Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene у

X
увлажнение
česky: zavlažení angl: humidification slov: zavlaženie  1993-a1
угловая высота
úhel mezi rovinou astronomického obzoru a spojnicí místa pozorování na zemském povrchu s uvažovaným bodem na obloze, případně na nebeské sféře, např. se středem slunečního disku, hvězdou apod. Doplněk výšky nad obzorem do 90° se nazývá zenitový úhel. V atmosférických vědách má hlavní význam výška Slunce nad obzorem, která je spolu s délkou světlého dne určujícím faktorem solárního klimatu.
česky: výška nad obzorem angl: elevation angle slov: výška nad obzorom  1993-a3
углубление депреесии
stadium vývoje cyklony, ve kterém tlak vzduchu ve středu cyklony klesá. Toto stadium obvykle zahrnuje stadium mladé cyklony a stadium jejího největšího rozvoje. Viz též vyplňování cyklony.
česky: prohlubování cyklony angl: deepening of a cyclone, deepening of a low slov: prehlbovanie cyklóny něm: Vertiefung der Zyklone f  1993-a3
углубление циклона
stadium vývoje cyklony, ve kterém tlak vzduchu ve středu cyklony klesá. Toto stadium obvykle zahrnuje stadium mladé cyklony a stadium jejího největšího rozvoje. Viz též vyplňování cyklony.
česky: prohlubování cyklony angl: deepening of a cyclone, deepening of a low slov: prehlbovanie cyklóny něm: Vertiefung der Zyklone f  1993-a3
угол адвекции
úhel mezi izohypsou a izolinií advehované veličiny, např. teploty nebo vlhkosti vzduchu. Označíme-li směr geostrofického větru jako směr izohypsy a v případě advekce teploty směr termálního větru jako směr izotermy, potom při úhlu advekce v intervalu od 0° do 180° mluvíme o studené advekci a při úhlu advekce od 180° do 360° o teplé advekci. Studená, resp. teplá advekce se v daném místě nebo oblasti projevuje advekčním ochlazováním nebo oteplováním. Jako kladný označujeme úhel od izohypsy k izotermě proti směru otáčení hod. ručiček. Změny teploty vyvolané advekcí jsou největší při úhlu advekce 90° a 270° ( –90°) a nulové při úhlu advekce 0° a 180°. K určování úhlu advekce lze použít mapy barické topografie se zakreslenými izotermami.
česky: úhel advekce angl: angle of advection slov: uhol advekcie  1993-a2
угол отклонения ветра от изобары
úhel mezi směrem skutečného větru a směrem gradientového větru, vanoucího podél izobar, zjišťovaný na přízemních synoptických mapách. Tato úhlová odchylka se zvětšuje s drsností povrchu, rostoucí vertikální stabilitou atmosféry a s klesající zeměp. šíkou. Směřuje do strany s nižším tlakem vzduchu. V našich zeměp. šířkách dosahuje na pevnině hodnot kolem 30° (nad mořem podstatně méně), mívá však určitý denní chod. Odchylka skutečného směru větru od směru větru gradientového se může vyskytovat i ve volné atmosféře, kde svědčí o existenci ageostrofického větru.
česky: úhel odchylky větru od izobary angl: inclination of the wind slov: uhol odchýlky vetra od izobary  1993-a2
удар лидерa
syn. leader – slabě svítící prorůstající předvýboj blesku uvnitř oblaku, mezi oblaky a mezi oblakem a zemí. Dráhu vůdčího výboje blesku ovlivňuje max. gradient elektrického pole v čele hlavy tohoto výboje a el. vodivost vzduchu na jeho dráze. Větvení vůdčího výboje blesku nastává ve směru šíření, vůdčí výboj blesku bývá stupňovitý nebo trvalý;
a) stupňovitý vůdčí výboj blesku neboli prorůstající předvýboj u prvního výboje blesku se člení na typ α s délkou jednotlivých stupňů do 200 m (s prům. délkou 50 m) a s rychlostí postupu v jednotlivých stupních okolo 5.107 m.s–1. Mezi jednotlivými stupni je pauza 30 až 100 µs. Efektivní rychlost šíření je 105 až 106 m.s–1; typ β má zpočátku značně vyšší efektivní rychlost než typ α, v dalším stadiu vývoje nastává pokles jeho rychlosti na 105 m.s–1 a někdy vůbec nedosáhne země. V horní části je vůdčí výboj značně větší. Proud stupňovitého vůdčího výboje bývá několik stovek A až asi 2 kA;
b) trvalý vůdčí výboj blesku nemá stupňovitý charakter. Rychlost šíření je menší než rychlost postupu stupňovitého vůdčího výboje blesku v jednotlivých stupních. Prům. rychlost šíření je asi 2.106 m.s–1. V čes. elektrotechnické literatuře se pro vůdčí výboj blesku používá též pojmu „lídr“ (angl. leader, rus. líděr).
česky: výboj blesku vůdčí angl: leader streamer, leader stroke slov: vodiaci výboj blesku  1993-a2
удар молнии
souhrn průvodních jevů při zasažení zemského povrchu, objektů na zemi nebo v atmosféře, např. letadla, bleskem. V tech. praxi se např. zjišťuje hustota úderů blesku do země, počet úderů blesku do el. vedení, pravděpodobnost úderu blesku do objektu apod.
česky: úder blesku angl: stroke of lightning slov: úder blesku  1993-a1
ударная волна
prudká porucha v poli tlaku, hustoty a teploty vzduchu, jejíž postup je doprovázen výraznými akustickými projevy. Vznik rázové vlny lze např. vysvětlit tak, že oblast zhuštění vzduchu, tvořící součást zvukových vln, postupuje rychleji než oblast zředění a dohání ji. K tomuto jevu dochází, pohybuje-li se zdroj zvukových vln (např. letadlo, raketa, dělostřelecký granát) nadzvukovou rychlostí vzhledem k okolnímu vzduchu. Doprovodné akustické projevy se pak označují jako sonický třesk Rázové vlny vznikají také v důsledku adiabatického oteplování v oblasti zhuštění zvukové vlny a adiabatického ochlazování v oblasti jejího zředění, neboť rychlost zvuku ve vzduchu roste s rostoucí teplotou. K uplatnění tohoto mechanizmu vzniku rázových vln však může docházet pouze tehdy, je-li velikost přetlaku v oblasti zhuštění, resp. velikost podtlaku v oblasti zředění řádově alespoň srovnatelná s okolním tlakem vzduchu. K transformaci běžné zvukové vlny na vlnu rázovou tak může dojít při jejím šíření do vysokých řídkých vrstev atmosféry, neboť velikost zmíněného přetlaku, resp. podtlaku klesá s výškou podstatně pomaleji než velikost atm. tlaku stanovená podle barometrické formule. Ve fyzice a v technické praxi se pojem rázové vlny používá i v dalších souvislostech, např. u silných výbuchů, kdy hodnoty zmíněného přetlaku mohou převyšovat hodnoty tlaku vzduchu až o několik řádů. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlna rázová angl: shock wave slov: rázová vlna  1993-a3
ударный ток грозового разряда
jednorázový impulz záporné nebo kladné polarity velmi krátkého trvání (několik desítek nebo stovek µs), který se vyznačuje vysokou amplitudou proudu blesku od 102 do 3.105 A.
