závisí kromě intenzity mrazů a doby jejich trvání na vlastnostech a způsobu obdělávání půdy, na jejím pokrytí sněhovou pokrývkou, vegetací apod. Z hlediska promrzání půdy rozeznáváme teplotní režimy půd, které mohou být nepromrzající, sezónně promrzající nebo dlouhodobě zmrzlé, označované jako permafrost. Viz též měření promrzání půdy, teplota půdy.
česky: promrzání půdy; angl: freezing of soil; něm: Bodengefrornis f; rus: промерзание почвы  1993-a3
prenos exhalátov
česky: přenos exhalátů; angl: transport of air pollution; něm: Ausbreitung von Exhalaten f, Ausbreitung von Luftschadstoffen f; rus: перенос выбросов  1993-a1
prestavba poveternostnej situácie
syn. změna typu povětrnostní situace – výrazná a často náhlá změna cirkulačních poměrů nad velkými geografickými oblastmi, způsobená vývojem a změnou polohy řídicích tlakových útvarů. Je doprovázena značnými změnami tlakového a teplotního pole vyvolávajícími změny i v polích dalších meteorologických prvků. Příkladem přestavby povětrnostní situace je změna zonální cirkulace na meridionální a opačně, změna cyklonální cirkulace na anticyklonální apod. Viz též situace povětrnostní celková.
česky: přestavba povětrnostní situace; angl: change of synoptic situation; něm: Wetterlagenwechsel m; rus: смена типа синоптической ситуации  1993-a1
prestreľujúci vrchol
(ang. overshooting top) – část horní hranice oblačnosti konvektivních bouří vyskytující se nad aktivní částí (jádrem) cumulonimbu, kde je projevem vrcholících výstupných konvektivních proudů bouře. Přestřelující vrcholy mají podobu vertikálního vzedmutí horní hranice oblačnosti, zpravidla připomínají „bubliny“, které prorůstají kovadlinou bouře. Lze je pozorovat jak díky stínům vrženým na okolní nižší oblačnost bouře, tak zpravidla díky výrazně nižší teplotě, než jaká se vyskytuje v jejich bezprostředním okolí. Přestřelující vrcholy prorůstají horní rovnovážnou hladinou oblačnosti Cb až o 2 až 3 km, horizontální rozměr je od několika km do cca 15 až 20 km. Jejich teplota může dosáhnout hodnot o 20 až 30 K nižších, než činí teplota tropopauzy, doba života se pohybuje od několika minut do několika desítek minut. V družicové meteorologii se využívají k detekci aktivních jader konv. bouří.
česky: vrcholek přestřelující; angl: overshooting top; něm: konvektives Überschießen n; rus: выбрасываемые вершины  2014
presýtená para
pára, jejíž tlak (hustota) je vyšší než u nasycené páry o téže teplotě. V meteorologické literatuře jde zpravidla o vodní páru nad rovinným povrchem vody nebo ledu. Přesycená pára je termodynamicky nestabilní a v atmosféře může reálně existovat za situace, kdy nejsou přítomny žádné zárodky vodních kapiček nebo ledových částic a jsou odstraněna účinná kondenzační a depoziční jádra. Prakticky to lze realizovat v laboratorních podmínkách v uzavřených komorách s účinně přefiltrovaným vzduchem, snižujeme-li teplotu vzduchu, takže hodnota tlaku nasycené vodní páry klesá.
česky: pára přesycená; angl: supersaturated vapor; něm: übersättigter Dampf m  2017
presýtenie
česky: přesycení; angl: supersaturation; něm: Übersättigung f; rus: перенасыщение  1993-a1
presýtený vzduch
1. vzduch, který obsahuje více vodní páry, než odpovídá stavu nasycení nad rovinným povrchem čisté vody při dané teplotě. V oblacích a v mlze dosahuje přesycení řádově setiny až desetiny procenta relativní vlhkosti vzduchu, v extrémních případech, v mohutných výstupných proudech bouřkových oblaků, kolem 1 %. Dokonalým očištěním vzduchu od všech částic, které mohou působit jako kondenzační jádra, lze v labor. podmínkách dosáhnout přesycení vzduchu až stovky procent;
2. ve fyzice oblaků a srážek se pojmu přesycený vzduch používá i v souvislosti s rozdílným tlakem nasycené vodní páry nad různými povrchy kapalné vody a ledu. Vzhledem k tomu, že tlak nasycené vodní páry nad ledem je za jinak stejných podmínek vždy nižší než nad vodou, může se ve smíšených oblacích vytvořit stav, kdy vzduch je vůči kapkám přechlazené vody nenasycený, zatímco vůči ledovým částicím přesycený. Podobně v důsledku rozdílného tlaku nasycené vodní páry nad různě zakřiveným vodním povrchem může být vzduch nenasycen vůči maličkým kapičkám, zatímco vzhledem k velkým kapkám nebo rovnému fázovému rozhraní je přesycen. Podle Raoultova zákona vyvolává rozpuštění určité látky snížení tlaku nasycené vodní páry nad roztokem, a proto např. vůči kapičkám solných roztoků může být přesycený i vzduch nenasycený vůči čisté vodě. Pojem přesycený vzduch se v meteorologii běžně užívá, jde však o terminologické zjednodušení (terminologickou zkratku). Věcně korektní by mělo být: vzduch obsahující přesycenou vodní páru. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova.
česky: vzduch přesycený; angl: supersaturated air; něm: übersättigte Luft f; rus: перенасыщенный воздух  1993-a3
pretrhávanie oblačnosti
ubývání oblačnosti ze stupně zataženo do stupně oblačno. Viz též vyjasňování, oblačnost.
česky: protrhávání oblačnosti; angl: clearance, clearing; něm: Aufreissen der Bewölkung n, Aufheiterung f; rus: размывание облачности  1993-a1
pretrhnutie tropopauzy
diskontinuita ve výšce tropopauzy spojená s výrazným frontogenetickým polem v troposféře. Nastává na rozhraní dvou vzduchových hmot výrazně odlišných vlastností, které mají značně rozdílné výšky tropopauzy. K protržení tropopauzy dochází ve výškové frontální zóně a v oblasti tryskového proudění.
česky: protržení tropopauzy; angl: breakdown of tropopause; něm: Durchbruch der Tropopause m; rus: разрыв тропопаузы  1993-a1
prevádzka za každého počasia
letový provoz bez ohledu na nevhodné povětrnostní podmínky (All weather operations, zkr. AWO). K provozu za každého počasí se vztahují tzv. letištní provozní minima (kategorie ICAO):
I. kategorii představuje úroveň zabezpečení, která umožňuje provoz při hodnotách dráhové dohlednosti (VIS) ne méně než 800 m nebo RVR ne méně než 550 m a výšce základny význačné oblačnosti (výšce rozhodnutí, DH-decision height) ne nižší než 200 FT (60 m).
II. kategorie umožňuje provoz při hodnotách DH nižších než 200 FT, ale ne nižších než 100 FT (30 m) a RVR ne nižší než 300 m.
IIIa kategorii odpovídá dráhová dohlednost ne nižší než 175 m a DH nižší než 100 FT, nebo bez stanovené DH, IIIb kategorii odpovídá dráhová dohlednost nižší než 175 m, ale ne méně než 50 m a DH nižší než 50 FT (15 m) nebo bez stanovené DH a IIIc kategorií je provoz za každého počasí tj. bez stanoveného limitu pro DH a RVR.
V ČR je letiště Václava Havla Praha letištěm CAT IIIb a letiště Ostrava Mošnov CAT II. Letiště Karlovy Vary a Brno Tuřany letišti CAT I. Viz též let s použitím přístrojů, let za ztížených meteorologických podmínek.
česky: provoz za každého počasí (AWO); angl: all weather operations; něm: Allwetterflugbetrieb m; rus: всепогодные полеты, полеты при всех типах погоды  1993-b3
prevládajúca dohľadnosť
V letecké meteorologii nejvyšší hodnota dohlednosti pozorovaná v souladu s definicí „Dohlednost“, které je dosaženo nejméně na polovině kruhového horizontu nebo nejméně na polovině letištní plochy. Tyto oblasti mohou tvořit spojitý sektor nebo mohou být složeny z několika nespojitých sektorů. Tato hodnota může být vyhodnocena pozorovatelem nebo přístrojovým systémem. K získání co nejlepšího odhadu převládající dohlednosti se tam, kde jsou instalovány, používají přístroje.
česky: dohlednost převládající; angl: prevailing visibility; něm: vorherrschende Sichtbedingungen f/pl; fr: visibilité dominante f  2014
prevládajúci smer vetra
česky: směr větru převládající; angl: prevailing wind direction; něm: vorherrschende Windrichtung f; rus: преобладающее направление ветра  1993-a2
prevládajúci vietor
syn. směr větru převládající – směr větru nejčastěji měřený nebo pozorovaný v daném místě za určité období, např. den, měsíc, sezonu nebo rok. Je jednou ze základních klimatických charakteristik určitého místa.
česky: vítr převládající; angl: prevailing wind; něm: vorherrschender Wind m; rus: преобладающий ветер  1993-a3
prevýšenie dymovej vlečky
česky: převýšení kouřové vlečky  1993-a1
prchavé organické látky
viz VOC.
česky: látky organické těkavé; angl: volatile organic compounds; něm: flüchtige organische Stoffe  2014
priame slnečné žiarenie
krátkovlnné záření přicházející z malého prostorového úhlu kolem středu slunečního kotouče (5.10-3 sr). Přímé sluneční záření dopadající na plochu kolmou k paprskům se měří pyrheliometry nebo aktinometry. Intenzita přímého slunečního záření klesá s růstem délky dráhy slunečních paprsků v atmosféře, tedy s poklesem nadm. výšky místa měření a s poklesem výšky Slunce nad obzorem, dále klesá i s růstem zakalení atmosféry. Je-li Slunce zakryto oblaky, je intenzita přímého slunečního záření nulová.
česky: záření sluneční přímé; angl: direct solar radiation; něm: direkte Sonnenstrahlung f; rus: прямая солнечная радиация  1993-a3
priame žiarenie
česky: záření přímé; angl: direct radiation; něm: direkte Strahlung f; rus: прямая радиация  1993-a1
priaznivé počasie pre leteckú prevádzku
met. podmínky, při nichž je horiz. dohlednost 10 km nebo více a není hlášena nejnižší dohlednost, není oblačnost provozního významu a nevyskytuje se význačné počasí pro letectví (atm. srážky, bouřka, nízko zvířený sníh, přízemní mlha, atd.). Uvedené podmínky se v pravidelných a mimořádných leteckých meteorologických zprávách (METAR a SPECI), stejně jako v letištních předpovědích počasí (TAF a trend), označují zkr. CAVOK (cloud and visibility OK), která nahrazuje údaje o vodorovné, popř. dráhové dohlednosti, o stavu počasí a o oblačnosti. Viz též minima letištní provozní a oblačnost provozního významu.
česky: počasí příznivé pro letecký provoz (CAVOK); angl: clouds and visibility okay; něm: günstiges Wetter für den Flugverkehr n; rus: погода, благоприятная для полета  1993-a3
priebeh počasia
charakteristické počasí, které se vyskytlo na met. stanici v určeném časovém intervalu před synoptickým termínem. Průběh počasí se vztahuje na období posledních 6 hodin ve zprávách z hlavních synop. termínů, na období posledních 3 hodin ve zprávách z vedlejších synop. termínů a na období poslední hodiny ve zprávách z hodinových synop. termínů. Průběh počasí se předepsaným způsobem zakresluje na synoptických mapách do staničního modelu. Viz též stav počasí.
česky: průběh počasí; angl: past weather; něm: Wetterverlauf m; rus: прошедшая погода  1993-a3
priemer meteorologického prvku
nejčastěji aritmetický průměr vypočtený z většího počtu hodnot meteorologického prvku. Rozlišujeme především časové a prostorové průměry meteorologických prvků, popř. jejich kombinaci; v ansámblové předpovědi počasí se dále používá průměr ansámblu. Viz též extrémy meteorologického prvku.
česky: průměr meteorologického prvku; angl: mean of a meteorological variable; něm: Mittel des meteorologischen Elementes n; rus: среднее метеорологичекого элемента  1993-b3, ed. 2024
priemerná denná amplitúda
průměr denních amplitud nebo též rozdíl mezi průměrným denním maximem a průměrným denním minimem meteorologického prvku a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc), nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 prům. denní amplituda teploty vzduchu v lednu 4,4 °C (vypočítaná z denních amplitud v lednových dnech), pro 1. leden pak 4,1 °C (vypočtená z denních amplitud 1. 1.).
česky: amplituda denní průměrná; angl: mean daily amplitude; něm: mittlere Tagesamplitude f, mittlere Tagesamplitude f; fr: amplitude diurne moyenne f, amplitude quotidienne moyenne f; rus: среднесуточная амплитуда  2014
priemerná denná teplota vzduchu
prům. hodnota teploty vzduchu vypočtená z hodnot naměřených v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr teploty počítá jako aritmetický průměr hodnot teploty měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v ČR průměrná denní teplota vzduchu počítá někdy podle vzorce:
T¯=T7+T 14+2T214,
kde indexy 7, 14 a 21 vyjadřují termíny pozorování. Počítá-li se průměrná denní teplota vzduchu z 24 hodnot, označuje se jako pravý denní průměr teploty. K hrubému odhadu průměrné denní teploty se též někdy užívá vzorce:
T¯=T max+Tmin2,
kde Tmax je max. a Tmin min. denní teplota vzduchu. Viz též průměr meteorologického prvku denní, průměr meteorologického prvku denní pravý.
česky: teplota vzduchu průměrná denní; angl: mean daily temperature; něm: Tagesmitteltemperatur f; rus: средняя суточная температура  1993-a3
priemerná výška snehovej pokrývky
klimatologická charakteristika sněhových poměrů místa, popř. oblasti, definovaná pro určitý měsíc jako součet hodnot výšky celkové sněhové pokrývky v jednotlivých dnech dělený počtem dní se sněhovou pokrývkou. Tuto charakteristiku nelze zaměňovat s průměrnou výškou sněhu.
česky: výška sněhové pokrývky průměrná; něm: mittlere Höhe der Schneedecke f  1993-a3
priemerná výška snehu
klimatologická charakteristika sněhových poměrů místa, popř. oblasti, definovaná pro určitý měsíc jako součet hodnot výšky celkové sněhové pokrývky v daném měsíci dělený počtem všech dní příslušného měsíce. Tuto charakteristiku nelze zaměňovat s průměrnou výškou sněhové pokrývky.
česky: výška sněhu průměrná; něm: mittlere Schneehöhe f  1993-a3
priemerné denné maximum
průměr denních maxim meterologického prvku, a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc) nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. denní maximum teploty vzduchu v lednu 1,2 °C (vypočtené z denních maxim v lednových dnech), pro 1. leden pak 1,0 °C (vypočtené z denních maxim 1. 1.). Viz též amplituda denní průměrná.
česky: maximum denní průměrné; angl: mean daily (diurnal) maximum of meteorological element; něm: mittleres Tagesmaximum n; rus: средний суточный максимум метеорологического элемента  1993-b3
priemerné denné minimum
průměr denních minim meteorologického prvku, a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc), nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. denní minimum teploty vzduchu v lednu –3,2 °C (vypočtené z denních minim v lednových dnech), pro 1. leden pak –3,1 °C (vypočtené z denních minim 1. 1.). Viz též amplituda denní průměrná.
česky: minimum denní průměrné; angl: mean daily (diurnal) minimum of meteorological element; něm: mittleres n; rus: среднесуточный минимум метеорологического элемента  1993-b3
priemerné mesačné maximum
průměr měsíčních maxim meteorologického prvku dosažených v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. lednové maximum teploty vzduchu 8,3 °C.
česky: maximum měsíční průměrné; angl: mean monthly maximum of meteorological element; něm: mittleres Monatsmaximum n; rus: средний месячный максимум метеорологического элемента  1993-a3
priemerné mesačné minimum
průměr měsíčních minim meteorologického prvku dosažených v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. lednové minimum teploty vzduchu –6,7 °C.
česky: minimum měsíční průměrné; angl: mean monthly minimum of meteorological element; něm: mittleres Monatsminimum n; rus: среднемесячный минимум метеорологического элемента  1993-a3
priemerné ročné maximum
průměr ročních maxim meteorologického prvku za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. roční maximum teploty vzduchu 32,4 °C.
česky: maximum roční průměrné; angl: mean annual maximum of meteorological element; něm: mittleres Jahresmaximum n; rus: средний годовой максимум метеорологического элемента  2014
priemerné ročné minimum
průměr ročních minim meteorologického prvku za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. roční minimum teploty vzduchu –9,1 °C.
česky: minimum roční průměrné; angl: mean annual minimum of meteorological element; něm: mittleres Jahresminimum n; rus: среднегодовой минимум метеорологического элемента  2014
priemerová mapa
pracovní označení pro mapu, na níž je pomocí izolinií znázorněno rozložení prům. hodnot jednoho nebo více meteorologických prvků vypočtených za delší období, např. mapa prům. úhrnu srážek za teplé pololetí nebo prům. trvání sněhové pokrývky za období 1961 až 1990. Průměrové mapy jsou nejrozšířenějším typem klimatologických map.
česky: mapa „průměrová“; angl: averaging chart; něm: Mittelwertskarte f; rus: средняя  1993-a2
priemyselná klimatológia
část technické klimatologie, která se zabývá vlivem průmyslu na klima a studuje též účinky klimatu na průmyslová zařízení. Viz též meteorologie průmyslová.
česky: klimatologie průmyslová; angl: industrial climatology; něm: Industrieklimatologie f; rus: индустриальная климатология  1993-a1
priemyselná meteorológia
oblast aplikované meteorologie, popř. klimatologie zaměřená na otázky aplikací meteorologických informací v průmyslu a komerčních aktivitách. Zabývá se zabezpečením průmyslu speciálními předpověďmi počasí a dalšími meteorologickými a klimatologickými informacemi. Jedná se o meteorologické zajištění technologických operací vázaných na počasí, např. o předpovědi bouří z hlediska dálkového přenosu elektrické energie, předpovědi a klimatologické charakteristiky sněhové pokrývky, teploty vzduchu, větru, srážkového režimu apod. Do oblasti meteorologie průmyslové dále patří problematika čistoty ovzduší, pokud jde o potenciální rozptyl exhalací, podklady pro regulaci výroby, pro volbu náhradních paliv v rozptylově nepříznivých meteorologických podmínkách apod. V poslední době se rozvíjí např. meteorologické zabezpečení jaderných energetických zařízení někdy nevhodně nazývané jaderná meteorologie. Někdy se průmyslová meteorologie chápe šířeji jako meteorologie soukromého sektoru, která zahrnuje i výrobu a poskytování meteorologických přístrojů a pozorovacích systémů (např. dálkového průzkumu), vývoj meteorologických systémů a systémové integrace, často i další konzultační služby či jiné produkty s přidanou hodnotou, včetně služeb pro další sektory, jako jsou média, letecká doprava, životní prostředí, zdraví, ovlivňování počasí, řízení zemědělských a lesnických aktivit i povrchové a letecké dopravy.
česky: meteorologie průmyslová; angl: industrial meteorology; něm: Industriemeteorologie f; rus: промышленная метеорология  1993-a3
priemyselné sneženie
vypadávání přirozeného sněhu při výskytu specifických meteorologických podmínek a s příspěvkem emisí tepla, vlhkosti a kondenzačních jader z průmyslových zdrojů.
Základní podmínkou pro průmyslové sněžení je výskyt zimní nízké vrstevnaté oblačnosti druhu stratus popř. mlhy v nočních hodinách. Vrstva stratu s nízkou základnou (0 až 150 m) musí být dostatečné vertikálně mohutná (minimum 200 m) a je zpravidla ohraničena výraznou inverzí suchého vzduchu. Nad vrstvou St musí být jasná obloha nezakrytá vyšší oblačností, což podporuje radiační ochlazování horní hranice St s charakteristickou hodnotou –0,05 °C/h. Vývoj následného konvektivního promíchávání s níže ležícími teplejšími oblačnými vrstvami podporuje mrznutí přechlazených kapek a vznik ledových krystalů v oblaku. Vznikají vhodné podmínky pro vznik srážkových částic v oblaku, z něhož za přirozených podmínek srážky dosahující zemský povrch nevypadávají. Průmyslové emise tvoří dodatečný zdroj tepla a vlhkosti, který může posílit srážkový proces a vyvolat lokální vypadávání sněhu. Sněžení je pak unášeno od zdroje emisí ve směru proudění nad oblačností.
Průmyslové sněžení nejčastěji nastává v hodinách před východem slunce a pokud se vrstva stratu nerozpadá, může nastat i několik hodin po východu slunce. Výška sněhu je obvykle malá, 1-2 mm. Ve švýcarské studii tohoto jevu byly však zaznamenány lokální extrémy výšky sněhu na vozovce až 15 cm, které bylo nutno mechanicky odstraňovat. Jde o řídký jev, kdy např. analýza výskytu průmyslového sněžení během čtyř zimních sezon ve dvou švýcarských lokalitách ukázala hodnotu 4,5 dní jako průměrný roční výskyt.
česky: sněžení průmyslové; angl: industrial snow, industrial snowfall; něm: Industrieschnee m  2017
priemyselný oblak
oblak, jehož vznik a vývoj souvisí s uvolňováním odpadního tepla, vodní páry, popř. různých znečišťujících příměsí při provozu průmyslových¨a energetických zařízení. Průmyslový oblak řadíme mezi tzv. umělé oblaky.
česky: oblak průmyslový; angl: cloud generated by industry; něm: Industriewolke f; rus: индустриальное облако, облако, возникающие в результате прмышленной деятельности  1993-a3
priemyselný zákal
zákal pozorovaný v průmyslových centrech a v průmyslových aglomeracích, způsobený umělými zdroji atmosférického prachu, kouře, exhaláty apod. Nejčastěji se vyskytuje za stabilního zvrstvení atmosféry, které bývá spojeno s malými horiz. pohyby a s nepatrnou vert. výměnou vzduchu. Zvláště výrazný průmyslový zákal bývá dobře pozorován z dálky, a to v podobě šedé, oblak připomínající čepice nad městem, z níž někdy vystupují jen vrcholky komínů a výškové stavby. Viz též smog.
česky: zákal průmyslový; angl: industrial haze; něm: Industriedunst m; rus: промышленная мгла  1993-a3
prienik kumulonimbov do stratosféry
proniknutí vrcholků oblačnosti konvektivních bouří do spodní stratosféry. Meteorologická radarová a družicová měření prokázala, že tropopauza není limitující horní hranicí vertikálního vývoje oblaků druhu cumulonimbus (Cb). Proniknutí vrcholků Cb o 3 až 5 km nad tropopauzu bylo prokázáno i ve stř. zeměp. šířkách. Meteorologická radiolokační měření na území ČR zaznamenala vrcholky Cb až ve výšce 16 km nad zemí.
česky: průnik cumulonimbů do stratosféry; angl: penetration of Cb into stratosphere; něm: Eindringen des Cumulonimbus in die Stratosphäre n; rus: проницание кучеводождевых облаков в стратосферу  1993-b2
priepustnosť atmosféry
syn. transmitance – v meteorologii schopnost atmosféry propouštět elmag. záření. V užším odb. smyslu je propustnost atmosféry definována jako poměr intenzity záření, které prošlo atmosférou nebo její určitou vrstvou, k počáteční intenzitě. Propustnost atmosféry se zpravidla vztahuje k jednotlivým spektrálním oblastem (ultrafialové, viditelné, infračervené záření) nebo spektrálním pásmům vymezeným krajními vlnovými délkami. V oboru viditelného záření se místo o propustnosti někdy mluví o průzračnosti atmosféry. Synonymy propustnosti atmosféry převzatými z angličtiny jsou transparence, transmitance, zatímco opakem je opacita.
česky: propustnost atmosféry; angl: atmospheric transmittance, atmospheric transparency; něm: atmosphärische Transparenz f; rus: прозрачность атмосферы, проницаемость атмосферы  1993-a3
priestorová verifikácia meteorologickej predpovede
jedna z metod verifikace meteorologické předpovědi vhodná k posouzení úspěšnosti předpovědi s vysokým prostorovým rozlišením. Kritéria používaná při prostorové verifikaci počítají s určitým stupněm nejistoty předpovědi, např. přibližnou hodnotou, přibližnou lokalizací nebo přibližným časem výskytu, které zohledňují nejčastěji pomocí zvětšujícího se prostorového, resp. časového okna, ve kterém je shoda prognostických a diagnostických polí meteorologických prvků hodnocena. Ze závislosti hodnot verifikačního kritéria na velikosti okna je možné určit prostorovou chybu předpovědi (např. kritériem FSS).
česky: verifikace meteorologické předpovědi prostorová; angl: spatial verification; rus: пространственная проверка прогнозов  2020
priestorový vertikálny rez atmosférou
vertikální řez atmosférou vyjadřující sérii vertikálních profilů jednoho nebo více meteorologických prvků v daném čase podél zvolené horiz. linie. Tímto způsobem lze znázornit vybranou vertikální plochu z výstupu modelu numerické předpovědi počasí, nebo aerologická měření v jednom termínu z více aerologických stanic, které leží přibližně na jedné přímce, přičemž na horiz. ose je zachováván poměr vzdáleností mezi stanicemi. Řezy orientované ve směru sever – jih se označují jako meridionální, řezy orientované ve směru východ – západ jako zonální. Kromě základních meteorologických prvků lze pomocí prostorových vertikálních řezů zobrazit např. hodnoty vertikální rychlosti, potenciální teploty apod.
 
česky: řez atmosférou vertikální prostorový; angl: cross section; něm: räumlicher Vertikalschnitt m; rus: вертикальный разрез в пространстве  1993-a3
priesvitná námraza
jeden z námrazových jevů. Hladká, kompaktní, obvykle průsvitná usazenina ledu s drsným povrchem. Průsvitná námraza je podobná ledovce, vytváří se však poměrně pomalým mrznutím kapek mlhy nebo oblaku při teplotách mezi –3 a 0 °C (řidčeji při teplotách do –10 °C). Při těchto teplotách mají kapky možnost před změnou své fáze zaplnit všechny skuliny na povrchu předmětů i mezi již zmrzlými kapkami. Narůstá zejména na hranách předmětů obrácených proti větru, je velmi přilnavá, odolává i silnému větru a od povrchu předmětu může být oddělena jedině rozbitím nebo táním. Působí škody na vegetaci, trhá el. a telefonní vedení, ohrožuje letecký provoz.
česky: námraza průsvitná; angl: clear ice; něm: Klareis n; rus: прозрачный лед  1993-a3
prietok
1. objem vody, která proteče příčným profilem vodního toku za jednotku času, zpravidla jednu sekundu. Je přímo úměrný ploše profilu a průtočné rychlosti. Extrémní průtoky jsou dosahovány při povodni, resp. za hydrologického sucha.
2. obecně pohyb vody průtočným profilem.
Viz též odtok, stav vodní.
česky: průtok; angl: discharge; něm: Durchfluss m; rus: расход  1993-a3
prietrž mračien
zast. nebo lid. označení pro přívalový déšť. V odb. pracích tak byla nazývána krátkodobá intenzita srážek s dobou opakování v dané lokalitě 100 a více let.
česky: průtrž mračen; angl: cloud burst; něm: Wolkenbruch m; rus: сильный ливень  1993-a3
prievan
1. proudění vzduchu v uzavřených objektech (budovy, sila, doly, tunely apod.), vyvolané zpravidla rozdílnou teplotou nebo rozdílným tlakem vzduchu uvnitř a vně těchto objektů. Subjektivně může být pociťováno příjemně i nepříjemně;
2. nevh. název pro proudění vzduchu zesílené vlivem místních zvláštností terénu, např. na vrcholech kopců, v sedlech, průsmycích apod. Viz též efekt tryskový, efekt nálevkový.
česky: průvan; angl: draught; něm: Luftzug m, Durchzug m  1993-a1
priezračnosť atmosféry
česky: průzračnost atmosféry; angl: atmospheric transparency; něm: Durchlässigkeit der Luft f; rus: прозрачность воздуха  1993-a1
priezračný vzduch
vzduch s dobrou až výbornou dohledností (desítky až stovky km), umožňující rozeznat i značně vzdálené předměty a terénní tvary. Ve stř. Evropě se jedná nejčastěji o arktický vzduch nebo mořský vzduch mírných šířek po přechodu studené fronty. Průzračný vzduch se též udržuje nad inverzní vrstvou při výrazné inverzi teploty vzduchu. Viz též vzduch čistý.
česky: vzduch průzračný; angl: clear air, transparent air; něm: klare Luft f; rus: прозрачный воздух, ясный воздух  1993-a3
příliv zvýšený bouří
obzvlášť velké zvýšení hladiny oceánu, k němuž dochází na pobřeží zasaženém tropickou nebo hlubokou mimotropickou cyklonou v době astronomického přílivu, takže dochází k souběhu přílivu se vzdutím způsobeným bouří.
česky: příliv zvýšený bouří; angl: storm tide; rus: штормовой прилив  2019
primárna cirkulácia
syn. cirkulace prvotní – základní složka všeobecné cirkulace atmosféry. Na ni navazují cirkulace menších měřítek, označované jako cirkulace sekundární a terciární. Toto rozdělení atmosférické cirkulace navrhl H. C. Willet.
česky: cirkulace primární; angl: primary circulation; něm: primäre Zirkulation f; fr: circulation primaire f; rus: первичная циркуляция  1993-a2
primárna dúha
syn. duha hlavní.
česky: duha primární; angl: primary rainbow; něm: Hauptregenbogen m, primärer Regenbogen m; fr: arc primaire m; rus: основная радуга  1993-a1
primárna nukleácia ľadu
česky: nukleace ledu primární; angl: primary ice nucleation; něm: primäre Eisnukleation f; rus: первичное образование ледяных частиц  2014
primárne aerosoly
aerosolové částice, které jsou do vzduchu přímo emitovány ze svých zdrojů. V čes. tech. literatuře, zejména staršího původu, se někdy označují jako disperzní aerosoly. Viz též aerosoly sekundární.
česky: aerosoly primární; angl: primary aerosols; něm: primäres Aerosol n; fr: aérosols primaires (biogéniques); rus: первичные аэрозольные (взвешенные) частицы  2014
primitívne rovnice
méně vhodné označení pro základní rovnice.
česky: rovnice primitivní; angl: primitive equations; něm: primitive Gleichungen f/pl; rus: полные уравнения, примитивные уравнения  1993-a1
prímorská klíma
klima pobřežních oblastí. V případě oceánů a okrajových moří jde o oceánické klima; pobřeží omývaná studenými oceánskými proudy a pobřeží vnitřních moří mají oproti tomu větší kontinentalitu klimatu.
česky: klima přímořské; angl: maritime climate; něm: Küstenklima n; rus: климат приморский (морских побережий)  1993-b3
prímrazok
málo užívaný výraz pro mrazík. V hovorové řeči se přímrazek obvykle spojoval s výskytem jíní, ledového povlaku (škraloupu) na kalužích a v nádobách s vodou, zmrzlých květů apod. Nemá charakter odb. termínu.
česky: přímrazek  1993-a1
pripútaná sonda
přístroj zavěšený pod upoutaným balonem a měřící jeden nebo několik meteorologických prvků. Změřené údaje jsou přijímány pozemním přijímacím a vyhodnocovacím zařízením. Upoutané sondy bývají využívány na stanicích měřících v mezní vrstvě atmosféry, zejména v souvislosti se zjišťováním podmínek pro šíření příměsí v atmosféře.
česky: sonda upoutaná; angl: wire sonde; něm: Fesselsonde f; rus: привязной зонд  1993-a3
priradenie družicových snímok
starší označení pro přemapování družicových snímků.
česky: přiřazení družicových snímků; angl: geographic localization of satellite pictures; něm: Zuweisung der Wettersatellitenbilder f; rus: географическая привязка координат на снимках со спутников  1993-a3
prírodné prostredie
část materiálních činitelů životního prostředí, kterou vytvářejí biotické i abiotické složky přírody. Abiotickými složkami přírodního prostředí jsou atmosféra, hydrosféra a litosféra, biotickou složkou je biosféra; pedosféra se považuje obvykle za průnik abiotické a biotické složky přírodního prostředí. Předmětem zájmu meteorologie je ta část přírodního prostředí, pro niž jsou významné atm. jevy a děje. Protikladem přírodního prostředí je umělé životní prostředí, jehož složkami jsou uměle vytvořené objekty. Viz též potenciál krajiny klimatický.
česky: prostředí přírodní; angl: natural environment; něm: natürliche Umgebung f; rus: природная окружающая среда  1993-a1
prirodzená rádioaktivita atmosféry
radioaktivita atmosféry způsobená přítomností radioakt. izotopů, které se do atmosféry dostaly ze zemského povrchu nebo z vesmíru, popř. vznikly přímo v ovzduší působením toků elementárních částic nebo γ-záření, zpravidla kosmického původu. Na přirozené radioaktivitě atmosféry se nejvíce podílí radon.
česky: radioaktivita atmosféry přirozená; angl: natural radioactivity; něm: natürliche Radioaktivität f; rus: естественная радиоактивность атмосферы  1993-a1
prirodzená súradnicová sústava
z-systém, v němž je osa x orientována ve směru horizontální složky proudění vzduchu a osa y doleva od ní. Místo označení souřadnicových os x, y, z se v tomto případě někdy používají symboly s, n, k. Tato soustava se podobně jako standardní souřadnicová soustava používá v dynamické meteorologii, ve fyzice mezní vrstvy atmosféry atd.
česky: soustava souřadnicová přirozená; angl: natural coordinate system (local coordinate system); něm: natürliches Koordinatensystem n, natürliche Koordinaten f/pl; rus: натуральная система координат  1993-a3
prirodzená synoptická oblasť
velká část zemské polokoule, pro niž se předpokládá, že synop. procesy mají určité charakteristické vlastnosti a mohou být studovány nezávisle na procesech, které probíhají nad jinými částmi polokoule. Na sev. polokouli (sev. od 30. rovnoběžky) byly určeny tři přirozené synoptické oblasti: od Grónska po Ural, od Uralu po Beringův průliv a od Beringova průlivu po Grónsko. Termín byl zaveden v bývalém SSSR pro účely střednědobé a dlouhodobé předpovědi počasí.
česky: oblast synoptická přirozená; angl: natural synoptic region; něm: natürliches synoptisches Gebiet n; rus: естественная синоптическая область, естественный синоптический район  1993-a3
prirodzené synoptické obdobie
období, během něhož se nad velkou oblastí zeměkoule udržují hlavní rysy určité celkové povětrnostní situace. Podle B. P. Multanovského období, během něhož se zachovává termobarické poletroposféře, určující orientaci postupu synoptických tlakových útvarů u zemského povrchu. V průměru trvá 5 až 7 dní. Termín se v některých zemích bývalého SSSR používá pro účely dlouhodobé předpovědi počasí. Viz též metoda Multanovského.
česky: období synoptické přirozené; angl: natural synoptic period; něm: natürliche Wetterperiode f; rus: естественный синоптический период  1993-a3
príslnie
syn. perihelium.
česky: přísluní; angl: perihelion; něm: Perihel n; rus: перигелий  2019
prístrojová korekcia
oprava, která převádí údaj indikovaný přístrojem na správnou hodnotu měřené veličiny v používané soustavě jednotek. Vylučuje z měření chyby, které jsou vyvolány vlastním přístrojem.
česky: oprava přístrojová; angl: instrument correction; něm: Instrumentenkorrektur f; rus: инструментальная поправка  1993-a3
prísušok
kratší období agronomického sucha, které se projevuje menšími škodami na vegetaci. Termínu se používá zejména v lesnictví.
česky: přísušek  1993-a1
príval
česky: příval; něm: Platzregen m, Regenguss m  1993-a1
prízemná cyklóna
česky: cyklona přízemní; něm: Bodenzyklone f; fr: dépression de surface f, dépression au sol f; rus: низкий циклон  1993-a1
prízemná hmla
1. mlha v tenké vrstvě vzduchu při zemském povrchu zasahující nejvýše do 2 m nad zemí, nad níž je vodorovná dohlednost výrazně vyšší;
2. v širším smyslu mlha v poměrně tenké přízemní vrstvě atmosféry zasahující od země do výšky řádově metrů nebo desítek metrů. Vznik přízemní mlhy obvykle závisí na místních podmínkách, většinou se jedná o mlhu radiační. Viz též mlha vysoká.
česky: mlha přízemní; angl: ground fog; něm: Bodennebel m; rus: приземный туман  1993-a3
prízemná inverzia teploty vzduchu
teplotní inverze začínající bezprostředně od zemského povrchu. Z hlediska příčin svého vzniku patří zpravidla k radiačním, popř. advekčním inverzím teploty vzduchu. Viz též inverze teploty výšková.
česky: inverze teploty vzduchu přízemní; angl: ground inversion, surface inversion; něm: Bodeninversion f; rus: приземная инверсия  1993-a2
prízemná mapa
v meteorologii synoptická mapa sestavená z údajů sítě přízemních meteorologických stanic v hlavních a vedlejších synoptických termínech. Údaje zakreslené v přízemní mapě se však nevztahují přímo k zemskému povrchu, protože čidla met. přístrojů jsou umístěna v různé předepsané výšce nad povrchem; tlak vzduchu zaznamenávaný na přízemní mapě je redukován na hladinu moře, zakreslené oblaky se vyskytují v různých výškách nad zemským povrchem apod. Stav a průběh počasí je na přízemní mapě zaznamenán dohodnutým způsobem, a to buď čís. hodnotami meteorologických prvků (např. teplota a tlak vzduchu), v šifrách (vodorovná dohlednost, výška nejnižších oblaků), nebo v symbolech (druh oblaků, rychlost větru, oblačnost). Údaje z met. stanic jsou na přízemní mapě uspořádány kolem staničních kroužků podle staničního modelu.
Analyzovaná přízemní mapa (v současné době se může částečně jednat i o analýzu objektivní pomocí výpočetní techniky) obsahuje zákresy atm. frontizobar, izalobar, oblasti výskytu atm. srážek, mlh a bouřek a jsou v ní vyznačeny středy cyklon a anticyklon. Tlakové pole zobrazené na přízemní mapě lze orientačně považovat za absolutní topografii 1 000 hPa. Viz též analýza synoptických map, měření srážek, měření teploty vzduchu, měření tlaku vzduchu, redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu, mapa výšková.
česky: mapa přízemní; angl: surface chart; něm: Bodenkarte f; rus: приземная карта  1993-a3
prízemná meteorologická stanica
meteorologická stanice provádějící měření v přízemní vrstvě atmosféry. Teplota a vlhkost vzduchu se měří ve výšce 2 m nad zemí, srážky 1 až 2 m nad zemí, vítr 10 m nad zemí apod. Přízemní met. stanice může být z hlediska umístění meteorologickou stanicí pozemní nebo mořskou.
česky: stanice meteorologická přízemní; angl: surface meteorological station; něm: meteorologische Bodenstation f; rus: наземная метеорологическая станция  1993-a3
prízemná podvrstva atmosféry
česky: podvrstva atmosféry přízemní; angl: surface sublayer of atmosphere; rus: приземный слой воздуха  2019
prízemná synoptická stanica
pozemní nebo mořská meteorologická stanice, na níž se v synoptických termínech konají synoptická pozorování. Synoptické stanice měří nebo pozorují teplotu, vlhkost a tlak vzduchu, tlakovou tendenci, dohlednost , směr a rychlost větru, stav a průběh počasí, množství srážek, množství a druh oblačnosti, výšku základen oblačnosti a extrémy teploty. Přízemní synoptické stanice na pevnině udávají také trvání slunečního svitu, stav půdy, výšku sněhové pokrývky a speciální jevy. Mořské přízemní synoptické stanice uvádějí rovněž teplotu moře, směr pohybu vln, periodu vlnění, výšku vln, námrazu a led na moři, meteorologické stanice na pohybující se lodi také kurz a rychlost lodi. Zprávy jsou předávány v kódech SYNOP, SHIP nebo BUFR.
česky: stanice synoptická přízemní; angl: surface synoptic station; něm: synoptische Bodenstation f; rus: наземная синоптическая станция  1993-a3
prízemná teplota vzduchu
syn. teplota přízemní – 
1. teplota vzduchu měřená ve výšce 5 cm nad zemí nebo nad povrchem sněhové pokrývky.
2. v aerologii teplota vzduchu ve výšce 2 m nad zemí, na rozdíl od teploty vzduchu měřené aerol. prostředky v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře.
česky: teplota vzduchu přízemní; angl: grass temperature, ground temperature, surface temperature; něm: bodennahe Lufttemperatur f; rus: температура воздуха у земной поверхности  1993-a3
prízemná vrstva atmosféry
syn. podvrstva atmosféry přízemní, vrstva konstantního toku – nejspodnější část mezní vrstvy atmosféry o tloušťce zpravidla několika desítek m, v níž se dyn. a termodyn. vlivy zemského povrchu projevují zvláště výrazně a závislost vert. toků hybnosti, tepla a vodní páry na výšce lze obvykle zanedbat. Vert. gradienty složek větru, teploty a dalších meteorologických prvků dosahují v této vrstvě zpravidla max. hodnot. Ve starším pojetí se jako přízemní vrstva atmosféry označovala vrstva 1 až 2 km nad zemským povrchem. Viz též modely přízemní vrstvy atmosféry, hranice přízemní vrstvy atmosféry.
česky: vrstva atmosféry přízemní; angl: surface layer of atmosphere, surface sublayer of atmosphere, constant flux layer of atmosphere; něm: bodennahe Luftschicht f; rus: приземный слой атмосферы, слой постоянного потока  1993-a3
prízemné meteorologické pozorovanie
meteorologické pozorování prováděné pozorovatelem ze zemském povrchu bez přístrojů nebo pomocí met. přístrojů, jejichž čidla jsou pevně spojena se zemí. Viz též pozorování aerologické.
česky: pozorování meteorologické přízemní; angl: surface meteorological observation; něm: bodennahe meteorologische Beobachtung f; rus: наземное метеорологическое наблюдение  1993-a1
prízemné minimum teploty vzduchu
česky: minimum teploty vzduchu přízemní; angl: grass minimum temperature, ground minimum temperature; něm: Grasminimum n; rus: минимум температуры на поверхности травы  1993-a3
prízemný front
1. atmosférická fronta dosahující až na zemský povrch a projevující se tam ostrými změnami meteorologických prvků. Termín se používá jako protějšek fronty výškové;
2. atm. fronta nevelkého vert. rozsahu, obvykle do výšky 1 km až 3 km nad zemským povrchem. Viz též klasifikace atmosférických front.
česky: fronta přízemní; angl: surface front; něm: Bodenfront f; fr: front au sol m; rus: приземный фронт  1993-a1
prízemný mráz
teplota vzduchu nižší než 0 °C měřená ve výšce 5 cm nad povrchem půdy. Viz též minimum teploty vzduchu přízemní, mrazík.
česky: mráz přízemní; angl: ground frost; něm: Bodenfrost m; rus: заморозок на почве  1993-a3
prízemný ozón
část troposférického ozonu vyskytující se v přízemní vrstvě atmosféry. Jedná se o sekundární znečišťující látku, která nemá v atmosféře vlastní významný zdroj. Vzniká v důsledku řady komplikovaných fotochemických reakcí z prekurzorů, kterými jsou především NOx a VOC z přirozených i antropogenních zdrojů. Ve zvýšených koncentracích se vytváří za slunných letních dnů. Jde o tzv. letní znečisťující příměs s maximálními koncentracemi vyskytujícími se v období duben až září. Prostorové rozložení přízemního ozonu je velmi rozdílné v závislosti na umístění emisních zdrojů a na meteorologických podmínkách. Je indikátorem fotochemického neboli oxidačního smogu. Vzhledem ke svým silným oxidačním schopnostem je ozon toxický a má negativní vliv na biosféru.
Referenční metodou pro měření koncentrací přízemního ozonu je UV–absorbance. Imisní limit pro ochranu lidského zdraví je stanoven jako denní maximum klouzavého osmihodinového průměru koncentrace 120 µg.m–3, tolerovaný počet překročení je ve 25 dnech v průměru za 3 roky. Cílový imisní limit pro ochranu vegetace a ekosystémů je stanoven na základě expozičního indexu AOT40 a je roven 18 000 µg.m–3.h v průměru za 5 let.
česky: ozon přízemní; angl: surface ozone; něm: bodennahes Ozon n; rus: приземный озон  2014
prízemný vietor
v meteorologii vítr měřený na met. stanici v dohodnuté výšce nad zemským povrchem, obvykle ve výšce 10 m (v letectví v souladu s předpisem L3–Meteorologie standardně ve výšce 10±1 m), v níž je rušivý vliv místních překážek a terénu na proudění již výrazně menší než v těsné blízkosti povrchu. Měření přízemního větru by mělo být prováděno na otevřeném prostranství v místě bez vlivu okolních překážek. Za minimální vzdálenost od překážek se považuje desetinásobek jejich výšky, doporučuje se však větší vzdálenost, zejména od překážek z převládajících směrů větru.
česky: vítr přízemní; angl: surface wind; něm: Bodenwind m; rus: ветер у земли, приземный ветер  1993-a3
prízemný zdroj znečisťovania ovzdušia
zdroj na zemském povrchu nebo v jeho blízkosti, dodávající do ovzduší znečišťující příměsi. Z met. hlediska se za přízemní zdroj považuje také zdroj (např. komín), jehož efektivní výška je menší než tloušťka přízemních inverzí teploty vzduchu, typicky se vyskytujících v daném místě.
česky: zdroj znečišťování ovzduší přízemní; angl: low-emitting source of air pollution; něm: bodennahe Quelle der Luftverunreinigung f; rus: наземный источник загрязнения воздуха  1993-a1
Probert-Jonesova rovnica
česky: rovnice Probert-Jonesova; něm: Probert-Jones-Gleichung f  2014
proces
viz též děj.
Termín pochází z lat. slova processus „postupování; vývoj“, odvozeného od slovesa procedere „postupovat“ (z pro- „kupředu, před“ a cedere „kráčet“).
česky: proces; něm: Prozess m, Vorgang m  1993-a1
produktívny výpar
česky: výpar produktivní; něm: produktive Verdunstung f  1993-a2
profesionálna meteorologická stanica
meteorologická stanice, na níž měření a pozorování provádějí výhradně pozorovatelé s požadovanou kvalifikací, v ČR stálí zaměstnanci Českého hydrometeorologického ústavu, Akademie věd ČR nebo Armády ČR. Všechny profesionální met. stanice ČR patří mezi automatizované meteorologické stanice a jejich zprávy se zařazují do mezinárodní výměny met. informací. Viz též metadata meteorologické stanice, stanice dobrovolnická.
česky: stanice meteorologická profesionální; angl: professional meteorological station; něm: Hauptamtliche Wetterstation f, Hauptamtliche Wetterstation f  1993-b3
profesionálna stanica
česky: stanice profesionální; angl: professional station; rus: сетевая станция  2019
profil atmosférického frontu
vertikální řez frontální plochou, který ukazuje, jak se mění sklon fronty s výškou. Profil atmosférické fronty závisí především na druhu fronty, rychlosti jejího postupu a na orografických poměrech oblasti, nad níž fronta postupuje. V mezní vrstvě atmosféry se vlivem tření sklon teplé fronty zmenšuje a studené fronty zvětšuje ve srovnání s jejich sklonem ve volné atmosféře. S deformací frontální plochy mohou souviset zvláštnosti v rozdělení frontální oblačnosti a srážek.
česky: profil atmosférické fronty; angl: profile of atmospheric front; něm: Profil der atmosphärischen Front n; rus: профиль атмосферного фронта  1993-a3
profil vetra
graf. nebo mat. vyjádření změny rychlosti, popř. směru větru jako funkce výšky (vertikální profil větru) nebo horiz. vzdálenosti (horizontální profil větru).
česky: profil větru; angl: wind profile; něm: Windprofil n; rus: профиль ветра  1993-a1
profiler
[profajler]
1. obecné označení přístroje určeného k sondáži atmosféry pomocí radiových vln, světelných paprsků nebo akustických vln. Základními typy profilerů jsou windprofiler, lidar a sodar; kombinaci radiových a akustických vln využívá systém RASS. Vysílače profilerů generují krátké intenzivní pulzy radiového záření, světla nebo zvuku, jejichž zpětný rozptyl, ovlivněný fyz. a chem. vlastnostmi prostředí, je zachycován velmi citlivými a vysoce selektivními přijímači. Ze zpoždění signálu a rychlosti světla, resp. rychlosti zvuku lze určit vzdálenost k místu zpětného rozptylu signálu.
2. syn. windprofiler.
Termín je přejat z angličtiny. Pochází z angl. profile, které vyjadřuje změnu určité veličiny v daném směru a má původ v it. slovese profilare „obšít, lemovat; nakreslit obrys, načrtnout“, v němž je obsažena předpona pro- a it. slovo filo „nit, vlákno“ (z lat. filum téhož významu).
česky: profiler; angl: profiler; něm: Profiler m  2014
profilová námraza
technický termín pro tvar námrazy na letadle v době letu, vznikající obyčejně při nízkých teplotách vzduchu zpravidla pod –20 °C a při malém vodním obsahu oblaku. Tvoří se především na náběžné hraně křídla, jinak kopíruje povrch letadla, přičemž podstatně nemění jeho aerodyn. vlastnosti. Proto se v letectví považuje za málo nebezpečnou formu námrazy.
česky: námraza profilová; rus: профильное обледенение  1993-a1
prognostické rovnice
rovnice obsahující časové derivace. V meteorologii se jejich časovou integrací tvoří předpověď, takže jsou součástí jak prognostických modelů atmosféry používaných při numerické předpovědi počasí, tak modelů klimatu. Soustavy prognostických rovnic se odvozují ze základních zákonů zachování hmoty, hybnosti a energie. Pokud jde o prognostické rovnice pro rychlost atmosférického proudění, popř. její složky, jsou obecnými prognostickými rovnicemi Navierovy–Stokesovy rovnice. Podle různých zjednodušujících aproximací lze pak odvozovat různé méně obecné systémy rovnic, např. Eulerovy rovnice, kvazi-geostrofické rovnice, tzv. základní rovnice, anelastické rovnice apod. Prognostické rovnice se formulují i pro další veličiny jako např. pro teplotu nebo vlhkost vzduchu nebo se vytvářejí odvozováním z pohybových rovnic. V tomto smyslu lze zmínit např. rovnici vorticity nebo rovnici divergence. Jako svého druhu protikladný pojem k prognostickým rovnicím lze uvažovat diagnostické rovnice, které neobsahují parciální časové derivace, a lze je proto použít pouze k diagnostickým studiím stavu daného systému za předpokladu jeho stacionarity.
česky: rovnice prognostické; angl: prognostic equations; něm: prognostische Gleichungen f/pl; rus: прогностические уравнения  1993-a3
prognostický model atmosféry
matematické vyjádření poznatků o dynamice atmosféry a jejím energetickém a hydrologickém cyklu. Jedná se o rozsáhlou a vnitřně bohatě diferencovanou skupinu modelů, do níž mj. patří modely numerické předpovědi počasí používané v provozních meteorologických předpovědích, dále modely pro vývoj klimatu, např. cirkulační modely klimatu, a rovněž modely využívané v základním výzkumu atmosféry. Základem modelu atmosféry je dynamické jádro, které využívá nějaký typ soustavy prognostických rovnic, které byly v počátcích modelování atmosféry velmi jednoduché, viz například barotropní model. Podle účelu použití je model atmosféry vybaven souborem parametrizací, včetně modelu zemského povrchu. Numerický předpovědní model je dále doplněn o schémata a nástroje asimilace meteorologických dat, které připravují počáteční podmínky. Řešení všech typů rovnic ve všech součástech modelu atmosféry (dynamické jádro, parametrizace, asimilace dat) vyžaduje použití numerických metod. Pouze při zjednodušení systémů rovnic, např. jejich linearizací za účelem akademických studií, lze dojít k analytickému řešení.
česky: model atmosféry prognostický; angl: prognostic model of the atmosphere; něm: atmosphärisches Vorhersagemodell n , prognostisches Modell der Atmosphäre n; rus: прогностическaя модель атмосферы  2014
prognostík
v meteorologii vžité označení pro pracovníka předpovědní služby pověřeného vydáváním předpovědí počasí. Viz též meteorolog, synoptik.
Termín pochází ze slova prognóza.
česky: prognostik; angl: forecaster; něm: Prognostiker m; rus: прогнозист  1993-a1
prognóza
Termín pochází z řec. πρόγνωσις [prognósis] „prognóza, předpověď“ (z předpony προ- [pro-] „předem“.a γνῶσις [gnósis] „poznání, vědění“).
česky: prognóza; něm: Prognose f, Vorhersage f  1993-a1
prognózna mapa
česky: mapa prognózní; angl: prognostic chart; něm: Vorhersagekarte f; rus: прогностическая карта  1993-a1
proterozoikum
syn. starohory – nejmladší z eonů prekambria, zahrnující období před 2500 – 541 mil. roků. Evoluce atmosféry Země pokračovala na počátku proterozoika obdobím prvotního nárůstu koncentrace kyslíku, který umožnil existenci aerobních eukaryotických organizmů a vývoj ozonové vrstvy. Způsobil však i pokles koncentrace metanu, takže v důsledku zeslabení skleníkového efektu nastala opakovaně rozsáhlá zalednění, která se posléze opakovala ke konci proterozoika v souvislosti s dalším prudkým nárůstem koncentrace kyslíku. Podle tzv. teorie sněhové koule mohla zalednění vícekrát postihnout celou planetu, která by se z jejich sevření vymanila působením sopečné činnosti. Jiné teorie připouštějí nezamrzlé tropy, jež měly zůstat útočištěm organizmů, jejichž mnohobuněčné formy se objevily na samém konci proterozoika jako tzv. ediakarská fauna a následně se naplno rozvinuly ve fanerozoiku.
Termín pochází z angl. Proterozoic, které zavedl v r. 1887 amer. geolog S. F Emmons; skládá se z řec. πρότερος [proteros] „předchozí, dřívější“ a ζωή [zóé] „život“.
česky: proterozoikum; angl: Proterozoic; něm: Proterozoikum n  2018
protimesiac
syn. antiselenium – viz kruh paraselenický.
česky: protiměsíc; něm: Gegenmond m  1993-a1
protimrazové ventilátory
tech. zařízení používaná v ochraně před mrazíky ve vegetačním období. Jejich úkolem je při teplotách těsně nad nulou rozrušovat inverzi teploty vzduchu, která se při radiačním ochlazování vytváří v nočních a ranních hodinách v blízkosti zemského povrchu. Použitím protimrazových ventilátorů se sníží riziko poklesu teploty v této vrstvě pod nulu, při němž dochází v některých fázích vývoje ovocných stromů, vinné révy, popř. dalších plodin k značným ztrátám na výnosech. Protimrazové ventilátory jsou zpravidla vybaveny rozměrnou vrtulí, jíž se promíchává v kritickém období okolní vzduch. Obdobnou funkci mohou plnit i nízko letící vrtulníky.
česky: ventilátory protimrazové; angl: frost fans; něm: Frostschutzventilatoren pl/m; rus: вентиляторы от заморозкoв, противоморозные вентиляторы  1993-a0
protislnečné oblúky
syn. oblouky antisolární, oblouky Fränkleho – souhrnné označení pro vzácné halové jevy v podobě oblouků vyskytujících se na části oblohy protilehlé Slunci. Zahrnují se mezi ně např.: Kernův oblouk, oblouky Greenlerovy, oblouky Trickerovy, oblouky Hastingsovy, při vhodné poloze oblouky Wegenerovy.
česky: oblouky protisluneční; angl: antisolar arcs  2016
protislnko
syn. antihélium – viz kruh parhelický.
česky: protislunce; něm: Gegensonne f  1993-a1
protisúmrak
záře, jež se objevuje na opačné straně oblohy než vychází nebo zapadá Slunce. Vzniká zpětným rozptylem a odrazem slunečních paprsků v atmosféře.
česky: protisoumrak; angl: anti-twilight, counterglow; něm: Gegendämmerung f; rus: противосиянние, противосумерки  1993-a3
protisvit
slabá světelná skvrna kruhového nebo oválného tvaru, která se objevuje za bezměsíčných jasných nocí v průzračném vzduchu na opačném místě oblohy než je Slunce. Jedná se pravděpodobně o Sluncem osvětlený kosmický prach vně zemské atmosféry, podobně jako u zvířetníkového světla.
česky: protisvit; angl: gegenschein, zodiatical counterglow; něm: Gegenschein m; rus: противосияние  1993-a1
protivietor
vítr vanoucí proti směru pohybu letadla, lodi apod. Z met. hlediska nemá charakter odb. termínu. Viz též vítr boční, vítr zádový.
česky: protivítr; angl: headwind; něm: Gegenwind m; rus: встречный ветер  1993-a1
protuberancia
výron relativně chladnějšího, hustšího plazmatu z fotosféry přes chromosféru do žhavé sluneční koróny. Tyto útvary jsou typické pro období zvýšené sluneční aktivity. Při pozorování se jeví jako výběžky boulovitého tvaru, plameny nebo oblouky, vybíhající ze slunečního tělesa. Někdy se mohou od Slunce úplně odpoutat, pak je označujeme jako výrony korónové hmoty; pokud zasáhnou zemskou magnetosféru, způsobí zde geomagnetickou bouři.
česky: protuberance; angl: solar prominence, protuberance; něm: Protuberanz f; fr: protubérance solaire f; rus: протуберанец  2020
proxy data
nepřímé indikátory, které umožňují rekonstruovat paleoklima, popř. historické klima, a určit přibližné vlastnosti klimatického sytému v minulosti. Podmínkou jejich využití v paleoklimatologii je možnost alespoň přibližného datování a poznatky o jejich klimatické podmíněnosti. Základními druhy proxy dat jsou data geologická (analýza hlubokomořských, jezerních a navátých sedimentů, ledovcových jevů, fosilních půd), glaciologické (analýza vrtných jader ledovců) a biologická (analýza letokruhů, malakofauny, hmyzu a pylová analýza). V širším smyslu patří mezi proxy data i nepřímé historické prameny užívané historickou klimatologií, které dokumentují jevy vázané na počasí a klima (např. údaje o povodních, záznamy o počátcích žní apod.).
česky: proxy data; angl: proxy data; něm: Proxydaten pl  2014
prúd Kurošio
teplý oceánský proud v západním segmentu severopacifického subtropického koloběhu oceánské vody. Směřuje z oblasti Filipín k jihovýchodnímu pobřeží Japonska, jehož klima zmirňuje. Setkává se zde se studeným proudem Ojašio a míří k východu, kde přechází do Severního tichomořského proudu.
česky: proud Kurošio; angl: Kuroshio Current; něm: Kuroschio m  2017
prúd Ojašio
studený oceánský proud, který směřuje od východního pobřeží Kamčatky podél Kurilských ostrovů k jihozápadu. Především na jaře a v létě zde snižuje teplotu vzduchu, čímž znesnadňuje růst stromů. Východně od Japonska se střetává s teplým proudem Kurošio, přičemž dochází ke vzniku husté mořské mlhy.
česky: proud Ojašio; angl: Oyashio Current; něm: Ojaschio m  2017
prúdenie vzduchu
syn. vítr.
česky: proudění vzduchu; angl: airflow; něm: Luftströmung f; rus: течение воздуха  1993-b3
prudký vietor
vítr o prům. rychlosti 13,9 až 17,1 m.s–1 nebo 50 až 61 km.h–1. Odpovídá sedmému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr prudký; angl: near gale; něm: steifer Wind m; rus: крепкий ветер  1993-a3
prúdnica
čára v poli pohybu kapaliny nebo plynu, v meteorologii obvykle v poli větru, v jejímž každém bodě má rychlost proudění v daném okamžiku směr tečny. Nemění-li se pole větru s časem, tj. při stacionárním proudění, jsou proudnice totožné s trajektoriemi vzduchových částic. Hustota proudnic je úměrná rychlosti proudění. Proudnice popisují pohybové pole v atmosféře, které úzce souvisí s tlakovým polem. Na výškových met. mapách proudnice zhruba odpovídají izohypsám. Viz též mapa kinematická.
česky: proudnice; angl: streamline; něm: Stromlinie f; rus: линия тока  1993-a2
prúdová funkcia
skalární funkce Ψ, popisující pole nedivergentního rovinného proudění tekutiny. V dynamické meteorologii se používá pro popis vírového horiz. proudění v atmosféře a je definovaná až na aditivní konstantu vztahy
vx=Ψy, vy=Ψx,
kde vx a vy značí horiz. složky rychlosti proudění v kartézské souřadnicové soustavě (x, y, z). V mechanice tekutin se lze někdy setkat s alternativním vyjádřením, které má opačné znaménko. Z definice proudové funkce plyne, že její izolinie odpovídají proudnicím. Proudová funkce se používá mimo jiné při inicializaci vstupních datmodelu numerické předpovědi počasí.
česky: funkce proudová; angl: streamfunction; něm: Stromfunktion f; fr: fonction de courant f; rus: функция потока, функция тока  1993-a3
prvá tropopauza
česky: tropopauza první; angl: first tropopause; něm: erste Tropopause f; rus: первая тропопауза  1993-a1
prvohory
syn. paleozoikum.
česky: prvohory; angl: Paleozoic; něm: Paläozoikum n  2018
prvotná cirkulácia
česky: cirkulace prvotní; rus: первичная циркуляция  1993-a1
pseudoadiabata
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými, zpravidla mezi teplotou a tlakem, při pseudoadiabatickém ději. Je zároveň křivkou konstantní adiabatické ekvivalentní potenciální teploty.
Termín se skládá z řec. ψευδής [pseudés] „nepravý, falešný (lživý)“ a slova adiabata.
česky: pseudoadiabata; angl: pseudoadiabat; něm: Pseudoadiabate f  1993-a3
pseudoadiabatický dej
termodyn. proces, při němž dochází k ochlazování nasyceného vzduchu, který je tepelně izolován od okolí, a veškerá zkondenzovaná voda je okamžitě ze vzduchu odstraněna. Latentní teplo kondenzace tedy ohřívá pouze vlhký vzduch. Pokles teploty vzduchu při pseudoadiabatickém výstupu je znázorněn pseudoadiabatou na termodynamickém diagramu. Dojde-li k následnému sestupu vzduchu, probíhá růst teploty prakticky po suché adiabatě, neboť všechna zkondenzovaná voda byla při pseudoadiabatickém výstupu odstraněna. Pseudoadiabatický děj je tedy nevratný, a proto není adiabatickým dějem. Pojem pseudoadiabatický děj zavedl něm. meteorolog W. Bezold v r. 1888.
česky: děj pseudoadiabatický; angl: pseudoadiabatic process; něm: pseudoadiabatischer Prozess m; fr: transformation pseudoadiabatique f; rus: псевдоадиабатический процесс  1993-a2
pseudoadiabatický teplotný gradient
česky: gradient teplotní pseudoadiabatický; angl: pseudoadiabatic lapse rate; něm: pseudoadiabatischer Temperaturgradient m; fr: gradient pseudo-adiabatique saturé m, pseudo-gradient adiabatique humide m; rus: псевдоадиабатический градиент температуры  2014
pseudoekvivalentná teplota
dnes méně vhodné syn. pro adiabatickou ekvivalentní teplotu.
česky: teplota pseudoekvivalentní  1993-a1
pseudofront
syn. fronta zdánlivá – mezosynoptické rozhraní projevující se náhlou prostorovou změnou v teplotním poli, a to pouze v blízkosti zemského povrchu. Tradičně tak označujeme rozhraní vznikající na hranicích rozdílného aktivního povrchu (např. vodní hladina – led, vodní hladina – souš aj.), nebo v orograficky členitém terénu. Podle angl. terminologie můžeme za pseudofrontu považovat i gust frontu.
Termín se skládá z řec. ψευδής [pseudés] „nepravý, falešný (lživý)“ a slova fronta.
česky: pseudofronta; angl: pseudo front; něm: Pseudofront f; rus: псевдофронт  1993-a3
pseudogradient
rozdíl hodnot meteorologických prvků odpovídající určitému konstantnímu výškovému rozdílu (zpravidla 100 m), zjištěný mezi místy, která neleží na vertikále. Za pseudogradient teploty vzduchu se např. označuje okamžitá nebo prům. změna teploty s výškou vypočtená z měření přízemních meteorologických stanic ležících v rozdílné nadm. výšce. Velikost pseudogradientu se liší od velikosti vert. gradientu, protože odráží bezprostřední vliv zemského povrchu na hodnoty met. prvků více než vert. gradient zjištěný aerologickým měřením.
Termín se skládá z řec. ψευδής [pseudés] „nepravý, falešný (lživý)“ a slova gradient.
česky: pseudogradient; angl: pseudo-gradient; něm: Pseudogradient m  1993-a2
pseudopotenciálna teplota
dnes méně vhodné syn. pro adiabatickou ekvivalentní potenciální teplotu. Termín pseudopotenciální teplota zavedl roku 1889 W. Bezold.
česky: teplota pseudopotenciální  1993-a1
pseudoTEMP
vertikální profil vybraných meteorologických prvků získaný z dat modelu numerické předpovědi počasí a prezentovaný zpravidla obdobně jako výsledky sondáže atmosféry. Pseudosondáže mohou být vytvořeny z modelem generované objektivní analýzy, nebo z jeho předpovědního výstupu; v prvním případě doplňují radiosondážní měření, která jsou obvykle prostorově i časově poměrně řídká. Pseudosondáže jsou využívány zejména pro posouzení vertikální instability atmosféry z hlediska možnosti vývoje konvekce, v zimním období pak především pro zhodnocení nebezpečí vzniku mrznoucího deště.
česky: pseudosondáž; angl: virtual sounding; něm: Pseudo-Sondierung f  2022
pseudoteplota vlhkého teplomeru
nevh. označení pro adiabatickou vlhkou teplotu.
česky: pseudoteplota vlhkého teploměru  1993-a1
psota
lid. výraz pro pocitově velmi nepříjemné počasí. Jako syn. psoty se používají výrazy slota, nečas, nepohoda.
Výraz je odvozen od slova pes, srov. psí počasí.
česky: psota; něm: Unwetter n  1993-a1
psychrometer
přístroj užívaný k měření vlhkosti vzduchu. Je tvořen dvěma shodnými teploměry; jeden má čidlo suché a měří teplotu vzduchu (tzv. suchý teploměr), druhý má čidlo obalené navlhčovanou „punčoškou“, a tím pokryté filmem čisté vody nebo ledu (tzv. vlhký teploměr). Odpařováním vody z obalu se odnímá vlhkému teploměru teplo, a proto je jeho údaj zpravidla nižší než údaj suchého teploměru. V případě, že je vzduch vodní párou nasycen, např. v husté mlze, jsou si oba údaje rovny nebo dokonce při záporných teplotách je nad ledem údaj vlhkého teploměru vyšší. Charakteristiky vlhkosti vzduchu (tlak vodní páry a relativní vlhkost vzduchu) se určují z psychrometrické diference neboli psychrometrického rozdílu, tj. rozdílu údajů suchého a vlhkého teploměru, např. pomocí psychrometrických tabulek. Rozlišujeme psychrometry uměle ventilované neboli aspirační a uměle neventilované, umístěné zpravidla v meteorologické budce. Uměle ventilovaný psychrometr Assmannův (aspirační) má teploměrné nádobky v kovových trubicích a stejnoměrné proudění kolem nádobek zajišťuje ventilátor s rychlostí proudění nejčastěji 2,5 m.s–1. Je to přenosný přístroj, který umožňuje měřit teplotu a vlhkost vzduchu i na slunci. Byl často užíván při terénních meteorologických měřeních. Předchůdcem Assmannova psychrometru je psychrometr prakový, u nějž pozorovatel dosáhl požadované proudění vzduchu kolem nádobek točením přístroje zavěšeného na provázku nebo řetízku. Uměle neventilovaný psychrometr Augustův je používaný na meteorologických stanicích v meteorologických budkách. Je tvořen dvěma staničními teploměry, z nichž vlhký teploměr má nádobku obalenou punčoškou, jejíž dolní konec je ponořen do nádobky s vodou upevněné pod teploměrem. Přístroj navrhl E. F. August (1825). Psychrometrická metoda byla v meteorologii nejužívanější metodou měření vlhkosti vzduchu. Na profesionálních stanicích ČR se údaje z psychrometru používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s automatickým měřicím systémem. Viz též vzorec psychrometrický, teplota vlhkého teploměru, koeficient psychrometrický.
Termín se skládá z řec. ψυχρός [psychros] „studený, chladný“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“. Název zřejmě souvisí se zchlazováním vlhkého teploměru.
česky: psychrometr; angl: psychrometer; něm: Psychrometer n; rus: психрометр  1993-a3
psychrometrická diferencia
česky: diference psychrometrická; angl: psychrometric difference, wet-bulb depression; něm: Psychrometerdifferenz f; fr: différence entre la température humide de l'air et sa température sèche f, différence entre la concentration sèche et humide f; rus: психрометрическая разность, косохлёст  1993-a2
psychrometrická formula
česky: formule psychrometrická; něm: Psychrometerformel f; fr: rapport psychrométrique m, équation psychrométrique f; rus: психометрическая формула  1993-a1
psychrometrická konštanta
česky: konstanta psychrometrická; angl: psychrometric constant; něm: Psychrometerkonstante f; rus: психрометрическая постоянная  1993-a1
psychrometrické tabuľky
tabulky vypočtené podle psychrometrického vzorce, které slouží ke stanovení různých vlhkostních parametrů z údajů změřených psychrometrem. Jsou uspořádány tak, že v řádcích je uváděna suchá teplota a ve sloupcích vlhká teplota. V průsečíku příslušného řádku a sloupce je hodnota tlaku vodní páry a relativní vlhkosti vzduchu odpovídající změřenému psychrometrickému rozdílu. Zvláštním oddílem psychrometrických tabulek je zpravidla i tabulka umožňující vyhledání tlaku vodní páry z údajů relativní vlhkosti a teploty vzduchu. Tento oddíl se někdy označuje jako hygrometrické tabulky. Pro psychrometry uměle ventilované se užívají psychrometrické tabulky aspirační. Termín hygrometrické tabulky se používá někdy rovněž jako syn. termínu psychrometrické tabulky. Viz též koeficient psychrometrický, teplota suchého teploměru, teplota vlhkého teploměru.
česky: tabulky psychrometrické; angl: psychrometric tables; něm: Psychrometertabellen f/pl; rus: психрометрические таблицы  1993-a2
psychrometrický koeficient
česky: koeficient psychrometrický; angl: psychrometric constant; něm: Psychrometerkonstante f; rus: психрометрическая постоянная  1993-a3
psychrometrický rozdiel
česky: rozdíl psychrometrický; angl: wet-bulb depression; něm: Psychrometerdifferenz f; rus: психрометрическая разность  1993-a3
psychrometrický vzorec
syn. formule psychrometrická – poloempirický vzorec používaný při výpočtu psychrometrických tabulek. Má tvar:
e=esAp( TT),
kde e je tlak vodní páry ve vzduchu, es tlak nasycené vodní páry určený s ohledem na fázi vody při teplotě udávané vlhkým teploměrem, A značí psychrometrický koeficient, p tlak vzduchu, T teplotu vzduchu udanou suchým teploměrem a T' teplotu udanou vlhkým teploměrem. Hodnota es závisí na skupenství vody ve vlhkém obalu teploměru. K praktickému určování vlhkosti vzduchu na základě měření Assmannovým psychrometrem se používá psychrometrický vzorec v úpravě Sprungově.
termodynamice atmosféry se psychrometrický vzorec uvádí též ve tvaru:
w=wc pd(TTiv) Lwv,
kde w je směšovací poměr, w" směšovací poměr ve vzduchové částici nasycené při izobarické vlhké teplotě Tiv, cpd měrné teplo při konstantním tlaku pro suchý vzduch a Lwv latentní teplo vypařování. Protože izobarickou vlhkou teplotu Tív lze v podstatě ztotožnit s teplotou naměřenou vlhkým teploměrem, umožňuje výše uvedený vztah vypočítat z naměřených teplot suchého a vlhkého teploměru, jakož i z hodnoty max. směšovacího poměru při teplotě Tiv aktuální směšovací poměr ve vzduchové částici při teplotě T. Viz též vzorec Sprungův.
česky: vzorec psychrometrický; angl: psychrometric formula; něm: Psychrometerformel f; rus: психрометрическая формула  1993-a1
puelche
Termín vznikl převzetím názvu jihoamerického etnika Puelche (doslova „východní lidé“), jehož členové v 18. století obývali východní svahy And v Chile a na jihozápadě Argentiny. Srov. chinook.
česky: puelche; angl: puelche; něm: Puelche m  1993-a1
puff model
[paf model] – lagrangeovský model transportu znečišťujících příměsí v atmosféře představující nadstavbový stupeň vlečkových modelů. Princip spočívá v tom, že vlečka znečištění pocházející z daného zdroje se podél svojí trajektorie štěpí do spojitého sledu vhodně definovaných segmentů (puffů). Modeluje se pohyb a vývoj těchto individuálních puffů a dále pak např. jejich vzájemné interakce při mísení různých vleček. Proti běžným vlečkovým modelům je výpočetní algoritmus podstatně komplikovanější, avšak lze takto vhodně modelovat např. případy s velkou časovou proměnlivostí zdrojů příměsí, a zejména procesy při vzájemném mísení vleček o různém složení pocházejících z více zdrojů.
česky: puff model; angl: puff model; něm: Ausbreitungsmodell n  2014
pulzácia vetra
opakované kolísání rychlosti a směru větru s malou amplitudou a s frekvencí pod 1 s, které je vyvoláváno zejm. prouděním vzduchu kolem objektů rel. malých rozměrů (např. věží, stožárů apod.). Viz též náraz větru.
česky: pulzace větru; angl: wind pulsation; něm: Windpulsation f; rus: пульсации ветра  1993-a1
pumpovanie tlakomera
oscilace délky rtuťového sloupce tlakoměru vznikající kolísáním tlaku vzduchu při dyn. působení nárazovitého větru. Znesnadňuje čtení údaje tlakoměru.
česky: pumpování tlakoměru; angl: pumping of barometer; něm: Pumpen des Barometers n; rus: неустойчивость уровня ртутного столбика  1993-a1
purga
regionální označení pro silnou sněhovou vánici v tundrových oblastech sev. Evropy a především sev. Sibiře v zimě. Název pochází z karelského slova „purgu“ nebo finského „purku“. Viz též blizard, buran, burga.
Název je přejat z ruského purga, které zřejmě pochází z karelského a finského purku „sněhová bouře“.
česky: purga; angl: poorga, purga; něm: Purga m; rus: пурга  1993-a1
purpurové svetlo
česky: světlo purpurové; něm: Purpurlicht n  1993-a1
púšťová klíma
Köppenově klasifikaci klimatu typ suchého klimatu, označovaný BW; dále se dělí na horké (BWh) a chladné (BWk). Obecně se klima pouště vyznačuje velkou ariditou, způsobenou především velmi řídkým výskytem padajících srážek; pokud se vyskytnou, mají často charakter přívalového deště. Dalším znakem je malá oblačnost a dlouhé relativní trvání slunečního svitu. Nedostatek vegetace a vody v krajině vede k nízké spotřebě tepla na výpar, což spolu s velkým efektivním vyzařováním zemského povrchu způsobuje největší denní amplitudy teploty vzduchu na Zemi. Nechráněný povrch pouště je vystaven intenzivní větrné erozi; charakteristický je tedy velký zákal, často se vyskytují písečné víry a písečné bouře. Relativní vlhkost bývá hlavně přes den velmi nízká, s výjimkou tzv. mlžných pouští při pobřežích omývaných studenými oceánskými proudy. Tyto pouště patří mezi nejsušší místa na Zemi, vyskytují se zde prakticky pouze skryté srážky. Viz též extrémy srážek.
česky: klima pouště; angl: desert climate; něm: Wüstenklima n; rus: климат пустынь , пустынный климат  1993-b3
púšťový vietor
vítr vanoucí z pouště. Je velmi suchý a obvykle prašný, takže snižuje dohlednost, velmi horký v létě, chladnější v zimě, s velkými denními amplitudami teploty. Místní názvy pouštního větru jsou např. harmatan, chamsin, samum, gibli, případně scirocco. Viz též bouře písečná.
česky: vítr pouštní; angl: desert wind; něm: Wüstenwind m; rus: пустынный ветер  1993-a3
putujúca anticyklóna
česky: anticyklona putující; angl: migratory anticyclone; něm: sich verlagernde Antizyklone f; fr: anticyclone mobile m; rus: подвижный антициклон  1993-a1
putujúca cyklóna
česky: cyklona putující; fr: cyclone migrateur m; rus: подвижный циклон  1993-a1
PV thinking
[pí ví θiŋkiŋ] – obecně rozšířený termín v anglicky psané odborné literatuře pro analýzu vlastností a vývoje termobarických útvarů v synoptickém měřítku na základě polí potenciální vorticity. Tento přístup představuje poměrně jednoduchou a názornou alternativu ke klasické metodě dynamické analýzy s využitím kvazigeostrofické aproximace, na rozdíl od níž explicitně neuvažuje existenci vertikálních pohybů vzduchu. Potenciální vorticita, která je konzervativní veličinou při adiabatických dějích a jednoznačně určuje pole proudění a teploty, se zpravidla hodnotí ve vhodně zvolených izentropických hladinách. Někdy se proto používá i označení „IPV thinking“. Z polohy anomálií potenciální vorticity lze usuzovat na oblasti konvergence a divergence proudění spojené s výstupnými a sestupnými pohyby vzduchu. Pozorované pole proudění je pak v prvním přiblížení dáno k hodnocení vlivu neadiabatických dějů na velkoprostorovou dynamiku atmosféry.
česky: PV thinking; angl: Potential vorticity thinking, PV thinking; něm: PV-Denkart f  2014
pyramidálne halo
duhově zbarvené světelné kruhy kolem Slunce představující obdobu malého hala nebo velkého hala, avšak s odlišnými úhlovými poloměry. Vytvářejí se dvojitým lomem paprsků na ledových krystalcích, když vstupní, resp. výstupní stěnou krystalku pro příslušný paprsek je stěna pyramidálního (jehlanovitého) zakončení sloupkových nebo destičkových krystalků (často se vyskytující pyramidální nástavby nad stěnami podstav sloupkových nebo destičkových krystalků). Nejčastěji se v literatuře v tomto směru uvádějí hala o úhlovém poloměru ca: 9° (Buiysenovo halo), 18° (Rankinovo halo), 20° (Burneyovo halo), 23° (Barkowovo halo), 24° (Dutheilovo halo) a 35° (Feuilleovo halo). U pyramidálních hal mohou vzácně vznikat jevy obdobné parheliím a tečným obloukům u malého hala.
česky: hala pyramidální; angl: pyramidal haloes; něm: pyramidaler Halo m; fr: halos inhabituels pl (m); rus: пирамидальное гало  2014
pyramidálne slnko
deformace tvaru slunečního disku do podoby víceúhelníku při jeho poloze těsně u obzoru. Vyčnívá-li pak nad obzor pouze část slunečního disku, může její tvar připomínat stupňovitou pyramidu. Jev se vyskytuje zejména v zimě při nízkých ranních přízemních teplotách vzduchu. Souvisí pak se složitou strukturou vert. průběhu hustoty vzduchu v blízkosti zemského povrchu. Jev má svůj odraz v lidové mluvě jako „zubaté zimní sluníčko“.
česky: slunce pyramidální; angl: pyramidal sun  1993-a1
pyranograf
pyranometr, jehož součástí je registrační zařízení zaznamenávající časový průběh intenzity globálního záření. Záznam je většinou prováděný v podobě denní křivky v časové stupnici na předtištěné papírové pásce.
Termín se skládá z. řec. πῦρ [pyr] „oheň“, ἀνά [ana] „nahoře“ a z komponentu -γραφos [-grafos], odvozeného od slovesa γράφειν [grafein] „psát“. Prostřední komponent vyjadřuje směr, odkud přichází teplo, které je přístrojem měřeno.
česky: pyranograf; angl: pyranograph; něm: Pyranograph m; rus: пиранограф  1993-a3
pyranogram
záznam registračního pyranometru.
Termín vznikl odvozením od termínu pyranograf, analogicky k pojmům telegram a telegraf. Skládá se z řec. πῦρ [pyr] „oheň“, ἀνά [ana] „nahoře“ a γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“; tj. doslova „záznam o ohni shora“.
česky: pyranogram; angl: pyranogram; něm: Pyranogramm n; rus: пиранограмма  1993-a1
pyranometer
přístroj k měření globálního slunečního záření, pro který se někdy používá i název solarimetr. Pyranometry pracují nejčastěji na termoelektrickém principu. Jejich diferenční termočlánek, popř. termobaterie, indikuje teplotní rozdíl povrchu, který absorbuje prakticky úplně dopadající krátkovlnné záření, a povrchu, který toto záření nepohlcuje, nebo je zastíněn. Obdobný teplotní rozdíl se určuje diferenčním bimetalem v Robitzschově bimetalickém pyranografu nebo rozdílem teplot na teploměrech pyranometru Aragova–Davyova. Některé typy pyranometrů používají jako čidlo fotodiody, které vytvářejí fotoelektrické napětí úměrné dopadajícímu záření. Pyranometr destilační neboli lucimetr měří globální, popř. cirkumglobální záření tak, že záření pohlcené čidlem přístroje využívá k výparu vhodné kapaliny, jejíž objem je po zpětné kondenzaci mírou pohlceného záření. Jestliže se stínidlem odstraní přímé sluneční záření, pyranometry měří rozptýlené sluneční záření a pracují jako difuzometry. Pyranometry jsou většinou vybaveny dvěma skleněnými polokoulemi chránícími jejich čidla před rušivými účinky větru, atm. srážek, vnitřní cirkulací vzduchu v čidle a před usazováním prachu a nečistot. Polokoule současně zabraňují průchodu záření delších vlnových délek než asi 4 µm a způsobují, že pyranometr měří pouze krátkovlnné záření. Jestliže se pyranometr exponuje s polokoulemi umožňujícími průchod dlouhovlnného záření, tzn. měří jak krátkovlnné, tak dlouhovlnné záření, nazývá se pyrradiometr, v čes. literatuře někdy nevhodně též pyranometr efektivní.
Termín zavedli amer. astrofyzikové C. G. Abbot a L. B. Aldrich, kteří přístoj sestrojili v r. 1916. Termín se skládá z. řec. πῦρ [pyr] „oheň“, ἀνά [ana] „nahoře“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: pyranometr; angl: pyranometer; něm: Pyranometer n; rus: пиранометр  1993-a3
pyranometer Molla a Gorczyńského
syn. solarimetr Molla a Gorczyňskiho – termoel. radiometr k měření globálního slunečního záření. Jeho čidlo v podobě termobaterie je chráněno dvěma koncentrickými skleněnými polokoulemi. Chladné spoje jsou zakryté pouzdrem přístroje a teplé pokryty černou absorpční vrstvou. Termobaterie je pravoúhle symetrická, takže je nutné dbát na přesnou orientaci přístroje. Tento typ pyranometru je nejčastěji používán pro dlouhodobá měření globálního a rozptýleného slunečního záření.
česky: pyranometr Molla a Gorczyňskiho; angl: Moll-Gorczyński pyranometer; něm: Solarimeter nach Moll-Gorczyński n; rus: соляриметр Молля-Горчинского  1993-a3
pyrgeometer
radiometr používaný k měření dlouhovlnného záření, většinou vyzařovaného atmosférou směrem k zemskému povrchu. Přístroj má obvykle termoelektrické čidlo chráněné křemennou polokoulí, která je pokrytá speciální vrstvou propouštějící pouze záření s vlnovou délkou větší než 4,5 µm.
Termín se skládá z řec. πῦρ [pyr] „oheň“, γῆ [gé]  „Země“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: pyrgeometr; angl: pyrgeometer; něm: Pyrgeometer n; rus: пиргеометр  1993-a3
pyrheliometer
přístroj k měření přímého slunečního záření. Přeměňuje energii slunečního záření, prošlou tubusem s malým vstupním otvorem a pohlcenou černým povrchem čidla nebo dutinou, na teplo, které se určuje ze zvýšení teploty absorpčního povrchu, popř. kapalného chladicího média. Pyrheliometry, jejichž údaj lze vyjádřit přímo ve fyz. jednotkách, se nazývají absolutními, rel. pyrheliometry se nazývají aktinometry. Pyrheliometry se často používají jako referenční etalony pro kalibraci radiometrů pro měření slunečního krátkovlnného záření.
Termín zavedl franc. fyzik C. Pouillet, který přístoj sestrojil  před r. 1841. Termín se skládá z řec. πῦρ [pyr] „oheň“, ἥλιος [hélios] „Slunce“ a μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: pyrheliometr; angl: pyrheliometer; něm: Pyrheliometer n; rus: пиргелиометр  1993-a3
pyrheliometrická stupnica
stupnice používaná při měření energie toků slunečního záření. Je určena základním pyrheliometrickým normálem. V Evropě se do r. 1956 používala Ångströmova pyrheliometrická stupnice, odvozená od Ångströmova kompenzačního pyrheliometru umístěného ve Švédsku. V sev. Americe sloužil obdobně za základ Smithsonské pyrheliometrické stupnice pyrheliometr vodní. Vzájemným srovnáním údajů obou základních etalonů, které měly odchylné principy měření i odchylné podstatné konstrukční parametry, byl zjištěn mezi oběma pyrheliometrickými stupnicemi systematický rozdíl. Jako kompromis byla zavedena v r. 1957 mezinárodní pyrheliometrická stupnice IPS, která snižovala údaje podle Smithsonské stupnice o 2 % a údaje podle Ångströmovy stupnice zvyšovala o 1,5 %. V návaznosti na rozvoj technologií měření slunečního záření byla od 1. 7. 1980 zavedená pyrheliometrická stupnice označená WRR (WorldRadiation Reference), která zvyšuje naměřené hodnoty vůči IPS o 2,2 %. Pyrheliometrická stupnice WRR je definovaná referenční skupinou absolutních pyrheliometrů (World Standard Group) udržovanou ve Světovém radiačním středisku WMO v Davosu, Švýcarsko.
česky: stupnice pyrheliometrická; angl: pyrheliometric scale; něm: pyrheliometrische Skala f; rus: пиргелиометрическая шкала  1993-a3
pyrocumulonimbus
(pyro-Cb, morfologicky Cb flammagenitus) – extrémní forma oblaku pyrocumulus (Cu flammagenitus), jehož vývoj je důsledkem tepla a kouře uvolněných z rozsáhlých požárů, zpravidla požárů velkých lesních porostů. Pyrocumulonimbus se liší od přirozeného Cb svým mikrofyzikálním složením, s vysokým podílem produktů hoření, a našedlou barvou. Z pohledu meteorologických družic se od běžných Cb liší nižší odrazivostí své horní hranice oblačnosti a její odlišnou emisivitou v tepelných kanálech. Na rozdíl od oblaku pyrocumulus může produkovat srážky i ve formě krup, je pro něj charakteristický výskyt blesků a hřmění a vláknitá nebo difuzní horní část oblaku (podobně jako pro přirozený Cb). Může dosáhnout velmi silného stádia s výskytem extrémních jevů podobně jako supercely (včetně tornád). Srážky mohou působit pozitivně při hašení požáru. Objev stratosférických kouřových vleček hemisférického rozsahu lze spojit s výskytem oblaků pyrocumulonimbus a odhaluje energii jejich vztlaku a potenciál injektovat kouř do spodní stratosféry. Mezi pyro-Cb se někdy zařazují i Cb vzniklé v důsledku silných sopečných erupcí.
Termín se skládá z řec. πῦρ [pyr] „oheň“ a slova cumulonimbus.
česky: pyrocumulonimbus; angl: pyrocumulonimbus; něm: Pyrocumlonimbus m  2014
pyrocumulus
nesrážkový oblak druhu cumulus, který se může vyvinout při výstupu teplého vzduchu při požáru nebo při zvýšení vztlaku emisíkouřové vlečce vystupující z průmyslových nebo energetických provozů. Viz též flammagenitus.
Termín se skládá z řec. πῦρ [pyr] „oheň“ a slova cumulus.
česky: pyrocumulus; angl: pyrocumulus; něm: Pyrocumulus m, Feuerwolke f  2014
pyrradiometer
přístroj k měření krátkovlnného i dlouhovlnného záření, dopadajícího z prostorového úhlu 2π na vodor. orientovanou plochu. Je-li čidlo obráceno vzhůru, přístroj měří globální sluneční záření a dlouhovlnné záření atmosféry. Je-li čidlo obráceno směrem k zemskému povrchu přístroj měří odražené globální sluneční záření a dlouhovlnné záření zemského povrchu. Kombinací dvou opačně orientovaných pyrgeometrů lze měřit radiační bilanci zemského povrchu. Jako pyrradiometr lze použít pyranometr, který je místo skleněné polokoule vybaven polokoulí z materiálu propustného pro krátkovlnné i dlouhovlnné záření.
Termín se skládá z řec. πῦρ [pyr] „oheň“, z komponentu radio- (z lat. radius „paprsek“, viz radiace) a řec. μέτρον [metron] „míra, meřidlo“.
česky: pyrradiometr; angl: pyrradiometer; něm: Pyrradiometer n; rus: пиррадиометр  1993-b3
podpořila:
spolupracují: