Elektronický meteorologický slovník

potenciální energie jednotkového kladného elektrického náboje ve vnějším elektrickém poli v atmosféře vzhledem ke zvolené hladině nulového elektrického potenciálu. Tuto hladinu zpravidla ztotožňujeme se zemským povrchem, který lze vzhledem k jeho velké elektrické vodivosti považovat za ekvipotenciální plochu. Za podmínek elektřiny klidného ovzduší je zemský povrch nabit záporně, zatímco v atmosféře je rozestřen kladný elektrický náboj, takže hodnota elektrického potenciálu roste v atmosféře s výškou. Tento růst je největší v blízkosti zemského povrchu, směrem vzhůru se zpomaluje až do výšky cca 50 km, kde již mluvíme o tzv. elektrosféře. Elektrické napětí mezi ní a zemským povrchem dosahuje řádově 10⁵ V. Horizontální prostorové změny elektrického potenciálu v atmosféře jsou za uvedených podmínek zpravidla ve srovnání s prostorovými změnami ve vertikálním směru zanedbatelné. Viz též gradient elektrického potenciálu v atmosféře.