Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene a

X
Abbotov pyrheliometer so strieborným diskom
pyrheliometr v minulosti používaný hlavně v USA. Využívá teplo, které pohltí Sluncem ozářený masivní stříbrný disk s černým nátěrem, umístěný v tubusu, jehož osa se při měření orientuje do směru dopadajících paprsků. Množství dopadajícího přímého slunečního záření se určí ze vzrůstu teploty disku změřené rtuťovým teploměrem pomocí konstanty určené individuálně pro každý přístroj. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval amer. astronom C. G. Abbot v r. 1900.
česky: pyrheliometr se stříbrným diskem angl: Abbot silver disc pyrheliometer rus: серебрянодисковый актинометр Аббота  1993-b3
ablácia
proces nebo velikost povrchového i vnitřního ubývání sněhové pokrývky, ledu nebo ledovce táním nebo sublimací, popř. pádem sněhových lavin nebo telením ledovce. Viz též klasifikace klimatu geomorfologická, čára firnová, akumulace sněhu.
česky: ablace angl: ablation něm: Ablation f rus: абляция fr: ablation f  1993-a3
absolútna amplitúda
rozdíl mezi absolutním maximem a absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na území Česka za období 1901–2017 je absolutní amplituda teploty vzduchu 82,6 °C (abs. maximum 40,4 °C v Dobřichovicích 20. 8. 2012, abs. minimum –42,2 °C v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. 2. 1929). Kromě absolutní amplitudy vztahované k celému uvažovanému období se používají také absolutní amplitudy měsíční a denní.
česky: amplituda absolutní angl: absolute amplitude, absolute range něm: absolute Amplitude f, absolute Schwankungsbereich m rus: абсолютная амплитуда fr: amplitude absolue f, écart (absolu) m  1993-a2
absolútna barická topografia
barická topografie určité, zpravidla standardní tlakové hladiny nad ideální hladinou moře, analyzovaná pomocí absolutních izohyps. Barickou absolutní topografii lze interpretovat jako rozložení tlaku vzduchu. V oblastech nižšího tlaku vzduchu jsou izobarické plochy prohnuty směrem k zemskému povrchu, a proto jsou jejich geopotenciály nižší a naopak. Barická absolutní topografie se často označuje zkratkou AT s uvedením konkrétní hladiny, např. AT500 značí barickou topografii barické hladiny 500 hPa. Abs. izohypsy hladin nad vrstvou tření lze přibližně považovat za proudnice a můžeme jimi s dobrým přiblížením popisovat proudění v dané tlakové hladině. Viz též mapa absolutní topografie.
česky: topografie barická absolutní (AT) angl: absolute baric topography, absolute hypsography rus: абсолютная барическая топография  1993-a1
absolútna denná amplitúda
rozdíl mezi denním absolutním maximem a denním absolutním minimem meteorologického prvku, zjištěný v témž kalendářním dnu na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní denní amplituda teploty vzduchu pro 1. březen, a to 43,7 °C, vypočítaná z denního minima –27,6 °C v roce 1785 a denního maxima 16,1 °C v roce 1922.
česky: amplituda absolutní denní angl: daily absolute amplitude, daily absolute range něm: absolute Tagesamplitude f , tägliche Schwankung f rus: суточная абсолютная амплитуда fr: amplitude journalière absolue f, amplitude diurne absolue f  1993-a3
absolútna instabilita ovzdušia
vertikální instabilita atmosféry pro nasycený i nenasycený, popř. suchý vzduch, kdy vertikální teplotní gradient v dané vrstvě atmosféry je větší než suchoadiabatický teplotní gradient. Pojem absolutní instabilita atmosféry má v klasické Normandově klasifikaci instability (stability) atmosféry poněkud odlišný smysl.
česky: instabilita atmosféry absolutní angl: absolute instability of atmosphere rus: абсолютная неустойчивость атмосферы něm: absolute Instabilität der Atmosphäre f  1993-a3
absolútna izohypsa
v meteorologii obvykle čára spojující místa se stejnou výškou standardní izobarické hladiny (plochy) nad hladinou moře, vyjádřenou v geopotenciálních metrech. Pomocí absolutní izohypsy znázorňujeme barický reliéf, v němž absolutní izohypsy vyšších hodnot vymezují oblast vyššího tlaku vzduchu a naopak. V met.službě se zakreslují obyčejně po 40, popř. 80 geopotenciálních metrech.
česky: izohypsa absolutní angl: absolute isohypse rus: абсолютная изогипса něm: absolute Isohypse f  1993-a1
absolútna mesačná amplitúda
rozdíl mezi měsíčním absolutním maximem a měsíčním absolutním minimem meteorologického prvku zjištěný v témž kalendářním měsíci na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní měsíční amplituda teploty vzduchu v březnu, a to 50,1 °C, vypočítaná z denního minima –27,6 °C (1. 3. 1785) a denního maxima 22,5 °C (29. 3. 1968).
česky: amplituda absolutní měsíční angl: monthly absolute amplitude, monthly absolute range něm: absolute Monatsamplitude f, monatliche Schwankung f rus: месячная абсолютная амплитуда fr: amplitude mensuelle absolue f  1993-a3
absolútna optická hmota atmosféry
geometrická délka dráhy paprsku (například slunečního) při průchodu atmosférou Země. Termín odráží skutečnost, že integrací hustoty vzduchu podél trajektorie paprsku dostaneme hmotnost vzduchu obsaženou v trubici o jednotkovém průřezu, jejíž osou je trajektorie daného paprsku v celé zemské atmosféře. Viz též hmota atmosféry optická relativní, tloušťka atmosféry optická.
česky: hmota atmosféry optická absolutní angl: absolute optical air mass rus: абсолютная оптическая масса атмосферы něm: absolute optische Luftmasse f  2014
absolútna stabilita atmosféry
česky: stabilita atmosféry absolutní angl: absolute stability of atmosphere rus: абсолютная устойчивость атмосферы  1993-a3
absolútna súradnicová sústava
v meteorologii souřadnicová soustava buď pevná vzhledem ke světovému prostoru, nebo pohybující se vůči němu rovnoměrným přímočarým pohybem. Met. měření se obvykle vztahují k určitému místu, které rotuje vůči světovému prostoru spolu ze Zemí, a proto absolutní souřadnicová soustava není pro met. účely příliš vhodná. Viz též soustava souřadnicová relativní.
česky: soustava souřadnicová absolutní angl: absolute system of coordinates rus: абсолютная система координат  1993-a2
absolútna teplotná stupnica
česky: stupnice teplotní absolutní angl: absolute temperature scale, Kelvin temperature scale rus: абсолютная температурная шкала  1993-a1
absolútna transformácia vzduchovej hmoty
změna základního typu vzduchové hmoty v jiný typ. Nastává především v důsledku delšího setrvávání vzduchové hmoty v nové geografické oblasti, do které tato vzduchová hmota pronikla. Např. transformace tropického vzduchu na vzduch mírných šířek ke konci léta na Balkáně, nebo transformace arktického vzduchu po jeho vpádu do střední Evropy na vzduch mírných šířek.
česky: transformace vzduchové hmoty absolutní angl: absolute air mass transformation rus: абсолютная трансформация воздушной массы  1993-a3
absolútna vlhkosť vzduchu
česky: vlhkost vzduchu absolutní angl: absolute humidity rus: абсолютная влажность  1993-a3
absolútna vorticita
viz vorticita.
česky: vorticita absolutní angl: absolute vorticity rus: абсолютная завихренность, абсолютный вихрь cкopocти  1993-a1
absolútne čierne teleso
fiktivní těleso, které všechno dopadající elmag. záření absorbuje, nic neodráží ani nepropouští. Při pozorování se proto jeví jako dokonale černé. Jako všechna fyz. tělesa, tak i absolutně černé těleso při teplotě různé od 0 K vyzařuje elmag. záření, jehož intenzita se řídí Planckovým zákonem. Absolutně černé těleso je vždy izotropním neboli kosinovým zářičem. Zemský povrch má v oboru dlouhovlnného záření vlastnosti, které dobře odpovídají vlastnostem tzv. šedého tělesa, jehož spektrální vyzařovací funkce Eλ může být vyjádřena ve tvaru:
Eλ=Eλϵ,
kde Eλ definujeme Planckovým zákonem a ε je tzv. relativní vyzařovací schopnost (emisivita), závisející na vlnové délce.
česky: těleso absolutně černé angl: black body rus: абсолютно черное тело  1993-a3
absolútne denné maximum
nejvyšší hodnota z denních maxim meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním dnu za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 abs. maximum teploty vzduchu pro 1. leden 12,5 °C (z roku 2007). Viz též amplituda absolutní denní.
česky: maximum absolutní denní angl: absolute daily (diurnal) maximum of meteorological element rus: абсолютный суточный максимум метеорологического элемента  1993-b3
absolútne denné minimum
nejnižší hodnota z denních minim meteorologického prvku, zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním dnu za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 abs. minimum teploty vzduchu pro 1. leden –21,4 °C (z roku 1784). Viz též amplituda absolutní denní.
česky: minimum absolutní denní angl: absolute daily minimum of meteorological element rus: абсолютный суточный минимум метеорологического элемента  1993-b3
absolútne maximum
nejvyšší hodnota meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Abs. maximem se vždy rozumí nejvyšší hodnota vztažená k celému roku, jinak hovoříme o absolutním maximu měsíčním, denním apod. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 abs. maximum teploty vzduchu 37,8 °C (z 27. 7. 1983). Viz též amplituda absolutní, extrém.
česky: maximum absolutní angl: absolute maximum of meteorological element rus: абсолютный максимум метеорологического элемента  1993-a2
absolútne mesačné maximum
nejvyšší hodnota z měsíčních maxim meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 lednové abs. maximum teploty vzduchu 16,7 °C (z 10. 1. 1991). Viz též amplituda absolutní měsíční.
česky: maximum absolutní měsíční angl: absolute monthly maximum of meteorological element rus: абсолютный месячный максимум метеорологического элемента  1993-b3
absolútne mesačné minimum
nejnižší hodnota z měsíčních minim meteorologického prvku, zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 lednové abs. minimum teploty vzduchu –27,5 °C (z 31. 1. 1830). Viz též amplituda absolutní měsíční.
česky: minimum absolutní měsíční angl: absolute monthly minimum of meteorological element rus: абсолютный месячный минимум метеорологического элемента  1993-b3
absolútne minimum
nejnižší hodnota meteorologického prvku zaznamenaná na met. stanici nebo v určité oblasti za dlouholeté období, zpravidla však od počátku měření. Abs. minimem se vždy rozumí nejnižší hodnota vztažená k celému roku, jinak hovoříme o absolutním minimu měsíčním, denním apod. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 absolutní minimum teploty vzduchu –27,6 °C (z 1. 3. 1785). Viz též amplituda absolutní, extrém.
česky: minimum absolutní angl: absolute minimum of meteorological element rus: абсолютный минимум метеорологического элемента  1993-a3
absolútny vlhkomer
česky: vlhkoměr absolutní angl: absolute hygrometer rus: абсолютный гигрометр  1993-a1
absorpcia žiarenia
obecně pohlcování určitého, nejčastěji elektromagnetického záření v daném prostředí. V meteorologii jde o pohlcování krátkovlnného nebo dlouhovlnného záření atmosférou, svrchní vrstvou pedosféry nebo litosféry, vegetačním krytem a vodními plochami. V atmosféře se v průměru absorbuje přibližně 15 % slunečního záření, které do ní vstoupilo, a přibližně 90 % dlouhovlnného záření procházejícího ovzduším od zemského povrchu směrem nahoru. Na absorpci záření se podílejí plynné složky, oblaky, popř. různé aerosolové příměsi; u plynů jde o selektivní absorpci záření. Pevný povrch absorbuje dopadající záření v tenké svrchní vrstvičce, čímž se liší od vody, kde k absorpci dochází ve vrstvě silné až několik metrů. Absorpce záření významně ovlivňuje radiační i tepelnou bilanci planety Země. Absorpce slunečního záření vhodných vlnových délek zelenými rostlinami je v přírodě podmínkou pro fotosyntézu. Viz též koeficient absorpce.
česky: absorpce záření angl: absorption of radiation něm: Absorption der Strahlung f rus: поглощение радиации fr: absorption du rayonnement f  1993-a3
absorpčná funkcia
syn. faktor absorpční – poměr velikosti absorbovaného a původního radiačního toku, jako funkce množství dané absorbující látky (nejčastěji vodní páry) obsažené v určité vrstvě atmosféry. Odečteme-li absorpční funkci od jedné, dostáváme tzv. funkci propustnosti.
česky: funkce absorpční angl: absorption function rus: функция поглощения něm: Absorptionsfunktion f fr: facteur d'absorption m  1993-a1
absorpčné pásy vodnej pary
oblasti ve spektru slunečního nebo dlouhovlnného záření, v nichž se projevuje intenzivní selektivní absorpce záření, působená vodní párou obsaženou v atmosféře. Nejvýznamnější absorpční pásy vodní páry jsou u vlnových délek 1,4; 1,9; 2,7; 6,3 µm a v oblasti vlnových délek větších než zhruba 15 µm, v níž vodní pára prakticky úplně absorbuje dlouhovlnné záření. Viz též absorpce záření.
česky: pásy vodní páry absorpční angl: water vapour absorption bands rus: пояса поглощения водяного пара  1993-a2
absorpčný faktor
česky: faktor absorpční angl: absorption factor rus: фактор поглощения něm: Absorptionsfaktor m fr: facteur d'absorption m  1993-a1
absorpčný koeficient
syn. koeficient absorpční, koeficient pohlcování – charakteristika schopnosti daného prostředí absorbovat procházející záření. Objemový koeficient absorpce je číselně roven množství zářivé energie absorbované na dráze jednotkové délky z paprsku o jednotkové intenzitě. Vynásobíme-li objemový koeficient absorpce převrácenou hodnotou hustoty absorbujícího prostředí, dostaneme hmotový koeficient absorpce. V meteorologii se setkáváme s koeficientem absorpce atmosféry v souvislosti se slunečním nebo dlouhovlnným zářením. Protože hodnota koeficientu absorpce závisí na vlnové délce absorbovaného záření, uvažuje se obvykle „monochromatický“ koeficient absorpce vztažený k dostatečně úzkému intervalu vlnových délek ze spektra slunečního nebodlouhovlnného záření. Viz též extinkce, absorpce záření, zákon Lambertův–Bouguerův, zákon zeslabení Beerův.
česky: koeficient absorpce angl: absorption coefficient rus: коэффициент поглощения  1993-a2
absorpčný vlhkomer
vlhkoměr, jímž se vlhkost vzduchu zjišťuje na základě absorpce vodní páry hygroskopickou látkou. Hygroskopická látka buď pohltí všechnu vodní páru obsaženou v uzavřeném vzorku vzduchu, nebo se vlhkostí vzduchu v okolí čidla vlhkoměru vyrovnává tlak vodních par nad povrchem použité hygroskopické látky, která tvoří zákl. část čidla. V prvním případě se zjišťuje přírůstek hmotnosti hygroskopické látky (absolutní metoda, absolutní vlhkoměr), nebo změna objemu, popř. změna tlaku uzavřeného vzorku vzduchu. Ve druhém případě se mění el. vodivost čidla v závislosti na změně vlhkosti vzduchu; tyto vlhkoměry patří mezi elektrické vlhkoměry. Někdy se nazývají chem. vlhkoměry.
česky: vlhkoměr absorpční angl: absorption hygrometer rus: абсорбционный гигрометр, химичеcкий гигрометр  1993-a3
adiabata
křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém ději. Rozlišujeme suché, vlhké, nenasycené a nasycené adiabaty, popř. pseudoadiabaty.
česky: adiabata angl: adiabat, adiabatic, adiabatic line něm: Adiabate f rus: адиабата fr: adiabatique f, adiabatique f, isoligne adiabatique f  1993-a2
adiabatická atmosféra
modelová atmosféra, ve které je vert. teplotní gradient všude roven suchoadiabatickému gradientu vd = 0,0098 K.m–1. Jestliže v adiabatické atmosféře položíme teplotu zemského povrchu rovnou 273 K, potom ve výšce zhruba 27,9 km klesne teplota na 0 K a tuto výškovou hladinu považujeme za horní hranici adiabatické atmosféry.
česky: atmosféra adiabatická angl: adiabatic atmosphere něm: adiabatische Atmosphäre f rus: адиабатическая атмосфера fr: atmosphère sèche adiabatique f  1993-a2
adiabatická ekvivalentná potenciálna teplota
česky: teplota potenciální ekvivalentní adiabatická angl: pseudoequivalent potential temperature rus: потенциальная псевдоэквивалентная температура  1993-b1
adiabatická ekvivalentná teplota
česky: teplota ekvivalentní adiabatická angl: adiabatic equivalent temperature, pseudoequivalent temperature rus: адиабатическая эквивалентная температура  1993-a1
adiabatická expanzia
adiabatické zvětšování objemu plynu, při němž dochází k poklesu vnitřní energie plynu a tedy k jeho ochlazování. V termodynamice atmosféry používáme tento model k objasnění ochlazování při adiabatickém výstupu vzduchové částice. Opakem adiabatické expanze je adiabatická komprese, při níž dochází k ohřevu vzduchové částice při jejím adiabatickém sestupu.
česky: expanze adiabatická angl: adiabatic expansion rus: адиабатическое расширение něm: adiabatische Expansion f, adiabatische Ausdehnung f fr: détente adiabatique f  2014
adiabatická rovnováha
stav atmosféry, která je v hydrostatické rovnováze, při indiferentním teplotním zvrstvení. Pro vertikální teplotní gradient γ v suchém nebo nenasyceném vzduchu tedy platí γ = γD a v nasyceném vzduchu je γ = γS , kde γD a γS značí suchoadiabatický a nasyceně adiabatický teplotní gradient. Ve vrstvě vzduchu v adiabatické rovnováze se ekvivalentně potenciální teplota s výškou nemění. Stavu adiabatické rovnováhy se blíží vrstvy vzduchu se silným vertikálním promícháváním. V Česku se s tímto označením pro indiferentní teplotní zvrstvení setkáváme jen velmi zřídka. V anglicky psané odborné literatuře se tento stav označuje také jako konvekční rovnováha.
česky: rovnováha adiabatická angl: adiabatic equilibrium rus: адиабатическое равновесие  1993-a3
adiabatická vlhká potenciálna teplota
česky: teplota vlhká adiabatická potenciální angl: pseudo wet-bulb potential temperature rus: псевдопотенциальная температура смоченного термометрa  1993-a1
adiabatická vlhká teplota
česky: teplota vlhká adiabatická angl: pseudo wet-bulb temperature  1993-a1
adiabatické ohriatie
česky: oteplování adiabatické angl: adiabatic heating, adiabatic warming rus: адиабатическое нагревание  1993-a1
adiabatické ochladzovanie
česky: ochlazování adiabatické angl: adiabatic cooling rus: адиабатическое охлаждение  1993-a1
adiabatický dej
termodyn. vratný děj v dané soustavě (v meteorologii obvykle ve vzduchu), probíhající bez výměny tepla mezi touto soustavou a okolím. Pro adiabatický děj v ideálním plynu platí Poissonovy rovnice, které lze vyjádřit takto:
T=konst.pθ, p.ακ=konst.,
kde θ = R / cp, κ = cp / cv, T značí teplotu v K, p tlak, α měrný objem, R měrnou plynovou konstantu, cp měrné teplo při stálém tlaku, cv měrné teplo při stálém objemu. Z toho vyplývá, že při adiabatickém poklesu tlaku (expanzi plynu) dochází k poklesu teploty, tj. k adiabatickému ochlazování, při adiabatickém zvýšení tlaku (kompresi plynu) ke zvýšení teploty, tj. k adiabatickému oteplování. Přibližně adiabatické jsou např. procesy ve vzduchové částici nenasycené vodní párou během jejího vert. přemísťování v atmosféře. Pojem adiabatický děj poprvé použil jeden ze zakladatelů termodynamiky, skotský inženýr W. J. M. Rankine (1820–1872). Viz též děj pseudoadiabatický.
česky: děj adiabatický angl: adiabatic process něm: adiabatischer Prozess m rus: адиабатический процесс fr: processus adiabatique m, transformation adiabatique f  1993-a1
adiabatický diagram
česky: diagram adiabatický angl: adiabatic chart, adiabatic diagram něm: Adiabatendiagramm n rus: адиабатная диаграмма, адиабатный график fr: diagramme thermodynamique m  1993-a1
adiabatický teplotný gradient
vert. gradient teploty vzduchové částice při adiabatické expanzi v atmosféře, která je v hydrostatické rovnováze. Odpovídá záporně vzaté změně teploty částice při jejím přemístění o jednotkovou vzdálenost ve vert. směru –dT/dz, kde dT je změna teploty a dz změna výšky. Vyjadřuje ochlazování vzduchové částice při jejím adiabatickém výstupu a oteplování při jejím adiabatickém sestupu. V meteorologii je obvyklé udávat adiabatický teplotní gradient v K nebo °C na 100 m. Podle relativní vlhkosti vzduchové částice rozlišujeme teplotní gradient suchoadiabatický, vlhkoadiabatický a nasyceně adiabatický, který se při praktické aplikaci aproximuje hodnotou pseudoadiabatického teplotního gradientu. Viz též děj adiabatický.
česky: gradient teplotní adiabatický angl: adiabatic lapse rate rus: адиабатический градиент температуры něm: adiabatischer Temperaturgradient m fr: gradient thermique adiabatique m  1993-a3
adjungovaný model
(ADM) – lineární model, který je inverzní k zadanému modelu v tom smyslu, že pokud původní model je linearizován a je vyjádřen maticí A, potom adjungovaný model je popsán transponovanou maticí AT a výstupy původního modelu jsou vstupy ADM a naopak. ADM lze efektivně využít pro výpočet gradientu penalizační funkce ve 4D VAR metodě asimilace. Viz též asimilace meteorologických dat, metoda asimilace dat variační.
česky: model adjungovaný angl: adjoint model  2014
advekcia
přenos dané charakteristiky vzduchu prouděním v atmosféře. Advekcí horizontální, izobarickou, izentropickou atd. rozumíme advekci v dané horiz., izobarické, izentropické atd. hladině. Advekci určité skalární veličiny φ (teploty, tlaku, vlhkosti atd. vzduchu) matematicky definujeme jako záporně vzatý skalární součin rychlosti proudění a gradientu této veličiny, tj.
-vxφx -vyφy -vzφz
kde vx , vy , vz značí složky rychlosti proudění v třídimenzionální kartézské souřadnicové soustavě, tvořené osami x, y, z. V synoptické meteorologii advekcí zpravidla označujeme přenos vzduchové hmoty určitých vlastností a v tomto smyslu mluvíme např. o advekci studeného, teplého, vlhkého, znečištěného atd. vzduchu. Pojem studený, teplý, vlhký, znečištěný atd. vzduch je zde míněn relativně, tj. vzhledem ke vzduchu, který je advehovanou vzduchovou hmotou nahrazován.
česky: advekce angl: advection něm: Advektion f rus: адвекция fr: advection f  1993-a3
advekčná búrka
bouřka v oblasti studené advekce za studenou frontou. Vznik advekční bouřky je podmíněn existencí absolutní instability atmosféry alespoň do výšky kondenzační hladiny a podmíněnou instabilitou atmosféry do výšky alespoň 4 až 6 km. V současné met. literatuře se toto označení vyskytuje již jen ojediněle.
česky: bouřka advekční angl: advective thunderstorm něm: advektives Gewitter n rus: адвективная гроза fr: orage d'advection m  1993-a3
advekčná hmla
mlha, která se tvoří ochlazováním rel. teplého a vlhkého vzduchu při jeho advekci (přesunu) nad chladnější povrch. Za advekční mlhu se považuje někdy i mlha vznikající zvýšeným výparem při přesunu studeného vzduchu nad teplý a vlhký povrch. Viz též mlha radiační, klasifikace mlh Willettova.
česky: mlha advekční angl: advection fog rus: адвективный туман  1993-a1
advekčná instabilita ovzdušia
instabilita vyvolaná nerovnoměrnou advekcí v důsledku výrazných změn rychlosti větru s výškou (studená advekce zesilující s výškou nebo teplá advekce slábnoucí s výškou). V tomto případě se nad určité místo dostává v nižších hladinách rel. teplejší a ve vyšších hladinách rel. chladnější vzduch.
česky: instabilita atmosféry advekční angl: advective instability of atmosphere rus: адвективная неустойчивость атмосферы něm: advektive Instabilität der Atmosphäre f  1993-a3
advekčná inverzia teploty vzduchu
teplotní inverze vznikající buď působením vertikálně nerovnoměrné teplé advekce, když ve vyšších hladinách proudí do dané oblasti rel. teplejší vzduch než v hladinách nižších, nebo prouděním rel. teplého vzduchu nad studený zemský povrch. Prvním způsobem vznikají advekční inverze výškové, druhým advekční inverze přízemní.
česky: inverze teploty vzduchu advekční angl: advective inversion rus: адвективная инверсия něm: Advektionsinversion f  1993-a2
advekčná teória cyklogenézy
česky: teorie cyklogeneze advekční  1993-a1
advekčná tlaková tendencia
složka tlakové tendence způsobená přesunem tlakových útvarů, tedy nikoliv jejich vývojem a dalšími vlivy.
česky: tendence tlaková advekční angl: advective pressure tendency rus: адвективная барическая тенденция, адвективная тенденция давления  1993-a1
advekčne dynamická teória cyklogenézy
jedna z teorií používaná k vysvětlení cyklogeneze. Jejími autory jsou ruští meteorologové Ch. P. Pogosjan a N. A. Taborovskij, kteří ji formulovali ve 40. letech 20. století. Teorie je založena na předpokladu, že lokální změny tlaku vzduchu jsou působeny jednak advekčními změnami teploty, jednak dyn. faktory, spojenými především s ageostrofickou advekcí, které ale zpětně ovlivňují úhel advekce. Empiricky bylo stanoveno pravidlo, že cyklona vzniká nebo se prohlubuje pod deltou frontální zóny ve výšce pouze tehdy, když ve stř. části této zóny převyšuje horiz. kontrast teploty 16 geopotenciálních dekametrů na 1 000 km na mapě relativní topografie  1000500hPa . Vznik cyklony se vysvětluje podle tohoto schématu: baroklinita ve výškové frontální zóně vede k porušení stacionárnosti pohybu, tím k poklesu tlaku vzduchu a vytvoření cyklonální cirkulace. Tato teorie ztratila svůj význam po vytvoření teorie lokálních změn tlaku vzduchu. Její empir. závěry o zvláštnostech stavby termobarického pole atmosféry v různých stadiích vývoje cyklony však zůstávají v platnosti.
česky: teorie cyklogeneze advekčně dynamická angl: advective-dynamic theory of cyclogenesis rus: адвективно-динамическая теория циклонообразования  1993-a3
advekčné ochladzovanie
pokles teploty vzduchu v určité oblasti při zemi nebo ve výšce, vyvolaný studenou advekcí. V souladu s definicí advekce teploty je velikost advekčního ochlazování závislá na úhlu advekce a na velikosti rychlosti proudění a teplotního gradientu v advehované vzduchové hmotě. Ve střední Evropě může velikost advekčního ochlazování dosáhnout za 24 h v krajních případech i 20 °C. Advekční ochlazování nastává obvykle po přechodu studené fronty. Viz též vpád studeného vzduchu.
česky: ochlazování advekční angl: advective cooling rus: адвективное охлаждение  1993-a3
advekčne otepľovanie
vzestup teploty vzduchu v určité oblasti při zemi nebo ve výšce, vyvolaný teplou advekcí. V souladu s definicí advekce teploty je velikost advekčního oteplování závislá na úhlu advekce a na velikosti rychlosti proudění a teplotního gradientu v advehované vzduchové hmotě. Ve střední Evropě dosahuje advekční oteplování za 24 h několika °C, v krajních případech 15 až 20 °C. Advekční oteplování většinou nastupuje po přechodu teplé fronty. Viz též vpád teplého vzduchu.
česky: oteplování advekční angl: advection warming, advective warming rus: адвективное потепление  1993-a3
advekčne-radiačná hmla
mlha, při jejímž vzniku a trvání současně působí příčiny mlhy advekční a mlhy radiační. Viz též klasifikace mlh Willettova.
česky: mlha advekčně-radiační angl: advective radiation fog rus: адвективно-радиационный туман  1993-a1
aerodynamický anemometer
česky: anemometr aerodynamický rus: анемометр Дайнца, аэродинамический анемометр  1993-a1
aerogram
česky: aerogram něm: Aerogramm n, Refsdaldiagramm n rus: аэрологческая диаграмма fr: aérogramme m, diagramme de Refsdal m  1993-a1
aeroióny
česky: aeroionty rus: атмосферные ионы fr: ions atmosphériques pl  1993-a1
aeroklimatológia
česky: aeroklimatologie angl: aeroclimatology něm: Aeroklimatologie f rus: аэроклиматология fr: aéroclimatologie f  1993-a1
aerológia
obor meteorologie, který se zabývá pozorováním a výzkumem mezní vrstvy atmosféry a volné atmosféry. Přímá aerologie využívá k výzkumu zemské atmosféry balony, draky, letadla, radiosondy, rakety apod., které prolétávají zkoumané vrstvy atmosféry a zároveň nesou s sebou přístroje, jež zaznamenávají nebo vysílají údaje o měřených meteorologických prvcích. Zákl. a nejčastěji měřenými prvky jsou teplota vzduchu, tlak vzduchu, vlhkost vzduchu a vítr. Aerologie se věnuje i výzkumu ozonu, atmosférické elektřiny a radioaktivity i některých složek dlouhovlnného záření. Pokud jsou atm. jevy a procesy pozorovány ze zemského povrchu, hovoříme o nepřímé aerologii. Součástí aerologie je klimatologie volné atmosféry. Název aerologie pro tento vědní obor navrhl něm. meteorolog W. Köppen v r. 1906. Viz též pozorování aerologické, měření aerologické.
česky: aerologie angl: aerology něm: Aerologie f rus: аэрология fr: aérologie f  1993-a3
aerologická mapa
česky: mapa aerologická angl: aerological chart rus: аэрологическая карта  1993-a1
aerologická stanica
meteorologická stanice provádějící měření meteorologických prvkůmezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře. Někdy se mezi aerologické stanice zahrnují i stanice měřící pouze v mezní vrstvě atmosféry. Podle umístění je možno tyto stanice členit na pozemní, námořní a letadlové. Podle prostředků využívaných pro měření je možno aerologické stanice dále dělit na stanice radiosondážní, radiovětroměrné, pilotážní, pro raketovou sondáž ovzduší, letadlový průzkum počasí, transosondáž atmosféry, pro akustickou sondáž atmosféry nebo radiolokační meteorologická měření apod. Viz též aerologie, měření aerologické, sondáž ovzduší.
česky: stanice aerologická angl: aerological station, upper-air station, upper-air synoptic station rus: аэрологическая станция  1993-a3
aerologické meranie
zjišťování parametrů v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře aerol. přístroji, zápis výsledků měření a jejich zpracování stanoveným způsobem. Aerol. měření je v současné době většinou automatizované. V minulosti záznam údajů (např. z radiosond) a jejich zpracování prováděl aerol. pozorovatel. Pro aerol. měření se používají radiosondy, ozonové sondy, radiolokátory, raketové sondy, letadlové měřicí přístroje a jiné tech. prostředky. Viz též aerologie, pozorování aerologické, měření radiosondážní, měření pilotovací, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a ve volné atmosféře, sondáž ovzduší.
česky: měření aerologické angl: aerological measurement rus: аэрологическое измерение  1993-a3
aerologické observatórium
met. pracoviště, jehož hlavní pracovní náplní je kromě aerologických měření a pozorování pro vědecké a provozní účely i řešení samostatných výzk. úkolů z aerologie. Viz též stanice aerologická.
česky: observatoř aerologická angl: aerological observatory rus: аэрологическая обсерватория  1993-a1
aerologické pozorovanie
pozorování met. a fyz. dějů a parametrů v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře. Z hlediska používaných prostředků a metod se aerol. pozorování dělí na nepřímá a přímá. Nepřímá aerol. pozorování, která umožňují zkoumat jevy v atmosféře na dálku bez přímého kontaktu se dělí na aktivní, pokud je pozorování spojeno s aktivním vysíláním různých signálů, např. akust. (sodar), světelných (lidar) nebo rádiových (radiolokátor), a na pasivní, pokud se pozorují různé atm. procesy a jevy, např. tepelné záření zemského povrchu a oblačnosti, polární záře, noční svítící oblaky apod. Přímá aerol. pozorování, v odborné literatuře někdy označovaná jako kontaktní, jsou prováděná pomoci různých speciálních přístrojů, jako jsou radiosondy, transosondy, ozonosondy, meteorologické rakety, nebo pomocí meteorologických pozorování z letadel během letu. Viz též sondáž ovzduší, měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.
česky: pozorování aerologické angl: aerological observation rus: аэрологическое наблюдение  1993-a3
aerologické výstupy lietadlami
česky: výstupy aerologické letadly angl: aerological aircraft sounding rus: аэрологические подъемы самолетами  1993-a1
aerologický diagram
termodynamický diagram používaný při vyhodnocování aerologických měření a při analýze fyz. stavu atmosféry, zvláště v předpovědní službě a při met. zabezpečení letectva. Na aerol. diagramu bývají zakresleny izobary, izotermy, suché a nasycené adiabaty a izolinie některých parametrů vlhkosti vzduchu. Aerol. diagram má obsahovat co nejvíce přímkových izolinií, aby zobrazování na něm bylo co nejjednodušší. Velikost úhlu mezi izotermami a suchými adiabatami by měla umožnit snadné porovnání sklonu zakreslených křivek se sklonem adiabat na diagramu. Za přednost se považuje, je-li aerol. diagram energetickým diagramem. K nejčastěji používaným aerol. diagramům patří diagram Stüveho, emagram, diagram Refsdalův, tefigram a thetagram.
česky: diagram aerologický angl: aerological diagram něm: aerologisches Diagramm n rus: аэрологическая диаграмма fr: diagramme aérologique m  1993-a2
aerologický rez
česky: řez aerologický angl: aerological cross section rus: аэрологический разрез  1993-a1
aerologický výstup
1. méně vhodné označení pro aerologické měření;
2. slang. označení pro graf. znázornění vert. profilu meteorologických prvků na daném místě.
česky: výstup aerologický angl: aerological ascent rus: аэрологический подъем  1993-a1
aeronómia
nauka o stavbě a vlastnostech atmosféry Země nad troposférou. Zkoumá její fyz. charakteristiky (strukturní parametry) a fyz. a fyz.-chem. procesy, které určují její stav a časové změny, podmíněné převážně ději na slunečním povrchu a jím vysílaným zářením. K pozemním metodám aeronomických pozorování patří vizuální a fotografické pozorování svítících nočních oblaků, meteorů a polárních září, spektrografické metody výzkumu záření nočního svitu oblohy a polárních září a sondování ionosféry radiovlnami. Vznik aeronomie v podstatě souvisí až s počátkem systematického průzkumu vysoké atmosféry přímými metodami, tj. raketovými sondážemi (od r. 1945) a výzkumnými družicemi (od r. 1957). V meteorologii je aeronomie obvykle považována za součást aerologie.
česky: aeronomie angl: aeronomy něm: Aeronomie f rus: аэрономия fr: aéronomie f  1993-a2
aeroplanktón
česky: aeroplankton něm: Aeroplankton f, Luftplankton f rus: атмосферный планктон, воздушный планктон fr: plancton aérien m, aéroplancton m  1993-a2
aerostat
česky: aerostat angl: aerostat něm: Luftballon m rus: аэростат fr: aérostat m  1993-a2
ageostrofická advekcia
česky: advekce ageostrofická angl: ageostrophic advection něm: ageostrophische Advektion f rus: агеострофическая адвекция fr: advection agéostrophique f  1993-a3
ageostrofická vorticita
vert. složka vorticity rychlosti ageostrofického větru. Pole ageostrofické rel. vorticity je úzce spjato s vývojovými tendencemi v tlakovém poli.
česky: vorticita ageostrofická angl: ageostrophic vorticity  2014
ageostrofické prúdenie
česky: proudění ageostrofické  1993-a1
ageostrofický vietor
syn. proudění ageostrofické – rozdíl vektorů rychlosti skutečného a geostrofického větru. Ve volné atmosféře se geostrofický vítr v základním přiblížení nejčastěji interpretuje jako výslednice čtyř složek, tj. složky izalobarické (izalohyptické), kinetické, konv. a cyklostrofické. Tyto složky bývají někdy označovány jako vítr izalobarický, kinetický, konvekční a cyklostrofický. V podrobnějším přiblížení lze odvodit i další příspěvky k ageostrofickému větru vznikající např. u proudění, které má současně vertikální i meridionální složky pohybu. Teoreticky lze dokázat, že každé proudění s meridionální složkou pohybu musí obsahovat ageostrofickou složku. Velikost rychlosti ageostrofického větru bývá ve volné atmosféře u proudění velkých měřítek zpravidla alespoň o řád menší než velikost rychlosti větru geostrofického, přesto má ageostrofický vítr zásadní význam pro transformace kinetické energie v atmosféře a vývoj pole atmosférického tlaku.
česky: vítr ageostrofický angl: ageostrophic wind rus: агеострофический ветер  1993-a3
agregácia
obecně vzájemné spojování pevných aerosolových částic, ve fyzice oblaků a srážek spojování ledových krystalků při jejich vzájemných nárazech a vznik sněhových vloček. Ve starší odb. literatuře se agregace často zahrnuje pod pojem koagulace.
česky: agregace angl: aggregation něm: Aggregation f rus: агрегация fr: agrégation f  1993-a3
agroklimatológia
syn. klimatologie zemědělská – odvětví aplikované klimatologie v zemědělství, a to jak v rostlinné, tak živočišné výrobě. K hlavním úkolům agroklimatologie patří:
a) hodnocení klimatu z hlediska zemědělství;
b) provádění agroklimatologické rajonizace neboli vymezování klimatických oblastí pro racionální pěstování zeměd. plodin, chov dobytka, popř. využití mechanizace;
c) studium mikroklimatu uzavřených prostor, např. stájí, skleníků, objektů určených k uskladnění zeměd. produktů apod.;
d) poskytování podkladů pro výstavbu zeměd. objektů, provádění zeměd. meliorací, provoz závlahového hospodářství atd.
Viz též agrometeorologie.
česky: agroklimatologie angl: agroclimatology něm: Agrarklimatologie f rus: агроклиматология fr: agroclimatologie f  1993-a2
agroklimatologická rajonizácia
speciální klimatologická rajonizace sestavená pro potřeby zemědělné praxe, především pro efektivní rostlinnou výrobu. Základním problémem při agroklimatologické rajonizaci je výběr agroklimatologických ukazatelů, jež by komplexně vyjádřily prostorovou diferenciaci agroklimatologických podmínek vývoje a tvorby úrody zemědělských kultur. Pro agroklimatologickou rajonizaci tehdejšího území ČSFR (1975) byly zvoleny tyto ukazatele:
a) suma teplot za období s průměrnou denní teplotou vzduchu ≥ 10 °C, která vyjadřuje teplotní zajištění zemědělských kultur;
b) klimatický ukazatel zavlažení za období od června do srpna jakožto kritérium vláhových podmínek;
c) průměrné roční minimum teploty vzduchu, charakterizující podmínky přezimování.
Agroklimatologická rajonizace patří k předním úkolům zemědělské klimatologie. Viz též zajištění klimatické, index suchosti, index vlhkosti.
česky: rajonizace agroklimatologická angl: agroclimatological regionalization rus: агроклиматологическое районирование  1993-a0
agrometeorológia
syn. meteorologie zemědělská – obor aplikované meteorologie, který studuje vlivy počasí a klimatu na zemědělství. Poznatků z agrometeorologie se využívá v rostlinné a živočišné výrobě, zejména ve sféře řízení a rozhodování, např. při určování agrotechnických termínů, závlahových dávek nebo ochraně plodin před nepříznivými met. jevy. Cennými met. informacemi pro zemědělce jsou speciální výstupy agrometeorologické předpovědi. Součástí agrometeorologie v širším slova smyslu je agroklimatologie.
česky: agrometeorologie angl: agrometeorology něm: Agrarmetorologie f rus: агрометеорология fr: agrométéorologie f  1993-a2
agrometeorologická predpoveď
syn. předpověď zemědělsko-meteorologická – krátkodobá, střednědobá nebo dlouhodobá předpověď počasí speciálně pro potřeby zeměd. výroby. Vychází většinou ze všeobecné předpovědi počasí, ze znalosti dosavadního průběhu počasí v daném roce a opírá se o poznání vývojových stadií živých organismů, změn fyz. vlastností půdy a dlouhodobých klimatologických charakteristik. Ke krátkodobým předpovědím patří např. výstrahy před krupobitím, vichřicemi, předpovědi mrazíků a mrazů ve vegetační době; mezi dlouhodobé předpovědi počítáme předpovědi zásob vody v půdě, výskytu suchých a vlhkých období, podmínek přezimování kultur a charakteristik teploty vzduchu, zejména sum teploty. Speciální agrometeorologické předpovědi se zaměřují např. na sledování konkrétních rostlinných chorob a škůdců, na rychlost vývoje plodin nebo na odhad kvality úrody.
česky: předpověď agrometeorologická angl: agrometeorological forecast rus: агрометеорологический прогноз  1993-a2
agrometeorologická predpoveď
česky: předpověď zemědělsko-meteorologická angl: agrometeorological forecast rus: агрометеорологический прогноз  1993-a3
agrometeorologická stanica
meteorologická stanice, která slouží potřebám zeměď. vědy a praxe. Dělí se na stanice základní, doplňkové, pomocné a speciální. Podle doporučení Světové meteorologické organizace tyto stanice:
a) v oblasti met. veličin měří teplotu a vlhkost vzduchu v různých výškách až do 10 m v závislosti na výšce a charakteru porostu, půdní teploty v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm, popř. i v dalších pro speciální účely, vlhkost půdy, charakteristiky turbulence v porostech nebo v jejich blízkosti, hydrometeory, evapotranspiraci, sluneční svit a složky radiační bilance a provádí pozorování meteorologických jevů, které ohrožují rostliny;
b) v oblasti biologických faktorů provádějí fenologická pozorování, kvalit. a kvantit. pozorování rostlin a zvířectva, poškození rostlin a zvířat přírodními jevy i antropogenní činností.
česky: stanice agrometeorologická angl: agrometeorological station rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
agrometeorologická stanica
dříve používaný termín pro agrometeorologickou stanici.
česky: stanice zemědělsko-meteorologická angl: agricultural meteorological station, agrometeorological station rus: агрометеорологическая станция  1993-a3
agrometeorologické observatórium
syn. observatoř zemědělsko-meteorologická – pracoviště, kde se kromě běžných meteorologických pozorování provádějí speciální měření a zemědělsko-meteorologický výzkum. Slouží i potřebám zeměď. vědy a praxe. Viz též stanice zemědělsko-meteorologická, meteorologie zemědělská.
česky: observatoř agrometeorologická angl: agricultural meteorological observatory rus: агрометеорологическая обсерватория  1993-a1
agronomické sucho
nedostatek vody v půdě projevující se nízkou půdní vlhkostí způsobený meteorologickým suchem. Z dalších vlivů mají značný význam vlastnosti půdy, způsob jejího obhospodařování a celá řada dalších faktorů. Posuzování agronomického sucha je úkolem agrometeorologie, přičemž je třeba uvažovat i poznatky hydropedologie, fyziologie rostlin apod. Viz též přísušek, sucho fyziologické, bilance půdní vody.
česky: sucho agronomické angl: agricultural drought rus: агрономическая засуха  1993-a3
Aitkenov počítač jadier
přístroj ke zjišťování koncentrace kondenzačních jader ve vzduchu. Je tvořen komůrkou, v níž se sledovaný vzorek nenasyceného vzduchu prudce ochladí vynucenou adiabatickou expanzí. Ochlazením dojde ke kondenzaci vodní páry na kondenzačních jádrech a vzniku zárodečných kapiček, které vypadávají na skleněnou destičku. Pomocí mikroskopu se určí počet kapiček usazených na plošné jednotky destičky a následně objemová koncentrace kondenzačních jader. Přístroj zkonstruoval skotský meteorolog J. Aitken (1839–1919) v roce 1880 a jeho původním účelem bylo měření koncentrace částic atmosférického prachu.
česky: počítač jader Aitkenův angl: Aitken counter of nuclei rus: счетчик ядер Айткена  1993-a2
Aitkenove častice
česky: částice Aitkenovy angl: Aitken particles něm: Aitkenteilchen n rus: частицы Айткена fr: noyaux d'Aitken pl, particules d'Aitken pl  1993-a2
Aitkenove jadrá
syn. částice Aitkenovy – aerosolové částice o poloměru menším než 0,1 µm (10–7 m). Jde o nejpočetněji zastoupené částice v atmosférickém aerosolu, jejichž koncentrace může být odhadnuta Aitkenovým počítačem jader, kde se Aitkenovy částice při velkém přesycení vodní párou projevují jako kondenzační jádra. Nemají však podstatný význam pro kondenzaci při nízkých přesyceních vodní párou v reálné atmosféře. Koncentrace Aitkenových jader ve velkých městech bývá > 150 000 / cm3. Jsou významná pro atmosférickou elektřinu jako velké atmosférické ionty. Byla pojmenována po skotském meteorologovi a fyzikovi Johnu Aitkenovi (1839–1919). Svojí velikostí odpovídají nanočásticím.
česky: jádra Aitkenova angl: Aitken nuclei rus: ядра Айткена  1993-a3
akcelerometer
nazývaný také jako gravitační sensor (G-senzor) je přístroj, který umožňuje indikaci hodnot turbulence během letu letadla. Registrace hodnot turbulence je pak prováděna pomocí akcelerografů. Oba tyto přístroje jsou založeny na principu setrvačnosti hmoty pro měření rozdílu mezi kinematickým zrychlením (vhledem k určitému inerciálnímu souřadnému systému) a gravitačním zrychlením. Klasické mechanické senzory indikovaly, popř. registrovaly rel. změnu polohy tělíska upevněného na pružině vůči letadlu. V současnosti jsou nahrazovány tzv. MEMS (mikro-elektromechanickými) akcelerometry/akcelerografy, které jsou vyráběny technologií bulk MM (slepení senzoru a elektronického obvodu). Snímání pohybu senzoru je prováděno piezoodporově, piezoelektricky a nebo kapacitně. Stupnice přístrojů je kalibrována v jednotkách tíhového zrychlení.
česky: akcelerometr angl: accelerometer něm: Beschleunigungsmesser m rus: акселерометр fr: accéléromètre m  1993-a3
akčné centrum atmosféry
rozsáhlý, výrazný a většinou stacionární tlakový útvar na meteorologických mapách, který ovlivňuje cirkulaci atmosféry nad velkou oblastí. Obvykle se rozlišují dva druhy akčních center:
1. synoptická, tj. rozsáhlé stabilní vysoké tlakové útvary, které jsou patrny na synoptických mapách. Jsou to zejména centrální cyklony a kvazistacionární anticyklony;
2. klimatická, tj. oblasti nízkého a vysokého tlaku vzduchu na klimatologických mapách, která jsou statisticky výsledkem častějšího výskytu synop. akčních center téhož znaku v určitých oblastech Země. Dělí se na centrum atmosféry akční permanentní a sezonní. Termín centrum atmosféry akční zavedl franc. meteorolog P. L. Teisserence de Bort v r. 1881, všeobecně se rozšířil prostřednictvím prací Švéda H. H. Hildebrandssona. Viz též cirkulace atmosféry všeobecná, cirkulace monzunová.
česky: centrum atmosféry akční angl: atmospheric center of action něm: Aktionszentrum n rus: центр действия атмосферы fr: centre d'action m  1993-a1
aklimatizácia
postupné přizpůsobování živých organizmů změněným podmínkám (např. aklimatizace výšková).
česky: aklimatizace angl: acclimatization něm: Akklimatisation f rus: акклиматизация fr: s'acclimater, acclimation  1993-a3
aktinograf
v současnosti již nepoužívaný registrační aktinometr zaznamenávající časový průběh přímého slunečního záření.
česky: aktinograf angl: actinograph něm: Aktinograph m rus: актинограф fr: actinographe m  1993-a3
aktinogram
záznam aktinografu.
česky: aktinogram angl: actinogram něm: Aktinogramm n rus: актинограмма fr: actinogramme m  1993-a1
aktinometer
přístroj k měření přímého slunečního záření, jehož princip neumožňuje abs. měření ve fyz. jednotkách, jak je tomu u pyrheliometrů. Čidla aktinometru využívají k získání informace o měřené veličině zvýšení teploty černé plochy nebo dutiny po ozáření Sluncem. Teplotní rozdíl se měří teploměrem, bimetalem nebo termočlánky. Termín aktinometr poprvé použil angl. astronom J. Herschel v r. 1825.
česky: aktinometr angl: actinometer něm: Aktinometer n rus: актинометр fr: actinomètre m  1993-a1
aktinometria
obor meteorologie zabývající se studiem a měřením záření. Kromě vlastního měření jednotlivých druhů záření, např. záření Slunce, záření atmosféry, záření zemského povrchu a radiační bilance aktinometrie studuje zákonitosti absorpce a rozptylu záření v atmosféře. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: aktinometrie angl: actinometry něm: Aktinometrie f rus: актинометрия fr: actinométrie f  1993-a2
aktinometrické meranie
met. měření energie záření přijaté čidlem měřicího přístroje za jednotku času v určitém místě atmosféry nebo na zemském povrchu. Vyjadřuje se zpravidla ve W.m–2. Dříve se užívala jednotka cal.cm–2.min–1. Převodní vztah mezi oběma jednotkami je: 1 cal.cm–2.min–1 = 697,3.10–3 W.m–2. Změřené hodnoty se v přirozených podmínkách označují jako kladné, nebo i záporné podle toho, zda sledovaný povrch celkově více energie záření přijímá, nebo ztrácí. V atmosféře se intenzity toků záření obvykle pohybují v intervalu (–200 ; 1500) W–2.
V používaných radiačních přístrojích čili radiometrech se měřené záření zpravidla přeměňuje na tepelnou energii (kalorimetrická metoda měření), nebo na energii elektrickou (fotoelektricky nebo termoelektricky). Přímé sluneční záření se měří pyrheliometry a aktinometry, sluneční globální záření pyranometry, rozptýlené sluneční záření vhodně upravenými pyranometry, albedo albedometry, efektivní vyzařování zemského povrchu nebo atmosféry pyrgeometry a bilance záření bilancometry.Chyby měření zpravidla nepřevyšují 1 % měřené veličiny. Mezi měření záření bývá zařazováno i měření trvání slunečního svitu pomocí slunoměrů. Viz též aktinometrie.
česky: měření záření angl: actinometry rus: актинометрическое измерение  1993-a3
aktívna primárna rádiolokácia
metoda radiolokace, využívající k získání informace o radiolokačním cíli zpětného odrazu energie základního sondovacího impulzu od tohoto cíle. Někdy se v novější tech. praxi využívá i sondovacích impulzů vytvářených v jiném zdroji než ve vlastním radiolokátoru. Viz též cíl radiolokační, radiolokace aktivní sekundární, radiolokace pasivní.
česky: radiolokace aktivní primární  2014
aktívna prímes
vžité označení pro látky, které jsou do atmosféry emitovány přírodními nebo antropogenními procesy a mají vůči okolnímu vzduchu převýšení z hlediska svého energetického (tepelného) obsahu. Z tohoto důvodu se na ně uplatňuje působení archimedovských vztlakových sil. Viz též příměsi znečišťující, výška komína efektivní, příměs pasivní.
česky: příměs aktivní angl: active pollutant rus: активная примесь  1993-a3
aktívna sekundárna rádiolokácia
metoda radiolokace, využívající k získání informace o radiolokačním cíli jeho aktivní spolupráce s radiolokátorem. Nejčastěji je sekundární radiolokace prováděna tak, že po přijetí impulzu vyslaného radiolokátorem vydá aktivní cíl signál odpovědi vlastním vysílačem. Tím se jednak zvýší dosah sledování takového cíle, jednak zpřesní určení jeho polohy v prostoru. Sekundární radiolokace je využívána především v letectví, v meteorologii pouze u některých typů radiosond a transosond. Viz též radiolokace aktivní primární, radiolokace pasivní.
česky: radiolokace aktivní sekundární angl: active radio detection rus: активная радиолокация  1993-b3
aktívna teplota
v agrometeorologii teplota vzduchu vyšší než tzv. biologické minimum neboli biologická nula, což je teplota, při níž určitý druh rostliny již přestává vegetovat. U většiny polních kultur, trav, listnatých stromů a keřů v oblasti s mírným klimatem se biologické minimum pohybuje kolem 5 °C; biologické minimum lze však vztahovat také k jednotlivým růstovým fázím, popř. fenologickým fázím rostlin. Sumy aktivních teplot, což jsou součty všech průměrných denních teplot vzduchu nad biologickým minimem, udávají, do jaké míry jsou kryty potřeby rostlin z hlediska teploty, a proto slouží jako kritérium při rajonizaci pěstování rostlin podle klimatických podmínek. Výchozí hodnoty, od kterých se sumy aktivních teplot počítají, bývají v praxi voleny různě, za prahovou hodnotu (zhruba biologické minimum) bývají voleny průměrné denní teploty vzduchu 0, 5, 10, 15 °C apod. Uvedené teploty bývají označovány též jako teploty charakteristické. Viz též suma teplot, rajonizace agroklimatologická, teplota efektivní.
česky: teplota aktivní angl: active temperature rus: активная температура  1993-a2
aktívna vrstva
svrchní část litosféry, většinou s půdním a rostlinným krytem, v níž se projevuje alespoň roční chod teploty; obdobně na moři svrchní vrstvy vody. Tepelný stav aktivní vrstvy je podmíněn radiačními procesy na zemském povrchu, dalšími procesy výměny tepla s atmosférou a podmínkami pro vedení tepla v aktivní vrstvě. Dolní hranicí aktivní vrstvy je hladina stálé roč. teploty, horní hranicí je aktivní povrch.
česky: vrstva aktivní angl: active layer rus: деятельнй слой  1993-a2
aktívny družicový rádiometer
obecné označení pro družicové radiometry, které pro pořizování informací využívají zpětně odraženého umělého záření, generovaného přístrojem družice. Do této kategorie lze zahrnout např. družicové lidary, ale rovněž družicové oblačné či srážkové radary. Do jisté míry lze aktivní radiometr považovat za synonymum pro radar.
česky: radiometr družicový aktivní angl: satellite active radiometer  2014
aktívny front
blíže neurčené označení pro atmosférické fronty, které s sebou přinášejí výrazné projevy počasí (intenzivní srážky, bouřky, silný vítr). Jejím opakem je fronta nevýrazná.
česky: fronta aktivní angl: active front rus: активный фронт něm: aktive Front f fr: front chaud/froid actif m  1993-a3
aktívny povrch
přechodná plocha mezi litosférou nebo hydrosférou a atmosférou (povrch půdy, vody, porostu, popř. umělý povrch, jako povrch vozovky, střech domů apod.), na níž dochází k odrazu záření i jeho transformaci v jiné druhy energie (především v teplo). Aktivní povrch patří k hlavním klimatickým faktorům. V utváření klimatu se uplatňuje především ve spojitosti s radiační bilancí soustavy Země–atmosféra a se všeobecnou cirkulací atmosféry. Aktivní povrch ovlivňuje atm. děje v mezní vrstvě atmosféry svými fyz. a fyz.-chem. vlastnostmi, k nimž patří zejména členitost reliéfu zemského povrchu, albedo, tepelná vodivost, vlhkost, složení a struktura půdy, veget. kryt atd. Pojem aktivní povrch zavedl rus. klimatolog A. I. Vojejkov (1824–1916). Viz též orografie.
česky: povrch aktivní angl: active surface rus: активная поверхность  1993-a2
aktuál
slang. označení pro počasí skutečné.
česky: aktuál rus: текущая погода, реальная погода fr: météo en temps réel f  1993-a1
aktuálna izoterma
zřídka používané označení pro izotermu, sestrojenou z teplotních údajů neredukovaných na hladinu moře, v protikladu k pojmu redukovaná izoterma.
česky: izoterma aktuální angl: actual isotherm rus: изотерма по фактическим данным něm: wahre Isotherme f  1993-a1
aktuálne počasie
česky: počasí aktuální angl: current weather  1993-a1
aktuálny čas pozorovania
podle definice WMO:
1. čas, ve kterém je při meteorologickém pozorování na přízemních meteorologických stanicích odečten tlak vzduchu;
2. při aerologickém měření čas vypuštění radiosondážního, popř. pilotovacího balonu nebo rakety;
3. v ostatních případech čas, ve kterém je měření všech relevantních meteorologickch prvků ukončeno.
česky: čas pozorování aktuální angl: actual time of observation něm: aktueller Beobachtungstermin m rus: фактическое время наблюдения fr: heure normale d'observation f, heure locale d'observation f  1993-a3
akumulácia snehu
1. proces hromadění sněhu vypadáváním tuhých srážek a vzniku sněhové pokrývky, popř. působením větru na zvířený sníh. V tomto smyslu je akumulace sněhu protikladem ablace.
2. Výsledek uvedeného procesu. V planetárním měřítku jsou nejrozsáhlejšími akumulacemi sněhu polární sněhové čepičky. Při akumulaci sněhu v terénu hraje důležitou roli především převládající směr větru a expozice, jež ovlivňují vznik akumulací ve formě sněhových návějí, jazyků a závějí.
česky: akumulace sněhu angl: accumulation of snow něm: Akkumulation von Schnee f rus: аккумуляция снега fr: accumulation de neige f  1993-a3
akumulačný mód
mód ve spektru částic atmosférického aerosolu, jenž bývá identifikován ve velikostní oblasti poloměrů aerosolových částic řádově 10–7 m (desetiny mikrometru). Částice těchto velikostí vznikly z původních, cca o řád menších částic nukleačního módu procesem jejich koagulace a akumulují se v oblasti právě popisovaného módu, neboť se zde ještě příliš neprojevuje sedimentace částic.
česky: mód akumulační angl: accumulation mode  2014
akustická sondáž ovzdušia
sondáž ovzduší využívající ke zjišťování nehomogenit v polích meteorologických prvků rozptylu akustického vlnění vysílaného ze zemského povrchu. Část energie, která se vrátí k přijímači, je využita k získání informace o existenci nehomogenity a vzdálenosti místa s touto nehomogenitou od vysílače. Akustická sondáž ovzduší umožňuje např. sledovat teplotní inverze při turbulentním proudění vzduchu. Prostředkem používaným k akustické sondáži ovzduší je sodar. Viz též radiolokátor meteorologický impulsní, radiolokátor meteorologický dopplerovský.
česky: sondáž ovzduší akustická angl: acoustic sounding rus: акустическое зондирование атмосферы  1993-a3
akustická virtuálna teplota
teplota Tvak, při níž by se v suchém vzduchu šířil zvuk stejnou rychlostí jako ve vlhkém vzduchuteplotou Ta tlakem vodní páry e. Počítáme ji pomocí přibližného vzorce
Tvak=T( 1+0,3ep),
v němž p je tlak vzduchu a Tvak i T udáváme v K.
česky: teplota virtuální akustická angl: acoustic virtual temperature rus: акустическая виртуальная температура  1993-a1
akustický lokátor
syn. sodar.
česky: lokátor akustický angl: acoustic radar, acoustic sounder rus: локатор акустический (содар)  1993-a3
akustický teplomer
teploměr využívající teplotní závislost rychlosti šíření zvuku ve vzduchu nebo teploměr využívající teplotní závislost frekvence vynucených kmitů kovové struny. Používá se v meteorologii jen pro speciální účely, např. k měření turbulentních fluktuací teploty vzduchu.
česky: teploměr akustický angl: acoustic thermometer, sonic thermometer rus: акустический термометр  1993-a2
albedo
poměr množství odraženého záření k množství záření dopadlého na určitý povrch. Albedo vyjadřujeme buď jako číslo bez fyz. rozměru, jehož hodnota leží v intervalu (0, 1), nebo častěji v procentech. Obvykle se používá k charakteristice poměrů v krátkovlnné oblasti spektra, tj. pro poměr odraženého a globálního slunečního záření. Z přirozených druhů povrchu souše má největší albedo sněhová pokrývka (čistý čerstvý sníh odráží 70 i více procent dopadajícího slunečního záření, povrch půdy nebo vegetační kryt zhruba od 5 do 35 %). Albedo vodních ploch silně závisí na výšce Slunce nad obzorem (s klesající výškou Slunce roste) a pohybuje se zhruba v rozmezí 2 až 70 %. Termín albedo zavedl do fotometrie něm. fyzik J. H. Lambert (1728–1777).
česky: albedo angl: albedo něm: Albedo f rus: альбедо fr: albédo m  1993-a3
albedo Zeme
poměr záření odraženého Zemí jako planetou k záření Slunce vstupujícímu do atmosféry Země. V současné době se na základě družicových meteorologických měření udává hodnota albeda Země přibližně 30 %.
česky: albedo Země angl: albedo of the Earth, planetary albedo něm: Albedo der Erde f, Erdalbedo f, planetare Albedo f rus: альбедо Земли, планетарное альбедо fr: albédo terrestre m  1993-a2
albedometer
přístroj pro měření albeda. Principiálně je tvořen pyranometrem upraveným tak, aby jeho vodorovně orientované čidlo mohlo být obráceno postupně směrem vzhůru a dolů. Z hodnot naměřených při obou polohách čidla se vypočte hledaný poměr. Albedometr se užívá např. k určení albeda oblaků nebo rozličných druhů zemského povrchu, jako trávy, sněhu apod.
česky: albedometr angl: albedometer něm: Albedometer n rus: альбедометр fr: albédomètre m  1993-a1
album oblakov
česky: album oblaků něm: Wolkenatlas m  1993-a1
aleutská cyklóna
syn. cyklona severopacifická – akční permanentní centrum atmosféry nad sev. částí Tichého oceánu mezi Aljaškou a Kamčatkou, s nejčastější polohou středu v oblasti aleutského souostroví. V zimě je aleutská cyklona důležitým článkem deformačního pole v sev.části Tichého oceánu. Její existence je podmíněna všeobecnou cirkulací atmosféry. Je oživována postupujícími cyklonami, které se tvoří na polární frontě jižně od aleutské cyklony, jakož i cyklonami na arktické frontě, ležící severněji.
česky: cyklona aleutská angl: Aleutian low něm: Aleutentief n, Aleuten-Zyklone f rus: алеутская депрессия, алеутский минимум, алеутский циклон fr: dépression des Aléoutiennes f  1993-a3
Alisovova klasifikácia klímy
genetická klasifikace klimatu, navržená B. P. Alisovem v 50. letech 20. století (v češtině Alisov, 1954). Vychází z geografické klasifikace vzduchových hmot. Rozlišuje sedm klimatických pásem oddělených zimní a letní polohou klimatologických front. Ve čtyřech hlavních pásmech celoročně převažuje jedna vzduchová hmota, pro tři vložená vedlejší pásma je charakteristické jejich sezonní střídání. Je vymezeno klima ekvatoriální, subekvatorální neboli rovníkových monzunů, tropické, mírných šířek, subarktické (bez ekvivalentu na jižní polokouli) a arktické, resp. antarktické. Klimatická pásma se dále mohou dělit do klimatických typů na kontinentální, oceánské, západních pobřeží a východních pobřeží.
česky: klasifikace klimatu Alisovova angl: Alisov`s classification of climate rus: классификация климатa по Алисову  1993-b3
Allardov vzťah
vztah vyjadřující závislost mezi prahovou hodnotou osvětlení oka, svítivostí zdroje světla, dohledností, propustností ovzduší a vzdáleností zdroje světla od fotometru. Používá se ve tvaru:
ET=ID2p D/Z,
kde ET je prahová hodnota osvětlení v lx, I svítivost zdroje světla v cd, D dohlednost v m, P značí propustnost atmosféry v % a Z vzdálenost zdroje světla od fotometru udávaná v m. Hodnota ET je pro noční hodiny rovna 10–6,1 lx, za svítání a soumraku 10–5 lx, během dne 10–4 (při bezoblačném dni 10–3) lx. V letecké meteorologii se Allardův vztah používá pro přepočet hodnot propustnosti atmosféry na dráhovou dohlednost. Vzorec slouží při porovnání dohlednosti měřené přístrojem a meteorologické dohlednosti vizuálně odhadované pozorovatelem. Viz též měření dráhové dohlednosti, vztah Koschmiederův.
česky: vztah Allardův angl: Allard formula rus: формула Алларда  1993-a3
Allardov zákon
česky: zákon Allardův  1993-a1
alobarický vietor
česky: vítr alobarický angl: allobaric wind rus: аллобарический ветер  1993-a1
alohyptický vietor
česky: vítr alohyptický angl: allohyptic wind rus: аллогиптический ветер  1993-a1
altimeter
družicové meteorologii označení pro aktivní radiometr, zaměřený na získávání velmi přesných údajů o výšce hladiny moří a oceánů. Data z altimetrů (společně s dalšími daty) jsou rovněž asimilována do modelů numerické předpovědi počasí. Viz též družice Jason.
česky: altimetr angl: altimeter rus: алтиметр něm: Altimeter n, Höhenmesser m fr: altimètre m  2014
altocumulus
(Ac) [altokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Ac je charakterizován jako menší nebo větší skupiny nebo vrstvy oblaků barvy bílé či šedé, popř. bílé a šedé, které mají vlastní stíny. Skládají se z malých oblačných částí v podobě vln, oblázků, valounů apod., které mohou být navzájem oddělené nebo mohou spolu souviset. Mnohdy mají částečně vláknitý nebo rozplývavý vzhled. Zdánlivá velikost jednotlivých pravidelně uspořádaných částí bývá 1 až 5° prostorového úhlu. Ac je vodní nebo smíšený oblak středního patra. Vzniká např. následkem vlnového proudění, při přetékání vzduchu přes horské překážky nebo transformací jiných druhů oblaků. Průsvitnost Ac je velmi proměnlivá. Ac lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, floccus, castellanus nebo volutus a podle odrůdy jako translucidus, perlucidus, opacus, duplicatus, undulatus, radiatus a lacunosus. Zvláštnostmi Ac mohou být virga a mamma. Termín Ac navrhl franc. meteorolog E. Renou v r. 1870. Čes. překlad Ac je vysoká kupa. Viz též beránky.
česky: altocumulus angl: Altocumulus něm: Altocumulus m rus: высококучевые облака fr: altocumulus m  1993-a3
altostratus
(As) – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. As je charakterizován jako šedavá a modravá oblačná plocha nebo vrstva, s vláknitou nebo žebrovitou strukturou nebo i bez patrné struktury, která pokrývá úplně nebo částečně oblohu. Oblak bývá často tak tenký, že obrysy Slunce lze pozorovat jako za matným sklem. U As se nevyskytují halové jevy. As je smíšený, méně často vodní oblak středního patra, někdy však zasahuje i do patra vysokého. Vyskytuje se např. jako součást oblačných systémů teplé fronty a studené fronty prvního druhu, kde vzniká působením výkluzných pohybů teplého vzduchu. Srážky z As u nás v teplé polovině roku obvykle nevypadávají. As se dále nedělí podle tvaru, lze jej však dále klasifikovat podle odrůdy jako translucidus, opacus, duplicatus, undulatus a radiatus. Zvláštnostmi As mohou být virga a mamma. Termín As navrhl franc. meteorolog E. Renou v r. 1877. Čes. překlad As je vysoká sloha.
česky: altostratus angl: Altostratus něm: Altostratus m rus: высокослоистые облака fr: altostratus m  1993-a3
Amagatov a Leducov zákon
zákon, podle něhož objem směsi ideálních plynů je při daném tlaku a dané teplotě roven součtu dílčích objemů jednotlivých složek směsi. Zákon Amagatův–Leducův se využívá v termodynamice atmosféry. Viz též zákon Daltonův.
česky: zákon Amagatův–Leducův angl: Amagat-Leduc law rus: закон Амагата-Ледука  1993-b1
Ambleov diagram
diagram s kosoúhlými souřadnicovými osami T, –ln p do tlakové hladiny 500 hPa a osami T, –p nad hladinou 500 hPa (T je teplota vzduchu, p tlak vzduchu). Autorem diagramu je O. Amble. Používá se při vyhodnocování aerol. údajů naměřených v zemské atmosféře; patří k méně rozšířeným termodynamickým diagramům.
česky: diagram Ambleův angl: Amble diagram něm: Amble-Diagramm n rus: диаграмма Амбля fr: diagramme d'Amble m, diagramme à axes obliques m  1993-a2
ambulantné terénne meteorologické meranie
zpravidla krátkodobé met. měření, jehož cílem je zjišťovat topoklimatické a mikroklimatické poměry určitého území a míst, hodnotit vliv terénu na meteorologické prvky, objasňovat met. příčiny některých např. biologických jevů v přírodě apod. Tato měření směřují k průzkumu inverzních poloh, teplotních poměrů vzhledem k orientaci a sklonu svahů, větrných poměrů, znečištění ovzduší atd. Provádí se v návaznosti na pozorování ve stálé staniční síti, a zvláště za vhodných povětrnostních situací. Viz též mikroklima, topoklima, inverze teploty vzduchu, inverze vlhkosti vzduchu, bonitace klimatologická, klima svahové.
česky: měření meteorologické terénní ambulantní angl: ambulatory meteorological measurement rus: метеорологические полевые измерения  1993-a1
amplitúda meteorologického prvku
rozdíl nejvyšší a nejnižší hodnoty meteorologického prvku, změřené za určitý časový úsek, zpravidla v průběhu dne (viz amplituda denní), měsíce (viz amplituda měsíční) nebo roku (viz amplituda roční). Zprůměrováním těchto hodnot za delší období dostaneme průměr denní, měsíční a roční amplitudy. Pokud místo určitého roku, měsíce nebo dne uvažujeme celé sledované období, resp. kalendářní měsíc nebo kalendářní den, dostaneme absolutní amplitudu, resp. měsíční nebo denní absolutní amplitudu.
česky: amplituda meteorologického prvku angl: amplitude of the meteorological element, range of the meteorological element něm: Amplitude der meteorologischen Größe f rus: амплитуда метеорологического элемента fr: amplitude d'un élément météorologique f, amplitude de l'élément météorologique f  1993-a3
amplitúda nárazu vetra
rozdíl mezi registrovanou max. a min. rychlostí při jednom nárazu větru. Viz též vítr nárazovitý.
česky: amplituda nárazu větru angl: gust amplitude něm: Böenspitze f rus: амплитуда порыва ветра fr: amplitude d'une rafale (de vent) f  1993-a1
amplitúda prúdu blesku
vrcholová hodnota rázové vlny elektrického proudu I při úderu blesku. Nejčastěji bývá v rozmezí od 2 do 250 kA se stř. hodnotou 20 až 35 kA. Je rozhodujícím parametrem blesku při stanovení velikosti napětí U na odporu uzemnění R zasaženého objektu, které se určí ze vztahu
U=RImax
kde Imax je amplituda proudu blesku. U blesků s více dílčími výboji blesku dosahuje amplituda proudu blesku nejvyšší hodnoty vždy u prvního z nich, u následujících dílčích výbojů bývá podstatně menší.
česky: amplituda proudu blesku angl: lightning current amplitude něm: Blitzstromamplitude f rus: амплитуда тока молнии fr: amplitude du courant (de coup) de foudre f  1993-a2
anabatický vietor
syn. vítr výstupný – vítr se vzestupnou složkou. Při zemském povrchu se jedná především o výstup teplého vzduchu do vyšších poloh, tedy denní fázi horského a údolního větru a svahového větru. V uvedeném smyslu sem patří i vynucené výstupy vzduchu v cyklonách, na návětří hor apod. Anabatický charakter mají také výkluzné pohyby vzduchu na anafrontách. Opačného smyslu je katabatický vítr.
česky: vítr anabatický angl: anabatic wind rus: анабатический ветер, восходящий ветер  1993-a3
anafront
atmosférická fronta s výstupným pohybem teplého vzduchu nad frontální plochou. Úhel sklonu plochy anafronty je větší než úhel sklonu stacionární fronty, tangens úhlu sklonu anafronty je řádově roven 0,01. Příkladem anafronty jsou teplé fronty a studené fronty prvního druhu. Termín anafronta zavedl švédský meteorolog T. Bergeron mezi roky 1934 a 1936. Viz též katafronta.
česky: anafronta angl: anabatic front, anafront něm: Anafront f, Aufgleitfront f rus: анабатический фронт, анафронт fr: front anabatique m, anafront m  1993-a3
analobara
izalobara spojující místa se stejnou kladnou hodnotou změny tlaku vzduchu za daný časový interval, např. za 3, 6 nebo 24 hod. Viz též katalobara.
česky: analobara angl: anallobar něm: Anallobare f rus: аналлобара fr: anallobare f  1993-a3
analýza počasia
syn. rozbor počasí, diagnóza počasí – detailní studium stavu atmosféry, které slouží jako pomocný nástroj k sestavení velmi krátkodobé předpovědi počasí a částečně i předpovědi počasí krátkodobé. Tímto termínem bývá označován i proces, při kterém je určitým způsobem znázorněn skutečný stav atmosféry na synoptických mapách. Viz též analýza synoptických map.
česky: analýza počasí angl: weather analysis něm: Wetteranalyse f rus: синоптический анализ fr: analyse météo f, analyse du temps présent f  1993-a3
analýza synoptických máp
operace, které se provádějí na synoptických mapách. Na přízemních mapách představuje obvykle konstrukci izobar a izalobar, zakreslení atmosférických front, ohraničení oblastí srážek, popřípadě dalších význačných jevů, jako jsou bouřky, mlhy, húlavy atd. Na výškových mapách spočívá analýza synoptických map v konstrukci izohyps absolutní či relativní topografie a izoterem příslušné izobarické hladiny, popřípadě izotach. Na mapách tzv. doplňujících charakteristik (mapy doby slunečního svitu, množství srážek, nočních minimálních teplot, denních maximálních teplot apod.) se konstruují izolinie příslušných prvků. Účelem analýzy synoptických map je co nejpřesnější zjištění a zobrazení fyz. stavu atmosféry a podmínek počasí pro diagnostické a prognostické účely. Viz též analýza frontální, analýza počasí, analýza synoptická, analýza tlakového pole, kreslení povětrnostních map.
česky: analýza synoptických map angl: synoptic chart analysis něm: Wetterkartenanalyse f rus: анализ синоптической карты fr: analyse des cartes de surface / des cartes isobariques/météorologiques f  1993-a2
analýza tlakového poľa
synop. rozbor, kterým se studuje prostorové rozložení atm. tlaku pomocí izobar nebo izohyps. Viz též analýza synoptických map.
česky: analýza tlakového pole angl: baric analysis něm: Analyse des Druckfeldes f rus: барический анализ fr: analyse du champ de pression f  1993-a1
analýza vzduchových hmôt
česky: analýza vzduchových hmot angl: air mass analysis něm: Luftmassenanalyse f rus: анализ воздушных масс fr: analyse des masses d'air f  1993-a1
analyzovaná mapa
met. mapa přízemní nebo výšková, na níž jsou zakresleny izolinie meteorologických prvků, zejména izobary nebo izohypsy, izotermy, izotachy aj., určeny polohy atm. front, zakresleno rozložení atm. srážek a jejich druhů, výskyt mlh, bouřek atd. Analýza se vyjadřuje smluvenými značkami, symboly a barvami.
česky: mapa analyzovaná angl: analysed chart rus: проанализированная карта  1993-a1
anelastická aproximácia
zjednodušení reálné situace při modelování atm. procesů, které umožňuje stratifikovat pole hustoty vzduchu, tj. uvažovat hustotu vzduchu jako vertikálně proměnnou, avšak v ostatních ohledech se předpokládá nestlačitelnost vzduchu. Tato aproximace např. filtruje vertikální šíření zvukových vln a gravitačních vln. Viz též rovnice anelastické.
česky: aproximace anelastická angl: anelastic approximation něm: anelastische Approximation f fr: approximation anélastique f  2014
anelastické rovnice
soustavy prognostických rovnic, popř. diagnostických rovnic, v nichž je aplikována anelastická aproximace, tj. předpokládá se vert. stratifikace pole hustoty vzduchu, ale v ostatních ohledech se vzduch považuje za nestlačitelný. V rovnicích tohoto typu dochází k filtraci vertikálně se šířících gravitačních vln a zvukových vln. Může být uplatněna nehydrostatická aproximace a modelovány tak některé nehydrostatické efekty. V tematické oblasti numerických modelů předpovědi počasí se tyto rovnice uplatňují zřídka, častěji se však používají v souvislosti s modelováním turbulence, struktury proudění nad nerovným povrchem, v modelech mezní vrstvy a přízemní vrstvy.
česky: rovnice anelastické angl: anelastic equations  2014
anemobiagraf
anemograf pracující na aerodyn. principu, vybavený registračním a plovákovým manometrickým systémem. Jeho stupnice rychlostí je zlinearizována pomocí pružin. V Česku se nepoužívá.
česky: anemobiagraf angl: anemobiagraph něm: Anemobiagraph m rus: анемобиаграф, аэродинамический анемограф fr: anémobiagraphe m  1993-a3
anemograf
registrační anemometr, zaznamenávající obvykle prům. a okamžitou rychlost větru a směr větru. Jeho čidlem mohou být miskový kříž, lopatkové kolo, vrtule, aerodyn. trubice nebo brzděný systém pro rychlost větru a tlumená větrná směrovka pro směr větru. Viz též měření větru.
česky: anemograf angl: anemograph, recording anemometer něm: Anemograph m, Windschreiber m rus: анемограф fr: anémographe m, anémomètre enregistreur m  1993-a1
anemogram
záznam anemografu.
česky: anemogram angl: anemogram něm: Anemogramm n, Windregistrierung f rus: анемограмма fr: anémogramme m  1993-a3
anemoklinograf
registrační přístroj k měření sklonu vektoru větru vzhledem k horiz. rovině. V Česku se nepoužívá.
česky: anemoklinograf angl: anemoclinograph, recording anemoclinometer něm: Anemoklinograph m rus: анемоклинограф fr: anémoclinomètre (enregistreur) m  1993-a3
anemoklinometer
přístroj určený k měření sklonu vektoru větru vzhledem k horiz. rovině. V Česku se nepoužívá.
česky: anemoklinometr angl: anemoclinometer něm: Anemoklinometer n rus: анемоклинометр fr: anémoclinomètre m  1993-a3
anemometer
přístroj k měření rychlosti větru nebo rychlosti a směru větru. Anemometry měřící rychlost větru pracují na několika hlavních principech:
a) mechanickém: větrem se roztáčí otočné miskové nebo vrtulové čidlo anemometru, jehož počet otáček za jednotku času je ve známé závislosti na rychlosti větru (viz anemometr miskový, anemometr lopatkový), nebo se větrem vychyluje čidlo přístroje (deska, koule, miskové kolo) z klidové polohy a úhel vychýlení je ve známé závislosti na rychlosti větru (viz anemometr s výkyvnou deskou);
b) ultrazvukovém (akustickém): mezi vysílačem a přijímačem anemometru se šíří ultrazvukové vlny, přičemž doba, za kterou se signál dostane od vysílače k přijímači je závislá na rychlosti větru podél dráhy šíření ultrazvuku (viz anemometr ultrasonický);
c) dynamickém: pomocí speciálně konstruované trubice (tzv. Pitotova trubice), která je čidlem přístroje, se snímá rozdíl dynamického a statického tlaku, který závisí na rychlosti větru (viz anemometr tlakový, anemometr Dinesův);
d) zchlazovacím: čidlem anemometru je materiál (typicky tenký drát) vyhřátý na teplotu vyšší, než je teplota měřeného prostředí, jehož ochlazování vlivem proudění vzduchu je v zákonité závislosti na rychlosti větru (viz anemometr zchlazovací);
Pro experimentální účely se využívají anemometry, které pracují na dalších principech a jen ojediněle se vyrábějí sériově, např.:
e) anemometr vírový využívá zákonité závislosti frekvence kmitání vírů v Kármánově vírové cestě za překážkou umístěnou v měřeném proudu vzduchu ve snímači přístroje, na rychlosti tohoto proudu;
f) anemometr tlakový s fluidním zesilovačem má ve snímači vytvořen pomocí trysky pomocný proud vzduchu kolmý na směr měřeného proudění. Deformace tohoto pomocného proudu vlivem větru je citlivě snímána zpravidla dvojicí tlakových čidel umístěných v trubici snímače naproti trysce;
g) anemometr s tepelným značkováním má snímač vybavený impulsním zdrojem tepla, který ohřeje vzduch protékající trubicí snímače, v níž se rychlost měří. Na závětrné straně zdroje tepla vyhodnocují časový posun tepelné značky dva bez setrvačné teploměry umístěné ve směru proudnic v konstantní vzájemné vzdálenosti. Měřená rychlost je nepřímo úměrná zjištěnému časovému posuvu.
V Česku se na meteorologických stanicích a při terénních měřeních v současnosti používají anemometry pracující na mechanickém a ultrazvukovém principu. Viz též měření větru.
česky: anemometr angl: anemometer něm: Anemometer n, Windmesser m rus: анемометр fr: anémomètre m  1993-a3
anemometer s doskou
anemometr, jehož čidlem je lehká deska, orientovaná kolmo na směr proudění a jejíž výchylka od svislice je úměrná rychlosti větru. Má nelineární stupnici. V současné meteorologické praxi není tento princip používán. Viz též anemometr Wildův.
česky: anemometr s výkyvnou deskou angl: pressure-plate anemometer, swinging plate anemometer něm: Druckplattenanemometer n rus: анемометр с пластинкой, флюгер Вильда fr: anémomètre à plaque m  1993-a3
anemometria
zast. označení pro obor zabývající se měřením charakteristik větru a jeho metodikou. Viz též měření větru.
česky: anemometrie angl: anemometry něm: Anemometrie f rus: анемометрия fr: anémométrie f  1993-a1
anemometrická výška
1. výška nad zemí, v níž je instalován anemometr; podle doporučení Světové meteorologické organizace činí na synoptických stanicích 10 m;
2. termín někdy užívaný pro označení ideální výšky umístění anemometru;
3. hladina bezprostředně nad horní hranicí přízemní vrstvy atmosféry, kam se klade výchozí bod Taylorovy spirály. Viz též měření větru, vítr přízemní.
česky: výška anemometrická angl: anemometer level rus: высота установки анемометрa  1993-a1
anemometrický stožiar
stožár sloužící k instalaci větroměrných přístrojů v požadované výšce nad zemí. Na profesionálních meteorologických stanicích v ČR se nejčastěji používá 10metrový ocelový sklopný stožár. Pro měření na letištích je požadovaná výška stožáru 10 ± 1 m (v souladu s předpisem L3 – Meteorologie, doplněk 3, ust. 4.1.1.1). Vzhledem k tzv. překážkovým rovinám je možné 10m stožár pro anemometr umístit nejblíže 90 m od osy dráhy (ICAO DOC 9837, Manual on Automatic Meteorological Observing Systems, kapitola 3.6). Pokud je anemometr umístěn ve vzdálenosti 90–220 m od osy dráhy, je požadován tzv. příhradový stožár s křehkou konstrukcí, který při eventuálním nárazu nezpůsobí letadlu vážné poškození. Viz též měření větru, měření meteorologické stožárové.
česky: stožár anemometrický angl: anemometer mast, anemometer pylon rus: анемометрическая мачта  1993-a3
anemorumbometer
viz rumb.
česky: anemorumbometr rus: анеморумбометр fr: anémomètre à hélice m  1993-a1
anemoskop
zařízení umožňující kvalitativní určování změn rychlosti větru, např. anemometr s výkyvnou deskou. V současné meteorologické praxi není tento princip používán. Na letištích je pro kvalitativní určování rychlosti větru (a také jeho směru) používán tzv. větrný pytel.
česky: anemoskop angl: anemoscope něm: Windanzeigegerät n, Anemoskop n rus: анемоскоп fr: anémoscope m  1993-a3
aneroid
česky: aneroid angl: aneroid barometer něm: Aneroidbarometer n rus: барометр-анероид fr: baromètre anéroïde m, baromètre holostérique / ancien m  1993-a3
aneroidový barograf
barograf, jehož čidlem je sada aneroidových krabiček, tzv. Vidieho dózy.
česky: barograf aneroidový angl: aneroid barograph něm: Aneroidbarograph m rus: барограф-анероид fr: baromètre anéroïde m  1993-a3
aneroidový tlakomer
syn. aneroid – deformační kovový tlakoměr, jehož čidlem je jedna nebo více Vidieho aneroidových krabiček. Podle metody snímání změn tlaku vzduchu je dělíme na aneroidy mechanické a aneroidy elektrické. U mechanického aneroidu je sada aneroidových krabiček připevněna jedním koncem ke kostře aneroidu. Z druhého konce, který je volný, se snímají výchylky závislé na změnách tlaku vzduchu mechanickým převodním systémem. Elektrické aneroidy převádějí deformaci aneroidových krabiček na změnu elektrické veličiny (odpor, kapacitu, napětí, frekvenci aj). Údaje aneroidu ovlivňuje teplota vzduchu a vzhledem k hysterezi aneroidu i rychlost tlakové změny.
česky: tlakoměr aneroidový angl: aneroid barometer  1993-a3
anizotropná turbulencia
syn. turbulence nonizotropní – každá turbulence, která nesplňuje podmínky izotropní turbulence. Výrazná anizotropie turbulence v atmosféře existuje zejména ve vrstvě vzduchu silné zhruba 20 m a bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu nad rovinným terénem.
česky: turbulence anizotropní angl: anisotropic turbulence rus: анизотропная турбулентность  1993-a1
anjelské echo
česky: echo andělské něm: Engel-Echo fr: ange radar m , ange écho radar m   1993-a1
anjelský odraz
syn. echo andělské – radiolokační odraz zaznamenaný při bezoblačném počasí a bez zjevných souvislostí s umělými objekty. Podle velikosti zobrazení rozlišujeme andělský odraz bodový nebo andělský odraz s velkými horiz. rozměry. Nejčastějšími příčinami andělských odrazů jsou odrazy od oblastí s velkým gradientem indexu lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu při začínající termické konvekci, při inverzích teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, popř. i od letícího hejna hmyzu nebo ptáků.
česky: odraz andělský angl: angel echo rus: ангел-эхо  1993-a3
anomália potenciálnej vorticity
meteorologická anomálie převážně synoptického měřítka, jejíž vert. rozsah se zvětšuje s rostoucím horiz. rozměrem a zmenšuje s rostoucí vertikální stabilitou atmosféry. Rozlišujeme kladné a záporné anomálie potenciální vorticity, pro které jsou charakteristické kladné, resp. záporné odchylky hodnot od klimatologického normálu. Kladná anomálie potenciální vorticity v horní troposféře je spojena s cyklonální vorticitou a zpravidla se studenou advekcí z vyšších zeměpisných šířek, popř. s pronikáním vzduchu ze stratosféry. Záporná anomálie potenciální vorticity je spojena s anticyklonální vorticitou a zpravidla s teplou advekcí z nižších zeměpisných šířek. Anomálie potenciální vorticity se může vyskytovat i ve spodní troposféře, kde nejčastěji vzniká působením výškové anomálie na prostředí se zvýšenou baroklinitou nebo následkem neadiabatických dějů souvisejících např. s tvorbou srážek. Viz též PV thinking.
česky: anomálie potenciální vorticity angl: potential vorticity anomaly něm: Anomalie der potentiellen Vorticity f fr: anomalie de vorticité potentielle  2014
anomálna počuteľnosť
česky: slyšitelnost anomální angl: anomalous audibility  2014
anomálne šírenie elektromagnetických vĺn v atmosfére
šíření elmag. energie v atmosféře na neobvykle velké vzdálenosti, které je podmíněno anomálním prostorovým rozložením indexu lomu.
česky: šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře anomální angl: anomalous propagation rus: аномальное распространение  1993-a1
anomálne šírenie zvuku
česky: šíření zvuku anomální angl: anomalous propagation of sound rus: аномальное распространение звука  1993-a1
ansámblová predpoveď počasia
skupinová sada různých předpovědí počasí platných pro daný předpovědní čas. Rozdíly mezi předpověďmi poskytují informace o pravděpodobnostním rozdělení předpovídaných prvků. Předpovědi mohou vycházet z různých počátečních nebo okrajových podmínek (v případě modelů na omezené oblasti), mohou se lišit dobou startu předpovědi, nastavením parametrů numerického modelu předpovědi počasí, nebo mohou pocházet z několika různých modelů předpovědi počasí. Ansámblová předpověď se používá kvůli postižení dvou základních nejistot numerické předpovědi počasí:
1) použití nedokonalých počátečních podmínek, které popisují výchozí stav atmosféry. Počáteční podmínky pro předpověď se pozměňují malými, ale dynamicky aktivními perturbacemi spočtenými pro danou situaci, např. metodou singulárních vektorů (ECMWF), nebo jinou. Tyto perturbace jsou pak více či méně umocněny chaotickou povahou systému.
2) použití nepřesných formulací v numerickém modelu předpovědi počasí, které jsou způsobeny aproximací nebo zjednodušením popisu fyzikálních procesů v modelu.
česky: předpověď počasí ansámblová angl: ensemble forecast  2014
antarktická anticyklóna
anticyklona nad Antarktidou značně symetricky rozložená kolem již. pólu, sestředem převážně ve vých. části pevniny. Antarktická anticyklona je akčním centrem atmosféry. Jako studená anticyklona zabírá zpravidla jen spodní troposféru.
česky: anticyklona antarktická angl: antarctic anticyclone něm: antarktische Antizyklone f rus: антарктический антициклон fr: anticyclone antarctique m  1993-a3
antarktická klíma
Alisovově klasifikaci klimatu nejjižnější klimatické pásmo, kde celoročně převládá antarktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu spadá prakticky celá Antarktida pod klima trvalého mrazu, vyznačující se zde mimořádnou drsností klimatu. Radiační bilance zemského povrchu dosahuje výrazně záporných hodnot, mj. v důsledku velkého albeda. Nízká antarktická anticyklona způsobuje mohutné přízemní inverze teploty vzduchu a přispívá k nízkým srážkovým úhrnům. Vítr přitom dosahuje vysokých rychlostí a často způsobuje blizard, a to nejen na pobřeží, kde se silně projevuje ledovcový vítr. Extrémní jsou pak hodnoty teploty vzduchu, a to i v létě, kdy prům. měs. teplota vzduchu ve vnitrozemí zůstává kolem –30 °C, v zimě pak klesá i pod –60 °C. Viz též extrémy teploty vzduchu, pól chladu, pól větrů.
česky: klima antarktické angl: antarctic climate rus: антарктический климат  1993-b3
antarktický front
hlavní fronta oddělující na již. polokouli antarktický vzduch od vzduchu mírných šířek. Tvoří sev. hranici antarkt. vzduchu a probíhá v několika větvích atmosférické fronty nad mořem obklopujícím Antarktidu. Na antarkt. frontě se tvoří postupující cyklony, způsobující regeneraci cyklon na polární frontě. V procesu cyklonální činnosti může antarkt. fronta proniknout daleko do mírných šířek. Antarkt. frontu je nutné odlišit od vnitroantarktické fronty, která jako podružná fronta odděluje pevninský a mořský vzduch v rámci antarkt. vzduchové hmoty.
česky: fronta antarktická angl: antarctic front rus: антарктический фронт něm: Antarktikfront f fr: front antarctique m  1993-a3
antarktický vzduch
vzduchová hmota vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v oblasti Antarktidy. Jeho celoroční výskyt je typický pro antarktické klima. Na severu je ohraničen antarktickou frontou. Po celý rok je velmi studený, hlavně ve svých nižších vrstvách, což platí především pro jeho pevninskou formu, která se vytváří v antarktické anticykloně nad zaledněnými plochami Antarktidy a nad přilehlými zamrzlými moři.
česky: vzduch antarktický angl: antarctic air rus: антарктический воздух  1993-a3
antibarické prúdenie
česky: proudění antibarické  1993-a1
antibarický vietor
syn. proudění antibarické – horiz. proudění bez tření v atmosféře, při němž síla horiz. tlakového gradientu má stejný směr jako Coriolisova síla a jejich výslednice je v rovnováze s odstředivou silou. Antibarický vítr se nevyskytuje jako součást velkoprostorových pohybů v rámci všeobecné cirkulace atmosféry čili primární cirkulace. Antibarický vítr se však může blížit proudění ve tvaru malých vírů s přibližně vert. osou, pozorovaných někdy u zemského povrchu při uvolňování výstupních konvektivních proudů. Tyto víry se lid. nazývají rarášek nebo čertík.
česky: vítr antibarický angl: antibaric wind rus: антибарический ветер  1993-a1
anticyklogenéza
vznik, popř. zesílení již existující anticyklonální cirkulace v atmosféře. Za příznivých podmínek může vést k formování anticyklony nebo k jejímu mohutnění. Rozlišujeme anticyklogenezi dynamickou a termickou. Opakem anticyklogeneze je anticyklolýza.
česky: anticyklogeneze angl: anticyclogenesis něm: Antizyklogenese f rus: антициклогенез fr: anticyclogénèse f, anticyclogenèse f  1993-a3
anticyklolýza
zeslabení již existující anticyklonální cirkulace v atmosféře, které může vést k slábnutí a rozpadu anticyklony. Opakem anticyklolýzy je anticyklogeneze.
česky: anticyklolýza angl: anticyclolysis něm: Antizyklolyse f rus: антициклолиз fr: anticyclolyse f  1993-a3
anticyklóna
syn. výše tlaková – oblast se zvýšeným tlakem vzduchu v atmosféře, která se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je vyšší než v okolí. Pro anticyklonu jsou charakteristické anticyklonální vorticita a anticyklonální cirkulace. Anticyklona je základním tlakovým útvarem. Středy anticyklony se označují na synop. mapách v ČR písmenem „V“ (výše), na mapách z angl. a něm. jazykové oblasti písmenem „H“ (high, Hoch), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „B“ (vysokoje davlenije) a na mapách ze špan. jazykové oblasti písmenem „A“ (alta). Ke vzniku anticyklony vedou složité procesy v atmosféře, označované jako anticyklogeneze. Termín anticyklona zavedl angl. přírodovědec F. Galton v r. 1861. K výkladu vzniku a vert. stavby anticyklony významně přispěl též český meteorolog S. Hanzlík. Zast. název pro anticyklonu je tlakové (barické, barometrické) maximum. Viz též počasí anticyklonální, stadia vývoje anticyklony, osa anticyklony.
česky: anticyklona angl: anticyclone, high něm: Antizyklone f, Hoch n, Hochdruckgebiet n rus: антициклон, максимум fr: anticyclone m, zone de haute pression  1993-a3
anticyklonálna cirkulácia
cirkulace v místech, kde se vzduch pohybuje s vert. osou rotace, jejíž průmět do osy rotace Země je opačně orientovaný k orientaci osy rotace Země, tj. v místech, kde vzduchové částice mění směr svého pohybu na sev. polokouli ve smyslu otáčení hodinových ručiček a na již. polokouli proti směru otáčení hodinových ručiček. Anticyklonální cirkulace je tedy na sev. polokouli záporná a na již. polokouli kladná. Anticyklonální cirkulace na rovníku není definována. Anticyklonální cirkulace je opakem cyklonální cirkulace. Viz též anticyklonální zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: cirkulace anticyklonální angl: anticyclonic circulation něm: antizyklonale Zirkulation f rus: антициклоническая циркуляция fr: circulation anticyclonique f  1993-a3
anticyklonálna situácia
1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při anticyklonální situaci převládá nad sledovaným územím anticyklonální počasí. U většiny typů anticyklonálních situací se používá indexu „a“. Např. NWa znamená sz. anticyklonální situaci;
2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k souhrnnému označení projevů anticyklonálního počasí. Viz též situace cyklonální.
česky: situace anticyklonální angl: anticyclonic situation rus: антициклоническая (синоптическая) ситуация  1993-a1
anticyklonálna vorticita
na sev. polokouli záporná, na již. polokouli kladná vert. složka vorticity. Anticyklonální rel. vorticita se vyskytuje v oblastech vysokého tlaku vzduchu, tj. především v anticyklonách a hřebenech vysokého tlaku vzduchu.
česky: vorticita anticyklonální angl: anticyclonic vorticity rus: антициклоническая завихренность, антициклонический вихрь скорости  1993-a3
anticyklonálne počasie
1. počasí v oblasti anticyklony. Závisí na stadiu vývoje anticyklony, na druhu vzduchové hmoty, která anticyklonu tvoří, a na roč. období. Je rozdílné v různých sektorech anticyklony. V chladném pololetí můžeme ve stř. Evropě pozorovat dva typy anticyklonálního počasí. První typ počasí se vyznačuje malou oblačností a nízkou teplotou vzduchu. Je obvyklý především ve stř. části anticyklony. Je charakteristický pro ostře vyjádřené procesy anticyklogeneze při subsidenci vzduchu v anticyklonách nad pevninou, které jsou tvořeny kontinentální vzduchovou hmotou s malou měrnou vlhkostí vzduchu. Při sněhové pokrývce klesá u nás noční teplota hluboko pod bod mrazu (–20 °C a níže). Druhý typ počasí je charakterizován velkou oblačností druhu stratus a stratocumulus a vyskytuje se v pomalu se vyvíjejících, popř. rozpadajících se anticyklonách, kdy sestupné pohyby vzduchu jsou velmi malé nebo jsou vystřídány výstupnými pohyby. Za této situace mohou dokonce vypadávat srážky ve tvaru mrholení. Často se vyskytují inverze teploty vzduchu obvykle začínající v blízkosti zemského povrchu a sahající do výšky 1 až 2 km. Při dostatečné vlhkosti jsou provázeny vývojem mlh, které zasahují rozsáhlé oblasti především v blízkosti středu anticyklony. Ve vyšších vrstvách anticyklony, v horských oblastech, bývá v tomto případě jasné a relativně velmi teplé počasí. V teplém pololetí nepozorujeme v anticyklonách počasí se spojitou vrstevnatou oblačností. Pro centrální oblasti anticyklony je typické málo oblačné, popř. bezoblačné počasí, v okrajových sektorech počasí s kupovitou oblačností, která bývá největší v předním sektoru tlakové výše. V jednotlivých případech, především v zadním sektoru letních anticyklon, lze pozorovat v horských oblastech stř. Evropy i bouřky. Nejvyšší teploty jsou v centrální části a v zadním sektoru výše.
2. označení pro počasí v oblasti anticyklony velmi zjednodušeně a nepřesně charakterizované malou oblačností beze srážek, nebo jasnem, slabým větrem, nebo bezvětřím a velkou denní amplitudou teploty vzduchu.
česky: počasí anticyklonální angl: anticyclonic weather rus: погода в антициклонах  1993-a3
anticyklonálne prúdenie
proudění, při kterém mají proudnice anticyklonální zakřivení.
česky: proudění anticyklonální angl: anticyclonic flow rus: антициклоническое течение  1993-a1
anticyklonálne stáčanie vetra
stáčení větru v horiz. rovině dané anticyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má směr shodný s otáčením hod. ručiček, tj. míří vpravo, postavíme-li se čelem po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální, anticyklona, stáčení větru cyklonální.
česky: stáčení větru anticyklonální angl: anticyclonic rotation of wind rus: антициклоническое вращение ветра  1993-a2
anticyklonálne zakrivenie izobár alebo izohýps
zakřivení izobar, popř. izohyps, typické pro oblasti anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu, při němž vzduchová částice, pohybující se na sev. polokouli podél těchto izolinií, mění směr svého pohybu ve smyslu otáčení hodinových ručiček (na již. polokouli opačně). Odstředivá síla související s pohybem po prostorově zakřivené trajektorii působí na sev. polokouli vlevo od směru pohybu (na již. polokouli vpravo), tj. proti směru Coriolisovy síly a souhlasně se silou horizontálního tlakového gradientu. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps cyklonální.
česky: zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální angl: anticyclonic curvature rus: антициклоническая кривизна  1993-a2
anticyklonálny föhn
syn. fén volný.
česky: fén anticyklonální angl: anticyclonic foehn rus: антициклонический фён něm: antizyklonaler Föhn m fr: foehn anticyclonique m  1993-a3
anticyklonálny strih vetra
horiz. střih větru, který zvětšuje anticyklonální vorticitu, tzn. že podporuje např. mohutnění anticyklon nebo vyplňování cyklon. Na sev. polokouli se při anticyklonálním střihu větru rychlost větru zvětšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.
česky: střih větru anticyklonální angl: anticyclonic wind shear rus: антициклонический сдвиг ветра  1993-a1
antihélium
protislunce, viz kruh parhelický.
česky: antihélium angl: anthelion něm: Gegensonne f rus: антелий, антигелий, дуга антеля , противосолнце fr: anthélie f  1993-a1
antimonzún
ve skutečnosti neexistující kompenzující proudění nad monzunem ve zjednodušeném modelu monzunové cirkulace (analogicky k antipasátupasátové cirkulaci).
česky: antimonzun angl: antimonsoon něm: Antimonsun m rus: антимуссон fr: contre-mousson m  1993-a3
antipasát
v klasickém pojetí všeobecné cirkulace atmosféry součást proudění tropické cirkulace. Antipasát proudí ve stř. a horních vrstvách troposféry nad přízemními pasáty a jeho směr je na sev. polokouli jihozápadní, na již. polokouli severozápadní. Antipasát zasahuje od rovníku až do subtropických šířek, kde se v pásmu mezi 30° až 35° se stáčí do záp. směru. V oblasti rovníku má silnou výstupnou složku pohybu a dosahuje výšek kolem 10 km, v subtropech má sestupný pohyb a jeho vert. mohutnost klesá na 2 km. Začíná ve výšce kolem 4 km nad zemským povrchem a je vyvinut lépe v zimě než v létě a nad povrchem oceánu než nad pevninou. Současná aerologická měření však existenci antipasátu podle uvedené představy v plném rozsahu nepotvrzují. Viz též cirkulace pasátová, buňka Hadleyova.
česky: antipasát angl: antitrade něm: Antipassat m rus: антипассат fr: contre-alizé m  1993-a1
antipleión
česky: antipleión angl: antipleion rus: антиплейон fr: antipléion m  1993-a3
antiselénium
protiměsíc, viz kruh paraselenický.
česky: antiselenium angl: antiselene něm: Gegenmond m rus: антиселена fr: antisélène m  1993-a1
antisolárny bod
bod na hvězdné sféře ležící přímo proti Slunci na přímce, proložené Sluncem a pozorovatelem. Při poloze Slunce nad (pod) obzorem se nalézá pod (nad) obzorem.
česky: bod antisolární angl: antisolar point něm: Sonnengegenpunkt m rus: антисолярная точка fr: point antisolaire m, point subanthélique m  1993-a3
antitriptický vietor
rovnoměrné, přímočaré a horiz. proudění vzduchu za předpokladu, že síla tření je v rovnováze s horizontální složkou síly tlakového gradientu a ostatní horiz. síly působící na vzduchovou částici lze zanedbat. Antitriptický vítr vane kolmo na izobary. Skutečné horiz. proudění se mu může blížit, jestliže tečné i normálové zrychlení pohybu vzduchových částic je nepatrné a Coriolisova síla zanedbatelná vůči síle tření. Tento případ nastává v mezní vrstvě atmosféry v blízkosti rovníku a při některých místních cirkulacích vzduchu. Název antitripický vítr zavedl angl. meteorolog H. Jeffreys v r. 1922.
česky: vítr antitriptický angl: antitriptic wind rus: антитриптический ветер  1993-a1
antropogénny klimatický faktor
klimatický faktor vyvolaný lidskými zásahy do klimatického systému. Působením člověka došlo především v posledních staletích k modifikaci některých geografických klimatických faktorů, a to od planetárního měřítka (změny složení atmosféry Země z hlediska koncentrace některých skleníkových plynů a atmosférického aerosolu) po regionální a lokální (změny energetické bilance v důsledku změn vlastností aktivního povrchu, uvolňování antropogenního tepla). Viz též meliorace klimatu, ovlivňování klimatu.
česky: faktor klimatický antropogenní angl: anthropogenic climatic factor rus: антропогенный климатический фактор něm: anthropogener Klimafaktor m fr: facteur humain des changements climatiques pl (m), facteur anthropique du climat pl (m)  1993-b3
aplikovaná klimatológia
syn. klimatologie užitá – analýza a syntéza klimatologických údajů pro jejich využití v praxi (v zemědělství, průmyslu, zdravotnictví, při výstavbě, v dopravě, energetice apod.). Viz též klimatologie lékařská, lesnická, letecká, průmyslová, technická, urbanistická, zemědělská.
česky: klimatologie aplikovaná angl: applied climatology rus: прикладная климатология  1993-a1
aplikovaná klimatológia
česky: klimatologie užitá rus: прикладная климатология  1993-a1
aplikovaná meteorológia
syn. meteorologie užitá – meteorologie bezprostředně zaměřená na využití v praxi aj. vědních oborech. Jde zejména o aplikace met. poznatků v jednotlivých oblastech průmyslu, energetiky, dopravy, zemědělství ale i dalších oborech lidské činnosti. Např. problematiky zemědělství se týká zemědělská meteorologie, letecké dopravy letecká meteorologie, zdravotnictví lékařská meteorologie apod. Součástí aplikované meteorologie je aplikovaná klimatologie.
česky: meteorologie aplikovaná angl: applied meteorology rus: прикладная метеорология  1993-a3
aplikovaná meteorológia
česky: meteorologie užitá angl: applied meteorology rus: прикладная метеорология  1993-a1
Appletonova vrstva
syn. vrstva F2.
česky: vrstva Appletonova angl: Appleton layer rus: система Эплтона  1993-a1
aprílové počasie
lid. název pro proměnlivé, nestálé počasí v týlu cyklony, vyskytující se ve stř. Evropě převážně na jaře. Větrné a chladné počasí s častým střídáním vyjasnění a přeháněk, i v nížinách mnohdy sněhových, podmiňuje silná instabilita mořského vzduchu mírných šířek nad teplejší pevninou, většinou za sz. proudění. Viz též proměnlivost počasí.
česky: počasí aprílové rus: апрельская погода  1993-a2
aproximácia tenkej vrstvy
zjednodušení, při kterém se tloušťka zemské atmosféry považuje za zanedbatelnou ve srovnání s poloměrem Země. V soustavě prognostických rovnic je vzdálenost od středu Země nahrazena poloměrem Země. Aby soustava rovnic využívající aproximaci tenké vrstvy zachovávala moment hybnosti a energie, je nutné zanedbat některé metrické členy a vertikální členy Coriolisovy síly. Tato aproximace je jedním ze základních zjednodušení, používaných v meteorologii.
česky: aproximace tenké vrstvy angl: thin layer approximation rus: аппроксимация тонкого слоя, приближение тонкого слоя fr: approximation de couche mince f, approximation de la couche limite fine f  2014
aquaplaining
syn. akvaplanink – v letecké dopravě jev vyskytující se při pohybu letadla po vzletových a přistávacích dráhách, které jsou pokryté vrstvou vody nebo sněhovou břečkou. Následkem akvaplaninku klesá koeficient tření mezi pneumatikami a povrchem dráhy, což má za následek zvětšování hydrodyn. vztlaku a snížení směrové stability letadla. Akvaplanink se může vyskytnout i v běžném automobilovém provozu.
česky: aquaplaining angl: aquaplaining něm: Aquaplaning n rus: гидроглиссирование fr: hydroplanage m  1993-a3
Arago-Davyho pyranometer
přístroj k přibližnému určení globálního slunečního záření. Tvoří jej dvojice speciálně upravených skleněných teploměrů, z nichž jeden má nádobku začerněnou, druhý lesklou nebo opatřenou bílým nátěrem. Oba teploměry jsou ve vakuovaných skleněných krytech bránících výměně energie vedením. Zjištěný rozdíl jejich teplot je úměrný měřenému záření. Někdy jsou v této úpravě použity maximální teploměry, takže pyranometr udává přibližně max. denní hodnotu globálního záření. V současné době se tento přístroj již v met. praxi nepoužívá.
česky: pyranometr Aragův–Davyův angl: Arago-Davy pyranometer rus: пиранометр Араго-Дэви  1993-b3
Aragov bod
jeden ze tří neutrálních bodů nalézající se ve výšce asi 20° nad antisolárním bodem.
česky: bod Aragův angl: Arago's point něm: Aragopunkt m rus: точка Араго fr: point neutre d'Arago m  1993-a1
arcus
(arc) – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Arc může mít vzhled horizontálního oblačného válce zcela odděleného od ostatní oblačnosti konvektivní bouře, na níž vzniká – pak se označuje jako roll cloud, nebo protáhlého pásu oblačnosti klínovitého tvaru více méně spojeného s oblačností spodní základny bouře, označovaného jako shelf cloud. Vyskytuje se u druhu Cb, výjimečně též u Cu con, kde zviditelňuje čelo výtoku studeného vzduchu. Jeho délka se pohybuje od několika set metrů do několika desítek kilometrů. Přechod arc přes místo pozorování je zpravidla provázen zesílením a zvýšenou nárazovitostí větru v přízemní vrstvě, případně nástupem intenzivních srážek.
česky: arcus angl: arcus něm: arcus, Bogen m rus: ворот fr: arcus m  1993-a3
aridita klímy
syn. suchost klimatu – vlastnost klimatu způsobená neúměrně velkým potenciálním výparem oproti spadlým srážkám (opak humidity klimatu). Aridita klimatu může být podmíněna všeobecnou cirkulací atmosféry, vzdáleností od oceánů a jejich vlastnostmi nebo orograficky v důsledku závětrného efektu. Oblasti s aridním klimatem, popř. semiaridním klimatem se vymezují pomocí nejrůznějších indexů humidity. Aridita klimatu je jeho trvalou vlastností, čímž se liší od sucha.
česky: aridita klimatu angl: aridity of climate něm: Klimaaridität f rus: аридность климата, засушливость климата fr: aridité climatique f  1993-a3
aridná klíma
1. v Köppenově klasifikaci klimatu syn. pro suché klima;
2. obecně klima s velkou ariditou klimatu. Malé úhrny srážek a velký potenciální výpar neumožňují vytváření pravidelných vodních toků ani dostatečný růst vegetace. Viz též klasifikace klimatu Thornthwaiteova, klasifikace klimatu geomorfologická.
česky: klima aridní angl: arid climate rus: аридный климат  1993-b3
aridná oblasť
česky: oblast aridní angl: arid zone rus: аридная зона, аридная область  1993-a2
aridný faktor
nevhodné označení pro index aridity.
česky: faktor aridní rus: индекс аридности něm: Ariditätsindex m fr: indice d'aridité m  1993-a3
arktická anticyklóna
anticyklona nad Arktidou, která má v zimě obyčejně dva samostatné středy, a to nad Grónskem a nad sev. Kanadou. V létě se často rozpadá na tři samostatné útvary, a to nad Grónskem, Barentsovým mořem a v oblasti sev. od Čukotského moře.
česky: anticyklona arktická angl: arctic anticyclone něm: arktische Antizyklone f rus: арктический антициклон fr: anticyclone du Groenland m  1993-a3
arktická klíma
Alisovově klasifikaci klimatu nejsevernější klimatické pásmo, kde celoročně převládá arktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá sněhové klima severní polokoule. Obecně je mnohem mírnější než antarktické klima. Podle míry kontinentality klimatu rozeznáváme oceánický a kontinentální typ arktického klimatu, které se liší především drsností zimy. Prům. měs. teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci je v Arktidě v rozsahu od cca –10 °C v pobřežních oblastech do méně než –30 °C ve vnitrozemí Grónska. Zde zůstávají teploty vzduchu záporné celoročně, k čemuž přispívá nadmořská výška a velké albedo Grónského ledovce. Viz též pól chladu.
česky: klima arktické angl: arctic climate rus: арктический климат  1993-b3
arktická oscilácia
(AO) – oscilace projevující se kolísáním tlaku vzduchu v Arktidě oproti subtropickému pásu vysokého tlaku vzduchu. Při záporné fázi je v polární troposféře tlak vzduchu nadnormální, což vede k zeslabení cirkumpolárního víru a umožňuje pronikání studeného vzduchu do nižších zeměp. šířek, kde se naopak vyskytují záporné anomálie tlaku vzduchu. Při kladné fázi AO je tlak vzduchu podnormální v Arktidě a nadnormální v subtropech; to vede ke zintenzivnění stálých západních větrů a posunu mimotropického tryskového proudění a na ně vázaných frontálních cyklon k severu. AO kolísá v různých časových intervalech od týdnů po dekády. Projevem AO v severním Atlantiku je severoatlantická oscilace, která určuje vztah mezi AO a kolísáním klimatu v Evropě.
česky: oscilace arktická angl: Arctic Oscillation  2014
arktický deň
den, v němž maximální teplota vzduchu byla –10 °C nebo nižší.
česky: den arktický angl: arctic day něm: Polartag m rus: арктический день fr: jour avec forte gelée m  1993-a1
arktický front
1. hlavní fronta tvořící již. hranici arktického vzduchu a oddělující ho od vzduchu mírných šířek. Obvykle se rozpadá na několik větví atmosférické fronty, někdy je však souvislá téměř kolem celé sev. polokoule. Na arkt. frontě dochází k cyklogenezi, svým charakterem shodné s cyklogenezí na polárních frontách, avšak slabší. Nejvýznamnější větve arkt. fronty jsou atlantsko-evropská, která vzniká nad Severním ledovým oceánem, a americká, vznikající nad sev. oblastmi Severní Ameriky.
2. fronta, která za vhodných podmínek vznikne v poměrně tenké spodní vrstvě troposféry v oblasti teplotního gradientu na rozhraní ledu a volného moře.
česky: fronta arktická angl: arctic front rus: арктический фронт něm: Arktikfront f fr: front arctique m  1993-a3
arktický vzduch
vzduchová hmota vymezená geografickou klasifikací vzduchových hmot, s ohniskem vzniku vzduchové hmoty v oblasti Arktidy. Jeho výskyt je typický celoročně pro arktické klima, v chladné části roku pro subarktické klima. Na jihu je ohraničen arktickou frontou. Z Arktidy při vhodných met. podmínkách proudí do mírných šířek sev. polokoule, přičemž v zimě může proniknout i do stř. Evropy. Především ve spodních hladinách se jedná o studený, suchý, a tudíž průzračný vzduch. To platí především pro pevninský arktický vzduch, který se formuje nad zamrzlým oceánem a přilehlou zasněženou pevninou. Do stř. Evropy proniká z oblasti Nové Země a transformuje se zde na pevninský vzduch mírných šířek. Mořský arktický vzduch se formuje především v oblasti mezi Grónskem a Svalbardem a je charakteristický výskytem přeháněk. Jeho vpády do střední Evropy jsou nebezpečné zvláště na jaře, kdy zde způsobuje rozsáhlé škody na vegetaci. Viz též vpád studeného vzduchu, ledoví muži.
česky: vzduch arktický angl: arctic air rus: арктический воздух  1993-a3
arktický zákal
zákal v arkt. oblastech, který omezuje horiz. i šikmou dohlednost až do výšek 10 km nad zemí. Při pohledu po slunci se zdá šedomodrý, proti slunci červenohnědý. Nemá zřetelnou horní ani dolní hranici. Podle barevných efektů se usuzuje, že velikost částic arktického zákalu je 2.10–6 m a menší.
česky: zákal arktický angl: arctic haze rus: арктическая мгла  1993-a1
ascendent
viz gradient.
česky: ascendent angl: ascendent něm: Aszendent m rus: асцендент fr: ascendance f  1993-a1
asimilácia meteorologických údajov
označení pro proces modifikující výstupy numerického modelu s využitím naměřených dat ze zadaného časového intervalu, který se nazývá asimilačním oknem. Cílem asimilace je příprava počátečních podmínek pro numerický model. Motivací pro aplikaci asimilace dat je předpoklad, že pokud model dobře simuluje předpověď v asimilačním okně, kde ji lze verifikovat, pak lze očekávat, že i vlastní předpověď bude přesnější než s využitím jiných počátečních podmínek. Speciálním případem asimilace dat je objektivní analýza. Výhodou asimilace dat ve srovnání s aplikací objektivní analýzy je to, že využívá více dat a využívá i časového vývoje modelových veličin.
Metody asimilace lze rozdělit na metody objektivní analýzy, nudging, 4D variační metoda (4D-VAR) a metody založené na aplikaci Kalmánova filtru (KF; ansámblový Kalmánový filtr, částicový Kalmánový filtr). Metody objektivní analýzy jsou snadno aplikovatelné, avšak postrádají informaci o vývoji, a proto nedostatečně ovlivňují dynamiku modelovaných procesů. Nudging je empirická metoda, která dodáním umělého členu na pravou stranu modelových rovnic „nutí“ model, aby simuloval naměřená data. Je to velmi snadno aplikovatelná metoda, která však nemá teoretický základ a vliv asimilace se zpravidla velmi rychle ztrácí během integrace. Metody 4D-VAR a KF jsou velmi sofistikované metody, které dávají teoreticky optimální počáteční podmínky. Jejich praktická aplikace však vyžaduje řadu zjednodušení, které způsobují, že výsledek není optimální. Současné implementace těchto metod mají také problémy s asimilací veličin, které jsou významně ovlivněny silně nelineárními procesy, např. srážky.
česky: asimilace meteorologických dat angl: meteorological data assimilation rus: ассимиляция данных в метеорологии něm: meteorologische Datenassimilation f fr: assimilation de données météorologiques f  2014
asperitas
jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Označuje výrazně vyjádřené vlnové úvary na spodní straně oblaku, která je chaotičtější a méně horizontálně organizovaná než u odrůdy undulatus. Pro asperitas jsou charakteristické lokalizované vlny v základně oblaku. Ta je buď hladká, nebo s menšími strukturami, které někdy klesají do ostrých výběžků, jako bychom pozorovali drsnou hladinu moře zespodu. Proměnlivá úroveň osvětlení a tlouštky oblaku mohou vyvolat dramatické vizuální efekty. Vyskytuje se většinou u oblaků druhu stratocumulus a altocumulus. Tato zvláštnost byla doplněna do klasifikace v roce 2017.
česky: asperitas angl: asperitas  2018
aspiračný teplomer
teploměr upravený pro měření teploty vzduchu mimo meteorologickou budku nebo radiační kryt. Je opatřený ochranou teploměrů proti rušivým vlivům přímého slunečního záření a je uměle ventilovaný. Viz též teploměr ventilovaný.
česky: teploměr aspirační angl: aspirated thermometer, ventilated thermometer rus: аспирационный термометр  1993-a3
aspiračný termograf
termograf, jehož čidlo je uměle ventilováno.
česky: termograf aspirační angl: aspirated thermograph, ventilated thermograph rus: аспирационный термограф, дистанционный термограф  1993-a1
astrometeorológia
snaha vysvětlit děje v atmosféře Země kosmickými vlivy, především vzájemným postavením planet a dalších vesmírných těles. Mylná představa o vlivu těchto tzv. aspektů na počasí vedla hlavně v renesanční době k marným pokusům o dlouhodobou předpověď počasí, současně však podnítila zájem o systematická meteorologická pozorování (např. J. Kepler). Viz též kalendář stoletý, slapy atmosférické.
česky: astrometeorologie angl: astrometeorology něm: Astrometeorologie f rus: астрометеорология fr: astrométéorologie f  1993-a3
astronomická teória paleoklímy
teorie vysvětlující změny klimatu v geol. minulosti. Vzhledem ke komplexnímu působení klimatických faktorů při genezi klimatu nejsou zpravidla jednotlivé teorie k vysvětlení dostačující. Podstatným faktorem v různých časových měřítkách jsou změny záření Slunce a evoluce atmosféry Země. Při interpretaci klimatu kvartéru hraje hlavní roli astronomická (orbitální) teorie paleoklimatu, která za primární příčinu kvartérního klimatického cyklu označuje Milankovičovy cykly. Během nich se periodicky mění množství a sezonní rozdělení slunečního záření na Zemi, přičemž obecně platí, že menší teplotní rozdíly mezi létem a zimou jsou příznivé pro nástup glaciálu. Takto způsobené výkyvy jsou nicméně příliš malé, jsou proto považovány spíše za spouštěcí mechanizmus, který je dále zesilován systémem klimatických zpětných vazeb. Z hlediska dlouhodobějších změn klimatu se jako podstatný činitel jeví zemská tektonika, především kontinentální drift a orogeneze. Např. posun kontinentů v poledníkovém směru způsobuje změny v bilanci záření, rozdělení nebo naopak spojení kontinentů podstatně mění všeobecnou cirkulaci hydrosféry jako podstatné složky klimatického systému. Vznikající pohoří modifikují všeobecnou cirkulaci atmosféry a stávají se klimatickou bariérou. Paleoklima dále podléhalo prudkým výkyvům vlivem epizodických klimatických faktorů (impakty vesmírných těles, silné sopečné erupce).
česky: teorie paleoklimatu angl: theory of paleoclimate  1993-a3
astronomický klimatický faktor
klimatický faktor podmíněný vlastnostmi Země jako planety v rámci sluneční soustavy. Skupina těchto faktorů patří mezi radiační klimatické faktory, neboť určují množství slunečního záření dopadajícího na horní hranici atmosféry a jeho rozdělení v čase a prostoru; jejich působení je zpravidla globální a nepřetržité. Mezi tyto faktory patří především vlastnosti záření Slunce (intenzita, vlnová délka), dále pak vlastnosti oběžné dráhy Země kolem Slunce (střední vzdálenost obou těles, rychlost oběhu, excentricita oběžné dráhy Země kolem Slunce), sférický tvar Země a její rotace, sklon zemské osy k rovině ekliptiky a vzájemná poloha perihelia a afelia vůči jarnímu a podzimnímu bodu. Mezi astronomické klimatické faktory patří i epizodicky působící impakty vesmírných těles. Viz též klima solární, cykly Milankovičovy.
česky: faktor klimatický astronomický angl: astronomical climatic factor rus: астрономический климатический фактор něm: astronomischer Klimafaktor (m) fr: facteur cosmique (m), facteur astronomique (m)  1993-b3
astronomicky možné trvanie slnečného svitu
časový interval od východu do západu Slunce vzhledem k ideálnímu obzoru, na němž se nevyskytují žádné překážky, které by zkracovaly sluneční svit. Závisí jen na zeměp. š. místa pozorování a roč. době a představuje maximálně možný sluneční svit v daném místě.
česky: trvání slunečního svitu astronomicky možné angl: astronomic sunshine duration rus: астрономически возможная продолжительность солнечного сияния  1993-a1
astronomický súmrak
fáze soumraku, která večer následuje po námořním soumraku, resp. mu ráno předchází. Střed slunečního disku je mezi 12° a 18° pod obzorem. V této době je obloha ještě, resp. už zčásti osvětlována slabým rozptýleným slunečním světlem, čímž jsou rušena astronomická pozorování. Ve starší literatuře se lze někdy setkat s dnes již zast. pojetím astronomického soumraku jako synonyma k soumraku jako takovému.
česky: soumrak astronomický angl: astronomical twilight rus: астрономические сумерки  1993-a3
atlantik
viz holocén.
česky: atlantik angl: Atlantic něm: Atlantik m rus: атлантик fr: Atlantique m  1993-a3
Atlas horských mraků
monografie A. Bečváře a B. Šimáka (Praha 1953), která obsahuje soubor fotografií oblaků pozorovaných na horských meteorologických stanicích ve Vysokých Tatrách. Zahrnuje i četné snímky orografických oblaků. Názvy oblaků v této publikaci však neodpovídají mezinárodní klasifikaci oblaků. Autoři užívají speciální terminologii (např. Orographicus lenticularis, Altostratus nivosus apod.), která klasifikuje oblaky podle vzhledu i podle vývoje nad horským terénem. Kromě 154 fotografií oblaků obsahuje atlas i 7 fotografií fotometeorů a jednu fotografii polární záře. A. Bečvář (1901–1965) je považován za průkopníka v čs. met. fotografii.
česky: Atlas horských mraků angl: Mountain cloud atlas  1993-a2
atlas podnebia
česky: atlas podnebí angl: climatological atlas něm: Klimaatlas m rus: климатический атлас fr: atlas climatique m  1993-a3
atmometer
u nás nepoužívané označení pro výparoměr.
česky: atmometr angl: atmidometer, atmometer, evaporimeter něm: Atmometer n, Verdunstungsmesser m rus: атмидометр, атмометр, испаритель fr: évaporomètre m, atmomètre m, atmidomètre m  1993-a1
atmosféra
česky: atmosféra angl: atmosphere něm: Atmosphäre f rus: атмосфера fr: atmosphère f  1993-a1
atmosféra Zeme
syn. ovzduší – plynný obal Země, který sahá od zemského povrchu do výšek několika desítek tisíc km a v převážné míře se Zemí rotuje. Atmosféra Země je tvořena směsí různých plynů, vodní páry a obsahuje také pevné a kapalné částice, tzn., že má charakter řídkého aerosolu. Za suchou a čistou atmosféru bývá považována směs plynů, jejíž složení, vyjádřené pomocí objemových procent, charakterizuje následující tabulka:
plyn objemová procenta
dusík N2 78,084
kyslík O2 20,947 6
argon Ar 0,934
oxid uhličitý CO2 0,031 4
neon Ne 0,001 818
hélium He 0,000 524
metan CH4 0,000 2
krypton Kr 0,000 114
vodík H2 0,000 05
oxid dusný N2O 0,000 05
xenon Xe 0,000 008 7
oxid siřičitý SO2 0 až 0,000 1
ozon O3 0 až 0,000 007 (léto)
    0 až 0,000 002 (zima)
oxid dusičitý NO2 0 až 0,000 002
čpavek NH stopy
oxid uhelnatý CO stopy
jód (páry) J2 stopy
Uvedené složení odpovídá blízkosti zemského povrchu, relativní zastoupení většiny plynů se však přibližně do výšky 100 km nemění. Výjimku tvoří oxid uhličitý, jehož množství se výrazněji mění v závislosti na čase (ve dne je ho méně než v noci) a na místě (nad souší je ho více než nad mořem), dále ozon, jehož množství se výrazně mění především v závislosti na výšce (maximum koncentrace dosahuje v oblasti tzv. ozonosféry) a vodní pára, která je soustředěna především ve spodních 10 km atmosféry Země. Charakteristickým rysem atmosféry Země je pokles tlaku vzduchu s výškou podle barometrické formule. Vzduch ve spodních vrstvách je stlačován tíhou vzduchu ležícího nad ním a tato stlačitelnost vzduchu má velký význam pro statiku atmosféry.
Atmosféra Země se podle různých hledisek dělí do několika vrstev:
a) podle průběhu teploty vzduchu s výškou rozeznáváme troposféru, stratosféru, mezosféru, termosféruexosféru;
b) podle chem. složení dělíme atmosféru Země na homosféruheterosféru;
c) podle koncentrace atmosférických iontů a volných elektronů dělíme atmosféru Země na neutrosféruionosféru;
d) vzhledem k interakci atmosféry Země se zemským povrchem zavádíme pojem mezní vrstvy atmosféryvolné atmosféry.
Viz též hmotnost atmosféry.
česky: atmosféra Země angl: Earth's atmosphere něm: Atmosphäre der Erde f rus: атмосфера Земли fr: atmosphère terrestre f, atmosphère de la Terre f  1993-a3
atmosférická akustika
odvětví meteorologie studující vliv atm. podmínek na šíření a slyšitelnost zvuků z různých zdrojů a zvuky atm. původu. Viz též šíření zvuku, pásmo slyšitelnosti, pásmo ticha, pozorování bouřek, vlna rázová, vlny zvukové.
česky: akustika atmosférická angl: atmospheric acoustics něm: atmosphärische Akustik f rus: атмосферная акустика fr: acoustique atmosphérique f  1993-a1
atmosférická elektrina
souhrn el. jevů, které se vyskytují v atmosféře. Zpravidla rozlišujeme:
a) elektřinu klidného ovzduší;
b) bouřkovou elektřinu, popř. oblačnou elektřinu.
Detailněji se atmosférická elektřina dělí např. na tematické okruhy:
a) ionty a elektrickou vodivost vzduchu;
b) el. pole v atmosféře;
c) el. proudy tekoucí atmosférou;
d) elektřinu v oblacích a bouřkovou elektřinu.
Do oboru atmosférické elektřiny obvyklene zahrnujeme kosmické záření a jevy v atmosféře, kterými se v současné době zabývají samostatné vědní obory, především aeronomie. Na průběh el. jevů v atmosféře mají značný vliv ostatní met. děje, zejména ty, které souvisejí s obsahem aerosolových částic ve vzduchu a s fázovými změnami vody v oblacích při formování srážek. Viz též vodivost vzduchu elektrická.
česky: elektřina atmosférická angl: atmospheric electricity rus: атмосферное электричество něm: atmosphärische Elektrizität f fr: électricité atmosphérique f  1993-a3
atmosférická ionizácia
proces vzniku iontů a volných elektronů v atmosféře, který ovlivňuje elektrickou vodivost vzduchu, a tím také el. jevy v atmosféře. Koncentrace volných elektronů ve vyšších vrstvách atmosféry je dána dvěma navzájem protichůdnými procesy: ionizací neutrálních částic a rekombinací iontů. Za iniciátory atmosférické ionizace se zpravidla považuje:
a) korpuskulární záření,
b) elmag. záření (krátkovlnné ultrafialové paprsky, záření radioakt. původu a ultragama záření),
c) ionty a elektrony, u nichž došlo ve vysokých el. polích k nárazové ionizaci. Na rozdíl od ionosféry je v troposféře a stratosféře ionizována jen relativně malá část molekul složek vzduchu, čemuž odpovídají hodnoty elektrické vodivosti vzduchu řádově 10–14 ohm–1.m–1. Zejména v souvislosti s ionizací vzduchu v troposféře, popř. ve stratosféře se v meteorologické literatuře používá pojem atmosférické ionty (aeroionty).
česky: ionizace atmosférická angl: ionization of atmosphere rus: ионизация атмосферы něm: Ionisation der Atmosphäre f  1993-a3
atmosférická optika
odvětví meteorologie, zabývající se studiem opt. vlastností atmosféry a opt. jevy vyvolanými molekulami vzduchu a většími částicemi rozptýlenými v ovzduší. Atmosférická optika zahrnuje především studium lomu, odrazu, ohybu, rozptylu a polarizace světla v ovzduší.
česky: optika atmosférická angl: atmospheric optics rus: атмосферная оптика  1993-a1
atmosférická porucha
1. obecně jakékoliv porušení rovnovážného stavu v atmosféře;
2. zastaralé označení pro oblast, která jeví známky cyklonálního vývoje.
česky: porucha atmosférická angl: atmospheric disturbance rus: атмосферное возмущение  1993-a3
atmosférická refrakcia
lom elektromagnetických vln v atmosféře – zakřivení drah šíření elektromagnetických, v meteorologii nejčastěji světelných nebo rádiových vln procházejících atmosférou, způsobené prostorovými změnami indexu lomu, které jsou podmíněny změnami hustoty vzduchu. Refrakce rádiových vln, používaných např. v meteorologických radiolokátorech, významně závisí i na vlhkosti vzduchu, což souvisí s tím, že rádiové vlny mají podstatně nižší frekvenci než světelné záření a při jejich dopadu se uplatňuje orientační polarizace souborů molekul H2O, ovlivňující index lomu vzduchu. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: refrakce atmosférická angl: atmospheric refraction rus: атмосферная рефракция  1993-a1
atmosférické ionty
syn. aeroionty – elektricky nabité částice v atmosféře, působící elektrickou vodivost vzduchu. Ovlivňují elektrické pole v atmosféře, uplatňují se jako kondenzační jádra a vyznačují se fyziologickými účinky. Patří k nim molekuly, které při atmosférické ionizaci ztratily obvykle jeden elektron nebo naopak zachytily volný elektron, shluky molekul nesoucí přebytek kladného nebo záporného el. náboje (lehké ionty, podle některých autorů malé ionty) a jemné aerosolové částice zpravidla patřící k Aitkenovým jádrům, jež zachytily nabitou molekulu, popř. jejich shluk (střední, těžké a ultratěžké ionty, podle některých autorů též velké nebo Langevinovy ionty).
V blízkosti zemského povrchu dosahuje koncentrace lehkých iontů řádově 106 m–3, koncentrace těžkých a ultratěžkých iontů bývá zhruba o řád větší. S výškou těžkých a ultratěžkých iontů ubývá, zatímco koncentrace lehkých iontů roste. Koncentrace tzv. stř. iontů, které podle velikosti zařazujeme do oblasti mezi lehkými a těžkými ionty, místně i časově velmi kolísá. El. vodivost vzduchu je v rozhodující míře podmíněna existencí lehkých iontů, zatímco ionty těžké a ultratěžké se v důsledku malé pohyblivosti uplatňují jako nositelé el. proudu ve vzduchu jen velmi málo.
Důkaz existence iontů v atmosféře, a tím vysvětlení el. vodivosti vzduchu, podali něm. fyzici J. Elster a H. Geitel v r. 1899. Viz též klasifikace atmosférických iontů, ionizace atmosférická, počítač iontů.
česky: ionty atmosférické angl: atmospheric ions rus: атмосферные ионы něm: atmosphärische Ionen n/pl  1993-a1
atmosférické javy
skupina opt. jevů v atmosféře ve tvaru kruhů, oblouků, sloupů nebo jasných skvrn vznikajících lomem nebo odrazem světla na ledových krystalech rozptýlených v ovzduší. Patří k nim malé a velké halo, halový sloup, tečné a cirkumzenitální oblouky, parhelický kruh, spodní slunce, pyramidální hala, supralaterální oblouk, infralaterální oblouky, Parryho oblouk aj. V literatuře lze nalézt zmínky i o velmi vzácných úkazech, pro něž v historii existuje pouze několik málo pozorování. Většinou jde o velmi slabé úkazy na protisluneční straně oblohy. V této souvislosti možno zmínit např. Wegenerovy oblouky, Hastingsovy oblouky, Kernův oblouk, Trickerův oblouk, Greenlerovy oblouky a Liljequistova parhelia. Halové jevy popsal již ve 4. stol. př. n. l. nejvýznamnější přírodovědec starověku Aristoteles; od něho též termín halo pochází. První soubornou teorii těchto jevů podal franc. přírodovědec E. Mariotte v r. 1681. Halové jevy patří mezi fotometeory.
česky: jevy halové angl: halo phenomena rus: явление гало  1993-a2
atmosférické okno
oblast elmag. záření, v níž má bezoblačná atmosféra velkou propustnost (nízkou absorpci některým z hlavních absorbentů – především vodní páry, oxidu uhličitého nebo ozonu). Pro radiační a tepelný režim Země a její atmosféry jsou významná zejména atmosférická okna v oblasti vlnových délek přibližně 8,5 až 12,5 µm. Meteorologickými družicemi jsou pro monitorování zemského povrchu a oblačnosti v tepelném záření využívána především atmos. okna v pásmech 3,5–4 µm, 8–9 µm a 10–12,5 µm. Viz též propustnost atmosféry, průzkum Země dálkový.
česky: okno atmosférické angl: atmospheric window rus: атмосферное окно  1993-a3
atmosférické slapy
periodické pohyby zemské atmosféry vyvolané gravitačním účinkem Měsíce a Slunce a odstředivých sil rotace Země kolem těžiště soustavy Země – Měsíc, resp. Země – Slunce, podobně jako slapy (příliv a odliv) hydrosféry. Takto vzniklé vlny mají poměrně malou amplitudu a vzhledem k malé hustotě atmosféry se projevují jen nevýznamným kolísáním tlaku vzduchu.
česky: slapy atmosférické angl: atmospheric tides rus: атмосферные приливы  1993-a3
atmosférické úkazy
starší označení pro atmosférické jevy.
česky: úkazy atmosférické angl: atmospheric phenomena rus: атмосферные явления  1993-a2
atmosférické zrážky
srážkové částice, které vznikají v ovzduší kondenzací nebo depozicí vodní páry jako oblačné částice a na jejichž růstu se mohou podílet i další procesy mikrofyziky oblaků a srážek. Vyskytují se v atmosféře, na povrchu země nebo předmětech v atmosféře v kapalné nebo pevné fázi. Rozeznáváme srážky:
a) padající – déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, kroupy a ledové jehličky;
b) usazené – rosa, jíní, námraza, ledovka a srážky z mlhy. Pokud srážky vypadávají z oblaků, avšak nedosahují povrchu země, označují se jako virga (srážkové pruhy). Popis srážek je uveden v Mezinárodním atlasu oblaků a v návodech pro pozorovatele met. stanic. Viz též hydrometeory, teorie vzniku srážek koalescencí, teorie vzniku srážek Bergeronova-Findeisenova, intenzita srážek, inverze srážek, intercepce srážek, izohyeta, měření srážek, režim srážkový, stín srážkový, pole srážek, extrémy srážek.
česky: srážky angl: precipitation rus: атмосферные осадки  1993-b3
atmosférický aerosol
v obecném smyslu pevné a kapalné částice přítomné v atmosféře Země. Mohou být původu přírodního (vodní kapičky, ledové částice, částice mořské soli, atmosférický prach, vulkanický popel, pylová zrna apod.) nebo antropogenního (kouř, popílek průmyslového původu a jiné zplodiny spalovacích procesů, chem. a mech. technologií apod.). Důležitými charakteristikami atmosférického aerosolu jsou velikost a morfologie jeho částic, které podmiňují jejich pádovou rychlost, absorpci plynů aj., dále pak chemické složení částic, jejich hmotnostní či objemové koncentrace, míra depozice na zemský povrch apod.
Pojem atmosférický aerosol se dnes obvykle zužuje na ty částice, které se po dostatečně dlouhou dobu volně vznášejí v ovzduší, tzn. že se v časovém horizontu dnů jen zanedbatelně projevuje na jejich koncentraci sedimentace působená pádovou rychlostí ve vzdušném prostředí. Označujeme je též jako částice suspendované. Orientačně se jedná o částice o velikosti do cca 10 mikrometrů. V tomto smyslu lze částice atmosférického aerosolu, neuvažujeme-li vodní kapičky a ledové částice, v jistém přiblížení ztotožnit s částicovou frakcí PM10. Pro aerosolové částice se obvykle předpokládá, že jejich pádové rychlosti dosahují max. několika cm.s–1, jejich setrvačnost je při pohybech ve vzduchu zanedbatelná a lze na ně aplikovat podmínky Brownova pohybu. Z hlediska původu aerosolových částic se v literatuře vyskytují pojmy aerosoly kontinentální, mořské, pouštní, přirozené, antropogenní, městské, průmyslové, dopravní atd. Dále se rozlišují aerosoly primární a aerosoly sekundární (popř. aerosoly disperzní nebo nukleační (kondenzační)).
V současné době se značná pozornost věnuje mj. sekundárním organickým aerosolům (SOA). Viz též depozice mokrá, depozice suchá, nanočástice, spektrum částic atmosférického aerosolu, plankton atmosférický.
česky: aerosol atmosférický angl: atmospheric aerosol něm: atmosphärisches Aerosol n rus: атмосферный аэрозоль fr: aérosol atmosphérique m, particules d'aérosols pl  1993-a3
atmosférický front
1. úzká přechodová zóna mezi různými vzduchovými hmotami v atmosféře. Pro zjednodušení představy nahrazujeme tuto zónu plochou diskontinuity (rozhraním). Atmosférická fronta se vyskytuje převážně v troposféře. Šířka přechodové zóny v horiz. směru bývá několik desítek km, tloušťka ve vert. směru několik set metrů, popř. jednotky km. Prům. sklon fronty vzhledem k zemskému povrchu je nejčastěji kolem 0,5°. Viz též klasifikace atmosférických front, plocha frontální, oblačnost frontální;
2. čára, ve které se plocha diskontinuity (rozhraní) protíná se zemským povrchem nebo určitou izobarickou hladinou. Termín atmosférická fronta byl do synoptické meteorologie zaveden norskou met. školou v r. 1920. Viz též čára frontální, větev atmosférické fronty, počasí frontální, frontogeneze, frontolýza, analýza frontální, profil fronty, topografie fronty, přechod fronty, izobary na atmosférické frontě, dynamika fronty, zostření fronty, deformace fronty orografická, vlna frontální, zóna frontální.
česky: fronta atmosférická angl: atmospheric front rus: атмосферный фронт něm: atmosphärische Front f, Wetterfront f fr: front atmosphérique m, front météorologique m  1993-a3
atmosférický hvizd
zvuk akust. kmitočtu slyšitelný v citlivých radiopřijímačích. Šíří se atmosférou, podél magnetických siločar. Připomíná hudební tón trvající asi 1 s, během něhož klesne kmitočet zhruba z 10 kHz na 1 kHz. Zdrojem atmosférického hvizdu jsou blesky na celé zeměkouli. Viz též sfériky.
česky: hvizd atmosférický angl: whistler rus: свистящие атмосферики něm: Whistler m  1993-a3
atmosférický planktón
aeroplankton – mikroorganismy a jejich části udržující se poměrně dlouho ve vzduchu a tvořící součást atmosférického aerosolu. Hlavními složkami atmosférického planktonu jsou pylová zrna, viry, bakterie, řasy, plísně, spory, výtrusy, mikroskopičtí živočichové apod. Koncentrace a složení atmosférického planktonu se mění s denní i roč. dobou, s charakterem krajiny a značně závisí na počasí.
česky: plankton atmosférický angl: aeroplancton rus: воздушный планктон  1993-a3
atmosférický prach
pevný aerosol anorganického i organického původu složený z částic (nikoliv ledových), které se vznášejí v atmosféře a sedimentují na zemský povrch. Za atmosférický prach se nepovažuje kouř. Základními složkami atmosférického prachu jsou půdní částice, částice mořských solí, různé částice antropogenního původu, bakterie, spory, výtrusy a různé produkty rozpadu látek, někdy také částice kosmického prachu. Typické rozměry částic jsou 10–4 m až 10–6 m a za horní hranici velikosti se v současné odborné literatuře nejčastěji považuje 5.10–4 m. Pro účely ochrany čistoty ovzduší se kromě složení atmosférického prachu určuje jeho koncentrace (množství nebo hmotnost částic v jednotce objemu vzduchu) a spektrum velikosti částic. Atmosférický prach zmenšuje průzračnost atmosféry a jako zákal omezuje dohlednost. Částice atmosférického prachu vhodných fyz. a chem. vlastností mohou sloužit jako kondenzační jádra. Viz též popílek, prach poletavý, spad prachu, depozice suchá, prachoměr, aerosol atmosférický.
česky: prach atmosférický angl: atmospheric dust rus: атмосферная пыль  1993-a3
atmosférický tlak
syn. tlak vzduchu.
česky: tlak atmosférický angl: atmospheric pressure rus: атмосферное давление  1993-a1
atmosférický vlnovod
horiz. vrstva atmosféry, poměrně malého vert. rozsahu, ve které vlivem silné inverze teploty a/nebo vlhkosti vzduchu je šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře ovlivněno superrefrakcí. Vlny se uvnitř této vrstvy mohou šířit na velké vzdálenosti, neboť dochází k jejich úplnému vnitřnímu odrazu, podobně jako v kovových nebo dielektrických radiotechnických vlnovodech. V důsledku toho lze pomocí radiolokátoru zjišťovat cíle ležící pod radiohorizontem nebo přijímat televizní signál velmi vzdálených vysílačů apod. Atmosferický vlnovod se může vyskytovat v přízemních i vyšších vrstvách atmosféry. Jeho horiz. délka závisí na rozloze oblasti a teplotním zvrstvení. Viz též index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu.
česky: vlnovod atmosférický angl: atmospheric wave guide rus: атмосферный волновод  1993-a3
atmosfériky
syn. sfériky.
česky: atmosfériky rus: атмосферики  1993-a1
aureola
1. vnitřní barevný sled koróny. Obvykle se vyznačuje zřetelným vnějším kruhem červenavé nebo hnědavé barvy, jehož poloměr nebývá větší než 5°. Čím menší je tento kruh, tím větší jsou vodní kapičky, na nichž dochází k ohybu světla. V tom spočívá diagnostický význam aureoly i korón;
2. oblast na obloze sahající do vzdálenosti několika úhlových stupňů od slunečního disku, z níž vychází cirkumsolární záření.
česky: aureola angl: aureole něm: Aureole f, Kranz m rus: ореол fr: auréole coronitique f  1993-a1
autobarotropná atmosféra
modelová atmosféra, která se sama udržuje ve stavu barotropie. Viz též atmosféra barotropní.
česky: atmosféra autobarotropní angl: autobarotropic atmosphere něm: autobarotrope Atmosphäre f rus: автобаротропная атмосфера fr: atmosphère autobarotrope f  1993-a3
autokonvekcia
česky: autokonvekce angl: autoconvection něm: Autokonvektion f rus: автоконвекция fr: gradient thermique autoconvectif m  1993-a1
autokonvekčný gradient
syn. gradient mechanické rovnováhy – vertikální teplotní gradienthomogenní atmosféře. Použijeme-li stavovou rovnici pro suchý vzduch a rovnici hydrostatické rovnováhy, dostaneme v homogenní atmosféře hodnotu autokonvekčního gradientu rovnou hodnotě g / R, kde g značí velikost tíhového zrychlení a R měrnou plynovou konstantu vzduchu. Pro suchý vzduch je hodnota autokonvekčního gradientu rovna 0,0342 K.m–1, tj. přibližně 3,4 K na 100 m. Jestliže je hodnota skutečného vert. gradientu teploty vzduchu větší než hodnota gradientu autokonvekčního, což by teoreticky mohlo nastat v silně ohřáté vrstvě vzduchu bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu, vytvoří se inverze hustoty vzduchu, tj. hustota rostoucí s výškou. Konv. vert. pohyby pak vznikají i bez vnějších impulsů, dochází k autokonvekci. Pojem tzv. autokonvekce vychází z nesprávné analogie s konvekcí v nestlačitelné kapalině. V plynu dochází ke spontánnímu vzniku konvekce, jestliže vertikální gradient teploty překročí hodnotu gradientu adiabatického, tzn. hodnotu přibližně 1 K na 100 m v suchém vzduchu.
česky: gradient autokonvekční angl: autoconvective lapse rate rus: автоконвективный градиент něm: vertikaler Temperaturgradient der homogenen Atmosphäre m fr: taux de refroidissement autoconvectif m, gradient vertical autoconvectif m  1993-a3
autokonvekčný teplotný gradient
česky: gradient teplotní autokonvekční rus: автоконвективный градиент температуры něm: vertikaler Temperaturgradient der homogenen Atmosphäre m fr: taux de refroidissement autoconvectif m  1993-a1
autokonverzia
původně označení parametrizace mikrofyzikálního procesu, při němž dochází k růstu směšovacího poměru srážkové vody pouze na úkor směšovacího poměru oblačné vody. V současné době je termín autokonverze chápán v širším smyslu jako počáteční stadium procesu růstu kapek v oblaku koalescencí, kdy srážkové kapky vznikají pouze koalescencí kapek oblačných. Vzhledem k nízké zachycovací účinnosti při srážkách oblačných kapek je autokonverze limitujícím faktorem při vzniku prvních srážkových kapek. Setkáváme se i s rozšířeným významem tohoto termínu, užívaného také pro vznik srážkového ledu z ledu oblačného.
česky: autokonverze angl: autoconversion rus: автоконверсия něm: Autokonversion f fr: autoconversion f  2014
automatická meteorologická stanica
meteorologická stanice, která měří meteorologické prvky bez přímé součinnosti s člověkem. Výsledky měření jsou vysílány automaticky do centra ve formě kódovaných zpráv nebo v datových souborech. V praxi je často užívaná anglická zkratka AWS. Viz též automatizace v meteorologii.
česky: stanice meteorologická automatická angl: automatic weather station rus: автоматическая метеорологическая станция  1993-a3
automatické vysielanie informácií o letiskách a ich meteorologických podmienkach
(ATIS) – automatická informační služba koncové řízené oblasti, kterou ve formě pravidelného zpravodajství vysílaného pozemní radiostanicí poskytuje Řízení letového provozu ČR, s. p. na letištích Václava Havla Praha, Karlovy Vary, Brno–Tuřany a Ostrava–Mošnov pro posádky přilétávajících a odlétávajících letadel, vysílané pozemní radiostanicí. Toto vysílání obsahuje z met. údajů hodnoty charakteristik větru, dohlednosti, dráhové dohlednosti, stavu počasí, oblačnosti, údaje o teplotě vzduchu, teplotě rosného bodu, tlaku vzduchu redukovaném na střední hladinu moře podle standardní atmosféry a popř. informace o hlášeném střihu větru. Viz též informace meteorologické o podmínkách na letištích pro posádky během letu, briefing meteorologický.
česky: vysílání informací o letištích a o jejich meteorologických podmínkách automatické angl: automatic terminal information service  1993-a3
automatický člnkový zrážkomer
srážkoměr, jehož měření je založeno na počtu impulzů vyvolaných překlápěním dvoudílného člunku dešťovou vodou. Po naplnění horní poloviny dvoudílného člunku se člunek překlopí, tím voda z nyní spodní poloviny člunku vyteče a pod zdroj vody se nastaví druhá, nyní horní polovina člunku. Pro měření srážek v zimním období musí být srážkoměr vytápěn. Z počtu impulzů je možné určit celkové množství i okamžitou intenzitu srážek.
česky: srážkoměr automatický člunkový angl: tipping bucket gauge rus: плювиограф с опрокидывающимся сосудом  2014
automatický meriaci systém
systém pro měření met. veličin, jehož centrální jednotkou je datová ústředna nebo počítač, do kterých se přenášejí naměřené hodnoty meteorologických prvků z jednotlivých senzorů. Datová ústředna zajišťuje přechodné uložení dat, v případě senzorů s analogovým přenosem signálu také digitalizaci naměřených hodnot a jejich následnou distribuci k dalšímu zpracování. Na automatických meteorologických stanicích se data ze senzorů přenášejí do počítače, jehož programové vybavení umožňuje základní zpracování dat a jejich přenos do centra v požadovaných datových formátech. Viz též automatizace v meteorologii.
česky: systém měřicí automatický angl: automatic measuring system  2014
automatický váhový zrážkomer
základem měření je kontinuální vážení nádoby, která zachycuje padající srážky, tenzometrickou váhou připojenou na řídicí elektroniku. Odstraňuje nedostatky jednoduššího automatického člunkového srážkoměru, protože zachytí a ihned vyhodnotí i tuhé srážky a jeho přesnost není závislá na intenzitě srážek. Pro zachycení tuhých srážek je ve vážené nádobě ekologická nemrznoucí kapalina. Samovolný výpar z hladiny vážené nádoby je potlačen použitím vrstvy silikonového oleje na povrchu vážené kapaliny.
česky: srážkoměr automatický váhový angl: weighing gauge  2014
automatizácia v meteorológii
způsob plnění rutinních operací v meteorologii, jenž pomocí měřicí a informační technologie vylučuje nebo omezuje subj. vlivy člověka. Současná automatizace v meteorologii se týká především měření, sběru, ukládání, distribuce i vizualizace meteorologických informací. Uplatňuje se především u staničních měření, distančních měření, v oblasti numerické předpovědi počasí a v dodávce produktů pro zákazníky meteorologických služeb. Viz též linka pro předpověď počasí automatizovaná, stanice meteorologická automatická.
česky: automatizace v meteorologii angl: automatization in meteorology něm: Automatisierung f rus: автоматизация в метеорологии fr: automatisation de l'observation météorologique f, automatisation des stations d'observation f  1993-a3
automatizovaná linka pre predpoveď počasia
vytváření předpovědi počasí praktickým uskutečněním automatizace v meteorologii pro vytváření a distribuci předpovědi počasí. Jedná se o automatický informační systém sestávající z podsystémů monitorování atmosféry (tj. sběru, zpracování a vizualizace meteorologických informací, a to zejména informací z meteorologických stanic a metod dálkové detekce) a výstupů numerických předpovědních modelů. Automatizovaná linka pro předpověď počasí může být doplněna automatickou aplikací statistických metod (následným statistickým zpracováním např. výstupů více modelů numerické předpovědi počasí nebo operativních informací). Úloha meteorologa se uplatňuje především při závěrečné analýze povětrnostní situace, při interpretaci a případné korekci výstupů modelů numerické předpovědi počasí, zejména při výskytu nejednoznačných informací a při předpovědi nebezpečných meteorologických jevů.
česky: linka pro předpověď počasí automatizovaná rus: автоматизированная система прогнозирования погоды  1993-a3
automatizovaná meteorologická stanica
meteorologická stanice vybavená automatickým měřicím systémem. Všechny profesionální stanice ČR jsou automatizovány.
česky: stanice meteorologická automatizovaná angl: automated meteorological station  2014
Avogadrov zákon
zákon, podle něhož stejné objemy všech ideálních plynů obsahují za téhož tlaku a téže teploty vždy stejný počet molekul. Avogadrův zákon lze formulovat také tak, že při daném tlaku a určité teplotě je molární objem všech ideálních plynů stejný. Molární objem V0 při teplotě T0 = 273 K a tlaku p0 = 1 013,25 hPa činí
V=22,414.10-3 m3mol.-1
Avogadrův zákon patří k základním zákonům ideálního plynu a má široké uplatnění v termodynamice atmosféry. Zákon formuloval italský fyzik A. Avogadro v r. 1811 na základě prací J. L. Gay-Lussaca z r. 1808.
česky: zákon Avogadrův angl: Avogadro law rus: закон Авогадро  1993-a1
azorská anticyklóna
syn. anticyklona severoatlantická – subtropická kvazipermanentní anticyklona rozprostírající se nad subtropickými a tropickými oblastmi sev. části Atlantského oceánu se středem nejčastěji v oblasti Azorských ostrovů. Azorská anticyklona je permanentním akčním centrem atmosféry a pro Evropu ohniskem vzniku mořského tropického vzduchu. Počasí u nás ovlivňuje velmi často, a to především v létě, kdy svým hřebenem vysokého tlaku vzduchu zasahuje od jz. do stř. Evropy.
česky: anticyklona azorská angl: Azores anticyclone něm: Azorenhoch n rus: азорский антициклон fr: anticyclone des Açores m  1993-a3
Ängströmov pyrgeometer
pyrgeometr, jehož čidlo se skládá ze dvou párů tenkých manganinových pásků, z nichž jeden pár je začerněn a druhý pozlacen. Pracuje na kompenzačním principu a je použitelný pouze v noci. V současné době se již nepoužívá.
česky: pyrgeometr Ångströmův angl: Ängström pyrgeometer rus: пиргеометр Онгстрема  1993-b3
Ängströmov pyrheliometer
pyrheliometr využívající kompenzačního principu. Jako čidla se používá dvou stejných tenkých a začerněných manganinových pásků. Teplotní diference mezi nimi se při střídavém ozařování a zastiňování určuje pomocí termočlánků přilepených na jejich neozařované straně. Zastíněný pásek se vyhřívá el. proudem takové intenzity, aby měl stejnou teplotu s teplotou ozářeného pásku. Intenzita měřeného záření je přímo úměrná čtverci kompenzačního proudu. Pyrheliometr Ångströmův byl v minulosti používán především jako standardní radiometr. Uvedený pyrheliometr zkonstruoval švédský fyzik K. Ångström v r. 1893.
česky: pyrheliometr Ångströmův angl: Ängström pyrheliometer rus: пиргелиометр Онгстрема  1993-a3
Ängströmov vzorec
1. jeden z empirických vzorců pro výpočet efektivního vyzařování zemského povrchu E při jasné obloze. Má tvar:
E=σT4[ A+Bexp(Ce) ],
kde T značí teplotu vzduchu v K a e dílčí tlak vodní páry, v obou případech podle měření v meteorologické budce, σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta, A, B, C značí empir. konstanty platící pro dané místo. Považujeme-li zemský povrch za dokonale černý v oboru dlouhovlnného záření, lze z Ångströmova vzorce pro zpětné záření Ez odvodit vztah:
EZ=σT4[ 1-A-Bexp (-Ce)],
který bývá v literatuře rovněž označován jako vzorec Ångströmův. Viz též vzorec Bruntův;
2. jeden ze skupiny empir. vzorců pro výpočet denních nebo měs. úhrnů globálního slunečního záření Q. Obvykle se uvádí ve tvaru
Q=Q0(1( 1τ)k),
kde Q0 značí příslušný úhrn globálního slunečního záření při stále jasné obloze, τ je empir. parametr měnící se s místem a roč. dobou a za k se dosazuje 1 – sr, kde sr je relativní trvání slunečního svitu. Obdobný je např. vzorec Kimballův, v němž k se rovná prům. pokrytí oblohy oblaky n¯ za uvažované období (den, měsíc), nebo vzorec Savinovův, v němž
k=(n¯ +1sr)/2.
Vzorec Ångströmův je pojmenován podle švédského fyzika K. Ångströma.
česky: vzorec Ångströmův angl: Ängström formula rus: формула Онгстрема  1993-a2
Ängströmova stupnica
česky: stupnice Ångströmova angl: Ängström scale  1993-a1
podpořila:
spolupracují: