Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

konvekce buněčná
syn. konvekce celulární – konvekce, která se vyskytuje za vhodných podmínek v atmosféře nebo je pozorovaná při labor. experimentech a která se projevuje uspořádanou strukturou konvektivních buněk, z nichž každá obsahuje výstupný a sestupný proud vzduchu. Horiz. rozměry konv. buněk v reálné atmosféře jsou nejčastěji řádově km a jejich tvar může nabývat rozmanitých podob. V labor. podmínkách byly např. pozorovány buňky, které mají v horiz. řezu tvar šestiúhelníku (tvarová podobnost s buňkami včelího plástu), nebo přibližně kruhu, přičemž výstupné proudy jsou ve středu a sestupné na okrajích. Struktura oblačnosti tohoto typu, kterou lze pozorovat na snímcích z meteorologických družic, se vyznačuje pravidelně uspořádanými oblaky obklopenými bezoblačným prostředím a označuje se jako uzavřené cely. Vyskytují se však i buňky s vert. osou, které se projevují se bezoblačným středem obklopeným oblačností a označují se jako otevřené cely. Konvekce tohoto druhu bývá v literatuře označována též jako Bénardova konvekce nebo Rayleighova–Bénardova konvekce. Často se vyskytují i buňky válcovitého tvaru s horiz. osou ve směru převládajícího proudění, které vytvářejí pásy výstupných a sestupných pohybů. Konv. oblaky pak tvoří řady, tzv. oblačné ulice. Pro vznik konv. buněk je třeba, aby vertikální teplotní gradient přesahoval určitou kritickou hodnotu, která závisí na tloušťce vrstvy konvekce a na intenzitě turbulence. Vývoj buněčné konvekce a tvar buněk je významně ovlivňován rychlostí a vertikálním střihem větru.
angl: cellular convection slov: celulárna konvekcia rus: ячейковая кoнвекция  1993-a3
podpořila:
spolupracují: