Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene t

X
stredoveké teplé obdobie
(MWP) – několik staletí kolem roku 1 000 n. l., kdy v některých oblastech Země byla prům. teplota vzduchu vyšší oproti předchozímu i následujícímu období, do kterého spadá i tzv. malá doba ledová. Prokazatelně tomu tak bylo v severoatlantickém prostoru, kde oteplení o 1 až 2 °C mj. umožnilo tzv. vikingskou kolonizaci Islandu, Grónska a Newfoundlandu. Většina autorů se nicméně přiklání k tomu, že toto oteplení nemělo globální charakter, proto označení středověkého teplého období jako (malého) klimatického optima není vhodné.
česky: období teplé středověké angl: Medieval Warm Period něm: mittelalterliche Warmzeit f  2014
TAF
česky: TAF angl: TAF  2014
ťah búrky
jedna z charakteristik zjišťovaných při pozorování bouřek. Znamená směr, kterým se pohybuje pozorovaná bouřka, resp. bouřkový oblak neboli cumulonimbus. Pozorovatel při začátku bouřky, tj. při prvním zablesknutí a zahřmění, určí směr, v němž je bouřka pozorována a podobně i na konci bouřky při posledním zahřmění. Tah bouřky se udává ve stupních, zpravidla s přesností na desítky stupňů, např. zápis 230-050 znamená, že bouřka postupovala přibližně směrem od jihozápadu k severovýchodu. U bouřky, která bez pohybu zanikne na místě vzniku, se udává jen směr místa vzniku bouřky.
česky: tah bouřky angl: thunderstorm movement rus: движение грозы, путь грозы  1993-a3
ťah oblakov
určení směru a rychlosti pohybu oblaků při pozemním vizuálním pozorování nebo pomocí nefoskopu; na met. stanicích ČR se neprovádí. Podle tahu oblaků je možné odhadnout směr a rychlost větru ve výšce základny oblaků. Tuto informaci lze přesněji získat měřením větru radiotechnickými prostředky.
česky: tah oblaků angl: clouds movement rus: движение облаков  1993-a3
tajfún
regionální označení plně vyvinuté tropické cyklony v oblasti sz. Tichého oceánu západně od datové hranice. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v něm dosahuje nejméně 33 m.s–1; pokud dosáhne 67 m.s–1, mluvíme o supertajfunu. Na Filipínách se pro tajfun používá označení baguio.
česky: tajfun angl: typhoon rus: тайфун  1993-a3
takmer jasno
viz oblačnost.
česky: skoro jasno rus: почти ясно něm: fast wolkenlos  1993-a1
takmer zamračené
viz oblačnost.
česky: skoro zataženo angl: very cloudy sky rus: облачно с просветами, очень значительная облачность něm: fast bedeckt  1993-a1
tangenciálne oblúky
česky: oblouky tangenciální angl: tangent arcs rus: дуга Тангентса?, касательные дуги něm: Berührungsbogen m/pl  1993-a1
Tapeho oblúky
velmi vzácný halový jev v podobě duhově zbarvených obloučků, jehož sporadická pozorování pocházejí zejména z Antarktidy. Rozlišuje se horní Tapeho oblouk přiléhající k supralaterálnímu oblouku a dolní Tapeho oblouk vyskytující se obdobně na infralaterálním oblouku.
česky: oblouky Tapeho angl: Tape's arc  2016
tautochrona
čára spojující místa, na nichž byl pozorován výskyt určitého jevu nebo daná hodnota meteorologického prvku ve stejném čase. Např. na mapě nástupu určité fenologické fáze tautochrona spojuje místa, na nichž byl tento nástup pozorován ve stejný den. Název tautochrona zavedl W. Bezold (1892) původně pro znázornění časového průběhu teplot v půdním profilu na daném místě. Viz též izobronta.
česky: tautochrona rus: тавтохрона  1993-a1
Taylorova špirála
geometrické vyjádření změn vektoru větru s výškou v mezní vrstvě atmosféry, teor. vypočtené za zjednodušujícího předpokladu, že se koeficient turbulentní difuze a hustota vzduchu s výškou nemění, proudění vzduchu je horiz. a nezrychlované, geostrofický vítr nezávisí na výšce a rychlost proudění v mezní vrstvě se s výškou asymptoticky blíží rychlosti geostrofického větru. Obalovou křivku koncových bodů vektorů znázorňujících vítr v různých hladinách mezní vrstvy a vynesených z jednoho zvoleného bodu pak nazýváme Taylorovou spirálou. Zvláštní případ Taylorovy spirály, kdy úhel sevřený směry přízemního a geostrofického větru se rovná 45°, se obvykle nazývá spirálou Ekmanovou. Někteří autoři však používají pojmy spirála Taylorova a spirála Ekmanova jako synonyma.
Teorii této spirály vypracoval V. W. Ekman (1902) pro pohyb vody ve svrchních vrstvách oceánu, vyvolaný účinkem větru. Na poměry v atmosféře ji aplikoval F. Äkerblom (1908) na základě měření větru na Eiffelově věži v Paříži. Zobecněný výklad na podkladě teorie atmosférické turbulence podal G. I. Taylor (1915). Viz též vítr přízemní, stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry.
česky: spirála Taylorova angl: Taylor spiral rus: спираль Тейлора něm: Taylor-Spirale f  1993-a1
ťažký ión
česky: iont těžký angl: heavy ion, large ion rus: тяжелый ион něm: schweres Ion n  1993-a1
ťažná búrka
termín vyskytující se občas ve starší odb. literatuře, který označuje bouřku nebo oblast s výskytem bouřek, která během svého vývoje postoupí z místa vzniku na jiné místo vzdálené i několik stovek km. Tzv. tažné bouřky jsou především bouřkami frontálními.
česky: bouřka tažná  1993-a3
tefigram
druh aerologického diagramu s pravoúhlými nebo kosoúhlými souřadnicovými osami T a Φ (podle nichž byl diagram nazván), kde T je teplota vzduchu v K (v některých verzích tefigramu ve °C) a Φ entropie suchého vzduchu. Protože entropie je úměrná logaritmu potenciální teploty Θ podle vztahu:
Φ=cplnΘ+konst.,
kde cp je měrné teplo vzduchu při stálém tlaku, má osa y současně stupnici lnΘ. Autorem tohoto energetického diagramu, užívaného zejména v anglosaských zemích, je W. N. Shaw (1923).
česky: tefigram angl: tephigram rus: тефиграмма  1993-a2
technická dohľadnosť
vzdálenost, ve které lze bezpečně rozeznat světelné zdroje. Tato dohlednost je závislá nejen na průzračnosti atmosféry, ale také na intenzitě a barvě světla světelného zdroje. Používá se v letecké meteorologii.
česky: dohlednost technická angl: technical visibility něm: technische Sicht f  1993-b3
technická klimatológia
syn. klimatologie inženýrská – klimatologie aplikovaná v technice. Poskytuje klimatologické podklady k realizaci investičních záměrů, pro urbanistické řešení územních celků, problematiku životního prostředí, zřizování a provoz složitých technol. zařízení, pro výstavbu inženýrských sítí (např. kanalizace), vnějších el. vedení, vysokých komínů, rozhlasových a televizních vysílačů, pro vodohosp. účely, zeměď. praxi apod. Klimatologické podklady se sestavují na základě archivovaného klimatologického materiálu nebo se opírají o výsledky terénního klimatologického průzkumu.
česky: klimatologie technická angl: technical climatology rus: техническая климатология něm: Ingenieur-Klimatologie f, technische Klimatologie f  1993-a1
technické pravidlá WMO
publikace vydávaná Světovou meteorologickou organizací (WMO), která kodifikuje podmínky, formy a způsoby mezin. spolupráce v meteorologii a hydrologii. Technická pravidla WMO obsahují zásady, postupy a doporučení pro met. a hydr. služby. První díl této publikace se týká Světové služby počasí (WWW), včetně systému pozorování, zpracování údajů a met. komunikací (část A), dále obsahuje doporučení pro klimatologii, měření chem. komponent atmosféry a pro výukovou, publikační a výzk. činnost (část B), a pro zabezpečení námořní dopravy a zemědělství (část C). Druhý díl je věnován problematice met. služeb letectví a třetí díl se zabývá otázkami hydrologie.
česky: pravidla technická WMO angl: Technical Regulations WMO rus: Технический регламент ВМО něm: technische Vorschriften der WMO f  1993-a3
telebarometer
málo používané označení pro tlakoměr přizpůsobený k dálkovému přenosu údajů o tlaku vzduchu. Viz též měření tlaku vzduchu.
česky: telebarometr angl: telebarometer rus: телебарометр  1993-a1
telekomunikačná meteorologická sieť
česky: síť meteorologická telekomunikační angl: meteorological telecommunication network rus: сеть метеорологической телесвязи něm: meteorologisches Nachrichtennetz n  1993-a1
temný pás
syn. pás tmavý.
česky: pás temný angl: Alexandr's band, dark band  2019
temný výboj blesku
pojem vyskytující se v současné době u řady autorů v souvislosti s vnitřní strukturou blesku a jejím časovým vývojem. Předpokládá se, že jde o přechodovou fázi v trvání řádově ms mezi vůdčím výbojem blesku a zpětným výbojem blesku. Přestože při ní dochází k velké emisi rychlých elektronů, je tato přechodová fáze opticky téměř neviditelná, bývá však doprovázena výraznými záblesky radiového záření a gama záření.
česky: výboj blesku temný angl: dark lightning  2016
TEMP
teoretická snežná čiara
česky: čára sněžná teoretická rus: климатическая снеговая линия (теоретическая)  1993-a1
teória cyklogenézy
souhrnné označení pro teorie vzniku cyklon, popř. zesílení cyklonální cirkulace. V historii meteorologie byla vypracována řada teorií cyklogeneze, z nichž nejvýznamnější byly teorie cyklogeneze advekčně dynamická, divergenčnítermická a vlnová. Jejich společným znakem bylo, že si všímaly jen určitých vybraných dějů probíhajících v atmosféře a neřešily otázku vzniku a vývoje cyklony komplexně. Viz též cyklogeneze, cyklolýza, anticyklogeneze, anticyklolýza.
česky: teorie cyklogeneze angl: theory of cyclogenesis rus: теория циклогенеза, теория циклонообразования  1993-a3
teória Mieho
česky: teorie Mieho angl: Mie theory rus: теория Ми  1993-a1
teória polárneho frontu
teorie vycházející z poznatků norské meteorologické školy, která vysvětluje vznik a vývoj mimotropických cyklon vývojem polární fronty, oddělující polární a tropický vzduch. Tyto cyklony zesilují a postupují podél polární fronty, přičemž během svého života procházejí řadou typických vývojových stadií. Teorie polární fronty, kterou rozpracovali v letech 1921–1922 V. Bjerknes, J. Bjerknes a H. Solberg, zahájila nové období atm. analýzy a představuje jeden z mezníků ve vývoji synoptické meteorologie.
česky: teorie polární fronty angl: polar front theory rus: теория полярного фронта  1993-a3
teória prenosových pásov
koncepční model popisující pole rel. proudění uvnitř frontální cyklony prostřednictvím trojrozměrných trajektorií vzduchových částic znázorněných v souřadnicové soustavě pevně spojené s pohybující se cyklonou. Části této teorie zmínil T. W. Harrold v roce 1973, celkově ji ale představil až T. N. Carlson v roce 1980. Ke znázornění trajektorií, které mají formu uspořádaných pásů, použil izentropickou analýzu. Finálně pak teorii přenosových pásů rozpracoval K. A. Browning v roce 1994. Základními složkami popisovanými modelem jsou teplý přenosový pás, studený přenosový pás a intruze (průnik) suchého vzduchu. V některých případech lze v cyklonách pozorovat i další přenosové pásy, např. přenosový pás rel. vlhkého vzduchu ve vyšších hladinách. Jednotlivé pásy během vývoje cyklony obvykle částečně mění svůj směr, tvar i výšku, ve které se vyskytují. Koncept přenosových pásů dokáže lépe vysvětlit podstatu dynamiky front, kterou není možné uspokojivě vysvětlit klasickým koncepčním modelem fronty podle norské meteorologické školy (např. případy, kdy se silné srážky vyskytují uvnitř teplého sektoru za přízemní frontální čárou).
česky: teorie přenosových pásů angl: conveyor belts theory  2014
tepelná bilancia atmosféry
součet radiační bilance atmosféry, množství tepla uvolňovaného, resp. spotřebovávaného při fázových přechodech v atmosféře, a tepla, které přechází mezi atmosférou a zemským povrchem turbulentní výměnou. Tepelná bilance atmosféry se vztahuje buď ke sloupci atmosféry o jednotkovém horiz. průřezu a výšce rovné tloušťce atmosféry, nebo k celé atmosféře Země. Úhrn celkové tepelné bilance atmosféry za delší období je prakticky roven nule.
česky: bilance atmosféry tepelná angl: heat balance of the atmosphere něm: Wärmebilanz der Atmosphäre f, Wärmehaushalt der Atmosphäre m rus: тепловой баланс атмосферы fr: bilan thermique de l'atmosphère m  1993-a1
tepelná bilancia sústavy Zem–atmosféra
1. z hlediska celé soustavy Země-atmosféra je tato bilance totožná s bilancí radiační soustavy Země-atmosféra;
2. pod tepelnou bilancí soustavy Země-atmosféra se někdy rozumí též rozdíl zisků a ztrát tepla ve vert. sloupci o jednotkovém průřezu, sahajícím přes celou atmosféru do takové hloubky pod zemském povrchem, v níž teplota přestává být ovlivněna met. faktory.
česky: bilance tepelná soustavy Země-atmosféra angl: heat balance of the Earth-atmosphere system něm: Wärmebilanz des Systems Erde-Atmosphäre f rus: тепловой баланс системы Земля–атмосфера fr: bilan thermique du système surface de la Terre-atmosphère m  1993-a1
tepelná bilancia zemského povrchu
součet radiační bilance zemského povrchu R, množství tepla odváděného ze zemského povrchu do atmosféry, resp. přiváděného z atmosféry k zemskému povrchu turbulentní výměnou P, tepla spotřebovaného na výpar nebo uvolňovaného při tvorbě kondenzačních produktů na zemském povrchu V a tepla odváděného do půdy nebo přiváděného z hlubších půdních vrstev k zemskému povrchu S. Tyto složky bilance jsou kladné (záporné), představují-li pro zemský povrch zisk (ztrátu) tepla. Zemský povrch lze obvykle považovat za plochu s nulovou tepelnou kapacitou a v tomto případě musí platit vztah
R+P+V+S=0
který nazýváme rovnicí tepelné bilance zemského povrchu. V případě, že na zemském povrchu existují nezanedbatelné tepelné kapacity (budovy apod.), lze jejich vliv zahrnout do členu S a rovnici tepelné bilance zemského povrchu zachovat jinak beze změny. Viz též oběh vody na zemi.
česky: bilance tepelná zemského povrchu angl: heat balance of the Earth's surface něm: Wärmebilanz der Erdoberfläche f rus: тепловой баланс земной поверхности fr: bilan thermique de surface m  1993-a1
tepelná efektívnosť
česky: efektivnost tepelná angl: thermal efficiency rus: тепловая эффективность něm: Wirksamkeit der Temperatur f fr: efficacité thermique f  1993-a1
tepelná účinnosť
syn. efektivnost tepelná – v klimatologii charakteristika teplotních poměrů určitého místa z hlediska růstu rostlin za předpokladu dostatku vláhy. Princip navrhli B. E. a G. J. Livingstonovi a použil ho C. W. Thornthwaite ve své klasifikaci klimatu. Thornthwaitův index tepelné účinnosti, označovaný jako T/E, udává roč. sumu hodnot teploty vyšší než práh pro vegetační období, což je např. pro hrách 40 °F (+4,4 °C) a pro kukuřici 50 °F (10 °C). Určité hodnoty indexu T/E sloužily k vymezení klimatických oblastí, tzv. provincií, podle teplotního charakteru.
česky: účinnost tepelná angl: thermal efficiency rus: термическая эффективность  1993-a2
tepelné znečistenie ovzdušia
tepelná energie antropogenního (průmyslového, dopravního apod.) původu, která vstupuje do atmosféry a účastní se tam met. dějů, zejména v mezní vrstvě atmosféry. V širším smyslu se za složku tepelného znečištění ovzduší považuje i sálání tepla z umělých povrchů (např. stěn a střech budov, asfaltových a betonových ploch). S tepelným znečištěním ovzduší pak souvisí souborný efekt, označovaný často jako tepelný ostrov města.
česky: znečištění ovzduší tepelné angl: heat air pollution, thermal air pollution rus: термическое загрязнение воздуха  1993-a3
tepelné žiarenie
elmag. záření emitované každým fyz. tělesem o teplotě vyšší než 0 K. V met.literatuře se pojem tepelné záření často užívá jako syn. dlouhovlnného záření. V případě měření z meteorologických družic se pod pojmem tepelné záření zpravidla rozumí záření ve spektrálním pásmu 3,5 až 12,5 µm.
česky: záření tepelné angl: thermal radiation rus: температурная радиация  1993-a1
tepelný ostrov
oblast zvýšené teploty vzduchu v mezní a přízemní vrstvě atmosféry nad městem nebo průmyslovou aglomerací ve srovnání s venkovským okolím. Tepelný ostrov vzniká především v důsledku:
a) umělého aktivního povrchu (asfalt, beton apod.), který podmiňuje větší akumulaci tepla a menší albedo ve městě;
b) charakteristické vodní a vláhové bilance (např. rychlý odtok, nízká vlhkost vzduchu, malá spotřeba tepla na výpar);
c) tepelného znečištění ovzduší z antropogenních zdrojů (zvláště výrazné v topném období).
Intenzitu tepelného ostrova vyjadřují prům. nebo max. rozdíly teploty vzduchu v dané výšce nad středem města a okolím s přirozeným povrchem. Intenzita tepelného ostrova je většinou úměrná velikosti města a jeho průmyslové činnosti. Nejzřetelněji se tepelný ostrov vytváří za jasného, málo větrného počasí ve dne i v noci. Za slabého všeobecného proudění vzduchu vzniká v důsledku tepelného ostrova vlastní cirkulační buňka mezi městem a okolím s vert. cirkulací podobnou přirozené termice a připomínající brízovou cirkulaci. Má sekundární účinky, jako vyklenutí směšovací vrstvy se zákalem nad tepelným ostrovem, zvýšené množství konvektivní oblačnosti, popř. atm. srážek v závětří aj. Viz též klima městské.
česky: ostrov tepelný angl: heat island rus: остров тепла něm: Wärmeinsel f  1993-a1
teplá advekcia
advekce působící v daném místě oteplování, takže záporně vzatý skalární součin rychlosti větru a teplotního gradientu je kladný. Viz též úhel advekce.
 
česky: advekce teplá angl: warm advection něm: Warmluftadvektion f rus: адвекция тепла fr: advection de chaleur f  1993-a3
teplá anticyklóna
anticyklona, která se v celém svém vert. rozsahu vyskytuje v rel. teplejším vzduchu vzhledem k okolí. Teplé anticyklony jsou termicky symetrické a obvykle se projevují v celé troposféře. Nad teplou anticyklonou dosahuje v dané zeměpisné šířce tropopauza největších výšek. Při subsidenci vzduchu dochází při adiabatickém ději k jeho oteplování. Do teplých anticyklon patří především subtropické anticyklony.
česky: anticyklona teplá angl: warm anticyclone něm: warme Antizyklone f rus: теплый антициклон fr: anticyclone à cœur chaud m  1993-a2
teplá cyklóna
cyklona, která se v celém svém vert. rozsahu vyskytuje v rel. teplejším vzduchu vzhledem k okolí. Teplé cyklony jsou většinou málo pohyblivé termické cyklony, které vznikají v létě nad přehřátou pevninou a v zimě nad teplým mořem. Patří obvykle k nízkým tlakovým útvarům a jen zřídka přesahují izobarickou hladinu 700 hPa.
česky: cyklona teplá angl: warm low, warm-core cyclone něm: warme Zyklone f rus: теплая депрессия, теплый циклон fr: dépression à coeur chaud f, cyclone à noyau chaud m  1993-a2
teplá oklúzia
zkrácené označení pro okluzní frontu charakteru teplé fronty.
česky: okluze teplá angl: warm occlusion rus: окклюзия по типу теплого фронта něm: Warmfrontokklusion f  1993-a2
teplá stredoveká perióda
nevhodné označení pro středověké teplé období.
česky: perioda teplá středověká něm: mittelalterliche Wärmephase f  2014
teplá svahová zóna
část svahů kopců a hor spolu s přilehlou vrstvou vzduchu, jejíž teplota je v dlouhodobém průměru vyšší než teplota míst položených na svahu níže i výše. U svahů s jednoduchým profilem se teplá svahová zóna vyskytuje v místech nejvyššího sklonu. Na jejím vytváření se podílejí např. rozdílný příjem slunečního záření ve dne v závislosti na sklonu a orientaci svahů, vytváření inverzí teploty vzduchu v dolní části svahů ve večerních a nočních hodinách, večerní a noční stékání ochlazeného vzduchu po svazích, větší rychlosti větru ve vrcholových partiích kopců a hor. Výskyt teplé svahové zóny, znamenající anomálii v rozložení teploty vzduchu s nadmořskou výškou, se projevuje v odlišné skladbě rostlinných společenstev, v časnějším nástupu fenologických fází a byl prokázán i topoklimatologickými měřeními. Viz též topoklima.
česky: zóna svahová teplá angl: warm slope zone rus: теплая зона склонов  1993-a3
teplá vlna
výrazný vzestup teploty vzduchu na rozsáhlém území v důsledku přílivu teplých vzduchových hmot. Trvá několik dní až několik týdnů, přičemž max. denní a prům. denní teploty vzduchu jsou nadnormálně vysoké. Pokud v letním období ve stř. zeměp. šířkách denní maxima teploty vzduchu vystupují na 30 °C a více, hovoří se většinou o horké vlně nebo období veder. Ve stř. Evropě v teplém pololetí převládá za teplou vlnou suché počasí, v chladném pololetí vlhké počasí. V létě teplé vlny nastupují obyčejně od východu, jihu a jihozápadu, v zimě nejčastěji z již. a záp. kvadrantu. Viz též vpád teplého vzduchu, oteplení advekční.
česky: vlna teplá angl: heat wave rus: волна тепла  1993-a1
teplé stáčanie vetra
slang. označení pro stáčení větru s výškou působené teplou advekci. Na sev. polokouli se v tomto případě vítr s rostoucí výškou stáčí vpravo, na již. polokouli vlevo. Viz též stáčení větru studené.
česky: stáčení větru teplé něm: warme Winddrehung f  1993-a2
teplomer
v meteorologii přístroj pro měření teploty vzduchu a měření teploty půdy, popř. teploty vody. Nepřímo slouží také k měření jiných meteorologických prvků, např. vlhkosti vzduchu, krátkovlnného slunečního záření, zchlazování, a to jako součást psychrometrů, aktinometrů nebo frigorimetrů. V met. praxi se používají teploměry kapalinové, a to rtuťové a lihové, deformační, k nimž patří teploměry bimetalické a teploměry s Bourdonovou trubicí, a elektrické teploměry, které se dělí na odporové a termoelektrické čili termočlánky. Teploměr patří k nejstarším met. přístrojům. Prvním přístrojem pro sledování teplotních změn byl termobaroskop zkonstruovaný G. Galileiem (1597), který byl v podstatě plynovým teploměrem. Galilei sestrojil též první kapalinový teploměr (1611), jehož teploměrnou látkou byl vinný líh. Název odpovídající čes. slovu "teploměr" použil poprvé J. Laurechon (1624).
česky: teploměr angl: thermometer rus: термометр  1993-a2
teplomer „attaché
[atašé] – rtuťový teploměr připevněný k ochranné trubici rtuťového tlakoměru přibližně v těžišti přístroje. Má nádobku umístěnou tak, aby udával hodnotu co nejbližší teplotě rtuti tlakoměru. Používá se pro redukci údajů tlakoměru na teplotu 0 °C. 
  1993-a2
teplota
jedna ze zákl. fyz. veličin. Je mírou stř. kinetické energie termického pohybu molekul a její jednotkou je v soustavě SI kelvin (K). V met. praxi se však teplota vzduchu nebo půdy dodnes nejčastěji udává ve stupních Celsiovy teplotní stupnice. Viz též stupnice teplotní Kelvinova, stupnice teplotní Fahrenheitova.
česky: teplota angl: temperature rus: температура  1993-a1
teplota bodu osrienenia
syn. bod ojínění – teplota, při níž se vlhký vzduch o teplotě pod 0 °C a dané hodnotě směšovacího poměru vodní páry stane nasyceným vzhledem k ledu následkem izobarického ochlazování. Při poklesu teploty pod hodnotu teploty bodu ojínění dochází k depozici vodní páry obsažené ve vzduchu a vzniká jíní. Při relativní vlhkosti vzduchu menší než 100 % vzhledem k ledu je teplota bodu ojínění vždy nižší než teplota vzduchu. Anglický termín zavedený v definicích WMO je „frost point“; v češtině se dříve pro tuto veličinu nesprávně používal termín „bod sublimace“. Viz též teplota rosného bodu, bod sublimace, bod mrznutí.
česky: teplota bodu ojínění angl: frost point rus: точка инея  2014
teplota hladiny voľnej konvekcie
teplota určená na aerologickém diagramu průsečíkem křivky teplotního zvrstvenínasycenou adiabatou, vycházející z charakteristického bodu aerologického výstupu, tj. z průsečíku suché adiabaty vycházející z přízemní teploty vzduchu a izogramy, jež vychází z teploty rosného bodu. Viz též hladina volné konvekce.
česky: teplota hladiny volné konvekce angl: temperature of free convection level rus: температура уровня свободной конвекции  1993-a1
teplota konvekčnej kondenzačnej hladiny
česky: teplota konvekční kondenzační hladiny angl: temperature of the convection condensation level rus: температура конвективного уровня конденсации  1993-a1
teplota mrznutia
syn. bod mrznutí.
česky: teplota mrznutí angl: freezing point rus: температура замерзания  1993-a1
teplota pocitová
fiktivní teplota zahrnující vliv zchlazování větrem a směřující k vystižení subj. pocitu daného objektu, zpravidla člověka. Neexistuje obecně přijatý způsob jejího objektivního určení. V současné době (poč. r. 2017) se u nás zpravidla aplikuje kanadská metoda založená na vzorci
Tpoc = 13.12 + 0.6215T - 11.37V0.16 + 0.3965TV0.16,
kde Tpoc značí pocitovou teplotu (v originále označovanou jako wind chill) ve °C, T teplotu vzduchu ve °C a V rychlost větru v km/h. Tento vzorec nelze používat při teplotách vzduchu nad 10 °C a rychlostech větru pod 7 km/h.
česky: teplota pocitová angl: wind chill rus: ощущаемая температура  1993-a3
teplota povrchu mora
(SST, Sea Surface Temperature) – teplota vody na mořské hladině nebo v její blízkosti do hloubky několika metrů. V prvním případě se určuje na základě družicových meteorologických měření, v druhém případě na námořních meteorologických stanicích. Teplota povrchové vrstvy vody vykazuje podstatně menší gradienty a méně výrazný denní a roční chod než teplota půdy, což je způsobeno neustálým promícháváním vody, jejím větším objemovým měrným teplem a určitou propustností pro přímé sluneční záření. Teplota povrchu moře významně ovlivňuje interakci atmosféry a oceánu, proto patří k důležitým vstupům do modelů numerické předpovědi počasí i do modelů klimatu.
česky: teplota povrchu moře angl: sea-surface temperature rus: температура поверхности моря  1993-a3
teplota pôdy
teplota složek půdy v různých hloubkách pod zemským povrchem. Pedosféra se vyznačuje obecně malou tepelnou vodivostí, což platí především v případě pórovitých půd o nízké vlhkosti půdy. Z tohoto důvodu směrem do hloubky prudce klesá vliv výkyvů přízemní teploty vzduchu a dalších meteorologických prvků na teplotu půdy, který může být dále zeslaben sněhovou pokrývkou, hustou vegetací, vrstvou opadanky apod. Při promrzání půdy i při opětovném tání je její teplota podstatně ovlivňována latentním teplem mrznutí, resp. tání. Půdní klima z hlediska denního a ročního chodu teploty půdy v různých hloubkách popisují Fourierovy zákony. Viz též měření teploty půdy.
česky: teplota půdy angl: soil temperature rus: температура почвы  1993-a3
teplota rosného bodu
syn. bod rosný – hodnota teploty, při níž se vlhký vzduch o dané hodnotě směšovacího poměru vodní páry stane nasyceným vzhledem k vodě následkem izobarického ochlazování. Při poklesu teploty pod hodnotu teploty rosného bodu dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu a vzniká rosa nebo mlha. Při relativní vlhkosti vzduchu menší než 100 % je teplota rosného bodu vždy nižší než teplota vzduchu. Deficit teploty rosného bodu je tím větší, čím je při dané teplotě vzduchu menší relativní vlhkost vzduchu. Na stanicích ČR se teplota přízemního rosného bodu získává výpočtem ze staničního tlaku vzduchu, hodnoty teploty vzduchu a relativní vlhkosti, měřených pomocí teplotně–vlhkostních senzorů HUMICAP, v případě nefunkčnosti tohoto přístroje pak výpočtem z údajů psychrometru. Teplotu rosného bodu lze také určit z psychrometrických tabulek. Na aerologickém diagramu se vynáší vertikální profil teploty rosného bodu jako charakteristika vertikálního profilu vlhkosti vzduchu. Teplotu rosného bodu v dané izobarické hladině lze např. určit z definice směšovacího poměru a vhodného řešení Clausiovy–Clapeyronovy rovnice. Přibližnou hodnotu teploty rosného bodu lze též měřit přímo kondenzačním vlhkoměrem nebo termohygroskopem. Teplota rosného bodu ve spojení s měřenou teplotou vzduchu patří k zákl. charakteristikám vlhkosti vzduchu a zakresluje se do synoptických map a aerologických diagramů. Využívá se v řadě empir. vzorců, např. ve Ferrelově vztahu, při předpovědi přízemních mrazů, mlhy apod. Patří ke konzervativním vlastnostem vzduchových hmot. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny, teplota bodu ojínění.
česky: teplota rosného bodu angl: dew point temperature rus: температура точки росы  1993-a3
teplota suchého teplomeru
teplota udávaná suchým teploměrem psychrometru, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem, správně ventilovaný a dokonale chráněný před přímým slunečním zářením. Jde o teplotu vzduchu v met. významu. Nevhodně je někdy označována jako suchá teplota.
česky: teplota suchého teploměru angl: dry-bulb temperature rus: температура по сухoму ртутному термометру  1993-a2
teplota teplomeru pokrytého ľadom
česky: teplota teploměru pokrytého ledem  1993-a1
teplota topenia
syn. bod tání.
česky: teplota tání angl: melting point, temperature of fusion rus: температура плавления, температура таяния  1993-a1
teplota tuhnutia
syn. bod tuhnutí.
česky: teplota tuhnutí  2017
teplota varu
syn. bod varu.
česky: teplota varu angl: boiling point rus: точка кипения  1993-a1
teplota vlhkého teplomeru
teplota udávaná vlhkým teploměrem psychrometru, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem, správně ventilovaný a dokonale chráněný před přímým slunečním zářením. Blíží se teplotě vlhké izobarické. Při záporné teplotě je třeba údaj doplnit o informaci, zda je nádobka obalena ledem.
česky: teplota vlhkého teploměru angl: wet-bulb temperature rus: температура смоченного термометра  1993-a3
teplota výstupnej kondenzačnej hladiny
syn. teplota kondenzační adiabatická – teplota, při níž vzduchová částice ochlazovaná adiabaticky při konstantním směšovacím poměru dosáhne nasycení. Graficky je určena průsečíkem suché adiabaty, procházející bodem o daných souřadnicích p a T, s izogramou, procházející teplotou rosného bodu v izobarické hladině p. Tuto teplotu nelze zaměňovat s teplotou rosného bodu, i když v obou případech jde o teplotu částice přivedené k nasycení při konstantním směšovacím poměru. Nasycení je však u teploty kondenzační hladiny dosahováno dějem adiabatickým, zatímco u teploty rosného bodu dějem izobarickým. Teplota výstupné kondenzační hladiny je vždy nižší než teplota rosného bodu, jen v případě nasycené vzduchové částice se obě teploty rovnají a jsou shodné s teplotou vzduchu. Viz též teplota konvekční kondenzační hladiny.
česky: teplota výstupné kondenzační hladiny angl: temperature of lifting condensation level rus: температура уровня конденсации  1993-a1
teplota vzduchu
meteorologický prvek udávající tepelný stav ovzduší. Měří se teploměrem, který je v dobrém tepelném kontaktu se vzduchem a dokonale chráněn před přímým slunečním zářením. Podle doporučení Světové meteorologické organizace mají být čidla teploměrů ve výšce 1,25 až 2,0 m nad zemí. Údaje teploty vzduchu z přízemních stanic ČR teploty vzduchu představují hodnoty teploty vzduchu ve výšce 2 m nad zemským povrchem měřené v meteorologické budce nebo radiačním krytu. Hodnota teploty vzduchu se udává v příslušné teplotní stupnici. Viz též měření teploty vzduchu, inverze teploty vzduchu, gradient teplotní, profil teploty vzduchu, izoterma, pole teplotní, extrémy teploty vzduchu, suma záporných teplot.
česky: teplota vzduchu angl: air temperature rus: температура воздуха  1993-a3
teplota vzduchu redukovaná na hladinu mora
teoretická hodnota teploty vzduchu na stanici, pokud by její nadm. výška byla nulová. Určuje se redukcí teploty vzduchu. Používá se v klimatologii k eliminaci vlivu nadm. výšky na teplotu vzduchu, což umožňuje zvýraznit vliv jiných klimatických faktorů. Znázorňuje se především na klimatologických mapách větších území, a to pomocí redukovaných izoterem.
česky: teplota vzduchu redukovaná na hladinu moře angl: temperature reduced to sea level rus: температура воздуха приведенная к уровню моря  1993-a3
teplotná suma, suma teplôt
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti, která se v meteorologii používá buď k porovnání teplotních poměrů různých míst ve stejném období nebo na jedné stanici k porovnání teplotních poměrů v jednotlivých letech. Stanovuje se jako:
1. součet teploty vzduchu, obvykle průměrné denní teploty zaznamenané za zvolené období, např. součet všech denních průměrů teploty vzduchu za vegetační období;
2. součet odchylek teploty vzduchu od referenční teploty za zvolené období. V teplém ročním období se zpravidla počítají součty odchylek teploty převyšující referenční teplotu, tj. např. 5, 10, nebo 15 °C, v zimním období sumy záporné teploty. Má praktické uplatnění v zemědělství, klimatologii, klimatologické rajonizaci a tech. praxi.
česky: suma teplot angl: accumulated temperatures, sum of temperatures rus: сумма температур něm: Temperatursumme f, Summe der Temperaturen f  1993-a3
teplotná vlna
v klimatologickém rozboru časové teplotní řady období poklesu a za ním následujícího vzestupu teploty vzduchu. Prům. počet a prům. trvání (délka) teplotní vlny patří ke klimatologickým charakteristikám teplotní proměnlivosti daného místa. Tyto charakteristiky se většinou počítají z řad průměrných denních teplot vzduchu. Prům. délku teplotní vlny lze zjistit např. průměrováním délek jednotlivých vln, nebo jako součet prům. délky ochlazení a prům. délky oteplení v řadě interdiurních změn teploty vzduchu.
česky: vlna teplotní angl: temperature wave  1993-a1
teplotné pásmo
klimatické pásmo vymezené pouze na základě rozložení teploty vzduchu na Zemi, tedy bez ohledu na další klimatické prvky. Obvykle rozeznáváme horké pásmo, ohraničené izotermou prům. roč. teploty vzduchu 20 °C, dále na každé polokouli jedno mírné pásmo (po izotermu prům. teploty vzduchu v nejteplejším měsíci 10 °C), chladné pásmo (po izotermu nejteplejšího měsíce 0 °C) a pásmo trvalého mrazu. Tohoto dělení částečně využívá mj. Köppenova klasifikace klimatu.
česky: pásmo teplotní angl: temperature zone, thermal zone rus: термические зоны Земли něm: Wärmezonen der Erde f/pl  1993-b3
teplotné pole
skalární spojité pole nejčastěji teploty vzduchu, složité v blízkosti zemského povrchu a shlazené ve volné atmosféře, s výjimkou oblastí atmosférických front. K největším prostorovým změnám v teplotním poli dochází na atmosférických frontách a při zemi v místech s rozdílným aktivním povrchem. Ke znázornění teplotního pole se používají izotermy, časové změny teplotního pole vyjadřují izalotermy. Ke znázornění teplotního pole na mapách relativní barické topografie se používají relativní izohypsy, které představují izotermy vert. zprůměrované virtuální teploty mezi dvěma příslušnými tlakovými hladinami. Časové změny teplotního pole na mapách rel. barické topografie znázorňují rel. izalohypsy. Důležitou charakteristikou teplotního pole je horiz. a vert. teplotní gradient. V meteorologii se dále sledují teplotní pole půdy, zemského povrchu, povrchu oceánů apod.
česky: pole teplotní angl: temperature field rus: поле температуры něm: Temperaturfeld n  1993-a2
teplotné zvrstvenie ovzdušia
syn. stratifikace atmosféry teplotní – průběh teploty vzduchu s výškou, vyjádřený vertikálním profilem teploty vzduchu, resp. vertikálním teplotním gradientem γ. V troposféře teplota s výškou obvykle klesá, tedy γ > 0; může však nastat i izotermie (γ = 0) nebo inverze teploty vzduchu (γ < 0). Vztah mezi hodnotou γ v určité hladině atmosféry, suchoadiabatickým teplotním gradientem γD a nasyceně adiabatickým teplotním gradientem γS určuje vertikální stabilitu atmosféry. Jestliže v suchém nebo nenasyceném vzduchu γ = γD, označujeme teplotní zvrstvení jako indiferentní; při γ < γD jde o stabilní zvrstvení, při γ > γD je teplotní zvrstvení atmosféry instabilní, viz absolutní instabilita atmosféry. V nasyceném vzduchu platí totéž při γ = γS, γ < γS (viz absolutní stabilita atmosféry) a γ > γS. Podmíněně instabilní zvrstvení, kdy γ < γD a zároveň γ > γS, způsobuje podmíněnou instabilitu atmosféry. Viz též vrstva inverzní, vrstva teplotní zadržující.
česky: zvrstvení atmosféry teplotní angl: thermal stratification rus: температурная стратификация атмосферы  1993-a3
teplotný gradient
obecně vektor daný složkami ∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z, kde T znamená teplotu a x, y, z jsou osy souřadného systému. V meteorologii se však prakticky vždy pod teplotním gradientem rozumí vektor (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y, –∂T / ∂z) , zatímco vektor (∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z) se nazývá ascendent teploty. Teplotní gradient směřuje kolmo k izotermickým plochám a určuje změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru, v němž dochází k největšímu prostorovému poklesu teploty. V meteorologii rozlišujeme horizontální gradient teploty (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y) a vertikální gradient teploty (–∂T / ∂z).
Horiz. gradient směřuje v horiz. rovině kolmo na izotermy do strany s nižší teplotou. Vertikální gradient udává záporně vzatou změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve vert. směru. Nejvyšší hodnoty horiz. gradientu teploty se obvykle vyskytují v oblastech výškových frontálních zón, v oblastech přízemních atmosférických front a za vhodných podmínek na rozhraní dvou fyz. podstatně odlišných podkladů (např. moře – pevnina). Podle vert. gradientu teploty hodnotíme statickou vertikální stabilitu atmosféry. Ve většině případů je v troposféře vert. gradient teploty –∂T / ∂z kladný (teplota klesá s výškou). Je-li v některých vrstvách záporný (teplota s výškou roste), mluvíme o inverzi teploty vzduchu.
česky: gradient teplotní angl: temperature gradient rus: градиент температуры něm: Temperaturgradient m fr: gradient thermique m, gradient de température m  1993-a2
teplý front
fronta nebo její část, která se pohybuje směrem na stranu studeného vzduchu. Je anafrontou. V teplém vzduchu, který vykluzuje po frontální ploše, vzniká charakteristický oblačný systém s pásmem trvalých srážek širokým obvykle 300 až 400 km. Podle teorie přenosových pásů může za vznik oblačnosti z velké části hlavně teplý přenosový pás, nízké oblaky mohou vznikat i ve studeném přenosovém pásu. Srážky obvykle vypadávají před frontální čarou. Frontální oblačnost začíná většinou oblaky druhu cirrus a cirrostratus, které přecházejí v altostratus a nimbostratus. V oblasti srážek se pod nimi může vyskytovat stratus fractus. V případě typu „warm front shield“ se v teplém přenosovém pásu vytváří oblačnost i za frontou a mohou z ní vypadávat i trvalé srážky. Průměrný sklon teplé fronty je 1:150 až 1:250, v blízkosti zemského povrchu je v důsledku tření ještě menší. Před přechodem teplé fronty pozorujeme pokles tlaku vzduchu, čili zápornou hodnotu tlakové tendence, v zimě i předfrontální mlhy. Teplá fronta vzniká v přední části frontální cyklony. Viz též fronta studená
česky: fronta teplá angl: warm front rus: теплый фронт něm: Warmfront f fr: front chaud m  1993-a3
teplý oblak
oblak, který se celý vyskytuje v oblasti teploty vyšší než 0 °C; jeho horní hranice tedy nezasahuje nad hladinu nulové izotermy. Významnější srážky vypadávají z teplých oblaků pouze v nízkých zeměp. šířkách. Pojem teplý oblak používají někteří autoři nevhodně jako syn. pro oblak vodní. Viz též teorie vzniku srážek koalescencí.
česky: oblak teplý angl: warm cloud rus: теплое облако něm: warme Wolke f  1993-a2
teplý polrok
na sev. polokouli období od 1. dubna do 30. září, někdy nevhodně označované jako letní pololetí nebo vegetační období.
česky: pololetí teplé angl: warm half-year rus: теплое полугодие něm: warmes Halbjahr n  1993-a3
teplý prenosový pás
relativní proudění obecně teplého a vlhkého vzduchu s výstupnou složkou pohybu ve frontální cykloně popisované v teorii přenosových pásů. Formuje se na přední straně studené fronty do souvislého proudu, který se obvykle táhne stovky kilometrů a při výstupu postupně zasahuje celou troposféru. Teplý přenosový pás je charakterizovaný vysokými hodnotami izobarické vlhké potenciální teploty, transportuje teplý a vlhký vzduch z nižších hladin do vyšších a často je hlavním mechanismem produkce srážek. Teplý přenosový pás probíhá ve vyvíjející se cykloně zpravidla rovnoběžně s přízemní studenou frontou, zhruba kolmo protíná čáru teplé fronty, následně se anticyklonálně stáčí a ve zhruba rovnoběžné poloze vůči čáře teplé fronty přestává stoupat. Během výstupu se podílí na vzniku frontálních oblačných systémů, zejména teplé fronty, a částečně také na vzniku oblačných systémů v teplém sektoru.
česky: pás přenosový teplý angl: warm conveyor belt rus: теплая несущая полоса něm: warmes Förderband n  2014
teplý sektor cyklóny
část mladé cyklony mezi teplou frontou v její přední části a studenou frontou v části týlové. Teplý sektor cyklony je tvořen teplou vzduchovou hmotou a počasí v tomto sektoru závisí na jejích vlastnostech, roční době i vzdálenosti od středu cyklony. V blízkosti středu cyklony, a především v chladné polovině roku, je v teplém sektoru cyklony velká vrstevnatá oblačnost, často provázená srážkami ve tvaru mrholení. V teplé polovině roku se v teplém sektoru vyskytuje, zvláště ve větších vzdálenostech od středu cyklony, jen zvětšená vrstevnatá oblačnost, nad pevninou ve dne i kupovitá oblačnost. V procesu dalšího vývoje cyklony se teplý sektor zpravidla postupně zmenšuje, v závislosti na rychlosti okluzního procesu je vytlačován na okraj cyklony, až postupně zanikne (u zemského povrchu).
česky: sektor cyklony teplý angl: warm sector of cyclone rus: теплый сектор циклона něm: Warmsektor der Zyklone m  1993-a3
teplý vzduch
zkrácené označení pro teplou vzduchovou hmotu, vymezenou v rámci termodynamické klasifikace vzduchových hmot.
česky: vzduch teplý angl: warm air rus: теплый воздух  1993-a3
terciárna cirkulácia
podle H. C. Willeta označení pro systémy místní cirkulace, cirkulaci v Cb aj. Viz též cirkulace primární, cirkulace sekundární, cirkulace buňková.
česky: cirkulace terciární angl: tertiary circulation něm: tertiäre Zirkulation f rus: третичная циркуляция fr: circulation tertiaire f  1993-a3
terciárna dúha
česky: duha terciární angl: tertiary rainbow něm: tertiärer Regenbogen m rus: третичная радуга fr: arc tertiaire m  1993-a1
terciér
syn. třetihory – vžité označení pro starší část kenozoika, zahrnující období před 66 – 2,588 mil. roků. Zahrnuje dvě periody, paleogén a neogén, na nějž navazuje kvartér neboli čtvrtohory.
česky: terciér angl: Tertiary  2018
terénna klimatológia
česky: klimatologie terénní rus: топоклиматология něm: Geländeklimatologie f  1993-a1
termálna vorticita
rozdíl rel. vorticity na horní a dolní hranici dané vrstvy v atmosféře. Lze ji též vyjádřit vorticitou rychlosti termálního větru příslušejícího této vrstvě. Pole termální vorticity je úzce spjato s vývojem tlakového pole. Viz též teorie vývojová Sutcliffeova.
česky: vorticita termální angl: thermal vorticity rus: термическая завихренность, термический вихрь скорости  1993-a3
termálny vietor
vektorový rozdíl rychlosti větru v1ve výše ležící hladině z1 a rychlosti větru v2 v níže ležící hladině z2 ( vT=v1v2 , z1>z2, ). Vektor vT směřuje podél izoterem prům. virtuální teploty ve vrstvě vzduchu mezi hladinami z1 a z2 tak, že postavíme-li se čelem po směru vektoru vT, máme na sev. polokouli po pravé ruce vyšší a po levé ruce nižší hodnoty prům. virtuální teploty. Na již. polokouli je tomu naopak. Velikost termálního větru je úměrná hustotě těchto izoterem a vyjadřuje míru baroklinity atmosféry. Zpravidla se vyhodnocuje jako rozdíl skutečné rychlostí větru v hladině 500 a 850 hPa a zakresluje se do map relativní topografie5001000 . Viz též vorticita termální, stáčení větru studené, stáčení větru teplé.
česky: vítr termální angl: thermal wind rus: термический ветер  1993-a1
termická anticyklogenéza
anticyklogeneze vedoucí ke vzniku nebo mohutnění studené anticyklony vlivem neadiabatického ochlazení vzduchu od aktivního povrchu, popř. vlivem výrazné studené advekce. Tímto způsobem vznikají např. nízké anticyklony nad pevninou v zimě a termické anticyklony relativně malého rozsahu.
česky: anticyklogeneze termická angl: thermal anticyclogenesis něm: thermische Antizyklogenese f rus: термический антициклогенез fr: anticyclogénèse thermique f  1993-a3
termická anticyklóna
nízká, studená a kvazistacionární anticyklona rel. malého rozsahu, tvořená v zimním období stagnujícím stud. vzduchem, ochlazovaným od zemského povrchu. Viz též anticyklogeneze termická.
česky: anticyklona termická angl: thermal anticyclone něm: thermische Antizyklone f rus: термический антициклон fr: anticyclone thermique m  1993-a3
termická cyklogenéza
cyklogeneze spojená s turbulentním přenosem zjevného tepla od podkladu. Termická cyklogeneze se vyskytuje především nad oblastmi přehřáté pevniny (např. v létě cyklona nad Pyrenejským poloostrovem) nebo při proudění studeného vzduchu nad teplý vodní povrch (např. v zimě cyklona nad Černým mořem).
česky: cyklogeneze termická angl: thermal cyclogenesis něm: thermische Zyklogenese f rus: термический циклогенез fr: formation de dépression thermique f  1993-a3
termická cyklóna
syn. cyklona místní – cyklona vzniklá jako důsledek termické cyklogeneze. Termická cyklona je nízkou, kvazistacionární a teplou cyklonou bez dalšího vývoje.
česky: cyklona termická angl: heat low, thermal low něm: Hitzetief n, Wärmezyklone f rus: тепловая депреcия, термический циклон fr: dépression thermique f, dépression d'origine thermique f  1993-a2
termická depresia
oblast sníženého tlaku vzduchu vlivem termických příčin především nad přehřátou pevninou v létě. Viz též cyklona termická.
česky: deprese termická angl: thermal depression něm: thermisches Tief n rus: термическая депрессия fr: dépression thermique f  1993-a1
termická instabilita ovzdušia
vertikální instabilita atmosféry vyvolaná insolačním ohříváním zemského povrchu a způsobující termickou konvekci. Při překročení konvektivní teploty dochází k vývoji konvektivních oblaků. Množství oblaků vznikajících v důsledku termické instability atmosféry se vyznačuje výrazným denním chodem obvykle s maximem v odpoledních hodinách. V našich podmínkách je nejběžnějším druhem instability.
česky: instabilita atmosféry termická angl: thermal instability of atmosphere rus: термическая неустойчивость атмосферы něm: thermische Instabilität der Atmosphäre f  1993-a3
termická kontinentalita klímy
zákl. druh kontinentality klimatu, podmíněný specifickými tepelnými vlastnostmi aktivní vrstvy pevniny. Je silně ovlivněna tvary reliéfu, přičemž je větší v údolích a kotlinách než na hřebenech hor. Projevuje se především velmi výrazným ročním chodem teploty vzduchu i zvýrazněním jejího denního chodu, s výskytem ročního maxima i minima brzy po slunovratech. Míru termické kontinentality, resp. oceánity klimatu lze zjednodušeně vyjádřit pomocí prům. roční amplitudy teploty vzduchu, ta je nicméně ovlivňována i radiačními faktory, proto místa s různou zeměp. šířkou musí být porovnána pomocí některého indexu kontinentality.
česky: kontinentalita klimatu termická angl: thermal continentality of climate rus: термическая континентальность климата něm: thermische Kontinentalität f  1993-a3
termická konvekcia
konvekce vyvolaná působením vztlaku vzniklého následkem horiz. teplotních nehomogenit, které jsou zpravidla způsobeny nerovnoměrným radiačním ohříváním zemského povrchu. Rozvoji termické konvekce významně napomáhá instabilní teplotní zvrstvení atmosféry, zatímco stabilní zvrstvení ji potlačuje. Leží-li horní hladina konvekce výše než kondenzační hladina, dochází ke vzniku konv. oblaků. V tomto případě se hovoří o oblačné konvekci. Leží-li horní hladina konvekce níže než kondenzační hladina, mluvíme o bezoblačné konvekci. Termická konvekce bývá doprovázena termickou turbulencí. Pro termickou konvekci se zvláště ve sportovním letectví používá slang. označení „termika". Viz též termiky.
česky: konvekce termická angl: thermal convection rus: термическая конвекция něm: thermische Konvektion f  1993-a3
termická teória cyklogenézy
teorie, podle níž se rozhodující význam pro vznik cyklony přisuzuje rozdělení a změnám teploty vzduchu. Vznikla koncem 19. století, kdy se předpokládalo, že první impulz ke vzniku cyklony dává místní kladná odchylka teploty podkladu a přízemní vrstvy atmosféry. Vznikají-li místní teplotní rozdíly v důsledku nerovnoměrného přehřívání spodní troposféry, mluvíme o konv. teorii cyklogeneze; dochází-li k teplotním změnám nad určitou lokalitou v důsledku advekce, potom se používá názvu advekční teorie cyklogeneze. Při termické cyklogenezi u zemského povrchu se cyklonální cirkulace postupně rozšiřuje do vyšších hladin. Ve volné atmosféře se tak termická cyklogeneze projevuje zpravidla vývojem brázdy nízkého tlaku vzduchu. Tato teorie je z hlediska současných poznatků již překonána. Viz též cyklona termická (místní).
česky: teorie cyklogeneze termická angl: thermal theory of cyclogenesis rus: термическая теория циклонообразования  1993-a3
termická turbulencia
turbulence vznikající vlivem vztlaku podmíněného nehomogenitou teplotního pole. V hydrodynamice a aerodynamice je považována za součást termické konvekce, při vymezení pojmu konvekce, obvyklém v meteorologii, však rozměry vlastních turbulentních vírů jsou zde řádově menší než rozměry konv. elementů (buněk) nebo uspořádaných konv. vzdušných proudů. Někteří autoři však považují pojmy termická turbulence a termická konvekce za synonymické. Tento přístup lze přijmout zejména v případech méně vyvinuté konvekce, kdy nemůžeme aplikovat uvedené velikostní rozlišení charakteristických elementů. Viz též termiky.
česky: turbulence termická angl: thermal turbulence rus: термическая турбулентность  1993-a2
termicky asymetrická anticyklóna
anticyklona, ve které se vyskytují v horiz. směru dost značné teplotní rozdíly. Na sev. polokouli je nejčastěji vých. a jv. část anticyklony studená, zatímco záp. a sz. část teplá. Rozdíly mezi teplou a stud. částí anticyklony dosahují obvykle 5 až 15 °C. Termicky asymetrické anticyklony bývají většinou uzavírajícími anticyklonami, které ukončují sérii cyklon.
česky: anticyklona termicky asymetrická angl: thermal asymmetric anticyclone něm: thermisch asymmetrische Antizyklone f rus: термически асимметричный антициклон fr: anticyclone cyclone à cœur chaud/froid asymétrique m  1993-a2
termicky asymetrická cyklóna
frontální cyklona, ve které, především v její přední a týlové části, svírají na synoptické mapě izotermy a izohypsy velký úhel advekce. Teplou advekci v přední části termicky asymetrické cyklony ukončuje čára teplé fronty, čára studené fronty vyznačuje počátek studené advekce v týlové části cyklony. Oblast teplého vzduchu mezi zmíněnými frontálními čarami tvoří teplý sektor cyklony, který v počátečním stadiu vývoje zasahuje na sev. polokouli obvykle z již. části cyklony do jejího středu a bývá nejlépe vyjádřen v izobarické hladině 850 hPa. V pozdějším vývojovém stadiu frontální cyklony se teplý sektor zužuje, posouvá se do přední části cyklony a projevuje se i ve vyšších hladinách nebo na mapách relativní topografie. V zahraniční odborné literatuře se pro termicky asymetrickou cyklonu obvykle používá označení baroklinní cyklona. Viz též jazyk studeného vzduchu, jazyk teplého vzduchu.
česky: cyklona termicky asymetrická angl: baroclinic cyclone, thermal asymmetric cyclone něm: thermisch asymmetrische Zyklone f rus: термически асимметричный циклон fr: cyclone asymétrique à coeur chaud/froid m  1993-a3
termický komín
termín používaný především piloty bezmotorových letadel a označující zónu termicky podmíněných výstupných proudů, které svou strukturou připomínají poměry uvnitř komína. Pole vertikálních rychlostí v termickém komíně je složité následkem interakce s celkově horiz. pohybem okolního vzduchu; okrajové části komína se vyznačují brzděním vystupujícího vzduchu, čímž se ve větších výškách vytvářejí víry převážně s horiz. osou, zatímco v centrální části komína má pohyb vzduchu často spirálovitý charakter. V důsledku poklesu tlaku vzduchu se průměr termického komína s výškou zvětšuje a účinkem výškového větru se komín naklání. Viz též termiky.
česky: komín termický něm: Thermikschlauch m  1993-a2
termický rovník
čára, popř. pás obepínající Zemi a protínající jednotlivé poledníky v místech s nejvyšší prům. teplotou vzduchu redukovanou na hladinu moře, a to buď z hlediska ročního, nebo měsíčního průměru. Pojem termický rovník se používá ve více významech, každopádně není totožný s geogr. rovníkem, neboť jeho poloha je určována mnoha klimatickými faktory, především rozložením pevnin a vlastnostmi oceánských proudů. Někdy tak bývá označována nejteplejší rovnoběžka na Zemi (10° s. š.), avšak skutečná spojnice nejteplejších míst zasahuje až k 20° s. š. (v Mexiku) nebo naopak i na jižní polokouli (v Oceánii). Někteří autoři za termický rovník považují pás ohraničený např. prům. roč. izotermou 27 °C, popř. osu tohoto pásu.
V čes. literatuře je častější použití pojmu termický rovník z hlediska průměrné měsíční teploty vzduchu, takže během kalendářního roku mění svou polohu. Tento sezonní pohyb je menší nad oceány, kde poloha termického rovníku odpovídá průměrné poloze intertropické zóny konvergence v dané fázi roku. Nad kontinenty je sezonní pohyb větší v důsledku větší prům. roční amplitudy teploty vzduchu oproti oceánům.
česky: rovník termický angl: heat equator, thermal equator rus: тепловой экватор, термический экватор něm: thermischer Äquator m  1993-a3
termicky symetrická anticyklóna
anticyklona, v níž jsou malé teplotní rozdíly v horiz. směru mezi jejími jednotlivými částmi. Termicky symetrické anticyklony jsou především kvazistacionární anticyklony, které mohou být teplé nebo studené; teplé jsou subtropické anticyklony; do studených lze zahrnout arktickou a antarktickou anticyklonu a dále pak všechny kontinentální anticyklony.
česky: anticyklona termicky symetrická angl: thermal symmetric anticyclone něm: thermisch symmetrische Antizyklone f rus: термически симметричный антициклон fr: anticyclone cyclone à cœur chaud/froid symétrique m  1993-a3
termicky symetrická cyklóna
cyklona, v níž jsou při zemi izobary a izotermy, ve volné atmosféře izohypsy a izotermy, téměř rovnoběžné. Termicky symetrické cyklony jsou většinou studené cyklony, v nichž výskyt rel. nejnižších teplot souhlasí se středem cyklony. Termicky symetrické cyklony jsou i nízké cyklony, které vznikají v důsledku termické nebo orografické cyklogeneze. V zahraniční odborné literatuře se pro termicky symetrickou cyklonu obvykle používá označení barotropní cyklona.
česky: cyklona termicky symetrická angl: barotropic cyclone, thermal symmetric cyclone něm: thermisch symmetrische Zyklone f rus: термически симметричный циклон fr: cyclone symétrique à coeur chaud/froid m  1993-a3
termický vznos dymovej vlečky
dílčí převýšení horiz. osy kouřové vlečky nad ústím komínu, které je způsobené tím, že unikající spaliny mají teplotu vyšší než okolní vzduch. Velikost termického vznosu kouřové vlečky roste se zvětšováním tohoto teplotního rozdílu a klesá s rostoucí rychlostí proudění v hladině ústí komínu. K určení termického vznosu kouřové vlečky se používají různé empir. vzorce a za bezvětří nebo při velmi slabém proudění lze aplikovat hrubě orientační pravidlo, podle něhož na každý tepl. stupeň, o který teplota unikajících spalin převyšuje teplotu okolního vzduchu, připadá převýšení 1,4 m. Připočteme-li k tomuto vznosu vliv výstupní rychlostí spalin v ústí komínu, dostaneme celkový vznos kouřové vlečky.
česky: vznos kouřové vlečky termický angl: thermal plume rise rus: термический подъем дымового факела  1993-a3
termiky
v meteorologii širší pojem označující:
a) stabilní a silné vertikální konvektivní pohyby, kterých mohou využívat např. kroužící ptáci a plachtaři k získávání výšky. Tyto termiky bývají dále označovány jako čisté, spojené jen s termickou konvekcí bezoblačnou nebo oblačnou, nebo jako větrné, na jejichž vzniku se podílí zejména mechanická turbulence. V letecké terminologii se užívá též pojmu termické stoupavé proudy nebo slang, „termika". Mají horiz. rozměry v řádu desítek až stovek m, vert. několik stovek až tisíců metrů;
b) v oboru met. měření, zejména prováděných sodary, vzduchové bubliny o vzájemně různé teplotě nebo i vlhkosti, které vznikají buď při formování uspořádaných termických vert. proudů nebo po dosažení hladiny inverze teploty vzduchu těmito stoupavými proudy. Takto pojímané termiky mající rozměr řádově jednotek metrů, vyvolávají akust. ozvěnu.
česky: termiky angl: thermals rus: термики  1993-a1
termín pozorovania
v synop. praxi období 10 min před synoptickým termínem. Jevy pozorované v tomto období se uvádějí v meteorologických zprávách jako aktuální stav počasí.
česky: termín pozorování angl: time of observation rus: синоптический срок  1993-a3
termínové meteorologické pozorovanie
meteorologické pozorování, které se provádí v určených časech, tj. termínech pozorování. Viz též standardní čas pozorování.
česky: pozorování meteorologické termínové angl: meteorological observation at times specified něm: meteorologische Terminbeobachtung f  1993-a3
termistorový teplomer
česky: teploměr termistorový angl: thermistor thermometer rus: термистор  1993-a1
termo
viz termo.
česky: thermo  1993-a1
termoanemometer
přístroj, který k měření rychlosti větru využívá zchlazování el. odporového čidla ventilací. Čidlo je tvořeno tenkým (tlouštka řádu jednotek mikrometru) kovovým drátkem (platina, wolfram) a využívá změny odporu většiny kovů s teplotou. Je vyhříváno el. proudem. Měřením změn teploty je stanoven odvod tepla z čidla, jenž výrazně závisí na rychlosti větru. U starších typů je charakteristika čidla značně nelineární. Původně měl proto termoanemometr dostatečnou přesnost jen v poměrně malém rozpětí rychlostí větru. Dnešní termoanemometry svými rozsahy a přesností umožňují i běžná meteorologická měření. Kromě toho se ovšem pro velmi malý rozměr čidla a jeho malou setrvačnost termoanemometru používá především pro určení malých rychlostí větru a turbulentních pulzací při nich. Viz též měření větru, anemometr.
česky: termoanemometr angl: hot wire anemometer, thermoanemometer rus: термоанемометр  1993-a3
termobarické pole
kombinované teplotní a tlakové pole čili současné prostorové rozložení teploty a tlaku vzduchu, v praxi sledované především na výškových synoptickách mapách. V synop. službě má význam především mapa absolutní topografie 700 hPa a mapa relativní topografie izobarických hladin 500 a 1 000 hPa, která se používá jako zákl. pomůcka při advekčně dynamických rozborech a prognózách. Viz též mapa termobarického pole, teorie cyklogeneze advekčně dynamická.
česky: pole termobarické angl: thermobaric field rus: термобарическое поле něm: thermobarisches Feld n  1993-a3
termobarometer
barotermometr zřídka používaná označení pro hypsometr.
česky: termobarometr angl: hypsometer rus: гипсометр, термобарометр  1993-a3
termobaroskop
nejstarší přístroj pro měření změn teploty vzduchu, který zkonstruoval G. Galilei (1597) na principu tepelné roztažnosti vzduchu. Šlo o typ teploměru bez vakua s otevřenou trubicí, který proto reagoval rovněž na změny tlaku vzduchu. Viz též teploměr plynový.
česky: termobaroskop rus: термобароскоп  1993-a2
termocyklogenéza
teorie cyklogeneze, kterou vypracoval něm. meteorolog G. Stüve (1926). Podle ní souvisí změny tlaku vzduchu v troposféře s charakterem advekce a termickými procesy ve stratosféře. V tomto pojetí má termocyklogeneze jiný smysl než termická teorie cyklogeneze.
česky: termocyklogeneze angl: thermocyclogenesis rus: термоциклогенез  1993-a2
termodromický kvocient
index kontinentality, který navrhl F. Kerner von Marilaun (1905) k vyjádření termické kontinentality klimatu. Index je založen na porovnání teplotních poměrů jara a podzimu. Počítá se z rovnice
q=100δA
kde δ je rozdíl prům. teploty vzduchu v říjnu a v dubnu a A je průměrná roční amplituda teploty vzduchu. Kladné hodnoty termodromického kvocientu vyjadřují oceánitu klimatu, záporné jeho kontinentalitu; ty se v ČR vyskytují na již. Moravě. Izolinie termodromického kvocientu byly nazvány termoizodromami.
česky: kvocient termodromický angl: thermodromic quotient rus: термодромический коэффициент něm: thermodromischer Quotient m  1993-a3
termodynamická klasifikácia vzduchových hmôt
rozdělení vzduchových hmot podle termodynamických vlastností. Podle nich rozlišujeme vzduchové hmoty teplé, studené a místní. Studené vzduchové hmoty jsou ty, které při pohybu z ohniska vzniku vzduchové hmoty se dostávají nad teplejší povrch, a teplé vzduchové hmoty, ty, které se při pohybu z ohniska dostávají nad chladnější povrch. Podle vert. teplotního zvrstvení rozlišujeme vzduchové hmoty stabilní a instabilní (labilní). Postupující teplé vzduchové hmoty se od chladnějšího povrchu ochlazují a stávají se stabilními, postupující studené vzduchové hmoty se od teplejšího povrchu oteplují, a proto se stávají instabilními. Místní vzduchové hmoty mohou být stabilní i instabilní.
česky: klasifikace vzduchových hmot termodynamická angl: thermodynamic air masses classification rus: термодинамическая классификация воздушных масс něm: thermodynamische Luftmassenklassifikation f  1993-a3
termodynamická rovnováha
z fyzikálního hlediska nejobecnější rovnovážný stav daného systému, v němž neprobíhají žádné makroskopické změny, všechny termodynamické veličiny jsou v čase konstantní, neuskutečňuje se žádná výměna hmoty a energie s okolím daného systému ani uvnitř něho neprobíhá žádný transport hmoty a energie. Ve stavu termodynamické rovnováhy nemohou v systému samovolně probíhat žádné mechanické, tepelné, chemické, fázové apod. změny.
česky: rovnováha termodynamická angl: thermodynamic equilibrium něm: termodynamisches Gleichgewicht n  2018
termodynamická teplota
označení pro teplotu vyjádřenou pomocí Kelvinovy teplotní stupnice.
česky: teplota termodynamická angl: thermodynamic temperature  2018
termodynamická teplotná stupnica
česky: stupnice teplotní termodynamická angl: thermodynamic temperature scalee  2018
termodynamické potenciály
vhodně zvolené extenzivní termodyn. veličiny s rozměrem energie. Jsou formálně analogické potenciálům silových polí, neboť jejich prostřednictvím lze vyjádřit podmínky stability termodynamické rovnováhy za situací, kdy vybrané vnější nebo vnitřní parametry systému jsou konstantní. Z veličin, které se běžněji vyskytují v termodynamice atmosféry, mají charakter termodyn. potenciálu vnitřní energie, volná energie (Helmholtzův potenciál), entalpie a Gibbsův potenciál. V obecné termodynamice se pracuje i s dalšími potenciály, např. s různými variantami tzv. grandkanonického (velkého kanonického) potenciálu.
česky: potenciály termodynamické angl: thermodynamic potentials něm: thermodynamische Potentiale n/pl  2017
termodynamické solenoidy
fiktivní čtyřhranné trubice v atmosféře, které vznikají při protínání ploch konstantních hodnot termodyn. stavových veličin. Se základními termodyn. veličinami v atmosféře, tj. s tlakem vzduchu, teplotou vzduchu a hustotou vzduchu (měrným objemem vzduchu) pak souvisejí solenoidy izobaricko-izosterické, solenoidy izobaricko-izotermické a solenoidy izotermicko-izosterické. Při konstrukci termodynamických solenoidů lze však využít i plochy konstantních hodnot dalších (odvozených) termodyn. veličin, např. plochy izentropické. Termodynamické solenoidy souvisejí s atmosférickými cirkulacemi různých měřítek a mohou existovat pouze v baroklinní atmosféře. V barotropní atmosféře je jejich počet nulový, neboť plochy konstantních hodnot tlaku, teploty a hustoty vzduchu jsou vzájemně rovnoběžné. Viz též termodynamika atmosféry.
česky: solenoidy termodynamické angl: thermodynamic solenoids rus: термодинамические соленоиды něm: thermodynamische Solenoide n/pl  1993-a2
termodynamický diagram
diagram používaný pro vyjádření termodyn. stavu vzduchu, charakterizovaného třemi proměnnými veličinami, a to tlakem, teplotou a vlhkostí vzduchu, nebo jinými veličinami, na kterých tento stav závisí. V meteorologii se termodyn. diagramy používají pro analýzu aerologických měření, proto jsou obvykle označovány jako aerologické diagramy, popřípadě adiabatické diagramy. Termodynamické diagramy se mohou dále využívat i k termodynamické klasifikaci vzduchových hmot, viz thetagram a diagram Rossbyho.
česky: diagram termodynamický angl: thermodynamic diagram něm: thermodynamisches Diagramm n rus: термодинамическая диаграмма fr: diagramme thermodynamique m  1993-a3
termodynamika atmosféry
část meteorologie zabývající se aplikacemi termodyn. zákonů a metod na atmosféru Země. Lze ji rozdělit např. na termodynamiku nenasyceného vzduchu, která popisuje vlhký vzduch jako směs ideálních plynů, a termodynamiku nasyceného vzduchu, studující zejména fázové přechody vody v atmosféře a s nimi spojené transformace energie. K nejlépe prostudovaným a teoreticky popsaným termodyn. procesům v atmosféře patří především adiabatické děje. Poznatky termodynamiky atmosféry se uplatňují prakticky ve všech odvětvích meteorologie, nejvíce ve fyzice oblaků a srážek, v dynamické, synoptické a letecké meteorologii. Za počátek vývoje termodynamiky atmosféry se považuje rok 1843, kdy franc. fyzik J. C. E. Péclet aplikoval Poissonovy rovnice na výstupné vzdušné proudy.
česky: termodynamika atmosféry angl: atmospheric thermodynamics, thermodynamics of atmosphere rus: термодинамика атмосферы  1993-a2
termograf
přístroj zaznamenávající časový průběh teploty vzduchu na registrační pásku (týdenní nebo denní). Na meteorologických stanicích byl umístěn v meteorologické budce.
česky: termograf angl: thermograph rus: термограф  1993-a3
termogram
záznam termografu.
česky: termogram angl: thermogram rus: термограмма  1993-a1
termohalinná cirkulácia
systém oceánské cirkulace podmíněný rozdíly v hustotě vody. Hustota vody narůstá, pokud klesá její teplota a/nebo roste její salinita. Oba tyto procesy se uplatňují při výparu a mrznutí vody, naopak srážky, tání ledu a přítok z pevniny hustotu mořské vody snižují. Termohalinní cirkulace je poháněna downwellingem, na který navazuje pohyb hlubinné oceánské vody zakončený jejím upwellingem. Pohyb vody v rámci termohalinní cirkulace je podstatně pomalejší než systém povrchových oceánských proudů, vzhledem k velkému objemu přenášené vody je nicméně významným výměníkem tepla. Zesilování nebo naopak slábnutí, případně i prudké zhroucení termohalinní cirkulace tak významně působí na vývoj klimatu.
česky: cirkulace termohalinní angl: thermohaline circulation něm: thermohaline Zirkulation f  2017
termohygrograf
syn. hygrotermograf – přístroj pro současný záznam průběhu teploty a vlhkosti vzduchu na jeden registrační pásek.
česky: termohygrograf angl: thermohygrograph rus: термогигрограф  1993-a2
termohygrogram
záznam termohygrografu.
česky: termohygrogram angl: thermohygrogram rus: термогигрограмма  1993-a1
termohygroskop
přístroj pro přibližné určení teploty rosného bodu. Jeho indikační mechanizmus je ovládán současně bimetalickým teploměrem a vlasovým vlhkoměrem.
česky: termohygroskop angl: hygrothermoscope rus: термогигроскоп  1993-a1
termoizanomála
viz izanomála.
česky: termoizanomála angl: thermoisanomal rus: термоизаномала  1993-a3
termoizodróma
česky: termoizodroma  1993-a2
termoizopléta
izopleta teploty vyjadřující časový průběh teploty v závislosti na dvou souřadnicích. Využívá se v klimatologických diagramech. Pomocí termoizoplet se znázorňuje na jednom grafu např. denní a roční chod teploty vzduchu v jednotlivých klimatických typech, průběh roč. chodu teploty vzduchu v závislosti na nadm. výšce nebo roč. chodu teploty půdy v závislosti na hloubce. Pojem navrhl A. Humboldt a do meteorologie zavedl L. Lalanne.
česky: termoizopleta angl: thermoisopleth rus: термоизоплета  1993-a1
termopauza
horní vrstva termosféry ve výšce nad 200 km (Prölss, G. W., 2003). Různí autoři uvádějí výšku termopauzy v rozmezí 450 až 700 km. Ve výšce termopauzy se teplota asymptoticky blíží k hraniční hodnotě nazývané teplotou termopauzy neboli exosférickou teplotou, jejíž hodnota je přibližně 1 000 K, ale může se pohybovat v rozmezí 330 až 2 200 K. Termopauza odděluje termosféru a exosféru.
česky: termopauza angl: thermopause rus: термопауза  1993-a3
termosféra
vrstva atmosféry Země nad mezopauzou. Sahá zhruba od výšek 80 až 90 km do výšek nad 200 km nad zemským povrchem. Podle některých autorů se jako termosféra označuje celá část zemské atmosféry nad mezopauzou bez horního omezení, jiní uvažují termosféru do výšek, v nichž se ještě vyskytují polární záře, tj. 600 až 700 km. Do výšky 200 až 300 km je pro termosféru typický výrazný vert. růst teploty většinou v rozmezí přibližně od 200 K až do 1 000 K. Vzhledem k vysokému stupni zředění vzduchu však tuto teplotu nelze měřit běžnými termometrickými metodami, ale určuje se na základě kinetické energie pohybu jednotlivých molekul. Z tohoto důvodu mluvíme někdy o tzv. kinetické teplotě. Viz též termopauza.
česky: termosféra angl: thermosphere rus: термосфера  1993-a3
termoskop
nejstarší přístroj k indikaci teplotních změn (tepelných stavů), předchůdce teploměru. Vzduchový termoskop popsal a používal již Heron Alexandrejský. Koncem 16. stol. sestrojil "skleněný" termoskop Galileo Galilei. Viz též anemoskop, hygroskop, termobaroskop.
česky: termoskop angl: thermoscope rus: термоскоп  1993-a1
theta systém
syn. soustava souřadnicová Θ – souřadnicová soustava, jejíž vert. souřadnicí je potenciální teplota vzduchu označovaná řeckým písmenem Θ. Je vhodná např. pro studium adiabatických dějů.
česky: theta-systém angl: Θ coordinate system, Θ system rus: система кoординат тета (Ѳ)  1993-a1
thetagram
termodynamický diagram, který vyjadřuje závislost izobarické ekvivalentní potenciální teploty na nadmořské výšce. Tato teplota se vynáší lineárně na horizontální osu, vertikální osa je buď lineární stupnicí výšky, nebo logaritmickou stupnicí tlaku vzduchu. Na základě četných aerologických měření sestavili O. Moese a G. Schinze (1932) charakteristické thetagramy pro různé geografické typy vzduchových hmot ve stř. Evropě. Název thetagram souvisí s obvyklým označením potenciální teploty řeckým písmenem Θ (theta). Diagram navržený G. Schinzem (1932) má v současné době pouze historický význam. Viz též klasifikace vzduchových hmot.
česky: thetagram angl: thetagram rus: тетаграмма  1993-a2
Thomsonov a Gibbsov vzťah
česky: vztah Thomsonův–Gibbsův  1993-b1
Thomsonov vzorec
česky: vzorec Thomsonův  1993-a1
Thomsonov vzťah
syn. vztah Thomsonův–Gibbsův – teoreticky odvozený vztah vyjadřující závislost tlaku nasycené vodní páry nad zakřiveným povrchem na poloměru křivosti tohoto povrchu. Má tvar
lnesres =cr,
kde esr je tlak nasycené vodní páry nad zakřiveným povrchem, es tlak nasycené vodní páry nad dokonale rovinným povrchem, r poloměr zakřivení povrchu (v případě dutého tvaru vodního povrchu, např. v kapiláře, musíme poloměr křivosti r uvažovat záporný) a paramter c vztahem:
c=2σρw RvT,
přičemž σ značí povrchové napětí vody, ρw hustotu vody, Rv měrnou plynovou konstantu vodní páry a T teplotu v K. Z Thomsonova vztahu vyplývá, že větší oblačné kapičky vyžadují ke kondenzačnímu růstu menší přesycení vzduchu vodní párou než kapičky menší, takže rostou na úkor menších kapiček. Uvedený vztah odvodil angl. fyzik W. Thomson (pozdější lord Kelvin) v r. 1871. Viz též vzorec Magnusův.
česky: vztah Thomsonův angl: Thomson formula rus: формула Томсона (Кельвина)  1993-a1
Thornthwaiteova klasifikácia klímy
efektivní klasifikace klimatu, navržená C. W. Thornthwaitem (1948) pro biologické a zeměd. aplikace. V původní verzi (1931) byla založena na indexu srážkové účinnosti, později (1948) na Thornthwaiteově indexu vlhkosti (Im), přičemž zahrnuje následující klimatické typy:
Klimatický typ Im
A perhumidní Im ≥ 100
B4 humidní 80 ≤ Im < 100
B3 humidní 60 ≤ Im < 80
B2 humidní 40 ≤ Im < 60
B1 humidní 20 ≤ Im < 40
C2 vlhko-subhumidní 0 ≤ Im < 20
C1 sucho-subhumidní –20 ≤ Im < 0
D semiaridní –40 ≤ Im < –20
E aridní –60 ≤ Im < –40

Kromě této klasifikace použil týž autor k vyjádření humidity klimatu také samotnou hodnotu ročního potenciálního výparu, viz megatermické klima, mezotermické klima, mikrotermické klima, klima tundryklima trvalého mrazu.
česky: klasifikace klimatu Thornthwaiteova rus: классификация климатов Торнтвейта něm: Klimaklassifikation nach Thornthwaite f  1993-b2
tiažová sila
česky: síla tíhová angl: gravity force něm: Schwerkraft f  2018
tieň Zeme
česky: stín Země angl: shadow of the Earth rus: тень Земли něm: Erdschatten m  1993-a1
tíšina
česky: tišina  1993-a3
tivano
česky: tivano angl: tivano  1993-a3
tlak nasýtenej vodnej pary vzhľadom na ľad
tlak vodní páry, která je ve stavu termodynamické rovnováhy s rovným povrchem čistého ledu za dané teploty. Viz též nasycení, rovnice Clausiova–Clapeyronova, vzduch nasycený.
česky: tlak nasycené vodní páry vzhledem k ledu angl: saturated water vapour pressure with respect to ice rus: упругость насыщения водяного пара по отношению ко льду  1993-a3
tlak nasýtenej vodnej pary vzhľadom na vodu
tlak vodní páry, která je ve stavu termodynamické rovnováhy s rovným povrchem čisté vody za dané teploty. Viz též nasycení, rovnice Clausiova–Clapeyronova, vzduch nasycený.
česky: tlak nasycené vodní páry vzhledem k vodě angl: saturated water vapour pressure with respect to water rus: упругость насыщения водяного пара по отношению к воде  1993-a3
tlak nasýtenia
nevhodný termín pro tlak vodní páry ve stavu nasycení.
česky: tlak nasycení angl: saturation pressure  1993-a3
tlak snehu
česky: tlak sněhu angl: snow pressure rus: снеговая нагрузка  1993-a3
tlak vetra
tlak vyvolaný aerodyn. působením proudícího plynu na překážku, přičemž se obvykle uvažuje jen horiz. složka proudění a horiz. složka vznikající síly. Tlak větru je funkcí rychlosti proudění, tvaru překážky a hustoty proudícího vzduchu. Pro praktické účely se tlak větru někdy udává jako dynamický tlak. Viz též síla větru, energie větru.
česky: tlak větru angl: wind pressure rus: давление ветра  1993-a3
tlak vodnej pary
syn. napětí vodní páry – parciální tlak vodní páry ve vzduchu. Patří k zákl. charakteristikám vlhkosti vzduchu. Jednotkou v meteorologii je hektopascal (hPa), dříve se užívaly jednotky milibar nebo torr. Viz též vodní pára, izovapora, vzorec Hannův, vztah Thomsonův, tlak nasycené vodní páry.
česky: tlak vodní páry angl: water vapour pressure, water vapour tension rus: давление водяного пара, упругость водяного пара  1993-a2
tlak vzduchu
syn. tlak atmosférický, tlak barometrický – síla působící v daném místě atmosféry kolmo na libovolně orientovanou jednotkovou plochu a vyvolaná tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny, ve které se tlak zjišťuje, až k horní hranici atmosféry. Tlak vzduchu se v meteorologii vyjadřuje v pascalech (Pa) nebo jejich násobcích, např. hektopascalech (hPa), dříve též v milimetrech rtuťového sloupce, posléze torrech, milibarech (mbar, dříve mb) nebo centibarech (cbar, dříve též cb), přičemž údaj v mbar je shodný s údajem v hPa. Patří k zákl. meteorologickýcm prvkům. Tlak vzduchu s výškou klesá podle barometrické formule. Pro praktické účely se tlak vzduchu zpravidla redukuje na stř. výšku hladiny moře. Pro hodnoty tlaku vzduchu redukovaného na tuto hladinu se konstruují meteorologické mapy přízemního tlakové pole. Viz též měření tlaku vzduchu, tlak vzduchu na stanici, tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře, izobara, tendence tlaková, pole tlakové, extrémy tlaku vzduchu.
česky: tlak vzduchu angl: air pressure, atmospheric pressure rus: атмосферное давление, давление воздуха  1993-a3
tlak vzduchu na stanici
tlak vzduchu změřený v nadmořské výšce tlakoměru. V dříve používaných rtuťových tlakoměrech bylo nutné odečtený údaj tlaku redukovat na teplotu rtuti 0 °C a započítat přístrojovou opravu.
česky: tlak vzduchu na stanici angl: station pressure rus: давление на уровне станции  1993-a3
tlak vzduchu redukovaný na hladinu mora
(SLP) – tlak vzduchu v hladině odpovídající stř. výšce hladiny moře
1. vypočtený podle reálné atmosféry:
QFF=p*exp[ g*H/(287.04* TV) ]
z naměřeného tlaku vzduchu p v nadmořské výšce tlakoměru H, virtuální teploty TV a tíhového zrychlení g v zeměpisné šířce stanice a v nadm. výšce tlakoměru H;
2. vypočtený podle mezinárodní standardní atmosféry ICAO:
QNH=p*[ 1+(1013.25n* 0.0065*0.003472)*H /pn ] 1/n
z naměřeného tlaku vzduchu p v nadm. výšce tlakoměru H a pro n = 0,190284.
česky: tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře angl: pressure reduced to mean sea level rus: атмосферное давление приведенное к уровню моря, давление на уровне моря  1993-a3
tlakomer
syn. barometr – přístroj pro měření tlaku vzduchu. Podle principu měření se rozlišují tlakoměry kapalinové, deformační a hypsometry. U kapalinových tlakoměrů je hydrostatická (tíhová) síla vzduchu v místě měření vyrovnávána tíhou sloupce použité kapaliny (rtuť, voda, olej, glycerin apod.) odpovídající délky ve vakuované barometrické trubici. Vzhledem k vysoké hustotě a dalším příznivým vlastnostem se nejčastěji používá rtuť, jak je tomu např. u rtuťových tlakoměrů. Deformační tlakoměry vyrovnávají sílu tlaku vzduchu pružností stěn uzavírajících obvykle vakuovaný prostor, např. stěn kovové krabičky u tlakoměrů aneroidových neboli aneroidů, stěn Bourdonovy trubice, eventuálně křemíkové membrány u současných membránových tlakoměrů. U hypsometrů tlak určuje teplotu varu destilované vody. V úpravě pro registraci se jedná o tlakoměr registrační. Viz též barograf.
česky: tlakoměr angl: barometer rus: барометр  1993-a3
tlakomer s redukovanou stupnicou
česky: tlakoměr s redukovanou stupnicí angl: compensated scale barometer, Kew pattern barometer rus: барометр с компенсированной шкалой  1993-a3
tlakomer Wilda a Fuessa
česky: tlakoměr Wildův–Fuessův angl: Wild-Fuess barometer rus: барометр Вильда-Фусса  1993-b1
tlaková depresia
označení útvaru nižšího tlaku vzduchu zpravidla bez přítomnosti atmosférických front.
česky: deprese tlaková angl: baric depression něm: barische Depression f rus: барическая депрессия fr: dépression barométrique f  1993-a3
tlaková hladina
nevhodné označení pro izobarickou hladinu.
česky: hladina tlaková angl: pressure level rus: уровень давления něm: Druckfläche f  1993-a1
tlaková níž
syn. cyklona.
česky: níže tlaková angl: low rus: барическая депрессия něm: Depression f, Tiefdruckgebiet n  1993-a1
tlaková tendencia
obecně změna tlaku vzduchu za jednotku času na pevně zvoleném místě. V synoptických zprávách se udává změna tlaku vzduchu na stanici za tři hodiny (v tropických oblastech za 24 hodin) před termínem pozorování. V případě tříhodinové tlakové změny v úrovni stanice se určuje nejen její velikost, ale i charakteristika tlakové tendence za příslušné tříhodinové období. Tlaková tendence spolu s charakteristikou tlakové tendence udávají krátkodobé změny v tlakovém poli a mají značný prognostický význam. Viz též izalobara, mapa izalobar, rovnice tlakové tendence, izotendence.
česky: tendence tlaková angl: pressure tendency rus: барическая тенденция  1993-a3
tlaková výš
syn. anticyklona.
česky: výše tlaková  1993-a1
tlakové bahno
slang. označení pro nevýraznou oblast nižšího a rovnoměrně rozloženého tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře, která se vytváří především v létě nad pevninou. Jednou z příčin je přehřátí zemského povrchu v důsledku insolace. V tlakovém bahnu mohou vznikat místní bouřky doprovázené často přívalovým deštěm.
česky: bahno tlakové angl: flat low, shallow low něm: flaches Tief n rus: барическое болото fr: marais barométrique m  1993-a3
tlakové maximum
syn. maximum barické – zast. označení pro anticyklonu; střed tlakového maxima býval dříve na synoptických mapách označován písmenem M.
česky: maximum tlakové angl: pressure maximum rus: барический максимум něm: Druckmaximum n  1993-a2
tlakové minimum
syn. minimum barické – zast. označení pro cyklonu; střed tlakového minima býval dříve na synoptických mapách označován písmenem m.
česky: minimum tlakové angl: pressure minimum rus: барический минимум něm: Druckminimum n  1993-a2
tlakové pole
syn. pole barické – skalární spojité pole, v němž v každém okamžiku je tlak vzduchu funkcí souřadnic p = p(x, y, z). Tlakové pole charakterizují izobarické hladiny, jejichž průsečnice s libovolnou plochou tvoří izobary. Izobary se nejčastěji konstruují na přízemních synoptických mapách k vyjádření tlakového pole redukovaného na mořskou hladinu. K vyjádření tlakového pole na výškových synoptických mapách se používají izohypsy. Časové změny přízemního tlakového pole znázorňují izalobary, výškového tlakového pole izalohypsy. Důležitou charakteristikou tlakového pole je tlakový gradient.
česky: pole tlakové angl: baric field, pressure field rus: барическое поле něm: Druckfeld n  1993-b2
tlakové sedlo
česky: sedlo tlakové rus: седловина něm: Luftdrucksattel m ?  1993-a1
tlakový anemometer
anemometr pracující na principu Pitotovy trubice a využívající k měření rychlosti větru tlakové rozdíly, vyvolané na čidle proudícím vzduchem. Pro správnou orientaci vůči proudění bývá umístěn na návětrné straně větrné směrovky. V současnosti není tento princip provozně používán pouze např. v souvislosti s užitím univerzálního anemografu. Viz též anemometr Dinesův.
česky: anemometr tlakový angl: pressure anemometer něm: Druckanemometer n rus: манометрический анемометр fr: anémomètre à tube de Pitot m  1993-a3
tlakový gradient
syn. gradient barický – obecně vektor (∂p / ∂x, ∂p / ∂y, ∂p / ∂z) kde p značí atm. tlak a x, y, z jsou osy souřadnicového systému. V meteorologii se jako tlakový gradient označuje vektor opačného znaménka (–∂p / ∂x , –∂p / ∂y , –∂p / ∂z) a vektor (∂p / ∂x, ∂p / ∂y, ∂p / ∂z) se nazývá tlakový ascendent. Tlakový gradient směřuje kolmo k izobarickým plochám a vyjadřuje změnu atm. tlaku připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru maximálního poklesu tlaku. V meteorologii obvykle uvažujeme odděleně horiz. tlakový gradient daný dvojrozměrným vektorem (–∂p / ∂x , –∂p / ∂y) a vert. tlakový gradient daný –∂p / ∂z. Horiz. tlakový gradient směřuje v horiz. rovině kolmo na izobary do strany s nižším atm. tlakem a rozhodující měrou ovlivňuje proudění vzduchu. Proudění ve volné atmosféře bývá přibližně kolmé na směr horiz. tlakového gradientu, takže postavíme-li se na sev. polokouli čelem po směru proudění, po pravé (levé) ruce máme vyšší (nižší) tlak vzduchu. Rychlost proudění je přitom úměrná velikosti horiz. tlakového gradientu. Vert. tlakový gradient vyjadřuje změnu atm. tlaku na jednotkovou vzdálenost ve vert. směru a jeho velikost souvisí s teplotou dané vzduchové hmoty, přičemž ve studeném vzduchu je pokles tlaku rychlejší než v teplém. Viz též síla tlakového gradientu, zákon Buys-Ballotův.
česky: gradient tlakový angl: barometric gradient, pressure gradient rus: барический градиент něm: Druckgradient m fr: gradient de pression m  1993-a3
tlakový stupeň
česky: stupeň tlakový něm: Luftdruckstufe f  1993-a3
tlakový útvar
syn. útvar barický – část tlakového pole atmosféry s charakteristickým rozdělením tlaku vzduchu, a tedy i proudění vzduchu popsaná průběhem izobar nebo izohyps na povětrnostní mapě. R. Abercromby (1887) rozlišil sedm tlakových útvarů: tlakovou níži neboli cyklonu, tlakovou výši neboli anticyklonu, okrajovou neboli podružnou cyklonu, brázdu nízkého tlaku vzduchu, hřeben vysokého tlaku vzduchu, barické čili tlakové sedlo a přímočaré izobary. Za základní tlakový útvar se považují útvary s uzavřenými izobarami, tedy cyklony a anticyklony. Soubor tlakových útvarů v určité oblasti vytváří barický reliéf. Met. literatura uvádí ještě další názvy tlakových útvarů, např. klín vysokého tlaku vzduchu, výběžek nízkého tlaku vzduchu, výběžek vyššího (vysokého) tlaku vzduchu, pás nízkého tlaku vzduchu, pás vysokého tlaku vzduchu, přemostění, brázda tvaru V, nevýrazné tlakové pole.
česky: útvar tlakový angl: pressure system rus: барическая система  1993-a1
tmavý pás
syn. pás temný, pás Alexandrův – pás oblohy mezi hlavní a vedlejší duhou. Za situace, kdy jsou obě duhy výrazně patrné, má část oblohy uvnitř hlavní duhy relativně největší jas, poněkud menší jas mívá obloha na vnější straně vedlejší duhy, zatímco mezi oběma duhami je jas oblohy nejmenší. Paprsky s jedním vnitřním odrazem na vodních kapkách mohou přicházet do oka pozorovatele pouze z prostoru uvnitř hlavní duhy, paprsky se dvěma vnitřními odrazy jen z prostoru vně vedlejší duhy, zatímco prostor mezi oběma duhami je pro oba typy paprsků nepřístupný.
česky: pás tmavý angl: Alexandr's band, dark band něm: Alexanders dunkles Band n  2014
tok žiarenia
syn. tok radiační – 
1. množství záření vyjádřené v energ. jednotkách, které za jednotku času dopadá na jednotkovou plochu dané orientace, popř. touto plochou prochází nebo je jí vyzařováno do určitého prostorového úhlu, event. do celého poloprostoru. Podle toho rozlišujeme tok záření dopadajícího, procházejícího nebo vyzařovaného. V meteorologii jde nejčastěji o toky přímého, rozptýleného nebo globálního slunečního záření, popř. o toky dlouhovlnného záření, a to buď v celém rozsahu spektra, nebo jen v určitých oborech vlnových délek. Základní jednotkou zářivého toku je Joule na metr čtvereční za s (J.m–2.s–1),resp. (W.m–2);
2. jako zářivý tok bodového zdroje označujeme množství záření, vyjádřené v energ. jednotkách, vyzařované tímto zdrojem za jednotku času do určitého prostorového úhlu nebo do celého prostoru. V tomto případě je jednotkou Joule za sekundu (J.s–1), resp. watt (W).
Viz též ozáření.
česky: tok zářivý angl: radiant flux, radiation flux rus: поток излучения, поток радиации  1993-a1
topenie snehu alebo ľadu
rozpouštění sněhu nebo ledu v důsledku zvýšení jejich teploty nad 0 °C. Ke změně pevného skupenství vody na kapalné dochází v přírodě především:
a) následkem advekce teplého vzduchu nad povrch sněhu nebo ledu;
b) účinkem přímého slunečního záření, které je absorbováno sněhem nebo ledem;
c) v důsledku deště s teplotou kapek vyšší než 0 °C. Dále tání nastává i vedením tepla z půdy, na vozovkách při stlačení sněhu za teplot slabě pod nulou, při chemickém posypu apod.
česky: tání sněhu nebo ledu angl: thaw rus: таяние  1993-a2
topografia frontu
kartografické znázornění prostorové struktury atmosférické fronty nebo frontálního systému. Spočívá v tom, že na geogr. mapě jsou zakresleny polohy frontálních čar na zemském povrchu a ve standardních izobarických hladinách, popř. ve výškových hladinách v celém vert. rozsahu fronty, které jsou zjištěny z přízemní synoptické mapy a z map barické topografie z téhož synoptického termínu. Lze použít i výstupy z numerických předpovědních modelů.
česky: topografie fronty angl: frontal topography, topography of front rus: топография фронта  1993-a3
topografická difluencia
česky: difluence topografická angl: topographic diffluence něm: topographische Diffluenz f rus: топографическая диффлюэнция  1993-a1
topografická konfluencia
česky: konfluence topografická angl: topographic confluence rus: топографическая сходимость něm: topographische Konfluenz f  1993-a1
topochronoterma
čára stejného časového výskytu určitých hodnot teploty vzduchu, popř. teploty půdy.
česky: topochronoterma  1993-a1
topoklíma
klima reliéfové typ klimatu, které se utváří pod vlivem georeliéfu, jeho aktivního povrchu a spolupůsobení antropogenních vlivů. Morfografie zemského povrchu dává klimatu specifické vlastnosti, jejichž vert. a horiz. rozsah závisí na přilehlých tvarech reliéfu. Prostorové vymezení topoklimatu je proto neurčité, stejně jako jeho postavení v soustavě členění klimatu. Topoklima v pojetí některých autorů je syn. místního klimatu. Termín navrhl C. W. Thornthwaite (1953). Viz též kategorizace klimatu, zóna svahová teplá.
česky: topoklima angl: topoclimate rus: климат рельефа, топоклимат  1993-a3
topoklimatológia
syn. klimatologie terénní – část klimatologie zabývající se topoklimatem. Jejím cílem je posoudit, do jaké míry a jakým způsobem se v procesu geneze klimatu uplatňuje především reliéf povrchu a dále vyčleňování klimatických jednotek neboli klimatopů, zvláště na základě terénních klimatických (topoklimatologických) měření. Viz též měření meteorologické terénní ambulantní.
česky: topoklimatologie angl: topoclimatology rus: климатология местности, топоклиматология  1993-a1
tornádo
speciální druh tromby, vyskytující se pod konvektivními bouřemi, resp. pod oblakem druhu Cb. Aby jev mohl být označen jako tornádo, musí být generován cirkulací bouře. Jeho cirkulace se tedy spouští shora dolů, od základny oblaku k zemskému povrchu, a musí se během své existence alespoň jednou dotknout zemského povrchu, přičemž zároveň musí mít potenciál způsobit na zemském povrchu hmotné škody. Pokud se jev připomínající tornádo nedotkne zemského povrchu, nemůže být formálně jako tornádo označen.
Rotaci tornáda nezpůsobuje Coriolisova síla, nýbrž je důsledkem dynamiky konv. bouře, proto kromě častějších cyklonálně rotujících tornád existují i tornáda rotující anticyklonálně, tedy na severní polokouli po směru otáčení hodinových ručiček. Tornáda se klasifikují z hlediska intenzity tzv. Fujitovou stupnicí (stupeň F0 pro nejslabší, stupeň F5 pro nejsilnější tornáda), odvozenou od charakteru způsobených škod. Nejslabších tornád je nejvíce, nejsilnějších nejméně. Vyskytují se globálně (s výjimkou polárních oblastí), avšak v některých oblastech (např. východ až středozápad USA) je jejich výskyt častější a zároveň se zde vyskytuje i více silnějších tornád. Nejsilnější tornáda (F4 a F5) jsou téměř výlučně vázána na bouře typu supercela, slabší se vyskytují i na nesupercelárních konv. bouřích. Ztráty na životech nemusí souviset pouze se sílou tornád, ale i s výstražným systémem a způsobem ochrany obyvatelstva (např. tornáda s největším počtem obětí se vyskytují v Bangladéši).
Výskyt tornád na území ČR je komplexněji dokumentován přibližně od konce devadesátých let 20. století, v průměru se zde vyskytne několik (zpravidla slabších) tornád ročně. Viz též extrémy tlaku vzduchu, extrémy rychlosti větru.
česky: tornádo angl: tornado rus: торнадо  1993-a3
torr
stará jednotka tlaku, nazvaná podle italského přírodovědce E. Torricelliho (1608–1647). Je rovna hydrostatickému tlaku jednoho mm rtuťového sloupce (mm Hg) za definovaných normálních podmínek. Od 1. 1. 1980 není u nás torr jednotkou povolenou normami a základní jednotkou tlaku je dle soustavy jednotek SI pascal (Pa). Mezi oběma jednotkami platí převodní vztah: 1 torr = 133,322 Pa. Viz též měření tlaku vzduchu.
česky: torr angl: torr rus: торр  1993-a3
Torricelliho trubica
původní název rtuťového tlakoměru, související s tzv. Torricelliho pokusem (1643).
česky: trubice Torricelliho angl: Torricelli tube rus: трубка Торричелли  1993-a1
totalizátor
v meteorologii srážkoměr určený k měření úhrnu srážek za delší dobu, zpravidla za půl roku. Často se instaluje na odlehlých nebo těžko dostupných místech. Srážky se zachycují do nádoby dostatečného obsahu, do které se na začátku měření nalije určité množství nemrznoucího roztoku. Přidaná vhodná látka, např. olej, zabraňuje výparu. Úhrn srážek se určí z přírůstku celkového objemu roztoku v nádobě za dobu měření. Průkopníkem měření kapalných i tuhých srážek pomocí tzv. srážkoměrného sběrače, neboli totalizátoru, byl franc. glaciolog P. Mougin (1912). Viz též měření srážek.
česky: totalizátor angl: accumulative rain gauge, totalizer rain gauge rus: накaпливающий дождeмер, тотализатор  1993-a1
totálne žiarenie
česky: záření totální angl: total radiation rus: полная радиация  1993-a1
touriello
již. vítr typu fénu, vanoucí z Pyrenejí do údolí Ariege ve Francii. Je zvláště silný v únoru a březnu, kdy rozpouští sníh a způsobuje laviny a povodně. Podmiňuje časné jaro a vede k předčasnému rašení ovocných stromů, které bývají později poškozeny mrazem. V srpnu a září se touríello projevuje jako silný vysušující vítr. Většinou trvá 3 až 4 dny. Viz též chinook.
česky: touríello angl: touriello  1993-a2
trajektória
spojnice bodů, jimiž prošla uvažovaná pohybující se částice. Při dostatečné hustotě těchto bodů se trajektorie blíží skutečné dráze částice. V meteorologii jde především o trajektorie vzduchových částicpoli atmosférického proudění. Lze rozlišit obecné trojrozměrné trajektorie od dvourozměrných trajektorií konstruovaných v určitých plochách (hladinách), např. v hladinách konstantní nadmořské výšky, konstantního tlaku vzduchu, konstantní entropie apod. V minulosti se v praxi často používaly trajektorie geostrofické, konstruované v poli geostrofického větru. Jako první, kdo zkonstruoval trajektorie vzduchových částic v atmosféře, se v literatuře obvykle uvádějí Angličané N. Shaw a R. G. K. Lempfert (1906).
česky: trajektorie angl: trajectory rus: путь, траектория  1993-a3
trajektória blesku
viditelná, zpravidla klikatá dráha blesku. Při rozvětveném blesku se považuje za trajektorii blesku dráha hlavního kanálu blesku, z něhož odbočují větve.
česky: trajektorie blesku angl: trajectory of lightning rus: траектория молнии  1993-a2
trajektória cyklóny
spojnice míst, jimiž prošel střed konkrétní cyklony. Sledování cyklon se provádí pomocí detekce lokálních minim tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře, geopotenciální výšky, příp. maxim relativní vorticity. Viz též dráhy cyklon.
česky: trajektorie cyklony angl: trajectory of a cyclone, trajectory of a depression rus: путь циклона, траектория циклона  1993-a3
tramontana
studený sev. nebo sv. vítr v záp. části Středomoří, zvláště na pobřeží Ligurského moře na sev. Korsice, na Baleárských ostrovech a v údolí řeky Ebro ve Španělsku. Podobně jako mistral souvisí s postupem anticyklony od západu do Středomoří. Tramontana přináší pěkné počasí s ojedinělými přeháňkami a v zimě sněžení. V Itálii a ve Španělsku se názvu tramontana používá též hovorově pro libovolný vítr vanoucí z hor.
česky: tramontana angl: tramontana rus: трамонтана  1993-a2
transformácia prímesi
souhrn chem. změn podmíněných vzájemnými reakcemi znečišťujících příměsí nebo reakcemi mezi příměsemi a složkami ovzduší. Při transformaci příměsí se mohou uplatňovat i fotochemické reakce pod vlivem slunečního záření. Viz též transport znečišťujících příměsí.
česky: transformace příměsi angl: air pollution transformation rus: трансформация примеси  1993-a1
transformácia vzduchovej hmoty
postupná změna vlastností a charakteristik vzduchové hmoty při jejím přemístění do geografických oblastí, ve kterých není v tepelné a radiační rovnováze s podkladem. Rozeznává se transformace vzduchové hmoty absolutní a relativní. Podle dějů, které transformace vzduchové hmoty způsobují, se někdy rozlišuje transformace vzduchové hmoty dynamická, orografická a radiační. V užším slova smyslu rozumíme pod pojmem transformace vzduchové hmoty jen lokální časové změny teploty bez zahrnutí horizontální advekce teploty.
česky: transformace vzduchové hmoty angl: air mass transformation rus: трансформация воздушной массы  1993-a3
transformačná zmena teploty vzduchu
lokální časová změna teploty v libovolné hladině vzduchové hmoty (z = konst. nebo p = konst.) s vyloučením vlivu horiz. advekce. Transformační změny teploty se studují v souřadnicové soustavě, pohybující se s danou vzduchovou hmotou a jsou působeny:
a) neadiabatickými ději, k nimž patří především turbulentní výměna tepla mezi podkladem a vzduchovou hmotou, výměna tepla působená radiací a uvolňování latentního tepla při fázových přechodech vody v atmosféře;
b) vert. pohyby řádu cm.s–1, které se uplatňují především ve volné atmosféře;
c) lokálními časovými změnami tlaku vzduchu. Jejich vliv je významnější jen při mimořádně velkých tlakových tendencích. Transformační změny teploty vzduchu se dají vypočítat z rovnice pro lokální časovou změnu teploty, kterou lze odvodit z první hlavní termodynamické věty. Transformační změny teploty vzduchu lze měřit např. pomocí transoceánských sond.
česky: změna teploty vzduchu transformační angl: transformation change of air temperature rus: трансформационное изменение температуры воздуха  1993-a3
translucidus
(tr) [translucidus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Menší nebo větší oblačné vrstvy, které jsou v převážné části tak průsvitné, že je jimi patrná poloha Slunce nebo Měsíce. Vyskytuje se u druhů altocumulus, altostratus, stratocumulus a stratus. Výskyt této odrůdy vylučuje odrůdu opacus.
česky: translucidus angl: translucidus rus: просвечивающие облака  1993-a2
transmisia exhalátov
čistotě ovzduší souborné označení pro všechny procesy mezi emisí a imisemi, tj. pro rozptyl, šíření i dálkový přenos znečišťujících příměsí. Viz též transformace příměsi, transport znečišťujících příměsí.
česky: transmise exhalátů angl: transmission of air pollution rus: распространение выбросов  1993-a1
transmisný koeficient
česky: koeficient transmisní rus: трансмиссионный коэффициент  1993-a3
transmisometer
česky: transmisometr  1993-a1
transmitancia
česky: transmitance  1993-a1
transoceánska sonda
syn. transosonda – radiosonda sloužící k horizontální sondáži ovzduší nad rozsáhlými oblastmi zemského povrchu, hlavně nad oceány. Měří tlak, teplotu a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru. Speciální transosondy měří navíc i koncentraci ozonu a bilanci záření. Podle účelu se transoceánské sondy dělí na sondy nesené otevřeným balonem a na sondy nesené uzavřeným balonem. Prvé se používají nejčastěji pro lety v hladinách od 300 do 200 hPa. Doba jejich letu zpravidla nepřesahuje 15 dní. Transoceánské sondy s uzavřeným balonem pracují až stovky dní, během nichž vykonají někdy i několik desítek obletů Země. Používají se hlavně při zkoumání všeobecné cirkulace atmosféry. Letové hladiny těchto sond se pohybují od 700 do 10 hPa a vzdálenost mezi sondami v horiz. směru bývá kolem 1 000 km. Informace z transoceánské sondy se přijímají pozemními stanicemi do vzdálenosti 8 000 km od sondy. Pro přenos signálů se v současné době používají družice. Viz též sondáž ovzduší horizontální.
česky: sonda transoceánská angl: transosonde rus: трансозонд, трансокеанский зонд něm: Transozeansonde f  1993-a3
transosonda
česky: transosonda  1993-a1
transparentnosť
propustnost daného prostředí pro viditelné elmag. záření (světlo). Viz též propustnost atmosféry.
česky: transparence angl: transparency rus: прозрачность  1993-a1
transpirácia
syn. výpar fyziologický – výpar vody prostřednictvím živých rostlin (případně i živočichů), který souvisí s jejich fyziologickými procesy, především s látkovou výměnou neboli metabolizmem. Z tohoto důvodu je transpirace v bioklimatologii označována též jako produktivní výpar, na rozdíl od evaporace, k níž řadíme i intercepci srážek zachycených na povrchu rostlinných těl. Intenzita transpirace tak závisí nejen na fyz. podmínkách prostředí jako je tomu u evaporace, nýbrž i na fyziologickém stavu rostlin, viz potenciální výpar a skutečný výpar. Viz též radioatmometr.
česky: transpirace angl: transpiration rus: транспирация  1993-a3
transport znečisťujúcich prímesi
ochraně čistoty ovzduší přenos znečišťujících příměsí na různě velkou vzdálenost. V současné době se ustálilo dělení tohoto transportu na blízký neboli lokální, územní a globální. Při blízkém transportu jde o vzdálenosti několika desítek km, kde lze rozeznat příspěvek jednotlivého velkého zdroje znečišťování ovzduší, při územním o vzdálenosti řádu stovek km až kolem tisíce km, kde lze rozlišovat příspěvky velkých skupin zdrojů znečištění, a konečně při globálním nelze rozpoznávat příspěvky jednotlivých zdrojů znečištění ovzduší ani jejich skupin. Mezi územním a globálním transportem znečišťujících příměsí se někdy uvádí ještě regionální transport. Viz též transmise exhalátů, šíření příměsí v atmosféře.
česky: transport znečišťujících příměsí angl: air pollution transport rus: перенос загрязняющих примесей  1993-a2
trenie v atmosfére
brzdění pohybu vzduchu, které je spojeno s přenosem hybnosti ve směrech příčných vzhledem ke směru proudění. Uvedený přenos je působen difuzí molekul nebo náhodnými turbulentními fluktuacemi rychlosti proudění. V prvním případě mluvíme o vazkém tření (molek. vazkosti), ve druhém o turbulentním tření označovaném v přeneseném smyslu slova též jako turbulentní vazkost. Tření v atmosféře se projevuje vznikem tečných sil tření, které, vztaženy k jednotce plochy, označujeme jako tečná napětí. Turbulentní tečná napětí se též nazývají Reynoldsova napětí, zatímco vazká tečná napětí jsou v reálné atmosféře většinou zanedbatelná. Z kvantit. hlediska jsou v atmosféře síly turbulentního tření zpravidla o několik řádů větší než síly vazké. V praxi se někdy rozlišuje vnitřní tření uvnitř vzduchu a vnější tření proudícího vzduchu o zemský povrch, což však z přísně exaktního hlediska není zcela správné. Viz též síla tření, vrstva tření, turbulence.
česky: tření v atmosféře angl: friction in atmosphere rus: трение в атмосфере  1993-a1
treťohory
syn. terciér.
česky: třetihory angl: Tertiary  2018
Trewarthaova klasifikácia klímy
efektivní klasifikace klimatu Země, kterou vytvořil G. T. Trewartha (poslední verze z r. 1980). Někdy bývá označována jako Köppenova-Trewarthaova klasifikace klimatu, neboť vznikla modifikaci Köppenovy klasifikace klimatu. Oproti ní rozeznává šest hlavních klimatických pásem, označených písmeny A–F. Pásma A a B jsou v obou klasifikacích vymezena a členěna obdobně, Köppenovu pásmu E odpovídá Trewarthaovo F. Hlavní odlišností Trewarthaovy klasifikace klimatu je rozčlenění dvou Köppenových pásem (C a D) do tří (C–E). Vyčleněno bylo samostatné pásmo subtropického klimatu, v němž alespoň osm měsíců průměrná měsíční teplota vzduchu přesahuje 10 °C. Hranicí pro kontinentální typ mírného klimatu D je průměrná měsíční teplota vzduchu nejchladnějšího měsíce 0 °C, přičemž tuto prahovou hodnotu převzali i někteří současní autoři pro rozlišení mírného dešťového a boreálního klimatu v Köppenově klasifikaci klimatu. Trewarthaova klasifikace klimatu někdy vymezuje i pásmo H, popř. G, sdružující oblasti s významným vlivem nadmořské výšky na klima.
česky: klasifikace klimatu Trewarthaova rus: классификация климатов Треварта něm: Klimaklassifikation nach Trewartha f  1993-b2
trias
nejstarší geol. perioda mezozoika (druhohor), zahrnující období před 252 – 201 mil. roků. Oproti konci paleozoika se podstatně snížila druhová rozmanitost vlivem předchozího velkého vymírání. Během triasu došlo k rozestupování kontinentů dosud tvořících Pangeu. Objevili se první dinosauři, kteří ovládli následující periodu jura.
česky: trias angl: Triassic  2018
Trickerove oblúky
velmi vzácný halový jev v podobě oblouků, jež vytvářejí tvar písmene X a vybíhají z bodu, jehož poloha na obloze odpovídá protislunci. Představují obdobu Greenlerových oblouků, ale ve srovnání s nimi jsou menší a užší.
česky: oblouky Trickerovy angl: Tricker arcs  2014
triedenie
viz klasifikace.
česky: třídění  1993-a1
trieštenie vodných kvapiek
rozpad kapek a vznik malých kapalných fragmentů vlivem hydrodynamické nestability padajících velkých kapek nebo při přechodných srážkách kapek. První případ se označuje jako spontánní tříštění kapek a druhý jako tříštění kolizní.
česky: tříštění vodních kapek angl: water drop splitting  2014
tromba
souhrnný název pro všechny atmosférické víry s přibližně vertikální osou rotace, průměrem řádově od desítek centimetrů do stovek metrů (max. cca do 2 km), bez ohledu na mechanizmus jejich vzniku a bez ohledu na to, zda se dotýkají zemského povrchu či nikoliv. Tromba se může utvořit nad přehřátým zemským povrchem, pak je označována jako prachový nebo písečný vír či rarášek, nebo pod základnou konv. oblaku; mezi takové tromby patří kondenzační chobot nedotýkající se zemského povrchu, vodní smršť a tornádo. Ke zviditelnění tromby může dojít buď různým materiálem unášeným ze zemského povrchu (v prachovém nebo písečném víru), nebo kondenzací vodní páry (v kondenzačním chobotu neboli nálevce tromby, klasifikované jako tuba), v případě tornáda zpravidla oběma způsoby. Mezi tromby se nezahrnují víry s převládající horizontální osou rotace (např. rotory).
česky: tromba angl: whirlwind rus: смерч, тромб  1993-a3
tropická búrka
1. druhé stadium vývoje tropické cyklony, ve kterém desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru dosahuje hodnot mezi 17 a 33 m.s–1. Tropická bouře se vyznačuje dobře organizovanými srážkovými pásy, přičemž konvekce se zpravidla koncentruje do blízkosti jejího středu;
2. nepřesné označení libovolné tropické atmosférické poruchy.
česky: bouře tropická angl: tropical storm něm: tropischer Wirbelsturm m rus: тропический шторм fr: tempête tropicale f  1993-a3
tropická cyklóna
cyklona, která vzniká nad tropickými oblastmi oceánů, nejčastěji v pásmech mezi 5° až 20° sev. a již. zeměp. šířky. Za určitých podmínek se vyvíjí z tropické poruchy, přičemž dochází k organizaci konvektivních bouří, poklesu tlaku vzduchu ve středu cyklony a zesilování cyklonální cirkulace. Oproti mimotropické cykloně dochází v tropické cykloně při zemi k většímu zahloubení, zároveň však bývá méně rozsáhlá (zpravidla o průměru několik set kilometrů). Velký horiz. tlakový gradient ve spodní troposféře způsobuje vysokou rychlost větru. Dalšími nebezpečnými projevy jsou vzdutí způsobené bouří, intenzivní srážky a případný výskyt tornád.
Podle desetiminutových (v USA minutových) průměrů rychlosti přízemního větru rozeznáváme tři stadia vývoje tropické cyklony. Prvním stadiem je tropická deprese, druhým tropická bouře a třetím je stadium plně vyvinuté tropické cyklony, které má různá regionální označení: hurikán, cyklon, tajfun, případně baguio. Pro toto stadium je charakteristický vznik oka tropické cyklony. Po dalším zesílení může intenzita tropické cyklony přechodně poklesnout v důsledku cyklu obměny stěny oka.
Tropická cyklona je teplým útvarem, který získává většinu své energie, potřebné pro udržení výstupných pohybů vzduchu a horiz. proudění, prostřednictvím kondenzace vodní páry. Ta se do spodní troposféry dostává výparem z teplé mořské hladiny. Při kondenzaci dochází k uvolňování velkého množství latentního tepla, které je dále transportováno do chladnější horní troposféry. K zániku tropické cyklony, případně k její transformaci na mimotropickou cyklonu, dochází nad pevninou nebo nad chladnějším oceánem v důsledku zeslabení přísunu energie.
Monitoring tropických cyklon koordinuje Světová meteorologická organizace prostřednictvím regionálních specializovaných meteorologických center. Zde jsou tropické deprese číslovány podle pořadí výskytu v dané sezoně; při přechodu do stadia tropické bouře pak dostávají jména z abecedně řazených seznamů, které se střídají po několika letech. Viz též dráhy cyklon, pás srážkový, cordonazo, meteorologie tropická, půlkruh nebezpečný, stupnice Saffirova–Simpsonova, willy-willy.
česky: cyklona tropická angl: tropical cyclone něm: tropisches Tief n, tropische Zyklone f rus: тропический циклон fr: cyclone tropical m, dépression tropicale f  1993-a3
tropická depresia
1. první stadium tropické cyklony, vyznačující se uzavřenou cirkulací, přičemž desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru nepřesahuje 17 m.s–1;
2. nepřesné označení libovolné cyklony tropického původu.
česky: deprese tropická angl: tropical depression něm: tropische Zyklone f, tropisches Tief n, tropisches Tiefdruckgebiet n rus: тропическая депрессия fr: dépression tropicale f  1993-a3
tropická klíma
1. souborné označení pro horké klima tropických šířek, tedy klima suchých tropů (horké suché klima) i vlhkých tropů (tropické dešťové klima, resp. ekvatoriální klima a subekvatoriální klima);
2. např. v Alisovově klasifikaci klimatu označení pro klima té části tropů, kde po celý rok převládá tropický vzduch.
česky: klima tropické angl: tropical climate rus: тропический климат něm: tropisches Klima n  1993-b3
tropická meteorológia
část meteorologie zabývající se zvláštnostmi vývoje atm. procesů v tropické oblasti, která je přibližně vymezená na severu obratníkem Raka a na jihu obratníkem Kozoroha. Poznatky tropické meteorologie vycházejí jednak ze systematických měření pozemních meteorologických stanic, zejména ale z družicových a radarových měření, a také z výsledků expedičních měření, jako např. YOTC, TACE a TROPICSS. Hlavními objekty výzkumu tropické meteorologie jsou tropické cirkulační systémy a jejich oscilace (pasátová a monzunová cirkulace, Walkerova cirkulace a jižní oscilace, vlny ve východním proudění, tropické cyklony, intertropická zóna konvergence) a vzájemná vazba mezi tropickou a vnětropickou cirkulací i mezi cirkulacemi obou polokoulí.
česky: meteorologie tropická angl: tropical meteorology rus: тропическая метеорология něm: Tropenmeteorologie f  1993-a3
tropická noc
noc, v níž minimální teplota vzduchu neklesla pod 20 °C. Viz též den s tropickou nocí, den tropický.
česky: noc tropická angl: tropical night rus: тропическая ночь něm: Tropennacht f  1993-a2
tropická porucha
rozsáhlá skupina konvektivních bouří v tropických, popř. subtropických oblastech, která se v poli proudění neprojevuje uzavřenou cyklonální cirkulací. Vzniká často v týlu vln ve východním proudění a za určitých podmínek se z ní může vyvinout tropická cyklona. Tropická porucha nemusí být vyjádřena na přízemní synoptické mapě. Na snímcích z meteorologických družic je charakterizována izolovanými systémy uspořádané konvekce. Tropická porucha mívá obvykle průměr 200 až 600 km a zachovává si své vlastnosti více než 24 hodin.
česky: porucha tropická angl: tropical disturbance rus: тропическое возмущение něm: tropische Störung f  1993-a3
tropické dažde
vydatné srážky v tropických oblastech; vázané na intertropickou zónu konvergence, jejíž pohyb způsobuje roční chod tropických dešťů, který je hlavním kritériem rozlišení typů tropického klimatu. Pouze v klimatu tropického dešťového pralesa se tropické deště vyskytují celoročně, někdy se dvěma maximy ve formě rovnodennostních dešťů. V ostatních oblastech jsou koncentrovány do delšího nebo kratšího období dešťů, což platí především pro oblasti s tropickým monzunovým klimatem. Tropické deště jsou provázeny silnými bouřkami a na pevnině mají výrazný denní chod s maximem v odpoledních hodinách. Viz též pól dešťů, extrémy srážek.
česky: deště tropické angl: tropical rain něm: tropischer Regen m rus: тропические дожди fr: pluies tropicales f  1993-a3
tropické dýzové prúdenie
česky: proudění tryskové tropické angl: tropical jet stream rus: тропическое струйное течение něm: tropischer Strahlstrom m  1993-a1
tropické tíšiny
česky: tišiny tropické  1993-a1
tropický deň
den, v němž max. teplota vzduchu byla 30 °C nebo vyšší. Viz též noc tropická.
česky: den tropický angl: tropical day něm: Tropentag m, heißer Tag m rus: тропический день fr: jour de forte chaleur m, jour très chaud m  1993-a1
tropický front
česky: fronta tropická angl: tropical front rus: тропический фронт něm: Tropikfront f, Äquatorialfront f fr: front intertropical m  1993-a3
tropický monzún
monzun v tropických oblastech s monzunovým klimatem, kde je proudění vzduchu ovlivňováno nejen monzunovou cirkulací mezi oceánem a pevninou, nýbrž i sezonním pohybem intertropické zóny konvergence, a tím i změnou směru pasátů, s nimiž v některých oblastech tropické monzuny splývají. I z těchto důvodů přináší letní tropický monzun obecně větší monzunové srážky než mimotropický monzun. Tropické monzuny jsou nejsilněji vyvinuty v oblasti Indického oceánu.
česky: monzun tropický angl: tropical monsoon rus: тропический муссон něm: tropischer Monsun m  1993-a3
tropický vzduch
vzduchová hmota, vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty po celý rok v tropech a v subtropických anticyklonách, v létě pak i nad již. částmi pevnin mírných šířek. Jeho výskyt je typický celoročně pro tropické klima, v teplé části roku pro subtropické klima, v chladné části roku dané polokoule pro subekvatoriální klima. Tropický vzduch se vyznačuje obecně velkým zakalením atmosféry a zmenšenou dohledností. Pokud pronikne do stř. Evropy, je po celý rok teplý. V zimě se zde může vyskytnout jeho pevninský typ, který sem pronikne ze sv. Afriky nebo Arabského poloostrova. Podstatně častější je pak v létě, kdy sem proudí i z východní Evropy a z Balkánského poloostrova. Má obvykle velmi nízkou relativní vlhkost. Mořský tropický vzduch původem ze Středozemí či z oblasti Azorských ostrovů proniká do stř. Evropy zpravidla jen krátce po přední straně brázdy nízkého tlaku vzduchu a v ní ležící zvlněné fronty. Vyznačuje se naopak vysokou relativní a především měrnou vlhkostí vzduchu a může přinášet vydatné srážky.
česky: vzduch tropický angl: tropical air rus: тропический воздух  1993-a3
tropopauza
1. přechodná vrstva oddělující níže ležící troposféru od výše ležící stratosféry. Jen zřídka je to hladina přímého přechodu troposféry ve stratosféru. V literatuře se pod tropopauzou obvykle rozumí spodní hladina této vrstvy, která může mít tloušťku několika set m až po tři km, popř. i více. Někdy se také chybně ztotožňuje s hladinou, v níž byla dosažena nejnižší teplota v horní troposféře. Definice tropopauzy je přijata Světovou meteorologickou organizací jako konvenční tropopauza. Výška tropopauzy závisí na zeměp. šířce, roč. době a na vlastnostech vzduchové hmoty. V závislosti na zeměp. šířce nabývá tropopauza tyto prům. hodnoty výšky a teploty: v oblasti okolo pólu 7 až 9 km a –50 °C, v mírných zeměp. šířkách 10 až 12 km a –56 až –60 °C, nad rovníkem 16 až 18 km a –80 °C a nižší. Prům. výška a teplota tropopauzy nad územím ČR je 10,9 km a –58,8 °C. Výška tropopauzy závisí i na rozložení tlaku vzduchu v troposféře. Nad cyklonami se tropopauza snižuje, nad anticyklonami zvyšuje. Někdy se nad sebou vyskytuje více vrstev splňujících kritéria tropopauzy. Pak se rozlišuje první a druhá tropopauza anebo se hovoří o listovitosti tropopauzy. Pojem tropopauza zavedl N. Shaw (1912).
2. hladina, v níž potenciální vorticita nabývá určité hodnoty, na severní polokouli se obvykle volí 1,5 nebo 2 tzv. jednotky potenciální vorticity (Potential vorticity unit, PVU, 1 PVU = 10-6 m2 s-1 K kg-1). Přesná hodnota není stanovena. V tomto případě se hovoří o tzv. dynamické tropopauze a používá se hlavně v dynamické meteorologii. Viz též protržení tropopauzy, vlna tropopauzy.
česky: tropopauza angl: tropopause rus: тропопауза  1993-a3
troposféra
spodní část atmosféry Země. Charakteristickým rysem troposféry je všeobecné ubývání teploty vzduchu s výškou v průměru o 0,65 °C na každých 100 m výšky. V troposféře jsou soustředěny přibližně 3/4 hmotnosti atmosféry. Vyskytuje se v ní téměř veškerá voda obsažená v atmosféře. Proto je troposféra oblastí vzniku mlh, nejdůležitějších druhů oblaků, bouřkové činnosti, vzniku a vypadávání atm. srážek. Je oblastí neustálého vert. promíchávání vzduchu. Rychlost proudění vzduchu v troposféře obvykle s výškou roste a maxima dosahuje v blízkosti tropopauzy, která je horní hranicí troposféry. Troposféra sahá nad rovníkem do výšky 16 až 18 km, nad póly 7 až 9 km. Ve stř. zeměp. šířkách je prům. výška troposféry 11 km, mění se v závislosti na roč. době (v zimě dosahuje níže než v létě) a na celkové povětrnostní situaci (v cyklonách je níže než v anticyklonách). V troposféře rozlišujeme ještě přízemní vrstvu, která je součástí mezní vrstvy, popř. ji dělíme na troposféru spodní, sahající u nás přibližně do 2 km, střední, ležící mezi výškami 2 až 7 km, a horní mezi 7 km a spodní hranicí tropopauzy. Horní hranici troposféry zjistili v r. 1902 nezávisle na sobě franc. meteorolog P. L. Teisserenc de Bort a Němec R. Assmann. Pojem troposféra zavedl Teisserenc de Bort v r. 1908, když rozdělil atmosféru podle změny teploty s výškou na troposféru a nad ní ležící stratosféru.
česky: troposféra angl: troposphere rus: тропосфера  1993-b3
troposférický front
česky: fronta troposférická angl: tropospheric front rus: тропосферный фронт něm: troposphärische Front f fr: front troposphérique m  1993-a1
trowal
syn. trowell – označení používané v kanadské met. službě pro jazyk teplého vzduchu ve vyšších vrstvách ovzduší nad okluzní frontou.
česky: trowal angl: trowal, trowell rus: тровaл  1993-a2
trvalé zrážky
hydrometeor, který je tvořený vodními kapkami nebo ledovými částicemi padajícími po delší dobu s více méně stálou intenzitouvrstevnatých oblaků, zpravidla druhu nimbostratus a altostratus, obvykle ve tvaru deště, mrholení, sněhu, sněhových zrn a zmrzlého deště nebo krupek. Trvalé srážky bývají často pozorovány nad většími územními celky. Jestliže na určitou dobu ustávají, nazývají se občasnými srážkami (např. občasný déšť), které se nesmí zaměňovat za přeháňky vypadávající z konvektivních oblaků. Viz též déšť krajinný.
česky: srážky trvalé angl: continuous precipitation rus: обложные осадки něm: Dauerniederschlag m  1993-a1
trvalý dážď
déšť se stř. velikostí kapek, vypadávající po delší dobu z oblaků druhu nimbostratus nebo altostratus. Trvá většinou několik hodin, někdy však i několik dní, během tohoto období se však mohou vyskytnout i krátké přestávky. Mívá zpravidla větší plošný rozsah a dosti stálou intenzitu, v našich oblastech obvykle slabou až mírnou. Vzniká před teplou frontou nebo v teplém sektoru cyklony, v oblasti studené fronty 1. druhu, zvlněné studené fronty, v oblasti výškové brázdy nebo výškové cyklony. K trvalosti deště významně přispívá orografie. Viz též srážky trvalé.
česky: déšť trvalý angl: continuous rain něm: Dauerregen m rus: обложной дождь fr: pluie soutenue f, pluie continue f  1993-a1
trvanie búrky
doba od prvního do posledního zahřmění. V pozorovatelské praxi se považuje za konec bouřky, neozve-li se hřmění po dobu 10 až 15 min. Bouřka nejčastěji trvá 0,2 až 0,3 h, může však trvat i několik hodin. Viz též pozorování bouřek, mapa izobront, mapa izoceraunická, den s bouřkou.
česky: trvání bouřky angl: duration of thunderstorm rus: продолжительность грозы  1993-a3
trvanie slnečného svitu
časový interval, během něhož je intenzita přímého slunečního záření dopadajícího na jednotku plochy zemského povrchu kolmé k paprskům větší, než 120 W.m–2. Závisí nejen na délce dne, která je dána zeměp. š. a roční dobou, ale také na výskytu oblačnosti a na překážkách v okolí místa měření. Udává se v hodinách, popř. desetinách hodiny za den, měsíc nebo rok. Trvání slunečního svitu se měří slunoměry s přesností na 0,1 h. Trvání slunečního svitu patří k zákl. klimatickým prvkům. Kromě skutečného trvání slunečního svitu zjišťovaného slunoměrem se v klimatologii dále uvádí astronomicky možné trvání slunečního svitu a efektivně možné trvání slunečního svitu. Viz též svit sluneční, trvání slunečního svitu relativní.
česky: trvání slunečního svitu angl: sunshine duration rus: продолжительность солнечного сияния  1993-a3
tuba
(tub) – jedna ze zvláštností oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je definována jako oblačný sloup nebo obrácený oblačný kužel (nálevka) vycházející ze základny oblaku. Je příznakem kondenzace vodní páry v silném víru (tornádu nebo jiné trombě). Vyskytuje se u druhu cumulonimbus, velmi zřídka i u druhu cumulus.
česky: tuba angl: tuba rus: хобот  1993-a3
tuhé zrážky
ve smyslu české odborné meteorologické terminologie hydrometeor pevného skupenství, který je tvořený ledovými částicemi dopadajícími z oblaků na zemský povrch nebo usazenými na předmětech na zemském povrchu, popř. v atmosféře, např. na plochách letadla, na povrchu balonu apod. Mezi tuhé padající srážky patří sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo krupky, kroupy a ledové jehličky. K usazeným tuhým srážkám řadíme zmrzlou rosu, jíní, námrazu a ledovku. Viz též srážky smíšené, srážky kapalné.
česky: srážky tuhé angl: solid precipitation rus: твердые осадки něm: fester Niederschlag m  1993-a3
tuhosť zimy
syn. drsnost zimy – nepřesně vymezený pojem charakterizující průběh zimy z met. hlediska. Někteří autoři do něho zahrnují jen teplotní charakteristiky zimy, jiní i údaje o sněhových poměrech, hloubce promrzání půdy, popř. délce zámrzu vodních toků, jezer a moří. Z teplotních ukazatelů tuhosti zimy se užívají zvláště odchylky teploty vzduchu od normálů, počty ledových dní, sumy záporných prům. denních teplot vzduchu nebo prům. absolutní minima teploty vzduchu. Ze sněhových charakteristik slouží k hodnocení tuhosti zimy především údaje o trvání sněhové pokrývky a její max. výšce.
česky: tuhost zimy angl: winter severity rus: суровость зимы  1993-a1
turbidita
česky: turbidita angl: turbidity rus: мутность  1993-a1
turbopauza
tenká přechodová vrstva atmosféry Země, oddělující níže ležící turbosféru od difúzosféry. Je prakticky totožná s homopauzou. Výška turbopauzy uváděná v literatuře se liší u různých autorů a pro různé další podmínky v rozmezí od 90 do 120 km.
česky: turbopauza angl: turbopause rus: турбопауза  1993-a3
turbosféra
spodní část atmosféry Země, v níž je vzduch promícháván turbulencí, která zabraňuje vytvoření difúzní rovnováhy, takže se s výškou nemění složení ovzduší, pokud jde o hlavní složky vzdušné plynné směsi. Turbosféra se rozprostírá od zemského povrchu do výšky asi 100 km a je od výše ležící difúzosféry oddělena turbopauzou. Turbosféra se prakticky shoduje s homosférou, podobně jako difúzosféra s heterosférou.
česky: turbosféra angl: turbosphere rus: турбосфера  1993-a3
turbulencia
obecně fyz. jev, jehož podstata spočívá v existenci nepravidelných vírových pohybů v proudící tekutině, které se v dané době projevují turbulentními fluktuacemi rychlosti proudění. Proudění tekutin nabývá turbulentního charakteru, převýší-li poměr v něm působících setrvačných a vazkých sil, představující Reynoldsovo číslo, určitou kritickou hodnotu. Z met. hlediska jde o turbulenci v proudícím vzduchu v zemské atmosféře, kde rozměry turbulentních vírů dosahují velikosti od několika mm do stovek m. Označíme-li vx, v y, vz po řadě x–ovou,y–ovou a z–ovou složku rychlosti proudění, potom v případě turbulentního proudění platí
vx=vx¯+ vx, vy= vy¯+vy , vz=vz ¯+vz,
kde vx¯, v y¯, vz¯ jsou časově zprůměrované složky okamžité rychlosti proudění, zatímcovx, v y, vz jsou složky turbulentních fluktuací, jejichž stř. hodnoty se rovnají nule, tj. vx¯=v y¯=vz¯=0. V met. praxi se obvykle používá průměrování přes časový interval kolem deseti min, který bývá dostatečně dlouhý k tomu, aby se odfiltrovaly turbulentní fluktuace a zároveň ještě zpravidla nedochází ke shlazení meteorologicky významných časových změn rychlosti proudění. Turbulence v atmosféře je těsně spjata s nárazovitostí větru, působí promíchávání vzduchu a turbulentní přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých znečišťujících příměsí. Pojem turbulence navrhl zavést do meteorologie polský přírodovědec M. P. Rudzki v roce 1893, ujal se však až v roce 1912 zásluhou něm. geofyzika a meteorologa A. Wegenera. V obecném fyzikálním smyslu je však pojem turbulence spojován hlavně s Osbornem Reynoldsem (1842–1912). Viz též intenzita turbulence, výměna turbulentní, promíchávání turbulentní, difuze turbulentní, spektrum turbulentních vírů, proudění turbulentní, tok turbulentní, akcelerometr.
česky: turbulence angl: turbulence rus: турбулентность  1993-a3
turbulencia v bezoblačnom priestore
(CAT–Clear Air Turbulence) – dynamická turbulence ve stř. a horní troposféře, která není převážně doprovázena výskytem charakteristické oblačnosti. Turbulence v bezoblačném prostoru se zpravidla vyskytuje ve vrstvách s tloušťkou několik set m, šířka pásma s turbulencí v bezoblačném prostoru bývá desítky km a délka několik desítek až stovek km. Její trvání se na určitém místě většinou omezuje na dobu 0,5 – 1 hodinu. Při střihu větru od 0,6 do 1,0 m.s–1 na 100 m výšky se vyskytuje obvykle turbulence v bezoblačném prostoru slabé intenzity, při střihu 1,1 až 1,6 m.s–1 na 100 m zpravidla jde o mírnou turbulenci a při větších změnách rychlosti větru s výškou bývají splněny podmínky pro vznik silné turbulence v bezoblačném prostoru. Podle výsledků pozorování se výskyt turbulence v bezoblačném prostoru v 75 % případů váže na tryskové proudění. Její maximum bývá na cyklonální straně tryskového proudění 500 až 1 000 m pod místem největšího sklonu tropopauzy.
česky: turbulence v bezoblačném prostoru angl: clear-air turbulence rus: турбулентность при ясном небе  1993-a3
turbulencia vo voľnej atmosfére
souborné označení pro turbulenci, která se vyskytuje nad mezní vrstvou atmosféry. Zahrnuje jak termickou, tak dynamickou a konvektivní turbulenci ve volné atmosféře. Je to především turbulence v oblasti hranic inverzních vrstev, na frontálních plochách, v oblasti tryskového proudění a tropopauzy, nebo v konvektivních oblacích, které mohou sahat až do spodní stratosféry, a v jejich okolí. Do turbulence ve volné atmosféře zahrnujeme také turbulenci v bezoblačném prostoru (tzv. CAT – Clear Air Turbulence).
česky: turbulence ve volné atmosféře angl: high-level turbulence rus: турбулентность в свободной атмосфере  1993-a3
turbulentná difúzia
atm. děj, při kterém se částice původně shromážděné v daném objemu vzduchu rozptylují (zmenšuje se jejich koncentrace) působením turbulentních (vírových) pohybů různých měřítek. Intenzita turbulentní difuze je proměnlivá a závisí na vzniku a vývoji turbulentních pohybů. Ty jsou podmíněny buď mech. příčinami, např. při turbulentním obtékání vzduchu kolem překážek a nad drsným povrchem, nebo termicky při vzniku tepelně podmíněných vírových pohybů nad přehřátým nebo tepelně nehomogenním povrchem. Viz též rovnice difuze, rozptyl příměsí v ovzduší, turbulence, koeficient turbulentní difuze.
česky: difuze turbulentní angl: turbulent diffusion něm: turbulente Diffusion f rus: турбулентная диффузия fr: diffusion turbulente f  1993-a1
turbulentná energia
česky: energie turbulentní angl: turbulence kinetic energy rus: энергия турбулентности něm: turbulenzkinetische Energie f  1993-a1
turbulentná hraničná vrstva
česky: vrstva mezní turbulentní angl: turbulent boundary layer rus: турбулентный пограничный слой  1993-a1
turbulentná inverzia teploty vzduchu
vertikálně obvykle nepříliš mohutná teplotní inverze překrývající směšovací vrstvu. Výchozí situací pro vznik této inverze je stabilní teplotní zvrstvení ovzduší. Jestliže ve vrstvě vzduchu přiléhající k zemskému povrchu nastane silné turbulentní mísení, vytvoří se v této vrstvě vertikální teplotní gradient blízký adiabatickému. Přitom nad směšovací vrstvou zůstává přibližně zachován původní vertikální profil teploty vzduchu. Tím v oblasti horní hranice vrstvy směšování vznikne vrstva s inverzí teploty. Patří mezi výškové inverze. Viz též turbulence.
česky: inverze teploty vzduchu turbulentní angl: turbulence inversion, turbulent inversion rus: турбулентная инверсия něm: Turbulenzinversion f  1993-a1
turbulentná kondenzácia
označení pro kondenzaci vodní páry, ke které dochází ve vzduchu blízkém stavu nasycení následkem neuspořádaných vert. turbulentních pohybů. Turbulentní kondenzací mohou vznikat turbulentní oblaky. Při pokročilém matematickém modelování procesů oblačné mikrofyziky je i tento proces součástí parametrizace nukleace vody.
česky: kondenzace turbulentní angl: turbulent condensation rus: турбулентная конденсация něm: turbulente Kondensation f  1993-a3
turbulentná kondenzačná hladina
kondenzační hladina dosažená vzduchovou částicí při vert. turbulentním promíchávání ve vzduchové hmotě. Viz též turbulence.
česky: hladina kondenzační turbulentní angl: mixing condensation level rus: турбулентный уровень конденсации něm: turbulentes Kondensationsniveau n  1993-a2
turbulentná viskozita
syn. tření turbulentní, tření virtuální, viskozita turbulentní – v meteorologii vnitřní tření v proudícím vzduchu vznikající následkem statisticky náhodných a turbulencí podmíněných přemísťování makroskopických vzduchových částic napříč převládajícího směru proudu. Projevuje se silami působícími tečně k vrstvám proudícího vzduchu. Vztáhneme-li tyto tečné síly k jednotkové ploše, mluvíme o turbulentních tečných neboli Reynoldsových napětích. Z fyz. hlediska je turbulentní tření spjato s turbulentním přenosem hybnosti proudícího vzduchu, např. v mezní vrstvě atmosféry směrem dolů, což kompenzuje zanikání hybnosti vnějším třením proudícího vzduchu o zemský povrch. Viz též tření v atmosféře, síla tření.
česky: vazkost turbulentní angl: eddy viscosity, turbulent viscosity rus: турбулентная вязкость  1993-a1
turbulentná viskozita
česky: viskozita turbulentní  1993-a1
turbulentná vodivosť
formálně zavedený pojem podle analogie s molekulární vodivostí. Zatímco molekulární vodivost v plynech je podmíněna neuspořádaným pohybem molekul, v případě turbulentní vodivosti se jedná o přenos tepelné energie turbulentním promícháváním v atmosféře. Kvantitativní mírou turbulentní vodivosti může např. být koeficient turbulentní difuze nebo koeficient turbulentní výměny.
česky: vodivost turbulentní angl: eddy conductivity, turbulent conductivity rus: турбулентная проводимость  1993-a1
turbulentná výmena
vzájemná výměna makroskopických vzduchových částic probíhající mezi různými vrstvami nebo jinými objemy v proudícím vzduchu a působená turbulentním promícháváním. Turbulentní výměna vytváří v atmosféře turbulentní přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých znečišťujících příměsí. Viz též turbulence, koeficient turbulentní výměny.
česky: výměna turbulentní angl: eddy exchange, turbulent exchange rus: турбулентный обмен  1993-a1
turbulentné premiešavame v atmosfére
promíchávání vzduchu v turbulentním proudění. Nejvýrazněji se uplatňuje v mezní vrstvě atmosféry, kde je rozhodujícím činitelem při vert. transportu vodní páry, tepla a hybnosti. Turbulentní promíchávání v atmosféře se zvětšuje s rostoucí rychlostí větru a s klesající stabilitou atmosféry, v blízkosti zemského povrchu bývá silně ovlivňováno jeho drsností. Ve volné atmosféře se významné turbulentní promíchávání může vyskytovat zejména ve vrstvách s velkými střihy větru a s výrazně instabilním teplotním zvrstvením.
česky: promíchávání turbulentní v atmosféře angl: turbulent mixing rus: турбулентное перемешивание něm: turbulente Mischung f  1993-a1
turbulentné prúdenie
v meteorologii proudění vzduchu, v němž se vyskytují nepravidelné turbulentní víry a fluktuace rychlosti. Při turbulentním proudění pronikají z jedné vrstvy do druhé nejen jednotlivé molekuly, ale i makroskopické vzduchové částice. Proudění bez turbulentních vířivých pohybů nazýváme prouděním laminárním. V reálné atmosféře je proudění zpravidla turbulentní. Viz též turbulence.
česky: proudění turbulentní angl: turbulent flow rus: вихревой поток, , турбулентное течение, турбулентность něm: Turbulenzströmung f, turbulente Strömung f  1993-a1
turbulentné trenie
česky: tření turbulentní angl: eddy friction, turbulent friction rus: турбулентное трение  1993-a1
turbulentný prenos
syn. transport turbulentní – v atmosféře přenos jednotlivých veličin (tepla, vodní páry, hybnosti, znečišťujících příměsí apod.) působený turbulentním promícháváním vzduchu. Viz též turbulence, výměna turbulentní.
česky: přenos turbulentní angl: turbulent transfer, turbulent transport rus: турбулентный перенос něm: turbulenter Austausch m, turbulenter Transport m  1993-a1
turbulentný tok
množství dané veličiny (v meteorologii nejčastěji tepla, vodní páry, hybnosti, různých znečišťujících příměsí apod.), transportované za jednotku času přes jednotkovou plochu v důsledku turbulentního promíchávání vzduchu.
česky: tok turbulentní angl: turbulent flux rus: турбулентный поток  1993-a1
turbulentný transport
česky: transport turbulentní  1993-a1
turbulentný vír
česky: vír turbulentní angl: eddy, turbulent vortex rus: турбулентный вихрь  1993-a1
tvar dymovej vlečky
syn. typ kouřové vlečky – po počátečním vzestupu kouřové vlečky závisí její tvar na struktuře turbulence, tedy nepřímo především na teplotním zvrstvení ovzduší, rychlosti a vert. profilu proudění vzduchu v mezní vrstvě atmosféry. Podle velikosti vert. průmětu difuzního úhlu kouřové vlečky, jejího sklonu a symetrie vůči vodorovné rovině v geometrické nebo efektivní výšce komína se obvykle rozlišuje pět zákl. tvarů kouřové vlečky, z nichž každý odpovídá určitým, navzájem se lišícím met. podmínkám: přemetání, vlnění, čeření, unášení, zadýmování. K nim se někdy řadí i odrážení, což je ovšem spíše šíření příměsí v atmosféře, které již nemá charakter kouřové vlečky. Mezi charakteristickými typy met. podmínek, a proto i mezi jednotlivými tvary kouřové vlečky, je ve skutečnosti plynulý přechod. Je známo více pokusů o typizaci tvarů kouřové vlečky.
česky: tvar kouřové vlečky angl: form of smoke plume, type of stack plume rus: форма дымового факела  1993-a2
tvar kódu
obecné schéma meteorologického kódu, doporučené Světovou meteorologickou organizací pro použití na celosvětové, oblastní nebo národní úrovni. V tradičních alfanumerických kódech je tvar kódu definován jako posloupnost sekcí a skupin, ve kterých jsou pomocí kódových slov, znakových skupin, poznávacích čísel nebo písmen a symbolických písmen závazně stanovena místa pro uvedení metadat, pozorovaných a měřených hodnot meteorologických prvků a jevů, popř. zpracovaných nebo předpověděných údajů. Tvar kódů BUFR, CREX a GRIB obsahuje kromě úvodní a závěrečné sekce sekci identifikační, sekce popisující obsah a strukturu dat a datové sekce. Popis met. prvků je tedy obsažen v dané zprávě, nikoliv ve tvaru kódu.
česky: tvar kódu angl: code form rus: схема кода, форма кода  1993-a3
tvar ľadových kryštálikov
v meteorologii tvar ledových krystalků, které se vyskytují v ledových nebo smíšených oblacích a ve sněhových srážkách. Při obvyklých hodnotách tlaku vzduchu v atmosféře a při teplotě 0 °C až –80 °C krystalizuje led v hexagonální krystalografické soustavě. Šesterečná symetrie souvisí s uspořádáním molekul vody v krystalové mříži ledu. Základním stabilním tvarem ledového krystalu je tedy hranol se dvěma základnami ve tvaru šestiúhelníku a šesti bočními stěnami. Šikmé stěny, které lze někdy na krystalech rozeznat, nejsou stabilní a při dalším růstu mizí. V atmosféře se setkáváme s velkou variabilitou rozměrů tohoto základního tvaru, přičemž se může měnit poměr rozměru základny a výšky hranolu a může docházet i ke vzniku členitých šesterečných hvězdic či dendritů a kombinovaných tvarů. Konkrétní tvar ledového krystalu je určen především teplotou a v menší míře i přesycením vodní páry vzhledem k ledu v prostředí, kde se ledový krystal vyvíjí. Variabilita tvarů ledových krystalů byla popsána na základě laboratorního sledování závislosti tvaru krystalu na teplotě a přesycení vzhledem k ledu a potvrzena i při odběrech přirozených sněhových krystalů. Základními tvary ledových krystalků v atmosféře jsou ledová jehla, šestiboký sloupek, šestiboká destička a šesticípá hvězdice, popř. šesticípý dendrit. Někdy se do základních tvarů zahrnují i krystaly ve tvaru projektilu s nestabilním šikmým ukončením. Působením turbulence, agregací krystalů při jejich vzájemných srážkách, namrzáním přechlazených vodních kapek na stěnách krystalu apod. vzniká v přírodě i velké množství kombinovaných tvarů.
Bylo sestaveno několik klasifikací přirozených sněhových krystalů, přičemž nejčastěji užívaná je klasifikace japonských autorů Ch. Magona a Ch. W. Lee z roku 1966, která definuje 80 kategorií tvaru a zahrnuje i tvary kombinované a narušené. Tato klasifikace byla modifikována a rozšířena skupinou autorů vedených K. Kikuchim (2013) v rámci činnosti pracovní skupiny IACS (International Association of Classification Societies). Klasifikace řadí sněhové krystaly i další pevné srážkové částice již do 121 tříd. Viz též vločky sněhové.
česky: tvar ledových krystalků angl: ice crystal shape, snow crystal shape rus: форма ледяных кристаллов  1993-a3
tvar oblakov
charakteristika oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků, která blíže určuje vzhled, velikost, strukturu a vývoj oblaku. Oblak určitého druhu může být označen jménem jen jednoho tvaru, určitý tvar se však může vyskytnout u několika druhů oblaků. Podle mezinárodně přijaté klasifikace oblaků rozeznáváme tyto tvary oblaků: fibratus, uncinus, spissatus, castellanus, floccus, stratiformis, nebulosus, lenticularis, fractus, humilis, mediocris, congestus, calvus, capillatus a volutus.
česky: tvar oblaků angl: cloud form rus: формы облаков  1993-a2
tvorba podnebia
česky: utváření klimatu angl: creation of climate, formation of climate rus: климатообразование  1993-a2
tvrdé freóny
freony s největším potenciálem ničit ozonovou vrstvu. Jejich molekuly obsahují chlor, nikoli však vodík (látky typu CFC). Tyto látky jsou v troposféře velmi stabilní a dostávají se do stratosféry, kde působením ultrafialového záření uvolňují atomární chlor, který velmi účinně rozkládá stratosférický ozon.
česky: freony tvrdé  2018
twister
hovorové označení pro tornáda (používané především v USA).
česky: twister angl: twister rus: твистер  1993-a3
tylo cyklóny
sektor cyklony v její zadní části ve smyslu jejího pohybu nebo z hlediska převládajícího pohybu cyklon v dané oblasti. V případě mimotropické cyklony tak zpravidla leží západně od jejího středu, kam proniká studený vzduch z vyšších zeměp. šířek. Proto je zde typická proměnlivá oblačnostpřeháňkami, nárazovitým přízemním větrem a mimo oblast srážek velkou dohledností. Při situaci Vb je týl cyklony oblastí s velkým horizontálním tlakovým gradientem a konvergencí proudění, což vede k intenzivním, převážně trvalým srážkám, na návětří hor dále zesilovaným díky orografickému zesílení srážek.
česky: týl cyklony angl: rear of cyclone rus: тыл циклона  1993-a3
typ dymovej vlečky
česky: typ kouřové vlečky  1993-a1
typ makrosynoptickej situácie
charakter cirkulace atmosféry nad velkou částí zemského povrchu o velikosti řádově 105 až 106 km2, podmíněný rozložením řídících cyklon a anticyklon a polohou frontální zóny. Podle převládajícího směru proudění zpravidla rozlišujeme zonální a meridionální typ makrosynoptické situace, které se podle rázu počasí na sledovaném území dále dělí na cyklonální a anticyklonální typy. Něm. meteorolog F. Baur v roce 1936 definoval typ makrosynoptické situace pomocí rozhodujících rysů celkového stavu atmosféry v zájmovém dostatečně velkém prostoru, které se podstatně nemění po více dní a jsou rozhodující pro počasí v jednotlivých dílčích oblastech. V zahraniční literatuře a nevhodně i v naší, se pro typ makrosynoptické situace někdy používá něm. označení „Grosswetterlage“. Viz též typizace povětrnostních situací, cirkulace meridionální, cirkulace zonální.
česky: typ makrosynoptické situace angl: Grosswetterlage rus: тип „крупномасштабной  1993-a1
typ počasia
1. v komplexní klimatologii soubor meteorologických prvků a jevů daného dne, který je charakterizován jejich hodnotami uvnitř vhodně zvolených intervalů. Týká se zvláště teploty a vlhkosti vzduchu, oblačnosti, atm. srážek, sněhové pokrývky a větru. Znamená zobecnění případů počasí jako jevů prakticky se neopakujících, např. počasí mírně mrazivé, bez větru, málo oblačné. Typy počasí lišící se jen v jednom anebo dvou znacích se shrnují do tříd počasí;
2. v synoptické meteorologii charakter počasí odpovídající určitému synop. objektu, tj. atm. (tlakovému) útvaru, vzduchové hmotě nebo atmosférické frontě, a to zejména v závislosti na roč. době. Např. anticyklonální počasí, počasí v týlu cyklony, počasí teplé fronty. Viz též typ synoptický.
česky: typ počasí angl: weather type rus: тип погоды  1993-a1
typizácia hraničnej vrstvy atmosféry
klimatologická abstrakce zákl. charakteristik mezní vrstvy atmosféry, zpravidla podle vertikálních profilů teploty, větru a vlhkosti vzduchu za předpokladu horiz. homogenity polí v mezoměřítku. Významným prvkem při této typizaci je výskyt, výška, vert. rozsah, popř. další charakteristiky teplotních zadržujících vrstev, především inverzí teploty. Za kritéria stabilitních podmínek v mezní vrstvě se zpravidla volí veličiny přímo odvozené z vertikálního teplotního gradientu (mezní vrstva velmi stabilní, mírně stabilní, instabilní, konv. apod.) nebo komplexnější charakteristiky typu Richardsonova čísla.
česky: typizace mezní vrstvy atmosféry angl: boundary layer typification rus: типизация пограничного слоя атмосферы  1993-a1
typizácia poveternostných situácií
systém synoptických typů, vytvořený na základě denních synoptických map pro předpovědní, klimatologické a jiné účely. Součástí typizace povětrnostních situací je kalendář uvádějící synop. typy, které se vyskytují v jednotlivých dnech. Ve stř. Evropě je nejrozšířenější typizace povětrnostních situací Evropy, označovaná též jako typizace P. Hessa a H. Brezowského. V ČR se nejvíce používají typizace povětrnostních situací HMÚ a typizace povětrnostních situací Končka a Reina.
česky: typizace povětrnostních situací angl: typification of synoptic situations rus: типизация синоптических ситуаций  1993-a3
typizácia poveternostných situácií Európy (Hessa a Brezowského)
syn. typizace povětrnostních situací Hessa a Brezowského – typizace povětrnostních situací, která vychází z práce F. Baura „Kalendář typů makrosynoptických situací Evropy, sestavený pro léta 1881–1938“. Podle polohy azorské anticyklony rozeznává tři cirkulační typy: převážně zonální, smíšený a převážně meridionální. Podle tohoto schématu rozlišuje pro Evropu 18 typů synop. situací, z nichž dvě jsou zonální, tří smíšené a třináct je meridionálních, které se dále dělí podle toho, zda ve stř. Evropě má počasí anticyklonální nebo cyklonální charakter. Kalendář této typizace je zpracován od roku 1881 a průběžně se doplňuje. Typizace P. Hessa a H. Brezowského je ve stř. Evropě nejužívanější typizací povětrnostních situací, vyhovuje však především pro území Německa. Zjištění, že se tato klasifikace vždy nedá úspěšně využít na území tehdejšího Československa, vedlo k vypracování typizace povětrnostních situací HMÚ. Viz též katalog povětrnostních situací.
česky: typizace povětrnostních situací Evropy angl: Hess-Brezowski typification of synoptic situations in Europe rus: типизация синоптических ситуаций Европы (Гесса и Брезовского)  1993-a3
typizácia poveternostných situácií HMÚ
typizace povětrnostních situací Evropy, která vznikla pod vedením J. Brádky v někdejším Hydrometeorologickém ústavu v Praze. Vychází z katalogu P. Hessa a H. Brezowského se snahou zachovat přirozená synoptická období podle definice B. P. Multanovského. Byla vypracována se zvláštním zřetelem k tlakovému poli nad stř. Evropou a k počasí na území tehdejšího Československa. Využívá se v met. službě při interpretaci tlakového pole pro předpověď počasí, k vyhledávání analogií ve střednědobé a dlouhodobé předpovědi počasí i v dynamicko–klimatologických studiích. Zvláštnosti, tvar a rozměry našeho území i snaha typizovat povětrnostní situace všech dní vedly jednak ke kompromisu mezi pojetím přirozených synoptických období Multanovského a pojetím typu makrosynoptických situací P. Baura, jednak k pozdějšímu zvětšení počtu typů na 28, z nichž je 13 anticyklonálních a 15 cyklonálních. Jednotlivé typy jsou schematicky znázorněny demarkačními čarami mezi cyklonálním a anticyklonálním polem s geometrickými středy oblastí a největší četností výskytu cyklon a anticyklon a průměrnou polohou frontální zóny. Kalendář povětrnostních situací začíná u této typizace od 1. 1. 1946 a je průběžně doplňován. Do roku 1990 je jednotný pro území České republiky a Slovenské republiky, od roku 1991 je sestavován na základě vzájemné konzultace meteorologů ČHMÚ a SHMÚ zvlášť pro obě území. Viz též klimatologie dynamická.
česky: typizace povětrnostních situací HMÚ  1993-a3
typizácia poveternostných situácií Končeka a Reina
typizace povětrnostních situací Evropy, která je sestavená pro účely dynamické klimatologie. Hlavním kritériem typizace je směr pohybu tlakových útvarů, popř. frontálních systémů, jako pomocné kritérium slouží anticyklonální nebo cyklonální zakřivení izobar na přízemní povětrnostní mapě ve spodní troposféře nad územím tehdejšího Československa a nad sousedními oblastmi stř. Evropy. Rozlišuje 19 povětrnostních typů, z nichž 8 je anticyklonálních a 11 cyklonálních. Kalendář těchto typů, publikovaný za období let 1951–1971, byl podkladem pro více než 50 prací v tehdejším Československu, které se zabývaly vztahem mezi celkovou povětrnostní situací a počasím v daném místě nebo oblasti. Typizace M. Končka a F. Reina vyšla z typizace povětrnostních situací HMÚ, na rozdíl od ní však přihlíží více k přízemnímu tlakovému poli a vymezuje povětrnostní typy krátkého trvání, tzv. elementární povětrnostní typy. V případě větších rozdílů v charakteru počasí v záp. a vých. části tehdejšího Československa uváděl kalendář odlišné typy pro Českou a pro Slovenskou republiku. Netypizuje však povětrnostní situace asi u 6 % dní, v nichž má povětrnostní situace přechodný ráz, takže její přiřazení k některému typu není jednoznačné.
česky: typizace povětrnostních situací Končka a Reina  1993-a3
typy refrakcie elektromagnetických vĺn
syn. typy refrakce radiovln – podle změn indexu lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu s výškou se rozlišuje atmosférická refrakce neboli lom radiovln na kladnou (při vert. gradient indexu lomu vzduchu ∂n / ∂z < 0 m–1, což odpovídá zakřivení paprsku k povrchu země), zápornou (při ∂n / ∂z > 0 m–1, což odpovídá zakřivení paprsku od povrchu země) a nulovou (při ∂n / ∂z = 0 m–1, což odpovídá přímkovému šíření paprsku). V běžných podmínkách převažuje kladná refrakce, která je dále členěna ve vztahu ke standardní a kritické refrakci. Standardní radioatmosféra předpokládá ∂n / ∂z = –4.10–8 m–1, což odpovídá podmínkám standardní (někdy též normální) refrakce, za které pro efektivní poloměr Země platí Re = 4/3 Rz. Kritická refrakce nastává při ∂n / ∂z = –15,7 .10–8 m–1, kdy je křivost paprsku totožná s křivostí zemského povrchu. Superrefrakce nastává při ∂n / ∂z < –15,7 . 10–8 m–1 a paprsek má velké zakřivení směrem k zemi, takže může nastat i jeho několikanásobný odraz a vytvoření přízemního vlnovodu. Viz též meteorologie radiolokační, refrakce atmosférická.
česky: typy refrakce elektromagnetických vln angl: types of refraction of electromagnetic waves rus: типы рефракции радиоволн  1993-a3
typy vzduchových hmôt
česky: typy vzduchových hmot angl: air masses types rus: типы воздушных масс  1993-a1
podpořila:
spolupracují: