Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene з

X
заблаговременность прогноза
časový interval, ve kterém se předpokládá uskutečnění vývoje počasí uvedeného v předpovědi. Podle doporučení Světové meteorologické organizace je v tabulce uvedena doba platnosti stanovená pro jednotlivé typy předpovědí. Viz též předstih předpovědi.
Definice doby platnosti předpovědi
Nowcasting 0 až 2 hodiny
Velmi krátkodobá předpověď počasí 0 až 12 hodin
Krátkodobá předpověď počasí 12 až 72 hodin
Střednědobá předpověď počasí 72 až 240 hodin
Prodloužená střednědobá předpověď počasí 10 dní až 30 dní
Dlouhodobá předpověď počasí 30 dní až 2 roky
Měsíční výhled 1 měsíc (nikoliv nutně hned následující měsíc)
Výhled na 3 měsíce nebo 90 dní 90 dní (nikoliv nutně hned následujících 90 dní)
Sezonní výhled Jaro, léto, podzim, zima (např. zima na sev. polokouli = prosinec, leden, únor)
Klimatologická předpověď počasí Více než 2 roky
česky: doba platnosti předpovědi; angl: meteorological forecasting range; slov: doba platnosti predpovede; něm: Vorhersagezeitraum m; fr: période de validité de la prévision f  1993-a3
загнутая окклюзия
nejstarší část okluzní fronty, která se vlivem cyklonální cirkulace ohýbá kolem středu cyklony do týlu cyklony. Vzniká v důsledku vývoje nového středu cyklony v blízkosti okluzního bodu, popř. v důsledku méně častého přemísťování středu cyklony směrem k okluznímu bodu. Ohnutá okluze, která má na počátku charakter teplé fronty, často postupně nabývá charakter studené fronty a spolu s mladší částí okluzní fronty může vytvořit nepravý teplý sektor cyklony. Na výškových mapách je ohnutá okluze spojena s existencí jazyka teplého vzduchu v týlu cyklony. Ohnutá okluze je málo častým jevem a bývá zaměňována s podružnou studenou frontou.
česky: okluze ohnutá; angl: back-bent occlusion; slov: zahnutá oklúzia; něm: umgebogene Okklusion f  1993-a3
загрязнение
v čes. met. literatuře méně používaný termín pro znečištění ovzduší.
Termín pochází z pozdnělat. contaminatio „znečištění, pošpinění“, odvozeného od contaminare „dotýkat se, znečištit, pošpinit“.
česky: kontaminace; angl: contamination; slov: kontaminácia; něm: Kontamination f, Verunreinigung f  1993-a3
загрязнение воздуха
výskyt různých látek v ovzduší v takové koncentraci a po tak dlouhou dobu, že škodlivě působí na zdraví, popř. na pohodu lidí, na živé organismy nebo na neživé objekty. Důležitým kritériem znečištění ovzduší jsou právně stanovené imisní limity, které určují nejvýše přípustné koncentrace znečišťující látky v ovzduší. Jiné definice považují ovzduší za znečištěné, jestliže se jeho složení významně odchyluje od normálu tím, že obsahuje cizorodé příměsi. Viz též klimatologie znečištění ovzduší, hygiena ovzduší, zdroj znečišťování ovzduší, rozptyl příměsí v ovzduší, smog, měření znečištění ovzduší.
česky: znečištění ovzduší; angl: air pollution, atmospheric pollution; slov: znečistenie ovzdušia; něm: Verunreinigung der Luft f, Luftverschmutzung f  1993-a2
загрязнение воздуха
činnosti nebo děje, jejichž důsledkem je znečištění ovzduší, tj. vnášení takových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou buď samy znečišťujícími látkami (primární znečišťování ovzduší), nebo které se stávají znečišťujícími látkami po chem. a fyz. změnách nebo ve směsi s jinými látkami (sekundární znečišťování ovzduší). Termín sekundární prašnost, znamenající víření prachu ze zemského povrchu, je nyní nahrazován výrazem nesuspendované částice. V širším smyslu se jako znečišťování ovzduší označuje i emitování elmag. záření, např. radioakt. záření, mikrovlnného záření (radarem, vysíláním VKV apod.), světla, hluku a tepla do atmosféry.
česky: znečišťování ovzduší; angl: air pollution; slov: znečisťovanie ovzdušia; něm: Luftverunreinigung f  1993-a2
загрязненный воздух
1. vzduch obsahující plynné atmosférické příměsi;
2. vzduch, v němž jsou přítomny znečišťující příměsi libovolného skupenství.
Viz též znečištění ovzduší, vzduch čistý.
česky: vzduch znečištěný; angl: polluted air; slov: znečistený vzduch; něm: verunreinigte Luft f  1993-a3
загрязняющая примесь
česky: příměs znečišťující; angl: criteria pollutant; slov: znečisťujúca prímes; něm: Verunreinigungsbeimengung f, Schadstoff m  1993-b3, ed. 2024
задерживание осадков
zadržování (zachycování) části padajících srážek, v širším smyslu i tvorba usazených srážek na vegetaci nebo na vyvýšených předmětech, takže tyto srážky nedosáhnou povrchu půdy. Pokud nejsou využity rostlinami, dochází k evaporaci, případně sublimaci těchto srážek, takže se nepodílejí na odtoku ani na infiltraci. Intercepce srážek tak má nezanedbatelný vliv na hydrologickou bilanci a bilanci půdní vody, zejména u lesních porostů s velkou záchytnou plochou.
česky: intercepce srážek; angl: interception of precipitation; slov: intercepcia zrážok; něm: Niederschlagsinterzeption f  1993-a3
задерживающий слой
syn. vrstva zádržná – vertikálně stabilní vrstva atmosféry v určité výšce nad zemským povrchem překrývající vertikálně instabilní atmosférickou vrstvu. Brání vzájemnému turbulentnímu promíchávání vzduchu mezi oběma vrstvami a vertikálnímu rozvoji konvekce probíhající v níže položené vrstvě, kterou je nejčastěji směšovací vrstva. V zadržující vrstvě s výškou roste potenciální teplota, popř. alespoň adiabatická ekvivalentní potenciální teplota, pokud je zadržující vrstva nasycena vodní parou. Obzvlášť silnou zadržující vrstvu tvoří výšková inverze teploty vzduchu či výšková izotermie. Viz též CIN.
česky: vrstva zadržující; angl: capping layer, capping inversion; slov: zadržujúca vrstva; něm: Sperrschicht f  1993-b3
задерживающий слой
česky: vrstva zádržná; angl: capping layer, capping inversion; slov: zadržujúca vrstva; něm: Sperrschicht f  2024
задымление
česky: zakuřování; angl: fumigation; slov: zadymovanie; něm: Fumigation f  1993-a1
задымляющая форма факела
1. jeden z tvarů kouřové vlečky. Kouřová vlečka se podobá nepravidelnému závěsu dosahujícímu k zemi. Zadýmování způsobuje jednu z nejnepříznivějších situací vysokého znečištění ovzduší. V protikladu k unášení se zadýmování vyskytuje tehdy, šíří-li se kouřová vlečka pod základnou rel. nízko ležící výškové inverze teploty vzduchu, která brání pronikání exhalací do výšky. V prostoru mezi zemským povrchem a zmíněnou inverzí bývá v tomto případě indiferentní nebo instabilní teplotní zvrstvení ovzduší, podmiňující intenzivnější vert. výměnu. Exhalace se rozptylují v omezeném prostoru pod inverzí, což vede k výskytu vysokých hodnot přízemních imisí. K zadýmování často dochází při rozrušování přízemní teplotní inverze odspodu následkem zahřívání zemského povrchu po východu Slunce, nebo při advekci vzduchu s původně přízemní inverzí teploty nad rel. teplejší povrch, např. nad město s výrazným tepelným ostrovem. Viz též odrážení kouřové vlečky;
2. syn. zakuřování, viz ochrana před mrazíky.
česky: zadýmování; angl: fumigation; slov: zadymovanie; něm: Fumigation f  1993-a1
заключительный антициклон
syn. anticyklona závěrečná – postupující anticyklona, která se vytváří mezi jednotlivými sériemi cyklon polární fronty. Zpočátku je uzavírající anticyklona termicky asymetrická. Přesouvá se nejčastěji na jihovýchod do nižších zeměp. šířek, přičemž se otepluje a mohutní a stává se málo pohyblivou kvazistacionární anticyklonou. Uzavírající anticyklony často přispívají k regeneraci slábnoucích subtropických anticyklon. V některých případech narušují převládající záp. proudění, hlavně ve stadiu své stabilizace a působí jako blokující anticyklony. Někteří autoři je nazývají též anticyklonami polárních vpádů.
česky: anticyklona uzavírající; angl: terminating anticyclone; slov: uzatvárajúca anticyklóna; něm: serienabschliessende Antizyklone f  1993-a2
заключительный антициклон
česky: anticyklona závěrečná; angl: terminating anticyclone; slov: záverečná anticyklóna; něm: serienabschliessende Antizyklone f  1993-a1
закон Авогадро
zákon, podle něhož stejné objemy všech ideálních plynů obsahují za téhož tlaku a téže teploty vždy stejný počet molekul. Avogadrův zákon lze formulovat také tak, že při daném tlaku a určité teplotě je molární objem všech ideálních plynů stejný. Molární objem V0 při teplotě T0 = 273 K a tlaku p0 = 1 013,25 hPa činí
V=22,414.10-3 m3mol.-1
Avogadrův zákon patří k základním zákonům ideálního plynu a má široké uplatnění v termodynamice atmosféry. Zákon formuloval italský fyzik A. Avogadro v r. 1811 na základě prací J. L. Gay-Lussaca z r. 1808.
česky: zákon Avogadrův; angl: Avogadro law; slov: Avogadrov zákon; něm: Avogadrosches Gesetz n  1993-a1
закон Амагата-Ледука
zákon, podle něhož objem směsi ideálních plynů je při daném tlaku a dané teplotě roven součtu dílčích objemů jednotlivých složek směsi. Zákon Amagatův–Leducův se využívá v termodynamice atmosféry. Viz též zákon Daltonův.
česky: zákon Amagatův–Leducův; angl: Amagat-Leduc law; slov: Amagatov a Leducov zákon; něm: Amagat-Leducsches Gesetz n  1993-b1
закон Архимеда
fyzikální zákon stanovující velikost vztlakové síly působící na těleso ponořené do tekutiny. Velikost této nadlehčující síly je rovna velikosti síly zemské tíže, která by působila na tekutinu o objemu daného tělesa. V meteorologických aplikacích si zmíněné těleso zpravidla realizujeme vzduchovou částicí, která má odlišnou teplotu vůči okolnímu vzduchu. Tlak uvnitř takové vzduchové částice se okamžitě přizpůsobuje okolnímu tlaku vzduchu, takže v souladu se stavovou rovnicí ideálního plynu má vůči svému okolí teplejší (studenější) částice současně menší (větší) hustotu. Tím vzniká vertikální pohyb dané vzduchové částice, podmíněný nenulovým vztlakem. Zákon je připisován řeckému matematikovi a fyzikovi Archimédovi ze Syrakus (asi 287 – 212 př. n.  l.).
česky: zákon Archimédův; angl: Archimedes' principle; slov: Archimedov zákon; něm: archimedisches Prinzip n  2019
закон Беера
[bérův], syn. zákon Lambertův – zákl. zákon, který v meteorologii popisuje zeslabování intenzity svazku rovnoběžných paprsků záření (především přímého slunečního záření) v atmosféře Země. Lze jej vyjádřit vztahem
dI=βex Ids nebo β exρIds,
kde I je intenzita paprsku, dI její zeslabení na dráhovém úseku ds, ρ značí hustotu prostředí, βex objemový koeficient extinkce a β'ex hmotový koeficient extinkce. Protože koeficient extinkce v atmosféře obvykle silně závisí na vlnové délce záření, používá se Beerův zákon v meteorologické praxi zpravidla pro jednotlivé úseky spektra, které jsou natolik úzké, abychom záření v každém z nich mohli považovat za přibližně monochromatické. Viz též zákon Bouguerův.
česky: zákon Beerův; angl: Beer law; slov: Beerov zákon; něm: Beersches Gesetz n  1993-a1
закон Бейс-Балло
syn. pravidlo Buys-Ballotovo, zákon větru barický – pravidlo určující vztah mezi směrem větru a rozložením tlaku vzduchu na zemském povrchu. Slovně se vyjadřuje např. takto: postavíme-li se (na zemském povrchu) na sev. polokouli tak, aby nám vál vítr do zad, je oblast nižšího tlaku vzduchu po naší levici poněkud vpředu a oblast vyššího tlaku vzduchu po naší pravici poněkud vzadu. Na již. polokouli jsou podmínky obrácené. Zákon byl zformulován v r. 1860 holandským meteorologem Ch. H. D. Buys-Ballotem.
česky: zákon Buys-Ballotův; angl: Buys-Ballot law; slov: Buys-Ballotov zákon; něm: Buys-Ballot-Regel f, Buys-Ballot-Gesetz n  1993-a1
закон Бойля
česky: zákon Boyleův; angl: Boyle law; slov: Boyleov zákon; něm: Boylesches Gesetz n  1993-a1
закон Бойля-Мариотта
syn. zákon Boyleův, zákon Mariotteův – zákon, podle něhož tlak plynu dané hmotnosti je při stálé teplotě nepřímo úměrný jeho objemu, neboli součin tlaku a objemu plynu je při stálé teplotě konstantní. Platí tedy
p  .  V=konst,
kde p je tlak a V objem daného plynu. Boyleův–Mariotteův zákon platí přesně pro ideální plyn a s dostatečnou přesností pro většinu plynů při běžných hodnotách teploty a tlaku. Při vysokých tlacích a ve stavu blízkém zkapalnění vykazují všechny plyny značné odchylky od uvedeného zákona (stlačují se méně). Termodyn. děj probíhající přesně podle Boyleova–Mariotteova zákona se nazývá izotermický děj. Zákon má časté uplatnění v termodynamice atmosféry. Boyleův–Mariotteův zákon, který se stal známým r. 1662, původně objevili R. Boyle a jeho žák R. Townley pro vzduch. Nezávisle na nich byl znovu objeven a zobecněn E. Mariottem r. 1679. Viz též zákon Charlesův, zákon Gay-Lussacův, rovnice stavová.
česky: zákon Boyleův–Mariotteův; angl: Boyle-Mariotte law; slov: Boyleov a Mariotteov zákon; něm: Boyle-Mariottesches Gesetz n, Gesetz von Boyle-Mariotte n  1993-b1
закон Буге
syn. zákon Lambertův–Bouguerův, vzorec Bouguerův – zákon vyjadřující zeslabení intenzity záření při průchodu atmosférou vzhledem k intenzitě záření na horní hranici atmosféry. Má tvar
I=I0exp(-0 βexρds )=I0exp(-m0 βexρdz)
který dostaneme integrací Beerova zákona přes celou tloušťku atmosféry. Symbol I značí intenzitu přímého slunečního záření na zemském povrchu, I0 intenzitu přímého slunečního záření na horní hranici atmosféry, ρ hustotu vzduchu, β'ex hmotový koeficient extinkce, m relativní optickou hmotu atmosféry a ds, resp. dz infinitezimální úsek dráhy paprsku, resp. infinitezimální úsek vertikály. Použijeme-li substituci
f=exp(-0 βexρdz)
obdržíme I = I0 fm, kde f je koeficient propustnosti atmosféry. Protože koeficient extinkce i koeficient propustnosti v atmosféře značně závisejí na vlnové délce procházejícího záření, používají se uvedené vzorce v meteorologii zpravidla pro jednotlivé úseky spektra, které jsou natolik úzké, abychom záření v každém z nich mohli považovat za přibližně monochromatické. Bouguerův zákon byl poprvé experimentálně stanoven franc. přírodovědcem P. Bouguerem (1729). Nezávisle jej formuloval též J. H. Lambert (1760).
česky: zákon Bouguerův; angl: Bouguer law; slov: Bouguerov zákon; něm: Bouguersches Gesetz n  1993-a2
закон Вина
syn. zákon posunovací – zákon, jehož pomocí lze určit vlnovou délku λm, odpovídající maximu energie ve spektru záření absolutně černého tělesa při dané teplotě. Wienův zákon se obvykle používá ve tvaru
λm.T=2897,82± 0,13
kde T je teplota povrchu vyzařujícího černého tělesa v K a λm pak vychází v μm. Pro hodnotu λm = 0,475.10–6 m ve spektru slunečního záření vyplývá z Wienova zákona povrchová teplota Slunce přibližně 6 100 K. Poněvadž se podle Wienova zákona s rostoucí teplotou absolutně černého tělesa posouvá λm ke kratším vlnovým délkám, nazývá se uvedený zákon též někdy zákonem posunovacím. Zákon formuloval něm. fyzik W. Wien v r. 1893. Tento zákon je důsledkem obecnějšího Planckova zákona.
česky: zákon Wienův; angl: Wien law; slov: Wienov zákon; něm: Wiensches Gesetz n, Wiensches Verschiebungsgesetz n  1993-a3
закон Гей-Люссака
zákon o roztažnosti plynů, podle něhož se objem plynu dané hmotnosti při stálém tlaku, tj. při izobarickém ději, mění lineárně s teplotou. Lze jej vyjádřit vztahem
VT=V0 (1+αT)
kde VT značí objem plynu při teplotě T ve °C, V0 objem plynu při teplotě 0 °C a α je koeficient objemové roztažnosti, který má pro ideální plyn hodnotu 1/273,16 = 0,003 660 99 °C–1. Vyjádříme-li v uvedeném vztahu teplotu v K, lze Gay-Lussacův zákon uvést ve tvaru
VTV0 =TT0,
kde T0 značí teplotu 273,15 K. Platnost Gay-Lussacova zákona je pro reálné plyny pouze přibližná a plyny se jím řídí tím lépe, čím menší mají hustotu. Odchylky od něho jsou však zpravidla malé, např. pro atm. vzduch pokud není nasycen vodní párou, lze Gay-Lussacův zákon použit s dostatečnou přesností. Kombinací Gay-Lussacova zákona se zákonem Boyleovým–Mariotteovým lze odvodit stavovou rovnici ideálního plynu, která patří k základním vztahům v termodynamice atmosféry. Uvedený zákon objevil J. L. Gay-Lussac v r. 1802. Viz též zákon Charlesův.
česky: zákon Gay-Lussacův; angl: Gay-Lussac law; slov: Gay-Lussacov zákon; něm: Gesetz von Gay-Lussac n  1993-a1
закон Дальтона
1. zákon, podle něhož v daném objemu směsi ideálních plynů nepůsobících na sebe chem. má každý plyn takový tlak, jakoby sám vyplňoval celý objem. Jinými slovy, tlak směsi ideálních plynů v daném objemu, čili celkový tlak, je roven součtu dílčích tlaků. Lze psát
p=k=1s pk,
kde p je tlak směsi ideálních plynů a pk dílčí tlak k–té složky směsi (k = 1, 2... s). Uvedený zákon zformuloval J. Dalton v r. 1801. S dostatečnou přesností platí i pro reálné plyny, a proto má široké uplatnění v meteorologii, zejména v termodynamice atmosféry. Atmosféra se obvykle považuje za směs suchého vzduchu s vodní párou, tj. je tvořena vlhkým vzduchem. Pokud nenastává kondenzace nebo sublimace, řídí se vlhký vzduch zákony ideálního plynu a jeho celkový tlak p je podle Daltonova zákona dán součtem
p=e+pd,
kde e je dílčí tlak vodní páry a pd tlak suchého vzduchu. V důsledku platnosti Daltonova zákona by při absenci dostatečně intenzivního vert. promíchávání vzduchu, nalézajícího se v tíhovém poli Země, ubývalo s výškou rychleji lehčích plynů.
2. Empir. vztah, podle něhož je rychlost vypařování přímo úměrná sytostnímu doplňku ve vrstvě vzduchu přiléhající k vodnímu povrchu a nepřímo úměrná tlaku vzduchu. Má tvar
V=k.es-ep,
kde V je rychlost vypařování, tj. množství vody vypařené za jednotku času z jednotky plochy, es tlak nasycené vodní páry při teplotě povrchu vypařující se vody, e značí tlak vodní páry ve vzduchu nad vypařujícím se povrchem, p tlak vzduchu a k je koeficient úměrnosti, jehož hodnota závisí hlavně na rychlosti větru. Za bezvětří je rychlost vypařování značně menší než při větru.
česky: zákon Daltonův; angl: Dalton law; slov: Daltonov zákon; něm: Daltonsches Gesetz n  1993-a1
закон Дове
syn. zákon bouří – pravidlo charakterizující stáčení větru ve vyšších zeměp. šířkách na daném místě, které zformuloval H. W. Dove v r. 1835. Zní: vítr se na sev. polokouli stáčí za Sluncem, což je ve směru pohybu hodinových ručiček, na již. polokouli se stáčí v opačném směru. Uvedený poznatek přispěl ke stanovení některých navigačních pravidel v námořní plavbě v oblasti nebezpečných cyklon. Proto Doveho zákon bývá někdy též nazýván zákon bouří. Podle současných poznatků toto pravidlo platí pouze při pohybu cyklon od západu na východ, na sev. polokouli v oblastech, jimiž prochází již. část postupujících cyklon, na již. polokouli v oblastech sev. části těchto cyklon. Uvedený jev nesouvisí se zdánlivým pohybem Slunce.
česky: zákon Doveho; angl: Dove law, law of storms; slov: Doveho zákon; něm: Dovesches Gesetz n  1993-a1
закон Кирхгофа
jeden ze základních zákonů záření, podle něhož je podíl intenzity vyzařování a pohltivosti libovolného tělesa vydávajícího tepelné záření pouze funkcí jeho rovnovážné teploty. Jinými slovy, za stavu termodynamické rovnováhy je poměr množství vyzařovaného elmag. záření Eλ* o vlnové délce λ a rel. absorpce Aλ, funkcí vlnové délky záření λ a teploty T daného prostředí vyjádřené v K, tj.
Eλ*Aλ =f(λ,T),
kde Aλ = Wλ / Wλ0, Wλ0 je množství záření o vlnové délce λ vstupujícího do daného prostředí a Wλ značí z něj absorbovanou část. Z Kirchhoffova zákona vyplývá, že každá látka pohlcuje nejsilněji záření té vlnové délky, kterou sama nejsilněji vyzařuje. Zákon formuloval něm. fyzik G. R. Kirchhoff v r. 1859. V poslední době nachází Kirchhoffův zákon uplatnění v dálkovém průzkumu Země a v družicové meteorologii.
česky: zákon Kirchhoffův; angl: Kirchhoff law; slov: Kirchhoffov zákon; něm: Kirchhoffsches Gesetz n  1993-a1
закон Ламберта
česky: zákon Lambertův; angl: Lambert law; slov: Lambertov zákon; něm: Lambertsches Gesetz n  1993-a1
закон Ламберта и Бугера
česky: zákon Lambertův–Bouguerův; angl: Lambert and Bouguer law; slov: Lambertov a Bouguerov zákon; něm: Lambert-Bouguersches Gesetz n  1993-b1
закон Лапласа
vztah pro rychlost šíření zvuku v atmosféře. Podle něj je rychlost zvuku dána vztahem
c=κpρ,
kde c je rychlost zvuku, p tlak vzduchu, ρ hustota vzduchu, κ Poissonova konstanta (κ = cp / cv , cp značí měrné teplo vzduchu při stálém tlaku a cv měrné teplo vzduchu při stálém objemu). Laplaceův zákon byl odvozen za předpokladu, že rozpínání a odpovídající stlačování plynného prostředí při akust. vlnění probíhá adiabaticky. V suchém vzduchu (κ  1,405) při norm. podmínkách tlaku (p = 1 013,25 hPa) a teploty (T = 273,15 K  0 °C) je rychlost šíření zvuku podle Laplaceova zákona přibližněrovna 331 m.s–1, což odpovídá naměřeným údajům. Uvedený vzorec pro rychlost zvuku odvodil franc. přírodovědec P. S. Laplace v r. 1826. S použitím stavové rovnice nabývá Laplaceův zákon tvar
c=κR*Tm,
kde R* je univerzální plynová konstanta, T teplota vzduchu v K a m jeho poměrná molekulová hmotnost. Z tohoto vzorce vyplývá, že rychlost zvuku závisí v daném plynném prostředí pouze na jeho teplotě.
česky: zákon Laplaceův; angl: Laplace law; slov: Laplaceov zákon; něm: Laplacesches Gesetz n  1993-a2
закон Мариотта
česky: zákon Mariotteův; angl: Mariotte law; slov: Mariotteov zákon; něm: Mariottesches Gesetz n  1993-a1
закон Планка
zákl. zákon popisující rozdělení energie ve spektru záření absolutně černého tělesa v závislosti na jeho teplotě. Funkce Eλ, vyjadřující toto rozdělení podle vlnových délek, je dána vztahem
Eλ=c1λ -5exp(c2 λT)-1,
kde c1 a c2 jsou konstanty, λ značí vlnovou délku záření a T teplotu povrchu daného černého tělesa v K. Z Planckova zákona, který je obecným zákonem záření, lze též odvodit zákon Stefanův–Boltzmannův, popř. zákon Wienův. Planckův zákon patří k zákl. vztahům používaným v aktinometrii. Zákon teoreticky formuloval r. 1901 M. Planck, což představovalo východisko pro následnou formulaci základů kvantové fyziky.
česky: zákon Planckův; angl: Planck law; slov: Planckov zákon; něm: Plancksches Gesetz n  1993-b1
закон Рауля
zákon, který vyjadřuje závislost dílčího tlaku nasycené vodní páry nad hladinou vodního roztoku na koncentraci rozpuštěné látky, lze jej vyjádřit vztahem
es=es0 NN+n,
kde es je dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou roztoku, es0 značí dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou destilované vody, N počet molů destilované vody a n počet molů rozpuštěné látky. Ze vzorce vyplývá, že při stoupající koncentraci rozpuštěné látky se tlak nasycené vodní páry snižuje. Uvedený vztah platí pouze pro nedisociované roztoky. V případě elektrolytů je nutné brát v úvahu jejich disociaci a vliv vázání polárních molekul vody na iontech na snížení tlaku nasycené vodní páry nad hladinou roztoku. Pro elektrolyty má Raoultův zákon tvar
es=es0 NN+in,
kde i je van´t Hoffův faktor závisející nejen na koncentraci, nýbrž i na druhu rozpuštěné látky. Raoultův zákon má značný význam ve fyzice oblaků a srážek pro růst vodních kapek, které v atmosféře vznikly na hygroskopických kondenzačních jádrech rozpustných ve vodě. Zákon odvodil F. M. Raoult v r. 1886.
česky: zákon Raoultův; angl: Raoult law; slov: Raoultov zákon; něm: Raoultsches Gesetz n  1993-a1
закон Релея
zákon vyjadřující závislost rozptylu záření na vlnové délce tohoto záření za předpokladu, že rozptylující částice jsou sférické, el. nevodivé a splňují podmínku, že hodnota 2πr / λ je řádově menší než jedna, přičemž r značí poloměr rozptylujících částic a λ vlnovou délku rozptylovaného záření. Označíme-li Iλ intenzitu rozptylovaného záření o vlnové délce λ a obdobně intenzitu rozptýleného záření iλ, lze Rayleighův zákon vyjádřit ve tvaru
iλ≈Iλ λ4.
Nepřímá závislost účinnosti Rayleighova rozptylu na čtvrté mocnině vlnové délky rozptylovaného záření má v atmosféře za následek modř oblohy, neboť molekulární rozptyl slunečního záření přibližně splňuje podmínky platnosti Rayleighova zákona, a ve viditelné oblasti rozptýleného slunečního záření jsou proto nejvíce zastoupeny vlnové délky z modrofialového konce spektra. Zákon odvodil angl. fyzik J. W. Strutt (pozdější lord Rayleigh) v r. 1871.
česky: zákon Rayleighův; angl: Rayleigh law; slov: Rayleighov zákon; něm: Rayleigh-Gesetz n  1993-a2
закон Стефана-Больцмана
fyz. zákon, podle nějž je množství energie E elmag. záření vyzářené za jednotku času jednotkou plochy absolutně černého tělesa do poloprostoru úměrné čtvrté mocnině teploty povrchu tohoto tělesa, tj.
E=σT4,
kde T je teplota v K a σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta. Stefanův–Boltzmannův zákon je důsledkem obecnějšího zákona Planckova. Byl experimentálně odvozen franc. fyzikem J. Stefanem v r. 1879 a teor. podložen termodyn. úvahami rakouského fyzika L. E. Boltzmanna v r. 1884. Viz též záření zemského povrchu.
česky: zákon Stefanův–Boltzmannův; angl: Stefan-Boltzmann law; slov: Stefanov a Boltzmannov zákon; něm: Stefan-Boltzmann-Gesetz n  1993-b1
закон Стокса
zákon, podle nějž síla odporu F, kterou působí vazké prostředí na pohybující se dostatečně malou částici sférického tvaru, je dána vztahem
F=-6πμρv,
kde µ značí dyn. koeficient vazkosti prostředí a r poloměr částice pohybující se vůči danému prostředí rychlostí ν. Stokesův zákon se v meteorologii používá zejména k popisu pohybu malých vodních kapek ve vzduchu. Zákon byl pojmenován podle angl. matematika sira G. G. Stokese (1819–1903). Viz též vzorec Stokesův.
česky: zákon Stokesův; angl: Stokes law; slov: Stokesov zákon; něm: Stokessches Gesetz n  1993-a1
закон термодинамики
tzv. hlavní termodynamické věty představují základní principy v oboru termodynamiky. První hlavní věta termodynamická je vyjádřením zákona zachování energie při termodynamických procesech a stanoví, že teplo dodané termodynamickému systému se spotřebuje na zvýšení vnitřní energie systému a na vykonání vnější práce. Pro ideální plyn lze první hlavní větu termodynamickou vyjádřit ve tvaru
dq=du+pdα,
kde dq je množství tepelné energie dodané jednotce hmotnosti ideálního plynu, du odpovídající přírůstek vnitřní energie, p tlak a dα přírůstek měrného objemu. Uvedený matematický zápis první hlavní věty termodynamické patří k základním rovnicím termodynamiky atmosféry. Druhá hlavní věta termodynamická postuluje princip nemožnosti trvalého přechodu tepla z chladnějšího na teplejší těleso bez vynaložení práce. Třetí hlavní věta termodynamická se týká nedosažitelnosti teploty absolutní nuly, tj. nulové teploty v Kelvinově teplotní stupnici.
česky: věta termodynamická hlavní; angl: law of thermodynamics; slov: hlavná termodynamická veta; něm: Hauptsatz der Thermodynamik m  1993-a2
закон Фурье
zákony půdního klimatu vyplývající z řešení rovnice molekulárního vedení tepla a vyjadřující časové změny teploty půdy v závislosti na hloubce pod jejím povrchem. Za předpokladu, že neexistuje horiz. transport tepla, lze formulovat tyto čtyři Fourierovy zákony:
a) perioda časových změn teploty půdy se s rostoucí hloubkou nemění;
b) amplituda časových změn teploty půdy se s rostoucí hloubkou zmenšuje. Označíme-li amplitudu výkyvů teploty na povrchu půdy A0, v hloubce z jako Az, koeficient molekulární tepelné vodivosti km a periodu výkyvů teploty P, platí že
Az=A0exp( -zπkm.P );
c) doba výskytu maxima a minima teploty půdy se s rostoucí hloubkou zpožďuje. Zpoždění ΔT vůči času výskytu extrému na zemském povrchu lze vyjádřit vztahem
ΔT=z2 Pkmπ;
d) označíme-li hloubku stálé denní teploty půdy zd, hloubku stálé roč. teploty zr, periodu denních výkyvů teploty půdy Pd a periodu roč. výkyvů teploty půdy Pr, pak platí, že
zdzr= PdPr.
Zákony jsou nazvány podle franc. fyzika a matematika J. B. J. Fouriera (1768–1830), který formuloval v r. 1822 analytickou teorii šíření tepla.
česky: zákony Fourierovy; angl: Fourier´s laws; slov: Fourierove zákony; něm: Fourier-Gesetze n/pl  1993-a3
закон Шарля
zákon o rozpínavosti plynu, podle nějž se tlak plynu při stálém objemu, tj. při izosterickém ději, mění lineárně s teplotou. Jinými slovy, při izosterickém ději je závislost tlaku plynu na teplotě vyjádřena vztahem
pT=p0(1+α'T)
kde pT je tlak plynu při teplotě T ve °C, p0 značí tlak plynu při teplotě 0 °C, α' je koeficient rozpínavosti plynů, který je u všech reálných plynů přibližně roven koeficientu jejich objemové roztažnosti. U ideálních plynů se rozpínavost přesně rovná objemové roztažnosti. Vyjádříme-li teplotu v K, lze Charlesův zákon psát též ve tvaru
pTp0 =TT0,
kde T0 značí teplotu 273,15 K. Uvedený zákon je analogický zákonu Gay-Lussacovu.
česky: zákon Charlesův; angl: Charles law; slov: Charlesov zákon; něm: Charlessches Gesetz n  1993-a1
замерзание
česky: mrznutí vody; angl: freezing; slov: mrznutie vody; něm: Gefrieren von Wasser n  2014
замерзающая морось
česky: mrholení namrzající; angl: freezing drizzle; slov: namŕzajúce mrholenie; něm: Sprühregen mit Glatteisbildung m  2014
замерзающий дождь
déšť, jehož kapky okamžitě mrznou při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, které nejsou uměle zahřívány nebo ochlazovány. K mrznoucímu dešti dochází buď v důsledku přechlazeného deště dopadajícího na zemský povrch či na předměty, jejichž teplota je záporná nebo slabě nad 0 °C, nebo při dopadání nepřechlazených vodních kapek na zemský povrch či na předměty, jejichž teplota je výrazně záporná. Průvodním jevem mrznoucího deště je ledovka. V letecké meteorologii se místo „mrznoucí“ používá adjektivum „namrzající“. Viz též mrholení mrznoucí.
česky: déšť mrznoucí; angl: freezing rain; slov: mrznúci dážď; něm: gefrierender Regen m; fr: pluie verglaçante f  1993-a3
замерзающий дождь
česky: déšť namrzající; angl: freezing rain; slov: namŕzajúci dážď; něm: Eisregen m, Eisregen m; fr: pluie verglaçante f  2014
замерзающий туман
mlha tvořená přechlazenými vodními kapičkami při teplotách vzduchu často hluboko pod bodem mrazu. Protože absolutní vlhkost vzduchu je vyšší než při zmrzlé mlze, působí sychravým dojmem. Jelikož se skládá z přechlazených vodních kapiček, nepozorujeme při ní tzv. jiskření světla. Typickým projevem mrznoucí mlhy je tvoření námrazkových jevů, někdy velmi intenzivních. V letecké meteorologii je místo mrznoucí používáno adjektivum namrzající. Viz též mlha přechlazená.
česky: mlha mrznoucí; angl: fog depositing rime, freezing fog; slov: mrznúca hmla; něm: Gefrierender Nebel m  1993-a3
замерзшая роса
bílá usazenina zmrzlých kapek rosy; nemá krystalickou strukturu. Nesmí se zaměňovat s jíním.
česky: rosa zmrzlá; angl: white dew; slov: zmrznutá rosa; něm: gefrorener Tau m  1993-a3
заморозки в мае
česky: ledoví muži; slov: ľadoví muži  1993-a1
заморозок
zpravidla krátkodobé (několikahodinové) snížení teploty vzduchu při zemském povrchu ve vegetačním období pod 0 °C. Při mrazíku je teplota vzduchu ve výšce 2 m obvykle nad 0 °C. Vyskytuje se zvláště na počátku a konci vegetačního období, a to především v ranních hodinách. Hlavní příčinou mrazíku bývá radiační ochlazování. Z agromet. hlediska jsou jako škodlivé označovány mrazíky, klesne-li teplota vzduchu pod kritickou hranici, rozdílnou pro různé druhy rostlin a jejich vývojová stadia. Viz též ochrana před mrazíky.
česky: mrazík; slov: mrazík, mrázik; něm: leichter Frost m  1993-a1
заморозок на почве
teplota vzduchu nižší než 0 °C měřená ve výšce 5 cm nad povrchem půdy. Viz též minimum teploty vzduchu přízemní, mrazík.
česky: mráz přízemní; angl: ground frost; slov: prízemný mráz; něm: Bodenfrost m  1993-a3
занос
akumulace sněhu menšího rozsahu v závětří terénní nebo jiné překážky, vytvořená zvířeným sněhem. Tvoří se při sypkém nebo prachovém sněhu a rychlosti větru nad cca 7 m.s–1. Pokud výška akumulace dosáhne cca 25 cm a šířka alespoň 2 m, označujeme ji jako sněhovou závěj. Viz též návěj sněhová.
česky: jazyk sněhový; angl: snowdrift; slov: snehový jazyk  2014
западные ветры
silné a značně stálé větry, které vanou v pásmu západních větrů mezi 35° a 65° zeměp. šířky nad oceány a na přilehlých pevninách. Jsou výrazněji vyvinuty na již. polokouli, kde převládají rozsáhlé plochy oceánů. Kvůli dobré využitelnosti pro plavbu plachetnic bývaly nazývány „hodné“, nicméně vedly i k pojmenování příslušných zeměp. šířek jižní polokoule jako řvoucí čtyřicítky.
česky: větry západní stálé; angl: westerlies; slov: stále západné vetry; něm: Westwinddrift f, Westwindzone f  1993-a3
западные ветры в тропиках
záp. větry ve stratosféře nad centrální částí tropického pásma, které se zde vyskytují současně s východními větry Krakatoa, s nimiž se v různých výškách vrstvy od 20 do 35 km periodicky střídají v rámci kvazidvouleté oscilace. Byly objeveny něm. meteorologem A. Bersonem roku 1908 (Süring, 1910), kdy vanuly ve spodních hladinách uvedené vrstvy, což vedlo k chybné představě o jejich trvale nižší výšce oproti větrům Krakatoa.
česky: větry Bersonovy západní; angl: Berson's winds; slov: Bersonove západné vetry; něm: Berson-Westwinde m/pl  1993-a3
запаздывание анероида
vlastnost aneroidu, vyplývající z principu hysterezní křivky při pružné deformaci, která vyvolává systematickou chybu při měření tlaku vzduchu, projevující se především při velké a rychlé změně. Aneroid ukazuje nižší než správnou hodnotu při vzestupu tlaku, při poklesu naopak vyšší. Při přirozených změnách tlaku vzduchu se hystereze aneroidu rušivě neuplatňuje, poněvadž tyto změny jsou příliš pomalé. Má však význam při zkoušení aneroidu v podtlakových komorách.
česky: hystereze aneroidu; angl: hysteresis of aneroid barometer; slov: hysteréza aneroidu; něm: Aneroidhysterese f  1993-a3
запас воды в атмосфере
množství vody vyjádřené v mm vodního sloupce, které bychom dostali, kdyby všechna vodní pára obsažená ve sloupci vzduchu jednotkového průřezu mezi dvěma tlakovými hladinami zkondenzovala a vypadla ve formě atm. srážek. Pro tento pojem se užívá také označení vysrážitelná voda nebo kapalný ekvivalent vodní páry. Bereme-li v úvahu sloupec sahající přes celý rozsah atmosféry, mluvíme o celkové potenciální srážkové vodě, celkové vysrážitelné vodě nebo celkovém kapalném ekvivalentu vodní páry v atmosféře.
Matematicky lze množství vysrážitelné vody W ve sloupci mezi dvěma isobarickými hladimami p1 a p2 vyjádřit vztahem:
W=1gp1 p2rdp,
kde g je tíhové zrychlení a r(p) je směšovací poměr. Ve srážkových oblacích je hodnota srážkového úhrnu za dobu existence oblaku zpravidla vyšší než celková vysrážitelná voda.
česky: voda srážková potenciální; angl: precipitable water; slov: potenciálna zrážková voda; něm: niederschlagbares Wasser n  1993-a3
запас воды в снежном покрове
výška vodní vrstvy, která vznikne rozpuštěním sněhové pokrývky, resp. její hmotnost, vztažená na jednotku plochy. Vodní hodnota sněhové pokrývky se udává v mm vodního sloupce nebo v kg.m–2. Pro zatížení stavebních konstrukcí se používají jednotky kg.m—2 nebo kPa. Viz též sněhoměr.
česky: hodnota sněhové pokrývky vodní; angl: snow water equivalent, water equivalent of snow; slov: vodná hodnota snehovej pokrývky; něm: Wassergehalt der Schneedecke m  1993-a3
запахи
čichové počitky vyvolané přítomností jedné nebo více těkavých příměsí v atmosféře, obvykle v nízkých koncentracích, nicméně převyšujících práh citlivosti čichového ústrojí. Příjemné pachy jsou označovány jako vůně, nepříjemné pachy jako zápachy.
česky: pachy; angl: odours; slov: pachy; něm: Gerüche m  1993-a2
заполнение циклона
stádium vývoje cyklony, při němž dochází k vzestupu atmosférického tlaku, zvláště ve středu cyklony, zmenšování horiz. tlakového gradientu, slábnutí cyklonální cirkulace a výstupných pohybů vzduchu. Tento proces je spojen se zmenšováním teplotní asymetrie cyklony, když je celý její prostor postupně v horiz. a vert. směru vyplňován studeným vzduchem. Při vyplňování cyklony slábnou nebo přestávají vypadávat srážky a obvykle se zmenšuje oblačnost. Cyklona postupně zaniká jako samostatný tlakový útvar, často u zemského povrchu rychleji než ve vyšších hladinách. Viz též cyklolýza.
česky: vyplňování cyklony; angl: filling of a depression; slov: vyplňovanie cyklóny; něm: Auffüllen eines Tiefs n, Auffüllung einer Zyklone n  1993-a3
зарница
blesky, při nichž není slyšet hřmění, zpravidla při velmi vzdálených nočních bouřkách. V závislosti na meteorologických podmínkách, terénu a okolním světelném znečištění oblohy lze blýskavici pozorovat při vzdálenosti bouřek, které blýskavici způsobují, do cca 200 km i více.
Termín je odvozen od slovesa blýskat se, viz blesk.
česky: blýskavice; angl: heat lightning; slov: blýskavica; něm: Wetterleuchten n; fr: éclair de chaleur m, éclair lointain m  1993-a2
зародыш водяной капли
syn. kapička vodní zárodečná – počáteční stádium vývoje oblačné kapky, které má charakter stabilní částice kapalné vody vznikající z vodní páry při homogenní nebo, v atmosféře častější, heterogenní nukleaci. Velikost a četnost vzniku zárodků závisí na teplotě a přesycení vzduchu vodní párou vzhledem k vodě a při heterogenní nukleaci také na vlastnostech kondenzačních jader. Zárodek vodní kapičky dále spontánně roste difuzí vodní páry do rozměrů oblačných kapek a potom koalescencí do velikosti kapek srážkových.
česky: zárodek vodní kapičky; angl: water droplet embryo; něm: Keim des Wassertropfens m  2022
зародыш льда
syn. krystalek ledový zárodečný – počáteční stádium vývoje ledového krystalku, které má charakter stabilní ledové částice a vzniká  při homogenní nebo, v atmosféře častější, heterogenní nukleacivodní páry nebo kapalné vody. Velikost a četnost zárodků vznikajících z vodní páry závisí na teplotě a přesycení vzduchu vodní párou vzhledem k ledu a při heterogenní nukleaci také na vlastnostech depozičních jader. Zárodek ledového krystalku spontánně roste difuzí vodní páry do rozměrů oblačných částic a dále procesy zachycování  a agregace do velikosti srážkových ledových částic.  Zárodek ledového krystalku může vzniknout i při mrznutí vodních kapek, kdy hlavní roli hraje teplota vody a při heterogenní nukleaci i vlastnosti jader mrznutí.  Vznik zárodku ledu v přechlazené vodě je prakticky okamžité následován mrznutím celé kapky.
česky: zárodek ledového krystalku; angl: ice embryo; něm: Eiskeim m  2022
заря
vžité označení pro světelné jevy v atmosféře v období východu a západu Slunce, není-li obloha zcela zatažena oblaky. Červánky jsou pozorovatelné v té části oblohy, kde se nachází Slunce. Se zmenšováním výšky Slunce nad obzorem se barva slunečního světla mění postupně ze žluté přes oranžovou na červenou. Zanikají při výšce Slunce asi 5° pod obzorem. Vznikají lomem slunečních paprsků v atmosféře a rozptylem na molekulách vzduchu, částicích prachu apod. Velikost rozptylu se zmenšuje s rostoucí vlnovou délkou procházejícího záření. Červená část slunečního spektra prochází v období západu Slunce atmosférou s menším zeslabením než ostatní části spektra, a proto ve slunečním záření převažuje. Viz též barvy soumrakové, modř oblohy.
česky: červánky; angl: twilight glow; slov: zore; něm: Dämmerungsfarben f/pl; fr: nuages crépusculaires pl  1993-a1
заря
poměr L zářivosti dI elementu plošného zdroje o velikosti dS a průmětu této plochy do roviny kolmé k uvažovanému směru zářivého toku, tj.
L=dIdS.cosα,
kde α značí úhel sevřený normálou k ploše zdroje a směrem zářivého toku. Jednotkou záře je W.m–2.sr–1.
česky: zář; angl: radiance, radiant intensity per unit area; slov: merná žiarivosť; něm: spektrale Strahldichte f  1993-a1
засев облаков
rozptylování uměle připravených částic do oblaku ve snaze změnit jeho přirozený vývoj žádaným způsobem. Dodané částice mohou působit jako dodatečná kondenzační jádra nebo ledová jádra, která vyvolají změnu koncentrace kapek nebo ledových krystalů. Cílem umělé infekce oblaků v určité oblasti může být vyvolání nebo zvýšení srážek, rozpuštění oblaku nebo mlhy, nebo potlačení vývoje krup. Jako reagenty se nejčastěji používají pyrotechnické směsi obsahující hygroskopické částice NaCl jako umělá kondenzační jádra nebo částice AgI jako umělá ledová jádra. Byla však testována nukleační aktivita řady dalších látek. Umělá infekce se provádí letecky nebo pomocí raket odpalovaných ze země. V některých zemích se používají i pozemní generátory. Umělá infekce oblaků je nákladná a její výsledek není vždy jednoznačný. Viz též heterogenní nukleace, ochrana před krupobitím, instabilita oblaku koloidní, ovlivňování oblaků.
česky: infekce oblaků umělá; angl: cloud seeding; slov: umelá infekcia oblakov; něm: Wolkenimpfung f  1993-a3
заслонная теория циклогенеза
vznik cyklon ve stř. zeměp. šířkách je podle této teorie objasňován vpády studených vzduchových hmot (tzv. kapek studeného vzduchu) z polární oblasti. Vpád studeného vzduchu vytvoří ve stř. zeměp. šířce bariéru záp. větrům, a proto na závětrné straně kapky tlak vzduchu klesá a vzniká cyklona. Tuto teorii vypracoval něm. fyzik H. v. Helmholtz v letech 1888–1889 a rozšířil F. M. Exner, z hlediska současných znalostí je již překonána.
česky: teorie cyklogeneze bariérová; angl: barrier theory; slov: bariérová teória cyklogenézy; něm: Riegeltheorie f  1993-a1
засуха
obecné označení pro nedostatek vody v krajině. Je vyvoláno nedostatkem srážek a ovlivňováno výparem a dalšími faktory, včetně antropogenních. Definice sucha proto není jednoznačná a různí autoři k hodnocení jeho intenzity používají různé indexy sucha. C. W. Thornthwaite rozlišoval tři hlavní druhy sucha:
a) stálé sucho, způsobující ariditu klimatu;
b) sezonní sucho, nastávající periodicky v období sucha;
c) nepravidelně se vyskytující nahodilé sucho, postihující epizodicky i oblasti s humidním klimatem.
Nedostatek vody  se šíří různými složkami přírodní sféry, křičemž na sebe navazuje meteorologické sucho, půdní neboli zemědělské sucho, hydrologické sucho a socioekonomické sucho. Sucho patří mezi největší atmosféricky podmíněná přírodní ohrožení zejména v chudých zemích. Viz též období suché.
česky: sucho; angl: drought; slov: sucho; něm: Dürre f, Trockenheit f  1993-a3
засушливость климата
syn. suchost klimatu – vlastnost klimatu způsobená neúměrně velkým potenciálním výparem oproti spadlým srážkám (opak humidity klimatu). Aridita klimatu může být podmíněna všeobecnou cirkulací atmosféry, vzdáleností od oceánů a jejich vlastnostmi, nebo být důsledkem závětrného efektu. Oblasti s aridním klimatem, popř. semiaridním klimatem se vymezují pomocí nejrůznějších indexů humidity. Největší ariditou se vyznačuje klima pouště. Aridita klimatu je jeho trvalou vlastností, čímž se liší od sucha.
česky: aridita klimatu; angl: aridity of climate; slov: aridita klímy; něm: Klimaaridität f; fr: aridité climatique f  1993-a3
засушливый климат
1. syn. pro klima aridní;
2. v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem B.
Roční úhrn srážek zde nedosahuje prahové hodnoty, která je přímo úměrná prům. roč. teplotě vzduchu. Podle velikosti tohoto prahu rozlišujeme klima stepi a drsnější klima pouště, v obou případech buď horké, nebo chladné s prům. roč. teplotou vzduchu pod 18 °C. Horké suché klima souvisí se subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a pasátovou inverzí teploty vzduchu a částečně odpovídá tropickému klimatuAlisovově klasifikaci klimatu; chladné suché klima je důsledkem velké kontinentality klimatu a vyznačuje se proto mj. velkou roční amplitudou teploty vzduchu.
česky: klima suché; angl: arid climate; slov: suchá klíma; něm: trockenes Klima n, arides Klima n  1993-b3
затишье
česky: kalm; angl: calm; slov: kalm; něm: Calme f, Kalme f  1993-a3
затухание скорости ветра
zmenšení rychlosti větru v mezní vrstvě atmosféry způsobené drsností povrchu, terénními tvary, zástavbou, porostem apod. Vyjadřuje se obvykle tzv. relativní rychlostí, což je poměr mezi skutečnou rychlostí proudění a rychlostí netlumeného proudění ve vhodně zvolené hladině, zpravidla na horní hranici mezní vrstvy atmosféry.
česky: útlum rychlosti větru; angl: attenuation of wind; slov: útlm rýchlosti vetra; něm: Rückgang der Windgeschwindigkeit m  1993-a1
затухание электромагнитных волн (радиоволн)
syn. útlum radiovln – zeslabení radiovln při průchodu atmosférou způsobené jednak pohlcováním neboli absorpcí záření atm. plyny (vodní párou, kyslíkem), jednak absorpcí a rozptylem na vodních kapkách či ledových částicích v oblacích, mlze a ve srážkách. Útlum se obvykle vyjadřuje v decibelech na km vzdálenosti (dB.km–1). Zeslabení radiovln atm. plyny je u vlnových délek větších než 2 cm malé a při měření radary na menší vzdálenosti se zanedbává. Útlum způsobený oblaky a srážkami závisí na velikosti a skupenství částic, ze kterých je složen meteorologický cíl. Koeficient útlumu obecně klesá se vzrůstající vlnovou délkou. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: útlum elektromagnetických vln; angl: attenuation of electromagnetic waves (of radio waves); slov: útlm elektromagnetických vĺn; něm: Dämpfung von elektromagnetischen Wellen (Radiowellen) f  1993-a3
зафронтальные осадки
srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty za frontální čarou. Mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich intenzita a trvání na určitém místě závisí na druhu fronty, na její výraznosti, rychlosti postupu a roč. i denní době. Nejdelší trvání a největší intenzitu mívají srážky za studenou frontou prvního druhu, významné mohou být i srážky za okluzní frontou charakteru studené fronty. Viz též srážky frontální, srážky předfrontální.
česky: srážky zafrontální; angl: post-frontal precipitation; slov: zafrontálne zrážky; něm: postfrontaler Niederschlag m  1993-a2
зафронтальный туман
česky: mlha zafrontální; angl: post-frontal fog; slov: zafrontálna hmla; něm: Postfrontalnebel m  1993-a3
зачерненный термометр
teploměr, jehož nádobka je pokryta sazemi, a proto se chová přibližně jako absolutně černé těleso. Je umístěn ve vakuovaném skleněném obalu. Teplotní rozdíl údaje insolačního teploměru a teploty okolního vzduchu měl být mírou intenzity dopadajícího krátkovlnného záření a tvořil součást dnes již málo používaného pyranometru Aragova–Davyova.
česky: teploměr insolační; angl: black-bulb thermometer; slov: inzolačný teplomer; něm: Insolationsthermometer n  1993-a2
защита дождемера
1. opatření prováděné za účelem zmenšení rušivého vlivu větru na měření srážek pomocí na srážkoměru. Provádí se zpravidla pomocí větrného štítu srážkoměru. Alternativou je umístění srážkoměru do otvoru v zemi tak, že jeho záchytná plocha je v úrovni terénu. Tento způsob je sice účinnější, není však použitelný pro padající tuhé srážky.
2. starší označení pro větrný štít srážkoměru.
česky: ochrana srážkoměru; angl: raingauge shield; slov: ochrana zrážkomeru; něm: Abschirmung des Niederschlagsmessers f  1993-a3
защита от града
ochrana před ničivými účinky dopadajících krup, při níž se uplatňují pasivní nebo aktivní metody a prostředky. Pasivní ochrana před krupobitím spočívá v instalaci různých typů protikroupových plachet nebo sítí, které mohou zajistit lokální mechanickou ochranu aut, skleníků, sadů apod. Aktivní ochrana před krupobitím spočívá v potlačení vzniku a růstu krup umělým zásahem do vývoje konvektivního oblaku, v němž lze vývoj krup očekávat.
Nejrozšířenější a zatím jedinou aktivní metodou potlačení vývoje krup, kterou uznává WMO a která je statisticky ověřena, je umělá infekce oblaků. Při ní se do části oblaku, která je určena na základě radarového měření, dopravují vhodné umělé částice pomocí raket, dělostřeleckých granátů nebo letecky. Základní koncepce zásahu proti krupobití je založena na infekci oblaku umělými ledovými jádry. Ta mají vyvolat zvýšené koncentrace vznikajících zárodečných ledových krystalků, které při svém růstu odčerpají vodní páru potřebnou pro vývoj velkých kroupových zárodků. Malé ledové částice nemohou narůst do krup velkých rozměrů a vzniklé malé krupky stačí během svého pádu roztát. Jde o tzv. princip užitečné kompetice ledových částic. Jiná koncepce užívá infekci umělými hygroskopickými kondenzační jádry a předpokládá urychlení vývoje dešťové srážky a pokles množství přechlazené vody, která již nestačí na růst dostatečně velkých krup. Tyto metody se označují jako princip předčasného deště nebo princip snížení kroupových trajektorií. Zásah zpravidla zajišťuje specializovaná složka met. služby, která využívá met. stanice, meteorologické radiolokátory, raketovou či dělostřeleckou techniku nebo speciálně vybavená letadla.
Aktivní ochrana před krupobitím bývá prováděna v oblastech s intenzivní zeměd. výrobou, kde se krupobití vyskytuje pravidelně a s vysokou četností. Provozní ochrana proti krupobití byla dlouho praktikována v bývalém SSSR, bývalé Jugoslávii apod. V současné době probíhá se státní či jinou podporou v několika zemích jižní Evropy. Známé jsou také dlouhodobé letecké akce v kanadské Albertě. Jde o finančně náročné technologie, jejichž pozitivní výsledek je obtížně prokazatelný.
Kromě uvedených technologií se vyskytují i další, čistě komerční produkty údajně poskytující ochranu před krupobitím, založené na jiných principech (akustické efekty aj.). Úroveň jejich spolehlivosti je však velmi problematická a lze ji obtížně ověřit.
 
česky: ochrana před krupobitím; angl: hail protection; slov: ochrana pred krupobitím; něm: Hagelschutz m  1993-a3
защита от заморозков
opatření prováděná v zemědělství, hlavně v sadařství a zahradnictví, která mají snížit škody na vegetaci při poklesu teploty vzduchu pod 0 °C, při nočních radiačních ochlazováních za bezvětří, nebo při slabém větru. Tato opatření se provádějí zpravidla na základě met. předpovědí nočních teplotních minim na začátku vegetačního období v měsících dubnu a květnu. Jejich cílem je zabránit poklesu teploty citlivých částí rostlin pod kritickou teplotu, při níž dochází k jejich poškození. Používají se tyto metody:
a) postřik vodou, která zpomalí pokles povrchové teploty vegetace v důsledku velké tepelné kapacity vody a uvolňování latentního tepla mrznutí při dosažení teploty 0 °C;
b) zadýmování (zakuřování), jímž se zmenší radiační výměna energie mezi zemským povrchem a přilehlou vrstvou vzduchu, a tím i rychlost poklesu teploty v zadýmované vrstvě atmosféry;
c) promíchávání vzduchu v přízemní vrstvě atmosféry protimrazovými ventilátory nebo rotorem nízko letícího vrtulníku. Někdy se uvedené metody zásahů vzájemně kombinují. Vzhledem k nákladnosti opatření kladou jejich provozovatelé vysoké požadavky na přesnost met. předpovědi min. teploty vzduchu.
česky: ochrana před mrazíky; angl: frost protection; slov: ochrana pred mrazíkmi; něm: Frostschutz m  1993-a1
защита чистоты атмосферы
souhrnný název pro praktické a výzkumné činnosti zabývající se kvalitou ovzduší, studiem znečištění ovzduší a ochranou ovzduší před jeho znečišťováním.Historické označení těchto činností je ochrana čistoty ovzduší. Viz též hygiena ovzduší.
česky: ochrana kvality ovzduší; angl: air quality protection; slov: ochrana kvality ovzdušia; něm: Reinhaltung der Luft f  1993-b3, ed. 2024
звук в атмосфере
česky: zvuk v atmosféře; angl: sound in atmosphere; slov: zvuk v atmosfére; něm: Schall in der Atmosphäre m  1993-a1
звуковой удар
zvukový efekt rázové vlny vyvolané letadlem letícím rychlostí zvuku nebo vyšší. Působí nejen jako jev zvyšující hlučnost, ale může mít i destrukční účinky na objektech na zemi. Vhodné podmínky pro šíření sonického třesku k zemskému povrchu jsou při stabilním teplotním zvrstvení ovzduší, při růstu zádového větru nebo zeslabování protivětru s výškou. S uvedenými met. podmínkami souvisí dispečerské stanovení hladiny přechodu z podzvukové na nadzvukovou rychlost letu, tzv. přechodové výšky. Viz též číslo Machovo, akustika atmosférická.
česky: třesk sonický; angl: sonic boom; slov: sónický tresk; něm: Überschallknall m  1993-a1
звуковые волны
syn. vlny akustické – podélné vlny, které se šíří jako sled střídajících se zhuštění a zředění vzduchu. Lidské ucho vnímá jako zvuk vlny o frekvenci v rozsahu zhruba 16 Hz až 18 000 Hz. Nad horní hranicí tohoto intervalu se jedná o ultrazvuk, pod dolní hranicí o infrazvuk. Šířením zvukových vln v atmosféře se zabývá atmosférická akustika. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlny zvukové; angl: acoustic waves, sound waves; slov: zvukové vlny; něm: akustische Wellen f/pl, Schallwellen f/pl  1993-a3
зеленая вспышка
záblesk zelený – převážně zelené krátkodobé zabarvení oblohy, často jen záblesk, vycházející zdánlivě z vrchního okraje slunečního nebo měsíčního kotouče při jejich východu nebo západu. Zelený paprsek je pozorovatelný, pouze je-li horizont zřetelně viditelný (bez výskytu zákalu nebo kouřma). Vysvětluje se skutečností, že index lomu světelných paprsků roste s jejich klesající vlnovou délkou a sluneční disk je pak pro barvy odpovídající kratším vlnovým délkám zdánlivě více pozvednut nad obzor působením astronomické refrakce. Výskyt namodralých odstínů je však velice vzácný, neboť paprsky této barvy jsou v přímém slunečním záření výrazně oslabovány působením jeho molekulárního rozptylu. Jev bývá nejčastěji pozorován nad mořskou hladinou nebo v horách nad horní hranicí nízko položených vrstevnatých oblaků a obecně patří mezi fotometeory.
česky: paprsek zelený; angl: green flash, green ray; slov: zelený lúč; něm: grüner Strahl m  1993-a3
зеленый луч
záblesk zelený – převážně zelené krátkodobé zabarvení oblohy, často jen záblesk, vycházející zdánlivě z vrchního okraje slunečního nebo měsíčního kotouče při jejich východu nebo západu. Zelený paprsek je pozorovatelný, pouze je-li horizont zřetelně viditelný (bez výskytu zákalu nebo kouřma). Vysvětluje se skutečností, že index lomu světelných paprsků roste s jejich klesající vlnovou délkou a sluneční disk je pak pro barvy odpovídající kratším vlnovým délkám zdánlivě více pozvednut nad obzor působením astronomické refrakce. Výskyt namodralých odstínů je však velice vzácný, neboť paprsky této barvy jsou v přímém slunečním záření výrazně oslabovány působením jeho molekulárního rozptylu. Jev bývá nejčastěji pozorován nad mořskou hladinou nebo v horách nad horní hranicí nízko položených vrstevnatých oblaků a obecně patří mezi fotometeory.
česky: paprsek zelený; angl: green flash, green ray; slov: zelený lúč; něm: grüner Strahl m  1993-a3
земная ось
osa rotačního pohybu zemského tělesa. S kolmicí k rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce, tedy i k rovině ekliptiky, svírá zemská osa v současnosti úhel cca 23,44°, stejně velký úhel proto svírají i rovina oběžné dráhy Země kolem Slunce s rovinou světového rovníku. Orientace zemské osy v prostoru určuje na Zemi světové strany, její průmět do roviny obzoru představuje spojnici sever – jih, přičemž na severní polokouli je skloněna k severu. Periodické změny sklonu zemské osy v čase způsobují jeden z Milankovičových cyklů. Další z těchto cyklů souvisí s precesním pohybem, při němž zemská osa vykresluje v prostoru dvojici kuželů se společným vrcholem a osou kolmou k rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce. Dále existuje nutace zemské osy představovaná podélným a příčným periodickým kolísáním rychlosti precesního pohybu.
česky: osa zemská; angl: Earth axis; slov: zemská os  2019
земная радиация
dlouhovlnné záření, které soustava Země – atmosféra vyzařuje do kosmického prostoru. Jeho intenzita vzrůstá s teplotou této soustavy. Uvedený přenos energie se uskutečňuje jako záření zemského povrchu a záření atmosféry.
česky: záření Země; angl: terrestrial radiation; slov: žiarenie Zeme; něm: terrestrische Strahlung f, Austrahlung der Erde f  1993-a3
земной кондесатор
zemský pojem používaný při popisu základní el. struktury atmosféry, zejména v souvislosti s elektřinou klidného ovzduší. Záporná deska je tvořena zemským povrchem, kladná deska elektrosférou.
česky: kondenzátor sférický; angl: earth condensator; slov: sférický kondenzátor; něm: Kugelkondensator m  2016
зенит
syn. nadhlavník – bod na průsečíku nebeské sféry s polopřímkou vedenou z místa pozorovatele kolmo vzhůru vůči horizontální rovině. V místě, kde Slunce prochází zenitem, je potenciální insolace maximální. Viz též deště rovnodennostní, tloušťka atmosféry optická, úhel zenitový, nadir.
Termín pochází ze středolat. cenit „nadhlavník“, které vzniklo chybným přepisem první části arabského spojení samt ar-raʿs, doslova „směr hlavy, cesta nad hlavou“.
česky: zenit; angl: zenith; slov: zenit; něm: Zenit m  2019
зенит
syn. zenit.
česky: nadhlavník; angl: zenith; slov: nadhlavník  2019
зенитальные дожди
česky: deště zenitální; angl: zenithal rains; slov: zenitálne dažde; něm: Zenitalregen m; fr: pluies zénithales f  1993-a1
зенитный угол
syn. vzdálenost zenitová – úhlová vzdálenost určitého bodu nebo objektu na nebeské sféře od zenitu, tedy velikost úhlu mezi polopřímkami směřujícími z místa pozorování k zenitu a k danému bodu, resp. ke středu daného objektu. Doplněk zenitového úhlu do 90° se nazývá výška nad obzorem.
česky: úhel zenitový; angl: zenith angle; slov: zenitový uhol; něm: Zenitwinkel m  2019
зенитный угол
česky: vzdálenost zenitová; angl: zenith angle, zenitová vzdialenosť; něm: Zenitwinkel m  2019
зеркало для измерения точки росы
jeden z typů kondenzačního vlhkoměru.
česky: zrcátko rosné; angl: mirror-type hygrometer; slov: rosné zrkadielko; něm: Taupunktspiegel m  1993-a1
зеркальный нефоскоп
viz nefoskop.
česky: zrcátko oblačné; angl: mirror nephoscope, reflection nephoscope; slov: oblačné zrkadielko; něm: Wolkenspiegel m  1993-a1
зернистая изморозь
jeden z námrazových jevů, nazývaný též jen námraza. Vytváří se jako zrnitá, obvykle mléčně zbarvená, neprůhledná, ledová usazenina, ozdobená krystalky ve tvaru větviček složených z ledových zrnek, oddělených vzduchovými mezerami. Vzniká zpravidla při teplotách mezi –2 a –10 °C rychlým zmrznutím zpravidla přechlazených vodních kapek mlhy nebo oblaku, při styku s předměty na zemském povrchu nebo na plochách letadla (zde vzniká zpravidla na náběžných hranách letadla nejčastěji při teplotách –10 °C až –20 °C). Narůstá rychleji na hranách obrácených proti větru. Nejčastěji se vyskytuje ve vrstevnaté oblačnosti a nejintenzivnější bývá v oblačném systému teplé fronty v zimní části roku. Je poměrně přilnavá, může však být ještě odtržena od předmětu na němž je usazena.
česky: námraza zrnitá; angl: hard rime; slov: zrnitá námraza; něm: harte Raufrost n  1993-a3
зима
jedna z hlavních klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto:
1. období od zimního slunovratu do jarní rovnodennosti (astronomická zima);
2. trojice zimních měsíců, na sev. polokouli prosinec, leden a únor (tzv. klimatologická zima);
3. období s prům. denními teplotami 5 °C a nižšími. Někteří autoři považují za zimu období výskytu sněhové pokrývky, období s trváním denní minimální teploty vzduchu pod 0 °C apod. Viz též tuhost zimy.
česky: zima; angl: winter; slov: zima; něm: Winter m  1993-a3
зимнее солнцестояние
viz slunovrat.
česky: slunovrat zimní; angl: winter solstice; slov: zimný slnovrat; něm: Wintersonnenwende  2019
зимний муссон
monzun, jenž je podmíněn převládáním vyššího tlaku vzduchu nad velkými oblastmi pevnin v zimě, vanoucí většinou z pevniny na moře. Je převážně suchý, srážky přináší jen do ostrovních a dalších lokalit, pokud v určitém úseku vane nad mořem, odkud čerpá vodní páru. Zimní monzun je hlavní příčinou období sucha v oblastech s monzunovým klimatem.
česky: monzun zimní; angl: winter monsoon; slov: zimný monzún; něm: Wintermonsun m  1993-a3
зимний смог
česky: smog zimní; angl: winter smog; slov: zimný smog; něm: Wintersmog m  2019
зимняя гроза
bouřka, která se vyskytuje při vývoji srážkových konvektivních oblaků v zimním období, nejčastěji při přechodu rychle postupující výrazné studené nebo podružné studené fronty. Občas se může vyskytnouti za situace, kdy konv. oblaky v rámci frontální oblačnosti nelze rozlišit, pak je vázána na oblačnost typu nimbostratus. Je zpravidla doprovázena náhlým zesílením větru a silným sněžením. Horní hranice konv. oblačnosti bývá ve výšce pouze 4 až 5 km. Při přechodu zimní bouřky zaznamenáváme obyčejně jen několik velmi silných výbojů. Zimní bouřky jsou u nás řídké, nad oceány jsou však častým jevem.
česky: bouřka zimní; angl: winter thunderstorm; slov: zimná búrka; něm: Wintergewitter n; fr: orage de neige m  1993-a2
змей, воздушный змей
zařízení těžší než vzduch, které se ve vzduchu udržuje pomocí aerodynamického vztlaku a s pozemním stanovištěm je spojeno lanem; před zavedením radiosondážních měření bylo používáno k drakové sondáži atmosféry. Meteorologický drak je kombinací vztlakových a stabilizačních ploch, přičemž buňková konstrukce draka je potažena bavlněným plátnem o ploše 5 až 8 m2. Drakové výstupy dosahovaly prům. výšky 3 km, prům. doba trvání výstupu činila asi 3 hodiny.
česky: drak meteorologický; angl: meteorological kite; slov: meteorologický šarkan; něm: meteorologischer Drachen m; fr: cerf-volant météorologique m  1993-a3
змейковое зондирование
historický způsob sondáže atmosféry, kdy jako dopravní prostředek sloužil speciálně upravený meteorologický drak. První měření vertikálního profilu teploty vzduchu pomocí draků uskutečnil v r. 1748 A. Wilson. Později zdokonalené konstrukce draků umožnily vynášet speciálně upravené meteorografy do výšky 4 až 6 km. Koncem 19. století byla v Evropě zorganizovaná síť stanic, v níž se pravidelně prováděla draková sondáž atmosféry. Největších úspěchů dosáhla stanice Lindenberg v Německu, kde byla dosažena i rekordní výška drakového výstupu 9 740 m. Předností drakové sondáže oproti jiným tehdy používaným metodám výzkumu volné atmosféry bylo, že současně s měřením teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu umožňovala i měření rychlosti větru a že údaje byly po skončení měření okamžitě k dispozici.
česky: sondáž atmosféry draková; angl: kite sounding; slov: draková sondáž; něm: Drachensondierung f  1993-b3
змейковый аэростат
syn. aerostat – balon obvykle aerodyn. tvaru, který se vypouští do spodních vrstev atmosféry na laně. Slouží jako nosič upoutaných sond, měřících v přibližně konstantní výšce nad zemi.
česky: balon upoutaný; angl: captive balloon, kite balloon, kytoon; slov: upútaný balón; něm: Fesselballon m, Drachenballon m; fr: ballon captif m, ballon cerf-volant m  1993-a2
зной
subj. nepříjemný pocit, vyvolaný kombinovaným účinkem teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu a malé rychlosti větru na lidský organismus. Je do jisté míry opakem zchlazování, protože čím je menší zchlazování, tím je větší dusno. Dusno se charakterizuje buď pomocí izobarické ekvivalentní teploty (např. F. Linke považoval za začátek dusna 56 °C), nebo jen pomocí tlaku vodní páry. Za hranici dusna se obecně přijala hodnota tlaku vodní páry 18,8 hPa (dříve 14,08 torr). Podle K. Scharlana (1942) nastávají podmínky pro pocit dusna např. tehdy, když při relativní vlhkosti vzduchu r = 100 % je teplota vzduchu t = 16,5 °C, dále při r = 70 % a t = 22,2 °C, při r = 50 % a t = 27,9 °C, popř. při r = 30 % a t = 36,9 °C. Dusno vzniká nejčastěji v létě v dopoledních hodinách, zpravidla před konvektivní bouří (bouřkou z tepla). Viz též den dusný, teplota pocitová.
Termín je odvozen od slovesa dusit, které se vyvinulo z praslovanského *dušiti, z něhož pocházejí např. slova duch, dech a vzduch. Doslova jsou to tedy „podmínky, kdy člověk těžce dýchá“.
česky: dusno; angl: muggy, sultriness; slov: dusno; něm: Schwüle f; fr: temps lourd m  1993-a3
зодиакальний свет
česky: světlo zodiakální; slov: zodiakálne svetlo; něm: Zodiakallicht n  1993-a1
зодиакальный свет
syn. světlo zodiakální – slabé bílé nebo žlutavé světlo ve tvaru kužele na noční obloze rozložené podél ekliptiky a zdánlivě vycházející z místa na horizontu, za nímž se nachází Slunce. Zvířetníkové světlo lze pozorovat pouze při dostatečně temné obloze a průzračném vzduchu. Obecně je nejlépe pozorovatelné kolem rovnodennosti. Vzhledem k tomu, že úhel sklonu roviny ekliptiky vůči astronomickému obzoru závisí na zeměpisné šířce, se v tropech a subtropech vyskytuje zvířetníkové světlo běžně po celý rok; ve středních zeměpisných šířkách je pozorováno slaběji na jaře na večerní obloze, na podzim na ranní obloze. Je působeno rozptýleným slunečním zářením na prašném oblaku vytvářejícím se v meziplanetárním prostoru kolem ekliptiky, tj. ve stopě oběhu Země kolem Slunce.
česky: světlo zvířetníkové; angl: zodiacal light; slov: zvieratníkové svetlo; něm: Zodiakallicht n  1993-a3
зола-унос
nežádoucí produkt spalovacích procesů, sestávající zpravidla z pevných částic malých rozměrů (10–4 m i méně). Je-li rozptýlen v ovzduší, tvoří součást pevného atmosférického aerosolu. Povrch částic popílku je výrazně členitý, takže popílek má vzhledem k jednotce hmotnosti velkou povrchovou plochu (řádu 100 m2.g–1), na níž může absorbovat další příměsi v atmosféře. Viz též prach atmosférický, spad prachu, prach poletavý, měření znečištění ovzduší.
Termín je zdrobnělinou slova popel, které snad vzniklo z předpony po- a indoevropského kořene *pel- „hořet“, tedy zbytek po hoření.
česky: popílek; angl: fly ash; slov: popolček; něm: Flugasche f  1993-a2
золотая осень
období málo větrného, ve dne abnormálně teplého a slunného počasí, ale s chladnými nocemi a ranními (později i celodenními) mlhami, které se vyskytuje přibližně uprostřed podzimu v USA a v Kanadě. Nemusí se vyskytnout každým rokem, naopak v některých letech jsou dvě nebo dokonce tři období indiánského léta, a to i ke konci podzimu. Pojem indiánské léto byl poprvé zaznamenán v r. 1778. Amer. indiáni zřejmě využívali tohoto příznivého počasí k zvýšení svých zimních zásob dřeva apod. Jedná se o typické anticyklonální počasí, které je podmíněno meridionálním cirkulačním typem. Odpovídá babímu létu ve stř. Evropě.
česky: léto indiánské; angl: Indian summer; slov: indiánske leto; něm: Indian summer m  1993-a1
зона аномальной слышимости
oblast slyšitelnosti intenzivního zvuku, např. exploze, ve velké vzdálenosti od zdroje zvuku, zpravidla za pásmem ticha. Výskyt tohoto jevu je spojen s lomem zvuku a změnou směru šíření zvukové vlny, obvykle na výškových inverzích teploty vzduchu. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: pásmo anomální slyšitelnosti; angl: zone of anomalous audibility; slov: pásmo anomálnej počuteľnosti; něm: Zone der anomalen Hörbarkeit f  1993-a1
зона высокого давления
pásmo s vyšším tlakem vzduchu, ponejvíce rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy nízkého tlaku vzduchu a během roku se přesouvá směrem na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. V tomto pásmu, které lze sledovat na klimatologických i synoptických mapách, se nacházejí jednotlivé anticyklony. Na Zemi jsou nejvýraznějšími subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu, které v chladném pololetí zasahují ze subtropických částí oceánu i nad přilehlou pevninu a prakticky tak obepínají celou zeměkouli.
česky: pás vysokého tlaku vzduchu; angl: high pressure belt, ridge of high pressure; slov: pás vysokého tlaku vzduchu; něm: Hochdruckgürtel m  1993-a3
зона западных ветров
pásmo mezi subtropickým pásem vysokého tlaku vzduchu a polární oblastí, tj. zhruba mezi 35° a 65° zeměp. šířky příslušné polokoule, v němž převládá přenos vzduchu směrem od západu na východ. Toto zonální proudění je zřetelné zejména ve vyšších vrstvách troposféry, kde tvoří cirkumpolární vír, přičemž dochází k rozšíření pásma západních větrů jak směrem k rovníku, tak směrem k pólům. Blíže k zemskému povrchu je v důsledku rozsáhlé cyklonální činnosti směr větru značně proměnlivý, takže převaha záp. větrů je zřejmější až z klimatologického zpracování. Pásmo západních větrů je lépe vyvinuto na již. polokouli, což souvisí s homogennějším povrchem (převahou oceánu nad pevninami). Zejména na sev. polokouli dochází v některých oblastech k zesílení záp. větrů, a to i v ročním průměru, což souvisí s výskytem tryskového proudění. Viz též větry západní stálé, čtyřicítky řvoucí.
česky: pásmo západních větrů; angl: circumpolar whirl, countertrades, westerlies, westerly belt; slov: pásmo západných vetrov; něm: Westwindzone f  1993-a3
зона затишья
česky: pásmo tišin; angl: calm belt; slov: pásmo tíšin; něm: Kalmenzone f  1993-a1
зона молчания
oblast, v níž není zvuk ze vzdáleného zdroje slyšitelný v důsledku útlumu zvukových vln. Mohou však nastat případy, kdy v důsledku anomálního šíření zvuku v atmosféře  je daný zvuk slyšitelný v oblasti ještě vzdálenější. Viz též stín akustický.
česky: pásmo ticha; angl: zone of silence; slov: pásmo ticha; něm: Zone des Schweigens f, tote Zone f  1993-a3
зона низкого давления
pásmo s nižším tlakem vzduchu zhruba rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma pásy vysokého tlaku vzduchu a v průběhu roku se přesouvá na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. Takovým pásmem je např. rovníkový pás nízkého tlaku vzduchu, nazývaný též rovníková deprese, a pásy nízkého tlaku vzduchu v subpolárních oblastech obou polokoulí. V subpolárních pásech nízkého tlaku vzduchu se nacházejí jednotlivé cyklony.
česky: pás nízkého tlaku vzduchu; angl: low pressure belt, trough; slov: pás nízkeho tlaku vzduchu; něm: Tiefdruckgürtel m  1993-a3
зона слышимости
oblast, v níž je slyšitelný zvuk od vzdáleného zdroje. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: pásmo slyšitelnosti; angl: zone of audibility; slov: pásmo počuteľnosti; něm: Hörbarkeitszone f  1993-a1
зона штилей
česky: pásmo tišin; angl: calm belt; slov: pásmo tíšin; něm: Kalmenzone f  1993-a1
зональная ложбина
brázda nízkého tlaku vzduchu, jejíž osa je orientovaná ve směru rovnoběžek. Na sev. polokouli je na její již. straně převážně západní a na sev. straně vých. proudění. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu meridionální, proudění zonální.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu zonální; angl: zonal trough; slov: zonálna brázda nízkeho tlaku vzduchu; něm: zonaler Trog m; fr: thalweg équatorial m, thalweg d'alizé m, creux tropical m, creux des latitudes moyennes m, talweg des latitudes moyennes m, thalweg des latitudes moyennes m, thalweg des zones d'alizés m  1993-a3
зональная составляющая циркуляции
průmět vektoru větru popisujícího v daném místě a hladině všeobecnou cirkulaci atmosféry na místní rovnoběžku. Pokud je zonální složka cirkulace orientována k východu, považuje se za kladnou, v opačném případě za zápornou. Viz též cirkulace zonální, složka cirkulace meridionální.
česky: složka cirkulace zonální; angl: zonal component of circulation; slov: zonálna zložka cirkulácie; něm: zonale Zirkulationskomponente f  1993-a3
зональная циркуляция
1. souhrn zonálních složek proudění vzduchu v systému všeobecné cirkulaci atmosféry;
2. atmosférická cirkulace s převládající zonální složkou, která v dané oblasti působí významný zonální přenos tepla a vlhkosti. Je určující mj. pro velký oběh vody na Zemi.
Viz též index zonální cirkulace.
česky: cirkulace zonální; angl: zonal circulation; slov: zonálna cirkulácia; něm: zonale Zirkulation f; fr: circulation zonale f  1993-a3
зональное течение
1. syn. složka proudění vzduchu zonální;
2. vžité označení pro proudění s dominantní kladnou zonální složkou, tedy od západu na východ, ve středních zeměpisných šířkách. Pro opačný směr se někdy používá termín antizonální proudění. Viz též cirkulace zonální, složka cirkulace zonální, proudění meridionální.
česky: proudění zonální; angl: zonal flow; slov: zonálne prúdenie; něm: zonale Luftströmung f  1993-a3
зональность климата
česky: pásmovitost klimatu; angl: zonality of climate; slov: pásmovitosť podnebia; něm: Zonalität des Klimas f  1993-a3
зональность климата
syn. pásmovitost klimatu – zákonitost uspořádání klimatických oblastí do klimatických pásem, podmíněná primárně rozložením bilance záření na Zemi. Rozeznáváme horizontální (šířkovou) a vertikální (výškovou) zonalitu klimatu; vertikální zonalita bývá označována též jako stupňovitost klimatu. Zonalita klimatu, která je hlavním rysem rozložení klimatických podmínek na Zemi, je příčinou výrazné zonality pedosféry, biosféry a do značné míry i činnosti člověka.
česky: zonalita klimatu; angl: climatic zonation; slov: zonalita klímy; něm: Zonalität des Klimas f  1993-a3
зональный индекс циркуляции
syn. index zonality – index cirkulace charakterizující intenzitu zonální cirkulace v dané oblasti nebo na celé polokouli. Jako index zonální cirkulace se v praxi používá řada veličin, z nichž jsou nejznámější:
1. index zonální cirkulace C. G. Rossbyho definovaný jako rozdíl hodnot atmosférického tlaku zprůměrovaných podél 35 a 55° zeměpisné šířky;
2. index zonální cirkulace podle E. N. Blinové definovaný jako hodnota aw–1, kde w značí úhlovou rychlost zemské rotace a a vertikálně zprůměrovanou úhlovou rychlost zonálního proudění na dané zeměpisné šířce;
3. velikost zonální složky geostrofického větru zprůměrovaná v uvažované hladině atmosféry pres daný zonální pás nebo jeho část;
4. meridionální složka horizontálního tlakového gradientu zprůměrovaná podél dané rovnoběžky nebo podél její části (index zonální cirkulace podle A. L. Kace).
česky: index zonální cirkulace; angl: zonal index; slov: index zonálnej cirkulácie; něm: Zonalindex m  1993-a2
зонд
v meteorologii často používaný zkrácený název pro radiosondu.
Termín pochází z fr. sonde, námořnického označení olovnice k měření hloubky vody; význam se později rozšířil na jakýkoli přístoj k distančnímu měření.
česky: sonda; angl: radiosonde; slov: sonda; něm: Radiosonde f  1993-a1
зонда
regionální název horského větru ve stř. Argentině. Zpravidla se tak označuje suchý vítr typu fénu, proudící v zimě dolů v závětří And. Dosahuje rychlostí až 120 km.h–1.
Termín pochází ze španělštiny, byl pravděpodobně přejat z názvu oblasti ve střední Argentině, odkud zonda typicky vane směrem k městu San Juan.
česky: zonda; angl: zonda; slov: zonda; něm: Zonda m  1993-a1
зондирование атмосферы
aerologické měření umožňující sestavit zpravidla vertikální profil měřených meteorologických prvků, příp. jiných údajů. Podle druhu měřených charakteristik rozlišujeme komplexní meteorologickou radiosondáž, měření větru radiotechnickými prostředky, sondáž radioaktivity atmosféry, sondáž aktinometrickou, ozonometrickou apod.
Základní metodou sondáže atmosféry je radiosondážní měření pomocí radiosondy, nesené radiosondážním balonem. Sondáž atmosféry lze dále provádět pomocí met. přístrojů nesených i jiným dopravním prostředkem. V dřívější době byly údaje registrovány meteorografy, dnes jsou většinou bezprostředně po získání telemetricky přenášeny na zem. Podle druhu dopravního prostředku rozeznáváme sondáž drakovouletadlovouraketovou, popř. raketo-balonovou; k sondáži atmosféry lze využít také meteorologických dronů. Podle směru pohybu přístroje rozlišujeme vertikální a horizontální sondáž atmosféry.
Jiným způsobem sondáže atmosféry je sondáž pomocí distančních meteorologických měření. Do této kategorie spadá družicová sondáž atmosféry a sondáž pomocí signálů vysílaných ze zemského povrchu meteorologickým radarem nebo některým z profilerů. Podle druhu signálu rozlišujeme akustickou sondáž atmosféry, sondáž pomocí rádiových vln, pomocí světelných paprsků s použitím lidarů a hyperspektrální sondáž v dalších částech elektromag. spektra. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře, sonda upoutaná, pseudosondáž.
česky: sondáž atmosféry; angl: sounding of atmosphere; slov: sondáž atmosféry; něm: Sondierung der Atmosphäre f  1993-b3
зондирование с помощью привязного зонда
nevh. označení pro aerologické měření pomocí upoutané sondy.
česky: sondáž atmosféry upoutanou sondou; angl: wire sonde sounding; slov: sondáž ovzdušia pripútanou sondou; něm: Fesselsondierung f  1993-b3
зондирование с помощью спутника
metoda sondáže atmosféry multispektrálními (hyperspektrálními) sondážními družicovými radiometry, jejímž cílem je získání třírozměrných informací o polích meteorologických prvků v atmosféře (teploty a tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru), prostorovém rozdělení koncentrací některých plynných složek atmosféry (např. vodní páry, ozonu, oxidu uhličitého) aj. Výstupy jsou využívány jako jeden ze vstupních zdrojů dat pro modely numerické předpovědi počasí, pro operativní monitoring vertikální instability atmosféry (v rámci nowcastingu) apod.
česky: sondáž atmosféry družicová; angl: satellite sounding; slov: družicová sondáž atmosféry; něm: Satellitensondierung f  2014
зооклиматология
syn. bioklimatologie zvířat, zooklimatologie – část bioklimatologie zabývající se vztahy mezi klimatem a živočichy, zvláště hospodářskými zvířaty.
Termín se skládá z řec. ζῷον [zóon] „živočich“ a slova bioklimatologie.
česky: zoobioklimatologie; angl: zooclimatology; slov: zoobioklimatológia  1993-a2
зоофенология
obor fenologie zabývající se fenofázemi živočichů neboli zoofenofázemi.
Termín se skládá z řec. ζῷον [zóon] „živočich“ a slova fenologie.
česky: zoofenologie; angl: zoophenology; slov: zoofenológia  1993-a3, ed. 2024
зоофенофаза
syn. fenofáze živočichů – fenofáze charakteristická pro chování určité skupiny živočichů v určité části roku. K zoofenofázím patří především první výskyt škůdců (a nástup následných generací), kulminace výskytu škůdců, přílet ptactva, první zpěv, počátek kladení vajec, houfování ptactva a odlet ptactva. Viz též zoofenologie.
Termín se skládá z řec. ζῷον [zóon] „živočich“ a slova fenofáze.
česky: zoofenofáze; angl: zoophenophase; slov: zoofenofáza  1993-a3, ed. 2024
podpořila:
spolupracují: