Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene г

X
гавайский антициклон
syn. anticyklona severopacifická, anticyklona honolulská – teplá, vysoká a kvazipermanentní anticyklona v tropech a subtropech sev. části Tichého oceánu, patřící mezi permanentní akční centra atmosféry. Havajská anticyklona dostala název podle Havajských ostrovů, v jejichž blízkosti se většinou vyskytuje její střed. Často, zejména v chladném pololetí, se z ní odděluje samostatná anticyklona v záp. části Pacifiku a mezi nimi se vytváří tzv. druhá pacifická polární fronta.
česky: anticyklona havajská angl: Hawaiian anticyclone slov: havajská anticyklóna něm: Hawaii-Antizyklone f fr: anticyclone d'Hawaï m, anticyclone du Pacifique Nord m  1993-a3
газовый барометр
v meteorologii málo používaný přístroj k měření tlaku vzduchu nebo malých tlakových rozdílů. Je založen na určení relativní objemové změny stabilního množství plynu vzhledem k nádobce, ve které je uzavřen a která je spojena s měřeným prostředím úzkou skleněnou kapilárou. Plyn uzavřený v nádobce při změně objemu posouvá v kapiláře oddělující zátku, nejčastěji tvořenou sloupečkem petroleje. Protože k určení tlak. rozdílu je třeba dbát na tepl. stabilitu přístroje a znát jeho přesnou teplotu, je plynový tlakoměr málo pohotový a přesný.
česky: tlakoměr plynový angl: gas barometer slov: plynový tlakomer  1993-a2
газовый термометр
teploměr využívající závislost mezi teplotou, tlakem a objemem plynu. Pracovní prostor přístroje, např. tenkostěnná skleněná nádoba, je naplněn vhodným plynem (kyslíkem, dusíkem, héliem apod.). V tomto pracovním prostoru se měří nejčastěji tlak, a to při konstantním objemu. Teplota se určí ze stavové rovnice. Pro běžná met. měření teploty vzduchu se nehodí.
česky: teploměr plynový angl: gas thermometer slov: plynový teplomer  1993-a2
гало в 22°
syn. halo 22°, kolo malé – fotometeor, projevující se jako bělavý nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) v úhlové vzdálenosti 22°. Vnitřní strana má červený, vnější fialový nádech. Plocha uvnitř kruhu se jeví poněkud tmavší než okolní obloha. Patří k častým halovým jevům. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do krystalku vstupuje i z něho vystupuje stěnami pláště, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 60°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje malé kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termínem malé kolo rozuměla koróna, zatímco velké kolo se používalo jak pro velké halo, tak pro malé halo.
česky: halo malé angl: halo of 22°, small halo slov: malé halo něm: kleiner Ring m, 22°-Ring m fr: petit halo m, halo de 22° m  1993-a3
гало в 22°
syn. halo malé – ve starší české literatuře někdy užíváno jako synonymum pro korónu.
česky: kolo malé angl: halo of 22°, small halo slov: halo 22° něm: 22°-Ring m, kleiner Ring m  1993-a3
гало в 46°
syn. halo 46°, kolo velké – fotometeor, patřící mezi halové jevy a jevící se obvykle jako slabší bělavě nebo duhově zbarvený světelný kruh kolem zdroje světla (Slunce nebo Měsíce) se zdánlivým úhlovým poloměrem 46°. Jeho intenzita bývá podstatně slabší než intenzita malého hala a též jeho výskyt je mnohem méně častý. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků, kdy paprsek do hranolku vstupuje plochou podstavy a vystupuje plochou pláště nebo naopak, tzn. že jde o lom na hranolu s lámavým úhlem 90°. V české literatuře se jako synonymum někdy vyskytuje velké kolo, z čehož však mohou vznikat nedorozumění, neboť do vydání české verze Mezinárodního atlasu oblaků v r. 1965 se termín velké halo též vyskytoval jako označení pro velké i malé halo.
česky: halo velké angl: halo of 46°, large halo slov: veľké halo něm: grosser Ring m, 46°-Ring m fr: halo de 46° m, grand halo m  1993-a3
гало в 46°
syn. halo velké – ve starší české literatuře někdy užíváno jako souhrnné označení pro halo malé a halo velké.
česky: kolo velké angl: halo of 46°, large halo slov: halo 46° něm: 46°-Ring m, grosser Ring m  1993-a3
гальный ветер
česky: halný wiatr slov: wiatr halny fr: Halny m  1993-a1
гармсэл, керимсел
místní název pro suchý a horký vítr charakteru fénu v předhořích Kopet-Dagu a záp. Ťan-Šanu ve stř. Asii, vanoucí v létě od jihu a východu z hor. Působí škody na kulturních plodinách podobně jako suchověj.
česky: garmsil angl: garmsil slov: garmsil něm: Garmsil m fr: foehn au Tian Shan et Kopet-Dag m  1993-a1
гаруа
1. hustá mlha, někdy s mrholením, vyskytující se zvláště na podzim nad záp. pobřežím Již. Ameriky (na území Ekvádoru, Peru a Chile), omývaným studeným Peruánským proudem. Mívá dlouhé trvání a ve velmi suchých oblastech (např. poušť Atacama) je téměř jediným zdrojem vláhy pro tamější chudou vegetaci;
2. klimatický typ, vyskytující se na horkých subtropických pobřežích, kde teplý pevninský vzduch proniká k pobřeží omývanému studeným oceánským proudem, např. na záp. pobřeží Jižní Ameriky, již. Kalifornie, jz. Afriky a sz. Sahary.
česky: garua angl: garua slov: garua něm: Garua f fr: garúa f, garua f  1993-a2
гелиограмма
záznam slunoměru.
česky: heliogram angl: sunshine record slov: heliogram něm: Sonnenscheinregistrierung f fr: héliogramme m  1993-a1
гелиограф
syn. slunoměr.
česky: heliograf angl: heliograph slov: heliograf něm: Sonnenscheinschreiber m fr: héliographe m  1993-a1
гелиограф
syn. heliograf – přístroj zaznamenávající trvání slunečního svitu. Nejrozšířenějším typem slunoměru byl v minulosti Campbellův-Stokesův slunoměr tvořený skleněnou koulí, v jejímž ohnisku je umístěn papírový registrační pásek dělený po hodinách a propalovaný slunečními paprsky. S postupnou automatizací meteorologických měření jsou stále častěji používány různé typy elektronických slunoměrů, které fungují většinou na principu stínění fotoelektrických diod nebo termoelektrických článků.
česky: slunoměr angl: sunshine recorder, heliograph slov: slnkomer něm: Sonnenscheinautograph m  1993-a3
гелиотермометр
dnes již neužívaný přístroj k měření přímého slunečního záření. Tepelné účinky dopadajícího záření se zjišťovaly pomocí citlivého teploměru. Heliotermometr zkonstruoval švýcarský přírodovědec H. B. de Saussure v r. 1774. Viz též teploměr insolační.
česky: heliotermometr angl: heliothermometer slov: heliotermometer něm: Heliothermometer n fr: héliothermomètre m, hélio-thermomètre m  1993-a1
генетическая классификация климатов
členění Země nebo její části do regionů vymezených z hlediska geneze klimatu, zejména podle všeobecné cirkulace atmosféry. Tento způsob hrál významnou roli v minulosti, neboť na rozdíl od efektivní klasifikace klimatu nevyžaduje znalost hodnot klimatických prvků. Schematičnost genetických klasifikací však zároveň brání jejich detailnějšímu využití. K nejznámějším patří Flohnova klasifikace klimatu a Alisovova klasifikace klimatu.
česky: klasifikace klimatu genetická angl: genetic climate classification slov: genetická klasifikácia klímy něm: genetische Klimaklassifikation f  1993-b2
генетическая классификация облаков
třídění oblaků podle podmínek jejich vzniku. Podle klasické genetické klasifikace G. Stüveho se oblaky dělí na:
a) oblaky vzniklé jinde, než se vyskytují;
b) oblaky vzniklé v místě jejich výskytu, a to v důsledku konvekce, advekce a turbulence;
c) orografické oblaky, které se dále člení na oblaky vznikající v horských oblastech na návětrné, resp. závětrné straně, na oblaky vznikající nad pobřežím a na oblaky podmíněné teplotními či jinými kontrasty nad pevninou.
S touto klasifikací se v současné době setkáme jen zřídka. Běžně užívané je dělení na oblaky vrstevnaté a oblaky kupovité resp. konvekční a dále dělení na oblaky frontální a oblaky vznikající uvnitř vzduchové hmoty.
česky: klasifikace oblaků genetická angl: genetic cloud classification slov: genetická klasifikácia oblakov něm: genetische Wolkenklassifikation f  1993-a3
генитус
(gen) – označení vyjadřující, že daný druh oblaku vznikl transformací části jiného, tzv. mateřského oblaku. Označení druhu nově vytvořeného oblaku se pak doplňuje adjektivem složeným z názvu druhu mateřského oblaku a z přípony genitus. Podle druhu mateřského oblaku rozeznáváme Ci nebo Cs cirrocumulogenitus (ccgen), Ci, As, Cu nebo Cb altocumulogenitus (acgen), Sc nebo Cb altostratogenitus (asgen), Sc, St nebo Cb nimbostratogenitus (nsgen), Cu nebo Cb stratocumulogenitus (scgen), Ac, Ns, St, Sc  nebo Cb cumulogenitus (cugen) a Ci, Cc nebo St cumulonimbogenitus (cbgen).
česky: genitus angl: genitus slov: genitus něm: genitus fr: genitus m  1993-a3
Генуэзский циклон
cyklona, která vzniká nad Janovským zálivem a sev. Itálií obvykle na studené frontě, jež postupuje od západu do oblasti Alp, kde se začíná vlnit. Vznik zvlněné fronty je způsoben tím, že údolím řeky Rhóny proniká od severu nad Janovský záliv studený vzduch, zatímco postup studeného vzduchu nad záp. část Pádské nížiny brzdí horský hřeben jz. Alp. Janovská cyklona postupuje v některých případech na sv. a vyvolává na části území ČR dlouhotrvající vydatné srážky. Viz též situace Vb.
česky: cyklona janovská angl: Genoa cyclone slov: janovská cyklóna něm: Genua-Zyklone f fr: dépression du golfe de Gênes f, dépression ligure f  1993-a2
географическая классификация воздушных масс
rozdělení vzduchových hmot podle geogr. polohy ohniska vzniku vzduchové hmoty. Někteří autoři rozlišují pouze dvě vzduchové hmoty, totiž polární vzduch a tropický vzduch, oddělené polární frontou. Častěji se dále vymezuje arktický vzduch (na jižní polokouli antarktický), oddělený arktickou, resp. antarktickou frontou; polární vzduch je pak označován jako vzduch mírných šířek. V rámci tropického vzduchu je někdy vyčleňován ekvatoriální vzduch, avšak představa tropické fronty na jeho okraji není relevantní. Kromě ekvatoriální se ostatní vzduchové hmoty dále dělí podle toho, kde nabývají své charakteristické vlastnosti, na vzduch pevninský a vzduch mořský. Viz též klasifikace klimatu Alisovova.
česky: klasifikace vzduchových hmot geografická angl: geographic air masses classification slov: geografická klasifikácia vzduchových hmôt něm: geographische Luftmassenklassifikation f  1993-a3
географическая классификация струйного течения
třídění tryskového proudění podle oblasti výskytu. V troposféře rozlišujeme tryskové proudění rovníkové, subtropické a mimotropické, z nichž poslední ještě dále dělíme na tryskové proudění mírných šířek neboli tryskové proudění polární fronty a tryskové proudění arktické. Tryskové proudění se vyskytuje také ve stratosféře s osou nad tropopauzou a lze jej též pozorovat ve všech zeměpisných šířkách.
česky: klasifikace tryskového proudění geografická angl: geographic jet stream classification slov: geografická klasifikácia dýzového prúdenia něm: geographische Jet-Stream-Klassifikation f, geographische Strahlstromklassifikation f  1993-a3
географическая привязка координат на снимках со спутников
starší označení pro georeferenci snímků nebo přemapování snímků. Jedná se o přiřazení zeměpisných souřadnic jednotlivým pixelům družicového snímku a následný převod snímku do nějaké zvolené standardní geografické projekce.
česky: přiřazení družicových snímků angl: geographic localization of satellite pictures slov: priradenie družicových snímok něm: Zuweisung der Wettersatellitenbilder f  1993-a3
географический климатический фактор
klimatický faktor podmíněný heterogenitou přírodního prostředí Země v různých měřítkách, která se odrážejí v kategorizaci klimatu. Pro utváření makroklimatu je určující zeměp. šířka, rozložení pevniny a oceánů, uspořádání všeobecné cirkulace atmosféry a systém oceánských proudů. V menším prostorovém měřítku se uplatňuje vliv nadm. výšky, tvarů zemského reliéfu a krajinného pokryvu. Mezi geografické klimatické faktory můžeme rovněž řadit složení atmosféry Země, na které epizodicky působí zemský vulkanizmus.
česky: faktor klimatický geografický angl: geographical climatic factor slov: geografický klimaitický faktor něm: geographische Klimafaktoren m/pl fr: facteur géographique du climat (m)  1993-b3
геодинамическая высота
česky: výška geodynamická angl: geodynamic height slov: geodynamická výška něm: geodynamische Höhe f  1993-a1
геоморфологическая классификация климатов
druh efektivní klasifikace klimatu podle hlavních činitelů, které v daných klimatických podmínkách modelují tvary zemského povrchu. Tyto tvary jsou tedy do určité míry indikátorem klimatu, v němž se vyvíjejí. Příkladem je klasifikace A. Pencka (1910), který si z tohoto hlediska všímal srážek a dalších prvků hydrologické bilance. Rozlišil tak tři hlavní skupiny klimatických typů: humidní klima, aridní klima a nivální klima.
česky: klasifikace klimatu geomorfologická angl: geomorphological climate classification slov: geomorfologická klasifikácia klímy něm: geomorphologische Klimaklassifikation f  1993-b2
геопотенциал
syn. potenciál tíže zemské – potenciál spojený s tíhovým polem Země. Je ekvivalentní potenciální energii vzduchové částice o jednotkové hmotnosti vzhledem ke zvolené nulové geopotenciální hladině, kterou ztotožňujeme se stř. hladinou moře. Číselně je roven práci vykonané proti působení síly zemské tíže při zvednutí jednotkové hmotnosti ze stř. hladiny moře do hladiny, k níž geopotenciál vztahujeme. Geopotenciál Φ, je spojen s geometrickou výškou z vztahem
Φ=0zgdz
kde g je velikost tíhového zrychlení. Viz též hladina ekvipotenciální, výška geopotenciální.
česky: geopotenciál angl: geopotential slov: geopotenciál něm: Geopotential n fr: géopotentiel m  1993-a2
геопотенциальная высота
výška vyjádřená v geopotenciálních metrech. Je rovná geometrické výšce v místech, kde má tíhové zrychlení hodnotu přesně 9,8 m.s–2.
česky: výška geopotenciální angl: geopotential height slov: geopotenciálna výška něm: geopotentielle Höhe f  1993-a1
геопотенциальный метр
jednotka geopotenciální výšky definovaná vztahem:
Hgpm=19.8 0zgdz,
kde H je výška v geopotenciálních metrech, z výška v geometrických metrech a g velikost místního tíhového zrychlení. Vztah mezi geopotenciálním metrem a geometrickým metrem lze vyjádřit ve tvaru
1 geopotenciální metr = 9,8/g geometrických metrů.
Geopotenciální metr je v meteorologii běžně užívanou jednotkou výšky, která se rovná geometrickému metru na místech, kde je tíhové zrychlení přesně rovno 9,8 m.s–2. V geopotenciálních metrech se např. uvádějí výšky na mapách barické topografie a užívá se ho v mezinárodní standardní atmosféře ICAO. Viz též metr dynamický.
česky: metr geopotenciální angl: geopotential metre slov: geopotenciálny meter něm: geopotentielles Meter n  1993-a2
геопотенциальный уровень
hladina (plocha) konstantního geopotenciálu. Viz též hladina ekvipotenciální.
česky: hladina geopotenciální angl: geopotential level, geopotential surface slov: geopotenciálna hladina něm: Geopotentialfläche f, geopotentielle Fläche f  1993-a1
геосинхронный метеорологический спутник
meteorologická družice, jejíž oběžná doba je totožná s dobou rotace Země. Termín se často nesprávně zaměňuje s pojmem meteorologická družice geostacionární.
česky: družice meteorologická geosynchronní angl: earth-synchronous meteorological satellite, geosynchronous meteorological satellite slov: geosynchrónna meteorologická družica něm: geosynchroner Wettersatellit m fr: satellite géosynchrone m, satellite météorologique en orbite géosynchrone permanente m  1993-a3
геостационарные спутники
nepřesné (zkrácené) označení družice meteorologické geostacionární.
česky: družice meteorologická stacionární slov: stacionárna meteorologická družica něm: geostationärer Wettersatellit m fr: satellite météorologique stationnaire m  1993-a3
геостационарный метеорологический спутник
meteorologická družice na geostacionární dráze. Parametry geostacionární dráhy (kruhová dráha o poloměru 42 168 km, jejíž rovina je totožná s rovinou zemského rovníku) zajišťují, že družice zdánlivě „visí“ ve výšce přibližně 35 790 km nad pevným místem na zemském povrchu.
česky: družice meteorologická geostacionární angl: geostationary meteorological satellite slov: geostacionárna meteorologická družica něm: geostationärer Wettersatellit m fr: satellite météorologique géostationnaire m, satellite météorologique en orbite géostationnaire m  1993-a3
геострофическая адвекция
česky: advekce geostrofická angl: geostrophic advection slov: geostrofická advekcia něm: geostrophische Advektion f fr: advection géostrophique f  1993-a3
геострофическая линейка
graf pro určení rychlosti geostrofického větru ze vzdálenosti izobar, popř. izohyps na přízemních nebo výškových synoptických mapách v závislosti na zeměpisné šířce. Měřítko geostrofického větru bývá vyznačeno na okrajích některých synop. map. Dříve se používalo i v podobě přenosné pomůcky nazývané geostrofické pravítko.
česky: měřítko geostrofické angl: geostrophic wind scale slov: geostrofická mierka něm: geostrophische Windskala f  1993-a3
геострофическая линейка
česky: pravítko geostrofické angl: geostrophic ruler slov: geostrofické pravítko něm: Gradientwindlineal n  1993-a1
геострофическая шкала ветра
graf pro určení rychlosti geostrofického větru ze vzdálenosti izobar, popř. izohyps na přízemních nebo výškových synoptických mapách v závislosti na zeměpisné šířce. Měřítko geostrofického větru bývá vyznačeno na okrajích některých synop. map. Dříve se používalo i v podobě přenosné pomůcky nazývané geostrofické pravítko.
česky: měřítko geostrofické angl: geostrophic wind scale slov: geostrofická mierka něm: geostrophische Windskala f  1993-a3
геострофический ветер
syn. proudění geostrofické – horiz. proudění bez tření v atmosféře s tangenciálním i normálovým zrychlením rovným nule. Směřuje podél přímkových izobar, popř. izohyps tak, že postavíme-li se čelem po směru proudění, máme po pravé ruce vyšší a po levé nižší tlak. Při geostrofickém proudění jsou horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly stejně velké, avšak opačného směru. Rychlost geostrofického větru vg určujeme v z-systému ze vztahu
vg=1ρλ Hp×k,
v němž λ značí Coriolisův parametr, ρ hustotu vzduchu,Hp vektor horiz. gradientu tlaku vzduchu a k je jednotkový vektor ve směru vert. osy z.
S výjimkou nízkých zeměp. šířek lze geostrofický vítr používat pro řadu účelů jako vhodnou aproximaci skutečné rychlosti proudění ve volné atmosféře. Pojem geostrofický vítr zavedl N. Shaw v roce 1915. Nahradíme-li ve výše uvedeném vzorci Coriolisův parametr absolutní vorticitou, obdržíme vyjádření tzv. pseudogeostrofického větru, které zavedl V. Vítek v r. 1955 jako aproximaci proudění použitelnou v nízkých zeměpisných šířkách. Viz též měřítko geostrofické, vítr subgeostrofický, vítr supergeostrofický, vítr ageostrofický, vítr gradientový, aproximace kvazigeostrofická.
česky: vítr geostrofický angl: geostrophic wind slov: geostrofický vietor něm: geostrophischer Wind m  1993-a2
геострофический вихрь скорости
vert. složka vorticity rychlosti geostrofického větru. Pole geostrofické rel. vorticity je úzce spjato s rozložením tlakových útvarů v atmosféře.
česky: vorticita geostrofická angl: geostrophic vorticity slov: geostrofická vorticita něm: geostrophische Vortizität f  1993-a3
геосфера
neurčitý pojem, který označuje buď pevnou část planety Země, nebo její svrchní část (syn. litosféra), případně souborně všechny nebo jednotlivé její obaly, tedy litosféru, pedosféru, hydrosféru, biosféru a atmosféru, k nimž někdy řadíme i kryosféru.
česky: geosféra angl: geosphere slov: geosféra něm: Geosphäre f fr: géosphère f  1993-a3
геотермическая ступень
převrácená hodnota geotermického gradientu, tj. vert. vzdálenost v zemské kůře odpovídající změně teploty o 1 K. Velikost geotermického stupně je přibližně 33 m/K, přesná hodnota závisí na geol. stavbě a petrografickém složení litosféry pod aktivní vrstvou, tj. v takové hloubce pod zemským povrchem, kde se již neprojevují met. vlivy.
česky: stupeň geotermický angl: geothermic step slov: geotermický stupeň něm: geothemische Tiefenstufe f  1993-a2
геотермический градиент
změna teploty s hloubkou v pevné zemské kůře (litosféře) pod povrchovou vrstvou, do které ještě zasahuje vliv tepelné bilance zemského povrchu. Jde tedy o hloubky větší než 10 až 20 m. Geotermický gradient činí přibližně 3 K na 100 m. Viz též stupeň geotermický.
česky: gradient geotermický angl: geothermal gradient slov: geotermický gradient něm: geothermischer Gradient m fr: gradient géothermique m  1993-a1
гетерогенная (неоднородная) нуклеация
ve fyzice oblaků a srážek označuje nukleaci kapek na kondenzačních jádrech, popř. nukleaci ledu na ledových jádrech. Heterogenní nukleace vody a ledu je nutná pro další vývoj oblačných vodních kapiček i ledových krystalků v atmosféře. Nukleaci ledu na ledových jádrech označujeme také jako primární nukleaci ledu v souvislosti s procesem tzv. sekundární nukleace ledu. Viz též nukleace homogenní.
česky: nukleace heterogenní angl: heterogeneous nucleation slov: heterogénna nukleácia něm: heterogene Nukleation f  1993-a3
гетеросфера
část atmosféry Země nad výškou zhruba 90 km, kde se začíná uplatňovat difúzní rovnováha, která se ustaví podle parciálních tlaků jednotlivých plynů. Koncentrace lehčích plynů ubývá s výškou pomaleji, a proto ve výškách několika tisíc km převládá atomární vodík. V heterosféře se významně uplatňuje elektromagnetické sluneční záření, které způsobuje fotoionizaci a fotodisociaci. Uplatňují se však i vlivy záření korpuskulárního. Vznikají tak ionty a volné elektrony, v případě fotodisociace štěpí záření krátkých vlnových délek molekuly na atomy. Vlivem absorpce sluneční energie dosahuje teplota v řídké heterosféře hodnot řádově stovek kelvinů. K největší produkci elektronů a iontů dochází ve výškách kolem 300 km. Vrstva pod heterosférou se nazývá homosféra.
česky: heterosféra angl: heterosphere slov: heterosféra něm: Heterosphäre f fr: hétérosphère f  1993-a3
гиeтограмма
viz ombrograf.
česky: hyetogram angl: hyetogram slov: hyetogram něm: Hyetogramm n  1993-a3
гибли
místní název pro pouštní vítr převážně jv. a již. směru v Tunisku a Libyi.
česky: gibli angl: gebli, ghibli slov: gibli něm: Gibli m fr: ghibli m, guebli m  1993-a3
гибридный разряд молнии
slabý výboj blesku mezi oblaky, jenž se projevuje jen změnou elektrického gradientu, popř. slabým zablesknutím.
česky: výboj blesku hybridní angl: hybrid discharge slov: hybridný výboj blesku  1993-a1
гигантскир ядра конденсации
kondenzační jádra, jejichž poloměr je větší než 10–6 m. Jsou patrně tvořena z větších krystalků hygroskopických mořských solí. Mohou mít značný význam při vzniku srážek ve vodních oblacích. Jejich koncentrace v atmosféře je zpravidla o několik řádů nižší než koncentrace všech ostatních kondenzačních jader. Viz též teorie vzniku srážek koalescencí.
česky: jádra kondenzační obří angl: giant condensation nuclei slov: obrie kondenzačné jadrá něm: Riesenkondensationskerne m/pl  1993-a2
гигиена воздуха
dílčí část vědního oboru hygieny, jež se zabývá studiem vztahů mezi znečišťujícími látkami ve venkovním a vnitřním ovzduší a reakcí lidského organizmu na ně, popř. na produkty vzniklé při jejich transformaci v atmosféře. Dále se hygiena ovzduší zabývá zjišťováním biologické a fyziologické odezvy organismu na koncentrace znečišťujících látek a stanovením limitních koncentrací pro potřeby sledování a řízení kvality ovzduší. Hygiena ovzduší spolupracuje s meteorologií zejména při studiu vlivu met. faktorů na stav, transport a transformaci znečišťujících látek v ovzduší. Viz též ochrana čistoty ovzduší, šíření znečišťujících látek, znečištění ovzduší.
česky: hygiena ovzduší angl: hygiene of atmosphere slov: hygiena ovzdušia něm: Lufthygiene f  1993-a2
гигрограмма
záznam hygrografu.
česky: hygrogram angl: hygrogram slov: hygrogram něm: Hygrogramm n  1993-a1
гигрограф
registr. vlhkoměr, jehož čidlem je nejčastěji svazek lidských vlasů nebo organická (zlatotepecká) blána.
česky: hygrograf angl: hygrograph slov: hygrograf něm: Hygrograph m  1993-a1
гигрометр
syn. vlhkoměr.
česky: hygrometr angl: hygrometer slov: hygrometer něm: Hygrometer n, Feuchtigkeitsmesser m  1993-a1
гигрометр
syn. hygrometr – přístroj pro měření vlhkosti vzduchu, zpravidla relativní vlhkosti vzduchu, tlaku vodní páry nebo teploty rosného bodu. Pracuje nejčastěji na principu:
a) psychrometrickém (psychrometry);
b) deformačním (vlasové a blánové vlhkoměry);
c) absorpčním (absolutní vlhkoměry nebo elektrické vlhkoměry);
d) kondenzačním (kondenzační vlhkoměry).
česky: vlhkoměr angl: hygrometer slov: vlhkomer něm: Hygrometer n  1993-a3
гигрометрические таблицы
česky: tabulky hygrometrické angl: hygrometric tables slov: hygrometrické tabuľky  1993-a1
гигрометрия
obor zabývající se měřením vlhkosti vzduchu a jeho metodikou. Viz též evaporimetrie, ombrometrie.
česky: hygrometrie angl: hygrometry slov: hygrometria něm: Hygrometrie f, Feuchtigkeitsmessung f  1993-a1
гигроскоп
zařízení umožňující kvalit. určování změn vlhkosti vzduchu.
česky: hygroskop angl: hygroscope slov: hygroskop něm: Hygroskop n  1993-a1
гигроскопичность
schopnost látek pohlcovat a vázat vodní páru.
česky: hygroskopicita angl: hygroscopicity slov: hygroskopicita něm: Feuchteaufnahmevermögen n, Hygroskopizität f  1993-a1
гигротермограф
česky: hygrotermograf angl: hygrothermograph slov: hygrotermograf něm: Hygrothermograph m  1993-a1
гидроглиссирование
syn. akvaplanink – v letecké dopravě jev vyskytující se při pohybu letadla po vzletových a přistávacích dráhách, které jsou pokryté vrstvou vody nebo sněhovou břečkou. Následkem akvaplaninku klesá koeficient tření mezi pneumatikami a povrchem dráhy, což má za následek zvětšování hydrodyn. vztlaku a snížení směrové stability letadla. Akvaplanink se může vyskytnout i v běžném automobilovém provozu.
česky: aquaplaining angl: aquaplaining slov: aquaplaining něm: Aquaplaning n fr: hydroplanage m  1993-a3
гидрологический год
souvislé období 12 kalendářních měsíců stanovené tak, aby zahrnovalo období akumulace vody i jejího odtoku ze sledovaného území. Aby nedocházelo k výraznějšímu meziročnímu převodu srážkové vody ve sněhové pokrývce, začíná v ČR hydrologický rok 1. listopadu předchozího kalendářního roku a končí 31. října. V minulosti byl u nás počátkem hydrologického roku 1. prosinec.
česky: rok hydrologický angl: hydrological year slov: hydrologický rok něm: Abflussjahr n, hydrologisches Jahr n  1993-a3
гидрологический прогноз
předpověď hodnot hydrol. prvků a výskytu hydrol. jevů (zejména průtoku, vodního stavu, ledových jevů, dále i teploty vody, stavu hladin podzemních vod aj.). Z hlediska využití naměřených nebo předpovídaných met. údajů lze rozlišit dva druhy hydrologických předpovědí:
a) předpovědi hydrometrické, založené na znalosti zákonitostí pohybu vody v otevřených korytech bez využití met. údajů;
b) předpovědi hydrometeorologické, založené na modelovém popisu zákonitostí, jimiž se řídí meteorologické a hydrologické procesy v povodí, především srážkoodtokové vztahy. Hydrometeorologická předpověď proto využívá aktuální naměřené a předpovídané hodnoty meteorologických prvků ve sledovaném povodí, zejména úhrnu a intenzity srážek, výšky a vodní hodnoty sněhové pokrývky, teploty vzduchu, rychlosti větru, výparu aj. Do procesu hydrologické předpovědi tak vstupují i výsledky modelů numerické předpovědi počasí, popř. i nowcastingu. Viz též povodeň.
česky: předpověď hydrologická angl: hydrological forecast slov: hydrologická predpoveď něm: hydrologische Vorhersage f  1993-a3
гидрологический цикл
syn. oběh vody na Zemi – nepřetržitá cirkulace vody v atmosféře, na zemském povrchu a pod ním, poháněná sluneční energií a gravitační silou. Množství vody, které se v průměru ročně vypaří ze zemského povrchu a opět se na něj vrací ve formě atmosférických srážek, je odhadováno na téměř 5.1014 m3; to představuje průměrný roční výpar, resp. úhrn srážek více než 950 mm. Veškerá voda v atmosféře se tak vymění v průměru jednou za 10 dnů. Na světový oceán, který zaujímá 71 % zemského povrchu, připadá 84 % výparu. V rámci malého hydrologického cyklu se většina vody vrací přímo do světového oceánu, kam spadne 77 % celkového objemu srážek. Zbylá odpařená voda z oceánu je transportována nad pevninu v rámci velkého hydrologického cyklu, který se uzavírá prostřednictvím odtoku, ovlivňovaného i dalšími členy hydrologická bilance. Hydrologický cyklus podstatně modifikuje prostorové rozdělení tepelné bilance zemského povrchu, a to především prostřednictvím toku latentního tepla.
česky: cyklus hydrologický angl: hydrologic cycle, water cycle slov: hydrologický cyklus něm: hydrologischer Zyklus m fr: cycle hydrologique m, cycle de ľeau m  1993-a3
гидрология
věda zabývající se zákonitostmi časového a prostorového rozdělení vody na Zemi, jejím pohybem v rámci hydrologického cyklu, fyz., chem. a biologickými vlastnostmi apod. K rozmachu české hydrologie došlo po roce 1875, kdy byla založena Hydrografická komise pro Království České se dvěma sekcemi: ombrometrickou sekci vedl F. J. Studnička, hydrometrickou sekci A. R. Harlacher. Viz též hydrosféra, hydrometeorologie, předpověď hydrologická, rok hydrologický, ohrožení hydrologické.
česky: hydrologie angl: hydrology slov: hydrológia něm: Hydrologie f  1993-a3
гидрометеор
meteor tvořený soustavou vodních částic v kapalném nebo pevném skupenství, padajících k zemskému povrchu, vznášejících se v atmosféře, zdvižených větrem ze zemského povrchu a usazených na předmětech na zemském povrchu nebo ve volné atmosféře. Mezinárodní atlas oblaků zavádí kategorii "hydrometeory jiné než oblaky" Do této kategorie řadí srážky padající a usazené, mlhu, kouřmo, zvířený sníh, vodní tříšť aj.
česky: hydrometeor angl: hydrometeor slov: hydrometeor něm: Hydrometeor n  1993-a2
гидрометеорологический прогноз
česky: předpověď hydrometeorologická angl: hydrometeorological forecast slov: hydrometeorologická predpoveď něm: hydrometeorologische Vorhersage f  1993-a1
гидрометеорология
1. vědní obor na pomezí hydrologie a meteorologie, studující část hydrologického cyklu realizovanou v atmosféře a na zemském povrchu. Zabývá se především vzájemnými vztahy procesů v atmosféře a hydrosféře. Průkopníkem české hydrometeorologie byl F. Augustin, který v 90. letech 19. století studoval met. příčiny tehdejších povodní a sucha. Viz též ohrožení hydrometeorologické.
2. věcně nepřesné souborné označení pro činnosti, jimž se věnují hydrologická a meteorologická služba.
česky: hydrometeorologie angl: hydrometeorology slov: hydrometeorológia něm: Hydrometeorologie f  1993-a3
гидростатическое приближение
zjednodušení reálné situace v atmosféře, kdy se v rovnicích příslušného modelu nebo v aproximacích některých členů těchto rovnic předpokládá stav hydrostatické rovnováhy, tj. přesná platnost rovnice hydrostatické rovnováhy. Uplatnění této aproximace má např. za následek omezení možností realistického zahrnutí procesů souvisejících s vert. pohyby v atmosféře.
česky: aproximace hydrostatická angl: hydrostatic approximation slov: hydrostatická aproximácia něm: hydrostatische Approximation f, hydrostatische Approximation f fr: approximation hydrostatique f  2014
гидростатическое равновесие
stav atmosféry, kdy vert. složka síly tlakového gradientu je v rovnováze se silou zemské tíže. Vyjádřením hydrostatické rovnováhy je rovnice hydrostatické rovnováhy, která přesně platí jen v atmosféře bez pohybu vůči Zemi. V reálné zemské atmosféře je podmínka hydrostatické rovnováhy splněna pouze přibližně, avšak aproximaci skutečných podmínek pomocí rovnice hydrostatické rovnováhy lze většinou použít bez velkých chyb. Výjimkou je atmosféra s intenzivními vert. pohyby, např. v konv. oblacích druhu cumulonimbus nebo ve vrstvě vzduchu nad intenzivně a nerovnoměrně zahřívaným aktivním povrchem, kdy je třeba platnost rovnice hydrostatické rovnováhy posuzovat skepticky.
česky: rovnováha hydrostatická angl: hydrostatic equilibrium slov: hydrostatická rovnováha něm: hydrostatisches Gleichgewicht n  1993-a2
гидросфера
vodní obal Země, který zahrnuje veškerou vodu na Zemi ve všech skupenstvích a formách, tedy i vodu v atmosféře a podpovrchovou vodu. Studiem hydrosféry se zabývá hydrologie. Viz též voda půdní.
česky: hydrosféra angl: hydrosphere slov: hydrosféra něm: Hydrosphäre f  1993-a3
гидротермический коэффициент
jeden z indexů humidity, používaný v agroklimatologii k vyjádření vlhkostních poměrů během vegetačního období. Je dán vztahem
k=R0,1  T
kde R značí měs. úhrn srážek a T sumu prům. denní teploty vzduchu v daném měsíci. Hodnota k > 1 vyjadřuje nadbytek, hodnota k < 1 nedostatek srážek.
česky: koeficient hydrotermický Seljaninovův angl: hydrothermic coefficient slov: Seljaninovov hydrotermický koeficient něm: hydrothermischer Koeffizient m nach Selianinov  1993-a3
гиетограф
viz ombrograf.
česky: hyetograf slov: hyetograf něm: Hyetogrraph m, Niederschlagsschreiber m  1993-a2
гиетография
zast. označení pro klimatologii atm. srážek.
česky: hyetografie angl: hyetography slov: hyetografia něm: Hyetographie f, Niederschlagsregistrierung f  1993-a3
гиетометр
zastaralý název pro srážkoměr.
česky: hyetometr slov: hyetometer  1993-a1
гиперболическая точка
syn. bod neutrální – v meteorologii průsečík čáry konfluence a čáry difluence uvnitř barického sedla na meteorologické mapě. Na obě strany od tohoto bodu směrem k anticyklonám, popř. k hřebenům vysokého tlaku vzduchu tlak vzduchu stoupá, směrem k cyklonám, popř. brázdám nízkého tlaku vzduchu klesá. Hyperbolický bod je tedy bod s rel. nejvyšším tlakem mezi dvěma cyklonami a bod s rel. nejnižším tlakem mezi dvěma anticyklonami tvořícími barické sedlo. Viz též pole deformační.
česky: bod hyperbolický angl: col, hyperbolic point, neutral point, saddle point slov: hyperbolický bod něm: hyperbolischer Punkt m, Sattelpunkt m fr: point-col m, point hyperbolique m, point neutre m, point-selle m  1993-a3
гипсометр
syn. hypsotermometr – přístroj, který byl dříve užíván ke stanovení tlaku vzduchu měřením teploty bodu varu vody nebo jiných kapalin. V hypsometru se měří teplota páry vystupující z hladiny vroucí kapaliny. Bod varu závisí na aktuálním tlaku vzduchu. Hypsometr je snadno přenosný a proto býval užíván také k barometrickému zjišťování nadm. výšek, především v horských a těžko dostupných oblastech. Odtud je odvozen i název přístroje.
česky: hypsometr angl: hypsometer slov: hypsometer něm: Hypsometer n  1993-a3
гипсометр
syn. barotermometr – zřídka používaná označení pro hypsometr.
česky: termobarometr angl: hypsometer slov: termobarometer  1993-a3
гипсотермометр
syn. hypsometr.
česky: hypsotermometr angl: hypsothermometer slov: hypsotermometer něm: Hypsothermometer n  1993-a1
гипсотермометрия
metoda měření tlaku vzduchu na základě závislosti bodu varu vody nebo jiných kapalin na atmosférickém tlaku. Přístroje založené na uvedeném principu se nazývají hypsometry.
česky: hypsometrie angl: hypsometry slov: hypsometria něm: Hypsometrie f  1993-a2
гистерезис
vlastnost aneroidu, vyplývající z principu hysterezní křivky při pružné deformaci, která vyvolává systematickou chybu při měření tlaku vzduchu, projevující se především při velké a rychlé změně. Aneroid ukazuje nižší než správnou hodnotu při vzestupu tlaku, při poklesu naopak vyšší. Při přirozených změnách tlaku vzduchu se hystereze aneroidu rušivě neuplatňuje, poněvadž tyto změny jsou příliš pomalé. Má však význam při zkoušení aneroidu v podtlakových komorách.
česky: hystereze aneroidu angl: hysteresis of aneroid barometer slov: hysteréza aneroidu něm: Aneroidhysterese f  1993-a3
главная магистральная цепь
spojovací okruh mezi světovými meteorologickými centry Světové služby počasí, který je vyhrazený pro přenos met. dat a informací. Tento okruh prochází např. regionálním telekomunikačním centrem Světové služby počasí v Praze.
česky: okruh spojovací hlavní angl: Main Trunk slov: hlavný spojovací okruh něm: Main Trunk  1993-a3
главная наземная станция
pozemní meteorologická stanice, která provádí met. měření a pozorování v přízemní vrstvě atmosféry za použití odpovídajícího tech. vybavení a personálu. Její zprávy se zařazují do mezinárodní výměny met. informací.
česky: stanice meteorologická pozemní základní angl: principal land station slov: základná pozemná meteorologická stanica něm: Hauptlandstation f  1993-a3
главный разряд молнии
v české elektrotechnické literatuře označení pro elektrický výboj o vysoké proudové intenzitě, opticky se projevující vysokou svítivosti, jenž je způsoben neutralizací kladných a záporných nábojů při interakci vůdčího výboje blesku se zemí nebo s oblakem opačné polarity. V běžném případě blesku směřujícího z oblaku do země se obvykle realizuje jako zpětný výboj blesku. Podle jeho typických parametrů se řeší a dimenzuje technická ochrana elektrických zařízení před účinky blesků. Viz též zařízení hromosvodné.
česky: výboj blesku hlavní angl: main stroke slov: hlavný výboj blesku něm: Hauptentladung eines Blitzes f  1993-a3
главный стандартный срок
česky: termín synoptický hlavní angl: main standard time slov: hlavný synoptický termín  1993-a1
главный фронт
atmosférická fronta oddělující hlavní typy vzduchových hmot, vymezených geografickou klasifikací vzduchových hmot. Hlavními frontami jsou arktická fronta, antarktická fronta, polární fronta, příp. intertropická fronta. Hlavní fronta zpravidla neobepíná celou polokouli, ale rozpadá se do větví atmosférické fronty. Viz též fronta podružná.
česky: fronta hlavní angl: primary front, principal front slov: hlavný front něm: Hauptfront f fr: front principal m  1993-a3
главный фронт
česky: fronta základní angl: primary front, principal front slov: základný front něm: Hauptfront f fr: front principal m  1993-a1
главный циклон
syn. cyklona centrální – cyklona, uvnitř které se formují jedna nebo více podružných cyklon. Řídicí cyklona je poměrně hlubokou a rozsáhlou frontální cyklonou zpravidla ve stadiu okludované cyklony, která mohla též postupně vznikat spojením několika cyklon. Řídicí cyklona se často vyskytuje nad určitou oblastí (např. u Islandu) po dobu až několika týdnů. Viz též cyklona kvazistacionární, stadia vývoje cyklony.
česky: cyklona řídicí angl: primary cyclone, primary depression slov: riadiaca cyklóna něm: Zentralzyklone f fr: cyclone principal m, dépression principale f  1993-a3
глаз тропического циклона
kruhovitá oblast ve středu plně vyvinuté tropické cyklony o průměru nejčastěji 30 až 60 km, někdy však i více než 100 km, v níž probíhají sestupné pohyby vzduchu, které zabraňují kondenzaci vodní páry. Proto na rozdíl od převládajícího charakteru počasí v tropické cykloně je v oku tropické cyklony většinou skoro jasné počasí beze srážek a se slabým větrem nebo bezvětřím. Mohutná kupovitá oblačnost v okolí obklopuje oko tropické cyklony v podobě obrovského amfiteátru odborně nazývaného stěna oka. Sestupné pohyby vedou k adiabatickému oteplování vzduchu a ke vzniku subsideční inverze a celkově stabilního teplotního zvrstvení. Teplota ve volné atmosféře bývá v oku tropické cyklony až o 10 °C vyšší než v jeho okolí. U zemského povrchu jsou rozdíly teplot minimální, zpravidla je v oku tropické cyklony o 0 až 2 °C tepleji než v okolí. Na vzniku bezoblačného oka tropické cyklony se v zásadě podílejí dva mechanismy:
a) působení odstředivé síly na hmotu v blízkosti středu tropické cyklony, kdy je hmota vytlačována dál od středu až do okamžiku kvazirovnováhy mezi horiz. silou tlakového gradientu, Coriolisovou silou a odstředivou silou;
b) vlivem vynucených sestupných pohybů vzduchu kompenzujících intenzívní výstupné pohyby ve stěně oka.
Viz též cyklus obměny stěny oka.
česky: oko tropické cyklony angl: eye of the cyclone, eye of the storm slov: oko tropickej cyklóny něm: Auge des tropischen Wirbelsturmes n, Auge des Zyklons n  1993-a3
глобалная модель прогноза погоды
(GM) – model numerické předpovědi počasí, který je řešen pro celou zeměkouli. Tento model potřebuje pouze počáteční podmínky. Okrajové podmínky nejsou potřeba zadat, protože jsou periodické. Vzhledem ke geometrii oblasti, na které jsou GM řešeny (koule), je třeba zvolit vhodný souřadný systém. Zpravidla se využívá sférický souřadný systém se souřadnicemi zeměp. šířka, zeměp. délka v horizontální rovině. Vertikální souřadnice je většinou hybridní, kdy v blízkosti zemského povrchu kopíruje terén, a je odvozená buď z tlaku, nebo výšky. Výhodou sférického souřadného systému, kromě toho, že je speciálně určený na řešení úloh na kulové ploše, je možnost využití spektrálního rozvoje polí pomocí sférických harmonických bázových funkcí (kombinace Fourierovy transformace podél rovnoběžek a Legendrovy transformace podél poledníků). Tyto bázové funkce jsou vlastními vektory horizontálního Laplaceova operátoru, vyskytujícího se v prognostických rovnicích, což je výhodná matematická vlastnost. Nevýhodou sférického systému je to, že blízko pólů dochází k významnému zhuštění horizontálních souřadnic, což se například řeší postupným ředěním počtu uzlových bodů na rovnoběžkách blížících se pólům. Alternativou ke sférickým souřadnicím je diskretizace kulové plochy pomocí šestiúhelníků, kdy se při výpočtu vzdáleností uvažuje, že šestiúhelníky se nacházejí na kulové ploše. Výhodou této diskretizace je, že nemá problém s póly a umožňuje nerovnoměrné pokrytí kulové plochy, a tím i nerovnoměrné rozlišení modelu v různých oblastech.
česky: model předpovědi počasí globální angl: global model něm: globales Wettervorhersagemodell m slov: globálny model predpovedi počasia  2014
глобалная солнечная радиация
tok krátkovlnného záření směřující dolů. Je dán součtem vert. složky přímého slunečního záření, čili insolace a rozptýleného slunečního záření dopadajícího na vodorovnou plochu z prostorového úhlu 2π. Globální sluneční záření je významnou charakteristikou přenosu sluneční energie do atmosféry a na zemský povrch. Jeho intenzita roste s výškou Slunce nad obzorem a s poklesem zakalení atmosféry. Dále závisí i na oblačnosti. Vlnové délky globálního slunečního záření se pohybují v rozmezí asi od 0,2 do 10 µm. Max. hodnoty globálního slunečního záření pozorované v polárních oblastech činí 0,8 kW.m–2, v nízkých zeměp. šířkách při výskytu oblaků s vysokým albedem dokonce až 1,5 kW.m–2. Globální sluneční záření se po odrazu od zemského povrchu nebo od horní hranice oblaků stává tokem záření směřujícím nahoru a nazývá se odraženým globálním slunečním zářením. Jeho intenzita roste se vzrůstajícím albedem povrchu, na němž došlo k odrazu.
česky: záření sluneční globální angl: global solar radiation slov: globálne slnečné žiarenie něm: Globalstrahlung f  1993-a3
Глобальная система наблюдений
jeden z prvků Světové služby počasí. Slouží k získávání měřených a pozorovaných dat v celosvětovém měřítku. Jeho hlavními složkami jsou pozemní meteorologické stanice, včetně stanic automatických, aerologické stanice, stanice na lodích, bójích a ropných plošinách, meteorologická pozorování z letadel, meteorologické radiolokátory a meteorologické družice. Světový pozorovací systém zahrnuje také měření slunečního záření, detekci blesků, měření přílivu a vertikálních profilů teploty a větru v nižších vrstvách atmosféry.
česky: systém pozorovací světový angl: Global Observing System slov: Svetový pozorovací systém něm: Globales Beobachtungssystem n  1993-a3
Глобальная система обработки данных
(GDPFS) – jeden z prvků Světové služby počasí. Jeho cílem je zabezpečit dostupnost met. analýz a předpovědí pro všechny členské státy Světové meteorologické organizace prostřednictvím světových meteorologických center, regionálních specializovaných meteorologických center a národních meteorologických center. Funkce systému v reálném čase: příprava dat před vlastním zpracováním, včetně kontroly kvality dat, tvorba met. analýz a předpovědí na jeden den až po dlouhodobé předpovědi, příprava speciálních předpovědí pro letectví, námořní dopravu a pro případ ekologických havárií a prezentace pozorovaných a zpracovaných dat. Funkce systému v nereálném čase: zpracovaní dat pro klimatologické a výzk. účely, verifikace předpovědí, vývoj numerických modelů a dlouhodobé ukládání měřených dat, výstupů z numerických modelů a výsledků verifikace předpovědí.
česky: systém pro zpracování dat a předpovědi světový angl: Global Data Processing and Forecasting System slov: Svetový systém pre spracovanie dát a predpovede něm: Globales Datenverarbeitungssystem n  1993-a3
Глобальная система телесвязи
(GTS) – jeden z prvků Světové služby počasí. Zabezpečuje mezi členskými státy Světové meteorologické organizace sběr, přenos a distribuci měřených, pozorovaných a zpracovaných dat. Je organizován ve třech úrovních:
a) hlavní spojovací okruh propojuje světová a vybraná regionální meteorologická centra;
b) regionální telekomunikační síť zabezpečuje spojení regionálních telekomunikačních center resp. regionálního meteorologického centra s národními meteorologickými centry;
c) národní telekomunikační síť je určena zejména pro sběr dat ze staniční sítě, dat získaných pozorováním z letadel a lodí na území spadajícím do zóny odpovědnosti národního met. centra.
česky: systém telekomunikační světový angl: Global Telecommunication System slov: Svetový telekomunikačný systém něm: Globales Fernmeldesystem n, Globales Telekommunikationssystem n, GTS n  1993-a3
глобальное загрязнение воздуха
znečištění ovzduší přírodního i antropogenního původu, ovlivňující atmosférické procesy v planetárním měřítku. Příkladem může být znečištění spodní stratosféry částicemi vulkanického původu po velkých sopečných erupcích. Jiným příkladem globálního znečištění ovzduší je růst koncentrace CO2 v atmosféře, který je ve světovém měřítku prokazatelný od 19. století, čímž se snižuje propustnost atmosféry pro dlouhovlnné záření.
česky: znečištění ovzduší globální angl: global air pollution slov: globálne znečistenie ovzdušia něm: globale Luftverunreinigung f  1993-a1
глория
syn. gloriola – jeden z fotometeorů, který se projevuje jedním nebo více soustřednými barevnými kruhy kolem stínu vrženého na vodní kapičky oblačné vrstvy, mlhy, popř. i rosy. Vzniká zpětným ohybem světla na mnohočetných souborech vodních kapiček. Jestliže oblak nebo mlha jsou blízko pozorovatele, může se jeho vržený stín jevit zvětšený a jev se pak označuje jako Brockenské spektrum, Brockenské strašidlo nebo přízrak (podle pozorování na horské observatoři na hoře Brocken v Německu, odkud byl původně popsán). V obecné češtině se vyskytuje též název jevu vidmo.
česky: glórie slov: glória fr: gloire f  1993-a3
глория
syn. glórie.
česky: gloriola angl: glory slov: gloriola něm: Glorie f, Heiligenschein m fr: gloire f  1993-a3
гляциал
syn. doba ledová – období relativního nárůstu zalednění na Zemi. V geol. minulosti nastal tento jev vícekrát, pravidelně se opakoval v rámci kvartérního klimatického cyklu. Tehdy prům. teplota vzduchu na Zemi klesala až o 10 °C oproti současnosti. Docházelo k mohutnému rozvoji zalednění, především k postupu pevninského ledovce, k periglaciálním jevům a k výraznému poklesu mořské hladiny o více než 100 metrů oproti interglaciálům. V drsném a suchém kontinentálním klimatu se šířila step a tundra, probíhaly intenzívní zvětrávací pochody, zvané zesprašnění, rozvíjela se geol. činnost větru (eolická činnost) a vytvářely se surové půdy.
česky: glaciál angl: glacial, ice age slov: glaciál něm: Glazial n, Eiszeit n, Kaltzeit n fr: période glaciaire f, glaciation f  1993-a3
гляциальный климат
klima zaledněných oblastí, viz klima trvalého mrazu. Viz též glaciál.
česky: klima glaciální angl: glacial climate slov: glaciálná klíma něm: Glazialklima n , Eiszeitklima n  1993-b3
гляциоклиматология
vědní obor zabývající se vztahy mezi zaledněním a klimatem. Studuje podmínky vzniku a rozvoje ledovců v závislosti na klimatických podmínkách a klimatických změnách. Viz též kryosféra.
česky: glacioklimatologie angl: glacioclimatology slov: glacioklimatológia něm: Gletscherklimatologie f fr: climatologie glaciaire f  1993-a1
годовая амплитуда
rozdíl mezi ročním maximem a ročním minimem meteorologického prvku v jednom roce. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší roční amplituda teploty vzduchu 63,2 °C (z roku 1830), vypočtená z denního minima –27,5 °C (31. ledna) a denního maxima 35,7 °C (5. srpna). Při stanovení prům. roční amplitudy se ovšem zpravidla vychází z měs. průměrů, takže např. prům. roční amplituda teploty vzduchu se určuje jako rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce.
česky: amplituda roční angl: annual amplitude slov: ročná amplitúda něm: Jahresamplitude f fr: amplitude annuelle f  1993-a3
годовая концентрация инородного вещества в воздухе
prům. (aritmetický průměr) hodnota koncentrace znečisťující látky v ovzduší zjištěná na stanoveném místě za období jednoho roku.
česky: koncentrace znečišťující látky v ovzduší roční angl: annual concentration of heterogeneous matter in atmosphere slov: ročná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší něm: Jahreskonzentration von Fremdstoffen in der Luft f  1993-b3
годовой максимум метеорологического элемента
nejvyšší hodnota meteorologického prvku dosažená v určitém roce.
česky: maximum roční angl: annual maximum of meteorological element slov: ročné maximum něm: Jahresmaximum n  1993-a2
годовой минимум метеорологического элемента
nejnižší hodnota meteorologického prvku dosažená v daném roce.
česky: minimum roční angl: annual minimum of meteorological element slov: ročné minimum něm: Jahresminimum n  1993-a3
годовой ход метеорологического элемента
změna hodnoty (čas. průběh) meteorologického prvku během roku, vyjádřená pomocí denních, pentádových, dekádových nebo měs. charakteristik. V klimatologii se k popisu ročního chodu používá především prům. charakteristik vypočtených z víceletých pozorovacích řad.
česky: chod meteorologického prvku roční angl: annual course of meteorological element slov: ročný chod meteorologického prvku něm: Jahresgang der meteorologischen Größe m  1993-a1
годограф
čára spojující koncové body vektorů, které jsou znázorněné v polárních souřadnicích a vycházejí z počátku souřadnicového systému. V meteorologii se nejčastěji využívá hodograf rychlosti větru. Pomocí hodografu rychlosti větru se vyjadřuje např. denní chod větru, změny větru s výškou apod. Velmi známé je např. znázornění výškového profilu větru v mezní vrstvě atmosféry v podobě Taylorovy (nebo Ekmanovy) spirály.
česky: hodograf angl: hodograph slov: hodograf něm: Hodograph m  1993-a2
гололед
souvislá, zpravidla homogenní průhledná ledová vrstva, která vzniká při mrznoucím mrholení nebo mrznoucím dešti, buď zmrznutím přechlazených vodních kapek při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, jejichž teplota je záporná nebo slabě nad 0 °C, a nebo zmrznutím nepřechlazených vodních kapek okamžitě při dopadu na zemský povrch nebo na předměty, jejichž teplota je výrazně záporná. Ledovka se tvoří na vodorovných a svislých či šikmých plochách, na větvích i kmenech stromů, na drátech, tyčích, na povrchu země, na chodnících, vozovkách atd. Při déletrvajících podmínkách, vhodných pro její vytváření, může vrstva ledu dosáhnout tloušťky několika cm. Měrná hmotnost ledovky bývá 700 až 900 kg.m–3. Ledovka na zemi se nesmí zaměňovat s náledím. V letecké meteorologii je místo „mrznoucí“ používáno adjektivum „namrzající“.
česky: ledovka angl: glaze slov: ľadovica něm: Glatteis n  1993-a3
гололедица
ledová vrstva pokrývající zemi, která vzniká:
a) jestliže nepřechlazené dešťové kapky nebo kapky mrholení později na zemi zmrznou;
b) jestliže voda z úplně nebo částečně roztátého sněhu na zemi opět zmrzne;
c) jestliže při provozu vozidel na silnicích a cestách sníh zledovatí.
Formy náledí b) a c) bývají označovány termínem zmrazky. Na rozdíl od ledovky se na vzniku náledí nepodílejí přechlazené vodní kapičky.
česky: náledí angl: ground ice slov: poľadovica něm: Glatteis n  1993-a3
гололедно-изморозевое отложение
ledová vrstva pokrývající zemi, která vzniká:
a) jestliže nepřechlazené dešťové kapky nebo kapky mrholení později na zemi zmrznou;
b) jestliže voda z úplně nebo částečně roztátého sněhu na zemi opět zmrzne;
c) jestliže při provozu vozidel na silnicích a cestách sníh zledovatí.
Formy náledí b) a c) bývají označovány termínem zmrazky. Na rozdíl od ledovky se na vzniku náledí nepodílejí přechlazené vodní kapičky.
česky: náledí angl: ground ice slov: poľadovica něm: Glatteis n  1993-a3
гололедно-изморозевое отложение
syn. jevy námrazkové – souhrnné označení pro námrazové jevy, ledovku, lepkavý sníh a složené námrazky. Mezi námrazky se tedy nepočítá jíní, náledí ani zmrazky. Všechny druhy námrazků se liší jak vzhledem, tak původem, ovšem přechod od jednoho druhu k jinému nebývá ostrý, protože podmínky vzniku jednotlivých druhů nebývají zřetelně vymezeny, a proto hodnoty teploty vzduchu, které se uvádějí jako typické pro vznik určitých námrazků, mají jen orientační význam. V tech. praxi se někdy místo námrazků používá termínu námraza. Námrazky mohou při větších hmotnostech a zvláště při současném působení větru způsobit škody na dřevinách, el. a telefonních vedeních, rozhlasových a televizních vysílacích anténách apod. Typickými škodami způsobenými námrazky na dřevinách jsou vrcholové zlomy stromů, jejichž výskyt charakterizuje klimatická oblast s těžkými námrazky. Námrazky jsou nebezpečným jevem také v letectví, kde mohou ohrozit bezpečnost leteckého provozu, usazují-li se na povrchu letadla za letu. V letectví jsou pro námrazky zavedeny speciální termíny, a to beztvará, profilová a žlábkovitá námraza. Námrazky na vodičích el. vedení dosahují max. hmotnost na Českomoravské vrchovině, a to až 15 kg.m–1; jejich měrná hmotnost bývá 200 až 500 kg.m–3. Námrazky patří mezi hydrometeory. Viz též cyklus námrazový, měření námrazků, intenzita námrazku.
česky: námrazky angl: frozen deposit, icing slov: námrazky něm: Vereisung f, Eisablagerung f  1993-a2
гололедные явления
syn. námrazky.
česky: jevy námrazkové angl: icing slov: námrazkové javy něm: Vereisung f  1993-a1
гололедный пост
meteorologická stanice specializovaná na měření námrazků. Na těchto stanicích se také měří teplota a vlhkost vzduchu a rychlost a směr větru.
česky: stanice námrazkoměrná angl: icing measurement station slov: námrazkomerná stanica něm: Vereisungsmesstation f  1993-a3
гололедный станок
zařízení, kterým se na vybraných stanicích určuje hmotnost a rozměr námrazku.
česky: tyč námrazkoměrná angl: rod for measurement of icing slov: námrazkomerná tyč  1993-a3
голубое или зеленое солнце
fotometeor vznikající v důsledku Mieova efektu při dostatečné koncentraci částic atmosférického aerosolu, které intenzivně selektivně rozptylují kratší vlnové délky viditelného slunečního záření (fialovou, modrou, popř. zelenou barvu) do směrů, jež svírají velmi malé úhly se směrem přímých slunečních paprsků. Sluneční kotouč se pak jeví jako namodralý nebonazelenalý. Podobný úkaz může být pozorován i u měs. světla (modrý nebo zelený měsíc). Tento jev se vyskytuje zcela ojediněle.
česky: slunce modré nebo zelené angl: blue or green sun slov: modré alebo zelené slnko něm: blaue oder grüne Sonne f  1993-a1
голубой цвет неба
charakteristické modré zabarvení bezoblačné oblohy, popř. bezoblačné části oblohy, způsobené molekulárním rozptylem světla. Tento jev lze kvantit. popsat pomocí Rayleighova zákona, podle něhož klesá intenzita rozptýleného světla se čtvrtou mocninou vlnové délky. Ve viditelné oblasti rozptýleného slunečního záření tedy převažují kratší vlnové délky, z modrofialového konce spektra. Jsou-li v atmosféře přítomny prachové či vodní částice, rozptyl se stává méně závislým na vlnové délce, takže barva rozptýleného světla přechází k bílé. Modř oblohy je proto určitým indikátorem zakalení atmosféry.
Modř oblohy se měří pomocí různých druhů tzv. cyanometrů, jejichž základem je stupnice odstínů modré barvy, sahající od bílé přes ultramarínovou k černé. První kvantitativní měření modře oblohy provedl a popsal Horace Bénédict de Saussure v letech 1788 - 1789. Využil přitom stupnici o 53 různých odstínech modré. Pro obdobný odhad bylo užito několika dalších typů stupnic a provedena řada srovnávacích měření. Tato aktivita vyústila v definici Linkeho stupnice modře oblohy. V současné době se v ČR podobná měření provozně neprovádějí.

 
česky: modř oblohy angl: blue of the sky slov: modrosť oblohy něm: Himmelsblau n  1993-a3
гомогенная нуклеация
syn. nukleace spontánní – ve fyzice oblaků a srážek označuje nukleaci vody a ledu, která probíhá spontánně, náhodnými kolizemi molekul nebo podkritických molekulárních shluků ve vodní páře nebo vodě, bez účasti kondenzačních a ledových jader. Za běžných podmínek v atmosféře k homogenní nukleaci nedochází; přítomnost kondenzačních a ledových jader zajišťuje přednostní uplatnění heterogenní nukleace. Hodnoty přesycení vodní párou, které odpovídají detekovatelné rychlosti homogenní nukleace a klesají s rostoucí teplotou, jsou řádu 102 %. Viz též nukleace heterogenní.
česky: nukleace homogenní angl: homogeneous nucleation, spontaneous nucleation slov: homogénna nukleácia něm: spontane Nukleation f, homogene Nukleation f  1993-b3
гомологи воздушных масс
klimatologicky zpracované prům. vertikální profily teploty vzduchu v troposféře pro různé vzduchové hmoty, tříděné podle teplotních charakteristik (arktické, polární, tropické) a podle vlhkosti (maritimní, kontinentální) v jednotlivých měsících nebo ročních dobách v dané oblasti (místě). Porovnáním aktuální křivky radiosondážního měření s homologem se určoval typ a vert. rozsah vzduchové hmoty. Z historického hlediska zajímavý pojem s jehož používáním se přestalo ve druhé polovině 20. století.
česky: homology vzduchových hmot angl: air mass homologues slov: homology vzduchových hmôt něm: Luftmassenhomologen f/pl  1993-a3
гомопауза
tenká přechodová vrstva mezi homosférou a heterosférou. Je prakticky totožná s turbopauzou.
česky: homopauza angl: homopause slov: homopauza něm: Homopause f  2014
гомосфера
část atmosféry Země, v níž se podstatně nemění relativní zastoupení plynů ve vzdušné směsi. Hlavní příčinou téměř konstantního složení homosféry v horiz. i vert. směru je turbulentní promíchávání. I v homosféře však existují látky v prostorově proměnném množství. Patří k nim především vodní pára, ozon, oxid uhličitý, oxid siřičitý a dusičitý, čpavek, částice prachu, částice vody v tekuté i pevné fázi. Homosféra sahá od zemského povrchu do výšky kolem 90 km; nad ní se nachází heterosféra. Viz též rovnováha difuzní, bilance záření.
česky: homosféra angl: homosphere slov: homosféra něm: Homosphäre f  1993-a3
гомотермия
zast. syn. pro izotermii.
česky: homotermie angl: homothermy slov: homotermia něm: Homothermie f  1993-a1
гонолульский антициклон
česky: anticyklona honolulská slov: honolulská anticyklóna něm: Honolulu-Anticyclone f fr: anticyclone d'Hawaï m  1993-a1
горизонт
syn. obzor.
česky: horizont něm: Horizont m slov: horizont angl: horizon  2016
горизонт мглы
horní hranice vrstvy zákalu, která při šikmém pohledu shora působí dojmem souvislého horizontu.
česky: horizont zákalový angl: haze horizon slov: zákalový horizont něm: Trübungshorizont m  1993-a1
горизонтальная видимость
viz dohlednost.
česky: dohlednost vodorovná angl: horizontal visibility slov: vodorovná dohľadnosť něm: Horizontalsicht f fr: visibilité horizontale f  1993-b3
горизонтальная дивергенция
česky: divergence horizontální angl: horizontal divergence slov: horizontálna divergencia něm: horizontale Divergenz f fr: divergence horizontale f  1993-a2
горизонтальная рефракция
refrakce světelných paprsků působená horiz. nehomogenitami v poli hustoty vzduchu. Má značný význam např. při geodetických měřeních.
česky: refrakce boční angl: lateral refraction slov: bočná refrakcia něm: laterale Refraktion f, seitliche Refraktion f  1993-a1
горизонтальное зондирование
měření parametrů atmosféry pomocí transoceánských sond. Horizontální sondáže ovzduší se využívají zejména k výzkumu planetární cirkulace a v minulosti např. přispěly k rozšíření znalostí o tryskovém proudění.
česky: sondáž ovzduší horizontální angl: horizontal sounding slov: horizontálna sondáž ovzdušia něm: horizontale Sondierung f  1993-a3
горизонтальное кольцо
česky: kruh horizontální angl: horizontal ring slov: horizontálny kruh něm: Horizontalkreis m  1993-a1
горизонтальные осадки
nevhodný název pro srážky usazené, viz srážky.
česky: srážky horizontální angl: precipitation deposit slov: horizontálne zrážky něm: Horizontalniederschlag m  1993-a2
горизонтальный барический градиент
česky: gradient tlakový horizontální angl: horizontal pressure gradient slov: horizontálny tlakový gradient něm: horizontaler Druckgradient m fr: gradient horizontal de pression m  1993-a1
горизонтальный градиент температуры
česky: gradient teplotní horizontální angl: horizontal temperature gradient slov: horizontálny teplotný gradient něm: horizontaler Temperaturgradient m fr: gradient horizontal de température m, gradient thermique horizontal m  1993-a1
горизонтальный сдвиг ветра
česky: střih větru horizontální angl: horizontal wind shear slov: horizontálny strih vetra něm: horizontale Windscherung f  1993-a1
горная волна
méně vhodné označení pro vlnové proudění za horskou překážkou.
česky: vlna horská angl: mountain wave slov: horská vlna něm: Gebirgswelle f  1993-a2
горная метеорологическая станция
meteorologická stanice zařazená do kategorie přízemních stanic a umístěná v horském terénu. Kromě úkolů synop. nebo klimatol. stanice někdy plní i úkoly stanice speciální. Ve zprávách z horské met. stanice se místo tlaku vzduchu redukovaného na střední hladinu moře uvádí geopotenciál nejbližší standardní tlakové hladiny (např. 850 nebo 700 hPa). Horské met. stanice pozorují také oblačnost se základnou pod úrovní stanice. Nejvýše položená synoptická stanice v Evropě je Jungfraujoch (3 576 m). V ČR je v činnosti např. Lysá hora (1 322 m).
česky: stanice meteorologická horská angl: mountain station slov: horská meteorologická stanica něm: meteorologische Bergstation f, Bergwetterwarte f  1993-a3
горная метеорология
část meteorologie zabývající se povětrnostními, v širším smyslu i klimatickými zvláštnostmi horských oblastí, které jsou podmíněny především nadm. výškou, členitostí horského reliéfu a orientací horských hřebenů vzhledem ke směru převládajícího proudění vzduchu. Studuje vliv hor na pole větru, srážek a oblačnosti, výskyt námrazků, bilanci záření apod. Viz též klima horské, stanice meteorologická horská, vítr horský a údolní, inverze srážek.
česky: meteorologie horská angl: mountain meteorology slov: horská meteorológia něm: Gebirgsmeteorologie f  1993-a3
горное метеорологическое наблюдение
česky: pozorování meteorologické horské angl: mountain meteorological observation slov: horské meteorologické (vrchárske) pozorovanie něm: meteorologische Bergbeobachtung f  1993-a1
горный барометр
rtuťový tlakoměr se stupnicí prodlouženou do nízkých hodnot tlaku, jímž lze měřit tlak vzduchu ve zvětšeném rozpětí nadm. výšek, tj. od 0 asi do 3 000 m. Bývá konstruován shodně jako staniční tlakoměr. Pro měření tlaku vzduchu na horských stanicích na území ČR se už rtuťové tlakoměry nepoužívají.
česky: tlakoměr horský angl: mountain barometer slov: horský tlakomer  1993-a3
горный ветер
vítr místní cirkulace s denní periodicitou v horských údolích a přilehlých rovinách, který se vyskytuje současně se svahovým větrem. Při anticyklonálním počasí se údolní vzduch ve dne intenzívně prohřívá, což vede ke vzniku anabatického větru ve směru osy údolí vzhůru (tzv. údolní vítr). Naopak v noci stéká radiačně ochlazený vzduch ve formě katabatického větru údolím dolů. Tento tzv. horský vítr bývá zpravidla rychlejší (až 8 m.s–1) než údolní vítr. Nad horským a údolním větrem zpravidla existuje kompenzující protisměrné proudění. Jakožto místní vítr mívá horský a údolní vítr různá regionální označení, např. tivano (horský vítr) a breva (údolní vítr) v oblasti jezera Lago di Como v sev. Itálii. Vysvětlení horských a údolních větrů podal rakouský meteorolog A. Wagner (1932).
česky: vítr horský a údolní angl: mountain and valley breeze, mountain-valley windsystem slov: horský vietor něm: Berg- und Talwinde m/pl  1993-b3
горный климат
česky: klima expoziční slov: expozičná klíma  1993-b2
городскaя климатология
česky: klimatologie urbanistická angl: urban climatology slov: urbanistická klimatológia něm: Stadtklimatologie f  1993-a1
городской климат
klima velkých měst a průmyslových aglomerací, které se vytváří za spolupůsobení specifického aktivního povrchu měst, antropogenní produkce tepelné energie a průmyslové, dopravní i jiné činnosti ve městech. Aktivní povrch měst je tvořen střechami a stěnami budov, vozovkami s umělým povrchem, malou plochou zeleně a jeho vlastnosti závisí i na typu zástavby, šířce ulic apod. Od klimatu přilehlého venkovského okolí se městské klima zpravidla liší nižší prům. rychlostí větru, vytvářením tepelného ostrova města (projevuje se vyššími denními i roč. průměry teploty vzduchu), nižší relativní vlhkostí vzduchu, sníženou dohledností a podstatně vyššími emisemi znečišťujících látek, které unikají do atmosféry z různých zdrojů znečištění (tepelné elektrárny, teplárny, továrny, domácí topeniště, spalovací motory aj.). Větší znečištění ovzduší ve městech se projevuje snížením slunečního záření. Městským klimatem se zabývá klimatologie měst. Viz též smog, znečištění ovzduší tepelné.
česky: klima městské angl: urban climate slov: mestská klíma něm: Stadtklima n  1993-b2
гравитационная сила
síla vzájemného přitahování, kterou na sebe působí hmotná tělesa. V gravitačním poli Země lze gravitační interakci poměrně přesně popsat Newtonovým gravitačním zákonem. Gravitační síla F mezi tělesem o hmotnosti m a Zemí o hmotnosti M a při vzdálenosti mezi jejich těžišti r má velikost:
F=κ0mMr2
kde κ0 značí gravitační konstantu. Gravitační síla působící na dané hmotné těleso tedy směřuje do těžiště Země a její velikost klesá s kvadrátem vzdálenosti těžišť tohoto tělesa a Země. Viz též síla zemské tíže.
česky: síla gravitační angl: gravitational force slov: gravitačná sila něm: Gravitationskraft f  1993-a3
гравитационные волны
v termodynamice atmosféry označení pro vertikálně příčné vlnové pohyby na volném povrchu tekutiny nebo vnitřní vlny na horiz. rozhraní dvou nemísících se tekutin, popř. v samotné vrstvě tekutiny, vznikající působením síly zemské tíže a vztlakové síly v interakci s různými mechanickými rozruchy (např. při obtékání překážek proudem tekutiny). Povrchové gravitační vlny mohou být podle tloušťky vrstvy tekutiny, na níž vznikají, buď Stokesova typu (velká tloušťka vrstvy), nebo Lagrangeova typu (malá tloušťka vrstvy). Toto rozlišení se např. uplatňuje podle hloubky vody u povrchových vln na vodním povrchu.
V atmosféře se spíše setkáváme s vnitřními gravitačními vlnami. Velmi známým případem jsou např. gravitační vlny na rozhraních vytvářených dolními hranicemi výškových teplotních inverzí, tzv. vlny na inverzní hladině. Za situací se zanedbatelnou rychlostí horiz. proudění vzduchu se na těchto rozhraních vytvářejí gravitační vlny v podobě dvou vlnových sledů se shodnými parametry, avšak postupující proti sobě. Za vhodných podmínek se skládáním těchto dvou sledů mohou vytvořit stojaté vlny, které se obvykle projevují vznikem charakteristické oblačnosti v podobě rovnoběžných oblačných pásů odpovídajících vrchům stojatých vln. Jedná-li se v jiných případech o gravitační vlny na rozhraních vytvářených pouze prudkým vert. střihem větru, vytvářejí se Helmholtzovy vlny, uplatňuje-li se horiz. rozhraní v podobě diskontinuity jak z hlediska vektoru rychlosti větru, tak hustoty vzduchu, mohou vznikat Kelvinovy–Helmholtzovy vlny. Ke gravitačním vlnám v atmosféře patří též závětrné vlny. V těch případech vzniku gravitačních vln, kdy se významně uplatňuje vertikální střih větru, se též mluví o střižných vlnách.
Gravitační vlny rovněž doprovázejí aktivitu konvektivních bouří, resp. jeich výraznějších přestřelujících vrcholů, které tyto vlny generují. Projevují se rozvlněním horní hranice kovadliny bouře zpravidla formou koncentrických vln, šířících se od jádra bouře do jeho okolí, a jsou dále zdrojem výrazné turbulence jak nad jádrem bouře, tak v jeho širším okolí. Jsou také zodpovědné za vznik celé řady různých dalších jevů, které se vyskytují na úrovni horní hranice oblačnosti konvektivních bouří bezprostředně nad ní, nebo mohou propagovat do vyšších vrstev atmosféry až po horní hranici mezosféry, a jsou zpravidla pozorované na snímcích z meteorologických družic.
Z terminologického hlediska je třeba upozornit, že zcela odlišný obsah má termín gravitační vlny v relativistické fyzice.
česky: vlny gravitační angl: gravity waves slov: gravitačné vlny něm: Schwerewellen f/pl  1993-a3
град
kulové, kuželovité nebo i nepravidelné kusy ledu o průměru 5 až 50 mm, někdy i větším, které mohou vznikat v konvektivních bouřích v oblacích druhu cumulonimbus s velkou vertikální mohutností a rychlostí výstupného proudu. K největším úředně zdokumentovaným kroupám patří kroupa o hmotnosti 766 g a maximálním obvodu 44 cm, která spadla za bouřky v Kansasu (USA) dne 3. září 1970; objem této kroupy je ekvivalentní objemu koule o poloměru cca 7 cm a předpokládá se, že rychlost jejího dopadu na zemský povrch činila 43 m.s–1 (155 km.h–1). Podmínkou pro vývoj krup je vznik zárodků krup rostoucích za vhodných podmínek zachycováním a namrzáním kapek přechlazené vody, které do oblasti vývoje krup dopravuje výstupný proud. Na řezu velkými kroupami mohou být zřetelně patrné vrstvy ledu o různé koncentraci vzduchových bublin. Jsou výsledkem vlivu tepelné bilance rostoucí kroupy na průběh namrzání zachycených přechlazených kapek. Rozeznáváme dva základní režimy růstu označované jako mokrý (vlhký) růst a suchý růst kroupy. Podle toho, který z uvedených dvou režimů narůstání ledu v určitém časovém intervalu převládá, se u velkých krup mohou střídat vrstvy více a méně homogenního ledu, které se na řezu kroupou jeví jako různě průzračné. Pádová rychlost krup dosahuje až 45 m.s–1 a závisí na velikosti krup a jejich tvaru. Matematické modelové studie kroupotvorného oblaku neprokázaly opakované propadávání a stoupání krup oblakem. Ukázaly však, že určitá malá část modelových trajektorií může mít spirálovitý tvar. Při výskytu krup se ve zprávě SYNOP uvádí maximální průměr krup. Intenzivní forma těchto srážek (krupobití) působí značné hospodářské škody především na zeměd. kulturách. Viz též ochrana před krupobitím.
česky: kroupy angl: hail slov: krúpy něm: Hagel m  1993-a3
градиент
v met. vektor, který vyjadřuje velikost a směr poklesu hodnot skalární funkce φ(x,y,z), kde x, y, z jsou kartézské souřadnice, připadající na jednotkovou vzdálenost v prostorovém poli hodnot funkce. Je definován jako záporně vzatý součin funkce φ a Hamiltonova nabla operátoru vztahem
-φ=-(iφ x+j φy +kφ z),
kde i, j, k jsou jednotkové vektory ve směru os kartézského souřadného systému x, y, z. Dvourozměrný vektor
-Hφ=-(i φx+j φy)
nazýváme horizontálním gradientem φ a záporně vzatou parciální derivaci φ podle vert. souřadnice z gradientem vertikálním. Vektor opačného směru označujeme jako ascendent. V p-systému používáme místo horiz. gradientu φ gradient izobarický. V meteorologii nejčastěji pracujeme s gradientem atm. tlaku, teploty, potenciální teploty, vlhkosti apod. V matematice je gradient definován jako opačný vektor φ orientovaný směrem k rostoucím hodnotám funkce φ.
česky: gradient angl: gradient slov: gradient něm: Gradient m fr: gradient m  1993-a2
градиент ветра, сдвиг ветра
nesprávné označení pro střih větru.
česky: gradient větru slov: gradient vetra fr: cisaillement du vent m, gradient du vent m  1993-a1
градиент потенциала электрического поля атмосферы
syn. gradient elektrický – intenzita el. pole E ve vzdálenosti r od kladného bodového náboje ve vzduchu nebo vakuu
E=Qar 4π&epsi;0r2,
kde ar je jednotkový vektor ve směru vektoru r od náboje Q a ε0 je permitivita vakua (prakticky rovná permitivitě vzduchu v atmosféře).
V soustavě SI platí (4πε0)–1 = 9.109. Má-li zdroj pole negativní náboj, potom dle právě uvedeného vzorce siločáry el. pole směřují k tomuto bodovému náboji a intenzita el. pole má záporné znaménko. Vzorec popisuje též gradient elektrického potenciálu vně symetrického kulového vodiče nesoucího náboj Q. Za podmínek elektřiny klidného ovzduší je země nabita záporně a atmosféra nad zemí kladně. Potom takto zavedený vektor el. pole nad zemí směřuje do středu Země. Tato konvence o orientaci elektrického pole se používá v obecně fyzikální a elektrotechnické literatuře. V meteorologické literatuře se však často ohledně orientace elektrického pole užívá opačná konvence, kdy se ve zde uvedeném vzorci orientuje polohový vektor tak, aby směřoval k náboji Q. Důvodem této, z obecného hlediska nestandardní konvence, je snaha, aby za podmínek elektřiny klidného ovzduší, kdy zemský povrch nese záporný a atmosféra kladný náboj, bylo vertikální el. pole považováno za kladné. Za podmínek elektřiny klidného ovzduší bývá u země gradient elektrického potenciálu v atmosféře asi 130 V.m–1. Za bouřky dosahuje řádově desítek kV.m–1, přičemž je orientován opačně vůči situaci za podmínek elektřiny klidného ovzduší.
česky: gradient elektrického potenciálu v atmosféře angl: gradient of electric potential in the atmosphere slov: gradient elektrického potenciálu v atmosfére něm: Gradient des elektrischen Potentials der Atmosphäre m fr: gradient du potentiel électrique m  1993-a3
градиент температуры
obecně vektor daný složkami ∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z, kde T znamená teplotu a x, y, z jsou osy souřadného systému. V meteorologii se však prakticky vždy pod teplotním gradientem rozumí vektor (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y, –∂T / ∂z) , zatímco vektor (∂T / ∂x, ∂T / ∂y, ∂T / ∂z) se nazývá ascendent teploty. Teplotní gradient směřuje kolmo k izotermickým plochám a určuje změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru, v němž dochází k největšímu prostorovému poklesu teploty. V meteorologii rozlišujeme horizontální gradient teploty (–∂T / ∂x, –∂T / ∂y) a vertikální gradient teploty (–∂T / ∂z).
Horiz. gradient směřuje v horiz. rovině kolmo na izotermy do strany s nižší teplotou. Vertikální gradient udává záporně vzatou změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve vert. směru. Nejvyšší hodnoty horiz. gradientu teploty se obvykle vyskytují v oblastech výškových frontálních zón, v oblastech přízemních atmosférických front a za vhodných podmínek na rozhraní dvou fyz. podstatně odlišných podkladů (např. moře – pevnina). Podle vert. gradientu teploty hodnotíme statickou vertikální stabilitu atmosféry. Ve většině případů je v troposféře vert. gradient teploty –∂T / ∂z kladný (teplota klesá s výškou). Je-li v některých vrstvách záporný (teplota s výškou roste), mluvíme o inverzi teploty vzduchu.
česky: gradient teplotní angl: temperature gradient slov: teplotný gradient něm: Temperaturgradient m fr: gradient thermique m, gradient de température m  1993-a2
градиент электрический
česky: gradient elektrický slov: elektrický gradient fr: gradient électrique m  1993-a1
градиентная сила
syn. síla barického gradientu – síla působící v tlakovém poli, v němž je nenulový tlakový gradient. Směřuje kolmo na izobarické plochy, na stranu s nižším atm. tlakem. Označíme-li sílu tlakového gradientu vztaženou k jednotce hmotnosti symbolem b, pak platí:
b=1ρp,
kde p značí tlak vzduchu a ρ hustotu vzduchu. Horiz. složky síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly jsou ve volné atmosféře nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími horiz. proudění vzduchu. Vert. složka síly tlakového gradientu1ρpz,
označovaná též jako vztlaková síla, která je číselně více než 1000krát větší než horiz. složka, je v atmosféře v přibližné rovnováze se silou zemské tíže. Viz též rovnice pohybová, rovnováha hydrostatická, vítr geostrofický.
česky: síla tlakového gradientu angl: baric gradient force, pressure force, pressure gradient force slov: sila tlakového gradientu něm: Druckgradientkraft f  1993-a3
градиентный ветер
syn. proudění gradientové – ideální horiz. proudění bez tření v atmosféře, s nulovým tangenciálním, ale obecně s nenulovým normálovým zrychlením. Velikost rychlosti gradientového větru nejčastěji určujeme z přibližného vzorce
vgr=vg 1+K.vgλ,
v němž vg značí velikost rychlosti geostrofického větru, λ Coriolisův parametr a K křivost izobar nebo izohyps. V případě cyklonálního zakřivení izobar nebo izohyps, kde K > 0, platí vgr < vg, naopak pro anticyklonální zakřivení izobar nebo izohyps (K < 0) je rychlost gradientového větru větší než rychlost větru geostrofického. Rychlost gradientového větru je součtem rychlostí geostrofického větru a cyklostrofické složky ageostrofického větru. Zvláštním případem gradientového větru, kdy K = 0, je geostrofický vítr směřující podél přímkových izobar, jejichž poloměr zakřivení má nekonečně velkou hodnotu. Gradientový vítr je dobrým přiblížením ke skutečnému větru ve volné atmosféřecykloně nebo anticykloně. Má uplatnění v různých modelech a výpočtech týkajících se atm. podmínek nad hladinou barické topografie 850 hPa, kde se již zanedbává tření. Pojem zavedl N. Shaw. Viz též vítr subgradientový, vítr supergradientový.
česky: vítr gradientový angl: gradient wind slov: gradientový vietor něm: Gradientwind m  1993-a1
градобитие
srážka tvořená kroupami. Krupobití patří k nebezpečným jevům, které se mohou vyskytnout při konvektivních bouřích. Trvá zpravidla jen několik minut, výjimečně i půl hodiny, a zasahuje obvykle jen omezenou oblast. Vyskytuje se převážně v teplé roč. době v odpoledních hodinách. Někdy mívá charakter živelních pohrom, zvláště při značné hustotě a velikosti krup a v případě, že je zasažena rozsáhlejší oblast, hlavně před sklizní. K včasné identifikaci krupobití slouží meteorologické radiolokátory. Vzhledem k malému měřítku a složitosti procesů, při nichž dochází k vývoji krup, není dostatečně prostorově a časově lokalizovaná předpověď krupobití zatím možná. Viz též ochrana před krupobitím, izochalaza.
česky: krupobití angl: hailstorm slov: krupobitie něm: Hagelschlag m  1993-a3
градовая ракета
speciální rakety pro dopravu různých druhů umělých částic do konvektivního oblaku, v němž se předpokládá možnost vzniku krup. Při provozní aplikaci se nejčastěji používají neřízené rakety typu „země–vzduch" a při výzkumných experimentech také rakety odpalované z letadel. Viz též ochrana před krupobitím.
česky: rakety pro potlačení vývoje krup angl: hail suppression rockets slov: rakety na ochranu pred krupobitím něm: Hagelabwehrrakete f  1993-b3
градусо-день
syn. graden.
česky: denostupeň angl: degree-day slov: dennostupeň něm: Gradtagszahl f fr: degré-jour m  1993-a1
градусо-день
syn. denostupeň, gradoden – algebraický rozdíl mezi průměrnou denní teplotou vzduchu a zvolenou referenční teplotou, vyjádřený ve °C. U nás se pro topné období (sezonu) používá referenční teplota 12 °C.
česky: graden angl: degree-day slov: graden něm: Gradtag m, Gradtagszahl f fr: degré jour m, degré jour unifié (DJU) m  1993-a1
градусо-день
syn. graden.
česky: gradoden slov: dennostupeň fr: degré jour m, degré jour unifié (DJU) m  1993-a1
градусо-день для кондиционирования воздуха
syn. graden pro klimatizaci – druh gradenu, který se používá pro odhad energ. požadavků na umělou klimatizaci (ochlazování uzavřených prostorů budov). Počítá se pro dny, v nichž prům. denní teplota vzduchu je vyšší než zákl. teplota, kterou je např. 25 °C.
česky: graden klimatizační angl: cooling degree-day slov: graden pre klimatizáciu fr: degré jour de réfrigération m, degré jour unifié de réfrigération m  1993-a1
градусо-день тeплого сезона
syn. graden pro klimatizaci – druh gradenu, který se používá pro odhad energ. požadavků na umělou klimatizaci (ochlazování uzavřených prostorů budov). Počítá se pro dny, v nichž prům. denní teplota vzduchu je vyšší než zákl. teplota, kterou je např. 25 °C.
česky: graden klimatizační angl: cooling degree-day slov: graden pre klimatizáciu fr: degré jour de réfrigération m, degré jour unifié de réfrigération m  1993-a1
гражданские сумерки
fáze soumraku, nastávající po západu nebo před východem Slunce, kdy střed slunečního disku není více než 6° pod geometrickým obzorem. V této době je obvykle možno venku za jasného počasí konat běžné práce, resp. číst běžný tisk bez umělého osvětlení. V Česku trvá občanský soumrak v době kolem rovnodennosti asi 30 minut, v době kolem slunovratů asi 50 minut.
česky: soumrak občanský angl: civil twilight slov: občiansky súmrak něm: bürgerliche Dämmerung f  1993-a3
граница инверсии
hladina v atmosféře, v níž ve směru zdola nahoru začíná, resp. končí inverze teploty vzduchu nebo jiného meteorologického prvku (dolní a horní hranice inverze). Hranice teplotní inverze se na křivce teplotního zvrstvení jeví jako zlomové body a pokud se tlak vzduchu na horní a dolní hranici inverze liší o více než 20 hPa počítají se mezi význačné hladiny.
česky: hranice inverze angl: boundary of inversion layer slov: hranica inverzie něm: Inversionsgrenze f  1993-a3
граница леса
čára spojující nejzazší místa zapojeného lesa. Hranice lesa je jednak vert. (horní), závisející na nadm. výšce, jednak horiz., závisející na zeměp. šířce. U přirozené hranice lesa rozlišujeme hranici lesa klimatickou, orografickou a edafickou (půdní a substrátovou) podle podmínek, které jsou pro polohu hranice lesa rozhodující.
česky: hranice lesa angl: forest line slov: hranica lesa něm: Waldgrenze f  1993-a1
граница поверхностного (приземного) слоя атмосферы
1. hladina, do které lze v prvním přiblížení předpokládat neměnnost hodnot vert. turbulentního toku hybnosti tepla a vlhkosti s výškou. Mění se ve velmi širokém intervalu od několika metrů do 100 až 200 m nad terénem podle vert. teplotního zvrstvení, rychlosti větru a charakteru aktivního povrchu;
2. v mikroklimatologii se za horní hranici přízemní vrstvy atmosféry někdy považovala výška 1,5 až 2 m nad zemí, v níž bylo možné provádět standardní met. měření. Viz též vrstva atmosféry přízemní.
česky: hranice přízemní vrstvy atmosféry angl: limit of surface layer slov: hranica prízemnej vrstvy atmosféry něm: Höhe der bodennahen Grenzschicht f  1993-a3
граница пограничного слоя атмосферы
výška, v níž vektor větru přestává být ovlivňován zemským povrchem (třením apod.) a pohyb vzduchových částic je způsobován jen silou tlakového gradientu, silou zemské tíže a Coriolisovou silou. Vektor větru lze proto už aproximovat geostroficky nebo gradientově, nejvýše se započtením těch ageostrofických složek, které mají původ v makromet. polích volné atmosféry (izalobarický vítr apod.). Prům. nadm. výška horní hranice mezní vrstvy atmosféry je asi 1,5 km, což odpovídá zhruba výšce izobarické hladiny 850 hPa. Denní chod teploty vzduchu nad touto výškou už není prakticky ovlivňován zemským povrchem. Viz též vítr ageostrofický, vítr geostrofický, vítr gradientový.
česky: hranice mezní vrstvy atmosféry angl: limit of the atmospheric boundary layer slov: hranica hraničnej vrstvy atmosféry něm: Höhe der atmosphärischen Grenzschicht f  1993-a1
гребень выcoкого давления
syn. výběžek vysokého tlaku vzduchu, nevhodně klín vysokého tlaku vzduchu – oblast vyššího tlaku vzduchu bez uzavřených izobar či izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu. Na synoptické mapě bývá vyjádřena izobarami či izohypsami s anticyklonálním zakřivením, někdy ve tvaru písmene U. Hřeben může být také částí anticyklony. V hřebenu vysokého tlaku vzduchu lze vyznačit osu hřebene. Podél ní dochází k divergenci proudění, s níž jsou spojeny sestupné pohyby vzduchu mající obvykle za následek rozpouštění oblaků nebo všeobecně málo oblačné počasí. Proudnice v hřebenu mají anticyklonální zakřivení. Hřeben vysokého tlaku vzduchu je jedním z tlakových útvarů. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu.
česky: hřeben vysokého tlaku vzduchu angl: ridge of high pressure, wedge of high pressure slov: hrebeň vysokého tlaku vzduchu něm: Hochdruckrücken m, Hochdruckkeil m  1993-a3
ГРИБ
obecná informace v pravidelné síti bodů v binárním formátu pro přenos zpracovaných nebo předpověděných hodnot meteorologických prvků, zejména pro distribuci výstupů met. modelů. Kód GRIB obsahuje definici geometrie sítě bodů, popis typu dat, použité komprese a prezentace dat.
česky: GRIB angl: GRIB slov: GRIB něm: GRIB fr: GRIB m  2014
ГРИД
dříve používaný alfanumerický kód pro přenos zpracovaných nebo předpověděných údajů meteorologických nebo geofyz. prvků v definované pravidelné síti bodů. K distribuci výstupů met. modelů se nyní používá binární kód GRIB, popř. BUFR.
česky: GRID angl: GRID slov: GRID fr: GRID m  1993-a3
гринвичское время
(GMT) – místní stř. sluneční čas pro nultý poledník měřený v Královské observatoři v anglickém Greenwichi pomocí sekundového kyvadla. Je ovlivňován rotační rychlostí Země i fluktuacemi tíhového zrychlení. Od 1. ledna 1972 je místo středního greenwichského času používán koordinovaný světový čas jako mezinárodní standard, kromě jiného také pro časovou identifikaci údajů z meteorologických pozorování.
česky: čas greenwichský střední angl: Greenwich mean time slov: stredný greenwichský čas něm: mittlere Greenwich-Zeit f fr: temps moyen de Greenwich m  1993-a3
гроза
1. soubor el., opt. a akust. jevů, které doprovázejí elektrické výboje uvnitř oblaku, mezi oblaky navzájem nebo mezi oblaky a zemí. Bouřky se vyskytují v oblacích druhu cumulonimbus, případně cumulus congestus a nimbostratus a jsou součástí konvektivní bouře. Podle synoptické situace, při níž se konv. bouře vyvíjejí, dělíme bouřky neformálně na bouřky frontální a bouřky uvnitř vzduchové hmoty (nefrontální). Frontální bouřky rozdělujeme na bouřky studené fronty a teplé fronty. U bouřek uvnitř vzduch. hmoty bereme v úvahu i další příčiny vývoje bouřky a rozlišujeme bouřky kvazifrontální, advekční, konvektivní a orografické. Bouřky dále označujeme podle doby a místa vzniku, pohybu, vzdálenosti od místa pozorování, intenzity projevů atd;
2. místně a časově omezená oblast konv. bouře, v níž se vyskytují elektrické výboje – blesky doprovázené hřměním. Pro pozorování bouřek na pozemních met. stanicích je podstatné přímé pozorování blesků a slyšitelnost hřmění.
3. Často se vyskytující nevhodné synonymum či hovorové označení pro konv. bouři.
Viz též blýskavice, hrom, intenzita bouřky, intenzita bouřkové činnosti, pozorování bouřek, izobronta, elektřina bouřková, předpověď konvektivních bouří.
česky: bouřka angl: thunderstorm slov: búrka něm: Gewitter n fr: orage m  1993-a3
гроза на холодном фронтe
vzniká nejčastěji v konvektivních bouřích na čele studené fronty, případně v oblačnosti druhu nimbostratus, v oblasti vynucených výstupů teplého vzduchu vzhůru před přitékajícím studeným vzduchem. Čím je teplý vzduch s instabilním teplotním zvrstvením vlhčí, tím se vyvíjejí mohutnější Cb s intenzivnějšími bouřkovými projevy. Bouřky studené fronty se mohou vyskytnout nad libovolným terénem v kteroukoliv denní dobu. Nejintenzivnější bývají v odpoledních a večerních hodinách. Mohou být uspořádány do pásu podél frontálního rozhraní v délce i několika stovek km. Bouřky studené okluzní fronty se v podstatě neliší od bouřky studené fronty. Viz též bouřka teplé fronty.
česky: bouřka studené fronty angl: cold front thunderstorm slov: búrka studeného frontu něm: Kaltfrontgewitter n fr: orage de front froid m, orage à front froid m  1993-a3
гроза теплого фронта
bouřka, která se může vyvinout před frontální čarou teplé fronty. Nutným předpokladem jejího vývoje je alespoň podmíněná instabilita atmosféry v teplém vzduchu, existence výstupných pohybů podél frontálního rozhraní a radiační ochlazování horních vrstev frontální oblačnosti, které má za následek růst instability. Bouřka teplé fronty je u nás poměrně řídkým jevem a vyskytuje se výlučně v letním období obvykle v nočních hodinách. Základny Cb leží zpravidla mnohem výše než na studených frontách a pro pozorovatele ze země bývají zakryty jinou frontální oblačností druhu Ns a As. Průvodním jevem bouřky teplé fronty bývá i náhlé zesílení frontálních srážek.
česky: bouřka teplé fronty angl: warm front thunderstorm slov: búrka teplého frontu něm: Warmfrontgewitter n fr: orage de front chaud m, orage à front chaud m  1993-a2
грозовая ячейка
1. ve starší terminologii užívané označení jednoduché cely;
2. v meteorologické praxi užívané označení oblasti zvýšené efektivní radiolokační odrazivosti, která indikuje výskyt konvektivních srážek.
česky: buňka bouřková angl: thunderstorm cell slov: búrková bunka něm: Gewitterzelle f fr: cellule orageuse f  1993-a3
грозовое облако
lidové označení pro cumulonimbus.
česky: oblak bouřkový slov: búrkový oblak něm: Gewitterwolke f  1993-a2
грозовое облако, кучево-дождевые облака
(Cb) [kumulonimbus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako mohutný a hustý oblak velkého vert. rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká, vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá; tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu. Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, avšak nemusí s Cb souviset, a srážky, někdy jen jako virga. Na vývoj Cb jsou vázány bouřky, avšak Cb může existovat, aniž bouřka vznikne.
Vert. rozsah Cb je vždy alespoň několik km, někdy může vrcholek Cb prorůst i tropopauzou. Cb je obvykle komplexem jednoduchých cel, řidčeji se skládá z cely jediné. Vzniká působením intenzivní konvekce, nejčastěji na studených frontách nebo čarách instability. Může se vyvinout i uvnitř homogenní instabilní vzduchové hmoty, často za spolupůsobení orografických faktorů. Pro el. strukturu Cb je charakteristický výskyt centra záporného náboje v dolní a kladného náboje v horní části oblaku. Kromě toho bývá pozorováno i podružné centrum kladného náboje v oblasti základny, které je však vázáno na vypadávání srážek. Cb se v letectví pokládá za nebezpečný jev, neboť se v něm vyskytují výstupné a sestupné vzdušné proudy, které dosahují rychlostí až desítky m.s–1, intenzivní turbulence, námraza, el. výboje a kroupy často velkých rozměrů.
Cb lze dále klasifikovat podle tvaru jako calvus či capillatus. Cb nemá odrůdy, můžeme však u něj klasifikovat zvláštnosti praecipitatio, virga, incus, mamma, arcus, tuba a průvodní oblaky flumen, pannus, pileus a velum. Termín Cb zavedl něm. meteorolog P. Weilbach v letech 1879–1880. Český překlad Cb je dešťová kupa. Viz též elektřina bouřková, rozsah oblaku vertikální, průnik kumulonimbů do stratosféry, informace SIGMET, náboj bouřkového oblaku, moment dipólu bouřkového oblaku, bouře konvektivní, elektrony ubíhající.
česky: cumulonimbus angl: Cumulonimbus, thundercloud slov: cumulonimbus něm: Cumulonimbus m, Gewitterwolke f fr: Cumulonimbus m, nuage d'orage m  1993-a3
грозовое электричество
elektřina vzniklá v oblaku druhu cumulonimbus v důsledku elektrické indukce, vzájemných srážek a tříštění vodních kapek a krystalků ledu, fázových změn vody, vert. pohybů v oblaku apod. Při vzniku bouřkové elektřiny nemusí být nosičem nábojů jen voda v různých fázích, mohou jím být i zrnka písku při písečných bouřích nebo rozžhavené částice zeminy vyvržené s popelem při sopečných výbuších.
V oblaku druhu cumulonimbus existují zpravidla dvě zákl. centra el. nábojů opačné polarity (kladné v horní části oblaku a níže ležící záporné centrum) s velkou koncentrací náboje a jedno rel. malé, obvykle kladné centrum v základně oblaku. El. struktura Cb se může zjevně měnit v procesu jeho rozvoje. Mechanismus separace nábojů podle polarity a vytváření nábojových center popisuje několik teorií. Jeden z hlavních mechanismů vzniku bouřkové elektřiny je založen na slabých termoelektrických vlastnostech ledu. Větší ledové částice intenzivně zachytávají přechlazené kapičky vody, které na jejich povrchu při teplotách pod bodem mrazu rychle namrzají a uvolňováním latentního tepla mrznutí je pak povrch těchto větších ledových částic udržován na poněkud vyšší teplotě než povrch malých ledových částic, jež přechlazené kapky prakticky nezachycují, neboť se s nimi vzájemně obtékají v důsledku přibližně shodných rozměrů. Při nárazech a odrážení malých částic na větších ledových částicích pak termoelektricky dochází k výměně el. náboje tak, že rychle narůstající větší (a na svém povrchu teplejší) ledové částice se nabíjejí záporně a malé částice kladně. Druhý z hlavních mechanismů se může uplatnit tehdy, jestliže proces zachycování přechlazených kapek vody na větších částicích ledu je při teplotách pod bodem mrazu natolik intenzivní, že se na povrchu těchto částic vytváří přechodná (postupně namrzající) obalová vrstva přechlazené vody. Vlivem přítomnosti zejména iontů solí dochází pak k výměně elektrického náboje tak, že pevné ledové jádro se nabíjí záporně a obalová vrstvička přechlazené vody kladně. Při zpětném odstřikování kladně nabité přechlazené vody zpět do okolního vzduchu se narůstající komplex ledu s namrzajícím přechlazeným vodním obalem nabíjí záporně, zatímco kladný náboj je vynášen do okolního vzduchu. U obou právě zmíněných mechanismů se shodně větší a narůstající částice ledu nabíjejí záporně, zatímco kladný náboj je vynášen do okolního vzduchu malými elementy. V tíhovém poli Země pak dochází ke gravitačnímu oddělování a formování horního (dolního) centra záporného (kladného) elektrického náboje. Celkový náboj bouřkového oblaku se řádově udává ve stovkách až tisících coulombů. El. gradient pod „zralým“ bouřkovým oblakem dosahuje u země hodnot 10–20 kV.m–1. Za podmínky dostatečné lokální předionizace vzduchu, která dle současných znalostí souvisí zejména s působením tzv. ubíhajících elektronů, pak mohou vznikat výboje blesků. Viz též separace elektrického náboje v oblacích.
česky: elektřina bouřková angl: thunderstorm electricity slov: búrková elektrina něm: Gewitterelektrizität f fr: électricité dans un nuage d'orage f  1993-a3
грозовой антициклон
miniaturní anticyklona objevující se v přízemním tlakovém poli v týlu jednoduché cely ve stadiu zralosti a přetrvávající v počáteční fázi stadia rozpadu. Vzniká vlivem mohutných divergujících sestupných proudů studeného vzduchu ochlazeného táním a částečným vypařováním padajících srážkových částic; teplota v ní je proto nižší než v okolí. V bouřkových pásmech značného horiz. rozsahu jsou i bouřkové anticyklony rozměrnější a protaženy ve směru podél těchto pásem. Na barogramu se přechod bouřkové anticyklony projevuje vznikem tzv. bouřkového nosu. Viz též pseudofronta.
česky: anticyklona bouřková angl: thunderstorm high slov: búrková anticyklóna  1993-a2
грозовой вал
česky: límec oblačný slov: oblačný golier  1993-a1
грозовой ворот
česky: límec oblačný slov: oblačný golier  1993-a1
грозовой нос
náhlý vzestup tlaku vzduchu na barogramu v souvislosti s průchodem húlavy. Nejčastější případy bouřkového nosu dosahují vzestupu 1 až 3 hPa, ojediněle i více během několika min. Před výskytem bouřkového nosu bývá zpravidla zaznamenáno minimum tlaku vzduchu, ve výjimečných případech však tlak po přechodném náhlém vzestupu klesá i pod tuto hodnotu a záznam na barografu vypadá jako časová značka. Tyto případy prudkého vzestupu tlaku vzduchu s následným poklesem zpravidla souvisí s přechodem bouřkových anticyklon. Převážná většina bouřkových nosů se vyskytuje při přechodu studených front druhého druhu s výraznými projevy frontálního počasí, a to zejména silným větrem současně s náhlým poklesem teploty vzduchu.
česky: nos bouřkový angl: pressure jump slov: búrkový nos něm: Böennase f, Gewitternase f  1993-a2
грозовой разряд
syn. náboj blesku – jeden z el. parametrů blesku. Je vyjádřen vztahem
Qb=i.dt
kde i značí proud blesku a t dobu výboje. Udává se buď náboj dílčího výboje, nebo náboj celkového bleskového výboje.
česky: náboj bleskového výboje angl: lightning charge slov: náboj bleskového výboja něm: Blitzenladung f  1993-a2
грозовой разряд
česky: náboj blesku slov: náboj blesku něm: Blitzenladung f  1993-a2
грозовой разряд
odb. označení pro blesk, používané při jeho fyz. výkladu. Celkový výboj blesku je tvořen jedním nebo více dílčími výboji blesku s vysokými amplitudami několika kA a souvislými proudy nízké amplitudy mezi dílčími výboji. Celkový výboj blesku zpravidla trvá od 10–4 s do 1 s.
česky: výboj blesku celkový angl: lightning discharge slov: celkový výboj blesku něm: Gesamtblitzentladung f  1993-a1
грозовые осадки
označení pro konvektivní srážky, které vypadávají z oblaků druhu cumulonimbus při bouřce. Typickými bouřkovými srážkami jsou intenzivní deště, někdy doprovázené krupkami nebo kroupami. Vyskytují se především v letním období a způsobují škody zejména v zemědělství. Viz též krupobití, intenzita srážek, přeháňky, déšť přívalový.
česky: srážky bouřkové angl: thundery precipitation slov: búrkové zrážky něm: gewittriger Niederschlag m  1993-a2
гром
syn. hřmění – akust. průvodní jev výboje blesku. Jeho zdrojem je tlaková vlna, která vzniká náhlým zvětšením objemu vzduchu v kanálu blesku při jeho ohřátí až na teplotu kolem 20 000 K. K pozorovateli dochází zvuk z různých kanálů blesku, popř. po odrazech od oblaků a zemského povrchu, a proto může hrom trvat i několik sekund. Čím je výboj blesku blíže pozorovateli, tím má hrom kratší trvání a vyšší kmitočet. Akust. spektrum se pohybuje od 10 Hz do 3 kHz. Hrom je obvykle slyšitelný do vzdálenosti 15 až 20 km. Viz též bouřka na stanici, bouřka vzdálená, blýskavice, izobronta, mapa izobront.
česky: hrom angl: thunder slov: hrom něm: Donner m  1993-a3
громоотвод
syn. bleskosvod, zařízení hromosvodné – zařízení sloužící k ochraně objektů před přímým úderem blesku. Skládá se z jímacího zařízení, svodu a zemnice. Účelem jímacího zařízení je zachytit v určité výšce nad chráněným objektem sestupující předvýboj a tak zabránit úderu blesku do chráněné části objektu. Účelem svodů je svést proud bleskového výboje z jímacího zařízení k zemi s min. úbytky napětí. Zemnič hromosvodu má svést tento el. proud do země tak, aby v chráněném objektu vznikly pokud možno co nejmenší rozdíly napětí. V technické literatuře a normách se též používá název zařízení hromosvodné, popř. hromosvodná soustava. Princip dnes používaných hromosvodů navrhl amer. vědec a politik z období boje za nezávislost B. Franklin. Poněkud odlišný přístup se uplatňoval u zařízení, které zkonstruoval P. Diviš v Příměticích na Moravě roku 1754. Zařízení bylo spíše určeno k odsávání elektřiny z dolní části bouřkových oblaků a podle představ svého vynálezce mělo především sloužit k zabránění vzniku bouřky. Viz též výboj blesku mezi oblakem a zemí.
česky: hromosvod angl: lightning conductor slov: hromozvod něm: Blitzableiter m  1993-a3
громоотвод
syn. hromosvod.
česky: zařízení hromosvodné angl: lightning arrester, lightning protector slov: hromozvodné zariadenie něm: Blitzableiter m  1993-a3
группа кода
část alfanumerického meteorologického kódu. Je to skupina znaků, v tradičních alfanumerických kódech obvykle pětimístná. Skupiny kódu jsou od sebe oddělené jednou nebo více mezerami. Viz též tvar kódu.
česky: skupina kódu angl: code group slov: skupina kódu něm: Schlüsselgruppe f  1993-a3
гряда тумана
syn. mlha v chuchvalcích – označení pro mlhu, přízemní mlhu nebo zmrzlou mlhu, která se vyskytuje v nesouvislé vrstvě. Za větru se chuchvalce mlhy pohybují a mohou výrazně ovlivňovat horizontální dohlednost. Viz též mlhové přeháňky.
česky: chuchvalce mlhy angl: fog bank, fog patches slov: chuchvalce hmly něm: Nebelbank f, Nebelschwaden m  1993-a2
гряда тумана
česky: mlha v chuchvalcích slov: hmla v chuchvalcoch něm: Nebelschwaden m  1993-a1
гряда тумана
mlha, která se vlivem místních podmínek vytvořila v pásu širokém nejvýše několik stovek metrů.
česky: pás mlhy angl: fog bank slov: pás hmly něm: Nebelstreifen m  1993-a1
грязевoй дождь
déšť, jehož kapky obsahují abnormálně velké množství jemných minerálních částic, zachycených při vzniku nebo pádu kapek v ovzduší znečištěném prachovou bouří.
česky: déšť bahnitý angl: mud rain slov: bahnitý dážď něm: Schlammregen m fr: pluie de boue f, pluie boueuse f  1993-a1
губчатая структура льда
ledová struktura, která je tvořena ledem obsahujícím vzduchové bubliny zčásti nebo úplně zaplněné kapalnou vodou. Existence houbovitého ledu byla prokázána laboratorně, někteří autoři připouštějí existenci této struktury i v přirozených kroupách.
česky: led houbovitý angl: spongy ice slov: hubovitý ľad  2014
гумидная зона
česky: oblast humidní angl: humid zone slov: humidná oblasť něm: feuchtes Gebiet n, feuchte Zone f  1993-a3
гумидная область
česky: oblast humidní angl: humid zone slov: humidná oblasť něm: feuchtes Gebiet n, feuchte Zone f  1993-a3
гумидность климата
vlhkost klimatu – vlastnost klimatu způsobená neúměrně velkým množstvím vypadlých srážek oproti výparu (opak aridity klimatu). Jde o významnou charakteristiku klimatu podmíněnou srážkami, teplotou a vlhkostí vzduchu, oblačností, větrnými poměry, vlastnostmi půdy, expozicí území apod. Oblasti s humidním klimatem, popř. subhumidním klimatem nebo perhumidním klimatem, se vymezují pomocí nejrůznějších indexů humidity. Humidita klimatu se může projevovat celoročně nebo pouze v určité části roku, kterou označujeme jako období dešťů, střídané obdobím sucha.
česky: humidita klimatu angl: humidity of climate slov: humidita klímy něm: Klimahumidität f  1993-a3
гумидный (влажный) климат
syn. klima vlhké –
1. obecně klima s velkou humiditou klimatu. To najdeme především v oblastech s velkým množstvím srážek, dále pak v chladnějších oblastech s dostatečnými úhrny srážek a malým výparem;
2. v některých efektivních klasifikacích klimatu označení jednoho z klimatických pásem, viz např. klasifikace klimatu Thornthwaiteova, klasifikace klimatu geomorfologická.
česky: klima humidní angl: humid climate slov: humídna klíma něm: feuchtes Klima n  1993-b3
podpořila:
spolupracují: