Výklad hesel podle písmene d
D-vrstva
vrstva v ionosféře, jež působí občas změny v podmínkách šíření krátkých a velmi krátkých rádiových vln. Vyskytuje se ve výšce zhruba 50 až 80 km (podle jiných autorů 70 až 90 km). Obvykle není charakterizována výraznějším lokálním maximem ve vert. profilu koncentrace el. nabitých částic, a její občasné vytváření zpravidla souvisí s náhlým zvýšením sluneční činnosti. Pojmenování vrstvy pochází od F. Appletona.
česky: vrstva D; angl: D-layer; něm: D-Schicht f; rus: слой D 1993-a3
Daltonov zákon
1. zákon, podle něhož v daném objemu směsi ideálních plynů nepůsobících na sebe chem. má každý plyn takový tlak, jakoby sám vyplňoval celý objem. Jinými slovy, tlak směsi ideálních plynů v daném objemu, čili celkový tlak, je roven součtu dílčích tlaků. Lze psát
kde p je tlak směsi ideálních plynů a pk dílčí tlak k–té složky směsi (k = 1, 2... s). Uvedený zákon zformuloval J. Dalton v r. 1801. S dostatečnou přesností platí i pro reálné plyny, a proto má široké uplatnění v meteorologii, zejména v termodynamice atmosféry. Atmosféra se obvykle považuje za směs suchého vzduchu s vodní párou, tj. je tvořena vlhkým vzduchem. Pokud nenastává kondenzace nebo sublimace, řídí se vlhký vzduch zákony ideálního plynu a jeho celkový tlak p je podle Daltonova zákona dán součtem
kde e je dílčí tlak vodní páry a pd tlak suchého vzduchu. V důsledku platnosti Daltonova zákona by při absenci dostatečně intenzivního vert. promíchávání vzduchu, nalézajícího se v tíhovém poli Země, ubývalo s výškou rychleji lehčích plynů.
2. Empir. vztah, podle něhož je rychlost vypařování přímo úměrná sytostnímu doplňku ve vrstvě vzduchu přiléhající k vodnímu povrchu a nepřímo úměrná tlaku vzduchu. Má tvar
kde V je rychlost vypařování, tj. množství vody vypařené za jednotku času z jednotky plochy, es tlak nasycené vodní páry při teplotě povrchu vypařující se vody, e značí tlak vodní páry ve vzduchu nad vypařujícím se povrchem, p tlak vzduchu a k je koeficient úměrnosti, jehož hodnota závisí hlavně na rychlosti větru. Za bezvětří je rychlost vypařování značně menší než při větru.
kde p je tlak směsi ideálních plynů a pk dílčí tlak k–té složky směsi (k = 1, 2... s). Uvedený zákon zformuloval J. Dalton v r. 1801. S dostatečnou přesností platí i pro reálné plyny, a proto má široké uplatnění v meteorologii, zejména v termodynamice atmosféry. Atmosféra se obvykle považuje za směs suchého vzduchu s vodní párou, tj. je tvořena vlhkým vzduchem. Pokud nenastává kondenzace nebo sublimace, řídí se vlhký vzduch zákony ideálního plynu a jeho celkový tlak p je podle Daltonova zákona dán součtem
kde e je dílčí tlak vodní páry a pd tlak suchého vzduchu. V důsledku platnosti Daltonova zákona by při absenci dostatečně intenzivního vert. promíchávání vzduchu, nalézajícího se v tíhovém poli Země, ubývalo s výškou rychleji lehčích plynů.
2. Empir. vztah, podle něhož je rychlost vypařování přímo úměrná sytostnímu doplňku ve vrstvě vzduchu přiléhající k vodnímu povrchu a nepřímo úměrná tlaku vzduchu. Má tvar
kde V je rychlost vypařování, tj. množství vody vypařené za jednotku času z jednotky plochy, es tlak nasycené vodní páry při teplotě povrchu vypařující se vody, e značí tlak vodní páry ve vzduchu nad vypařujícím se povrchem, p tlak vzduchu a k je koeficient úměrnosti, jehož hodnota závisí hlavně na rychlosti větru. Za bezvětří je rychlost vypařování značně menší než při větru.
česky: zákon Daltonův; angl: Dalton law; něm: Daltonsches Gesetz n; rus: закон Дальтона 1993-a1
dátumy nástupu a ukončenia charakteristických teplôt
první a posledníden období s místně průměrnou denní teplotou vzduchu. Určují se z křivky ročního chodu teploty sestrojené z měs. průměrů teplot nebo výpočtem. Data nástupu a ukončení teploty 0 °C a vyšší, 5 °C a vyšší, 10 °C a vyšší atd. včetně trvání těchto teplot patří k významným teplotním a bioklimatickým charakteristikám. Např. období s teplotou 10 °C a vyšší je hlavním veget. obdobím, s teplotou 0 °C a nižší klimatickou zimou; sumy teplot z prvního období vyjadřují tepelnou potenci léta, z druhého tuhost zimy apod.
česky: data nástupu a ukončení charakteristických teplot; angl: dates of the beginning and the end of characteristic temperatures; něm: Daten des Beginns und des Endes eines Schwellenwertes der Temperatur n/pl; fr: date de début et de fin de température caractéristique f 1993-a1
dážď
kapalné padající srážky tvořené dešťovými kapkami o průměru větším než 500 µm, které dopadají na zemský povrch. Podle intenzity deště rozeznáváme déšť trvalý a přívalový. Viz též mrholení.
Termín pochází z praslovanského *dъždžь, jehož původ není jednoznačný.
česky: déšť; angl: rain; něm: Regen m; fr: pluie f; rus: дождь 1993-a3
dážď hnaný vetrom
viz srážky hnané větrem.
česky: déšť hnaný větrem; něm: Schlagregen m; rus: косой дождь, косохлёст 1993-a1
dažde rovnodennosti
syn. deště zenitální – zesílení srážek, které nastává v některých oblastech s tropickým dešťovým klimatem v blízkosti rovníku asi měsíc po obou rovnodennostech, kdy zde Slunce v poledne vrcholí v zenitu. V době jednoho nebo obou slunovratů naopak dochází k zeslabení srážek.
česky: deště rovnodennostní; angl: equinoctial rains; něm: Äquinoktialregen m; fr: pluies équinoxiales f; rus: равноденственные дожди 1993-a3
daždivá mierna teplá klíma
v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem C. Prům. měs. teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci je mezi 18 °C a –3 °C a roč. úhrn srážek je vyšší než prahová hodnota suchého klimatu. Podle roč. chodu srážek rozeznáváme tři hlavní klimatické typy mírného dešťového klimatu: celoročně vlhké (Cf), se suchým létem (Cs) a se suchou zimou (Cw). Typ se suchým létem odpovídá středomořskému klimatu, typ se suchou zimou můžeme řadit pod monzunové klima. Další členění vychází z prům. měs. teploty vzduchu v nejteplejším měsíci, která vždy dosahuje nejméně 10 °C, někdy však i přes 22 °C, jako např. u tzv. klimatu oliv (Csa). Zimy jsou zde mírné, se srážkami převážně ve formě deště, což umožňuje výskyt biomů s velkým podílem listnatých dřevin; mírné dešťové klima proto můžeme označit i jako mezotermické klima. Kryje se se subtropickým klimatem a částečně i s klimatem mírných šířek v Alisovově klasifikaci klimatu.
česky: klima dešťové mírné; angl: Temperate climate; něm: feuchtgemäßigtes Klima n; rus: умеренно теплый влажный климат, умеренный влажный климат 1993-b3
daždivá tropická klíma
v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem A. Obecně tropické klima oblastí s velkou humiditou klimatu, kde se celoročně nebo sezonně vyskytují tropické deště. Průměrná teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci neklesá pod 18 °C, přičemž roční chod teploty vzduchu je často zanedbatelný. Prům. roč. úhrn srážek dosahuje i několik tisíc milimetrů, přičemž podle srážkového režimu rozeznáváme čtyři klimatické typy: celoročně vlhké klima tropického dešťového pralesa (Af) a tři typy střídavě vlhké, tj. tropické monzunové klima (Am) a klima savany s obdobím sucha v zimě (Aw), ojediněle v létě (As) dané polokoule. Výrazný je denní chod meteorologických prvků, což platí především pro srážky. Tropické dešťové klima může být též označeno jako megatermické klima, naopak termín ekvatoriální klima je v této souvislosti nepřesný.
česky: klima dešťové tropické; angl: Tropical Moist Climate; rus: тропический влажный климат 2014
dážďomer
dažďová kopa
dažďová kvapka
kapka vody o ekvivalentním průměru větším než 500 µm vypadávající z oblaků na zemský povrch. Označení někdy zahrnuje i kapky mrholení a spodní hranice velikosti kapek se potom snižuje na přibližně 200 µm. Malé dešťové kapky jsou sférické, s rostoucí velikosti kapek se jejich tvar deformuje vlivem aerodynamických sil. Padající velké kapky jsou na čelní straně silně zploštělé. Nejčastější velikost dešťových kapek je 1 až 2 mm. Kapky, jejichž ekvivalentní průměr dosahuje 6 až 7 mm, se stávají hydrodynamicky nestabilní a při pádu nebo při vzájemných kolizích se tříští na menší kapičky (laboratorní experimenty prokázaly stabilní kapky do velikosti ekvivalentního průměru až 9 mm). Dešťové kapky vznikají buď táním velkých ledových krystalů, popř. jejich shluků vzniklých agregací, nebo koalescencí menších kapek. Viz též teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, teorie vzniku srážek koalescencí, rozdělení velikosti dešťových kapek, rozdělení Marshallovo–Palmerovo, rychlost pádová.
česky: kapka dešťová; angl: rain drop; něm: Regentropfen m; rus: дождевая капля 1993-a3
dažďová sloha
dažďový faktor
tradiční, avšak nevhodné označení pro některé indexy humidity.
česky: faktor dešťový; angl: rain factor; něm: Regenfaktor m; fr: facteur pluviométrique m; rus: фактор осадков (дождя) 1993-a3
dBZ
(decibel radarové odrazivosti) – jednotka radarové odrazivosti, používaná při radiolokaci především meteorologických cílů.
česky: dBZ; něm: Dezibel n, Dezibel n; fr: dBZ m; rus: децибел отражения (dBZ) 2014
dBZ
nástroj pro správu, kontrolu a archivaci klimatologických dat. ČHMÚ používá vlastní databázovou aplikaci CLIDATA, která je ve spolupráci se Světovou meteorologickou organizací využívána ve více než 30 Národních meteorologických službách ve světě, kde nahrazuje dříve podporovanou databázovou aplikaci CLICOM. Viz též meteorologie v ČR.
česky: databáze klimatologická; angl: climatological database; něm: klimatologische Datenbasis f, klimatologische Datenbank f; fr: base de données climatologiques f 2014
de Martonneov index aridity
index humidity, který navrhl E. de Martonne (1926) ve tvaru
kde R je prům. roč. úhrn srážek v mm a T je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Lze ho aplikovat i na stanicích se zápornou hodnotou T > –10 °C, na rozdíl od staršího Langova dešťového faktoru. Prahové hodnoty pro stanovení aridity klimatu, resp. humidity klimatu bývají přizpůsobeny klimatu studovaného území.
kde R je prům. roč. úhrn srážek v mm a T je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Lze ho aplikovat i na stanicích se zápornou hodnotou T > –10 °C, na rozdíl od staršího Langova dešťového faktoru. Prahové hodnoty pro stanovení aridity klimatu, resp. humidity klimatu bývají přizpůsobeny klimatu studovaného území.
česky: index aridity de Martonneův; angl: de Martonne aridity index; něm: Ariditätsindex nach de Martonne m; rus: индекс аридности по Де Мартонну 2014
Deaconov vetikálny profil vetra
závislost rychlosti větru v na výšce z nad zemským povrchem, empiricky odvozená pro přízemní vrstvu atmosféry E. L. Deaconem koncem 40. let 20. století. Uvádí se ve tvaru:
kde v* značí frikční rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti; bezrozměrnou veličinu β charakterizující vliv teplotního zvrstvení ovzduší lze vyjádřit jako funkci Richardsonova čísla.
kde v* značí frikční rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti; bezrozměrnou veličinu β charakterizující vliv teplotního zvrstvení ovzduší lze vyjádřit jako funkci Richardsonova čísla.
česky: profil větru vertikální Deaconův; angl: Deacon profile of wind; něm: vertikales Windprofil nach Deacon n; rus: вертикальный профиль ветра Дикона 1993-a1
debriefing
v letecké meteorologii informace o met. podmínkách za letu, kterou posádka letadla předává po přistání letištní meteorologické služebně. Viz též briefing meteorologický.
Termín je přejat z angličtiny; skládá se z předpony de- „od, z“ (ve smyslu „z proběhlého letu“) a slovesa brief „podat stručnou informaci“ (z podst. jména brief „stručná informace“, které pochází z lat. breve „stručný dopis, shrnutí“, jež vzniklo substantivizací adjektiva brevis „krátký“).
česky: debriefing; angl: debriefing; něm: Abschlussbesprechung f, Auswertung f; fr: débriefing m; rus: отчет пилота о метеорологических условияхна трассе 1993-a2
deficit teploty rosného bodu
rozdíl teploty vzduchu a teploty rosného bodu. Patří mezi charakteristiky vlhkosti vzduchu užívané zejména na výškových mapách. Deficit teploty rosného bodu je tím větší, čím je při dané teplotě vzduchu menší relativní vlhkost vzduchu. Viz též sytostní doplněk.
česky: deficit teploty rosného bodu; angl: dew point deficit, dew point depression, dew point spread; něm: Taupunktdifferenz f; fr: dépression du point de rosée f, déficit du point de rosée m; rus: депрессия точки росы, дефицит точки росы 1993-a3, ed. 2024
deficit vlhkosti pôdy
rozdíl mezi množstvím vody obsažené v půdě a maximálním množstvím vody, které tato půda může zadržovat po odtoku vody vlivem gravitace. Viz též vlhkost půdy.
česky: deficit vlhkosti půdy; angl: soil moisture deficit; rus: дефицит влажности почвы 2014
deformačné pole
v meteorologii část pole větru, kde mají proudnice hyperbolický tvar se dvěma navzájem kolmými asymptotami nazývanými osa roztažení a osa stlačení. Podél těchto os dochází ke konfluenci, resp. difluenci proudění. Deformační pole má rozhodující vliv na frontogenezi a frontolýzu prostřednictvím procesů, které závisejí na rozdělení izoterem vůči osám roztažení a stlačení. Typickým příkladem deformačního pole je oblast se šachovnicovým rozložením cyklon a anticyklon. V praxi rozeznáváme deformační pole:
a) symetrické, tvořené dvěma dvojicemi stejně velkých cyklon a anticyklon;
b) nesymetrické, odpovídající reálným podmínkám, kdy cyklony a anticyklony vytvářející pole mají zpravidla různé rozměry a intenzitu.
a) symetrické, tvořené dvěma dvojicemi stejně velkých cyklon a anticyklon;
b) nesymetrické, odpovídající reálným podmínkám, kdy cyklony a anticyklony vytvářející pole mají zpravidla různé rozměry a intenzitu.
česky: pole deformační; angl: deformation field; něm: Deformationsfeld n; rus: деформационное поле, поле деформации 1993-a3
deformačný teplomer
teploměr využívající deformaci čidla při změně teploty. Čidlem bývá buď bimetal v bimetalických teploměrech, nebo Bourdonova trubice. Výchylky volných konců čidel se převádějí na stupnici teploty. Používaly se převážně jako termografy, v aerologii jako teplotní čidla radiosond.
česky: teploměr deformační; angl: deformation thermometer; něm: Deformationsthermometer n; rus: деформационный термометр 1993-a3
deformačný tlakomer
viz tlakoměr.
česky: tlakoměr deformační; angl: elastic barometer; něm: Deformationsbarometer n; rus: деформационный барометр 1993-a1
dej
dekáda
1. období deseti po sobě následujících dnů začínajících 1., 11. a 21. dne v měsíci (poslední dekáda končí posledním dnem v měsíci bez ohledu na jeho délku). Používá se při podrobnějším rozboru klimatického režimu jednoho nebo více meteorologických prvků, když kalendářní měsíc je pro daný účel považován za příliš dlouhý.
2. desetiletí (též decennium). Viz též pentáda.
2. desetiletí (též decennium). Viz též pentáda.
Termín pochází z lat. decas (gen. decadis) „desítka, desetiletí“ (z řec. δεκάς [dekas, gen. dekados] „skupina desíti, desítka“).
česky: dekáda; angl: dekad; něm: Dekade f; fr: décade f; rus: декада 1993-a3
dekádna pacifická oscilácia
(PDO) – oscilace popsaná v 90. letech 20. století, typická změnami teploty povrchu moře a tlaku vzduchu v severním Tichomoří a ovlivňující kolísání klimatu Severní Ameriky v chladné části roku. Na rozdíl od ENSO zde tyto znaky vykazují větší perzistenci, takže jednotlivé fáze PDO trvají několik desetiletí. Kladná (teplá) fáze se vyznačuje chladnější vodou v centrální části severního Tichého oceánu a teplejší vodou při pobřeží Severní Ameriky, při záporné (studené) fázi je tomu naopak. Kolísání teploty mořské vody souvisí s periodickými změnami aleutské cyklony, jejíž prohloubení při kladné fázi PDO provází kladná anomálie tlaku vzduchu nad pevninskou částí USA.
česky: oscilace dekádní pacifická; angl: Pacific Decadal Oscillation; něm: pazifische Dekaden-Oszillation f 2014
Dellingerov jav
česky: jev Dellingerův; angl: Dellinger effect; něm: Dellinger-Effekt m; rus: эффект Деллинджера 1993-a1
delta frontálnej zóny
oblast frontální zóny, v níž dochází k difluenci (rozbíhání) izohyps absolutní topografie, a tím i k dynamickému poklesu tlaku vzduchu, zejména v nižších hladinách atmosféry. Viz též pole deformační (výškové), vchod frontální zóny.
česky: delta frontální zóny; angl: delta region, exit region; něm: Delta der Frontalzone n; fr: région de sortie f; rus: дельта фронтальной зоны, область выхода, область дельты 1993-a1
demarkačná čiara
v meteorologii čára na souborné kinematické mapě, která odděluje oblasti s výskytem středů anticyklon, popř. hřebenů vysokého tlaku vzduchu, kde většinou převládá anticyklonální zakřivení izobar či izohyps, od oblastí s výskytem středů cyklon, popř. brázd nízkého tlaku vzduchu s převládajícím cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Viz též mapa kinematická souborná.
česky: čára demarkační; angl: line of separation; něm: Grenzlinie f; fr: ligne de séparation f; rus: демаркационная линия 1993-a2
deň s búrkou
charakteristický den, v němž byla na dané meteorologické stanici zaznamenána bouřka, a to bouřka blízká nebo vzdáená. Den, v němž byla pozorována pouze blýskavice, není tedy do dnů s bouřkou započítáván.
česky: den s bouřkou; angl: thunderstorm day; něm: Gewittertag m; fr: jour d'orage m; rus: грозовой день 1993-a2
deň s dažďom
den se srážkami, v němž byly zaznamenány srážky v podobě trvalého deště nebo deště v přeháňkách. V Česku k zařazení mezi dny s deštěm stačí i neměřitelné srážky, v některých zemích je podmínkou dosažení určitého minimálního denního úhrnu srážek.
česky: den s deštěm; angl: rain day, wet day; něm: Regentag m; fr: jour de pluie m, jour pluvieux m; rus: день с дождем 1993-a3
deň s hmlou
charakteristický den, v němž byla kdykoliv během 24 hodin na meteorologické stanici zaznamenána mlha.
česky: den s mlhou; angl: fog day; něm: Nebeltag m; fr: jour de brouillard; rus: туманный день 2020
deň s krúpami
syn. den s kroupami – charakteristický den, v němž došlo ke krupobití, a to buď na dané meteorologické stanici, nebo na rozsáhlejším uvažovaném území.
česky: den s krupobitím; angl: hailstorm day, hail day; něm: Hageltag m 2020
deň s krúpami
deň s tropickou nocou
deň so snehovou pokrývkou
charakteristický den, v němž byla v určitém termínu nejméně polovina povrchu půdy v blízkém okolí meteorologické stanice pokryta sněhovou pokrývkou, přičemž v některých zemích je stanovena prahová hodnota její výšky. V Česku se za den se sněhovou pokrývkou považuje den, v němž v klimatologickém termínu 7 h ležela na stanici souvislá sněhová pokrývka o výšce alespoň 1 cm. Za den se sněhovou pokrývkou se tedy nepovažuje den, v němž se sněhová pokrývka vyskytla, avšak nikoli v klimatologickém termínu 7 h, případně se vyskytl pouze sněhový poprašek.
česky: den se sněhovou pokrývkou; angl: day with snow cover; něm: Schneedeckentag m; fr: jour con capa de nieve m; rus: день со снежным покровом 1993-a3
deň so snežením
den se srážkami, v němž bylo pozorováno sněžení, případně padaly sněhově krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo krupky, ledové jehličky nebo sníh s deštěm. V některých zemích (např. v Německu) je definice zúžena na dny, kdy se vyskytly výlučně tuhé srážky, přičemž denní úhrn srážek dosáhl určitého minimálního prahu (např. 0,1 mm).
česky: den se sněžením; angl: snow day; něm: Schneetag m; fr: jour de neige m; rus: день со снегопадом, день со снегом 1993-a3
deň so zrážkami
syn. den srážkový – mezinárodně rozšířený charakteristický den, v němž byly zaznamenány srážky nebo denní úhrn srážek dosáhl určité nízké prahové hodnoty. Podle předpisů WMO se tento úhrn vztahuje k období od 06:00 UTC daného dne do 06:00 UTC následujícího dne. Minimální denní úhrn srážek pro vymezení srážkových dní není mezinárodně stanoven, nejčastěji se vyskytují prahové hodnoty 0,1 mm, 0,2 mm nebo 1 mm. V datech ČHMÚ se jako den se srážkami označuje období mezi klimatologickými termíny 7 h daného dne a 7 h následujícího dne, pokud byly v tomto období zaznamenány alespoň neměřitelné srážky. Podle charakteru srážek dále rozlišujeme den s deštěm, den se sněžením a den s krupobitím. Viz též den bezsrážkový.
česky: den se srážkami; angl: precipitation day, wet day; něm: Niederschlagstag m; fr: jour de précipitations m; rus: день с осадками 1993-a3
dendrit
v meteorologii jeden ze základních tvarů ledových krystalků, který se tvoří v oblaku zejména v silně přesyceném vzduchu vzhledem k ledu. Ve finální podobě má tvar bohatě rozvětvené šesterečné hvězdice, jejímž základem je často ledová destička. Přednostní a tedy i rychlejší růst difuzí vodní páry v rozích šesterečné destičky je vyvolán větším gradientem hustoty vodní páry v této oblasti povrchu. Dendritický růst je dále zesílen obtékáním krystalu při jeho pádu v atmosféře. Růst primárních šesti větví dendritu a jejich případné další větvení je příkladem růstové instability označované také jako instabilita při větvení, přičemž sekundární větvení může být již chaoticky nestejnoměrné. Jednotlivé dendrity bývají zejména v populární literatuře nesprávně označovány jako sněhové vločky.
česky: dendrit; angl: dendrite, dendritic crystal; něm: Dendrit m; fr: dendrite f; rus: дендрит 2021
dendroklimatológia
odvětví klimatologie zabývající se vztahy mezi vývojem dřevin a klimatem. Studium přírůstkových kruhů (letokruhů) v kmenech stromů přispívá k poznání změn a kolísaní klimatu v minulosti a k zjišťování klimatických cyklů.
Termín se skládá z řec. δένδρον [dendron] „strom“ a slova klimatologie.
česky: dendroklimatologie; angl: dendroclimatology, tree-ring climatology; něm: Dendroklimatologie f; fr: dendroclimatologie f; rus: дендроклиматология 1993-a2
denná amplitúda
rozdíl mezi denním maximem a denním minimem meteorologického prvku v jednom dni. Někteří autoři nevhodně používají termín denní amplituda pro jednu polovinu výše uvedeného rozdílu. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší denní amplituda teploty vzduchu 24,1 °C (z 23. 1. 1850), vypočtená z denního minima –26,5 °C a denního maxima –2,4 °C. Viz též amplituda denní průměrná.
česky: amplituda denní; angl: daily amplitude, daily range; něm: Tagesgang m, Tagesamplitude f, tägliche Schwankung f; fr: amplitude journalière f, amplitude diurne f, amplitude quotidienne f; rus: суточная амплитуда 1993-a3
denná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší
aritmetický průměr koncentrace znečisťující látky zjištěný na stanoveném místě za interval 24 h (v ČR často od 7 h do 7 h SEČ následujícího dne).
česky: koncentrace znečišťující látky v ovzduší denní; angl: daily concentration of heterogeneous matter in the atmosphere; něm: Tageskonzentration von Fremdstoffen in der Luft f; rus: суточная концентрация инородного вещества в воздухе 1993-b3
denné maximum
nejvyšší hodnota meteorologického prvku zjištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinak stanovenými termíny pozorování, např. od 7 h SEČ běžného dne do 7 h SEČ následujícího dne nebo od 06 UTC do 18 UTC v případě nejvyšší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky: maximum denní; angl: daily (diurnal) maximum of meteorological element; něm: Tagesmaximum n; rus: суточный максимум метеорологического элемента 1993-a3
denné minimum
nejnižší hodnota meteorologického prvku, zajištěná v konkrétním dnu na met. stanici za 24 h, a to buď v intervalu od 00 do 24 h, nebo mezi dvěma jinými stanovenými termíny pozorování, např. od 19 h SEČ předchozího dne do 7 h SEČ běžného dne nebo od 18 UTC předchozího dne do 06 UTC daného dne v případě nejnižší teploty uváděné ve zprávách SYNOP z evropských zemí. Viz též amplituda denní.
česky: minimum denní; angl: daily (diurnal) minimum of meteorological element; něm: Tagesminimum n; rus: суточный минимум метеорологического элемента 1993-a3
denné osvetlenie
osvětlení zemského povrchu a předmětů na Zemi i v atmosféře přímým a rozptýleným slunečním světlem. Měří se v luxech [lx].
česky: osvětlení denní; angl: daily illumination, intensity of daylight; něm: Tageshelligkeit f; rus: дневная освещенность 1993-a1
dennostupeň
syn. graden.
Termín se skládá ze slov den a stupeň.
česky: denostupeň; angl: degree-day; něm: Gradtagszahl f; fr: degré-jour m; rus: градусо-день 1993-a1
dennostupeň
syn. graden.
Termín se skládá z lat. gradus „krok, stupeň, schod“ (srov. grád, gradace, retrográdní) a slova den.
česky: gradoden; fr: degré jour m, degré jour unifié (DJU) m; rus: градусо-день 1993-a1
denný chod meteorologického prvku
změna hodnoty (časový průběh meteorologického prvku) během 24 hodin. V klimatologii se za denní chod met. prvku považuje i denní chod prům. hodinových hodnot vypočtených pro určitý den, měsíc nebo roč. období z víceletých pozorovacích řad.
česky: chod meteorologického prvku denní; angl: daily (diurnal) course of meteorological element; něm: Tagesgang der meteorologischen Größe m; rus: суточный (дневной) ход метеорологического элемента 1993-a1
denný priemer meteorologického prvku
průměrná denní hodnota meteorologického prvku vypočtená z hodnot naměřených nebo pozorovaných v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr met. prvku počítá jako aritmetický průměr hodnot daného prvku měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v České republice denní průměry met. prvků počítají jako aritmetické průměry hodnot pozorovaných v termínech 7, 14 a 21 hodin místního času. Prům. denní teplota vzduchu se počítá podle vzorce
česky: průměr meteorologického prvku denní; angl: daily (diurnal) mean of meteorological element; něm: Tagesmittel des meteorologischen Elementes n; rus: суточное среднее метеорологического элемента 1993-a3
denný úhrn meteorologického prvku
součet všech hodnot meteorologického prvku zjištěných ve stanovených termínech za 24 h. Užívá se především denní úhrn srážek.
česky: úhrn meteorologického prvku denní; angl: diurnal sum of meteorological elements; něm: Tagessumme meteorologischer Elemente f; rus: суточная сумма метеорологического элемента 1993-a2
depegram
syn. křivka rosného bodu.
Termín pochází z angl. zkratky pro teplotu rosného bodu D(ew)P(oint) a řec. γράμμα [gramma] „písmeno, zápis“.
česky: depegram; angl: depegram; něm: Depegramm n; fr: dépégramme f; rus: депеграмма 1993-a1
depolarizácia elektromagnetických vĺn
zmenšení polarizace elektromagnetických vln, způsobené zejména jejich mnohonásobným odrazem, rozptylem a ohybem na obecně nesférických částicích atmosférického aerosolu. Polarizace dopadající vlny se mění, např. kruhová se mění na eliptickou nebo se mění rovina polarizace dopadající vlny. Chaoticky rozmístěné elipsoidální částice vody, ledu a sněhu rozptylují dopadající energii více než sférické částice stejného objemu. Tak vzniká doplňková složka energie zpětného rozptylu, jejíž rovina polarizace je kolmá k rovině polarizace dopadající vlny. Jev popisujeme koeficientem depolarizace, který vyjadřuje vztah mezi příčně polarizovanou složkou rozptýlené energie a složkou energie polarizované v rovině dopadající vlny.
česky: depolarizace elektromagnetických vln; angl: depolarization of electromagnetic waves; něm: Depolarisation von elektromagnetischen Wellen f; fr: dépolarisation des ondes électromagnétiques f; rus: деполяризация электромагнитных волн 1993-a2
depozícia
1. v chemii atmosféry označení pro proces ukládání znečišťující příměsi na zemském povrchu, resp. hmotnost této příměsi, která je uložena na jednotku plochy za jednotku času; v obou těchto významech rozlišujeme depozici suchou a mokrou,
2. v meteorologii označení fázového přechodu vody, při němž roste led přímo z vodní páry (bez přítomnosti kapalné vody). Viz též sublimace.
2. v meteorologii označení fázového přechodu vody, při němž roste led přímo z vodní páry (bez přítomnosti kapalné vody). Viz též sublimace.
Termín pochází z lat. depositio „odložení, uložení“, které je odvozeno od slovesa deponere „odložit, uschovat“ (z de „od, z“ a ponere „položit“).
česky: depozice; angl: deposition; něm: Deposition f, Deposition f; fr: déposition f, condensation solide f; rus: депозиция, десублима́ция 2014
depozičné jadrá
ledová jádra umožňující vznik stabilních zárodečných ledových krystalků při heterogenní nukleací ledu z vodní páry, tzn. při přímém fázovém přechodu vodní páry na led. V současné době nahrazuje tento termín starší označení jádra sublimační. Úloha depozičních jader se zdůrazňuje zejména ve starší literatuře z oboru fyziky oblaků a srážek. V současné době se předpokládá, že v troposféře a stratosféře vznikají ledové částice především mrznutím přechlazených vodních kapek. Heterogenní nukleace ledu na depozičních jádrech probíhá zejména ve vrstevnatých oblacích, kde se uplatňuje Bergeronova–Findeisenova teorie vzniku srážek. V konvektivních oblacích převažuje vznik ledových částic mrznutím přechlazených kapek. Viz též jádra mrznutí.
česky: jádra depoziční; angl: deposition nuclei; něm: Depositionskerne m/pl; rus: ядра осаждения 1993-a3
depresia
obecně snížení, např. hodnoty meteorologického prvku. Bez přívlastku se termín používá jako syn. tlakové deprese.
Termín pochází z lat. depressio „stlačení, potlačení“, které je odvozeno od slovesa deprimere „stlačovat“ (z de „od, z“ a premere „tlačit, tisknout“).
česky: deprese; angl: depression; něm: Depression f; fr: dépression f; rus: депрессия, минимум 1993-a3
depresia horizontu
syn. snížení obzoru.
česky: deprese horizontu; fr: dépression à l'horizon; rus: депрессия горизонта 1993-a1
derecho
[derečo] – rozsáhlá a rychle se pohybující větrná bouře spojená s linií silných konvektivních bouří. Derecho může produkovat škody do jisté míry srovnatelné s tornádem, které jsou však převážně orientované stejným směrem (ve směru postupu jevu). Aby se dala větrná bouře klasifikovat jako derecho, musí na většině dráhy bouře být pás škod nebo nárazů větru nad 25 m.s–1 alespoň 400 km dlouhý, s výskytem několika nárazů větru alespoň 33 m.s–1 nebo škodami odpovídajícími tornádu o síle alespoň F1. Rozložení škod v postižené oblasti by nemělo být náhodné z hlediska dob vzniku škod, ale mělo by jasně ukazovat na postup větrné bouře jakožto celku. Viz též bow echo, squall line.
Termín zavedl amer. fyzik G. D. Hinrichs v r. 1888, znovu pak v r. 1987 meteorologové R. H. Johns a W. D. Hirt. Je přejat ze špan. derecho „rovný, přímý“, které pochází z lat. directus téhož významu. Původ odkazuje k přímočarému působení silného větru (v protikladu k tornádu).
česky: derecho; angl: derecho; něm: Derecho n; fr: derecho m; rus: дерехо 2014
deskriptor
definuje nebo popisuje data, která jsou uvedena ve zprávách v kódu BUFR nebo CREX. Deskriptor může mít podobu deskriptoru datových prvků, replikačního deskriptoru, operátorového deskriptoru nebo sekvenčního deskriptoru.
Termín byl přejat z lat. descriptor „kdo popisuje, vysvětluje“.
česky: deskriptor; angl: descriptor; něm: Deskriptor m, Deskriptor m; fr: descripteur m; rus: дескриптор 2014
destilačný pyranometer
desublimácia
nesprávné označení fázového přechodu plynného skupenství vody - vodní páry na skupenství pevné - led, viz též depozice, sublimace.
Termín se skládá z lat. předpony de- „z, od“ a slova sublimace.
česky: desublimace; angl: desublimation; něm: Resublimation f; fr: déposition f, condensation solide f, sublimation inverse f; rus: десублимация 1993-a3
detekcia bleskov
přístrojová metoda zjišťování výskytu, polohy, času, popř. dalších charakteristik blesků nebo jejich dílčích výbojů. Detekci blesků dělíme na pozemní a družicovou.
česky: detekce blesků; angl: lightning detection; něm: Blitzortung f; fr: détection des éclairs f 2014
detektor počasia
(PWD) – zařízení používané ke zjišťování stavu počasí, průběhu počasí a meteorologické dohlednosti na automatických meteorologických stanicích. Detektor počasí určuje druh srážek kombinací údajů o intenzitě srážek a teplotě vzduchu a informace, získané na základě dopředného rozptylu světla. Výsledky těchto tří nezávislých měření jsou zpracovány podle příslušných algoritmů tak, aby poskytovaly údaje o stavu počasí podle požadavků Světové meteorologické organizace. Detektor počasí je schopen identifikovat déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, smíšené srážky, sníh, zmrzlý déšť, mlhu, kouřmo a zákal. Zpracováním údajů o stavu počasí během stanoveného období lze získat i údaje o průběhu počasí. Viz též měření dohlednosti.
česky: detektor počasí; angl: present weather detector; něm: Wettererfassung f, Wettererfassung f; fr: capteur de temps présent m, capteur de conditions météorologiques actuelles m; rus: детектор погоды 2014
detektor zrážok
součást váhového srážkoměru určená pro zjištění kapalných i tuhých srážek na principu změny vodivosti mezi hřebínky na detekční ploše.
česky: detektor srážek; angl: precipitation sensor; rus: датчик осадков 2019
deterministický chaos
vlastnost dynamického systému, který vykazuje chaotické a nepředpověditelné chování v tom smyslu, že i malé změny v počátečním stavu systému vedou k velkým a nepředpověditelným změnám jeho pozdějšího stavu. Základní předpokladem chaotického chování je nelinearita dynamického systému. Typickým příkladem systému s chaotickým chováním v tomto smyslu je počasí a klima. Jednou z příčin deterministického chaosu v chování těchto systémů je omezená přesnost meteorologických měření, která vede k nejistotě v určení počátečních podmínek v modelech numerické předpovědi počasí. Pro postižení nejistoty v předpovědi počasí, která je důsledkem tohoto chaotického chování systému, využíváme koncept ansámblové předpovědi počasí. Vznik pojmu úzce souvisí s pracemi Edwarda Lorenze (Massachusetts Institute of Technology) ze 70. let minulého století týkajícími se předpovědí počasí prostřednictví tehdejších relativně jednoduchých numerických modelů. Viz též prostor fázový, efekt motýlích křídel.
česky: chaos deterministický; angl: deterministic chaos; něm: deterministisches Chaos n 2016
devón
čtvrtá geol. perioda paleozoika (prvohor) mezi silurem a karbonem, zahrnující období před 419–359 mil. roků. V tomto období se na pevninách rozšířil hmyz a objevily se první rostliny se semeny, díky nimž mohly být kolonizovány i sušší oblasti. Kromě rozvoje ryb se objevili i první obojživelníci.
česky: devon; angl: Devonian; něm: Devon n 2018
diagnostické rovnice
viz rovnice prognostické.
česky: rovnice diagnostické; angl: diagnostic equations; něm: diagnostische Gleichung f; rus: диагностические уровнения 2014
diagnóza počasia
syn. analýza počasí.
česky: diagnóza počasí; angl: weather diagnosis; něm: Wetterdiagnose f; fr: analyse météorologique f, techniques diagnostiques de prévision météorologique pl; rus: диагноз погоды 1993-a1
diagram komfortu
syn. diagram pohodlí, diagram pohody – diagram se souřadnicemi teplota – vlhkost, který se používá především při hodnocení umělého mikroklimatu, vytvořeného klimatizací.
česky: diagram komfortu; angl: comfort chart; něm: Behaglichkeitsdiagramm n; fr: diagramme de confort m; rus: диаграмма комфорта, карта комфортности 1993-a2
diagram rozptýleného svetla
syn. diagram rozptylový.
česky: diagram rozptýleného světla; angl: light scattering diagram, scattering indicatrix; něm: Streulichtdiagramm n; fr: diagramme de diffusion de la lumière m, diagramme de diffusion lumineuse m; rus: диаграмма рассеяния светa, диаграмма рассеянного света 1993-a1
diaľková detekcia meteorologických javov
česky: detekce meteorologických jevů dálková; angl: remote sensing; něm: Fernerkundung von Wettererscheinungen f; fr: télédétection atmosphérique f; rus: дистанционное зондирование метеорологических явлений 1993-a3
diaľková detekcia Zeme
starší, ne zcela vhodné označení pro distanční pozorovací metody, resp. distanční měření, používané zejména v souvislosti s družicovými pozorováními (nejen meteorologickými).
česky: detekce Země dálková; angl: remote sensing; něm: Fernerkundung f; fr: télédétection f; rus: дистанционное зондирование Земли 1993-a3
diaľková väzba
statisticky významný vztah mezi oscilací v jedné oblasti a kolísáním klimatu v jiné oblasti.
česky: vazba dálková; angl: climate feedback, teleconnection 2014
diaľkové meteorologické meranie
česky: měření meteorologické dálkové; angl: distant meteorological measurement; něm: meteorologische Fernerkundung f, Remote sensing n; rus: дистанционное метеорологическое измерение 1993-a3
diaľkový prieskum Zeme
(DPZ) – obecné označení pro získávání dat za účelem komplexního obrazu určitého území, jeho různě cílené analýzy nebo detekce různých jevů pomocí přístrojů umístěných buď na oběžné dráze Země (na družicích či pilotovaných stanicích), nebo na dopravních prostředcích v atmosféře (na letadlech či dronech). Mezi používané přístroje patří především různé radiometry, optické kamery a radary. V rámci meteorologie můžeme pod dálkový průzkum Země řadit některá distanční meteorologická měření.
česky: průzkum Země dálkový; angl: remote sensing of the Earth; něm: Fernerkundung f; rus: дистанционное зондирование Земли 1993-a3
diaľkový teplomer
syn. teploměr distanční – teploměr upravený pro dálkové měření teploty.
česky: teploměr dálkový; angl: distant thermometer; něm: Fernthermometer n, Thermometer für Fernmessung n; rus: дистанционный термометр 1993-a2
diamantový prach
jednoduché, velmi malé ledové krystalky, převážně tvaru jehlic, vznášející se ve vzduchu nebo klesající k zemi s nepatrnou pádovou rychlostí. Mohou vznikat při bezoblačné obloze za velmi nízkých teplot kolem –40 °C a při vysoké relativní vlhkosti, kdy promíchávání vzduchu vede k nukleaci ledových krystalů a jejich růstu depozicí. Vznikají ve stabilních vzduchových hmotách často nad výškovou teplotní inverzí. Jsou časté v polárních krajinách, avšak při silných mrazech se vyskytují i ve stř. zeměpisných šířkách. Často jsou viditelné jen při vhodném osvětlení, kdy se třpytí ve slunečním světle a někdy vytvářejí halové sloupy nebo jiné halové jevy.
česky: prach diamantový; angl: diamond dust; něm: Diamantstaub m; rus: алмазная пыль 1993-a3
diferenciálny aktinometer
aktinometr měřící jas oblohy v nejbližším okolí Slunce jako rozdíl celkového záření procházejícího vstupním otvorem tubusu radiometru a záření vysílaného samotným slunečním diskem. V ČR se diferenciální aktinometry nepoužívají.
česky: aktinometr diferenciální; angl: differential actinometer; něm: Differentialaktinometer n; fr: radiomètre différentiel m; rus: дифференциальный актинометр 1993-a3
difluencia
vlastnost pole větru charakterizovaná rozbíhavostí proudnic. Někdy se nesprávně zaměňuje s divergencí proudění. Viz též čára difluence, pole deformační, konfluence.
Termín pochází z lat. diffluentia „rozlévání se, rozptylování se“, které je odvozeno od slovesa diffluere „rozlévat, rozptylovat“ (z dis- „roz-“ a fluere „téci“).
česky: difluence; angl: diffluence; něm: Diffluenz f; fr: diffluence f; rus: диффлюэнция, расходимость 1993-a3
difluentné prúdenie
česky: proudění difluentní; angl: diffluent flow; něm: diffluente Strömung f; rus: расходимый поток 1993-a1
difúzna rovnováha
ve fyzice atmosféry vert. rozložení plynů v atmosféře neovlivňované turbulentním promícháváním. Podle Daltonova zákona se v tomto případě jednotlivé plyny ve směsi chovají tak, jako kdyby existovaly samostatně, takže dílčí tlak lehčích plynů klesá s výškou pomaleji než dílčí tlak plynů těžších. V reálné atmosféře se difuzní rovnováha uplatňuje pouze v heterosféře tzn. ve vrstvách výše než zhruba 90 km nad zemským povrchem. V níže ležící homosféře se vlivem turbulentního promíchávání relativní zastoupení základních plynných složek vzduchu s výškou prakticky nemění. Viz též difuzosféra.
česky: rovnováha difuzní; angl: diffusive equilibrium; něm: Diffusionsgleichgewicht n; rus: диффузионное равновесие 1993-a2
difúzne svetlo
syn. světlo rozptýlené – v meteorologii světlo rozptýlené molekulami vzduchu a aerosolovými částicemi přítomnými v atmosféře.
česky: světlo difuzní; angl: diffuse light; něm: diffuses Licht n, gestreutes Licht n; rus: диффузный свет, рассеянный свет 1993-a1
difúzne žiarenie
česky: záření difuzní; angl: diffuse radiation, scattered radiation; něm: diffuse Strahlung f, Streustrahlung f 1993-a1
difúzometer
pyranometr měřící v krátkovlnném oboru pouze rozptýlené sluneční záření; je opatřen stínidlem ve tvaru prstence, posuvného ve směru rovnoběžném se zemskou osou nebo pohyblivým stínícím kotoučem, který zabraňuje dopadu přímého slunečního záření na čidlo. Jako difuzometr může být použit v podstatě každý pyranometr s vodorovným čidlem obráceným vzhůru po doplnění příslušným stínidlem.
Termín se skládá z lat. diffusio „rozprostření, rozptýlení“ a z řec. μέτρον [metron] „míra, měřidlo“.
česky: difuzometr; angl: diffusiometer; něm: Diffusiometer n; fr: diffusiomètre m, diffusomètre m; rus: диффузометр 1993-a3
difúzosféra
oblast nad turbopauzou do výšek přibližně nad 100 km, v níž je vert. rozložení atm. plynů určováno molekulární difuzí v poli zemské tíže a nikoliv turbulentním promícháváním. Prakticky se shoduje s heterosférou. Viz též turbosféra.
Termín se skládá z lat. diffusio „rozprostření, rozptýlení“ a z řec. σφαῖρα [sfaira] „koule, míč“ (přes lat. sphaera „koule, nebeská báň“).
česky: difuzosféra; angl: diffusosphere; něm: Heterosphäre f; fr: diffusosphère f; rus: диффузосфера 1993-a1
Dinesov anemometer
anemometr založený na principu Pitotovy trubice, v němž se využívá tlakového rozdílu vytvářeného v aerodyn. trubici k vyvolání zdvihu plováku speciálního manometru. Tlakový rozdíl Δp závisí na rychlosti větru v a hustotě vzduchu ρ podle vztahu
kde k je bezrozměrná konstanta, jejíž velikost závisí na vlastnostech aerodyn. trubice. Zdvih plováku je v převážné části stupnice lineárně úměrný přírůstku rychlosti větru. Dinesův anemometr je vhodný k měření krátkodobých fluktuací rychlostí větru. Tvoří součást univerzálního anemografu, který byl v Česku do konce 90. let 20. století hojně používán. První anemometr tohoto typu zkonstruoval angl. meteorolog W. H. Dines v r. 1890. Viz též anemometr tlakový.
kde k je bezrozměrná konstanta, jejíž velikost závisí na vlastnostech aerodyn. trubice. Zdvih plováku je v převážné části stupnice lineárně úměrný přírůstku rychlosti větru. Dinesův anemometr je vhodný k měření krátkodobých fluktuací rychlostí větru. Tvoří součást univerzálního anemografu, který byl v Česku do konce 90. let 20. století hojně používán. První anemometr tohoto typu zkonstruoval angl. meteorolog W. H. Dines v r. 1890. Viz též anemometr tlakový.
česky: anemometr Dinesův; angl: Dines anemometer, pressure tube anemometer; něm: Anemometer nach Dines n, Staurohranemometer n, Druckröhrenanemometer n; fr: anémomètre à tube (de pression) m, anémomètre de Dines m; rus: анемометр Дайнса 1993-a2
disperzné aerosoly
disperzné podmienky
schopnost atmosféry rozptylovat látky vypouštěné ze zdrojů znečišťování ovzduší. V předpovědní praxi ČHMÚ jsou charakterizovány ventilačním indexem. Viz též rozptyl příměsí v ovzduší.
česky: podmínky rozptylové; angl: dispersion conditions 2015
disperzný model
obecně souhrnný název pro ty modely znečištění ovzduší, které zahrnují přímé modelování (na základě fyzikálního popisu) prostorového rozptylu znečišťujících příměsí v atmosférickém prostředí. Jako triviální příklad sem patří gaussovské rozptylové modely, pokročilejšími verzemi jsou mj. vlečkové modely nebo puff modely, popř. celá rozsáhlá skupina eulerovských modelů. Protějškem jsou receptorové modely, jež nezahrnují fyzikální přístup k modelování prostorového rozptylu příměsí. V současné době se pojem disperzní modely u některých autorů přednostně používá pro sofistikované modely, v nichž je vyjádření pole proudění realizováno aplikací vhodně zvoleného modelu turbulentního proudění v mezní vrstvě atmosféry.
česky: model disperzní; angl: dispersion model 2014
dištančné meteorologické meranie
syn. měření meteorologické dálkové, detekce meteorologických jevů dálková – metoda meteorologického měření, kdy měřicí čidlo či přístroj není v bezprostřední blízkosti sledovaného jevu. V meteorologii se využívají zejména družicová měření, radarová měření, pozemní detekce blesků a měření pomocí nejrůznějších profilerů. Viz též měření aerologické, průzkum Země dálkový.
česky: měření meteorologické distanční; angl: remote sensing; něm: Remote sensing; rus: дистанционное зондирование 1993-b3
dištančný teplomer
divergencia prúdenia
1. bodová míra rozbíhavosti toků hmoty. Divergence v tomto smyslu může nabývat kromě kladných hodnot i hodnot záporných, vyjadřujících sbíhavost. Ve standardní souřadnicové soustavě je divergence dána vztahem
kde vx, vy, vz jsou složky vektoru rychlosti proudění příslušející souřadným osám x, y, z. Při popisu pole větru lze ovšem obvykle zanedbat stlačitelnost vzduchu; podle rovnice kontinuity je v tomto případě trojrozměrná divergence nulová. V meteorologii proto termínem divergence zpravidla označujeme dvojrozměrnou divergenci definovanou v z-systému vztahem
tedy horizontální divergenci, případně obdobnou dvojrozměrnou divergenci v různých souřadnicových soustavách se zobecněnou vertikální souřadnicí (izobarickou divergenci apod.). Pro označení divergence rychlosti proudění v se v literatuře nejčastěji užívá symbol ∇.v nebo div v, analogicky ∇H .v nebo divH .v, jde-li o horiz. divergenci apod. Divergence proudění má značný význam pro mechanismus tlakových změn v atmosféře, ovlivňuje děje na atmosférických frontách apod. Nenulová horizontální (v p-systému izobarická) divergence proudění je spojena s vertikálními pohyby vzduchu ve vzduchové hmotě a podílí se tak na vytváření podmínek pro vznik, vývoj a rozpad oblačnosti. Opakem divergence v tomto smyslu je nondivergence.
2. stav, kdy divergence v prvním významu dosahuje kladných hodnot, takže mluvíme o divergentním proudění. Takto chápaná divergence ve spodní troposféře je spojena se sestupnými pohyby vzduchu, divergence v horní troposféře naopak s pohyby výstupnými. Opakem divergence v tomto smyslu je konvergence.
Viz též rovnice divergence, hladina nondivergence, difluence.
kde vx, vy, vz jsou složky vektoru rychlosti proudění příslušející souřadným osám x, y, z. Při popisu pole větru lze ovšem obvykle zanedbat stlačitelnost vzduchu; podle rovnice kontinuity je v tomto případě trojrozměrná divergence nulová. V meteorologii proto termínem divergence zpravidla označujeme dvojrozměrnou divergenci definovanou v z-systému vztahem
tedy horizontální divergenci, případně obdobnou dvojrozměrnou divergenci v různých souřadnicových soustavách se zobecněnou vertikální souřadnicí (izobarickou divergenci apod.). Pro označení divergence rychlosti proudění v se v literatuře nejčastěji užívá symbol ∇.v nebo div v, analogicky ∇H .v nebo divH .v, jde-li o horiz. divergenci apod. Divergence proudění má značný význam pro mechanismus tlakových změn v atmosféře, ovlivňuje děje na atmosférických frontách apod. Nenulová horizontální (v p-systému izobarická) divergence proudění je spojena s vertikálními pohyby vzduchu ve vzduchové hmotě a podílí se tak na vytváření podmínek pro vznik, vývoj a rozpad oblačnosti. Opakem divergence v tomto smyslu je nondivergence.
2. stav, kdy divergence v prvním významu dosahuje kladných hodnot, takže mluvíme o divergentním proudění. Takto chápaná divergence ve spodní troposféře je spojena se sestupnými pohyby vzduchu, divergence v horní troposféře naopak s pohyby výstupnými. Opakem divergence v tomto smyslu je konvergence.
Viz též rovnice divergence, hladina nondivergence, difluence.
Termín divergence pochází z novolat. divergentia „rozbíhání, odklon“, odvozeného od divergere „rozbíhat se“ (z předpony dis- „roz-“ a vergere „klesat; sklánět se, chýlit se“).
česky: divergence proudění; angl: divergence of wind; něm: Strömungsdivergenz f; fr: divergence du vent f, divergence des vents f; rus: дивергенция ветра 1993-a3
divergenčná teoréma
syn. rovnice divergence.
česky: teorém divergenční; angl: divergence theorem, Gauss’s theorem; něm: Divergenzregel f 1993-a1
divergenčná teória cyklogenézy
teorie, podle níž cyklony vznikají a prohlubují se v důsledku rozbíhavosti čili difluence proudnic ve stř. troposféře, a anticyklony v důsledku sbíhavosti čili konfluence proudnic. V praxi byly pro tyto účely používány mapy absolutní topografie 700 hPa a 500 hPa. Divergenční teorii cyklogeneze vypracoval něm. meteorolog R. Scherhag v r. 1933, z hlediska současných poznatků je již překonána.
česky: teorie cyklogeneze divergenční; angl: divergence theory of cyclogenesis; něm: Divergenztheorie der Zyklogenese f, Sherhag-Theorie der Zyklogenese f; rus: дивергентная теория циклогенеза, дивергентная теория циклонообразования 1993-a1
divergenčný potenciál
syn. potenciál rychlostní.
česky: potenciál divergenční; angl: velocity potential; něm: Geschwindigkeitspotential n; rus: потенциал скорости 1993-a1
divergentné prúdenie
1. obecně proudění s nenulovou trojrozměrnou divergencí, které je podle rovnice kontinuity spojeno se změnou hustoty tekutiny. Opakem je proudění nedivergentní.
2. v meteorologii zpravidla proudění s kladnou dvojrozměrnou (horizontální, izobarickou apod.) divergencí. Opakem je konvergentní proudění se zápornou divergencí neboli konvergencí. Pro odlišení obou významů se v tomto případě někdy používá označení proudění divergující. Nelze ho zaměňovat s difluentním prouděním; je sice většinou spojeno s difluencí, avšak může být spojeno i s konfluencí, kdy se horizontální proudnice v dané oblasti sbíhají, avšak v důsledku zrychlování proudění podél nich je celkový tok hmotnosti vzduchu přes hranice oblasti kladný, takže vytékání převládá nad vtékáním. V takovém případě mluvíme o divergujícím konfluentním proudění.
2. v meteorologii zpravidla proudění s kladnou dvojrozměrnou (horizontální, izobarickou apod.) divergencí. Opakem je konvergentní proudění se zápornou divergencí neboli konvergencí. Pro odlišení obou významů se v tomto případě někdy používá označení proudění divergující. Nelze ho zaměňovat s difluentním prouděním; je sice většinou spojeno s difluencí, avšak může být spojeno i s konfluencí, kdy se horizontální proudnice v dané oblasti sbíhají, avšak v důsledku zrychlování proudění podél nich je celkový tok hmotnosti vzduchu přes hranice oblasti kladný, takže vytékání převládá nad vtékáním. V takovém případě mluvíme o divergujícím konfluentním proudění.
česky: proudění divergentní; angl: divergent flow; něm: divergente Strömung f; rus: дивергентный поток 1993-a3
divergujúce prúdenie
dlhá vlna
1. v letecké meteorologii nevhodné označení pro vlnové proudění v závětří horských hřebenů, které vzniká při proudění vzduchu kolmo na překážku, je-li dostatečně rychlé, vert. mohutné a při stabilním teplotním zvrstvení ovzduší;
2. v synoptické meteorologii nevhodné označení pro vlny Rossbyho.
2. v synoptické meteorologii nevhodné označení pro vlny Rossbyho.
česky: vlna dlouhá; angl: long wave; něm: lange Welle f; rus: длинная волна 1993-a1
dlhodobá predpoveď počasia
předpověď počasí na období od 30 dnů do dvou let, především na měsíc, sezonu, rok. Zpočátku se pro dlouhodobou předpověď počasí používaly statist. metody studující změny meteorologických prvků v různých místech v závislosti na čase. Později byly rozvinuty statisticko-synoptické metody dlouhodobé předpovědi počasí, vycházející ze zákonitostí atmosférické cirkulace nad určitým územím, z nichž se nejvíce osvědčila metoda analogu. Od 90. let 20. stol. se začaly používat objektivní metody založené na ansámblové předpovědi počasí, používající numerické modely předpovědi počasí, většinou spojené s modely popisujícími proudění a teplotu hladiny oceánu. Viz též předpověď počasí krátkodobá, předpověď počasí střednědobá.
česky: předpověď počasí dlouhodobá; angl: long-range weather forecast; něm: langfristige Vorhersage f, Langfristprognose f; rus: долгосрочный прогноз 1993-a3
dlhodobo zamrznutá pôda
syn. permafrost.
česky: půda dlouhodobě zmrzlá; angl: pergelisol, permafrost; něm: Dauerfrostboden m, Permafrostboden m; rus: вечная мерзлота 1993-a3
dlhovlnné žiarenie
v meteorologii elmag. záření o vlnových délkách 3–100 µm. Viz též záření krátkovlnné, okno atmosférické.
česky: záření dlouhovlnné; angl: long-wave radiation; něm: langwellige Strahlung f; rus: длинноволновая радиация 1993-a3
dĺžka slnečného svitu
syn. trvání slunečního svitu.
česky: délka slunečního svitu; angl: duration of sunshine, sunshine duration; něm: Sonnenscheindauer f; fr: durée d'ensoleillement f, durée d'insolation f; rus: продолжительность солнечного сияния 1993-a1
doba dažďov
syn. období dešťů.
česky: doba dešťů; něm: Regenzeit f; fr: saison humide f, saison des pluies f 1993-a1
doba ľadová
syn. glaciál.
česky: doba ledová; angl: glacial age; něm: Eiszeit f, Glazial n; fr: période glaciaire f, glaciation f; rus: ледниковая эпоха 1993-a2
doba odberu
syn. doba vzorkovací – délka časového intervalu, po který se v aerochemických měřeních odebírá jeden vzorek. Měření se pak vztahuje k celému časovému intervalu. V praxi se užívá 30 minut, 1 hodina, 24 hodin, nebo i více (týden, měsíc).
česky: doba odběrová; angl: sampling interval; něm: Beprobungszeitpunkt m, Probenahmezeit f; fr: période d'échantillonnage f; rus: период отбора (проб) 1993-a2
doba platnosti predpovede
časový interval, ve kterém se předpokládá uskutečnění vývoje počasí uvedeného v předpovědi. Podle doporučení Světové meteorologické organizace je v tabulce uvedena doba platnosti stanovená pro jednotlivé typy předpovědí. Viz též předstih předpovědi.
Definice doby platnosti předpovědi | |
Nowcasting | 0 až 2 hodiny |
Velmi krátkodobá předpověď počasí | 0 až 12 hodin |
Krátkodobá předpověď počasí | 12 až 72 hodin |
Střednědobá předpověď počasí | 72 až 240 hodin |
Prodloužená střednědobá předpověď počasí | 10 dní až 30 dní |
Dlouhodobá předpověď počasí | 30 dní až 2 roky |
Měsíční výhled | 1 měsíc (nikoliv nutně hned následující měsíc) |
Výhled na 3 měsíce nebo 90 dní | 90 dní (nikoliv nutně hned následujících 90 dní) |
Sezonní výhled | Jaro, léto, podzim, zima (např. zima na sev. polokouli = prosinec, leden, únor) |
Klimatologická předpověď počasí | Více než 2 roky |
česky: doba platnosti předpovědi; angl: meteorological forecasting range; něm: Vorhersagezeitraum m; fr: période de validité de la prévision f; rus: заблаговременность прогноза 1993-a3
doba polovičných zrážok
syn. poločas srážkový – jeden z indexů kontinentality, který navrhl B. Hrudička (1933) k vyjádření ombrické kontinentality klimatu. Je to počet dní od počátku teplého pololetí (na sev. polokouli od 1. dubna), během kterých spadne polovina roč. srážkového úhrnu. Počítá se z prům. měs. úhrnů srážek, přičemž úhrn za měsíc, v němž je polovina překročena, se rozdělí do jednotlivých dní. V kontinentálním klimatu je doba polovičních srážek kratší oproti oblastem, kde dominuje oceánita klimatu. V členitém terénu se v době polovičních srážek odrážejí i návětrné a závětrné efekty.
česky: doba polovičních srážek; angl: time of half-precipitation; fr: durée en mois pour atteindre la demie de la moyenne annuelle de précipitation calculée à partir d'avril f; rus: время половинных осадков 1993-a3
doba slnečného svitu
časový interval, po který svítilo slunce, vyjádřený zpravidla v pravém slunečním čase, např. od 10.45 do 11.32 h. Viz též trvání slunečního svitu.
česky: doba slunečního svitu; angl: sunshine duration; něm: Sonnenscheindauer f; fr: durée d'ensoleillement f, durée d'insolation f; rus: продолжительность солнечного сияния 1993-a1
doba sucha
doba vzorkovania
dobrovoľnícka stanica
někdy používané pracovní označení meteorologické stanice, jejímiž pozorovateli jsou zacvičení dobrovolní spolupracovníci met. institucí, tedy osoby, které nejsou stálými zaměstnanci těchto institucí a zpravidla nemají ani met. odb. vzdělání. Viz též stanice profesionální.
česky: stanice dobrovolnická; angl: voluntary observer station; něm: Station mit ehrenamtlichen Beobachtern f 1993-a1
Dobsonov spektrofotometer
přístroj, který slouží k určení celkového množství ozonu ve vert. sloupci atmosféry se spodní základnou na zemském povrchu a s horní základnou na vnější hranici atmosféry. Dobsonův spektrofotometr umožňuje měřit absorpci slunečního záření v oblasti absorpčních čar O3 v ultrafialové části slunečního spektra. Z těchto měření se pak vypočítává celkový obsah ozonu v atmosféře. Tyto údaje slouží současně jako referenční data pro kontrolu správnosti výsledků ozonometrické sondáže, prováděné pomocí ozonových sond. Světová síť pro měření celkového ozonu pomocí Dobsonova spektrofotometru vznikla z iniciativy Světové meteorologické organizace, která ji metodicky řídí.
česky: spektrofotometr Dobsonův; angl: Dobson spectrophotometer; něm: Dobson-Spektrophotometer n; rus: спектрофотометр Добсона 1993-a3
Dobsonova jednotka
(D.U.) – jednotka celkového množství daného plynu v zemské atmosféře, pojmenovaná podle profesora oxfordské univerzity G. Dobsona, konstruktéra stejnojmenného spektrofotometru. Většinou se používá jako jednotka celkového množství ozonu. 1 D.U. celkového ozonu je definována jako množství ozonu obsažené ve vertikálním sloupci zemské atmosféry, které by po stlačení na 1 013 hPa při teplotě 0 °C vytvořilo vrstvu silnou 10-3 cm. Například celkové množství ozonu 300 D.U. by vytvořilo za uvedených podmínek homogenní ozonovou vrstvu silnou 3 mm.
česky: jednotka Dobsonova; angl: Dobson Unit; něm: Dobson-Einheit f, Dobson Unit f; rus: единица Добсона 2014
dohľadnosť
1. podle definice Světové meteorologická organizace největší vzdálenost, na kterou lze vidět a rozeznat černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, pokud je pozorován za denního světla proti obloze horizontu, nebo který je možné vidět a rozeznat v noci, pokud je umělé osvětlení na úrovni normálního denního světla;
2. pro letecké účely je za dohlednost považována větší z:
(a) největší vzdálenosti, na kterou je možné spolehlivě vidět a rozeznat na světlém pozadí černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, a
(b) největší vzdálenosti, na kterou je možně spolehlivě rozeznat na neosvětleném pozadí světla o svítivosti přibližně 1 000 cd.
Tyto dvě vzdálenosti jsou odlišné v atm. podmínkách charakterizovaných stejným koeficientem zeslabení. Vzdálenost (a) objektivizuje meteorologický optický dosah a vzdálenost (b) kolísá v závislosti na intenzitě osvětlení pozadí.
2. pro letecké účely je za dohlednost považována větší z:
(a) největší vzdálenosti, na kterou je možné spolehlivě vidět a rozeznat na světlém pozadí černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, a
(b) největší vzdálenosti, na kterou je možně spolehlivě rozeznat na neosvětleném pozadí světla o svítivosti přibližně 1 000 cd.
Tyto dvě vzdálenosti jsou odlišné v atm. podmínkách charakterizovaných stejným koeficientem zeslabení. Vzdálenost (a) objektivizuje meteorologický optický dosah a vzdálenost (b) kolísá v závislosti na intenzitě osvětlení pozadí.
česky: dohlednost; angl: visibility; něm: Sichtweite f; fr: visibilité f; rus: видимость, дальность видимости 1993-a3
dohľadomer
viz měření dohlednosti.
česky: měřič dohlednosti; angl: visibility meter, visibility recorder; něm: Sichtweitenmessung f; rus: измеритель видимости 1993-a1
doldrums
viz tišiny rovníkové.
Termín byl původně užíván v prostředí mořeplavby jako expresivní označení stavu, kdy plachetnice nemohou plout vpřed vlivem bezvětří nebo kvůli proměnlivému větru. Od 2. pol. 19. stol. je doložen i jako označení oblasti rovníkových tišin, kde k tomuto jevu dochází. Vznikl zřejmě ze staroangl. dold, pravděpodobně příbuzného s dull „tupý“.
česky: doldrums; něm: tropische Kalmen f/pl; fr: calmes équatoriaux pl, pot au noir m 1993-a2
doplnková klimatologická stanica
meteorologická stanice, na níž se provádí klimatologické pozorování v částečně omezeném rozsahu a nemusí být prováděno nepřetržitě. Rovněž tech. vybavení nemusí být kompletní, ale měření max. a min. teplot a množství srážek je povinné. Doplňkové klimatologické stanice slouží k doplnění sítě základních klimatologických stanic.
česky: stanice klimatologická doplňková; angl: ordinary climatological station; něm: klimatologische Ergänzungsstation f; rus: дополнительная климатологическая станция, обычная климатологическая станция 1993-a3
doplnkové meteorologické pozorovanie
meteorologické pozorování prováděné mimo pevně stanovené pozorovací termíny, např. měření vodní hodnoty sněhové pokrývky v jiný než stanovený den, kterým je pondělí (např. v případě předpovídaného rychlého tání sněhu s možností vzestupu hladin vodních toků).
česky: pozorování meteorologické doplňkové; angl: supplementary meteorological observation; něm: meteorologische Ergänzungsbeobachtung f; rus: дополнительное метеорологическое наблюдение 1993-a3
dopplerovský meteorologický rádiolokátor
radiolokátor, který umožňuje měření radiálních rychlostí meteorologických cílů. Dopplerovské meteorologické radary s impulzním režimem umožňují lokalizovat a studovat strukturu nebezpečných met. jevů, jako jsou tropické cyklony, supercely, tornáda, aj. Dále mohou být využity k výpočtu vertikálního profilu proudění nad radiolokátorem. Dopplerovské meteorologické radary s nepřetržitou vlnou se využívají k měření spektrálního rozložení velikosti kapalných, popř. pevných částic v atmosféře, profilů rychlostí jejich pohybu, růst velikosti srážkových elementů, turbulence, střihu větru.
česky: radiolokátor meteorologický dopplerovský; angl: meteorological Doppler radar; něm: Doppler-Wetterradargerät n; rus: метеорологический радиолокатор Допплеровского типа 1993-a3
dosť čerstvý vietor
vítr o prům. rychlosti 5,5 až 7,9 m.s–1 nebo 20 až 28 km.h–1. Odpovídá čtvrtému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr dosti čerstvý; angl: moderate breeze; něm: mäßige Brise f; rus: умеренный ветер 1993-a3
dostupná konvektívna potenciálna energia
viz CAPE.
česky: energie potenciální dostupná konvektivní; angl: convective available potential energy; něm: verfügbare potentielle Energie für Konvektion (CAPE) f; fr: énergie potentielle de convection disponible f, énergie potentielle convective disponible f, EPCD m; rus: конвективно доступная потенциальная енергия 2017
dostupná potenciálna energia
část celkové potenciální energie atmosféry, jež je schopna transformace na kinetickou energii spojenou s atmosférickým prouděním. Je určena odchylkami reálného atmosférického systému od rovnovážného stavu, v němž by nedocházelo k samovolnému generování pohybů vzduchu. Takový rovnovážný stav lze např. realizovat představou horizontálně homogenní adiabatické atmosféry při globálním zachování hydrostatické rovnováhy. Dostupná potenciální energie představuje jen malou část celkové potenciální energie atmosféry v řádu jednotek procenta. Uvažujeme-li atmosféru jako energeticky izolovaný systém, je v ní součet kinetické energie a dostupné potenciální energie konstantní. Pro hlubší informaci lze zájemcům doporučit např. základní práci Lorenz E. N., 1955. Dostupná potenciální energie definovaná v tomto smyslu se vztahuje především ke generování kinetické energie velkoprostorových horizontálních pohybů v atmosféře. Nelze ji zaměňovat s CAPE, tj. s konvektivní dostupnou potenciální energií.
česky: energie potenciální dostupná; angl: available potential energy; něm: verfügbare potentielle Energy (APE) f; fr: énergie potentielle disponible f 2017
dotyčnicové oblúky
syn. oblouky dotykové, oblouky tangenciální – halový jev pozorovaný vně malého nebo velkého hala. Délka a tvar tečných oblouků se mění s úhlovou výškou světelného zdroje, tj. Slunce nebo Měsíce. Rozeznáváme horní a dolní tečné oblouky, přičemž horní oblouky jsou častější. Malého hala se tečné oblouky dotýkají v jeho nejvyšším a nejnižším bodě, vznikají dvojitým lomem paprsků na šestibokých ledových krystalcích při lámavém úhlu 60° a horiz. poloze hlavní krystalové osy. Učebnicová literatura uvádí i tečné oblouky velkého hala, jsou čtyři a velkého hala se dotýkají v bodech posunutých o 45° od jeho nejvyššího a nejnižšího bodu. Podle názoru řady současných odborníků nejsou však tyto dotykové oblouky u velkého hala reálné. Oblouky tečné patří k fotometeorům.
česky: oblouky tečné; angl: tangent arcs; něm: Berührungbogen m; rus: касательные дуги 1993-a3
dotykové napätie
obecně tečná síla vztažená k jednotkové ploše. V meteorologii mají význam především složky tzv. Reynoldsova napětí, související s turbulentním přenosem hybnosti v mezní vrstvě atmosféry. Lze je vyjádřit ve tvaru
kde ρ značí hustotu vzduchu a turbulentní fluktuace složek rychlosti proudění v trojrozměrném souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Těchto devět veličin představuje složky symetrického tenzoru druhého řádu a fyz. je lze interpretovat jako složky síly turbulentního tření působící v daném bodě na jednotkovou plochu orientovanou kolmo ke směru jednotlivých souřadnicových os. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
kde ρ značí hustotu vzduchu a turbulentní fluktuace složek rychlosti proudění v trojrozměrném souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Těchto devět veličin představuje složky symetrického tenzoru druhého řádu a fyz. je lze interpretovat jako složky síly turbulentního tření působící v daném bodě na jednotkovou plochu orientovanou kolmo ke směru jednotlivých souřadnicových os. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky: napětí tečné; angl: shearing stress; něm: Schubpannung f, Tangentialspannung f, Scherspannung f; rus: напряжение сдвига 1993-a1
dotykové oblúky
syn. oblouky tečné.
česky: oblouky dotykové; něm: Berührungsbogen m/pl; rus: касательные дуги 1993-a1
Doveho zákon
syn. zákon bouří – pravidlo charakterizující stáčení větru ve vyšších zeměp. šířkách na daném místě, které zformuloval H. W. Dove v r. 1835. Zní: vítr se na sev. polokouli stáčí za Sluncem, což je ve směru pohybu hodinových ručiček, na již. polokouli se stáčí v opačném směru. Uvedený poznatek přispěl ke stanovení některých navigačních pravidel v námořní plavbě v oblasti nebezpečných cyklon. Proto Doveho zákon bývá někdy též nazýván zákon bouří. Podle současných poznatků toto pravidlo platí pouze při pohybu cyklon od západu na východ, na sev. polokouli v oblastech, jimiž prochází již. část postupujících cyklon, na již. polokouli v oblastech sev. části těchto cyklon. Uvedený jev nesouvisí se zdánlivým pohybem Slunce.
česky: zákon Doveho; angl: Dove law, law of storms; něm: Dovesches Gesetz n; rus: закон Дове 1993-a1
downburst
[daunbé(r)st] – extrémně silný sestupný konvektivní proud v rámci konvektivní bouře, který je příčinou vzniku ničivých divergujících větrů u zemského povrchu. Horiz. průměr tohoto jevu se pohybuje v rozmezí metrů až desítek kilometrů. Downburst je vázán na konvektivní oblaky, ne však vždy nutně druhu cumulonimbus. Podle horiz. rozsahu ničivých větrů se downburst dělí na macroburst a microburst. Pro termín downburst, převzatý z angličtiny, se občas používá čes. termín propad studeného vzduchu.
Termín zavedi japonsko-amer. meteorolog T. T. Fujita v r. 1976. Odvodil ho od termínu downdraft, aby odlišil jeho zvlášť intenzivní případy. Skládá se z angl. down „dole, dolů“ a burst „výbuch, poryv“.
česky: downburst; angl: downburst; něm: starker Abwind m; fr: rafale descendante f; rus: нисходящий порыв 1993-a3
downdraft
v odborném slangu označení pro sestupný konvektivní proud.
Termín je přejat z angličtiny. Skládá se z angl. down „dole, dolů“ a draft, které ve starší podobě draught znamená mj. „tah“ (např. v komíně).
česky: downdraft; angl: downdraft; něm: Abwind m, Downdraft m 2015
downwelling
mezinárodně užívané označení pro pokles povrchové vody do hlubin světového oceánu v rámci jeho termohalinní cirkulace. Dochází k němu především v severním Atlantiku (voda pocházející z Golfského proudu) a při pobřeží Antarktidy (v prostoru uzavřeném Západním příhonem). V těchto oblastech nárůstá hustota oceánské vody díky intenzinímu výparu, který způsobuje její ochlazování i nárůst salinity.
Termín je přejat z angličtiny, kde vznikl podle vzoru staršího slova upwelling. Skládá se ze slov down „dole, dolů“ a well „prýštět, trýskat“ (od well „studna“).
česky: downwelling; angl: downwelling; něm: Absinken n 2017
dráha anticyklón
koridor se zvýšenou frekvencí pohybu středů anticyklon přes určitou geogr. oblast. Na rozdíl od drah cyklon směřují dráhy anticyklon většinou do nižších zeměp. šířek. B. P. Multanovskij, který dráhy anticyklon označil jako osy anticyklonálních procesů nebo osy anticyklon, rozlišil v Evropě tři zákl. skupiny drah anticyklon: azorská, směřující k východoseverovýchodu, normální polární, směřující k jihovýchodu, a ultrapolární, směřující k jihu až jihozápadu.
česky: dráha anticyklon; angl: trajectory of anticyclones; něm: Antizyklonenbahn f, Zugstrasse der Hochdruckgebiete f; fr: trajectoire des anticyclones f; rus: путЬ антициклонов, траектория антициклонов 1993-b2
dráha cyklón
koridor se zvýšenou frekvencí pohybu cyklon, určený na základě studia trajektorií cyklon za delší období. Trajektorie konkrétní cyklony se přitom od typické dráhy může značně lišit. Pro tropické cyklony na sev. polokouli jsou charakteristické přibližně parabolické dráhy nejprve k severozápadu, posléze k severovýchodu, s bodem ohybu nejčastěji mezi 20° a 30° zeměp. šířky. V mimotropických oblastech dráhy cyklon směřují většinou od západu na východ ve směru řídícího proudění. Dráhy cyklon v Evropě popsal W. J. Bebber (1891). Dodnes se používá jeho označení dráha Vb [pět bé] pro pohyb janovské cyklony přes Jaderské moře a Maďarsko k severovýchodu, viz situace Vb.
česky: dráha cyklon; angl: cyclone track; něm: Zugstrasse der Tiefdruckgebiete f, Zyklonenbahn f; fr: cheminement des cyclones m, trajectoire des cyclones f; rus: траектория циклонов 1993-b3
dráha vetra
délka křivky, kterou opisuje vzduchová částice za určitý časový interval.
česky: dráha větru; angl: run of wind; něm: Windweg m; fr: trajectoire d'une parcelle d'air f; rus: пробег ветра 1993-a3
dráhová dohľadnosť (RVR)
vzdálenost, na kterou pilot letadla nacházejícího se na ose vzletové nebo přistávací dráhy, vidí denní dráhové označení nebo návěstidla ohraničující vzletovou nebo přistávací dráhu, nebo vyznačující její osu. Dráhová dohlednost se dříve určovala vizuálně, nyní se na většině letišť určuje pomocí transmisometrů, umístěných obvykle na obou koncích a uprostřed vzletové nebo přistávací dráhy.
česky: dohlednost dráhová (RVR); angl: runway visual range; něm: Pistensichtweite f; fr: portée visuelle de piste (PVP) f; rus: максимальнaя дальность видимости ВПП 1993-b3
draková sondáž
historický způsob sondáže atmosféry, kdy jako dopravní prostředek sloužil speciálně upravený meteorologický drak. První měření vertikálního profilu teploty vzduchu pomocí draků uskutečnil v r. 1748 A. Wilson. Později zdokonalené konstrukce draků umožnily vynášet speciálně upravené meteorografy do výšky 4 až 6 km. Koncem 19. století byla v Evropě zorganizovaná síť stanic, v níž se pravidelně prováděla draková sondáž atmosféry. Největších úspěchů dosáhla stanice Lindenberg v Německu, kde byla dosažena i rekordní výška drakového výstupu 9 740 m. Předností drakové sondáže oproti jiným tehdy používaným metodám výzkumu volné atmosféry bylo, že současně s měřením teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu umožňovala i měření rychlosti větru a že údaje byly po skončení měření okamžitě k dispozici.
česky: sondáž atmosféry draková; angl: kite sounding; něm: Drachensondierung f; rus: змейковое зондирование 1993-b3
dropsonda
syn. radiosonda klesavá.
Termín pochází z angl. dropsonde, doloženého poprvé v odborném tisku v r. 1946. Skládá se z angl. slovesa drop „shodit, spustit“ a slova sonda.
česky: dropsonda; angl: dropsonde; něm: Dropsonde f; fr: dropsonde f; rus: сбрасываемый радиозонд 1993-a1
drsná klíma
viz drsnost klimatu.
česky: klima drsné; angl: severe climate; něm: strenges Klima n; rus: суровый климат 1993-b2
drsnosť klímy
neurčitý souhrnný pojem pro nepříznivé klimatické podmínky určitého místa nebo oblasti. Projevuje se velmi nízkými či naopak vysokými hodnotami klimatických prvků (teploty vzduchu, relativní vlhkosti, atmosférických srážek apod.), případně velkou četností nebezpečných meteorologických jevů. V bioklimatologii je drsnost klimatu hodnocena nejrůznějšími indexy a odvozenými veličinami, viz např. diagram komfortu, teplota efektivní. Viz též tuhost zimy.
česky: drsnost klimatu; angl: hardness of the climate, severity of the climate; něm: Rauigkeit des Klimas f; fr: rigueur climatique f, sévérité du climat f, rudesse du climat f, dureté du climat f; rus: жестокость климата, суровость климата 1993-a3
drsnosť povrchu
charakteristika nerovností aktivního povrchu, vystupujících jako činitel brzdící proudění vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry. Kvantit. je určována parametrem drsnosti z0. Někdy se tento parametr uvádí jako drsnost malých měřítek, která je v přízemní vrstvě vyvolána rostlinným porostem, nerovnostmi půdy, malými objekty apod. Drsnost velkých měřítek v mezní vrstvě atmosféry, pro kterou se zavádějí jiné kvantit. charakteristiky, je způsobována vert. členitým terénem, velkými objekty aj. Viz též stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.
česky: drsnost povrchu; angl: surface roughness; něm: Oberflächenrauigkeit f, Rauigkeit der Oberfläche f; fr: rugosité de surface f, rugosité surfacique f; rus: шероховатость подстилающей поверхности 1993-a1
drsnosť zimy
syn. tuhost zimy.
česky: drsnost zimy; angl: severity of winter; něm: Winterstrenge f; fr: rigueur hivernale f, rudesse de l'hiver f; rus: суровость зимы 1993-a1
druh frontu
česky: druh fronty; angl: type of front; něm: Frontenart f; fr: type de fronts m, types de fronts pl; rus: вид фронта 1993-a1
druh oblaku
základní kategorie mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vystihuje podstatné znaky vzhledu oblaku, které se jeví pozorovateli na zemském povrchu. Každý oblak, který se vyskytuje v troposféře, lze zařadit do jednoho z následujících 10 druhů: cirrus (Ci), cirrocumulus (Cc), cirrostratus (Cs), altocumulus (Ac), altostratus (As), nimbostratus (Ns), stratocumulus (Sc), stratus (St), cumulus (Cu), cumulonimbus (Cb). Jeden a týž oblak nemůže současně náležet k více druhům, takže označení druhů se u téhož oblaku vzájemně vylučují.
česky: druh oblaku; angl: cloud genus (pl. genera); něm: Wolkengattung f; fr: genre de nuage m; rus: род облака 1993-b2
druh zrážok
označení jednotlivých srážkových jevů, např. déšť, přeháňka deště se sněhem, sněhová zrna, kroupy, rosa, ledovka. Druh srážek se uvádí v měsíčním výkazu meteorologických pozorování pomocí definovaných značek. Viz též klasifikace srážek.
česky: druh srážek; angl: form of precipitation; něm: Niederschlagstyp, Niederschlagstyp m; fr: type de précipitations m; rus: вид осадков, тип осадков 2014
druhá tropopauza
viz tropopauza konvenční.
česky: tropopauza druhá; angl: second tropopause; něm: zweite Tropopause f; rus: вторая тропопауза 1993-a1
druhohory
druhotná cirkulácia
syn. cirkulace sekundární.
česky: cirkulace druhotná; něm: sekundäre Zirkulation f; fr: circulation secondaire f; rus: вторичная циркуляция 1993-a1
družicová detekcia bleskov
metoda detekce blesků pomocí přístrojů umístěných na meteorologických družicích. Vzhledem k povaze detekce (snímání v optickém oboru) se tímto způsobem monitoruje celková blesková aktivita, tj. nerozlišují se blesky mezi oblakem a zemí a blesky mezi oblaky.
První pokusy o družicovou detekci blesků byly realizovány přístroji umístěnými na družicích na nízkých oběžných drahách – především na družici TRMM (Tropical Rainfall Measuring Mission, vypuštěné v roce 1997) přístrojem Lightning Imaging Sensor. V současnosti se na geostacionárních družicích GOES-R využívá přístroj Geostationary Lightning Mapper (GLM). Ten nepřetržitě snímá většinu zemského disku, pozorovatelnou z dané družice, přičemž výboje blesků jsou zaznamenávány v blízkém infračerveném oboru v čáře atomárního kyslíku 774,4 nm. Rozlišení přístroje (přesnost detekce) je kolem 10 km, data jsou poskytována v téměř reálném čase, efektivita detekce je přibližně 90 % pro noční hodiny, resp. kolem 70 % pro denní hodiny. Geostacionární družice MTG, konkrétně MTG-I, jsou vybaveny obdobným přístrojem Lightning Imager (LI).
První pokusy o družicovou detekci blesků byly realizovány přístroji umístěnými na družicích na nízkých oběžných drahách – především na družici TRMM (Tropical Rainfall Measuring Mission, vypuštěné v roce 1997) přístrojem Lightning Imaging Sensor. V současnosti se na geostacionárních družicích GOES-R využívá přístroj Geostationary Lightning Mapper (GLM). Ten nepřetržitě snímá většinu zemského disku, pozorovatelnou z dané družice, přičemž výboje blesků jsou zaznamenávány v blízkém infračerveném oboru v čáře atomárního kyslíku 774,4 nm. Rozlišení přístroje (přesnost detekce) je kolem 10 km, data jsou poskytována v téměř reálném čase, efektivita detekce je přibližně 90 % pro noční hodiny, resp. kolem 70 % pro denní hodiny. Geostacionární družice MTG, konkrétně MTG-I, jsou vybaveny obdobným přístrojem Lightning Imager (LI).
česky: detekce blesků družicová; angl: satellite lightning detection; něm: satellitengestützte Blitzortung f; fr: détection optique des éclairs par satellite f, détection de la foudre par satellite f 2014
družicová meteorológia
specializovaná oblast meteorologie využívající družicová meteorologická měření. Jedná se spíš o charakteristiku způsobu získávání, zpracování a interpretace dat, než o samostatnou meteorologickou disciplínu.
česky: meteorologie družicová; angl: satellite meteorology; něm: Satellitenmeteorologie f; rus: спутниковая метеорология 1993-a3
družicová snímka
soubor digitálních dat naměřený zobrazovacím družicovým radiometrem, zpravidla nasnímaný současně ve více spektrálních kanálech, resp. jejich zobrazení formou zpracovaného digitálního snímku. Interval získávání družicových snímků je závislý především na konkrétním typu meteorologické družice, resp. přístroje – u geostacionárních družic je dána technickými parametry radiometru družice, přičemž se pohybuje od desítek sekund do desítek minut, u polárních družic závisí na periodě přeletů dané družice nad konkrétní oblastí a šířce pásu snímaného území (perioda se pohybuje od cca 12 hodin do několika dní). Rozlišení, tzn. rozlišovací schopnost, závisí především na konstrukci radiometru družice a výšce její oběžné dráhy. Pro meteorologické využití je vysoce žádoucí, aby snímek byl k dispozici v co nejkratší době od svého pořízení (nasnímání). Viz též přemapování družicových snímků.
česky: snímek družicový; angl: satellite picture; něm: Satellitenbild n; rus: снимок со спутника, спутниковый снимок 1993-a3
družicová sondáž atmosféry
metoda sondáže atmosféry multispektrálními (hyperspektrálními) sondážními družicovými radiometry, jejímž cílem je získání třírozměrných informací o polích meteorologických prvků v atmosféře (teploty a tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru), prostorovém rozdělení koncentrací některých plynných složek atmosféry (např. vodní páry, ozonu, oxidu uhličitého) aj. Výstupy jsou využívány jako jeden ze vstupních zdrojů dat pro modely numerické předpovědi počasí, pro operativní monitoring vertikální instability atmosféry (v rámci nowcastingu) apod.
česky: sondáž atmosféry družicová; angl: satellite sounding; něm: Satellitensondierung f; rus: зондирование с помощью спутника 2014
družicové meranie ozónu
měření ozonu ve stratosféře pomocí meteorologických družic. Používají se pro něj především družice na nízkých polárních drahách, které při každém svém obletu kolem Země snímají i polární oblasti. K měření vlastností ozonové vrstvy se používají různé družicové radiometry, jejichž data poskytují jak informace plošného charakteru (o horizontálním rozložení celkového množství ozonu), tak informace o vertikálních profilech koncentrace ozonu. Měření ozonu z družic sahá do začátku 70. let 20. století, v současnosti je již operativně realizováno na více družicích a různými přístroji. Družicová měření ozonu zásadní měrou přispěla k mapování polárních ozonových děr.
V současné době se začínají rozvíjet metody družicového měření ozonu v troposféře, a to především v rámci programu Copernicus pomocí jeho přístrojů Sentinel.
V současné době se začínají rozvíjet metody družicového měření ozonu v troposféře, a to především v rámci programu Copernicus pomocí jeho přístrojů Sentinel.
česky: měření ozonu družicové; angl: satelite ozone measurement; rus: спутниковые измерения озона 2020
družicové meteorologické meranie
získávání, zpracování a vyhodnocení údajů o stavu atmosféry, případně zemského povrchu a mořské hladiny pomocí přístrojů umístěných na meteorologických družicích. Monitorují především pole oblačnosti a její základní vlastnosti (mikrofyzikální složení horní hranice oblačnosti a její jasovou teplotu, optickou mohutnost, typ oblačnosti aj.), vertikálních profily některých meteorologických prvků, dynamiku různých jevů (vývoj a pohyb různých meteorologických jevů či systémů, vč. družicové detekce blesků), pole větru, přítomnost sněhové pokrývky a mořského ledu, teplotu povrchu moře aj. Dlouhodobé řady družicových meteorologických měření jsou následně využívány v klimatologii.
česky: měření meteorologické družicové; angl: meteorological satellite measurement; něm: meteorologische Satellitenmessung f; rus: спутноковое метеорологическое измерение 1993-a3
dryline
slang. označení pro vlhkostní rozhraní.
Termín je přejat z angličtiny, vznikl v USA. Skládá se z angl. dry „suchý“ a line „čára“.
česky: dryline; angl: dryline, dry line; něm: dryline f; fr: front de point de rosée m, ligne sèche f; rus: сухая линия 2015
dúha
jeden z fotometeorů. Je charakterizován jako skupina koncentrických oblouků barevného spektra kolem antisolárního bodu nebo kolem Slunce. Vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Obvykle se vyskytuje duha hlavní a duha vedlejší, které se objevují na opačné straně oblohy než je světelný zdroj. Střed jejich oblouků leží na přímce, jež prochází zdrojem světla a okem pozorovatele. Spektrum velikosti kapek ovlivňuje barvu, intenzitu a šířku barevných oblouků. Viz též oblouky duhové podružné.
O vysvětlení duhy se pokoušeli již předaristotelští učenci, např. Anaximenés z Mílétu v 6. stol. př. n. l. Rozsáhlý výklad podává ve svých Meteorologikách Aristotelés ze Stageiry (384–322 př. n. l.); k objasnění příčin vzniku duhy významně přispěl zejména R. Descartes v letech 1635–1637. Český termín pochází z praslovanského *dǫga „oblouk“.
česky: duha; angl: rainbow; něm: Regenbogen m; fr: arc-en-ciel m; rus: радуга 1993-a3
dúha na pozadí hmly
syn. duha bílá.
česky: duha mlhová; angl: fog bow; něm: Nebelbogen m; fr: arc blanc m; rus: туманная радуга 1993-a1
dúha okolo Slnka
syn. duha terciární – duha vzniklá lomem a trojnásobným vnitřním odrazem slunečních paprsků na dešťových kapkách. Nachází se na opačné straně oblohy než duha hlavní a duha vedlejší v úhlové vzdálenosti asi 43° od Slunce. Je to vzácný opt. úkaz.
česky: duha kolem Slunce; angl: tertiary rainbow; něm: tertiärer Regenbogen m; fr: arc tertiaire m; rus: третичная радуга 1993-a1
duplicatus
(du) [duplikátus] – jedna z odrůd oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizována jako menší nebo větší oblačné skupiny nebo vrstvy naskládané hustě nad sebou v malých vzdálenostech, někdy částečně spojené. Vyskytuje se u druhů cirrus, cirrostratus, altocumulus a stratocumulus.
Termín navrhl franc. meteorolog A. Maze na mezinárodním met. kongresu v Paříži v r. 1889 jako označení odrůdy oblaku druhu cirrus. Je přejat z lat. duplicatus „zdvojený, dvojitý“ (příčestí trpné slovesa duplicare „rozdvojovat, zvětšovat“).
česky: duplicatus; angl: duplicatus; něm: duplicatus; fr: duplicatus m; rus: двойные облака 1993-a2
dusno
subj. nepříjemný pocit, vyvolaný kombinovaným účinkem teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu a malé rychlosti větru na lidský organismus. Je do jisté míry opakem zchlazování, protože čím je menší zchlazování, tím je větší dusno. Dusno se charakterizuje buď pomocí izobarické ekvivalentní teploty (např. F. Linke považoval za začátek dusna 56 °C), nebo jen pomocí tlaku vodní páry. Za hranici dusna se obecně přijala hodnota tlaku vodní páry 18,8 hPa (dříve 14,08 torr). Podle K. Scharlana (1942) nastávají podmínky pro pocit dusna např. tehdy, když při relativní vlhkosti vzduchu r = 100 % je teplota vzduchu t = 16,5 °C, dále při r = 70 % a t = 22,2 °C, při r = 50 % a t = 27,9 °C, popř. při r = 30 % a t = 36,9 °C. Dusno vzniká nejčastěji v létě v dopoledních hodinách, zpravidla před konvektivní bouří (bouřkou z tepla). Viz též den dusný, teplota pocitová.
Termín je odvozen od slovesa dusit, které se vyvinulo z praslovanského *dušiti, z něhož pocházejí např. slova duch, dech a vzduch. Doslova jsou to tedy „podmínky, kdy člověk těžce dýchá“.
česky: dusno; angl: muggy, sultriness; něm: Schwüle f; fr: temps lourd m; rus: духота, зной 1993-a3
dusný deň
charakteristický den, v němž nastaly met. podmínky pro pocit dusna. V Česku se za dusný den zpravidla považuje den, v němž tlak vodní páry ve 14 h dosáhl alespoň hodnoty 18,8 hPa. Viz též izohygroterma.
česky: den dusný; angl: sultry day; něm: schwüler Tag m; fr: jour à temps lourd m, jour de chaleur étouffante m, jour de chaleur accablante m; rus: душный день 1993-a2
Duvdevaniho rosomerná doštička
zařízení k určování množství rosy. Je tvořeno dřevěnou destičkou opatřenou speciálním nátěrem, umístěnou vodorovně obvykle ve výšce porostů. Exponuje se po západu Slunce, měření se provádí v ranních hodinách. Vzhled povrchu orosené destičky se srovnává se sadou charakteristických fotografií, podle nichž se odhadne přibližné množství rosy. Uvedenou metodu měření rosy navrhl S. Duvdevani v Izraeli v r. 1947. V provozní praxi ČHMÚ se tato metoda nepoužívá.
česky: destička rosoměrná Duvdevaniho; angl: Duvdevani dew gauge, Duvdevani drosometer; něm: Duvdevani-Taumesser m, Duvdevani Drosometer n; fr: drosomètre Duvdevani m, drosomètre de Duvdevani m; rus: росомер Дувдевани 1993-a2
dvojpilotáž
synchronní pilotovací měření dvěma optickými pilotovacími teodolity umístěnými na konci základny s přesně zjištěnými koncovými body. Pomocí délky průmětu základny a čtyř zjištěných úhlových souřadnic, tj. dvou azimutálních a dvou výškových úhlů zaměřovaného pilotovacího prostředku (zpravidla pilotovacího balonu), se trigonometricky vyhodnocují prostorové souřadnice pilotovacího prostředku jako zákl. parametry pro výpočet výškového větru. Ve srovnání s jednopilotáží, poskytuje dvoupilotáž přesnější výsledky, poněvadž nemusí vycházet z předpokladu konstantní stoupací rychlosti zaměřovaného pilotovacího prostředku.
Termín se skládá z komponentu dvoj- a slova pilotáž.
česky: dvojpilotáž; angl: two-theodolite method of upper winds measurement; něm: Doppelanschnitt m; fr: sondage à deux théodolites m; rus: базисное шаропилотное наблюдение 1993-a1
dvojročný cyklus
syn. oscilace kvazidvouletá.
česky: cyklus dvouletý; něm: quasi-zweijährige Schwingung f, Quasi-biennial-oscillation f; fr: oscillation quasi biennale f; rus: квазидвухлетний цикл 1993-a1
dvojzložková veterná smerovka
viz směrovka větrná.
česky: směrovka větrná dvoukomponentní; angl: bidirectional wind vane, bivane; něm: Zweikomponenten Windfahne f; rus: бифлюгер, двухкомпонентная флюгарка 1993-a3
dym
produkty hoření látek všech skupenství rozptýlené ve vzduchu. Částice kouře mají různou velikost i fyz. a chem. vlastnosti. Pevné složky kouře jsou jedním z litometeorů. Viz též vlečka kouřová.
Termín pochází z praslovanského slova *kuriti, které se do jiných jazyků přeneslo ve významu „topit“.
česky: kouř; angl: smoke; něm: Rauch m; rus: дым 1993-a3
dymno
hydrometeor snižující vodorovnou dohlednost nejvýše na 1 km. Kouřmo je atmosférický aerosol z mikroskopických vodních kapiček nebo vlhkých hygroskopických částeček vznášejících se ve vrstvě vzduchu při zemi. V pozorovatelské praxi se kouřmo zaznamenává jen při dohlednosti od 1 do 10 km, obecně však horní hranice dohlednosti pro kouřmo není stanovena. Na rozdíl od mlhy, v níž vodorovná dohlednost je menší než 1 km, při kouřmu není vzduch vodními parami nasycen, i když relativní vlhkost vzduchu je i při něm vysoká. Kouřmo nelze zaměňovat se zákalem, patřícím mezi litometeory.
Termín je odvozen od slova kouř, s nímž však z hlediska met. významu nesouvisí.
česky: kouřmo; angl: mist; něm: Dunst m; rus: дымка 1993-a3
dymová čiapka
viditelná vrstva znečištěného vzduchu nad velkými městy a průmyslovými oblastmi, často s ostrou horní hranicí. Tvar i výška kouřové čepice závisejí především na charakteru počasí a denní době. Viz též zákal průmyslový.
česky: čepice kouřová; angl: smoke blanket; něm: Rauchwolke f; fr: nuage de pollution m; rus: дымовая шапка 1993-a1
dymová vlečka
prostorový útvar v ovzduší obsahující kouř a další znečišťující látky souvisle emitované z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší nebo skupiny zdrojů. Délka i tvar kouřové vlečky jsou podmíněny met. podmínkami pro šíření a rozptyl příměsí v ovzduší. Viz též tvar kouřové vlečky, emise, vznos kouřové vlečky, stupnice Ringelmannova.
česky: vlečka kouřová; angl: smoke plume; něm: Rauchfahne f; rus: дымовой факел 1993-a3
dynamická anticyklogenéza
anticyklogeneze vyvolaná procesy souvisejícími s růstem advekce anticyklonální vorticity nebo poklesem advekce cyklonální vorticity s výškou. Za těchto podmínek dochází ke generování sestupných pohybů vzduchu a k následnému adiabatickému oteplování vzduchové hmoty. Tímto způsobem např. vznikají subtropické anticyklony. Viz též rovnice omega, subsidence vzduchu.
česky: anticyklogeneze dynamická; angl: dynamic anticyclogenesis; něm: dynamische Antizyklogenese f; fr: anticyclogénèse dynamique f; rus: динамический антициклогенез 1993-a3
dynamická anticyklóna
1. subtropická anticyklona;
2. někteří autoři tímto pojmem označují všechny teplé anticyklony i v mírných, popř. vysokých zeměp. šířkách. Viz též anticyklogeneze dynamická.
2. někteří autoři tímto pojmem označují všechny teplé anticyklony i v mírných, popř. vysokých zeměp. šířkách. Viz též anticyklogeneze dynamická.
česky: anticyklona dynamická; angl: dynamic anticyclone; něm: dynamische Antizyklone f; fr: anticyclone dynamique m; rus: динамический антициклон 1993-a3
dynamická brázda nízkeho tlaku vzduchu
syn. brázda orografická, brázda závětrná – brázda nízkého tlaku vzduchu, která vzniká za horským hřebenem, přes který proudí vzduch s převažující složkou kolmou k hřebenu. Vznik brázdy lze vysvětlit termodynamicky adiabatickým oteplováním nebo dynamicky zesílením cyklonální cirkulace v důsledku horiz. konvergence spojené se zvětšováním vert. tloušťky vzduchového sloupce při sesedání vzduchu na závětrné straně hřebene. V Evropě vzniká např. v závětří Alp při sz. až sev. proudění, v závětří Skandinávského pohoří při proudění od západu na východ a v závětří Skalnatých hor v USA při stejném charakteru proudění. Viz též cyklogeneze orografická.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu dynamická; angl: dynamic trough, lee trough; něm: dynamischer Trog m; fr: creux dynamique m, thalweg dynamique m; rus: динамическая ложбина 1993-a3
dynamická klimatológia
klimatologický směr, který na rozdíl od klasické klimatologie nevychází při zpracování klimatologických materiálů z pevných časových úseků, jako je den, pentáda apod., ale z různě dlouhých období, po která v daném místě nebo oblasti působily určité cirkulační a radiační podmínky (např. vyskytoval se určitý synoptický typ, vzduchová hmota, převládalo proudění kolmé na horský hřeben atd.). Z dynamické klimatologie dosáhla doposud největšího uplatnění synoptická klimatologie, která se zabývá kauzálními vazbami mezi cirkulačními typy počasí a klimatem. V posledním období zkoumá dynamická klimatologie ve větším rozsahu klima ve vztahu k složkám radiační a tepelné bilance. Zakladatelem dynamické klimatologie je švédský meteorolog T. Bergeron.
česky: klimatologie dynamická; angl: dynamic climatology, dynamic climatology; něm: dynamische Klimatologie f; rus: динамическая климатология 1993-a1
dynamická meteorológia
obor meteorologie zabývající se studiem atmosférických dějů na základě formulování a mat. řešení vztahů a rovnic popisujících statiku, dynamiku a termodynamiku atmosféry. Aplikací dynamické meteorologie jsou dynamické předpovědní metody, které se v současné době používají k objektivním, především numerickým předpovědím přízemních a výškových tlakových polí, výškových teplotních a vlhkostních polí a k předpovědi atmosférických srážek. Viz též kinematika atmosféry
česky: meteorologie dynamická; angl: dynamic meteorology; něm: dynamische Meteorologie f; rus: динамическая метеорология 1993-a3
dynamická rýchlosť
syn. rychlost frikční.
česky: rychlost dynamická; angl: friction velocity; něm: Schubspannungsgeschwindigkeit f; rus: скорость трения 1993-a3
dynamická transformácia vzduchovej hmoty
změna teplotních a vlhkostních charakteristik vzduchové hmoty především v důsledku subsidence vzduchu (zpravidla v anticyklonách). Projevuje se hlavně ve volné atmosféře, řidčeji zasahuje až k zemskému povrchu. Za dynamickou transformaci můžeme považovat i změny teploty a vlhkosti při výstupných pohybech vzduchu (typicky v cyklonách).
česky: transformace vzduchové hmoty dynamická; angl: dynamic air mass transformation; něm: dynamische Luftmassentransformation f; rus: динамическая трансформация воздушной массы 1993-a3
dynamická tropopauza
definice tropopauzy s využitím vertikálního gradientu potenciální vorticity. Tropopauza je pak obvykle definovaná jako hladina, kde potenciální vorticita dosahuje hodnoty ± 1,5 PVU nebo ± 2 PVU (kladné hodnoty PV se vztahují k severní hemisféře, záporné hodnoty k jižní hemisféře).
česky: tropopauza dynamická; angl: dynamic tropopause 2015
dynamická turbulencia
česky: turbulence dynamická; angl: dynamic turbulence; něm: dynamische Turbulenz f; rus: динамическая турбулентность 1993-a1
dynamická výška
syn. výška geodynamická – výška libovolné geopotenciální hladiny, obvykle nad úrovní moře, vyjádřená v dynamických metrech.
česky: výška dynamická; angl: dynamic height; něm: dynamische Höhe f; rus: динамическая высота 1993-a1
dynamické modely klímy
česky: modely klimatu dynamické; něm: dynamische Klimamodelle n/pl 1993-b1
dynamické ochladzovanie
vžité označení pro adiabatické ochlazování určité hladiny nebo vrstvy atmosféry vlivem vertikálních pohybů vzduchu zpravidla výstupných v cyklonách a na návětrných svazích horských hřebenů. Mechanismus dynamického ochlazování lze vysvětlit adiabatickým popř. pseudoadiabatickým ochlazováním vystupujícího vzduchu při stabilním teplotním zvrstvení atmosféry. Viz též rovnice tendence relativní topografie, děj adiabatický, děj pseudoadiabatický.
česky: ochlazování dynamické; angl: dynamic cooling; něm: dynamische Abkühlung f; rus: динамическое охлаждение 1993-a3
dynamické otepľovanie
vžité označení pro adiabatické oteplování určité hladiny nebo vrstvy atmosféry vlivem vertikálních pohybů vzduchu, zpravidla sestupných v anticyklonách a v závětří horských hřebenů. Mechanismus dynamického oteplování lze vysvětlit adiabatickým oteplováním sestupujícího vzduchu při stabilním teplotním zvrstvení atmosféry. Viz též rovnice tendence relativní topografie, děj adiabatický, subsidence vzduchu.
česky: oteplování dynamické; angl: dynamic warming; něm: dynamische Erwärmung f; rus: динамическое нагревание 1993-a3
dynamický meter
syn. metr geodynamický – vert. vzdálenost, na níž se geopotenciál změní o 10 J. Dynamický metr je číselně asi o 2 % větší než geometrický metr a jeho přesná hodnota závisí na místním tíhovém zrychlení. Původně zavedl v meteorologii V. Bjerknes jednotku desetkrát menší, tj. dynamický decimetr. V praxi je výhodnější jednotkou metr geopotenciální, který je roven 0,98 dynamického metru.
česky: metr dynamický; angl: dynamic metre; něm: dynamisches Meter n; rus: динамический метр 1993-a3
dynamický systém
v obecném smyslu každý proces nebo soubor procesů, který se vyvíjí v čase a jehož vývoj může být řízen soustavou fyzikálních zákonů. Termín se také užívá ve vztahu k matematickým modelům časového vývoje počasí a klimatu. Dynamické systémy mohou být jak poměrně jednoduché systémy několika proměnných, řízené několika vývojovými rovnicemi, tak systémy extrémně složité jako je systém klimatický. Typickým příkladem dynamického systému, který se chová podle zákonů deterministického chaosu, je turbulentní proudění.
česky: systém dynamický; angl: dynamical system; něm: dynamisches System n 2016
dynamický tlak
tlak působící v proudící tekutině na plochu orientovanou kolmo ke směru proudění po odečtení statického tlaku. Z hlediska rozměrové analýzy je dynamický tlak ekvivalentní množství kinetické energie v jednotce objemu proudící tekutiny, tzn. je přímo úměrný čtverci rychlosti proudění a hustotě tekutiny. U ploch, které nejsou orientovány kolmo ke směru proudění, je silové působení dynamického tlaku dáno průmětem do směru vnější normály k dané ploše. Viz též tlak větru, energie větru.
česky: tlak dynamický; angl: dynamic pressure; něm: dynamischer Druck m, Staudruck m; rus: динамическое давление 1993-a3
dynamika atmosféry
část meteorologie, zabývající se příčinami pohybů vzduchu v zemské atmosféře. Poznatky dynamiky atmosféry a jejich mat. formulace vytvořily základ dynamické meteorologie, jejíž praktickou aplikací jsou zejména dyn. metody předpovědi počasí. V širším smyslu se do dynamiky atmosféry zahrnuje i kinematika a statika atmosféry.
česky: dynamika atmosféry; angl: atmospheric dynamics, dynamics of the atmosphere; něm: atmosphärische Dynamik f, Dynamik der Atmosphäre f; fr: dynamique de l'atmosphère f, mouvements de l'atmosphère pl; rus: динамика атмосферы 1993-a1
dynamika frontu
souborné označení pro časové změny vlastností atmosférické fronty v důsledku změn vlastností vzduchových hmot, které fronta odděluje, vlastností aktivního povrchu, a tlakového pole v oblasti fronty. Projevuje se změnou výraznosti fronty, změnou sklonu fronty (frontální plochy), deformací frontální čáry a tomu odpovídajícím průběhem počasí. Viz též frontogeneze, frontolýza, zostření fronty.
česky: dynamika fronty; angl: dynamic of front; něm: Dynamik der Front f; rus: динамика фронта 1993-a2
dynamika oblakov
část fyziky oblaků a srážek, která aplikuje principy dynamiky kapalin na vývoj oblaků a srážek. Studuje vlastnosti pole proudění v oblaku i v jeho okolí, které jsou důsledkem nehydrostatických změn tlaku vzduchu, a jejichž důsledkem je časově a prostorově proměnné rozložení teploty, vlhkosti a mikrofyzikálních charakteristik oblaku. Viz též mikrofyzika oblaků a srážek.
česky: dynamika oblaků; angl: cloud dynamics; něm: Wolkendynamik f, Wolkendynamik f; fr: dynamique des nuages f; rus: динамика облаков 2014
dýzové prúdenie
syn. jet stream [džet strím] – silné proudění vzduchu ve tvaru zploštělé trubice s kvazi horiz. osou max. rychlosti proudění vzduchu, zpravidla 1–2 km pod tropopauzou, jež je charakterizováno nejen velkými rychlostmi, nýbrž i výrazným horizontálním a vertikálním střihem větru. Podle definice WMO je tryskové proudění vymezeno izotachou 30 m.s–1, horiz. střihem větru alespoň 5 m.s–1 na 100 km a vert. střihem větru 5 až 10 m.s–1 na 1 km. Horiz. rozměry podél osy tryskového proudění jsou tisíce km a vert. rozměry jsou jednotky km. Je strukturně spojeno s planetární výškovou frontální zónou. Tryskové proudění se vyskytuje i ve stratosféře a mezosféře. Poprvé bylo toto proudění prokázáno za 2. svět. války nad Tichým oceánem při letech nad Japonskem. V literatuře se uvádějí rychlosti tryskového proudění až přes 500 km.h–1. Nad územím ČR byly naměřeny hodnoty okolo 300 km.h–1. Viz též klasifikace tryskového proudění geografická.
česky: proudění tryskové; angl: jet stream; něm: Strahlstrom m, Strahlströmung f 1993-a2
dýzové prúdenie v hraničnej vrstve
dýzový efekt
v meteorologii zesílení přízemního větru (proudění v mezní vrstvě atmosféry) na pricipu Venturiho efektu v místech, kde z orografických důvodů dochází ke zhuštění proudnic především v horiz. směru. Je pozorováno v širších údolích, průsmycích apod. Nejpříznivější podmínky pro tryskový efekt nastávají, když při stabilním zvrstvení atmosféry tlakový gradient směřuje podél osy průsmyku nebo údolí. Tryskový efekt se projevuje v různém měřítku v závislosti na velikosti tvarů zemského povrchu a povětrnostní situaci, které jej podmiňují. Ve stř. Evropě se tryskový efekt nejvýrazněji projevuje v průlomu Dunaje mezi Karpaty a Alpami, kde je pozorován až do vzdálenosti 100 až 200 km. Tryskový efekt se lokálně vyskytuje i v městské zástavbě, která ovlivňuje pole větru. Vítr zesílený tryskovým efektem může dosahovat značných rychlostí a ohrožovat některé lidské činnosti, např. dopravu. Viz též mistral, efekt nálevkový.
česky: efekt tryskový; angl: jet effect; něm: Düseneffekt m; fr: courant-jet effet m; rus: струйный еффект 1993-a3