česky: proud bleskového výboje rázový angl: lightning current slov: rázový prúd bleskového výboja něm: stossartiger Blitzentladungsstrom m  1993-a1
удельная влажность
syn. vlhkost vzduchu specifická – charakteristika vlhkosti vzduchu s, která udává hmotnost vodní páry v jednotce hmotnosti vlhkého vzduchu, tj.
s=mvmv +md,
kde mv značí hmotnost vodní páry a md hmotnost suchého vzduchu v daném objemu vlhkého vzduchu. Měrnou vlhkost vzduchu lze vyjádřit pomocí tlaku vodní páry e a tlaku vzduchu p vztahem:
s=εep( 1ε)eεep,
kde konstanta ε ≈ 0,622 je poměr měrné plynové konstanty pro suchý vzduch a pro vodní páru. Měrná vlhkost vzduchu je bezrozměrná veličina, která v atmosféře dosahuje hodnot řádu 10–3. V meteorologii ji proto často udáváme v jednotkách g.kg–1. Číselnou hodnotou se měrná vlhkost blíží hodnotě směšovacího poměru vodní páry.
česky: vlhkost vzduchu měrná angl: specific humidity slov: merná vlhkosť vzduchu (špecifická)  1993-b3
удельная газовая постоянная
konstanta úměrnosti ve stavové rovnici daného ideálního plynu. Je vlastností plynu a lze ji vyjádřit vztahem R = R* / m, kde R* je univerzální plynová konstanta a m značí relativní (poměrnou) molekulovou hmotnost plynu. Pro suchý vzduch platí Rd = 287,04 J.kg–1.K–1 a pro vodní páru je Rv = 461,5 J.kg–1.K–1. Ve stavové rovnici pro vlhký vzduch používáme hodnotu Rd a teplotu nahrazujeme hodnotou teploty virtuální. Viz též teplo měrné, Mayerův vztah.
česky: konstanta plynová měrná angl: specific gas constant slov: merná plynová konštanta něm: spezifische Gaskonstante f  1993-a3
удельная теплoтa
množství tepelné energie potřebné k ohřátí látky jednotkové hmotnosti o 1 K. U plynů rozlišujeme měrné teplo při stálém tlaku cp a měrné teplo při stálém objemu cv. Měrné teplo plynů závisí na teplotě a tlaku a lze je přímo měřit. V rozsahu podmínek běžných v atmosféře lze tuto závislost zanedbat a považovat hodnoty cp a cv za konstantní. Pro suchý vzduch lze užít hodnoty pro 273,16 K: cpd = 1 004 J.kg–1.K–1, cvd = 717 J.kg–1.K–1. Ve vlhkém vzduchu o směšovacím poměru vodní páry rv je možné použít přibližné vztahy:
cpcpd(1+0.86 rv),cvc vd(1+0.96rv).
Viz též vztah Mayerův.
česky: teplo měrné angl: specific heat slov: merné teplo  1993-a3
удельная теплоемкость
množství tepelné energie potřebné k ohřátí látky jednotkové hmotnosti o 1 K. U plynů rozlišujeme měrné teplo při stálém tlaku cp a měrné teplo při stálém objemu cv. Měrné teplo plynů závisí na teplotě a tlaku a lze je přímo měřit. V rozsahu podmínek běžných v atmosféře lze tuto závislost zanedbat a považovat hodnoty cp a cv za konstantní. Pro suchý vzduch lze užít hodnoty pro 273,16 K: cpd = 1 004 J.kg–1.K–1, cvd = 717 J.kg–1.K–1. Ve vlhkém vzduchu o směšovacím poměru vodní páry rv je možné použít přibližné vztahy:
cpcpd(1+0.86 rv),cvc vd(1+0.96rv).
Viz též vztah Mayerův.
česky: teplo měrné angl: specific heat slov: merné teplo  1993-a3
удельный вес водяного пара
česky: hmotnost vodní páry měrná angl: water vapour density slov: merná hmotnosť vodnej pary něm: Dichte von Wasserdampf f  1993-a2
удельный вес воздуха
česky: hmotnost vzduchu měrná angl: air density slov: merná hmotnosť vzduchu něm: Dichte der Luft f  1993-a1
удельный объем
objem jednotky hmotnosti látky. Udává se v m3.kg–1 a je převrácenou hodnotou hustoty látky. V meteorologii se setkáváme zejména s měrným objemem vzduchu.
česky: objem měrný angl: specific volume slov: merný objem něm: spezifisches Volumen n  1993-a3
узел
syn. uzel.
česky: knot angl: knot slov: knôt něm: Knoten m  1993-a1
узел
syn. knot – jednotka používaná zejména v letecké meteorologii k určování rychlosti větru. Její velikost je dána převodním vztahem:
1 uzel ( 1 kt) = 0,514 79 m. s1= 1,853 2 km. h1,
1 m.s1 = 1,942 54 uzlu.
Uzel je definován jako dráha 1 námořní míle, tj. 1 853,248 m za hodinu. Tato jednotka vznikla v mořeplavectví a používala se hlavně k vyjadřování rychlosti lodi nebo vodního proudu. K měření v uzlech sloužilo zařízení zvané log, na jehož šňůře, opatřené plováky a spouštěné z paluby pohybující se lodi do vody, byly navázány uzly v konstantní vzdálenosti přibližně 15 m. Údaj v uzlech byl dán počtem uzlů prošlých rukama námořníka za 28 s.
česky: uzel angl: knot slov: uzol  1993-a3
улучшение погоды
1. výraznější změna jednoho nebo více meteorologických prvků nebo ukončení některého nepříznivého met. jevu nad určitým místem nebo oblastí v průběhu několika hodin. V letecké meteorologii se zlepšení počasí charakterizuje podle mezinárodně dohodnutých pravidel, která jsou v podobě tzv. kritérií pro změnu uvedena v předpisu L3–METEOROLOGIE a mohou být dále specifikována v Dílčích dohodách o rozsahu a formě poskytovaných služeb a leteckých MET informací pro jednotlivá střediska letových a navigačních služeb Řízení letového provozu ČR;
2. rel. pojem, označující změnu počasí příznivou pro určité lidské činnosti. Za zlepšení počasí je možno považovat např. rozplynutí mlhy, ukončení srážek, podstatné zeslabení větru, nástup slunečného počasí, popř. vyjasnění, skončení mrazivého období, veder apod. Viz též zpráva o náhlé změně počasí, zhoršení počasí, změna počasí.
česky: zlepšení počasí angl: weather improvement slov: zlepšenie počasia  1993-a3
ультраполярное воздействие
česky: děj ultrapolární slov: ultrapolárny dej fr: invasion d'air polaire f  1993-a1
ультраполярный процесс
děj ultrapolární – podle B. P. Multanovského vpád arkt. vzduchových hmot od severu nebo severovýchodu do evropské části Ruska, který se projevuje na přízemních synoptických mapách postupem středů anticyklon po tzv. ultrapolární ose směrem k jihu nebo jihozápadu. V současné době jde již o historický pojem související s vývojem synoptické meteorologie zejména v někdejším Sovětském svazu. Viz též vzduch arktický, vpád polární, reper.
česky: proces ultrapolární slov: ultrapolárny proces  1993-a2
ультратяжелый ион
česky: iont ultratěžký angl: heavy ion, large ion slov: ultraťažký ión něm: ultraschweres Ion n  1993-a1
ультрафиолетовая радиация
elmag. záření o vlnových délkách 0,1–0,4 µm. Sluneční ultrafialové záření se dále člení na vlnové oblasti UVA: 0,318–0,400 µm, UVB: 0,280–0,315 µm a UVC: 0,100–0,280 µm. Při průchodu atmosférou je intenzívně pohlcováno v ozonové vrstvě a přispívá tak významně k energetické bilanci stratosféry. Po dopadu na zemský povrch má zejména UVB složka intenzivní biologické účinky a je důležitým klimatickým faktorem.
česky: záření ultrafialové angl: ultraviolet radiation slov: ultrafialové žiarenie  1993-a3
умеренно теплый влажный климат
v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem C. Prům. měs. teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci je mezi 18 °C a –3 °C a roč. úhrn srážek je vyšší než prahová hodnota suchého klimatu. Podle roč. chodu srážek rozeznáváme tři hlavní klimatické typy mírného dešťového klimatu: celoročně vlhké (Cf), se suchým létem (Cs) a se suchou zimou (Cw). Typ se suchým létem odpovídá středomořskému klimatu, typ se suchou zimou můžeme řadit pod monzunové klima. Další členění vychází z prům. měs. teploty vzduchu v nejteplejším měsíci, která vždy dosahuje nejméně 10 °C, někdy však i přes 22 °C, jako např. u tzv. klimatu oliv (Csa). Zimy jsou zde mírné, se srážkami převážně ve formě deště, což umožňuje výskyt biomů s velkým podílem listnatých dřevin; mírné dešťové klima proto můžeme označit i jako mezotermické klima. Kryje se se subtropickým klimatem a částečně i s klimatem mírných šířekAlisovově klasifikaci klimatu.
česky: klima dešťové mírné angl: Temperate climate slov: daždivá mierna teplá klíma něm: feuchtgemäßigtes Klima n  1993-b3
умеренный ветер
vítr o prům. rychlosti 5,5 až 7,9 m.s–1 nebo 20 až 28 km.h–1. Odpovídá čtvrtému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr dosti čerstvý angl: moderate breeze slov: dosť čerstvý vietor  1993-a3
умеренный ветер
vítr o prům. rychlosti větru 3,4 až 5,4 m.s–1 nebo 12 až 19 km.h–1. Odpovídá třetímu stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr mírný angl: gentle breeze slov: mierny vietor  1993-a3
умеренный влажный климат
v Köppenově klasifikaci klimatu jedno z pěti hlavních klimatických pásem, označené písmenem C. Prům. měs. teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci je mezi 18 °C a –3 °C a roč. úhrn srážek je vyšší než prahová hodnota suchého klimatu. Podle roč. chodu srážek rozeznáváme tři hlavní klimatické typy mírného dešťového klimatu: celoročně vlhké (Cf), se suchým létem (Cs) a se suchou zimou (Cw). Typ se suchým létem odpovídá středomořskému klimatu, typ se suchou zimou můžeme řadit pod monzunové klima. Další členění vychází z prům. měs. teploty vzduchu v nejteplejším měsíci, která vždy dosahuje nejméně 10 °C, někdy však i přes 22 °C, jako např. u tzv. klimatu oliv (Csa). Zimy jsou zde mírné, se srážkami převážně ve formě deště, což umožňuje výskyt biomů s velkým podílem listnatých dřevin; mírné dešťové klima proto můžeme označit i jako mezotermické klima. Kryje se se subtropickým klimatem a částečně i s klimatem mírných šířekAlisovově klasifikaci klimatu.
česky: klima dešťové mírné angl: Temperate climate slov: daždivá mierna teplá klíma něm: feuchtgemäßigtes Klima n  1993-b3
универсальная газовая постоянная
odpovídá hodnotě měrné plynové konstanty daného plynu vynásobené jeho relativní (poměrnou) molekulovou hmotností. Hodnota univerzální plynové konstanty R* = 8,314 J.K–1.mol–1, je stejná pro všechny ideální plyny a odpovídá součinu Avogadrova čísla a Boltzmanovy konstanty.
česky: konstanta plynová univerzální angl: universal gas constant slov: univerzálna plynová konštanta něm: universelle Gaskonstante f  1993-a3
упорядоченная конвекция
1. konvekce s prostorově uspořádanou buněčnou strukturou, viz buněčná konvekce;
2. konvekce uspořádaná do tvaru pásů, které souvisejí s polohou studených front druhého druhu nebo čar instability.
česky: konvekce uspořádaná angl: regular convection slov: usporiadaná konvekcia něm: geordnete Konvektion f  1993-a3
управление по метеорологии
orgán poskytující met. služby. Viz též úřad meteorologický.
česky: autorita meteorologická angl: meteorological authority slov: meteorologická autorita něm: Wetterdienstbehörde fr: Administration météorologique f, autorité météorologique f, centre météorologique mondial m  1993-a3
управляющая барическая система
obvykle rozsáhlá, málo pohyblivá, vysoká a studená cyklona nebo vysoká a teplá anticyklona, která určuje směr všeobecného proudění vzduchu a celkovou povětrnostní situaci v dané oblasti.
česky: útvar tlakový řídící slov: riadiaci tlakový útvar  1993-a1
упругость водяного пара
syn. napětí vodní páry – parciální tlak vodní páry ve vzduchu. Patří k zákl. charakteristikám vlhkosti vzduchu. Jednotkou v meteorologii je hektopascal (hPa), dříve se užívaly jednotky milibar nebo torr. Viz též vodní pára, izovapora, vzorec Hannův, vztah Thomsonův, tlak nasycené vodní páry.
česky: tlak vodní páry angl: water vapour pressure, water vapour tension slov: tlak vodnej pary  1993-a2
упругость насыщения водяного пара по отношению к воде
tlak vodní páry, která je ve stavu termodynamické rovnováhy s rovným povrchem čisté vody za dané teploty. Viz též nasycení, rovnice Clausiova–Clapeyronova, vzduch nasycený.
česky: tlak nasycené vodní páry vzhledem k vodě angl: saturated water vapour pressure with respect to water slov: tlak nasýtenej vodnej pary vzhľadom na vodu  1993-a3
упругость насыщения водяного пара по отношению ко льду
tlak vodní páry, která je ve stavu termodynamické rovnováhy s rovným povrchem čistého ledu za dané teploty. Viz též nasycení, rovnice Clausiova–Clapeyronova, vzduch nasycený.
česky: tlak nasycené vodní páry vzhledem k ledu angl: saturated water vapour pressure with respect to ice slov: tlak nasýtenej vodnej pary vzhľadom na ľad  1993-a3
уравнение баланса
vztah mezi hodnotami geopotenciálu Φ a proudové funkce Ψ, který lze odvodit z pohybových rovnic. V p-systému má balanční rovnice tvar
1λp2Φ=p2ψ+1λpλ.pψ-2λ [ (2ψxy)2- 2ψx2 2ψy2 ],
kde symbol p2 je Laplaceův operátor, p gradient v dané izobarické hladině a λ Coriolisův parametr. Balanční rovnici lze použít k výpočtu pole geopotenciálu, známe-li proudovou funkci, tj. pole rychlosti proudění, nebo naopak ze známých hodnot geopotenciálu podle ní určujeme proudovou funkci. Je často využívána při inicializaci vstupních dat. Platnost balanční rovnice je omezena zjednodušujícími předpoklady při odvození. Velmi dobře vystihuje poměry ve stř. troposféře, nehodí se však pro poměry v mezní vrstvě, kde je pole větru značně ovlivněno třením. Viz též rovnice divergence.
česky: rovnice balanční angl: balance equation slov: balančná rovnica něm: Bilanzgleichung f  1993-a1
уравнение барической тенденции
rovnice vyjadřující časovou změnu tlaku vzduchu v daném bodě atmosféry. Má tvar
p(z)t =gzρ( H.v) dzgz ρ(v.H ρ)dz+ρgvz,
kde p(z) značí atm. tlak v bodě o vert. souřadnici z, t čas, g velikost tíhového zrychlení, ρ hustotu vzduchu, v je horiz. rychlost proudění, vz vert. složka rychlosti proudění,H.v vyjadřuje horiz. divergenci proudění a Hρ horiz. gradient hustoty vzduchu. Členy na pravé straně po řadě vyjadřují vliv horiz. divergence proudění, advekce hustoty vzduchu a vertikálních rychlostí na mechanismus tlakových změn v atmosféře. Rovnice tlakové tendence patří k základním vztahům v dynamické meteorologii. Odvodil ji M. Margules a upravil J. Bjerknes (1937).
česky: rovnice tlakové tendence angl: pressure tendency equation slov: rovnica tlakovej tendencie něm: Luftdrucktendenzgleichung f  1993-a1
уравнение вертикальной скорости в системе координат (x, y, p, t)
syn. omega-rovnice – rovnice vhodná k diagnostickým výpočtům vertikální rychlosti v p-systému ω z polí geopotenciálu a teploty v různých izobarických hladinách. Rovnici vertikální rychlosti v p-systému je možné odvodit ze základních rovnic dynamiky a termodynamiky atmosféry. V literatuře existuje několik způsobů jejího vyjádření, které se liší podle aplikované aproximace vhodné pro uvažované děje a prostorové měřítko. V české odborné literatuře se lze nejčastěji setkat s rovnicí ve tvaru p2ω+ λ2σ2ω p2=λσ p[ v. p(ξ+λ) ] +Rσpp2 (v.p T)-RTcpσp p2(QT),
kdep2 je Laplaceův operátor aplikovaný v izobarické ploše, ξ relativní vorticita, λ Coriolisův parametr, σ stabilitní parametr daný vztahemσ=-α plnΘ, přičemž lnΘ je přirozený logaritmus potenciální teploty Θ a α měrný objem; v vektor rychlosti proudění v dané izobarické hladině, R měrná plynová konstanta, T teplota, cp měrné teplo při konstantním tlaku a Q tepelná funkce, která kvantifikuje množství neadiabatického tepla dodaného, resp. odňatého jednotce hmotnosti vzduchu (ideálního plynu) za jednotku času. V numerické předpovědi počasí se rovnice vertikální rychlosti v p-systému používá zpravidla ve tvaru odvozeném na základě kvazigeostrofické aproximace. Kromě samotného diagnostického určení vertikální rychlosti z prognostických dat se rovnice používá také při inicializaci vstupních dat.
česky: rovnice vertikální rychlosti v p-systému angl: omega equation slov: rovnica vertikálnej rýchlosti v p-systéme něm: Gleichung der Vertikalbewegung im p-Systém f, Omega-Gleichung f  1993-a3
уравнение вихря
rovnice, která je v z-systému obvykle uváděna ve tvaru
ddt(ξ+λ )=-(ξ+λ)H .v-k. Hα×Hp+k. vz×H vz,
a v p-systému
ddt(ξ+λ) =-(ξ+λ)p .v+k. vp ×pω,
Symbol ξ představuje rel. vorticitu, λ Coriolisův parametr, t čas, v vektor rychlosti proudění, H.v značí horiz. divergenci proudění, Hα horiz. gradient měrného objemu, Hp horiz. gradient tlaku vzduchu p, v/z vert. střih větru, Hvz horiz. gradient vert. složky rychlosti proudění vz, k jednotkový vektor orientovaný ve směru vert. osy, p.v vyjadřuje izobarickou divergenci proudění, pω izobarický gradient vertikální rychlosti v p-systému ω.
Rovnici vorticity lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice y, resp. x a obě takto vzniklé rovnice od sebe odečteme. Rovnice vorticity patří spolu s rovnicí tendence relativní topografie k základním prognostickým rovnicím, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění vzduchu. Rovnice vorticity je důležitá v modelech používaných při numerické předpovědi počasí, které nejsou založeny na přímé integraci základních rovnic. Předpovědní význam rovnice vorticity spočívá v tom, že např. při geostrofíckém proudění umožňuje výpočet lokální změny výšky zvolené izobarické plochy. Rovnici vorticity poprvé použil L. Marchi v roce 1882. Její význam zdůraznil v roce 1922 A. A. Fridman, avšak k předpovědním účelům ji poprvé použil C. G. Rossby (1939). Rovnice vorticity ve výše uvedeném tvaru je určena pro popis proudění synoptického měřítka, kdy horiz. složky vorticity můžeme zanedbat. Při popisu proudění subsynoptického měřítka a analýze jeho dynamiky je nutné uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. V těchto případech se také rovnice vorticity užívá v obecném třísložkovém tvaru. Viz též teorie vývojová Sutcliffeova.
česky: rovnice vorticity angl: vorticity equation slov: rovnica vorticity něm: Wirbelgleichung f, Vorticity-Gleichung f  1993-a3
уравнение гидростатического равновесия
syn. rovnice hydrostatická, rovnice statiky atmosféry základní – vztah vyjadřující závislost tlaku vzduchu p na vert. souřadnici z
pz=-gρ,
kde g značí velikost tíhového zrychlení, ρ hustotu vzduchu. Rovnice hydrostatické rovnováhy předpokládá existenci rovnováhy mezi vert. složkou síly tlakového gradientu a silou zemské tíže. Platí přesně pouze v atmosféře bez pohybu vůči Zemi. Viz též rovnice pohybová.
česky: rovnice hydrostatické rovnováhy angl: equation of hydrostatic equilibrium slov: rovnica hydrostatickej rovnováhy něm: hydrostatische Gleichung f  1993-a3
уравнение движения
vyjádření druhého Newtonova pohybového zákona, podle něhož zrychlení vzduchové částice o jednotkové hmotnosti je rovno výslednici vnějších sil působících na tuto částici. Uvážíme-li, že zrychlení je definováno jako derivace rychlosti proudění podle času t, můžeme v souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí psát pohybovou rovnici ve tvaru dv dt=1ρ p+2v×Ω+g+f,
kde na pravé straně první člen vyjadřuje sílu tlakového gradientu, druhý Coriolisovu sílu, třetí sílu zemské tíže a čtvrtý sílu tření vztaženou k jednotce hmotnosti. p značí gradient tlaku vzduchu p, ρ hustotu vzduchu, Ω vektor úhlové rychlosti zemské rotace a v vektor rychlosti proudění. Označíme-li složky vektoru v v kartézské souřadnicové soustavě tvořené osami x, y, z jako vx,vy, vz, lze uvedenou vektorovou pohybovou rovnici rozepsat na tři pohybové rovnice, z nichž každá platí pro jednu ze složek rychlosti proudění, a upravit do nejčastěji používaného tvaru platného pro volnou atmosféru
vxt +vx vx x+vy vxy +vzvx z=-1ρ px+λvy,
vyt +vxvy x+vy vyy +vz vyz =-1ρp y-λvx,
vzt +vxvz x+vy vzy +vz vzz =-1ρ pz-g,
kde λ značí Coriolisův parametr a g velikost tíhového zrychlení. V mezní vrstvě atmosféry je třeba do těchto rovnic doplnit sílu tření. V případě, že je atmosféra v klidu vůči Zemi, tj. vx = vy = vz = 0, pohybová rovnice pro vert. složku proudění se zjednoduší na rovnici hydrostatické rovnováhy. Obecnými pohybovými rovnicemi pro proudění vazké tekutiny jsou Navierovy – Stokesovy rovnice, z nichž lze pro turbulentní proudění přímo odvodit Reynoldsovy rovnice.
česky: rovnice pohybová, rovnice pohybové angl: equation of motion slov: pohybová rovnica něm: Bewegungsgleichung f  1993-a3
уравнение дивергенции
teorém divergenční rovnice nejčastěji uváděný ve tvaru odvozeném v p-systému:
ddt (p.v) + (vxx)2 + 2vx yvy x + (vy y)2 + ϖx vxp +ϖy vyp -λξ+vx λy -vyλ x=-p2Φ,
kde p.v značí izobarickou divergenci proudění, jehož rychlost v má horiz. složky vx a vy,
p2=2 x2+2 y2,
představuje Laplaceův operátor aplikovaný v izobarické ploše, ξ relativní vorticitu, t je čas, p tlak vzduchu, ω vertikální rychlost v p-systému, λ Coriolisův parametr a Φ geopotenciál. Tuto rovnici lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice x, resp. y a obě takto vzniklé rovnice sečteme. Rovnice divergence doplňuje skupinu prognostických rovnic, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění. Zanedbáme-li v ní členy
ddt(p.v) , ϖxvxp a ϖy vyp , které jsou při atm. dějích synoptického měřítka zpravidla řádově menší než ostatní členy, dostaneme balanční rovnici. Viz též rovnice vorticity, rovnice tendence relativní topografie.
česky: rovnice divergence angl: divergence equation slov: rovnica divergencie něm: Divergenzgleichung f  1993-a3
уравнение диффузии
rovnice popisující difuzi působenou v daném prostředí molekulárními procesy nebo turbulentním promícháváním. V atmosféře, která je typickým turbulentním prostředím, je molekulární difuze obvykle zanedbatelná, v meteorologii proto zpravidla používáme rovnici difuze v turbulentní variantě k popisu difuze vodní páry, různých znečišťujících příměsí, tepla apod. V praktických aplikacích se turbulentní procesy nejčastěji vyjadřují pomocí koeficientu turbulentní difuze a rovnici difuze lze pak psát ve tvaru
ct=-v.c+ 1ρx(ρKx cx)+1ρy(ρKycy)+ 1ρz(ρKz cz),
kde t je čas, v vektor rychlosti proudění, ρ hustota vzduchu, Kx, Ky, Kz koeficienty turbulentní difuze pro směry souřadnicových os x, y, z a podle účelu, k němuž rovnici difuze používáme, značí c buď koncentraci vodní páry, koncentraci dané znečišťující příměsi, nebo entalpii apod. Prvý člen na pravé straně reprezentuje přenos veličiny c prouděním (advekcí), zatímco následující tři členy postupně vyjadřují příspěvky turbulentní difuze ve směrech souřadnicových os x, y, z. V případě, kdy je třeba uvažovat určité zdroje nebo negativní zdroje veličiny c (např. dodávku nebo spotřebu tepla neadiabatickými procesy, emise znečišťující příměsi nebo její odstraňování z atmosféry sedimentací, vymýváním srážkami, chem. reakcemi atd.), musíme na pravou stranu připojit další členy v podobě tzv. zdrojových funkcí.
česky: rovnice difuze angl: diffusion equation slov: rovnica difúzie něm: Diffusionsgleichung f  1993-a1
уравнение Клапейрона
někdy používané označení pro stavovou rovnici ideálního plynu.
česky: rovnice Clapeyronova angl: Clapeyron equation slov: Clapeyronova rovnica něm: Clapeyron-Gleichung f  1993-a1
уравнение Клаузиуса-Клапейрона
diferenciální rovnice, která vyjadřuje změnu tlaku E s teplotou T ve stavu rovnováhy mezi dvěma fázemi dané látky. Obecně ji lze vyjádřit ve tvaru: dEdT=Lkj T(αjαk), Lkj=Ljk, kj,
kde k, j postupně probíhá w, i, v, přičemž w značí kapalnou, i pevnou a v plynnou fázi, Lkj představuje latentní teplo pro přechod z fáze k do fáze j a α značí měrný objem příslušné fáze. V meteorologii se jedná o vyjádření závislosti tlaku nasycené vodní páry na teplotě T v K. Obvykle se udává jako diferenciální vyjádření teplotní závislosti tlaku nasycení nad rovinným vodním povrchem ve tvaru
desdT= esLwvRvT2,
kde es je napětí vodní páry nasycené nad rovinným vodním povrchem, Rv značí měrnou plynovou konstantu vodní páry a Lwv latentní teplo výparu, které závisí na teplotě. Tento vztah lze užít i pro přechlazenou vodu. Pro vyjádření závislosti napětí vodní páry nasycené nad rovnou hladinou ledu je třeba nahradit latentní teplo výparu latentním teplem sublimace. Clausiova–Clapeyronova rovnice je jedním ze základních vztahů termodynamiky atmosféry a v literatuře najdeme několik typů jejího řešení v závislosti na tom, jakou míru zjednodušení při řešení akceptujeme. Viz též Magnusův vzorec.
česky: rovnice Clausiova–Clapeyronova angl: Clausius-Clapeyron equation slov: Clausius-Clapeyronova rovnica něm: Clausius-Clapeyronsche Gleichung f  1993-b2
уравнение Маргулеса
vzorec, který vyjadřuje úhel sklonu frontální plochy v závislosti na rychlosti proudění a teplotě vzduchových hmot po obou stranách frontální plochy. Pro stacionární frontu ho odvodil M. Margules (1906) ve tvaru
tgα=λg v1T2v2 T1T2T1,
kde α je úhel sklonu atmosférické fronty, λ Coriolisův parametr, g velikost tíhového zrychlení, T1 teplota v K a v1 rychlost proudění studeného vzduchu, T2 teplota a v2 rychlost proudění teplého vzduchu. Předpokládá se při tom, že obě proudění jsou geostrofická a rovnoběžná s frontální plochou. Viz též vítr geostrofický.
česky: vzorec Margulesův angl: Margules formula slov: Margulesova rovnica něm: Margules-Gleichung f  1993-b2
уравнение Навье-Стокса
obecně pohybové rovnice popisující proudění vazké tekutiny. Vyjadřují skutečnost, že zrychlení individuální částice tekutiny je rovno sumě na ni působících sil vztažených k jednotce hmotnosti. Pro aplikace vztahované k atmosféře do těchto sil patří především síla tlakového gradientu, Coriolisova síla, síla zemské tíže, event. vazké tření. Do Navierových–Stokesových rovnic se obvykle zahrnuje i rovnice kontinuity, která musí být uvažována v úplném tvaru, chceme-li zahrnout vlivy stlačitelnosti vzduchu. Uvažujeme-li rychlost proudění jako součet rychlosti průměrované za vhodný časový interval a rychle fluktuující turbulentní složky, jež se přes průměrovanou rychlost překládá, lze Navierovy–Stokesovy rovnice prostřednictvím časového průměrování jejich členů upravit na Reynoldsovy rovnice, v nichž je přímo vyjádřeno turbulentní tření. V pracovním slangu používaném v tematické oblasti modelů numerické předpovědi počasí se pojem Navierovy–Stokesovy rovnice běžně, ale poněkud nepřesně používá pro soustavy prognostických rovnic bez zahrnutí speciálních zjednodušujících aproximací, běžných pro tyto modely. V modelech numerické předpovědi počasí se turbulentní tření parametrizuje.
česky: rovnice Navierovy–Stokesovy angl: Navier–Stokes equations slov: Navier–Stokesove rovnice něm: Navier-Stokes-Gleichungen f/pl  2014
уравнение неразрывности
vyjádření zákona zachování hmotnosti při proudění vzduchu. V z-systému píšeme rovnici kontinuity ve tvaru
ρt =.(ρv)
kde v značí vektor rychlosti proudění a ρ je hustota vzduchu. Pro nestlačitelnou tekutinu se rovnice kontinuity zjednoduší na tvar
.v=0,
se kterým dobře vystačíme u většiny met. procesů. V p-systému má rovnice kontinuity tvar
p.v= ωp,
kde ω ≡ dp / dt značí vertikální rychlost v p-systému, p tlak vzduchu a p gradient v dané izobarické hladině. Aplikujeme-li anelastickou aproximaci, používá se rovnice kontinuity ve tvaru, který dostaneme z jejího obecného vyjádření v z-systému tak, že parciální časovou derivaci hustoty vzduchu položíme rovnu nule, ale na druhé straně vztahu nevytýkáme hustotu vzduchu jako konstantu z operátoru divergence. Rovnice kontinuity patří k základním rovnicím.
česky: rovnice kontinuity angl: continuity equation slov: rovnica kontinuity něm: Kontinuitätsgleichung f  1993-a3
уравнение омега
česky: omega – rovnice angl: omega equation slov: omega-rovnica něm: Omega-Gleichung f  1993-a1
уравнение политропы
česky: rovnice polytropy angl: polytropy equation slov: rovnica polytropy něm: Polytropengleichung f  1993-a1
уравнение Пуассона
1. Rovnice
pαcp/cv =C1,
T=C2pR/cp,
platné při adiabatickém dějiideálním plynu, které lze odvodit z první hlavní termodynamické věty. V nich p značí tlak, α měrný objem plynu, cp, resp. cv měrné teplo při stálém tlaku, resp. při stálém objemu, T teplotu v K, R měrnou plynovou konstantu a C1, C2 jsou konstanty dané počátečními podmínkami. Druhá z těchto rovnic se často uvádí ve tvaru
T1T0=( p1p0) R/cp,
kde T0, po, resp. T1, p1 značí teplotu a tlak v počátečním, resp. v konečném stavu. Z tohoto vyjádření se vychází např. při definici potenciální teploty. Poissonovy rovnice odvodil franc. fyzik a matematik S. D. Poisson v r. 1823.
2. Parciální diferenciální rovnice typu
2ux2+ 2uy2+ 2uz2=f(x,y ,z)
nebo ve dvojrozměrném prostoru
2ux2 +2uy2=φ( x,y),
kde u je hledaná funkce prostorových souřadnic x, y, za f nebo φ jejich zadaná funkce. Rovnice tohoto typu se používají při řešení některých problémů v dynamické meteorologii.
česky: rovnice Poissonovy angl: Poisson equations slov: Poissonove rovnice něm: Poisson-Gleichungen f/pl  1993-a1
уравнение радиолокации
základní rovnice radiolokace meteorologických cílů ve všeobecně užívaném zpřesněném tvaru, odvozená Probert-Jonesem v r. 1962. Vztah mezi naměřeným přijatým výkonem ΠM odraženým od meteorologických cílů s radiolokační odrazivostí Z ve vzdálenosti r od radaru a technickými parametry radaru. Ve zjednodušené formě s použitím meteorologického potenciálu radaru ηM má tvar:
P¯r= ΠMZr2
V úplném tvaru zní
P¯r=( π3PtG2θϕcτ | K |21024ln(2)λ2 )(Zr2),
Kde Pt je impulzní výkon vysílače, G zisk antény, θ a φ jsou horizontální a vertikální šířka anténního svazku, c rychlost světla, τ délka pulsu, | K |2=0,93 konstanta dielektrických vlastností vody a λ vlnová délka. Rovnice byla odvozena za předpokladu, že meteorologické cíle jsou sférické vodní kapičky splňující předpoklady Rayleighova rozptylu, které homogenně vyplňují celý objem radarového pulsu a že lze zanedbat útlum signálu na trase mezi anténou a cílem.
česky: rovnice radiolokační angl: radar equation slov: rádiolokačná rovnica něm: Radargleichung f  1993-a3
уравнение Ричардсона
rovnice, která má v z-systému tvar
vzz= 1ρH.(ρv) v.HΘΘ+1cp Tdqdt+ gp1κz H.(ρv ).dz,
v němž H=(x ,y) představuje operátor horiz. gradientu, H.=x +y operátor horiz. divergence, z vert. souřadnici, v vektor horiz. rychlosti proudění, vz vertikální rychlost,T teplotu vzduchu v K, Θ potenciální teplotu v K, ρ hustotu vzduchu, t čas, g velikost tíhového zrychlení, q množství tepla uvolňovaného nebo spotřebovávaného neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu, κ R/cp je Poissonova konstanta, R značí měrnou plynovou konstantu vzduchu a cp jeho měrné teplo při stálém tlaku. Tuto rovnici použil L. F. Richardson v roce 1922 při prvním pokusu o konkrétní numerickou předpověď polí meteorologických prvků jako vztah pro vert. rychlost. Východiskem odvození Richardsonovy rovnice je mat. vyjádření první hlavní termodynamické věty, které se upraví pomocí rovnice hydrostatické rovnováhy, rovnice kontinuity, definičního vztahu potenciální teploty a integruje od zvolené horiz. hladiny z, ke které je vztažena vert. rychlost vz, až k horní hranici atmosféry.
česky: rovnice Richardsonova angl: Richardson equation slov: Richardsonova rovnica něm: Richardson-Gleichung f  1993-a1
уравнение состояния газов
syn. rovnice Clapeyronova, syn. vzorec Clapeyronův – termodynamická rovnice vyjadřující vztah mezi třemi stavovými veličinami, tj. teplotou, tlakem a hustotou ideálního plynu. Lze ji odvodit kombinací Gay-Lussacova zákonaCharlesovým zákonem. Uvádí se ve tvaru
pρ=RT nebo  pρ=RmT,
kde p značí tlak, ρ hustotu, T teplotu v K, R* univerzální plynovou konstantu, R měrnou plynovou konstantu a m poměrnou molekulovou hmotnost daného plynu. Stavová rovnice patří k zákl. vztahům používaným v termodynamice atmosféry, neboť za hodnot tlaku a teploty, které se běžně vyskytují v atmosféře platí s postačující přesností i pro reálné plyny.
česky: rovnice stavová angl: state equation slov: stavová rovnica něm: Zustandsgleichung f  1993-a2
уравнение тенденции относительной топографии
rovnice, která popisuje změny tloušťky vrstvy mezi zvolenými izobarickými plochami. Má tvar
ht=Rg p1p2[ vxTxvy Ty+ω(α cpTp )+1cpdq dt ]d( lnp),  p1< p2,
který odvodíme z barometrické formule integrací podle tlaku p, derivací podle času t a dalšími úpravami, symbol h značí tloušťku vrstvy mezi izobarickými hladinami p1 a p2, R je měrná plynová konstanta vzduchu, T průměrná teplota uvažované vrstvy, g velikost tíhového zrychlení, vx, vy představuje x, resp. y složku rychlosti proudění v p-systému, ω vertikální rychlost v p-systému, α měrný objem vzduchu, cp měrné teplo vzduchu při stálém tlaku a dq/dt vyjadřuje množství přijatého nebo vydaného tepla neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu za jednotku času. Tato rovnice byla spolu s rovnicí vorticity využívána v baroklinních modelech atmosféry. Viz též rovnice tlakové tendence.
česky: rovnice tendence relativní topografie angl: tendency equation, tendency of relative topography equation slov: rovnica tendencie relatívnej topografie něm: Tendenzgleichung der relativen Topographie f  1993-a1
уравнение Ферреля
česky: rovnice Ferrelova angl: Ferrel equation slov: Ferrelova rovnica něm: Ferrel-Gleichung f  1993-a1
уравновешенный шар-зонд
balon z elastického materiálu, naplněný plynem lehčím než vzduch a vyvážený břemenem tak, aby v určité hladině užitečná stoupací síla balonu byla rovná nule. Používá se k určování horiz., popř. vert. rychlostí větru.
česky: balon vyvážený angl: constant-level balloon slov: vyvážený balón něm: Driftballon m fr: ballon à niveau constant m  1993-a2
ураган
regionální označení plně vyvinuté tropické cyklony v oblastech sev. Atlantského oceánu, sv. Tichého oceánu východně od datové hranice a jv. Tichého oceánu východně od 160° v. d. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v hurikánu dosahuje nejméně 33 m.s–1. Intenzita hurikánu se určuje nejčastěji na základě Saffirovy-Simpsonovy stupnice. Slovo hurikán vzniklo stejně jako slova orkán a uragán zkomolením jména božstva předkolumbovských obyvatel karibské oblasti, v angličtině se používá i ve slovním označení 12. stupně Beaufortovy stupnice větru.
česky: hurikán angl: hurricane slov: hurikán něm: Hurrikan m  1993-a3
ураган
vítr o prům. rychlosti 32,7 m.s–1 a více, což je 118 km.h–1 a více. Odpovídá dvanáctému (nejvyššímu) stupni Beaufortovy stupnice větru. Případy plošně rozsáhlého výskytu orkánu dostávají v Německu jména podle hlubokých mimotropických cyklon, které je způsobily (např. orkán Kyrill); název se přenáší i do českých médií. Slovo je odvozeno od stejného základu jako hurikán a uragán, přičemž např. v němčině se dříve používalo i pro označení tropické cyklony, kde rychlost větru dosáhla uvedené hodnoty.
česky: orkán angl: hurricane slov: orkán něm: Orkan m  1993-a3
ураган
v češtině hovorové označení pro velmi silný vítr s ničivými účinky. Slovo je odvozeno od stejného základu jako hurikán a orkán; s těmito významy se používá např. v ruštině.
česky: uragán angl: hurricane slov: uragán  1993-a3
уровень ведущего потока
hladina s dostatečně výrazným, ustáleným a co do směru nepříliš plošně proměnlivým přenosem vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se v podstatě přemísťují přízemní tlakové útvary (odtud řídící proudění). Za hladinu řídícího proudění se obvykle považuje hladina, ve které leží osa výškové frontální zóny. V létě to bývá hladina okolo 500 hPa, v zimě okolo 700 hPa. Viz též proudění řídící.
česky: hladina řídícího proudění angl: steering level slov: hladina riadiaceho prúdenia něm: steuernde Fläche f  1993-a2
уровень давления
nevhodné označení pro izobarickou hladinu.
česky: hladina tlaková angl: pressure level slov: tlaková hladina něm: Druckfläche f  1993-a1
уровень конденсации
hladina v atmosféře, určená svou výškou, popř. tlakem vzduchu, v níž se vzduch stává nasyceným vodní párou při adiabatickém ději. Přechod do nasyceného stavu je vyvolán ochlazením vzduchu při adiabatické expanzi. Podle podmínek, za nichž adiabatický děj probíhá, rozlišujeme kondenzační hladinu výstupnou, konvekční a turbulentní. Viz též kondenzace vodní páry.
česky: hladina kondenzační angl: condensation level slov: kondenzačná hladina něm: Kondensationsniveau n  1993-a3
уровень конденсации при подъеме
kondenzační hladina, ve které vystupující nenasycená vzduchová částice přejde do stavu nasycení vodní párou následkem ochlazování při adiabatické expanzi. Výstupný pohyb může být způsoben termickou nebo vynucenou konvekcí. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme na termodynamickém diagramu jako hladinu, v níž se protíná stavová křivka vystupující částice a izograma proložená teplotou rosného bodu v počáteční hladině výstupu. Výstupnou kondenzační hladinu určujeme nejčastěji pro adiabatický výstup z přízemní hladiny. Lze ji však určit pro výstup z libovolného bodu křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota výstupné kondenzační hladiny.
česky: hladina kondenzační výstupná angl: lifting condensation level slov: výstupná kondenzačná hladina něm: Hebungskondensationsniveau n  1993-a2
уровень свободной конвекции
hladina (výška), v níž se teplota vzduchové částice, vystupující nasyceně adiabaticky z výstupné kondenzační hladiny, poprvé vyrovná teplotě okolí v podmíněně instabilní atmosféře. Nad hladinou volné konvekce až do hladiny, v níž se částice stává opět chladnější než okolí, získává vzduchová částice kladné zrychlení na úkor CAPE. Na termodynamickém diagramu se poloha hladiny volné konvekce určuje jako průsečík nasycené adiabaty proložené charakteristickým bodem a křivky teplotního zvrstvení. Viz též teplota hladiny volné konvekce, instabilita atmosféry podmíněná.
česky: hladina volné konvekce angl: free convection level slov: hladina voľnej konvekcie něm: Niveau der freien Konvektion n  1993-a3
уровень таяния
hladina (výška) v atmosféře, ve které tají ledové krystalky a sněhové vločky při pádu k zemi. Odpovídá výšce izotermy 0 °C. Její poloha se mění s denní a roční dobou, v závislosti na zeměp. šířce a na vlastnostech vzduchové hmoty.
česky: hladina tání angl: melting level slov: hladina topenia něm: Schmelzgrenze f, Schmelzniveau n  1993-a3
уровни полета
(FL-flight levels) – hladiny (výšky) v atmosféře mezinárodně určené k zabezpečení letů hlavně dopravních letadel. Výška letu v letových hladinách se udržuje podle výškoměru nastaveného na tlak vzduchu 1 013,2 hPa, takže jsou letové hladiny hladinami konstantního atm. tlaku. První letovou hladinou (v praxi nepoužívanou) je tlaková hladina 1 013,2 hPa. Další letové hladiny jsou od sebe vzdáleny o konstantní tlakové intervaly, které ve standardní atmosféře odpovídají vert. vzdálenosti 300 m. Letové hladiny letových cest se udávají čís. symbolem, který značí výšku ve standardní atmosféře ve stovkách stop (např. 290, 310 atd.).
česky: hladiny letové angl: flight levels slov: letové hladiny něm: Flugniveaus n/pl  1993-a3
усиление антициклона
syn. zesilování anticyklony – stadium vývoje anticyklony, v němž zesiluje anticyklonální cirkulace a které se na synoptické mapě projevuje vzestupem tlaku vzduchu nebo geopotenciálu ve středu anticyklony. Mohutnění anticyklony začíná objevením první uzavřené izobary nebo izohypsy a končí dosažením nejvyšší hodnoty tlaku vzduchu nebo geopotenciálu. Může trvat několik dnů. Viz též slábnutí anticyklony.
česky: mohutnění anticyklony angl: strengthening of an anticyclone slov: mohutnenie anticyklóny něm: Verstärkung der Antizyklone f  1993-a3
ускорение Кориолиса
česky: zrychlení Coriolisovo angl: Coriolis acceleration slov: Coriolisovo zrýchlenie  1993-a1
ускорение силы тяжести
zrychlení g, které danému tělesu uděluje síla zemské tíže, tj. výslednice gravitační síly a odstředivé síly rotace Země. Závisí na zeměp. šířce a nadm. výšce, pro hladinu moře platí na rovníku g = 9,780 m.s-2, na pólech g = 9,832 m.s-2. Ve značné části meteorologických výpočtů však lze tyto závislosti zanedbat a např. používat konvenčně stanovenou hodnotu tzv. normálního tíhového zrychlení g = 9,806 65 m.s-2, jež se vztahuje ke 45. rovnoběžce s. š. a mořské hladině. Pro přesnější barometrické výpočty realizované např. prostřednictvím barometrické formule se však závislost tíhového zrychlení na z. š. zpravidla uvažuje.  
česky: zrychlení tíhové angl: gravity acceleration slov: zrýchlenie tiaže  1993-a3
условия визуального полета
(VMC, VFR) – met. podmínky stejné nebo lepší než stanovená minima pro dohlednost, vzdálenost od oblaků a od základny oblaků. Viz též let za viditelnosti povrchu země, minima letištní provozní.
česky: podmínky meteorologické pro let za viditelnosti angl: visual meteorological conditions slov: meteorologické podmienky pre let za viditeľnosti něm: Wetterbedingungen für Sichtflug f/pl  1993-a3
условная неустойчивость атмосферы
vertikální instabilita atmosféry uplatňující se při nasycení vystupující vzduchové částice, pokud hodnota vertikálního teplotního gradientu v dané vrstvě atmosféry leží mezi hodnotami suchoadiabatického a nasyceně adiabatického teplotního gradientu. Sledovaná vrstva je tedy stabilní vzhledem k suchému vzduchu, ale instabilní vzhledem k nasycenému vzduchu, jehož výstup se po dosažení hladiny volné konvekce zrychluje. V klasické Normandově klasifikaci instability (stability) atmosféry má termín podmíněná instabilita odlišný význam. Viz též CAPE.
česky: instabilita atmosféry podmíněná angl: conditional instability of atmosphere slov: podmienená instabilita ovzdušia něm: bedingte Instabilität der Atmosphäre f  1993-a3
установка шкалы альтиметра (высотомера)
nastavení výškoměru na takovou hodnotu tlaku vzduchu, při níž přístroj udává výšku nad zvolenou referenční hladinou, např. nad dráhou letiště nebo nad hladinou moře, nebo nad tzv. převodní hladinou udává letovou hladinu. Po průletu převodní hladinou je nastaven tlak 1 013 hPa, převodní hladinou je v ČR zpravidla výška 5 000 FT MSL.
česky: nastavení výškoměru angl: altimeter setting slov: nastavenie výškomera něm: Höhenmessereinstellung f  1993-a3
устная (метеорологическая) консультация
letecké meteorologii slovní komentář meteorologa o existujících a očekávaných podmínkách počasí na letové trati určený posádce letadla. Obsahuje zejména upozornění na nebezpečné jevy. Viz též předpověď počasí letecká.
česky: briefing meteorologický angl: meteorological briefing slov: meteorologický briefing něm: Wetter-Briefing n fr: exposé verbal météorologique m, exposé verbal m  1993-a3
устойчивая воздушная масса
vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části stabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient menší než nasyceně adiabatický. Ve stabilní vzduchové hmotě se často vyskytují inverze teploty, izotermie a jen malá turbulence. Při dostatečné vlhkosti vzduchu v ní vznikají mlhy nebo nízké vrstevnaté oblaky, hlavně v chladné části roku. Viz též hmota vzduchová instabilní.
česky: hmota vzduchová stabilní angl: stable air mass slov: stabilná vzduchová hmota něm: stabile Luftmasse f  1993-a3
устойчивая масса воздуха
vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části stabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient menší než nasyceně adiabatický. Ve stabilní vzduchové hmotě se často vyskytují inverze teploty, izotermie a jen malá turbulence. Při dostatečné vlhkosti vzduchu v ní vznikají mlhy nebo nízké vrstevnaté oblaky, hlavně v chladné části roku. Viz též hmota vzduchová instabilní.
česky: hmota vzduchová stabilní angl: stable air mass slov: stabilná vzduchová hmota něm: stabile Luftmasse f  1993-a3
устойчивость
v meteorologii jeden z rysů časových změn atm. dějů, který je protějškem jejich proměnlivosti a projevuje se tendencí k zachování existujícího typu počasí nebo existujících hodnot meteorologických prvků. V časových řadách met. prvků se persistence projevuje zachováváním současných hodnot i v blízké budoucnosti. Míra projevu persistence klesá s rostoucí délkou sledovaného období a obvykle závisí na zeměp. poloze, roč. době a řadě met. faktorů. Je různá podle toho, zda uvažujeme celkový charakter počasí nebo jednotlivé met. prvky. Z existence persistence vycházejí rovněž některé pomocné metody používané v předpovědích počasí, např. v souvislosti s využíváním přirozených synoptických období nebo při analýze klimatologických řad. Persistence je obecně podmíněna setrvačností dějů v atmosféře. Viz též předpověď počasí perzistentní.
česky: perzistence angl: persistence slov: perzistencia něm: Beständigkeit f, Persistenz f  1993-a2
уточнение прогноза
nevyvíjí-li se počasí v souladu s vydanou krátkodobou předpovědí počasí, tato dříve vydaná předpověď se upřesňuje. Nejčastěji bývá upřesnění předpovědi prováděno v letištních předpovědích počasí se zřetelem na zachycení změn meteorologických prvků, které zásadně ovlivňují letecký provoz. Opravená nebo upřesněná předpověď je v letecké meteorologii označována jako AMD (amended). Viz též předpověď počasí letištní.
česky: upřesnění předpovědi angl: amended forecast slov: upresnenie predpovede  1993-a3
УФ дозиметр
syn. dozimetr kolorimetrický – dříve používaný jednoduchý přístroj pro měření ultrafilového záření podle změny barvy kapaliny (leukosulfitu fuchsinu) vystavené slunečnímu záření. Viz též měření záření.
česky: UV dozimetr angl: UV dosimeter slov: UV dozimeter  1993-a1
ухудшение погоды
1. výraznější nepříznivá změna jednoho nebo více meteorologických prvků nebo počátek výskytu některého nepříznivého, popř. nebezpečného met. jevu nad určitým místem nebo oblastí v průběhu většinou několika hodin. V letecké meteorologii se zhoršení počasí charakterizuje podle mezinárodně dohodnutých pravidel, která jsou v podobě tzv. kritérií pro změnu uvedena v předpisu L3–METEOROLOGIE a mohou být dále specifikována v Dílčích dohodách o rozsahu a formě poskytovaných služeb a leteckých MET informací pro jednotlivá střediska letových a navigačních služeb Řízení letového provozu ČR;
2. rel. pojem označující změnu počasí nepříznivou pro určité lidské činnosti. Např. vytvoření mlhy znamená zhoršení počasí pro dopravu, podstatné zesílení větru nebo prudký pokles teploty vzduchu je zhoršení počasí pro mnohem širší okruh činností. Naopak začátek srážek považuje většina jednotlivců za zhoršení počasí, zatímco zemědělci a vodohospodáři po déle trvajícím suchém období za příznivou změnu. Viz též zlepšení počasí, změna počasí, zpráva o náhlé změně počasí.
česky: zhoršení počasí angl: weather deterioration slov: zhoršenie počasia  1993-a3
podpořila:
spolupracují: