Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene в

X
вcток
místní název větru typu bóry na záp. pobřeží Nové Země. Jde o proudění studeného vzduchu podél zonálně orientovaných údolí, popř. průlivu Matočkin šar (mezi Sev. a Již. ostrovem), který se od východu na západ zužuje na šířku 2 km, zatímco hory bezprostředně nad průlivem mají převýšení kolem 1 000 m.
česky: vstok slov: vstok  1993-a1
вoзвратный стример
dílčí stadium hlavního výboje blesku mezi oblakem a zemí se sestupujícím vůdčím výbojem blesku. Nastává při něm neutralizace nábojů mezi zemí a oblakem, která probíhá ionizovanou el. vodivou dráhou vstřícného výboje blesku ze země a vůdčího výboje blesku z oblaku. Neutralizace nábojů se projeví jako impulz proudu, který zahřeje takto vytvořený kanál blesku na teplotu kolem 20 000 K a způsobuje hlavní světelné, zvukové a el. účinky blesku. Udávané parametry bleskového výboje jsou vlastně parametry tohoto dílčího stadia výboje blesku. Viz též parametr bleskového proudu.
česky: výboj blesku zpětný angl: return streamer, return stroke slov: spätný výboj blesku  1993-a1
вoзвратный удар
dílčí stadium hlavního výboje blesku mezi oblakem a zemí se sestupujícím vůdčím výbojem blesku. Nastává při něm neutralizace nábojů mezi zemí a oblakem, která probíhá ionizovanou el. vodivou dráhou vstřícného výboje blesku ze země a vůdčího výboje blesku z oblaku. Neutralizace nábojů se projeví jako impulz proudu, který zahřeje takto vytvořený kanál blesku na teplotu kolem 20 000 K a způsobuje hlavní světelné, zvukové a el. účinky blesku. Udávané parametry bleskového výboje jsou vlastně parametry tohoto dílčího stadia výboje blesku. Viz též parametr bleskového proudu.
česky: výboj blesku zpětný angl: return streamer, return stroke slov: spätný výboj blesku  1993-a1
вариационный метод объективного анализа
(3D VAR) – metoda objektivní analýzy meteorologických prvků, která vede k minimalizaci funkcionálu (penalizační funkce). Při formulaci funkcionálu se využívá Bayesova formulace pravděpodobnosti, kde vstupní pole dat je předpověď numerického modelu počasí a novou informací jsou naměřené hodnoty. Existuje několik ekvivalentních způsobů formulace funkcionálu, např. PSAS, které se liší efektivností jejich numerického řešení. Pro řešení minimalizace funkcionálu se zpravidla využívá metoda největšího spádu. Metoda 3D VAR je obecnější než optimální interpolace. Hlavní výhodou této metody je, že minimalizace se provádí ve fyzikálním prostoru (minimalizuje se veličina, která se analyzuje), čímž se liší od optimální interpolace, kde se nejprve počítají váhy a na jejich základě analyzovaná veličina. Za předpokladu, že chyby předpovědi (předběžného pole) a chyby měření mají Gaussovo rozdělení, jsou metody 3D VAR a optimální interpolace ekvivalentní.
česky: metoda objektivní analýzy variační angl: variational objective analysis method slov: variačná metóda objektívnej analýzy  2014
вариометр
v meteorologii přístroj pro měření (indikaci) malých tlakových změn. Variometry jsou založeny zejména na vyrovnávání tlaku vzduchu mezi tepelně izolovanou komorou a vnější atmosférou malým otvorem. Měření se provádí většinou pomocí mikromanometru.
česky: variometr angl: variometer slov: variometer  1993-a2
вегетационный период
syn. doba vegetační – období, v němž jsou příznivé podmínky pro růst a vývoj rostlin a nepřímo celých ekosystémů (ať řízených či neřízených). V podmínkách ČR se jím zpravidla rozumí období vymezené prům. daty nástupu a ukončení určité prům. denní teploty vzduchu. Rozlišují se:
a) velké vegetační období, vymezené daty nástupu a ukončení prům. denní teploty 5 °C a vyšší;
b) hlavní neboli malé vegetační období, což je období s prům. denní teplotou 10 °C a vyšší;
c) tzv. vegetační léto s prům. denní teplotou 15 °C a vyšší.
Kritéria pro vymezení vegetačního období nejsou jednotná a to ani v rámci střední Evropy. V zahraničí se za vegetační období v prvním přiblížení považuje období bezmrazové, dále období s max. denní teplotou vzduchu vyšší než 0 °C nebo 10 °C apod. Vegetační období bývá též nevhodně ztotožňováno s teplým pololetím.
česky: období vegetační angl: growing season, vegetation season, vegetative period slov: vegetačné obdobie  1993-a3
ведущий поток
málo zakřivené ustálené proudění vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se všeobecně přemísťují nízké tlakové útvary. Za směr řídícího proudění se v synop. praxi považuje směr izohyps na mapách absolutní topografie hladin 500 nebo 700 hPa. Při subj. předpovědi přízemního tlakového pole se obvykle předpokládalo, že rychlost přesunu tlakových útvarů je přibližně rovna 0,8 rychlosti geostrofického větru v hladině 700 hPa nebo 0,6 rychlosti v hladině 500 hPa. Ve skutečnosti se rychlost přesunu mění v dosti širokých mezích a závisí na typu tlakového útvaru a jeho vývojovém stadiu. V současné době se jedná již o zastaralý pojem spojený s klasickými synoptickými metodami předpovědi počasí.
česky: proudění řídící angl: steering flow slov: riadiace prúdenie  1993-a3
веерообразный шлейф загразнений
jeden z tvarů kouřové vlečky. Vlečka je charakterizována velmi malým vert. rozptylem, zatímco laterální (boční) rozptyl může být významný. Čeření kouřové vlečky se vyskytuje v inverzní vrstvě při slabém proudění vzduchu.
česky: čeření kouřové vlečky angl: fanning slov: čerenie dymovej vlečky něm: Rauchfahne f fr: panache de fumée en éventail  1993-a1
вековой ход метеорологических элементов
dlouhodobé jednosměrné změny hodnot meteorologických prvků (během řádově 100 let), způsobující jejich postupné zvyšování nebo snižování. Mohou být dávány do souvislosti např. se sekulárním cyklem sluneční činnosti. Sekulární chod hodnot met. prvků se analyzuje pomocí prům. hodnot vypočítaných z dlouholetých řad pozorování, často po shlazení jejich průběhu s cílem vyloučit vliv krátkodobých kolísání. Viz též kolísání klimatu, změna klimatická, řada klimatická.
česky: trend meteorologických prvků sekulární angl: secular trend of meteorological elements slov: sekulárny trend meteorologických prvkov  1993-a3
величина охлаждения
syn. refrigerace – přenos tepelné energie z povrchu tělesa do ovzduší. V bioklimatologii se vyjadřuje jako množství tepla v mJ, které je odňato povrchu tělesa o velikosti 1 cm2 a o teplotě lidského těla, tj. 36,5 °C (97,9 °F) za 1 s vlivem atm. prostředí. Zchlazování se měří ve stínu katateploměry nebo frigorimetry a do značné míry vystihuje teplotu pocitovou teplotu prostředí. Podle L. Hilla je zchlazovací veličina H dána vztahem
H=(α+βv).( 36,5-T),
kde v je rychlost větru v m.s–1, T teplota vzduchu ve °C a α, β jsou konstanty. Podle K. Büttnera lze zchlazovací veličinu Z vypočítat podle vzorce
Z=(0,26+0,34v0,622).(36,5-T),
V technické meteorologii se pojmu zchlazování užívá v souvislosti se ztrátami tepla, např. z budov vlivem vnějších met. podmínek.
česky: zchlazování angl: cooling power, refrigeration slov: schladzovanie  1993-a1
велопауза
název pro vrstvu stratosféry ve výškách kolem 20 km a zeměp. š. přibližně od 20° do 60°. V této vrstvě probíhá v létě přechod od převládajícího záp. proudění v troposféře a spodní stratosféře k proudění východnímu ve vyšších vrstvách stratosféry. Název velopauza se používá hlavně v rus. odb. literatuře.
česky: velopauza angl: velopause slov: velopauza  1993-a2
венец
fotometeor, vznikající ohybem světla na vodních kapičkách kouřma, mlhy nebo oblaků; je tvořený jedním nebo více sledy (sériemi) soustředných barevných kruhů (prstenců) poměrně malého průměru kolem Slunce nebo Měsíce; sérií bývá jen zřídka více než tři. V každé sérii je uvnitř fialová nebo modrá barva, vnější kruh je červený a mezi nimi se vyskytují ostatní barvy. Velikost a jas barev koróny závisí na spektru velikostí vodních kapiček. V případě kapiček o shodných velikostech je koróna nejvýraznější. Úplné vysvětlení koróny na základě ohybu světla podal franc. fyzik E. Verdet v r. 1852. Viz též aureola, kolo malé.
česky: koróna angl: corona slov: koróna  1993-a3
венец Челлини
někdy používaný mezinárodní termín něm. jazykového původu pro jev glórie kolem stínu vrženého lidskou postavou (zejména její hlavou a k ní přilehlou částí těla) na zemský povrch pokrytý kapičkami rosy nebo do vrstvy přízemní mlhy. Český překlad je svatozář. Stejný název se v literatuře někdy používá pro analogický jev podstatně menší výraznosti v souvislosti se stíny vrženými na povrchy granulového charakteru (povrch písku apod.) nebo např. v případě stínu letadla letícího nad lesními masivy produkujícími v době svého kvetení velké soubory pylových částic. Zde bývá zmiňováno jednoduché vysvětlení v podobě vysoké intenzity světla rozptýleného příslušnými částicemi. Jev pak může mít podobu pouze světelné skvrny kolem vrženého stínu bez zřetelných světelných maxim a minim typických pro ohybové jevy. V literatuře se někdy ve smyslu synonyma vyskytuje označení Celliniho halo (Benvenuto Cellini, popis jevu z r. 1562).
česky: heiligenschein angl: Cellini's halo, heiligenschein slov: heiligenschein něm: Heiligenschein m fr: heiligenschein m  2014
Венская конвенция об охране озонового слоя
mezinárodní úmluva deklarovaná ve Vídni v roce 1985 s cílem zahájit aktivní ochranu ozonové vrstvy před účinky látek poškozujících ozonovou vrstvu. V následujících letech se k Vídeňské konvenci připojila většina členských zemí OSN a řada mezinárodních organizací. Prvním právně závazným dokumentem Vídeňské konvence se stal Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu.
česky: Vídeňská konvence na ochranu ozonové vrstvy slov: viedenská konvencia na ochranu ozónovej vrstvy angl: Vienna Convention for the Protection of the Ozone Layer  2014
вентилируемый термометр
teploměr doplněný zařízením, které zabezpečuje umělou ventilaci nádobky proudem vzduchu stálé rychlosti, zpravidla 2 m.s-1. Při rychlosti vyšší než 5 m.s–1 je psychrometrický koeficientpsychrometrickém vztahu již prakticky nezávislý na ventilační rychlosti a vlhkostní charakteristiky vypočítané z údajů suchého a vlhkého teploměru psychrometrickou metodou jsou proto zatíženy jen zanedbatelnými chybami. Ventilace suchého teploměru zrychluje jeho přizpůsobení teplotě okolního vzduchu. Používal se při měření vlhkosti vzduchu v aspiračním psychrometru nebo při přesném měření teploty vzduchu.
česky: teploměr ventilovaný angl: aspirated thermometer, ventilated thermometer slov: ventilovaný teplomer  1993-a3
вентиляторы от заморозкoв
tech. zařízení používaná v ochraně před mrazíky ve vegetačním období. Jejich úkolem je při teplotách těsně nad nulou rozrušovat inverzi teploty vzduchu, která se při radiačním ochlazování vytváří v nočních a ranních hodinách v blízkosti zemského povrchu. Použitím protimrazových ventilátorů se sníží riziko poklesu teploty v této vrstvě pod nulu, při němž dochází v některých fázích vývoje ovocných stromů, vinné révy, popř. dalších plodin k značným ztrátám na výnosech. Protimrazové ventilátory jsou zpravidla vybaveny rozměrnou vrtulí, jíž se promíchává v kritickém období okolní vzduch. Obdobnou funkci mohou plnit i nízko letící vrtulníky.
česky: ventilátory protimrazové angl: frost fans slov: protimrazové ventilátory  1993-a0
вентиляционный фактор
index ventilační, viz vrstva směšovací.
česky: faktor ventilační angl: ventilation (venting) factor slov: ventilačný faktor něm: Ventilationsfaktor m fr: facteur de ventilation m  1993-a2
вентиляция
syn. větrání – zpravidla kvalititativní charakteristika přísunu vzduchu do dané lokality (oblasti) závislá na rychlosti proudění, terénních tvarech, drsnosti povrchu, uspořádání aerodyn. překážek v terénu apod. Ventilace může být přirozená (provětrávání volné krajiny, města apod.), nebo umělá (v uzavřených prostorách jako součást klimatizace). V meteorologii se termínu ventilace používá i v souvislosti s prouděním vzduchu kolem čidel met. přístrojů, např. v meteorologické budce, u aspiračního (ventilovaného) psychrometru apod.
česky: ventilace angl: ventilation slov: ventilácia  1993-a2
вероятность выпадения осадков
pravděpodobnost výskytu dne se srážkami, vypočítaná z dlouholeté řady pozorování a vyjádřená v procentech. Patří k zákl. klimatologickým charakteristikám časového rozložení srážek. Měs. nebo roč. srážková pravděpodobnost vyjadřuje poměr mezi počtem dní se srážkami a celkovým počtem sledovaných dní za mnohaleté období, např. srážková pravděpodobnost 33 % v měsíci září znamená, že v uvedeném měsíci byla v dlouholetém průměru třetina dní se srážkami. Denní srážková pravděpodobnost udává pravděpodobnost, s jakou je určitý kalendářní den v roce dnem srážkovým. Např. srážková pravděpodobnost 50 % pro 1. leden za období 1901–1950 znamená, že v průměru v každém druhém roce byly v uvedeném dnu pozorovány srážky.
česky: pravděpodobnost srážková angl: precipitation probability slov: zrážková pravdepodobnosť  1993-a1
вероятный максимум осадков
(PMP, z angl. Probable Maximum Precipitation) – podle Světové meteorologické organizace (WMO) je pravděpodobná maximální srážka definována jako maximální fyzikálně možný srážkový úhrn pro oblast dané velikosti a dané geografické polohy, pro danou dobu během roku a pro dané trvání srážkové události. Odhad PMP nebere v úvahu možné klimatické změny. Z této definice vyplývá, že hodnota PMP je odhadem, který lze verifikovat jenom v negativním smyslu, tzn. že odhad PMP, který by byl při konkrétní srážce překonán, je nutné revidovat. Hodnota PMP se může měnit i s velikostí a umístěním zájmového povodí, stejně jako s meteorologickými podmínkami, za nichž zde k extrémním srážkám dochází. Základní postupem při stanovení hodnoty PMP je tzv. metoda transpozice a maximalizace extrémních srážkových událostí do zájmového území, pokud to meteorologické podmínky v dané oblasti dovolují. Při posuzování vodních děl jsou v některých zemích využívány odhady tzv. pravděpodobné maximální povodně, které odhad PMP využívají.
česky: srážka maximální pravděpodobná angl: probable maximum precipitation (PMP) slov: pravdepodobné maximálne zrážky  2014
вертикальная видимость
největší vzdálenost, na niž pozorovatel vidí a identifikuje objekt ležící na vertikále nad ním.
česky: dohlednost vertikální angl: vertical visibility slov: vertikálna dohľadnosť něm: Vertikalsicht f fr: visibilité verticale f  1993-b3
вертикальная неустойчивость
instabilita určité vrstvy atmosféry vůči posunutí vzduchové částice ve vert. směru, způsobená charakteristickým teplotním zvrstvením atmosféry. Rozeznáváme podmíněnou instabilitu atmosféry a absolutní instabilitu atmosféry. Vertikální instabilita atmosféry vytváří podmínky pro konvekci, pro vert. mísení vzduchu a vert. přenos hybnosti, tepla, vodní páry a různých příměsí. K příčinám vzniku vert. instability atmosféry obecně patří vert. nerovnoměrná advekce hustoty vzduchu ve vzduchové hmotě (viz instabilita atmosféry advekční), přehřívání zemského povrchu slunečním zářením (viz instabilita atmosféry termická), radiační ochlazení horní hranice oblačnosti apod. Vert. instabilita atmosféry se může dále rozvinout ve vrstvě s potenciální instabilitou atmosféry. Viz též klasifikace instability (stability) atmosféry Normandova, hmota vzduchová instabilní, stabilita atmosféry vertikální.
česky: instabilita atmosféry vertikální angl: vertical instability slov: vertikálna instabilita ovzdušia něm: vertikale Instabilit  1993-a3
вертикальная скорость
vzdálenost, kterou urazí pohybující se vzduchové částice za jednotku času ve vert. směru. Definuje se vztahem vz=dzdt,
kde z je vert. souřadnice dané částice a t značí čas.
česky: rychlost vertikální angl: vertical velocity slov: vertikálna rýchlosť  1993-a2
вертикальная скорость в системе координат (x, y, p t)
změna tlaku vzduchu uvnitř vzduchové částice za jednotku času následkem jejího pohybu ve vert. směru. Definuje se vztahem ω=dpdt,
kde p značí tlak vzduchu a t čas. Vzhledem k tomu, že ω nemá rozměr rychlosti, mluvíme často o tzv. generalizované vertikální rychlosti. Pro horiz. a vert. pohyby běžně pozorované v atmosféře lze závislost tlaku vzduchu na výšce nad zemským povrchem aproximovat rovnicí hydrostatické rovnováhy a mezi vertikální rychlostí v p-systému a vertikální rychlostí vzz-systému pak platí přibližný vztah ω=-vzgpRT,
v němž g značí velikost tíhového zrychlení, R měrnou plynovou konstantu a T teplotu vzduchu. Rychlost ω má tedy analogický význam jako obyčejná vertikální rychlost v z-systému, přičemž při výstupných pohybech je ω < 0, při sestupných je ω > 0. V případě intenzivních vertikálních pohybů, např. v oblacích druhu cumulonimbus, však tento přibližných vztah zpravidla neplatí. Viz též rovnice vertikální rychlosti v p-systému.
česky: rychlost vertikální v p-systému, rychlost vertikální generalizovaná angl: vertical velocity in p system slov: vertikálna rýchlosť v p-systéme  1993-a3
вертикальная устойчивость
1. stav atmosféry, při němž dochází k útlumu poruch spojených s vychýlením vzduchové částice ve vert. směru. Je charakterizován vertikálním teplotním gradientem menším, než je suchoadiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nenasyceného vodní párou a menším než nasyceně adiabatický teplotní gradient v případě vzduchu nasyceného vodní párou. Ve druhém případě někdy mluvíme o absolutní stabilitě atmosféry.
2. souhrnná charakteristika teplotního zvrstvení atmosféry v porovnání s hodnotou adiabatického teplotního gradientu. Někdy používáme i označení statická stabilita atmosféry, neboť se zpravidla hodnotí v prostředí, které je v hydrostatické rovnováze. Stabilita atmosféry se v praxi nejčastěji určuje rozborem výsledků aerologických měření na termodynamickém diagramu. Viz též instabilita atmosféry vertikální, metoda částice, index stability, míra stability.
česky: stabilita atmosféry vertikální angl: vertical stability slov: vertikálna stabilita atmosféry  1993-b3
вертикальные движения воздуха
souhrnné označení pro výstupné a sestupné pohyby vzduchu v atmosféře.
česky: pohyby vzduchu vertikální angl: vertical movements of air slov: vertikálne pohyby vzduchu  1993-a1
вертикальный барический градиент
česky: gradient tlakový vertikální angl: vertical pressure gradient slov: vertikálny tlakový gradient něm: vertikaler Druckgradient m fr: gradient vertical de pression m  1993-a1
вертикальный градиент температуры
česky: gradient teplotní vertikální angl: temperature lapse rate slov: vertikálny teplotný gradient něm: vertikaler Temperaturgradient m fr: gradient de température vertical m, gradient thermique vertical m  1993-a1
вертикальный профиль ветра
rozdělení směru a rychlosti větru v atmosféře s výškou. Je velmi složité a závisí na řadě faktorů, z nichž nejdůležitější je všeobecná cirkulace atmosféry, podmíněná rozdělením teploty a tlaku vzduchu na zemském povrchu i v atmosféře, a její časové změny, dále vliv otáčení Země a členitost zemského povrchu. Rychlost větru v troposféře obvykle roste s výškou. V mezní vrstvě atmosféry je vertikální profil větru významně ovlivňován třením a jeho základní rysy zhruba vyjadřuje Taylorova (Ekmanova) spirála, v přízemní vrstvě atmosféry např. logaritmický vertikální profil větru.
česky: profil větru vertikální angl: vertical wind profile slov: vertikálny profil vetra  1993-a1
вертикальный профиль ветра Дикона
závislost rychlosti větru v na výšce z nad zemským povrchem, empiricky odvozená pro přízemní vrstvu atmosféry E. L. Deaconem koncem 40. let 20. století. Uvádí se ve tvaru:
v(z)=v κ(1β)[ (zz0) 1β1 ],
kde v* značí frikční rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z0 parametr drsnosti; bezrozměrnou veličinu β charakterizující vliv teplotního zvrstvení ovzduší lze vyjádřit jako funkci Richardsonova čísla.
česky: profil větru vertikální Deaconův angl: Deacon profile of wind slov: Deaconov vetikálny profil vetra  1993-a1
вертикальный профиль влажности воздуха
rozdělení obsahu vodní páryatmosféře s výškou. V mezní vrstvě atmosféry závisí na výparu na zemském povrchu, na vert. promíchávání vzduchu a na teplotě, ve volné atmosféře především na advekci a vertikálních pohybech vzduchu. Profil vlhkosti je obvykle velmi složitý. Za normálních podmínek se střídají vlhké, popř. nasycené vrstvy vzduchu s vrstvami rel. suchými. Stratosféra vzhledem k izotermickému a inverznímu zvrstvení je pro vert. přenos vlhkosti zadržující vrstvou. Občasný výskyt perleťových oblaků ve výškách okolo 25 km a stříbřitých oblaků kolem 80 km se však uvádí jako důkaz existence vodní páry i v těchto výškách.
česky: profil vlhkosti vzduchu vertikální angl: vertical air moisture profile slov: vertikálny profil vlhkosti vzduchu  1993-a2
вертикальный профиль температуры со спутника
jeden z možných výstupů družicové sondáže atmosféry.
česky: profil teploty vzduchu vertikální z družic angl: vertical temperature profile from satellites slov: vertikálny profil teploty vzduchu z družíc  1993-a3
вертикальный профиль температуры воздуха
rozdělení teploty vzduchu v zemské atmosféře s výškou. Závisí na vzájemné interakci řady faktorů, především na radiační a turbulentní výměně tepla mezi zemským povrchem a spodními hladinami atmosféry i mezi jednotlivými atm. vrstvami, na absorpci krátkovlnného a dlouhovlnného záření plyny a vodní párou, na uvolňování a pohlcování tepla při fázových přeměnách vody v troposféře, na advekčním přenosu tepla, na zeměp. šířce, roč. době atd. Vert. profil teploty vzduchu lze všeobecně, bez uvádění konkrétních hodnot, charakterizovat takto: v troposféře teplota vzduchu až do hladiny tropopauzy klesá; ve stratosféře je rozdělení teploty vzduchu zpočátku zhruba izotermické, v horních hladinách teplota s výškou roste až do kladných hodnot (ve °C); v mezosféře se teplota vzduchu s výškou snižuje, zatímco v termosféře vzrůstá. Profil teploty se zjišťuje pomocí radiosond, letadel, sodarů, meteorologických raket a družic. Viz též profil teploty vzduchu vertikální z družic.
česky: profil teploty vzduchu vertikální angl: vertical air temperature profile slov: vertikálny profil teploty vzduchu  1993-a2
вертикальный размер облака
rozdíl mezi výškou základny a výškou vrcholku oblaku. Některé oblaky mají malý vert. rozsah (např. Cu hum, Cs, Ac, Ci), jiné naopak velký (Cb, Ns). Vrstvou oblaků malého vert. rozsahu může prosvítat Slunce nebo Měsíc. Vertikální rozsah oblaku se dá při malých hodnotách určit některými typy přístrojů pro měření výšky základny oblaků, v ostatních případech pomocí radiolokátorů nebo letadlových měření.
česky: rozsah oblaku vertikální angl: vertical development of a cloud slov: vertikálny rozsah oblaku  1993-a2
вертикальный разрез
řez aerologický – graf. zobrazení některých skalárních nebo i vektorových charakteristik zjištěných při aerologických měřeních. Na vert. osu se vynášejí hodnoty výšky a tlaku vzduchu nebo jiné charakteristiky na nich funkčně závislé, na horiz. osu časové intervaly měření na jedné stanici nebo prostorová vzdálenost různých stanic. Podle toho rozeznáváme několik druhů řezů, např. meridionální nebo zonální vert. řez, vert. řez časový nebo prostorový. Na jednom vertikálním řezu atmosférou mohou být zakresleny izolinie většího počtu met. charakteristik. Vertikální řezy atmosférou byly v minulosti často využívány v synoptické, a především v letecké meteorologii.
česky: řez atmosférou vertikální angl: vertical cross section slov: vertikálny rez atmosférou  1993-a3
вертикальный разрез в пространстве
vertikální řez atmosférou, v němž se vynášejí údaje z více aerologických stanic z téhož pozorovacího termínu při zachování poměru vzdáleností mezi stanicemi. Předpokládá se výběr stanic, které leží přibližně na jedné přímce. Řezy orientované ve směru sever – jih se často označují jako meridionální, řezy orientované ve směru východ – západ jako zonální. Vertikální prostorové řezy atmosférou byly v minulosti využívány v letecké meteorologii.
česky: řez atmosférou vertikální prostorový slov: priestorový vertikálny rez atmosférou  1993-a3
вертикальный разрез во времени
vertikální řez atmosférou, v němž se vynášejí hodnoty meteorologických prvků změřených v různých termínech na dané aerologické stanici. Nejčastěji se takto zobrazují teplota vzduchu, charakteristiky vlhkosti vzduchu a skalární, popř. vektorové složky rychlosti větru.
česky: řez atmosférou vertikální časový slov: časový vertikálny rez atmosférou  1993-a1
вертикальный сдвиг ветра
česky: střih větru vertikální angl: vertical wind shear slov: vertikálny strih vetra  1993-a1
верхний мираж
viz zrcadlení.
česky: zrcadlení svrchní angl: superior mirage slov: vrchné zrkadlenie  1993-a1
верхний уровень конвекции
hladina (výška), ve které ustávají konv. výstupné pohyby. Pojem horní hladina konvekce se nejčastěji užívá v souvislosti s termickou konvekcí, vyvolanou nerovnoměrným radiačním ohříváním zemského povrchu. Výšku horní hladiny konvekce určujeme na termodynamickém diagramu metodou částice. Lze využít i vhodnou aplikaci metody vrstvy nebo metody vtahování. Viz též hladina volné konvekce.
česky: hladina konvekce horní angl: convection level slov: horná hladina konvekcie něm: Konvektionsobergrenze f  1993-a2
верхний фронт
fronta ve stř. a horní troposféře. Na výškových mapách se projevuje zpravidla v poli teploty, vlhkosti a proudění vzduchu. Do blízkosti zemského povrchu tato fronta nedosahuje. Viz též fronta přízemní.
česky: fronta výšková angl: upper front slov: výškový front něm: Höhenfront f fr: front d'altitude m  1993-a3
верхняя атмосфера
v současné době v meteorologické literatuře ne zcela jednoznačný pojem. Často se vysoká atmosféra ztotožňuje zhruba s heterosférou nebo s ionosférou až po nejvyšší hladiny představující přechod v meziplanetární prostor. Někteří, zejména starší autoři však považují za vysokou atmosféru celou vrstvu atmosféry nad tropopauzou.
česky: atmosféra vysoká angl: high atmosphere slov: vysoká atmosféra něm: hohe Atmosphäre f fr: haute atmosphère f  1993-a3
верхняя граница атмосферы
neurčitý pojem; klademe ji do výšky, nad kterou už z daného hlediska nemusíme uvažovat vliv atmosféry. Např. v aktinometrii zpravidla znamená hladinu (výšku), nad níž z energetického hlediska lze zanedbat vliv ovzduší na sluneční záření, např. při určování solární konstanty, z hlediska vlivu na rozptyl a absorpci záření apod. Tyto podmínky bývají v dostatečné míře splněny již v mezosféře a nad ní.
česky: hranice atmosféry horní angl: outer limits of the atmosphere, upper boundary of the atmosphere slov: horná hranica atmosféry něm: Obergrenze der Atmosphäre f  1993-a3
верхняя граница мглы
česky: hranice zákalu angl: haze line slov: hranica zákalu něm: Trübungsgrenze f  1993-a3
вершина облака
nejvyšší část oblaku, v níž vzduch ještě obsahuje detekovatelné množství oblačných částic. Viz též základna oblaku, rozsah oblaku vertikální.
česky: vrcholek oblaku angl: cloud top slov: vrchol oblaku  1993-a2
весна
jedna z vedlejších klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto:
1. období od jarní rovnodennosti do letního slunovratu (astronomické jaro);
2. trojice jarních měsíců, na sev. polokouli březen, duben a květen (tzv. klimatologické jaro);
3. období s prům. denními teplotami vzduchu 5 až 15 °C na vzestupné části křivky ročního chodu meteorologického prvku. Počátek jara v tomto pojetí se kryje se začátkem velkého vegetačního období.
česky: jaro angl: spring slov: jar  1993-a3
весовой барометр
rtuťový tlakoměr založený na určení hmotnosti rtuťového sloupcebarometrické trubici (zavěšené na vahadle vah), nebo rtuti v nádobce tlakoměru. Je určen k registraci tlaku vzduchu. V současné době se v ČR již nepoužívá. Viz též barograf.
česky: tlakoměr váhový angl: weight barometer slov: váhový tlakomer  1993-a2
ветвь атмосферного фронта
větší nebo menší úsek hlavní troposférické fronty, např. arktické nebo polární fronty, které prakticky nikdy nejsou souvislé okolo celé zemské polokoule, ale jsou zřetelně vyvinuty jen v některých oblastech. Např. polární fronta se nejčastěji rozpadá na tyto větve: polární frontu v západní části Tichého oceánu, polární frontu ve východní části Tichého oceánu, atlantskou polární frontu, která často zasahuje nad Evropu, a v chladné roční době i na středomořskou frontu. Větve atmosférické fronty vykazují značnou prostorovou proměnlivost během roku, a to i v jednotlivých měsících, přičemž se mění i jejich počet.
česky: větev atmosférické fronty angl: sections of atmospheric front slov: vetva atmosférického frontu  1993-a1
ветер
jeden ze základních meteorologických prvků, který popisuje pohyb zvolené částice vzduchu v určitém místě atmosféry v daném časovém okamžiku. Pro jeho vyjádření užíváme vektor rychlosti větru, v met. praxi zkráceně vektor větru. Horiz. složka vektoru větru vzniká především působením horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly. Dále se uplatňuje i odstředivá síla a síla tření. Vert. složka vektoru větru vzniká jako důsledek pohybu vzduchu v cirkulačních a frontálních systémech, konvekce, obtékání překážek apod. V běžné řeči se za vítr považuje jen horiz. složka vektoru větru. Vítr je prostředkem přenosu vody v atmosféře, přenosu energie, hybnosti a dalších fyz. vlastností ve vzduchových hmotách. Zvyšuje intenzitu výparu z vodní hladiny a z povrchu vlhkých předmětů, odnímá teplo tělesům, působí na překážky dynamickým tlakem, ovlivňuje ukládání sněhových závějí, vytváření námrazků apod. V met. praxi se sleduje odděleně směr a velikost vektoru větru jako směr větru a rychlost větru. Viz též měření větru, profil větru, protivítr, radiovítr, zákon větru barický, energie větru, vánek, náraz větru, pole větrů, pulzace větru, růžice větrná, tlak větru, extrémy rychlosti větru, stáčení větru, stočení větru, střih větru, bouře větrná.
česky: vítr angl: wind slov: vietor  1993-a3
ветер на высотах
označení pro vítr vanoucí v různých hladinách mezní vrstvy a volné atmosféry, měřený nejčastěji pomocí pilotovacích balonů nebo radiotechnických prostředků. Výškový vítr takto měřený, se počítá jako prům. hodnota z určité vrstvy, jejíž tloušťka je obvykle dána stoupací rychlostí balonu za zvolený časový interval. Pojem výškový vítr se obecně považuje za komplementární ve vztahu k přízemnímu větru, a potom se za výškový vítr zpravidla považují údaje o rychlosti větru už z hladin okolo 20 m nad zemským povrchem. Pro použití v synoptické a letecké meteorologii se výškový vítr šifruje ve zprávě z pozemní (mořské) stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách a ve zprávě z pozemní (mořské) stanice o výškovém větru. Jiným způsobem měření výškového větru je dálková detekce pomocí sodarů nebo windprofileru. Viz též profil větru, měření větru radiotechnickými prostředky, sondáž akustická.
česky: vítr výškový angl: upper wind slov: výškový vietor  1993-a3
ветер склонов
vítr místní cirkulace s denní periodicitou na svazích horských hřebenů, kopců apod. Ve dne se vzduch nad osluněnými svahy ohřívá a stoupá ve formě anabatického větru, dále od svahu pak zpravidla existují kompenzující sestupy vzduchu. Pokud stoupající vzduch dosáhne konvektivní kondenzační hladiny, začnou se tvořit orografické oblaky. Naopak v noci při intenzívním radiačním ochlazování svahů stéká vzduch do nižších poloh jako vítr katabatický. V údolích se kromě svahového větru uplatňuje i horský a údolní vítr. Viz též klima svahové.
česky: vítr svahový angl: slope wind slov: svahový vietor  1993-a3
ветер у земли
v meteorologii vítr měřený na met. stanici v dohodnuté výšce nad zemským povrchem, obvykle ve výšce 10 m (v letectví v souladu s předpisem L3–Meteorologie standardně ve výšce 10±1 m), v níž je rušivý vliv místních překážek a terénu na proudění již výrazně menší než v těsné blízkosti povrchu. Měření přízemního větru by mělo být prováděno na otevřeném prostranství v místě bez vlivu okolních překážek. Za minimální vzdálenost od překážek se považuje desetinásobek jejich výšky, doporučuje se však větší vzdálenost, zejména od překážek z převládajících směrů větru.
česky: vítr přízemní angl: surface wind slov: prízemný vietor  1993-a3
ветровая стрелка
česky: šipka větru angl: wind arrow, wind shaft slov: šípka vetra  1993-a2
ветровая тень
prostor za překážkou, v němž dochází k poklesu rychlosti větru. Rozsah větrného stínu souvisí s tvarem i výškou překážky a zvětšuje se s rychlostí proudění vzduchu. Viz též závětří, efekt závětrný.
česky: stín větrný angl: wind shadow slov: veterný tieň  1993-a2
ветровое волнение
rytmické pohyby vodní hladiny vyvolané větrem na oceánech, mořích, jezerech, přehradách atd., jejichž rozměry jsou přímo závislé na rychlosti větru, jeho trvání, na velikosti vodní hladiny a hloubce nádrže. Jsou významné jak ve vodní dopravě, tak při stavbě hydrotechnických děl. Viz též vlny stojaté.
česky: vlnění vodní hladiny angl: wind waves slov: vlnenie vodnej hladiny  1993-a1
ветровой конус
„pytel" větrný – zařízení pro orientační určení směru a částečně i rychlosti větru. Skládá se z otevřeného kužele zhotoveného z tkaniny a upevněného na širším konci ke kovovému kruhu volně otočnému kolem svislé osy tak, aby se působením větru mohl spolu s ním otáčet. Větrný rukáv má být na každém letišti. Používá se rovněž pro orientační určení větru na dálnicích, především jako upozornění na boční vítr, a na průmyslových, zpravidla chem. zařízeních s produkcí škodlivých látek do ovzduší.
česky: rukáv větrný angl: wind cone, wind sleeve, wind sock slov: vetromerný rukáv  1993-a1
ветровой конус
označení směru větru podle dělení kompasové růžice. Termín rumb se v češtině používá ojediněle a je převzat z ruštiny. Vyskytuje se v názvech přístrojů měřících společně rychlost a směr větru, např. anemorumbometr.
česky: rumb slov: rumb  1993-b3
ветровой радиозонд
speciální radiosonda obvykle nesená volně letícím balonem a sloužící k rádiovému určení trajektorie, po které se pohybovala. Předává rádiové signály s telemetrií tlaku, event. výšky, nebo odpovědní signály, které se využívají k výpočtu vektoru výškového větru. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.
česky: radiosonda pro zjišťování výškového větru angl: radiowind sonde slov: rádiosonda na zisťovanie výškového vetra  1993-a1
ветровые волны
rytmické pohyby vodní hladiny vyvolané větrem na oceánech, mořích, jezerech, přehradách atd., jejichž rozměry jsou přímo závislé na rychlosti větru, jeho trvání, na velikosti vodní hladiny a hloubce nádrže. Jsou významné jak ve vodní dopravě, tak při stavbě hydrotechnických děl. Viz též vlny stojaté.
česky: vlnění vodní hladiny angl: wind waves slov: vlnenie vodnej hladiny  1993-a1
ветрозащитная полоса
pás tvořený stromy a keři vysázený na ochranu zájmového území před škodlivými účinky větru. Větrolamy se zakládají v převážně rovinných a bezlesých oblastech se sušším klimatem ve snaze snížit rychlost výsušných větrů a omezit např. odnos půdních částic nebo sněhu z polí. Větrolamy mají komplexní účinky na vodní a tepelnou bilanci prostředí v mikroklimatickém měřítku. Viz též meliorace klimatu, suchověj.
česky: větrolam angl: windbreak slov: vetrolam  1993-a1
ветромер
málo užívané čes. označení pro anemometr.
česky: větroměr slov: vetromer  1993-a1
ветрораздел
poměrně trvalá hranice v poli větru, oddělující dvě oblasti se značně rozdílnými směry převládajícího větru. Příkladem větrného předělu je osa hřebene vysokého tlaku vzduchu, který v zimě směřuje ze sibiřské anticyklony západně přes střední Evropu nad Francii a v létě z azorské anticyklony přes Španělsko a Francii nad střední Evropu. Je patrná na klimatologických mapách.
česky: předěl větrný angl: wind divide slov: veterné rozhranie  1993-a3
ветры Кракатау
vých. větry ve stratosféře nad centrální částí tropického pásma, které se zde vyskytují současně se západními Bersonovými větry, s nimiž se v různých výškách vrstvy od 20 do 35 km periodicky střídají v rámci kvazidvouleté oscilace. Dosahují rychlosti mezi 25 a 50 m.s–1. Byly objeveny díky šíření sopečného prachu po výbuchu sopky Krakatoa v r. 1883.
česky: větry Krakatoa angl: Krakatoa winds slov: vetry Krakatoa  1993-a3
вечерняя заря
fotometeor pozorovaný během soumraku. Tvoří se lomem, rozptylem nebo selektivní absorpcí záření při průchodu atmosférou. K nejčastějším formám soumrakových barev patří fialová záře, soumrakový oblouk, ozáření vrcholů a krepuskulární paprsky. Viz též červánky.
česky: barvy soumrakové angl: twilight colours slov: súmrakové farby něm: Dämmerungsfarben f/pl fr: couleurs crépusculaires pl (f)  1993-a1
вечная мерзлота
syn. půda dlouhodobě zmrzlá – vrstva půdy a hornin s teplotou celoročně nižší než 0 °C. Je součástí kryosféry. Současný rozsah permafrostu je zčásti pozůstatkem glaciálů (fosilní permafrost), zčásti důsledkem současného klimatu (recentní permafrost). Podmínkami pro jeho vznik jsou prům. roč. teplota vzduchu pod bodem mrazu a dlouhá, studená a suchá zima. Tyto podmínky jsou splněny téměř ve všech oblastech se sněhovým klimatem a v kontinentálních oblastech s boreálním klimatem. Hloubka promrznutí může být i více než 1 000 m, přičemž závisí na teplotním režimu zim, výšce sněhové pokrývky i na geol. a geomorf. podmínkách. Tzv. činná vrstva na povrchu permafrostu periodicky rozmrzá, přičemž její mocnost v různých oblastech (desítky centimetrů až několik metrů) závisí mj. na délce a teplotním režimu léta. Viz též promrzání půdy.
česky: permafrost angl: permafrost slov: permafrost  1993-a3
вечная мерзлота
syn. permafrost.
česky: půda dlouhodobě zmrzlá angl: pergelisol, permafrost slov: dlhodobo zamrznutá pôda  1993-a3
вешества разрушающие озонный слой
látky uvolňované do atmosféry Země v důsledku lidské činnosti, které pronikají až do spodní stratosféry. Zde se pod vlivem ultrafialového záření (UV-C) rozkládají a vzniklé radikály následně rozkládají molekuly ozonu. Seznam látek poškozujících ozonovou vrstvu a časový harmonogram omezování jejich výroby a spotřeby stanovil Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu, který navázal na Vídeňskou konvenci na ochranu ozonové vrstvy. Mezi nejdůležitější látky poškozující ozonovou vrstvu patří chlorfluorované uhlovodíky CFC neboli tvrdé freony a obdobné látky obsahující i brom zvané halony. Z jednotlivých látek možno jako příklady uvést tetrachlormetan, metylchloroform, metylbromid, formaldehyd apod. Ve srovnání s tvrdými freony jsou pro ozonovou vrstvu poněkud menším nebezpečím neúplně halogenované uhlovodíky – hydrochlorfluorovodíky HCFC neboli měkké freony, a to pro svoji menší stálost během vertikálního transportu v atmosféře až do ozonové vrstvy. Látky typu HCFC jsou postupně nahrazovány látkami typu HFC (hydrofluorouhlovodíky), které vzhledem k absenci atomu chloru nepoškozují ozonovou vrstvu, většinou jsou to však silné skleníkové plyny. Jejich postupná náhrada je předmětem dodatku Montrealského protokolu z Kigali (2016).
V 60. a 70. letech minulého století, kdy se (z dnešního pohledu mylně) předpokládal brzký masový přesun mezikontinentální letecké dopravy do výšek kolem 20 km, se intenzivně zvažovalo též ohrožení ozonové vrstvy emisemi oxidů dusíku z leteckých motorů.
česky: látky poškozující ozonovou vrstvu angl: ozone depleting substances slov: látky poškodzujúce ozónovú vrstvu  2014
взвешенная пыль
pevné částice antropogenního původu rozptýlené v atmosféře, jejichž rychlost sedimentace je natolik malá, že mohou ve vzduchu setrvávat po rel. dlouhou dobu (několik dnů i více) a dostávat se do značných vzdáleností od svých zdrojů. Velikost částic polétavého prachu je řádově 10–5 m a menší, nejvíce jsou zastoupeny částice s rozměry pod 10–6 m. Viz též popílek, spad prachu, měření znečištění ovzduší.
česky: prach poletavý angl: airborne dust slov: poletavý prach  1993-a2
вид осадков, тип осадков
označení jednotlivých srážkových jevů, např. déšť, přeháňka deště se sněhem, sněhová zrna, kroupy, rosa, ledovka. Druh srážek se uvádí v měsíčním výkazu meteorologických pozorování pomocí definovaných značek. Viz též klasifikace srážek.
česky: druh srážek angl: form of precipitation slov: druh zrážok něm: Niederschlagstyp fr: type de précipitations m  2014
вид фронта
česky: druh fronty angl: type of front slov: druh frontu něm: Frontenart f fr: type de fronts m, types de fronts pl  1993-a1
видимоe излучение
krátkovlnné záření o vlnových délkách od 0,4 do 0,73 µm, na něž je citlivé lidské oko. Jednotlivým vlnovým délkám odpovídají určité barvy spektra, a to od fialové, která má nejkratší vlnové délky, až po červenou s nejdelšími vlnovými délkami. Viz též záření Slunce.
česky: záření viditelné angl: visible radiation slov: viditeľné žiarenie  1993-a1
видимость
1. podle definice Světové meteorologická organizace největší vzdálenost, na kterou lze vidět a rozeznat černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, pokud je pozorován za denního světla proti obloze horizontu, nebo který je možné vidět a rozeznat v noci, pokud je umělé osvětlení na úrovni normálního denního světla;
2. pro letecké účely je za dohlednost považována větší z:
(a) největší vzdálenosti, na kterou je možné spolehlivě vidět a rozeznat na světlém pozadí černý předmět vhodných rozměrů umístěný u země, a
(b) největší vzdálenosti, na kterou je možně spolehlivě rozeznat na neosvětleném pozadí světla o svítivosti přibližně 1 000 cd.
Tyto dvě vzdálenosti jsou odlišné v atm. podmínkách charakterizovaných stejným koeficientem zeslabení. Vzdálenost (a) objektivizuje meteorologický optický dosah a vzdálenost (b) kolísá v závislosti na intenzitě osvětlení pozadí.
česky: dohlednost angl: visibility slov: dohľadnosť něm: Sichtweite f fr: visibilité f  1993-a3
видимость
nevhodné označení pro dohlednost.
česky: viditelnost angl: visibility slov: viditeľnosť  1993-a3
виды облаков
základní charakteristika oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků Světové meteorologické organizace. Vystihuje podstatné znaky vzhledu oblaku, které se jeví pozorovateli na zemském povrchu. Každý oblak, který se vyskytuje v troposféře, lze zařadit do jednoho z následujících 10 druhů: cirrus (Cu), cirrocumulus (Cc), cirrostratus (Cs), altocumulus (Ac), altostratus (As), nimbostratus (Ns), stratocumulus (Sc), stratus (St), cumulus (Cu), cumulonimbus (Cb). Jeden a týž oblak nemůže současně náležet k více druhům, tzn., že označení druhů se u téhož oblaku vzájemně vylučují. Pro bližší popis oblaku se užívají další charakteristiky, tj. tvar oblaků, odrůda oblaků, zvláštnosti oblaků, průvodní oblaky a případně mateřský oblak.
česky: druhy oblaků angl: cloud genera slov: druhy oblakov něm: Wolkengattungen f/pl fr: genres de nuages pl  1993-a2
визуальное метеорологическое наблюдение
pozorování bez met. přístrojů, např. pozorování druhu oblačnosti, bouřek, stavu půdy, určování dohlednosti odhadem.
česky: pozorování meteorologické vizuální angl: visual meteorological observation slov: vizuálne meteorologické pozorovanie  1993-a3
визуальный полет
let, který se uskutečňuje za vizuálního kontaktu s povrchem země a za met. podmínek rovných nebo lepších, než jsou stanoveny minimy pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Pro tyto lety platí speciální pravidla VFR (Visual flight rules). Lety VFR lze provádět jen do letové hladiny FL 195 (19 500 stop). Výjimky z tohoto pravidla mohou být schváleny Úřadem pro civilní letectví a lze je nalézt v publikaci Letecké informační služby ŘLP ČR s. p. AIP (Aeronautical Information Publication). Viz též podmínky meteorologické pro let za viditelnosti.
česky: let za viditelnosti povrchu Země angl: visual flight slov: let pri viditeľnosti zeme  1993-a3
вили-вили
1. označení pro prachový nebo písečný vír v Austrálii;
2. zastaralé regionální označení severoaustralských tropických cyklon. Viz též cyklon.
česky: willy–willy angl: willy-willy slov: willy-willy  1993-a3
виртуальная температура
charakteristika vlhkého vzduchu, která odpovídá teplotě suchého vzduchu o stejných hodnotách tlaku a hustoty jako má vzduch vlhký. Hodnotu virtuální teploty lze stanovit na základě stavové rovnice ideálního plynu pro vlhký vzduch na základě předpokladu, že suchý vzduch i vodní pára se chovají jako ideální plyny. Virtuální teplota Tv však umožňuje použít pro vlhký vzduch stavovou rovnici ideálního plynu pro suchý vzduch, dosadíme-li do ní virtuální teplotu místo teploty vzduchu, tzn.
p/ρ=RdTv,
kde p je tlak vlhkého vzduchu, ρ hustota vlhkého vzduchu a Rd měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Pro danou měrnou vlhkost s lze hodnotu Tv v K určit pomocí vztahu
Tv=T[ (1+( RvRd1 )s) ]T(1+0,61s),
kde T značí teplotu v K a Rv měrnou plynovou konstantu vodní páry. Obdobně lze Tv vyjádřit pomocí směšovacího poměru w, využijeme-li převodní vztah
s=w1+w.
Platí tedy, že Tv ≥ T, kde znaménko rovnosti obou veličin odpovídá suchému vzduchu. Virtuální teplota bývá při zemi obvykle o 0,1 až 5,0 °C vyšší než skutečná teplota vzduchu, přičemž hodnota horní hranice rozdílu odpovídá napětí nasycené vodní páry při 30 °C. V meteorologii se využívá také prům. virtuální teplota vrstvy vzduchu mezi dvěma izobarickými hladinami, která je přímo úměrná jejich vertikální vzdálenosti. Relativní izohypsy na mapách relativní topografie jsou tedy zároveň izotermami prům. virtuální teploty. Ve fyzice oblaků a srážek zahrnují někteří autoři do definice virtuální teploty i přírůstek hustoty vyvolaný přítomností kondenzované fáze vody. Definice má potom tvar
Tv=T(1+0,61w wl),
kde wl je směšovací poměr kondenzované fáze vody.
česky: teplota virtuální angl: virtual temperature slov: virtuálna teplota  1993-a3
виртуальное трение
česky: tření virtuální angl: virtual friction slov: virtuálne trenie  1993-a1
вихревое облако
válcovitý oblak, který se vytváří obvykle v horní části víru s horiz. osou (rotoru), který vzniká při vlnovém proudění nebo při rotorovém prouděnízávětří hor. Za rotorový oblak považujeme též jednu ze zvláštností arcus. Viz též roll cloud.
česky: oblak rotorový angl: rotor cloud slov: rotorový oblak  1993-a3
вихревой поток,
v meteorologii proudění vzduchu, v němž se vyskytují nepravidelné turbulentní víry a fluktuace rychlosti. Při turbulentním proudění pronikají z jedné vrstvy do druhé nejen jednotlivé molekuly, ale i makroskopické vzduchové částice. Proudění bez turbulentních vířivých pohybů nazýváme prouděním laminárním. V reálné atmosféře je proudění zpravidla turbulentní. Viz též turbulence.
česky: proudění turbulentní angl: turbulent flow slov: turbulentné prúdenie  1993-a1
вихри в атмосфере
pojmem vír obecně označujeme rotační pohyb hmotného elementu v plynu nebo v kapalině. V atmosféře se lze setkat s víry různých velikostí, které vznikají z rozmanitých příčin. Největším vírem, souvisejícím se všeobecnou cirkulací atmosféry, je cirkumpolární vír, patrný na výškových mapách horní troposféry a spodní stratosféry. K vírům synoptického měřítka patří cyklony a tropické cyklony. V subsynoptickém měřítku lze na družicových snímcích často identifikovat různé oblačné víry, k vírům malého měřítka o průměru řádově jednotek až stovek m patří prachové nebo písečné víry a tromby. Všechny zmíněné víry se vyznačují přibližně vert. orientací rotační osy. V atmosféře se však vytvářejí i stabilní víry s horiz. nebo kvazihorizontální osou, tzv. rotory. S turbulencí v atmosféře je spjat výskyt náhodně se pohybujících nestabilních vírů s různou orientací osy rotace, jejichž průměry dosahují od několika mm do stovek m. Viz též měřítko vírů v atmosféře, proudění vírové.
česky: víry v atmosféře angl: whirls in atmosphere slov: víry v atmosfére  1993-a1
вихрь
lid. název pro silný vítr v zimě nebo pro vichřici se sněhem.
česky: fukéř, fukýř slov: fujak (chujava, víchor, metel, kúrňava) fr: vent violent m  1993-a1
вихрь скорости
syn. vírnatost – obecně vektorová veličina, která je bodovou (mikroskopickou) mírou rotace vzduchu. Vorticita je definována jako rotace vektoru rychlosti proudění v:
×v=( vzy vyz, vxz vzx, vyx vxy),
kde vx, vy a vz značí složky rychlosti proudění v kartézské souřadnicové soustavě (x, y, z). Pokud uvažujeme rychlost proudění vzhledem k absolutní souřadnicové soustavě, jde o abs. vorticitu. V případě, že rychlost proudění vyjadřujeme v relativní souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí, mluvíme o rel. vorticitě. Směr vektoru vorticity je shodně orientovaný s osou rotace, velikost vektoru vorticity je úměrná velikosti cirkulace. V dynamické meteorologii synoptického měřítka se vorticita obvykle vztahuje pouze k horiz. pohybům a ztotožňuje se proto pouze s vert. složkou rotace vektoru v,
ξ=vy xvxy,
která má velký prognostický význam. Mezi vertikálními složkami abs. vorticity ξa a rel. vorticity ξr platí vztah:
ξa=ξr+λ,
v němž λ značí Coriolisův parametr. V oblasti cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu je ξr > 0, naopak v oblasti anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu je ξr < 0 (platí pro sev. polokouli).
Při popisu proudění a analýze jeho dynamiky v subsynoptickém měřítku je třeba uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. Vertikální složku vektoru vorticity spojenou s rotací v horiz. rovině pak často zkráceně označujeme jako vert. vorticitu; pod označením horiz. vorticita rozumíme výslednici obou horiz. složek vektoru vorticity spojenou s rotací ve vert. rovině. Například produkce horiz. rel. vorticity v důsledku horiz. gradientu vztlaku po obou stranách osy oblasti se sestupným pohybem vzduchukonvektivním oblaku je podstatná pro vznik velmi nebezpečné rotorové cirkulace na čele výtoku chladného vzduchu z konvektivní bouře. Pro samotný vývoj konv. oblaku má velký význam transformace horiz. rel. vorticity v okolí oblaku na vert. rel. vorticitu uvnitř oblaku. V okolí oblaku je horiz. rel. vorticita důsledkem vzájemného působení vert. střihu větru a nehomogenního rozložení vztlaku. K transformaci na vert. rel. vorticitu pak dochází prostřednictvím kvazihorizontálního vtoku do oblasti se silným výstupným pohybem. Tento proces je podstatný pro vznik rotace s vert. osou v supercele. Viz též rovnice vorticity.
česky: vorticita angl: vorticity slov: vorticita  1993-a3
влага
1. nevhodné označení pro půdní vodu, viz bilance půdní vody;
2. neurčité označení pro vodu z atmosférických srážek, např. zimní vláhu, akumulovanou v půdě z deště a tajícího sněhu do začátku vegetačního období. Častěji se užívá přídavné jméno vláhový, viz např. jistota vláhová, index vláhový Končkův.
česky: vláha angl: dampness, moisture slov: vlaha  1993-a3
влажная адиабата
křivka na termodynamickém diagramu, vyjadřující vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém dějinasyceném vzduchu, který může obsahovat i zkondenzovanou vodu v kapalné fázi. Protože rozdíl mezi nasycenou adiabatou a pseudoadiabatou je velmi malý, na termodynamickém diagramu se nasycené adiabaty nezakreslují a pro znázornění adiabatického děje v nasyceném vzduchu se používají pseudoadiabaty. V americké terminologii se nasycená adiabata označuje jako vlhká adiabata.
česky: adiabata nasycená angl: moist adiabat, saturated adiabatic , wet adiabat, wet adiabatic slov: nasýtená adiabata něm: Sättigungsadiabate f fr: adiabatique saturée f, adiabatique saturée f, pseudoadiabatique f, isoligne pseudoadiabatique f  1993-a3
влажная зона
česky: oblast vlhká angl: humid zone slov: vlhká oblasť  1993-a3
влажная область
česky: oblast vlhká angl: humid zone slov: vlhká oblasť  1993-a3
влажноадиабатический градиент
adiabatický teplotní gradient částice vzduchu nasyceného vodní párou, který může obsahovat i kondenzovanou vodu. Lze jej vyjádřit přibližným vztahem
γs=(-dT dz)sγd 1+&epsi;Lvew RdTp1+&epsi;2 Lv2ewcpd RdT2p,
kde dT je změna teploty, dz změna výšky, γd suchoadiabatický teplotní gradient, ε = 0,622 je poměr měrné plynové konstanty suchého vzduchu a měrné plynové konstanty vodní páry, Lv je latentní teplo výparu, Rd měrná plynová konstanta suchého vzduchu, ew napětí vodní páry nasycené nad vodou při teplotě T, cpd měrné teplo suchého vzduchu při konstantním tlaku vzduchu p. Hodnota nasyceně adiabatického teplotního gradientu závisí na teplotě a tlaku vzduchu v rozsahu přibližně od 0,2 do 1,0 K na 100 m výšky. Při teplotě 0 °C a tlaku vzduchu 1 000 hPa nabývá nasyceně adiabatický teplotní gradient hodnoty 0,6 K na 100 m. Přibližný vztah uvedený výše zanedbává množství tepla potřebné ke změně teploty kondenzované vody a tedy i rozdíl mezi vratným nasyceně adiabatickým gradientem a pseudoadiabatickým teplotním gradientem. Při nasycení nad ledem lze použít stejný vztah, v němž však nahradíme latentní teplo výparu latentním teplem sublimace a napětí nasycení nad vodou napětím nasycení nad ledem. Někdy se nasyceně adiabatický teplotní gradient chybně označuje jako gradient vlhkoadiabatický (toto označení je obvyklé v amerických textech, v češtině se u nasyceného vzduchu nepoužívá). Viz též Clausiova–Clapeyronova rovnice, děj adiabatický, děj pseudoadiabatický.
česky: gradient teplotní nasyceně adiabatický angl: saturated adiabatic lapse rate slov: nasýtene adiabatický teplotný gradient něm: feuchtadiabatischer Temperaturgradient m fr: gradient adiabatique saturé m  1993-a3
влажнонеустойчивость атмосферы
vertikální instabilita atmosféry uplatňující se při nasycení vystupující vzduchové částice, pokud hodnota vertikálního teplotního gradientu v dané vrstvě atmosféry leží mezi hodnotami suchoadiabatického a nasyceně adiabatického teplotního gradientu. Sledovaná vrstva je tedy stabilní vzhledem k suchému vzduchu, ale instabilní vzhledem k nasycenému vzduchu, jehož výstup se po dosažení hladiny volné konvekce zrychluje. V klasické Normandově klasifikaci instability (stability) atmosféry má termín podmíněná instabilita odlišný význam. Viz též CAPE.
česky: instabilita atmosféry podmíněná angl: conditional instability of atmosphere slov: podmienená instabilita ovzdušia něm: bedingte Instabilität der Atmosphäre f  1993-a3
влажность
1. nevhodné označení pro půdní vodu, viz bilance půdní vody;
2. neurčité označení pro vodu z atmosférických srážek, např. zimní vláhu, akumulovanou v půdě z deště a tajícího sněhu do začátku vegetačního období. Častěji se užívá přídavné jméno vláhový, viz např. jistota vláhová, index vláhový Končkův.
česky: vláha angl: dampness, moisture slov: vlaha  1993-a3
влажность воздуха
základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. V meteorologii lze vlhkost vzduchu vyjádřit pomocí řady vlhkostních charakteristik, jako jsou např. tlak vodní páry, hustota vodní páry, měrná vlhkost, relativní vlhkost, směšovací poměr, deficit teploty rosného bodu, sytostní doplněk, popř. další. Viz též měření vlhkosti vzduchu, vertikální profil vlhkosti vzduchu, inverze vlhkosti vzduchu, pole vlhkosti.
česky: vlhkost vzduchu angl: air humidity, air moisture slov: vlhkosť vzduchu  1993-a3
влажность почвы
množství vody, včetně vodní páry, obsažené v půdě. Vlhkost půdy hmotnostní je definována jako poměr hmotnosti vody obsažené ve vzorku půdy k hmotnosti vysušeného vzorku půdy. Vlhkost půdy objemová je definována jako poměr objemu vody obsažené ve vzorku půdy k celkovému objemu tohoto vzorku, tj. objemu suché půdy a půdního vzduchu a vody. Vlhkost půdy hmotnostní i objemová se udávají v procentech. Viz též voda půdní.
česky: vlhkost půdy angl: soil moisture slov: vlhkosť pôdy  1993-a3
влажные выпадения (осаждения, накопления)
hmotnost atm. příměsi, která je uložena na jednotku plochy zem. povrchu za jednotku času v důsledku procesů vymývání příměsí z atmosféry.
česky: depozice mokrá angl: wet deposition slov: mokrá depozícia něm: nasse Deposition f fr: dépôt humide m  1993-a1
влажный воздух
termodynamice atmosféry vzduch tvořený směsí suchého vzduchu a vodní páry. V obecných popisech se setkáváme s pojmem vlhký vzduch ve smyslu vzduch s vysokou relativní vlhkostí. Viz též vlhkost vzduchu, vzduch nasycený.
česky: vzduch vlhký angl: moist air slov: vlhký vzduch  1993-a2
влажный климат
česky: klima vlhké angl: humid climate slov: vlhká klíma  1993-b3
влажный период
1. syn. období srážkové;
2. obecné označení časového úseku, během něhož se v určité oblasti vyskytly v porovnání s klimatologickým normálem nebo s jiným obdobím větší úhrny srážek. Uvažovaný časový úsek přitom může trvat jen několik dní, ale i celé geologické období, viz např. pluviál.
česky: období vlhké angl: wet spell slov: vlhké obdobie  1993-a3
влажный язык
jazykovité rozšíření nebo pronikání vlhkého vzduchu do oblasti, ve které je vlhkost vzduchu všeobecně nižší.
česky: jazyk vlhkého vzduchu angl: moist tongue slov: jazyk vlhkého vzduchu  1993-a2
внезапное ионосферное возмущение
jev Dellingerův – náhlá změna fyz. stavu nižší ionosféry ve výšce 60 až 80 km. Vzniká prudkým zesílením ionizace ionosférické vrstvy D, které je vyvoláno zvětšením ultrafialového záření při chromosférické erupci na Slunci. Projeví se náhlým vymizením příjmu vzdálených krátkovlnných rádiových stanic na polokouli osvětlené Sluncem. Jev trvá několik desítek minut až několik hodin. Uvedenou poruchu poprvé popsal J. H. Dellinger v r. 1935.
česky: porucha ionosférická náhlá angl: sudden ionospheric disturbance slov: náhla ionosférická porucha  1993-a3
внезапное стратосферное потепление
česky: fenomén berlínský angl: Berlin phenomenon slov: berlínsky fenomén něm: Berliner Phänomen n fr: réchauffement stratosphérique soudain m  1993-a1
внетропический муссон
projev monzunové cirkulace ve vyšších zeměp. šířkách. Je charakteristický pro vých. části pevnin, přičemž nejlépe je vyvinut ve vých. Asii, kde se zimní monzun na vých. straně sibiřské anticyklony střídá s letním monzunem v týlu havajské anticyklony. Viz též monzun tropický.
česky: monzun mimotropický angl: extratropical monsoon slov: mimotropický monzún  1993-a3
внетропический циклон
cyklona, která se vyskytuje v mírných nebo vysokých zeměp. šířkách. Mimotropické cyklony jsou často ztotožňovány pouze s postupujícími frontálními cyklonami. Viz též cyklona tropická.
česky: cyklona mimotropická angl: extratropical cyclone slov: mimotropická cyklóna něm: aussertropische Zyklone f fr: cyclone extratropical m  1993-a3
внетропический циклон
nevhodné označení pro mimotropickou cyklonu.
česky: cyklona vnětropická slov: mimotropická cyklóna něm: außertropische Zyklone f fr: cyclone extratropical m  1993-a2
внетропическое струйное течение
tryskové proudění, které je vázáno na polární i arkt. planetární výškovou frontální zónu. Dělí se na tryskové proudění mírných šířek a tryskové proudění arktické. Mimotropické tryskové proudění se vyznačuje velkou proměnlivostí zeměp. polohy i rychlostí. Typickým znakem je velká meandrovitost tohoto proudění, hlavně v mírných šířkách. Viz též proudění tryskové subtropické.
česky: proudění tryskové mimotropické angl: extratropical jet stream slov: mimotropické dýzové prúdenie  1993-a1
внешняя температура
ve stavebně tech. praxi označení pro teplotu vzduchu, měřenou na meteorologické stanici, které se užívá pro odlišení od teploty uvnitř budov nebo místností.
česky: teplota venkovní angl: external temperature slov: vonkajšia teplota  1993-a2
внутримассовая гроза
česky: bouřka nefrontální slov: nefrontálna búrka fr: orage de masse d'air m  1993-a1
внутримассовая гроза
syn. bouřka nefrontální – bouřka, která se vyskytuje v souvislosti s vývojem srážkových konvektivních oblaků druhu Cbinstabilní vzduchové hmotě bez vazby na atmosférické fronty. Vzniká zejména následkem termické konvekce v místech příznivých pro rychlé oteplování velkých objemů vzduchu.
česky: bouřka uvnitř vzduchové hmoty angl: air-mass thunderstorm slov: búrka vo vnútri vzduchovej hmoty něm: Luftmassengewitter n fr: orage de masse d'air m  1993-a3
внутримассовые облака
oblaky uvnitř vzduchové hmoty, jejichž vznik a vývoj nesouvisí s procesy na atmosférických frontách. V instabilní vzduchové hmotě se vyvíjejí především konvektivní oblaky, ve stabilní vzduchové hmotě spíše oblaky vrstevnaté.
česky: oblaky nefrontální angl: non-frontal clouds slov: nefrontálne oblaky  1993-a2
внутримассовый туман
mlha vznikající mimo oblasti atmosférických front. Patří k ní např. mlha radiační, advekční a svahová. Viz též klasifikace mlh Willettova, mlha frontální.
česky: mlha uvnitř vzduchové hmoty angl: airmass fog slov: hmla vo vnútri vzduchovej hmoty  1993-a3
внутритропическая зона конвергенции
(ITCZ) – vnitřní pásmo rovníkové deprese, které odděluje pasáty sev. a již. polokoule, takže tvoří bariéru energ. výměny mezi polokoulemi. V částech ITCZ dochází ke konvergenci pasátů, která zde způsobuje výstupné pohyby vzduchu, tvorbu konvektivních oblaků a tropických dešťů. ITCZ mívá rozsah přes několik šířkových stupňů, přičemž může mít i složitější strukturu s rovníkovými tišinami nebo pásmem rovníkových západních větrů. Prům. roční poloha ITCZ je vyjádřena meteorologickým rovníkem, sezonní pohyb souvisí s pohybem termického rovníku, který nad oceány přibližně odpovídá prům. poloze ITCZ v dané fázi roku. V případě pevnin s výraznou monzunovou cirkulací proniká ITCZ podstatně dále od geogr. rovníku, takže v podstatě splývá s rozhraním mezi ekvatoriálním a tropickým vzduchem (např. v oblasti Indického poloostrova); odtud nevhodné označení ITCZ jako intertropické fronty.
česky: zóna konvergence intertropická angl: intertropical convergence zone slov: intertropická zóna konvergencie  1993-a3
внутритропический фронт
syn. fronta tropická – nevhodné označení pro intertropickou zónu konvergence, a to především tam, kde ekvatoriální vzduch proniká daleko od geogr. rovníku v souvislosti s monzunovou cirkulací.
česky: fronta intertropická angl: intertropical front slov: intertropický front něm: innertropische Konvergenz f fr: front intertropical m  1993-a3
вовлечениe
v meteorologii označení pro mísení vzduchu uvnitř organizovaného proudění se vzduchem v okolí tak, že vtažený okolní vzduch se stává součástí proudu a může měnit jeho teplotu, vlhkost a hybnost. Může jít o vtahování vzduchu z okolí oblaku do výstupného proudu oblaku, zejména konv. oblaku druhu cumulus. Tzv. homogenní vtahování předpokládá, že vlastnosti vzduchu v oblaku se mění okamžitě a změna je úměrná množství vtaženého vzduchu a vzduchu v oblaku. Rozlišujeme také model laterálního vtahování z boku proudu a model vtahování u vrcholku oblaku. Vtahování označujeme jako nehomogenní, pokud charakteristická doba potřebná pro vtažení vzduchu je mnohem větší než doba výparu kapek. Za takových podmínek, které nastávají zejména na počátku vtahování vzduchu do konv. proudu, nastává výpar pouze na rozhraní mezi oblačným vzduchem a vzduchem vtaženým do oblaku. Jiným příkladem vtahování je proces, při němž turbulentní proudění ve směšovací vrstvě (turbulentní vrstvě mísení) vtahuje vzduch z přilehlé neturbulentní nebo podstatně méně turbulentní vrstvy. Vtahování tak pokračuje směrem k neturbulentní vrstvě a v nepřítomnosti advekce zvětšuje vertikální rozsah vrstvy promíchávání. Viz též metoda vtahování.
česky: vtahování angl: entrainment slov: vťahovanie  2014
вода в атмосфере
nejvíce zastoupená chemická sloučenina v atmosféře Země. Její podíl na objemu hydrosféry je necelých 0,001 %, což by v kapalném skupenství představovalo 1,3.1013 m3 vody, tedy vrstvu na zemském povrchu o výšce cca 25 mm. Voda se v atmosféře vyskytuje ve všech třech skupenstvích, tzn. ve formě vodní páry i částic kapalné vody a ledu. Mezi skupenstvími dochází k fázovým přechodům, viz výpar a mrznutí kapalné vody, kondenzace vodní páry a její depozice, tání sněhu nebo ledu a jeho sublimace. Voda v atmosféře se tak významně podílí na hydrologickém cyklu. Viz též voda přechlazená, mikrofyzika oblaků a srážek.
česky: voda v atmosféře angl: water in atmosphere slov: voda v atmosfére  1993-a3
водность (облаков)
úhrnná hmotnost vodních kapek v jednotce objemu oblaku, popř. mlhy. Vyjadřuje se v kg.m–3 nebo tradičně v g.m–3. V odborné literatuře se setkáváme s užitím zkratky LWC (z angl. Liquid Water Content). Viz obsah vodní oblaku, obsah vodní ledový.
česky: obsah vodní kapalný angl: liquid water content slov: kvapalný vodný obsah  2014
водность облаков
úhrnná hmotnost kapalných a tuhých částic vody v jednotce objemu oblaku, popř. mlhy. Vyjadřuje se v kg.m–3 nebo tradičně v g.m–3. V odborné literatuře se setkáváme s užitím zkratky CWC (z angl. Cloud Water Content). Viz obsah vodní kapalný, obsah vodní ledový.
česky: obsah vodní oblaku angl: cloud water content slov: vodný obsah oblaku  1993-a3
водный баланс
vztah mezi příjmem, výdejem a změnou zásob vody za dané období v určité oblasti (povodí, kontinentu apod.) nebo ve vodním útvaru, které nastávají v důsledku hydrologického cyklu. Příjem je zajišťován srážkami, případně přítokem vody. Výdej vody nastává prostřednictvím výparu a zpravidla i odtoku, pokud se nejedná o bezodtokou oblast nebo vodní nádrž. Nerovnováha mezi příjmem a výdejem vody se projeví změnou zásob vody ve vodních tocích a nádržích i pod zemským povrchem (půdní vody a podzemní vody); při určování dlouhodobé hydrologické bilance je možné tento člen zanedbat. Především v případě sněžení nebo malé intenzity srážek může být hydrologická bilance významně ovlivněna intercepcí srážek. Rovnice hydrologické bilance je využívána mj. pro stanovení skutečného výparu.
česky: bilance hydrologická angl: water balance, water budget slov: hydrologická bilancia něm: Wasserbilanz f, Wasserhaushalt m fr: bilan hydrique m, bilan hydrologique m  1993-a3
водный баланс
česky: bilance vláhová slov: vlahová bilancia fr: bilan hydrique des sols m  1993-a1
водный баланс почвы
syn. bilance vláhová – hydrologická bilance určitého půdního profilu. Příjem půdní vody je realizován především infiltrací části vody z padajících i usazených srážek, zmenšených o intercepci srážek, dále vzlínáním podzemní vody, jejím bočním přítokem a doplňováním vodní páry, která v půdě kondenzovala. K výdeji půdní vody dochází prostřednictvím výparu včetně transpirace rostlin a odtokem, především podpovrchovým.
česky: bilance půdní vody angl: soil water budget slov: bilancia pôdnej vody něm: Bodenwasserbilanz f, Bodenwasserhaushalt m fr: bilan hydrique des sols m  1993-a3
водный эквивалент снега
výška vodní vrstvy, která vznikne rozpuštěním sněhové pokrývky, resp. její hmotnost, vztažená na jednotku plochy. Vodní hodnota sněhové pokrývky se udává v mm vodního sloupce nebo v kg.m–2. Pro zatížení stavebních konstrukcí se používají jednotky kg.m—2 nebo kPa. Viz též sněhoměr.
česky: hodnota sněhové pokrývky vodní angl: snow water equivalent, water equivalent of snow slov: vodná hodnota snehovej pokrývky něm: Wassergehalt der Schneedecke m  1993-a3
водораздел
hranice, která rozděluje odtok do sousedních povodí. Rozlišujeme orografické rozvodnice, určené tvarem reliéfu a rozdělující povrchový odtok, a rozvodnice podzemní vody, označované též jako hydrogeologické.
česky: rozvodnice angl: drainige divide, water parting, watershed divide slov: rozvodnica  1993-a3
водораздельная формация
geomorfologický útvar, kterým vede orografická rozvodnice.
česky: rozvodí angl: drainige divide, water parting, watershed divide slov: rozvodie  1993-a3
водосборный бассейн
území ohraničené rozvodnicí, z něhož veškerý odtok směřuje do společného profilu vodního toku, popř. jiného hydrologického útvaru.
česky: povodí angl: catchment, drainage basin, watershed slov: povodie  1993-a2
водоструйный пиргелиометр
pyrheliometr využívající k měření přímého slunečního záření přírůstek teploty známého objemu vody protékající přístrojem. Vodní pyrheliometr zkonstruovaný C. G. Abbotem byl standardním pyrheliometrem pro Smithsonskou mezinárodní pyrheliometrickou stupnici.
česky: pyrheliometr vodní angl: water flow pyrheliometer slov: vodný pyrheliometer  1993-a3
водяное облако
syn. oblak kapalný – oblak složený výlučně z vodních kapek bez přítomnosti ledových částic. Může se jednat o oblak teplý nebo oblak přechlazený.
česky: oblak vodní angl: water cloud slov: vodný oblak  1993-a2
водяной пар
voda v plynném skupenství. V atmosféře je vodní pára obsažena ve velmi proměnném množství; u zemského povrchu v průměru od 0 do 3 % objemu. S výškou obsah vodní páry v atmosféře velmi rychle ubývá. Při vhodných podmínkách vodní pára kondenzuje a vytváří oblaky, popř. hydrometeory. Vodní pára intenzivně pohlcuje a vyzařuje dlouhovlnné záření, a je proto významná pro radiační režim atmosféry, v rozhodující míře se podílí na skleníkovém efektu atmosféry. Viz též atmosféra Země, vzduch nasycený, vzduch vlhký, kondenzace vodní páry, okno atmosférické, tlak vodní páry.
česky: pára vodní angl: aqueous vapour, water vapour slov: vodná para  1993-a2
водяной смерч
hovorové označení pro trombu, popř. tornádo, vyskytující se nad vodní hladinou a dotýkající se jí. Může se vyskytnout nejen pod spodní základnou oblačnosti Cumulonimbus, ale i pod Cumulus congestus.
česky: smršť vodní angl: water spout slov: vodná smršť  2014
воздействие на климат
působení člověka na klima např. vysoušením krajiny, změnou vodního režimu půdy, vypouštěním exhalací aj. V tomto smyslu je ovlivňování klimatu zpravidla negativním a nechtěným důsledkem rozvoje průmyslové a zemědělské výroby. Jen v menší míře jsou prováděna cílená opatření směřující ke zlepšení klimatu, a to v měřítku mikroklimatu, popř. místního klimatu, např. výsadba větrolamů, závlahy, zvětšování vodních ploch aj. Viz též faktory klimatu antropogenní, meliorace klimatu, klima měst, znečišťování ovzduší.
česky: ovlivňování klimatu angl: climatic control slov: ovplyvňovanie klímy  2014
воздействие на облакo
syn. modifikace oblaků – zásah do vývoje oblaku, který vede k rozpadu oblaku, nebo k urychlení jeho vývoje a vzniku srážek, či k potlačení vývoje krup. Viz též infekce oblaků umělá, ochrana před krupobitím.
česky: ovlivňování vývoje oblaků angl: cloud modification slov: ovplyvňovanie oblakov  1993-b2
воздействие смеси вредных примесей на живые организмы
směs látek znečisťujících ovzduší působí na organismy často jinak, než by odpovídalo prostému součtu vlivu jednotlivých znečisťujících látek. Rozlišuje se:
1. synergismus – směs znečisťujících látek má zvýšené účinky oproti aditivnímu působení neboli sčítání vlivu jednotlivých znečisťujících látek;
2. potencializace – směs znečisťujících látek má výraznější účinky než součet účinků izolovaně působících znečisťujících látek, přičemž některá ze znečisťujících látek sama o sobě nemá žádný vliv, nebo má zcela jiný vliv než při působení ve směsi;
3. aditivní účinek jednotlivých znečisťujících látek;
4. antagonismus – vliv směsi znečisťujících látek je menší než aditivní účinek izolovaně působících znečisťujících látek.
česky: vliv směsi znečišťujících látek na živé organismy angl: influence of pollutant mixture on living organisms slov: vplyv zmesi znečisťujúcich látok na živé organizmy  1993-b3
воздух
1. směs plynů, která vytváří atmosféru Země;
2. zkrácené označení pro vzduchovou hmotu, např. tropický vzduch;
3. pojem vzduch se někdy používá i jako syn. pro atmosféru, např. suchý a čistý vzduch ve smyslu suchá a čistá atmosféra.
česky: vzduch angl: air slov: vzduch  1993-a1
воздух умеренных широт
vzduchová hmota, vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v mírných zeměp. šířkách. Jeho zast. označení polární vzduch pochází z doby, kdy nebyl vymezován na severní polokouli arktický, na jižní antarktický vzduch, oddělený arktickou, resp. antarktickou frontou. Na opačném okraji je vzduch mírných šířek ohraničen polární frontou. Jeho výskyt je typický celoročně pro klima mírných šířek, v chladné části roku pro subtropické klima, v teplé části roku pro subarktické klima. Mořský vzduch mírných šířek přináší do stř. Evropy oblačné počasí se srážkami. V zimě sem proniká od západu až jihozápadu a je relativně teplý, v létě je zde relativně chladný a proudí od západu až severozápadu. Četnost jeho závisí na intenzitě zonálního proudění. Směrem k východu narůstá na jeho úkor četnost výskytu pevninského vzduchu mírných šířek, který často vzniká transformací jeho mořské formy. Je zde nejčastější vzduchovou hmotou s maximem výskytu v období častých anticyklonálních situací. Bývá suchý a teplotně normální, s výjimkou zimy, kdy je především při zemském povrchu studený.
česky: vzduch mírných šířek angl: polar air slov: vzduch miernych šírok  1993-a3
воздушная масса
množství vzduchu v troposféře, souměřitelné co do plošných rozměrů s velkými plochami moří a pevnin, které má zhruba stejné vlastnosti a pohybuje se ve směru všeobecné cirkulace atmosféry. Vzduchová hmota vzniká v ohnisku, tedy oblasti, kde přijímá své charakteristické vlastnosti. Pro vznik vzduchové hmoty je důležitá cirkulační soustava, která zaručuje, že vzduch v dané oblasti setrvá dostatečně dlouho, aby vertikální gradient teploty a rozdělení vlhkosti dosáhly rovnovážného stavu se svým podkladem. Při pohybu dochází k transformaci vzduchové hmoty. Uvnitř vzduchové hmoty jsou prostorové změny meteorologických prvků pomalé a spojité, zatímco na rozhraní se sousední vzduchovou hmotou se mění prudce. Na rozhraní vzduchových hmot leží většinou atmosférická fronta. V rámci klasifikace vzduchových hmot se určitá vzduchová hmota může stručně označovat i jako „vzduch" s blíže určujícím přídavným jménem. Viz též vlastnosti vzduchových hmot konzervativní, homology vzduchových hmot.
.
česky: hmota vzduchová angl: air mass slov: vzduchová hmota něm: Luftmasse f  1993-a3
воздушная частица,
v meteorologii označení pro modelový objem vzduchu, o němž předpokládáme, že:
a) je dostatečně velký, takže jeho stav lze popsat hodnotami makroskopických proměnných;
b) je dostatečně malý, aby při svém pohybu nevyvolával kompenzační pohyby v okolním vzduchu.
Uvnitř vzduchové částice tedy neuvažujeme prostorové změny makroskopických proměnných (teploty, tlaku, hustoty a vlhkosti vzduchu, koncentrace znečištění apod.). Pojem vzduchová částice využíváme hlavně při modelování procesů spojených s pohybem vzduchu, zejména se změnou stavových proměnných při vertikálních pohybech. Viz též metoda částice.
česky: částice vzduchová angl: air parcel slov: vzduchová častica něm: Luftpaket n fr: parcelle d'air f, particule d'air f  1993-a3
воздушная яма
v letecké terminologii zastaralý a nevhodný název pro intenzívní sestupné pohyby působené termickou i mechanickou turbulencí zejména nad členitým terénem.
česky: díra vzdušná angl: air-pocket slov: vzduchová diera něm: Fallbö f, Luftloch n fr: poche d'air f  1993-a1
воздушный планктон
česky: aeroplankton slov: aeroplanktón něm: Aeroplankton f, Luftplankton f fr: plancton aérien m, aéroplancton m  1993-a2
воздушный планктон
aeroplankton – mikroorganismy a jejich části udržující se poměrně dlouho ve vzduchu a tvořící součást atmosférického aerosolu. Hlavními složkami atmosférického planktonu jsou pylová zrna, viry, bakterie, řasy, plísně, spory, výtrusy, mikroskopičtí živočichové apod. Koncentrace a složení atmosférického planktonu se mění s denní i roč. dobou, s charakterem krajiny a značně závisí na počasí.
česky: plankton atmosférický angl: aeroplancton slov: atmosférický planktón  1993-a3
возможное суммарное испарение
celkové množství vody, které se může vypařit z půdy (výpar z půdy) a vegetačního krytu (transpirace rostlin) při nasycení půdy vodou nebo při sněhové pokrývce. V přírodních podmínkách potenciální evapotranspirace zpravidla převyšuje evapotranspiraci aktuální. Pojem zavedl C. W. Thornthwaite (1948), který potenciální evapotranspiraci využíval k vyjádření humidity klimatu.
česky: evapotranspirace potenciální angl: potential evapotranspiration něm: potentielle Evapotranspiration f fr: évapotranspiration potentielle f, potentiel d'évaporation m  1993-a2
волна
viz též vlny.
česky: vlna angl: wave slov: vlna  1993-a1
волна препятствия
méně vhodné označení pro vlnové proudění za horskou překážkou.
česky: vlna horská angl: mountain wave slov: horská vlna  1993-a2
волна тепла
teplá vlna anebo vícedenní období letních veder na větším území, během něhož dosahují max. denní teploty výrazně nadnormálních hodnot. Stanovení dolní meze teploty je relativní a závisí obvykle na místě. Často se udává odchylkou nad průměrným maximem eventuálně nad příslušným percentilem rozložení maximální teploty. U nás se za praktickou mez považuje 30 °C. Ve stř. Evropě bývá horká vlna podmíněna advekcí tropického vzduchu do nitra pevniny nebo intenzívním radiačním ohříváním vzduchu mírných šířek, který setrvává nad přehřátou pevninou v oblastech anticyklon. Výskyt horkých vln patří mezi významné sledované faktory s ohledem na změnu klimatu a její důsledky především kvůli výraznému nárůstu mortality v těchto obdobích. Viz též oteplování advekční, dny psí.
česky: vlna horká angl: heat wave slov: vlna horúčav  1993-a3
волна тепла
výrazný vzestup teploty vzduchu na rozsáhlém území v důsledku přílivu teplých vzduchových hmot. Trvá několik dní až několik týdnů, přičemž max. denní a prům. denní teploty vzduchu jsou nadnormálně vysoké. Pokud v letním období ve stř. zeměp. šířkách denní maxima teploty vzduchu vystupují na 30 °C a více, hovoří se většinou o horké vlně nebo období veder. Ve stř. Evropě v teplém pololetí převládá za teplou vlnou suché počasí, v chladném pololetí vlhké počasí. V létě teplé vlny nastupují obyčejně od východu, jihu a jihozápadu, v zimě nejčastěji z již. a záp. kvadrantu. Viz též vpád teplého vzduchu, oteplení advekční.
česky: vlna teplá angl: heat wave slov: teplá vlna  1993-a1
волна тропопаузы
zvlnění tropopauzy vyvolané vert. pohyby vzduchu v souvislosti s výraznou cyklonální činností, která může vést i k protržení tropopauzy. Současně se změnami výšky tropopauzy při přesunu cyklon a anticyklon v atmosféře se mění i teplota v hladině tropopauzy a nad ní, tj. ve spodní části stratosféry, a to tak, že při nízké tropopauze se její teplota zvyšuje, při vysoké snižuje.
česky: vlna tropopauzy angl: tropopause wave slov: vlna tropopauzy  1993-a1
волна холода
výrazný pokles teploty vzduchu na rozsáhlém území, který je podmíněn vpádem studené vzduchové hmoty, zpravidla z vyšších zeměp. šířek do teplejších oblastí. Může trvat od několika dní do několika týdnů, kdy se v dané oblasti vyskytují podnormální teploty. Ve stř. Evropě má počasí studené vlny v létě vlhký a v zimě suchý ráz. V teplém pololetí nastupují studené vlny nejčastěji od severozápadu až severu, v chladném pololetí od severu až jihovýchodu. Viz též vpád studeného vzduchu, ochlazování advekční.
česky: vlna studená angl: cold wave slov: studená vlna  1993-a1
волнистое облако
oblak, jehož vznik nebo vývoj je podmíněn vlnovou deformací proudění. Příčinou vývoje vlnových oblaků může být proudění přes horské hřebeny, orientované přibližně kolmo na směr proudění. Je-li vzduch dostatečně vlhký, tvoří se vlnová oblačnost na závětrné straně hřebene, často v řadách rovnoběžných s hřebenem, a to do vzdáleností až několika desítek km. V Krkonoších se oblak nad vrcholem hřebenu nazýval v místním něm. nářečí „moazagotl". Vlnové oblaky mohou vzniknout i ve volné atmosféře ve vrcholech vln na rozhraní vzduch. vrstev s rozdílným vektorem větru nebo s různým vertikálním teplotním gradientem. Tyto vlnové oblaky se často vyskytují před studenou frontou. Viz též oblak stacionární, proudění vlnové, vlny Helmholtzovy.
česky: oblak vlnový angl: wave cloud slov: vlnový oblak  1993-a2
волнистые облака
(un) [undulátus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje menší nebo větší skupiny, popř. vrstvy oblaků, které jsou uspořádány do vln. Takové vlny se mohou vyskytovat buď v poměrně celistvé oblačné vrstvě nebo u oblaků složených z jednotlivých oblačných částí, které spolu mohou souviset, nebo mohou být navzájem oddělené. Mnohdy lze pozorovat i dvojitý systém vln. Vyskytuje se u druhů cirrocumulus, cirrostratus, altocumulus, altostratus, stratocumulus a stratus. Termín undulatus zavedl v r. 1896 amer. meteorolog H. Clayton. Viz též oblak vlnový.
česky: undulatus angl: undulatus slov: undulatus  1993-a2
волновая теория циклогенеза
teorie vycházející z předpokladu, že cyklona vzniká vlivem vlnových pohybů na frontální ploše. Vznikla na základě synop. praxe norské meteorologické školy vedené V. Bjerknesem, která určila stadia vývoje cyklony. Nejjednodušší představa vzniku vlny na frontální ploše, a tím nové cyklony, byla spojována s přiblížením se staré cyklony k polární frontě. Mat. zdůvodnění vlnové teorie cyklogeneze publikovali v r. 1933 V. Bjerknes a H. Solberg.
česky: teorie cyklogeneze vlnová angl: wave theory of cyclogenesis slov: vlnová teória cyklogenézy  1993-a1
волновое облако
oblak, jehož vznik nebo vývoj je podmíněn vlnovou deformací proudění. Příčinou vývoje vlnových oblaků může být proudění přes horské hřebeny, orientované přibližně kolmo na směr proudění. Je-li vzduch dostatečně vlhký, tvoří se vlnová oblačnost na závětrné straně hřebene, často v řadách rovnoběžných s hřebenem, a to do vzdáleností až několika desítek km. V Krkonoších se oblak nad vrcholem hřebenu nazýval v místním něm. nářečí „moazagotl". Vlnové oblaky mohou vzniknout i ve volné atmosféře ve vrcholech vln na rozhraní vzduch. vrstev s rozdílným vektorem větru nebo s různým vertikálním teplotním gradientem. Tyto vlnové oblaky se často vyskytují před studenou frontou. Viz též oblak stacionární, proudění vlnové, vlny Helmholtzovy.
česky: oblak vlnový angl: wave cloud slov: vlnový oblak  1993-a2
волновой фронт
pomalu se pohybující frontální rozhraní, obvykle ležící v úzké brázdě nízkého tlaku vzduchu nebo v oblasti, kde izobary protínají frontu pod malým úhlem. Na tomto rozhraní se vlivem dynamických, řidčeji orografických příčin tvoří vlny. Nejčastěji se přitom určitý úsek studené fronty mění vlivem změněných cirkulačních podmínek na teplou frontu. V tomto případě mluvíme o zvlněné studené frontě. Vzácně můžeme pozorovat vlny na teplé frontě, přičemž určitý úsek teplé fronty přijímá charakter studené fronty, a potom mluvíme o zvlněné teplé frontě. Trvají-li podmínky cyklogeneze dostatečně dlouho, tvoří se na vrcholu frontální vlny nová cyklona. Viz též brázda tvaru V.
česky: fronta zvlněná angl: waving front slov: zvlnený front fr: front ondulant m  1993-a1
волнообразное воздушное течение
česky: proudění ve tvaru vln angl: lee wave flow slov: prúdenie v tvare vĺn  1993-a3
волнообразный факел
jeden z tvarů kouřové vlečky, jenž je charakteristický hadovitým vzhledem vlečky ve vert. řezu. Je nejčastěji způsoben vert. konv. proudy a velkými turbulentnímí víry, zejména při instabilním zvrstvení vzduchu a při slabém až mírném horiz. proudění. U zdrojů znečišťování ovzduší se silným termickým vznosem kouřové vlečky se vyskytuje jen sporadicky.
česky: přemetáni kouřové vlečky angl: looping slov: horizontálne vírenie dymovej vlečky  1993-a3
волны Кельвина-Гельмгольца
gravitační vlny vytvářející se na horiz. rozhraních v atmosféře, kde se vedle diskontinuity v poli vektoru rychlosti větru uplatňuje i diskontinuita v poli hustoty vzduchu. Za daných hydrodynamických podmínek lze pro ně určit kritickou vlnovou délku, jež hraje roli kritéria pro jejich stabilitu. Pro vlnové délky menší než tato kritická vlnová délka jsou Kelvinovy–Helmholtzovy vlny instabilními vlnami, přičemž převládá destabilizující působení vert. střihu větru, v opačném případě jsou stabilními vlnami, neboť se více uplatňuje stabilizující vliv zemské tíže. Instabilita Kelvinových–Helmholtzových vln se projevuje skláněním jejich vrchů do směru střihu větru, a zejména pak uvnitř nich vznikem vírových cirkulací s horizont. osou. Při dostatečné vlhkosti vzduchu se tímto způsobem vytvářejí působivé oblačné útvary, tzv. Kelvinovy–Helmholtzovy oblaky morfologicky klasifikované jako zvláštnost fluctus. V odb. literatuře se též používá pojem Kelvinova–Helmholtzova instabilita.
česky: vlny Kelvinovy–Helmholtzovy angl: Kelvin–Helmholtz waves slov: Kelvinove-Helmholtzove vlny  2014
волны по Гельмгольцу
gravitační vlny typu střižných vln vznikající v oblastech velmi vysokých hodnot vert. střihu větru, teoreticky na rozhraní dvou vzduchových vrstev s rozdílným vektorem rychlosti větru. Ve své čisté podobě, tj. není-li záležitost komplikována i diskontinuitou v poli hustoty vzduchu na tomto rozhraní, mají vždy charakter instabilního vlnění, a v souvislosti s tím se v odb. literatuře používá pojem Helmholtzova instabilita. Vlivem této instability mohou Helmholtzovy vlny ztrácet charakter uspořádaného vlnění a projevují se pak i vytvářením vzduchových vrstev s velmi silnou turbulencí. Viz též vlny Kelvinovy–Helmholtzovy.
česky: vlny Helmholtzovy angl: Helmholtz waves slov: Helmholtzove vlny  1993-a3
волны Россби
vlnové poruchy v zonálním západo-východním přenosu vzduchových hmot v mírných zeměp. š.; projevují se ve výškovém tlakovém poli vytvářením hřebenů vysokého tlaku a brázd nízkého tlaku vzduchu. Izohypsy na výškových mapách pak nabývají podoby vln o délce několika tisíců km. Kolem zeměkoule se tvoří současně několik, zpravidla 3 až 6 těchto vln, označovaných původně jako dlouhé vlny. Jejich vlastnosti popsal v r. 1939 C. G. Rossby, který za určitých zjednodušujících předpokladů odvodil vzorec pro rychlost c postupu těchto vln:
c=vβl2 4π2,
kde v je rychlost záp. zonálního proudění, β Rossbyho parametr a l délka vlny. Je-li c < 0, pohybují se Rossbyho vlny od východu na západ, čili retrográdně. V praxi však takový pohyb nebývá pozorován, jedná se spíše o důsledeku činěných zjednodušujících předpokladů. Teorie Rossbyho vln sehrála v historickém vývoji meteorologie velkou roli při rozvíjení znalostí o cirkulaci atmosféry a ve vztahu k rozvoji numerických modelů předpovědi počasí.
česky: vlny Rossbyho angl: Rossby waves slov: Rossbyho vlny  1993-a3
волокнистые облака
(fib) [fibrátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jednotlivé navzájem oddělené oblaky nebo tenký oblačný závoj mají vláknitou strukturu. Vlákna jsou buď přímočará, nebo více méně nepravidelně pokřivená a nejsou zakončena ani háčky ani chomáčky. Označení fibratus se užívá hlavně u druhů cirrus a cirrostratus.
česky: fibratus angl: fibratus slov: fibratus něm: fibratus fr: fibratus m  1993-a3
волосатые облака
(cap) [kapilátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje cumulonimbus (Cb), jehož horní část má zřetelně patrnou řasnatou, vláknitou nebo žebrovitou strukturu cirrů v podobě kovadliny, chocholu nebo obrovské více méně neuspořádané kštice. Při vývoji Cb cap se obvykle vyskytují přeháňky, přívalové deště a bouřky doprovázené často dalšími nebezpečnými jevy spojenými s konvektivními bouřemi; často je možno pozorovat srážkové pruhy virga. Vyskytuje se pouze u druhu oblaků Cb. Termín capillatus, česky vlasatý, byl zaveden v r. 1926.
česky: capillatus angl: capillatus slov: capillatus něm: capillatus m fr: capillatus m  1993-b3
волосной гигрометр
vlhkoměr měřící relativní vlhkost vzduchu. Jeho čidlem je jeden nebo několik speciálně připravených lidských vlasů. Délka vlasů se s rostoucí relativní vlhkostí v rozpětí od 0 do 100 % zvětšuje asi o 2,5 %. Změny délky vlasů se indikují ručičkou na stupnici. Údaje přístroje jsou téměř nezávislé na teplotě vzduchu v rozpětí hodnot, které se u nás běžně vyskytují. Na profesionálních stanicích v ČR se používá vlasový vlhkoměr jako záložní přístroj.
česky: vlhkoměr vlasový angl: hair hygrometer slov: vlasový vlhkomer  1993-a3
воронка тромба
viz tromba.
česky: chobot kondenzační angl: funnel, funnel cloud, trunk slov: kondenzačný chobot něm: Trombenschlauch m  1993-b3
воронка тромба
starší označení pro kondenzační chobot, viz tromba.
česky: nálevka tromby slov: lievik tromby  1993-a3
воронка тропопаузы
trychtýř tropopauzy výrazné snížení tropopauzy tvarem připomínající nálevku, které vzniká nad hlubokou a málo pohyblivou cyklonou. Jedná se o proces, kdy se stratosférický vzduch dostává do troposféry. Obvykle se část tohoto vzduchu vrací do stratosféry a část zůstává v troposféře. Důležitý proces výměny plynů mezi dolní stratosférou a troposférou.
česky: nálevka tropopauzy angl: tropopause folding slov: lievik tropopauzy  1993-a3
воронкообразное облако
viz tromba.
česky: chobot kondenzační angl: funnel, funnel cloud, trunk slov: kondenzačný chobot něm: Trombenschlauch m  1993-b3
ворот
(arc) – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Arc může mít vzhled horizontálního oblačného válce zcela odděleného od ostatní oblačnosti konvektivní bouře, na níž vzniká – pak se označuje jako roll cloud, nebo protáhlého pásu oblačnosti klínovitého tvaru více méně spojeného s oblačností spodní základny bouře, označovaného jako shelf cloud. Vyskytuje se u druhu Cb, výjimečně též u Cu con, kde zviditelňuje čelo výtoku studeného vzduchu. Jeho délka se pohybuje od několika set metrů do několika desítek kilometrů. Přechod arc přes místo pozorování je zpravidla provázen zesílením a zvýšenou nárazovitostí větru v přízemní vrstvě, případně nástupem intenzivních srážek.
česky: arcus angl: arcus slov: arcus něm: arcus, Bogen m fr: arcus m  1993-a3
восточные волны
syn. vlny pasátové – vlnové poruchy v poli východního pasátového proudění, které postupují od východu k západu rychlostí zpravidla menší, než je rychlost pozaďového proudění. Na synoptické mapě se tyto poruchy projevují vytvářením mělkých brázd nízkého tlaku vzduchu a nevýrazných hřebenů vysokého tlaku vzduchu. V přední (západní) části brázdy bývá jasno nebo jen malá oblačnost. V blízkosti osy brázdy a v jejím týlu se v důsledku konvergence horiz. proudění často vytváří rozsáhlá skupina konvektivních bouří, označovaná jako tropická porucha, z níž se za vhodných podmínek může dále vyvinout tropická cyklona. Zmíněná asymetrie v projevech počasí může být nad pevninou silně narušena vlivem orografie nebo denního chodu meteorologických prvků.
česky: vlny ve východním proudění angl: easterly waves, waves in the easterlies slov: vlny vo východnom prúdení  1993-a3
восходящие движения воздуха
vertikální pohyby vzduchu v atmosféře, které směřují vzhůru směrem od zemského povrchu. Patří k nim zejména:
a) konv. výstupné pohyby, jejichž rychlost může nabývat hodnot řádu až 101 m.s–1;
b) výstupné pohyby při obtékání orografických překážek na návětrné straně nebo v závětří, např. při vlnovém proudění;
c) výstupné pohyby typické pro oblasti nízkého tlaku vzduchu vznikající následkem horizontální resp. izobarické konvergence proudění v nižších hladinách. Dosahují rychlosti řádově pouze 10–2 m.s–1, avšak mají značný synoptický význam. Vyskytují se nad rozsáhlými oblastmi a mohou trvat několik dnů. Protějškem jsou sestupné pohyby vzduchuoblastech vysokého tlaku;
d) výkluzné pohyby teplého vzduchu na anafrontách;
e) výstupné pohyby na zvlněné spodní hranici vrstvy s inverzí teploty vzduchu.
česky: pohyby vzduchu výstupné angl: updraft movements slov: výstupné pohyby vzduchu  1993-a2
восходящие скольжения воздуха
výstupné pohyby teplého vzduchu na anafrontách. Jsou typické zejména na teplých frontách při nasouvání teplé vzduchové hmoty nad studený vzduch. Setkáváme se s nimi i u studených front prvého druhu, zatímco na studených frontách druhého druhu se mohou vyskytovat pouze v nižších hladinách. Ve vyšších partiích je studená fronta druhého druhu vždy katafrontou.
česky: pohyby vzduchu výkluzné angl: upslide movements of air slov: výklzné pohyby vzduchu  1993-a2
восходящий ветер
syn. vítr výstupný – vítr se vzestupnou složkou. Při zemském povrchu se jedná především o výstup teplého vzduchu do vyšších poloh, tedy denní fázi horského a údolního větru a svahového větru. V uvedeném smyslu sem patří i vynucené výstupy vzduchu v cyklonách, na návětří hor apod. Anabatický charakter mají také výkluzné pohyby vzduchu na anafrontách. Opačného smyslu je katabatický vítr.
česky: vítr anabatický angl: anabatic wind slov: anabatický vietor  1993-a3
вращение ветра
postupná prostorová změna směru větru ve vert. nebo horiz. směru (vertikální nebo horizontální střih větru). Analogicky se jako stáčení větru označují i postupné časové změny směru větru v daném místě. Viz též stočení větru.
česky: stáčení větru angl: wind rotation slov: stáčanie vetra  1993-a2
вращение ветра в пограничном слое атмосферы
1. vert. stáčení větru působené v mezní vrstvě atmosféry poklesem velikosti síly tření s výškou. Při zemském povrchu se směr větru odklání od izobar do strany s nižším atm. tlakem o určitý úhel, jehož velikost se v našich podmínkách nejčastěji pohybuje kolem 30° a poněkud roste s drsností zemského povrchu, se zvětšující se stabilitou teplotního zvrstvení a s klesající zeměp. šířkou. S rostoucí výškou se pak vítr postupně stáčí přibližně do směru geostrofického větru, což lze za určitých zjednodušujících předpokladů modelově vyjádřit pomocí Taylorovy spirály;
2. horiz. stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry působené tím, že při růstu nebo poklesu drsnosti zemského povrchu ve směru proudění vzduchu se zvětšuje nebo zmenšuje odklon přízemního větru od směru izobar. Na sev. polokouli se proudění stáčí v případě rostoucí drsnosti vlevo, při jejím poklesu ve směru proudění vpravo. Na již. polokouli je tomu opačně.
česky: stáčení větru v mezní vrstvě atmosféry angl: wind rotation in boundary layer of atmosphere slov: stáčanie vetra v hraničnej vrstve atmosféry  1993-a1
временами дождь
padající srážky, které během poslední hodiny před termínem pozorování byly přerušovány, neměly však charakter přeháněk.
česky: srážky občasné angl: intermittent precipitation slov: občasné zrážky  1993-a3
временами дождь, дождь с перерывами
česky: déšť občasný angl: intermittent rain slov: občasný dážď něm: zeitweiliger Regen m fr: pluie intermittente f  1993-a1
время половинных осадков
syn. poločas srážkový – jeden z indexů kontinentality, který navrhl B. Hrudička (1933) k vyjádření ombrické kontinentality klimatu. Je to počet dní od počátku teplého pololetí (na sev. polokouli od 1. dubna), během kterých spadne polovina roč. srážkového úhrnu. Počítá se z prům. měs. úhrnů srážek, přičemž úhrn za měsíc, v němž je polovina překročena, se rozdělí do jednotlivých dní. V kontinentálním klimatu je doba polovičních srážek kratší oproti oblastem, kde dominuje oceánita klimatu. V členitém terénu se v době polovičních srážek odrážejí i návětrné a závětrné efekty.
česky: doba polovičních srážek angl: time of half-precipitation slov: doba polovičných zrážok fr: durée en mois pour atteindre la demie de la moyenne annuelle de précipitation calculée à partir d'avril f  1993-a3
Всемирная система зональных прогнозов - ВСЗП
vydávání informací o výskytu mimořádně vysokých imisí škodlivin v určité oblasti, které se provádí na základě pravidel uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Infomace jsou podkladem pro pasivní nebo aktivní nouzová opatření, jakými jsou např. zdravotní doporučení skupinám citlivých osob, regulace emisí, nebo zvýšení teploty exhalací, a tím i vznosu kouřové vlečky. Viz též smog.
česky: Smogový varovný a regulační systém (SVRS) slov: smogový výstražný regulačný systém  2014
Всемирная Климатическая Программа
(WCP z angl. World Climate Program) – jeden z mnoha mezin. programů spolupráce a činnosti v oboru meteorologie a klimatologie, koordinovaný Světovou meteorologickou organizací. Jeho hlavním cílem je sledování a studium přirozených a antropogenních změn klimatu Země. Program se skládá ze čtyř součástí:
a) programu klimatologických dat, který má zabezpečit spolehlivé vstupní údaje pro potřeby Světového klimatického programu;
b) programu aplikací klimatologických dat zabývajícího se zpracováním a poskytováním údajů účelově zaměřených na nejdůležitější obory lidské činnosti;
c) programu studia vlivu klimatu a jeho změn na přírodní prostředí a socioekonomické faktory;
d) programu výzkumu klimatu světa zabývajícího se klimatem oblastí a jeho trendy, modelováním a klimatickými změnami.
Od roku 2009 je Světový klimatický program (WCP) postupně doplňován Celosvětovým rámcem pro klimatické služby (Global Framework for Climate Services – GFCS). Práce v rámci Světového klimatického programu byly zahájeny v roce 1980. Viz též modely klimatu, monitorování.
česky: Světový klimatický program angl: World Climate Program slov: Svetový klimatický program  1993-a3
Всемирная Метеорологическая Организация - ВМО
(WMO) – specializovaná mezinárodní organizace členských států OSN, která má za úkol:
a) podporovat ve světovém měřítku spolupráci při výstavbě meteorologických staničních sítí a napomáhat zřizování a provozu meteorologických center poskytujících meteorologickou službu;
b) podporovat výstavbu a provoz systému pro rychlou výměnu meteorologických informací;
c) podněcovat standardizaci met. pozorování a zabezpečovat jednotnou publicitu met. a klimatologických dat a informací;
d) podporovat aplikace meteorologie a klimatologie v oboru letectví, námořní plavby, vodního hospodářství, zemědělství a v dalších oborech lidské činnosti;
e) koordinovat poskytování meteorologických, klimatologických, ale i hydrologických služeb a informací pro snižování následků přírodních katastrof (povodně, horké vlny, tropické cyklony, tsunami, sucha);
f) podněcovat výzkum a výchovu v meteorologii, klimatologii a hydrologii.
Nejvyšším orgánem WMO je kongres (Cg), který se schází jednou za 4 roky. Mezi zasedáními kongresu řídí činnost WMO výkonná rada (EC), tvořená předsedou a místopředsedy WMO, šesti předsedy oblastních sdružení a 14 zvolenými řediteli met. služeb. Oblastní sdružení přenáší usnesení kongresu a agendu výkonné rady do zóny své odpovědnosti, v níž rovněž projednává všeobecné odborné otázky a koordinuje návazné činnosti. Pro celosvětové studium problémů ve vybraných oblastech meteorologie, klimatologie a hydrologie ustavuje kongres tech. komise CAeM, CAgM, CAS, CBS, CCl, CHy, CIMO a JCOMM (viz Odborné zkratky), které mu předkládají doporučení. Administrativní, organizační a publikační úkoly WMO plní sekretariát se sídlem v Ženevě, v jehož čele je generální sekretář. Činnost WMO je financována z příspěvků členských států.
Česká republika je členem WMO od roku 1993. Československo bylo jedním z 22 zakládajících států WMO, když pověřený zástupce prof. dr. Alois Gregorpodepsal 11. října 1947 ve Washingtonu „Dohodu o Světové meteorologické organizaci“, která nabyla účinnosti po ratifikaci dne 23. března 1950 (od r. 1961 se 23. březen slaví jako Světový meteorologický den). Viz též pravidla technická WMO, Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy (IAMAS).
česky: Světová meteorologická organizace angl: World Meteorological Organization slov: Svetová meteorologická organizácia  1993-a3
Всемирная Служба Погоды - ВСП
česky: služba počasí světová angl: World Weather Watch slov: Svetová služba počasia  1993-a1
Всемирная Служба Погоды - ВСП
(WWW) – celosvětový met. systém založený v roce 1963, v rámci kterého členské státy Světové meteorologické organizace koordinují zavádění standardních metod měření, telekomunikačních procedur a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Jeho cílem je zabezpečit pro všechny členské státy WMO dostupnost met. informací nutných pro operativní nebo výzkumné účely. Hlavní složky Světové služby počasí jsou: světový pozorovací systém, světový systém pro zpracování dat a předpovědi a světový telekomunikační systém. Do Světové služby počasí patří také koordinace radiových frekvencí, správa dat WMO, přístroje a pozorovací metody, tropické cyklony, polární meteorologie a systém opatření pro krizové situace.
česky: Světová služba počasí angl: World Weather Watch slov: Svetová služba počasia  1993-a3
Всемирный день метеорологии
česky: den meteorologický světový slov: Svetový meteorologický deň něm: Welttag der Meteorologie m, Internationaler Tag der Meteorologie m, Weltwettertag m fr: journée mondiale de la météorologie f, journée internationale de la météorologie f, journée météorologique mondiale f  1993-a1
Всемирный Метеорологический День
23. březen, tj. výroční den, v němž v roce 1950 nabyla účinnosti Dohoda o Světové meteorologické organizaci, která je zakládací listinou této organizace. V tento den všechny met. instituce v členských státech Světové meteorologické organizace propagují na veřejnosti svůj obor v kampani, kterou tématicky řídí Světová meteorologická organizace pod každoročně obměňovaným meteorologicky zaměřeným heslem.
česky: Světový meteorologický den angl: World Meteorological Day slov: Svetový meteorologický deň  1993-a2
всемирный метеорологический центр
(WMC) – jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Světové meteorologické centrum plní funkce tohoto systému na globální úrovni ve spolupráci s regionálními specializovanými meteorologickými centry a národními meteorologickými centry. Světová meteorologická centra jsou v Melbourne, Moskvě a Washingtonu.
česky: centrum meteorologické světové angl: World Meteorological Center slov: svetové meteorologické centrum něm: meteorologisches Weltzentrum n fr: Organisation météorologique mondiale f  1993-a3
Всемирный центр зональных прогнозов - ВЦЗП
Meteorologické centrum určené k přípravě a vydávání předpovědí význačného počasí a výškových předpovědí v digitální formě, v celosvětovém měřítku přímo smluvním státům příslušnými telekomunikačními prostředky letecké pevné sítě. V současnosti existují 2 Světová oblastní předpovědní centra – v Exeteru (UK) pro východní polokouli a ve Washingtonu (US) pro západní polokouli.
česky: centrum předpovědní světové oblastní (WAFC) angl: World Area Forecast Centre slov: oblastné svetové predpovedné centrum (WAFC) něm: WAFC n fr: Centre mondial de prévision de zone m, CMPZ m  2014
всепогодные полеты
letový provoz bez ohledu na nevhodné povětrnostní podmínky (All weather operations, zkr. AWO). K provozu za každého počasí se vztahují tzv. letištní provozní minima (kategorie ICAO):
I. kategorii představuje úroveň zabezpečení, která umožňuje provoz při hodnotách dráhové dohlednosti (VIS) ne méně než 800 m nebo RVR ne méně než 550 m a výšce základny význačné oblačnosti (výšce rozhodnutí, DH-decision height) ne nižší než 200 FT (60 m).
II. kategorie umožňuje provoz při hodnotách DH nižších než 200 FT, ale ne nižších než 100 FT (30 m) a RVR ne nižší než 300 m.
IIIa kategorii odpovídá dráhová dohlednost ne nižší než 175 m a DH nižší než 100 FT, nebo bez stanovené DH, IIIb kategorii odpovídá dráhová dohlednost nižší než 175 m, ale ne méně než 50 m a DH nižší než 50 FT (15 m) nebo bez stanovené DH a IIIc kategorií je provoz za každého počasí tj. bez stanoveného limitu pro DH a RVR.
V ČR je letiště Václava Havla Praha letištěm CAT IIIb a letiště Ostrava Mošnov CAT II. Letiště Karlovy Vary a Brno Tuřany letišti CAT I. Viz též let s použitím přístrojů, let za ztížených meteorologických podmínek.
česky: provoz za každého počasí (AWO) angl: all weather operations slov: prevádzka za každého počasia  1993-b3
вспомогательная судовая станция
meteorologická stanice na pohybující se lodi, která je vybavena jen základními met. přístroji, často bez certifikace, a předává na vyžádání z určité oblasti nebo za určitých povětrnostních podmínek kódované zprávy o met. pozorováních nebo informace v otevřené řeči.
česky: stanice meteorologická lodní pomocná angl: auxiliary ship station slov: lodná pomocná meteorologická stanica  1993-a3
вспомогательная сухопутная станция
přízemní meteorologická stanice na pevnině, která provádí met. měření a pozorování sloužící k doplnění údajů zákl. sítě met. stanic. Zprávy těchto stanic se operativně soustřeďují v národním met. centru, avšak pro mezinárodní výměnu se nepoužívají. Stanice nemusí mít nepřetržitý provoz.
česky: stanice meteorologická pozemní pomocná angl: auxiliary land station slov: pomocná pozemná meteorologická stanica  1993-a3
встречный ветер
vítr vanoucí proti směru pohybu letadla, lodi apod. Z met. hlediska nemá charakter odb. termínu. Viz též vítr boční, vítr podélný, vítr zádový.
česky: protivítr angl: headwind slov: protivietor  1993-a1
вторая тропопауза
česky: tropopauza druhá angl: second tropopause slov: druhá tropopauza  1993-a1
вторжение (интрузия) сухого воздуха
řidčeji používané syn. intruze (průnik) suchého vzduchu.
česky: pás přenosový suchý angl: dry intrusion slov: suchý prenosový pás  2014
вторжение воздушной массы
náhlý a plošně rozsáhlý přísun vzduchové hmoty do oblasti značně vzdálené od ohniska jejího vzniku. Podle toho, zda jde o studenou nebo teplou vzduchovou hmotu, rozlišují se vpády studeného vzduchu a vpády teplého vzduchu.
česky: vpád vzduchu angl: invasion of air, outbreak of air slov: vpád vzduchu  1993-a1
вторжение муссона
označení pro náhlý bouřlivý nástup monzunu nebo náhlé prudké zesílení průvodních jevů letní monzunové cirkulace. Vpád monzunu se projevuje zejména rychlým vznikem mohutných oblačných systémů, náhlým zesílením srážkové činnosti a větru. Setkáme se s ním především v oblasti Arabského moře, Bengálského zálivu a Arabského poloostrova.
česky: vpád monzunu angl: advance of the monsoon slov: vpád monzúnu  1993-a3
вторжение теплого воздуха
intenzivní příliv teplého vzduchu podmiňující nad rozsáhlými oblastmi rychlé a výrazné oteplení a vícedenní trvání nadnormálních teplot. Ve stř. Evropě při vpádu teplého vzduchu proniká nejčastěji tropický vzduch do nitra pevniny, a to většinou z již. kvadrantu. V zimním období bývá tento vpád provázen převážně sychravým, v teplém pololetí suchým počasím. Vpády teplého vzduchu nejčastěji nastávají na přední straně hlubokých brázd nízkého tlaku vzduchu a cyklon nad záp. Evropou a na zadní straně anticyklon nad jv. a vých. Evropou. Při vpádech od jihu, např. scirocca, se někdy dostává nad stř. Evropu i pouštní prach, který zbarvuje padající srážky i sněhovou pokrývku. Viz též vlna teplá, oteplování advekční.
česky: vpád teplého vzduchu angl: invasion of warm air, outbreak of warm air slov: vpád teplého vzduchu  1993-a1
вторжение холодного воздуха
rychlý a plošně rozsáhlý příliv studené vzduchové hmoty do oblasti značně vzdálené od místa jejího utváření neboli od ohniska jejího vzniku. Dochází k němu v týlu cyklon a na zadní straně brázd nízkého tlaku vzduchu anebo na přední straně anticyklon. Studené vpády, které vyvolávají největší a nejprudší advekční ochlazování, jsou podmíněny výskytem velkých mezišířkových gradientů teploty a rychlým vystřídáním hlavních geogr. typů vzduchových hmot. Ve stř. Evropě tomu tak bývá většinou tehdy, když tropický vzduch je při intenzivní mezišířkové výměně vzduchu vystřídán vzduchem arktickým, což vede ke vzniku velkých záporných anomálií. Intenzita a plošný dosah vpádu studeného vzduchu závisí dále na tloušťce vrstvy proudícího studeného vzduchu a na orografických poměrech, zejméjna na výšce a orientaci horských hřebenů. Vpády studeného vzduchu mívají značné důsledky hospodářské, a to zvláště na jaře, kdy v některých rocích způsobují rozsáhlé škody v zemědělství při poklesech teploty vzduchu pod bod mrazu. Někdy bývají označovány jako návraty zimy. Mohou být nebezpečné i v zimním období, kdy podstatně ovlivňují dopravu, těžbu, energetiku apod. Viz též vlna studená.
česky: vpád studeného vzduchu angl: invasion of cold air, outbreak of cold air slov: vpád studeného vzduchu  1993-a1
вторичная депресия
cyklona, která se formuje v blízkosti a ve spojitosti s řídicí cyklonou. Jedná se o nevelký útvar, který se zpravidla vyskytuje na již. okraji řídicí cyklony, pohybující se obvykle kolem ní ve směru cyklonální cirkulace. Podružná cyklona vzniká často na studené frontě spojené s řídicí cyklonou nebo i se starší podružnou cyklonou, jak je tomu v případě série cyklon. V Evropě se podružná cyklona typicky formuje např. nad Baltským mořem, pokud řídicí cyklona setrvává u záp. pobřeží Norska.
česky: cyklona podružná angl: secondary cyclone, secondary depression slov: podružná cyklóna něm: Randtief n fr: cyclone secondaire m  1993-a3
вторичная радуга
1. syn. duha vedlejší;
2. v mn. č. označení pro podružné duhové oblouky, které se vyskytují na vnitřní straně duhy hlavní a na vnější straně duhy vedlejší. Jde o interferenční jev související s uplatněním optického principu minimální odchylky.
česky: duha sekundární angl: secondary rainbow slov: sekundárna dúha něm: sekundärer Regenbogen m fr: arc secondaire m  1993-a3
вторичная радуга
syn. duha sekundární – méně jasná duha, objevující se současně s hlavní duhou, téměř dvojnásobně široká, s červenou barvou na vnitřní straně (úhlový poloměr oblouku asi 50°) a fialovou barvou na vnější straně (úhlový poloměr oblouku asi 54°). Vzniká následkem lomu a dvojnásobného vnitřního odrazu světla na dešťových kapkách.
česky: duha vedlejší slov: vedľajšia dúha něm: Nebenregenbogen m fr: arc secondaire m  1993-a1
вторичная циркуляция
česky: cirkulace druhotná slov: druhotná cirkulácia něm: sekundäre Zirkulation f fr: circulation secondaire f  1993-a1
вторичная циркуляция
syn. cirkulace druhotná – 1. podle H. C. Willeta atmosférická cirkulace v měřítku cyklon a anticyklon;
2. obecně jakákoli cirkulace, která je dynamicky indukovaná nebo je součástí silnější cirkulace zpravidla většího měřítka. Viz též cirkulace primární, cirkulace terciární.
česky: cirkulace sekundární angl: secondary circulation slov: sekundárna cirkulácia něm: sekundäre Zirkulation f fr: circulation secondaire f  1993-a3
вторичное образование ледяных частиц
vznik ledových částic v oblacích, který neodpovídá heterogenní nukleaci ledu na ledových jádrech. Jde např. o vznik ledových fragmentů při tříštění primárních ledových krystalků nebo při explozivním mrznutí větších kapek. Souvislost s těmito procesy má tzv. Hallettův-Mossopův proces popsaný v roce 1974. Při něm dochází ke vzniku ledových fragmentů při mrznutí kapek, které jsou zachyceny ledovou krupkou. Vzhledem k tomu, že při leteckých měřeních koncentrace ledových částic u vrcholu oblaků byly zjištěny hodnoty, které řádové převyšují koncentraci ledových jader, označuje se proces sekundární nukleace také jako multiplikace nebo navýšení ledových částic v oblacích.
česky: nukleace ledu sekundární angl: ice enhancement, ice multiplication, secondary ice nucleation slov: sekundárna nukleácia ľadu  2014
вторичные (секундарные) загрязняющие вещества
látka, která nemá v atmosféře vlastní významný zdroj, ale vzniká v důsledku chemických reakcí v atmosféře z tzv. prekurzorů. Např. přízemní ozon je sekundární znečišťující látkou, která vzniká v důsledku fotochemických reakcí z oxidů dusíku a VOC.
česky: látky sekundární znečišťující angl: secondary pollutants slov: sekundárne znečisťujúce látky  2014
вторичные аэрозольные (взвешенные) частицы
atmosférický aerosol, jehož pevné nebo kapalné částice vznikají v atmosféře procesem nukleace z původně plynných látek. V literatuře se lze setkat i se synonymickým pojmem aerosoly nukleační, ve starší čes. tech. literatuře se vyskytuje i aerosoly kondenzační.
česky: aerosoly sekundární angl: secondary aerosols slov: sekundárne aerosoly něm: sekundäres Aerosol n fr: aérosols secondaires  2014
вторичный фронт
atmosférická fronta oddělující různé části téže vzduchové hmoty. Obvykle se vyskytují podružné studené fronty, což jsou fronty uvnitř horizontálně nestejnorodého arktického vzduchu nebo vzduchu mírných šířek, za nimiž postupuje chladnější část této vzduchové hmoty. Často se vyskytují v týlu cyklony za hlavní frontou a mají oproti ní menší vert. rozsah. Zasahují pouze spodní, nanejvýš stř. troposféru.
česky: fronta podružná angl: secondary front slov: podružný front něm: Nebenfront f, sekundäre Front f fr: front secondaire m  1993-a3
вторичный циклон
cyklona, která se formuje v blízkosti a ve spojitosti s řídicí cyklonou. Jedná se o nevelký útvar, který se zpravidla vyskytuje na již. okraji řídicí cyklony, pohybující se obvykle kolem ní ve směru cyklonální cirkulace. Podružná cyklona vzniká často na studené frontě spojené s řídicí cyklonou nebo i se starší podružnou cyklonou, jak je tomu v případě série cyklon. V Evropě se podružná cyklona typicky formuje např. nad Baltským mořem, pokud řídicí cyklona setrvává u záp. pobřeží Norska.
česky: cyklona podružná angl: secondary cyclone, secondary depression slov: podružná cyklóna něm: Randtief n fr: cyclone secondaire m  1993-a3
вуаль
(vel) – jeden z průvodních oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Velum je závojovitý oblak velkého horiz. rozsahu. Vyskytuje se těsně nad nebo přímo na vrcholu jednoho nebo několika kupovitých oblaků, které jím často prorůstají. Vyskytuje se u druhů cumulus a cumulonimbus.
česky: velum angl: velum slov: velum  1993-a2
вулкани́ческий пе́пел
(VA) – pevné částice vyvržené do atmosféry při vulkanické erupci, které mohou významně ovlivnit letecký provoz. Vulkanický popel patří mezi primární aerosoly. Viz též centrum poradenské pro vulkanický popel.
česky: popel vulkanický angl: volcanic ash slov: vulkanický popol  2018
выборочная судовая станция
meteorologická stanice na pohybující se lodi, která je vybavena spolehlivými met. přístroji a předává v plném rozsahu kódované zprávy o přízemních met. pozorováních.
česky: stanice meteorologická lodní základní angl: selected ship station slov: lodná základná meteorologická stanica  1993-a3
выбрасываемые вершины
(ang. overshooting top) – část horní hranice oblačnosti konvektivních bouří vyskytující se nad aktivní částí (jádrem) Cumulonimbu, kde je projevem vrcholících vzestupných konvektivních proudů bouře. Přestřelující vrcholy mají podobu vertikálního vzedmutí horní hranice oblačnosti, zpravidla připomínají „bubliny“, které prorůstají kovadlinou bouře. Lze je pozorovat jak díky stínům vrženým na okolní nižší oblačnost bouře, tak zpravidla díky výrazně nižší teplotě, než jaká se vyskytuje v jejich bezprostředním okolí. Přestřelující vrcholy prorůstají horní rovnovážnou hladinou oblačnosti Cb až o 2 až 3 km, horizontální rozměr je od několika km do cca 15 až 20 km. Jejich teplota může dosáhnout hodnot o 20 až 30 K nižších, než činí teplota tropopauzy, doba života se pohybuje od několika minut do několika desítek minut. V družicové meteorologii se využívají k detekci aktivních jader konv. bouří.
česky: vrcholek přestřelující angl: overshooting top slov: prestreľujúci vrchol  2014
выбросы
1. znečišťující látky a jejich směsi vstupující do ovzduší ze zdrojů znečišťování ovzduší, popř. též vzduch, který je součástí spalin apod. Za e. se považují též aerosoly uvolňované do ovzduší při vulkanické činnosti;
2. syn. emise, zejména ve druhém významu termínu.
česky: exhalace angl: exhalation slov: exhalácie něm: Exhalation f fr: exhalation f  1993-a3
вымеобразные облака
(mam) – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Má tvar zaoblených výběžků podoby prsů, které visí na spodní straně oblaku. Vyskytuje se u druhů cirrus, cirrocumulus, altocumulus, altostratus, stratocumulus a nejčastěji cumulonimbus.
česky: mamma angl: mamma slov: mamma  1993-a2
вымпел
symbol, znázorňující na synoptických mapách a grafech, např. aerologických diagramech, rychlost větru 25 m.s–1. Užívá se místo hodnoty pěti opeření šipky větru. Má tvar plného rovnostranného trojúhelníku.
česky: praporek větru angl: pennant slov: zástavka vetra  1993-a1
вымывание дождем
odstraňování atm. příměsí srážkami. Příměsi se dostávají do srážkových částic různým způsobem:
a) již v oblacích jako kondenzační jádra nebo jádra mrznutí;
b) proniknutím do oblačných a srážkových částic nebo přilnutím k nim zejména v důsledku Brownova pohybu, turbulentních pohybů apod.;
c) zachycením příměsí padajícími srážkovými částicemi.
Soubor procesů vymývání je důležitou součástí samočištění ovzduší, avšak negativním doprovodným jevem je vstup znečišťujících látek do ostatních složek prostředí (hydrosféry, biosféry, pedosféry, kryosféry). V užším smyslu se jako vymývání někdy označuje pouze zachycování příměsí padajícími srážkami v podoblačné vrstvě vzduchu a tomuto pojetí obvykle odpovídají cizojazyčné ekvivalenty. Viz též depozice mokrá.
česky: vymývání angl: rain-out, wash-out slov: vymývanie  1993-a3
вынужденная конвекция
konvekce, k jejímuž rozvoji dává počáteční impulz proudění vzduchu přes orografické překážky, výkluzné pohyby vzduchu v oblasti frontálních rozhraní, popř. prostorová proměnnost drsnosti povrchu. Vynucená konvekce je doprovázena mechanickou turbulencí, přičemž rozměry turbulentních vírů jsou malé ve srovnání s rozměry konv. elementů.
česky: konvekce vynucená angl: forced convection slov: vynútená konvekcia  1993-a2
выпадение пыли
syn. spad prašný – hmotnost prachu, který se usadí na jednotku plochy za jednotku času. Nejčastěji se udává v t.km–2.rok–1. Velikost spadu prachu je v rozhodující míře určena velkými částicemi s velkými pádovými rychlostmi, tedy s krátkou dobou výskytu v ovzduší. Spad prachu má proto význam spíše jako ukazatel komfortu pro účely zdravotnictví a hygieny ovzduší než jako kritérium znečištění ovzduší.
česky: spad prachu angl: dust fall slov: spád prachu  1993-a2
выпадение росы
usazování kondenzátů vodní páry obsažené ve vzduchu na povrchu předmětu, který má teplotu nižší než je teplota rosného bodu. Nastává-li orosení na zemském povrchu v přirozených podmínkách, jedná se o rosu, která je druhem usazených srážek a tudíž jedním z hydrometeorů. Vodní kapičky na povrchu některých rostlin (porostů) v bezsrážkovém období nemusí být jen fyz. původu, ale mohou být důsledkem i fyziologického procesu, tzv. gutace.
česky: orosení slov: orosenie  1993-a1
высокиe облака
česky: oblačnost vysoká angl: high cloudiness, high clouds slov: vysoká oblačnosť  1993-a1
высокиe облака
oblaky vyskytující se v polárních oblastech přibližně v nadm. výškách od 3 do 8 km, ve stř. zeměp. šířkách od 5 do 13 km a v tropických oblastech od 6 do 18 km. Do této skupiny patří oblaky druhu cirrus, cirrocumulus a cirrostratus. Do vysokého patra však zasahují i oblaky druhu cumulonimbus, často též altostratus a nimbostratus. Viz též klasifikace oblaků, patra oblaků, oblaky nízkého patra, oblaky středního patra.
česky: oblaky vysokého patra angl: high clouds, high-level clouds slov: vysoké oblaky  1993-a2
высокий антициклон
anticyklona, která zasahuje nejméně do horních vrstev troposféry nebo až po tropopauzu. Vysoká anticyklona je teplá v celém svém vert. rozsahu a má uzavřenou cirkulaci i nad izobarickou hladinou 500 hPa, ležící zhruba ve výšce 5,5 km. K vysokým anticyklonám patří subtropické anticyklony a postupující anticyklony ve stadiu stabilizace.
česky: anticyklona vysoká angl: high anticyclone slov: vysoká anticyklóna něm: Hochreichende Antizyklone f  1993-a2
высокий туман
syn. mlha inverzní, mlha podinverzní – mlha rozprostírající se na velkých plochách do výšky řádově několika set metrů. Často začíná jako oblačná vrstva nebo oblak druhu stratus pod horní hranicí subsidenční inverze teploty vzduchu, se základnou klesající postupně až na zemský povrch. Obyčejně se tvoří v kvazistacionárních anticyklonách nad souší v zimním období. Ke vzniku a udržení vysoké mlhy přispívá radiační ochlazování v podinverzní vrstvě vzduchu. Proto podle Willettovy klasifikace mlh patří mezi mlhy radiační.
česky: mlha vysoká angl: high fog slov: vysoká hmla  1993-a2
высокий циклон
česky: cyklona vysoká slov: vysoká cyklóna fr: dépression à coeur froid f  1993-a1
высоко-кучевое облако
čes. překlad termínu altocumulus.
česky: kupa vysoká slov: vyvýšená kopa  1993-a1
высокогорная метеорологическая станция
meteorologická stanice zařazená do kategorie přízemních stanic a umístěná v horském terénu. Kromě úkolů synop. nebo klimatol. stanice někdy plní i úkoly stanice speciální. Ve zprávách z horské met. stanice se místo tlaku vzduchu redukovaného na střední hladinu moře uvádí geopotenciál nejbližší standardní tlakové hladiny (např. 850 nebo 700 hPa). Horské met. stanice pozorují také oblačnost se základnou pod úrovní stanice. Nejvýše položená synoptická stanice v Evropě je Jungfraujoch (3 576 m). V ČR je v činnosti např. Lysá hora (1 322 m).
česky: stanice meteorologická horská angl: mountain station slov: horská meteorologická stanica  1993-a3
высококучевые облака
(Ac) [altokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Ac je charakterizován jako menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků barvy bílé či šedé, popř. bílé a šedé, které mají vlastní stíny. Skládají se z malých oblačných částí v podobě vln, oblázků, valounů apod., které mohou být navzájem oddělené nebo mohou spolu souviset. Mnohdy mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí bývá 1 až 5° prostorového úhlu. Ac je vodní nebo smíšený oblak středního patra. Vzniká např. následkem vlnového proudění, při přetékání vzduchu přes horské překážky nebo transformací jiných druhů oblaků. Průsvitnost Ac je velmi proměnlivá. Ac lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, floccus, castellanus nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma. Termín Ac navrhl franc. meteorolog E. Renou v r. 1870. Čes. překlad Ac je vysoká kupa. Viz též beránky.
česky: altocumulus angl: Altocumulus slov: altocumulus něm: Altocumulus m fr: altocumulus m  1993-a3
высокослоистые облака
(As) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. As je charakterizován jako šedavá a modravá oblačná plocha nebo vrstva, s vláknitou nebo žebrovitou strukturou nebo i bez patrné struktury, která pokrývá úplně nebo částečně oblohu. Oblak bývá často tak tenký, že obrysy Slunce lze pozorovat jako za matným sklem. U As se nevyskytují halové jevy. As je smíšený, méně často vodní oblak středního patra, někdy však zasahuje i do patra vysokého. Vyskytuje se např. jako součást oblačných systémů teplé fronty a studené fronty prvního druhu, kde vzniká působením výkluzných pohybů teplého vzduchu. Srážky z As u nás v teplé polovině roku obvykle nevypadávají. As se dále nedělí podle tvaru, lze jej však dále klasifikovat podle odrůdy jako translucidus, opacus, duplicatus, undulatus a radiatus. Zvláštnostmi As mohou být virga a mamma. Termín As navrhl franc. meteorolog E. Renou v r. 1877. Čes. překlad As je vysoká sloha.
česky: altostratus angl: Altostratus slov: altostratus něm: Altostratus m fr: altostratus m  1993-a3
высота барометра
nadmořská výška senzoru tlakoměru; u dříve používaných rtuťových tlakoměrů nadm. výška nulového bodu stupnice těchto tlakoměrů.
česky: výška tlakoměru nadmořská angl: height of barometer above mean sea level slov: nadmorská výška tlakomeru  1993-b3
высота над уровнем моря
vert. vzdálenost hladiny, bodu nebo definovaného místa od stř. hladiny moře. V angl. terminologii se pro nadmořskou výšku používají termíny: „elevation“, jde-li o nadm. výšku objektů na zemském povrchu nebo objektů pevně spojených se zemským povrchem a „altitude“, jedná-li se o nadm. výšku objektů nad zemským povrchem; nebo obecnější termín „height above mean sea level“. V češtině a slovenštině existuje jediný termín „nadmořská výška“.
česky: výška nadmořská angl: altitude, elevation, height above mean sea level slov: nadmorská výška  1993-a3
высота нижней границы облаков
1. výška nejnižšího bodu oblaku nad terénem v místě pozorování, popř. nadm. výška tohoto bodu. V ČR se výška základny oblaků pozoruje pouze na profesionálních stanicích. K jejímu měření slouží měřiče spodní základny oblaků. Kromě toho se výška základny oblaků odhaduje, a to především u oblaků středního a vysokého patra;
2. výška základny oblaků pro letecké účely, udávaná v souladu s předpisy Mezinárodní organizace pro civilní letectví, která musí být pro výšky nad 300 m stanovena zásadně objektivním měřením. Udává se v metrech nebo stopách (1 stopa = 0,3048 m). Tato výška je buď nadm. (zkr. MSL nebo starší MER), anebo nad terénem (zkr. AGL, resp. SOL). Pro přistávající letadla se výška základny oblaků vztahuje k nadm. výšce nejvyššího bodu dráhového systému, tj. k oficiální výšce letiště. Viz též měření výšky základny oblaků, minima letištní provozní.
česky: výška základny oblaků angl: height of cloud base slov: výška základne oblakov  1993-a2
высота нулевой изотермы
výška, obvykle nadmořská výška, hladiny atmosféry, v níž teplota vzduchu nabývá hodnoty 0 °C. Viz též izoterma nulová.
česky: výška nulové izotermy angl: freezing level slov: výška nulovej izotermy  1993-a1
высота решения
výška stanovená pro každé letiště, v níž se velitel letadla musí rozhodnout, zda pokračovat v přiblížení na přistání. V případě, že nebylo dosaženo požadovaného vizuálního kontaktu, je nutné přerušit přistávací manévr. Na výšce rozhodnutí závisí letištní provozní minima daného letiště, jež zahrnují dohlednost a výšku základny oblaků. Viz též provoz za každého počasí (AWO).
česky: výška rozhodnutí angl: decision height slov: výška rozhodnutia  1993-a3
высота свежевыпавшего снега
vert. vzdálenost mezi povrchem sněhové pokrývky a sněhoměrným prkénkem. Na stanicích ČR se měří výška nového sněhu v klimatologickém termínu 7 h, tj. za období 24 h od 7 h včera do 7 h dnes. Ve zprávách SYNOP z ČR se navíc uvádí výška nového sněhu, pokud za poslední hodinu před termínem pozorování napadl alespoň 1 cm nového sněhu.
česky: výška nového sněhu angl: depth of fresh snow, depth of new snow slov: výška nového snehu  1993-a3
высота снежного покрова
česky: výška sněhové pokrývky angl: depth of snow, snow depth slov: výška snehovej pokrývky  1993-a3
высота тропопаузы
výška, v níž začíná tropopauza. Obvykle je to výška hladiny, v níž vert. teplotní gradient splňuje kritérium konvenční tropopauzy. Pokud se nad určitou oblastí vyskytuje několik tropopauz, hovoří se o výšce první, druhé, popř. další tropopauzy. Průměrná výška tropopauzy v polárních oblastech je 8 až 9 km, v mírných zeměpisných šířkách 10 až 12 km a v rovníkové oblasti 17 až 18 km. V zimním období je výška tropopauzy menší než v letním období, v oblasti cyklon je zpravidla menší než v oblasti anticyklon. V případě dynamické tropopauzy, je její výška závislá na dynamických pohybech v troposféře a stratosféře, obvykle je v polárních oblastech výrazně níž než v subtropech.
česky: výška tropopauzy angl: altitude of tropopause slov: výška tropopauzy  1993-a3
высота установки анемометрa
1. výška nad zemí, v níž je instalován anemometr; podle doporučení Světové meteorologické organizace činí na synoptických stanicích 10 m;
2. termín někdy užívaný pro označení ideální výšky umístění anemometru;
3. hladina bezprostředně nad horní hranicí přízemní vrstvy atmosféry, kam se klade výchozí bod Taylorovy spirály. Viz též měření větru, vítr přízemní.
česky: výška anemometrická angl: anemometer level slov: anemometrická výška  1993-a1
высотная инверсия
teplotní inverze, jejíž dolní hranice leží v určité výšce nad zemským povrchem v mezní vrstvě atmosféry nebo ve volné atmosféře. Vzniká např. v důsledku subsidence vzduchu v oblastech vysokého tlaku, advekce teplého vzduchu ve výšce, při pasátové cirkulaci a často i v oblasti tropopauzy. Viz též inverze teploty vzduchu přízemní.
česky: inverze teploty vzduchu výšková angl: upper inversion slov: výšková inverzia teploty vzduchu něm: Höheninversion f  1993-a3
высотная карта
syn. mapa aerologická – synoptická mapa, na níž jsou znázorněny met. podmínky nebo prvky, které jsou vztaženy k určité izobarické hladině ve volné atmosféře, k určité atm. vrstvě, popř. ke konstantní nadm. výšce. Nejčastěji se používají mapy absolutní topografie a mapy relativní topografie. K výškovým mapám patří také mapy tropopauzy, mapy výškového větru aj.
česky: mapa výšková angl: upper air chart slov: výšková mapa  1993-a1
высотная ложбина
brázda nízkého tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře, která je identifikovatelná na mapách absolutní topografie od 700 hPa výše.
česky: brázda výšková angl: upper trough slov: výšková brázda něm: Höhentrog m fr: creux d'altitude m, thalweg d'altitude m  1993-a3
высотное метеорологическое наблюдение
česky: pozorování meteorologické výškové angl: upper-air meteorological observation slov: výškové meteorologické pozorovanie  1993-a1
высотный антициклон
anticyklona ve stř. a horních vrstvách troposféry, která se projevuje pouze na výškových mapách, zatímco na přízemní mapě není vyjádřena. Výšková anticyklona má charakter teplé anticyklony vyskytující se v mírných zeměp. šířkách nad pevninou a vznikající většinou ze subtropické anticyklony.
česky: anticyklona výšková angl: high aloft , high-level anticyclone, upper-level anticyclone slov: výšková anticyklóna něm: Höhenantizyklone f, Höhenhoch n fr: anticyclone en altitude m  1993-a2
высотный ветер
označení pro vítr vanoucí v různých hladinách mezní vrstvy a volné atmosféry, měřený nejčastěji pomocí pilotovacích balonů nebo radiotechnických prostředků. Výškový vítr takto měřený, se počítá jako prům. hodnota z určité vrstvy, jejíž tloušťka je obvykle dána stoupací rychlostí balonu za zvolený časový interval. Pojem výškový vítr se obecně považuje za komplementární ve vztahu k přízemnímu větru, a potom se za výškový vítr zpravidla považují údaje o rychlosti větru už z hladin okolo 20 m nad zemským povrchem. Pro použití v synoptické a letecké meteorologii se výškový vítr šifruje ve zprávě z pozemní (mořské) stanice o tlaku, teplotě, vlhkosti a větru ve vyšších hladinách a ve zprávě z pozemní (mořské) stanice o výškovém větru. Jiným způsobem měření výškového větru je dálková detekce pomocí sodarů nebo windprofileru. Viz též profil větru, měření větru radiotechnickými prostředky, sondáž akustická.
česky: vítr výškový angl: upper wind slov: výškový vietor  1993-a3
высотный гребень
hřeben vysokého tlaku vzduchu ve střední a horní troposféře, identifikovatelný na mapách absolutní topografie 700 hPa a vyšších hladin. Pod výškovým hřebenem se obvykle vyskytuje nevýrazné tlakové pole nebo oblast nízkého tlaku vzduchu, tj. cyklona nebo brázda nízkého tlaku vzduchu. Viz též brázda výšková.
česky: hřeben výškový angl: upper-level ridge slov: výškový hrebeň něm: Höhenrücken m  1993-a1
высотный источник загрязнения воздуха
zdroj, např. vysoký komín, dodávající do ovzduší znečišťující příměsi, jehož efektivní výška přesahuje tloušťku přízemních inverzí teploty vzduchu, typicky se vyskytujících v daném místě. Znečištění pocházející z tohoto typu zdrojů se rozptyluje nad inverzí a jeho přenos k zemskému povrchu je omezen silnou stabilitou v inverzní vrstvě. V bezprostředním okolí vyvýšených zdrojů jsou proto u země při výskytu přízemních inverzí teploty pozorovány malé koncentrace znečištění.
česky: zdroj znečišťování ovzduší vyvýšený angl: high-emitting source of air pollution slov: vyvýšený zdroj znečisťovania ovzdušia  1993-a1
высотный фронт
fronta ve stř. a horní troposféře. Na výškových mapách se projevuje zpravidla v poli teploty, vlhkosti a proudění vzduchu. Do blízkosti zemského povrchu tato fronta nedosahuje. Viz též fronta přízemní.
česky: fronta výšková angl: upper front slov: výškový front něm: Höhenfront f fr: front d'altitude m  1993-a3
высотный циклон
cyklona, která je dobře vyjádřena na výškových mapách střední a horní troposféry, avšak na přízemní synoptické mapě v dané oblasti nenajdeme žádnou uzavřenou izobaru, uvnitř které by byl tlak vzduchu nižší než v okolí. Pod výškovou cyklonou se obyčejně vyskytuje oblast s malým horiz. tlakovým gradientem nejčastěji v poli poněkud vyššího tlaku vzduchu, někdy však i dobře vyjádřený hřeben vysokého tlaku nebo nízká anticyklona. Výšková cyklona souhlasí s oblastí studeného vzduchu v troposféře a je typická oblačným počasím se srážkami.
česky: cyklona výšková angl: high-level cyclone , low aloft , upper cyclone, upper-level low slov: výšková cyklóna něm: Höhenzyklone f fr: dépression d'altitude f, dépression en altitude f  1993-a3
высотомер-анероид
aneroid sloužící k barometrické nivelaci. Je vybaven stupnicí zkonstruovanou podle teor. závislosti poklesu tlaku vzduchu na nadm. výšce a je používán především v letecké dopravě. Naměřený tlak přepočítává na základě matematického modelu tzv. standardní atmosféry a zobrazuje v jednotkách výšky. Viz též hypsometr, nastavení výškoměru, opravy údaje výškoměru.
česky: výškoměr angl: pressure altimeter slov: výškomer  1993-a3
вьюга
lid. název pro silný studený vítr v zimním období, doprovázený zpravidla sněžením nebo zvířeným sněhem. Nemá charakter odb. termínu.
česky: fujavice slov: fujavica, chumelica, metelica fr: tempête de neige f  1993-a1
вязкое напряжение
česky: napětí vazké angl: viscous stress slov: viskózne napätie  1993-a1
вязкое трение
česky: tření vazké angl: viscosity friction slov: viskózne trenie  1993-a1
podpořila:
spolupracují: