stacionární, zpravidla mezosynoptické rozhraní, které se formuje podél pobřeží typicky nad pevninou v chladné části roku, kdy odděluje relativně studený vzduch nad pevninou od teplejšího vzduchu nad vodní plochou. Pobřežní fronta je charakteristická cyklonálním stáčením větru, poměrně malým vert. rozsahem, nejčastěji v rozmezí od několika stovek metrů až po 1 km, a poměrně velkým horizontálním teplotním gradientem, v průměru kolem 10 K na 10 km a větším. V případě její interakce s mimotropickou cyklonou nebo brázdou nízkého tlaku vzduchu se může svými vlastnostmi a projevy podobat teplé frontě.
Nutnou podmínkou zformování pobřežní fronty je postupný růst teplotního gradientu, který může být, vedle rozdílné tepelné kapacity pevniny a vodní plochy, podpořen rozdílnou advekcí teploty vzduchu. Růst teplotního gradientu může být dále zesilován přítomností orografické bariéry blízko pobřeží, která způsobí hromadění studeného pevninského vzduchu, příp. jeho další ochlazování při vynucených výstupných pohybech vzduchu. Aby se pobřežní fronta nešířila nad vodní plochu, musí existovat mechanizmus, který brání samovolnému postupu studeného vzduchu směrem do teplejšího vzduchu. Tím je často proudění synoptického měřítka, spojené s mimotropickými tlakovými útvary. Oblast pobřežní fronty je tak charakteristická velkou baroklinitou, která vytváří např. vhodné podmínky pro explozivní cyklogenezi (východní pobřeží USA) nebo vývoj silných konvektivních bouří (jih USA v chladné části roku). Viz též fronta brízová.
fronta pobřežní
angl: coastal front; slov: pobrežný front 2020
