Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene i

X
ideálna atmosféra
neurčitý pojem, vyskytující se v odb. literatuře. Zpravidla pod ním rozumíme fiktivní (modelovou) atmosféru, která má z určitého hlediska ideální vlastnosti. V tomto smyslu se za ideální někdy označuje např. atmosféra standardní, jindy atmosféra suchá a čistá, atmosféra Rayleighova apod.
česky: atmosféra ideální angl: ideal atmosphere něm: Idealatmosphäre f rus: идеальная атмосфера fr: atmosphère normalisée f, atmosphère standard f  1993-a1
ideálne zrážky
prům. množství srážek připadající na jeden den kalendářního měsíce. Je klimatologickou charakteristikou, která vylučuje vliv nestejné délky jednotlivých měsíců při studiu roč. chodu srážek. Pomocí ideální srážky lze např. zjistit, zda roč. minimum srážek připadající na únor souvisí s poměry klimatickými, nebo zda je důsledkem menšího počtu dní v tomto měsíci. Termín navrhl B. Hrudička.
česky: srážka ideální  1993-a1
ideálny plyn
syn. plyn dokonalý – plyn, jehož stavové veličiny přesně splňují stavovou rovnici
pρ=RT
v níž p značí tlak, ρ hustotu, R měrnou plynovou konstantu a T teplotu v K. Plyny tvořící atmosféru Země, včetně vodní páry, pokud není nasycená, lze s velmi dobrým přiblížením považovat za plyny ideální. Viz též zákon Amagatův–Leducův, zákon Avogadrův, zákon Boyleův–Mariotteův, zákon Daltonův.
česky: plyn ideální angl: ideal gas, perfect gas rus: идеальный газ  1993-b2
ideálny plyn
česky: plyn dokonalý angl: ideal gas, perfect gas 
imisia
množství znečišťujících příměsí přecházejících z ovzduší na příjemce (receptor). Mírou imise je koncentrace znečišťující látky v ovzduší, vyjadřovaná hmotností na objem (µg.m–3), popř. hmotností příměsi na 1 kg vzduchu. V anglosaské literatuře se setkáváme s vyjádřením ppb (parts per billion), čímž se zpravidla rozumí poměr objemu znečišťujících příměsí k objemu směsi. Viz též emise, transmise exhalátů.
česky: imise angl: ambient air pollution rus: иммиссия něm: Immission f  1993-a3
impulzný meteorologický radiolokátor
často se používá pouze termín meteorologický radiolokátor – radiolokátor pracující v impulzním režimu jehož technické parametry jsou uzpůsobeny pro detekci meteorologických cílů. Jedná se o nejužívanější typ radiolokátoru v meteorologii. Viz též poloměr efektivní, sodar, lidar, potenciál radiolokační meteorologický.
česky: radiolokátor meteorologický impulzní angl: impulse meteorological radar rus: импульсный метеорологический радиолокатор  1993-a3
incus
(inc) [inkus] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vyskytuje se pouze u oblaků druhu cumulonimbus (Cb), jestliže se horní část Cb rozšiřuje do podoby kovadliny, jejíž vzhled je buď hladký, vláknitý, nebo žebrovitý. Viz též capillatus.
česky: incus angl: incus rus: наковальня něm: incus, Amboss m  1993-a2
index aridity
syn. index suchosti – 1. klimatologický index k vyjádření aridity klimatu, v podstatě syn. k termínu index humidity;
2. část Thornthwaiteova indexu vlhkosti, vyjadřující sezonní nedostatek srážek v měsících, kdy je úhrn srážek menší než potenciální výpar.
česky: index aridity angl: aridity index rus: индекс аридности něm: Ariditätsindex m, Ariditätsfaktor m, Trockenheitsindex m  1993-a3
index cirkulácie
číselná charakteristika intenzity atmosférické cirkulace, často ve volné atmosféře, v dané oblasti větších měřítek, popř. nad celou polokoulí. Je jím např. rozdíl tlaku vzduchu mezi vybranými body nebo zeměpisnými šířkami, průměrná rychlost větru v určité oblasti, číselná charakteristika cyklonální činnosti apod. Někdy indexem cirkulace rozumíme index zonální cirkulace, který charakterizuje intenzitu západo-východní složky všeobecné cirkulace atmosféry nejčastěji v mírných šířkách (např. mezi 35 a 55° s. š.). Dnes je tento pojem často spojen i s charakteristikou intenzity cirkulačních systémů analyzovaných v globální cirkulaci atmosféry, jejích akčních center a dálkových vazeb, např. severoatlantické oscilace, jižní oscilace apod.
česky: index cirkulace angl: circulation index rus: индекс циркуляции něm: Zirkulationsindex m  1993-a3
index humidity
1. klimatologický index k vyjádření humidity klimatu (syn. index vlhkosti). Vzhledem k tomu, že nejrůznější indexy humidity hodnotí současně i ariditu klimatu, můžeme je označit i jako indexy aridity. Kromě charakteristik srážek zohledňují další veličiny, např. teplotu vzduchu, výpar nebo sytostní doplněk. Mohou být proto využity pro klasifikaci klimatu a pro studium vazeb mezi klimatem a vegetací. Mezi indexy humidity patří např. Langův dešťový faktor, de Martonneův index aridity, Thornthwaiteův index vlhkosti, Končkův index zavlažení, Seljaninovův hydrotermický koeficient, Meyerův kvocient aj. Pokud nahradíme dlouhodobé průměry hodnotami reprezentujícími např. konkrétní roky, můžeme indexy humidity použít i k hodnocení dlouhodobého sucha.
2. část Thornthwaiteova indexu vlhkosti, vyjadřující sezonní nadbytek srážek v měsících, kdy je úhrn srážek větší než potenciální výpar.
česky: index humidity angl: humidity index rus: индекс гумидности něm: Feuchtefaktor m  1993-a3
index instability
česky: index instability angl: instability index rus: индекс неустойчивости něm: Labilitätsindex m  1993-a1
index južnej oscilácie
(SOI) – ukazatel aktuální fáze jižní oscilace a jeden z indikátorů ENSO, založený na porovnání tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře na Tahiti ve Francouzské Polynésii (pT) a v australském Darwinu (pD). Má více variant; např. NOAA používá vztah
SOI=(pT p¯TσT pDp¯D σD)1σTD,
kde aktuální měsíční průměry tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře jsou standardizovány dlouhodobým průměrem a směrodatnou odchylkou od průměru (σT a σD) v daném kalendářním měsíci, načež je jejich rozdíl normován směrodatnou odchylkou hodnot pT od pD pro daný kalendářní měsíc (σTD).
česky: index jižní oscilace angl: Southern Oscillation Index rus: индекс южного колебания něm: Southern Oscillation Index m  2014
index kontinentality
klimatologický index, který vyjadřuje míru kontinentality klimatu, tedy v opačném smyslu i oceánity klimatu. Nejčastěji bývá sledována termická kontinentalita klimatu, a to zpravidla některým z řady empir. vzorců, které hodnotí roční chod teploty vzduchu, přičemž eliminují zonalitu prům. roční amplitudy potenciální insolace. Klasický index L. Gorczyńského (1920) má původní podobu
KG=  1 ,7Asinφ-20.4,
kde A značí prům. roční amplitudu teploty vzduchu, tedy rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce, a φ vyjadřuje zeměpisnou šířku. Index měl nabývat hodnot mezi 0 a 100, v případě silně oceánického klimatu se však vyskytují i záporné hodnoty, proto byly konstanty později různě upravovány. Index navíc nelze aplikovat na oblasti v blízkosti rovníku, proto se pro globální studie častěji používá index upravený Johanssonem (1926), nazývaný Conradův index
KC=  1,7Asin (φ+10)-14.
Jiné indexy kontinentality jsou založeny na porovnání teploty vzduchu na jaře a na podzim, viz např. termodromický kvocient. Ombrická kontinentalita klimatu se hodnotí vzhledem k ročnímu chodu srážek, např. prostřednictvím doby polovičních srážek nebo analýzou relativních srážek pomocí Markhamova indexu.
česky: index kontinentality angl: continentality index rus: индекс континентальности něm: Kontinentalitätsindex m, Grad der Kontinentalität m  1993-a3
index lomu elektromagnetického vlnenia vo vzduchu
poměr rychlosti šíření elmag. vlnění ve vakuu k rychlosti šíření téhož vlnění ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že vzduch je nemagnetickým prostředím s nepatrnou elektrickou vodivostí, lze v něm index lomu n vyjádřit vztahem
n=εr,
v němž εr značí rel. permitivitu vzduchu. Index lomu v oblasti viditelného záření závisí na vlnové délce elmag. vlnění (s rostoucí vlnovou délkou poněkud klesá) a na hustotě vzduchu (se zvětšující se hustotou vzduchu roste). V oboru centimetrových rádiových vln, používaných např. meteorologickými radiolokátory, je index lomu v nezanedbatelné míře ovlivňován i vlhkostí vzduchu. Pro tento obor vlnových délek se v literatuře uvádí např. vztah
(n-1).106 =78T(p+4800eT),
kde T je teplota vzduchu v K, p tlak vzduchu a e tlak vodní páry v hPa. U zemského povrchu se hodnoty (n – 1) . 106 pohybují při různých met. situacích zhruba v rozmezí 260 až 460. Výraz N = (n – 1) . 106 se někdy nazývá v literatuře radiorefrakce nebo N – jednotky. V troposféře můžeme podle časového hlediska rozlišovat sezonní, denní a neperiodické změny indexu lomu, podmíněné změnami teplotního zvrstvení ovzduší, turbulencí apod. Index lomu elmag. vlnění v popsaném smyslu nazýváme též abs. indexem lomu. Rel. indexem lomu pak rozumíme vzájemný poměr rychlostí šíření elmag. vlnění ve dvou různých prostředích, v meteorologii např. ve dvou vzduchových hmotách odlišných vlastností. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu angl: refraction (refractive) index of electromagnetic waves in the air rus: индекс преломления электромагнитных волн в воздухе něm: Refraktionsindex (Brechungsindex) der elektromagnetishen Wellen in der Luft m  1993-a3
index lomu svetla vo vzduchu
index lomu elmag. vlnění pro oblast viditelného záření, tj. záření o vlnových délkách přibližně 0,4 až 0,7 μm. Viz též šíření elektromagnetického záření v atmosféře.
česky: index lomu světla ve vzduchu angl: refractive index in the atmosphere rus: показатель преломления в атмосфере něm: Refraktionsindex der Atmosphäre m, Brechungsindex der Atmospäre m  1993-a2
index maritimity
česky: index maritimity angl: maritimity index rus: показатель океаничности? něm: Index zur Maritimität m  1993-a2
index meridionálnej cirkulácie
syn. index meridionality – číselná charakteristika přenosu vzduchové hmoty ve směru podél poledníků, vyjadřující intenzitu mezišířkové výměny vzduchu. Jako index meridionální cirkulace lze použít např. zonální složku horizontálního tlakového gradientu zprůměrovanou podél vhodně zvolené části určitého poledníku, velikost meridionální složky geostrofického větru zprůměrovanou v uvažované oblasti, popř. počet izobar protínajících rovnoběžku ve zvoleném úseku apod. Viz též proudění meridionální, index zonální cirkulace.
česky: index meridionální cirkulace angl: meridional circulation index rus: меридиональный индекс циркуляции něm: Index der Meridionalzirkulation m  1993-a2
index oceánity (maritimity)
syn. index maritimity – klimatologický index k vyjádření oceánity klimatu, v podstatě málo používané syn. k termínu index kontinentality.
česky: index oceánity angl: oceanity index rus: показатель океаничности něm: Index zur Maritimität m, Ozeanitätsindex m  1993-a3
index predchádzajúcich zrážok
(API) – veličina k vyjádření nasycenosti povodí, založená na sumaci denních úhrnů srážek za sledované období s klesající vahou směrem do minulosti. Byl navržen Köhlerem a Linsleyem (1951) ve tvaru
APIn = i=1n Riki,
kde n je počet uvažovaných dní (nejčastěji n = 30) a Ri je denní úhrn srážek v i-tém dni sledovaného období, přičemž i = 1 pro předchozí den a směrem do minulosti roste. Tzv. evapotranspirační konstanta k odráží vlastnosti daného povodí. Pro celé území ČR se zpravidla používá její průměrná hodnota k = 0,93.
česky: index předchozích srážek angl: Antecedent Precipitation Index rus: индекс выпавших осадков  2014
index severoatlantickej oscilácie
ukazatel aktuální fáze severoatlantické oscilace, který může mít různé podoby; jejich přehled publikovali Wanner a kol. (2001). Klasický index NAO je normovaným rozdílem tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře mezi dvěma stanicemi. První z nich reprezentuje azorskou anticyklonu (např. Ponta Delgada na Azorských ostrovech, případně Lisabon nebo Gibraltar), druhá islandskou cyklonu (nejčastěji Reykjavik). Novější varianty indexu hodnotí tlakové pole v dané oblasti, přičemž využívají pokročilé statistické metody, např. analýzu hlavních komponent.
česky: index severoatlantické oscilace angl: North Atlantic Oscillation Index něm: NAO-Index m  2014
index stability
čís. vyjádřená míra stability vert. teplotního zvrstvení atmosféry. Indexy stability zpravidla hodnotí kombinovaný vliv teploty a vlhkosti vzduchu ve vybraných hladinách nebo vrstvách. Využívají se zejména pro předpověď vývoje konv. jevů, zejména vývoje přeháněk a bouřek. Výhodou indexů stability je jednoduchost výpočtu, která umožňuje stanovení indexů na základě údajů získaných radiosondážním měřením. V současné době se řada indexů stanoví i z výsledků modelu numerické předpovědi počasí. Mezi nejznámější indexy stability patří Faustův index, K-index, Lifted index, Showalterův index, SWEAT index, Total Totals index. Hodnota indexu stability roste s růstem vertikální stability atmosféry. Pokud se index vyjádří ve tvaru, kdy jeho hodnota roste s růstem vertikální instability atmosféry, označuje se také jako index instability.
česky: index stability angl: stability index, convective index rus: индекс устойчивости (неустойчивости) něm: Stabilitätsindex m  1993-a3
index sucha
veličina pro kvantitativní vyhodnocení sucha (především ve smyslu nahodilého sucha), sloužící též k vymezení epizod sucha. Vzhledem k nejednoznačnosti definice sucha a různým hlediskům pro jeho hodnocení existuje takových indexů velké množství. Mnohé jsou založeny na zvolených prahových hodnotách úhrnů srážek nebo např. počtu bezsrážkových dní. Pokročilejší indexy reflektují časovou distribuci srážek (např. index předchozích srážek) nebo míru abnormality srážek (např. standardizovaný srážkový index). Další skupinu indexů sucha tvoří ty, které kromě deficitu srážek zohledňují i podmínky pro výpar (např. Palmerův index intenzity sucha). Mnoho indexů sucha lze využít i k hodnocení vlhkých období. K hodnocení celých roků, případně jejich vegetačních období, pak mohou sloužit i některé indexy aridity.
česky: index sucha angl: drought index rus: индекс засушливости něm: Ariditätsfaktor m, Trockenheitsindex m  2014
index suchosti
česky: index suchosti angl: aridity index rus: индекс аридности, индекс засушливости něm: Ariditätsindex m, Trockenheitsindex m  1993-a2
index SWEAT
index stability, který je definován jako
SWEAT=20( TT-49)+12T D850+2V850+V500 +125[ sin(ΔV500-850 )+0,2 ],
kde TT je index Total Totals, TD850 je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa, V850 resp. V500 jsou rychlosti větru v uzlech v hladinách 850 hPa resp. 500 hPa, a ΔV500–850 je rozdíl hodnot směru větru v hladinách 850 a 500 hPa. Pokud je hodnota indexu TT nižší než 49, je první člen definován jako nulový a pokud je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa záporná, je druhý člen definován jako nulový. Poslední člen je definován jako nulový v případě že je splněna alespoň jedna podmínka:
1) směr větru v hladině 850 hPa je v rozmezí 130–250°,
2) směr větru v hladině 500 hPa je v rozmezí 210–310°,
3) rozdíl směrů větrů v pátém členu je kladný,
4) rychlost větru v hladině 850 hPa nebo 500 hPa se rovná nebo přesahuje 15 uzlů.
Žádný člen rovnice pak není záporný. Hodnoty indexu SWEAT nad 300 značí možnost výskytu silných konvektivních bouří.
česky: index SWEAT angl: SWEAT index rus: индекс угрозы суровой погоды - SWEAT индекс  2014
index Totals-Totals
index instability definovaný jako součet rozdílu teploty v hladinách 850 hPa a 500 hPa, který je označován jako VT (z angl. Vertical Totals), a rozdílu teploty rosného bodu v hladině 850 hPa a teploty v hladině 500 hPa, který je označován jako CT (z angl. Cross Totals).
TT=VT+CT=T 850+TD850-2T500.
Přeháňky a bouřky se očekávají od hodnoty indexu vyšší než 30, vývoj silných bouří se očekává při hodnotách indexu TT > 50.
česky: index Total Totals angl: Total Totals index něm: Total-totals-Index m  2014
index vlhkosti
1. syn. index humidity;
2. klimatologický index, který navrhl C. W. Thornthwaite (1948) jako kritérium Thornthwaiteovy klasifikace klimatu. Vyjadřuje míru humidity klimatu, a to porovnáním sezonního nadbytku srážek (viz index humidity) se sezonním nedostatkem srážek (viz index aridity). Výsledný index vlhkosti má tvar
Im= (100s60 d)/n,
kde n je roční úhrn potenciálního výparu a s resp. d vyjadřují sumu kladných, resp. abs. hodnotu sumy záporných rozdílů měs. úhrnů srážek a potenciálního výparu v příslušných měsících.
česky: index vlhkosti angl: moisture index rus: индекс влажности něm: Feuchtigkeitsindex m  1993-a3
index zavlaženia
syn. koeficient zavlažení – tradiční označení pro některé indexy humidity.
česky: index zavlažení  2014
index zonálnej cirkulácie
syn. index zonality – číselná charakteristika přenosu vzduchové hmoty ve směru podél rovnoběžek, vztažená buď k určité vymezené oblasti, nebo k celé polokouli. Jako index zonální cirkulace se v praxi používá řada veličin, z nichž jsou nejznámější:
1. index zonální cirkulace C. G. Rossbyho definovaný jako rozdíl hodnot atmosférického tlaku zprůměrovaných podél 35 a 55° zeměpisné šířky;
2. index zonální cirkulace podle E. N. Blinové definovaný jako hodnota aw–1, kde w značí úhlovou rychlost zemské rotace a a vertikálně zprůměrovanou úhlovou rychlost zonálního proudění na dané zeměpisné šířce;
3. velikost zonální složky geostrofického větru zprůměrovaná v uvažované hladině atmosféry pres daný zonální pás nebo jeho část;
4. meridionální složka horizontálního tlakového gradientu zprůměrovaná podél dané rovnoběžky nebo podél její části (index zonální cirkulace podle A. L. Kace).
česky: index zonální cirkulace angl: zonal circulation index rus: зональный индекс циркуляции něm: Index der Zonalzirkulation m  1993-a2
indiánske leto
období málo větrného, ve dne abnormálně teplého a slunného počasí, ale s chladnými nocemi a ranními (později i celodenními) mlhami, které se vyskytuje přibližně uprostřed podzimu v USA a v Kanadě. Nemusí se vyskytnout každým rokem, naopak v některých letech jsou dvě nebo dokonce tři období indiánského léta, a to i ke konci podzimu. Pojem indiánské léto byl poprvé zaznamenán v r. 1778. Amer. indiáni zřejmě využívali tohoto příznivého počasí k zvýšení svých zimních zásob dřeva apod. Jedná se o typické anticyklonální počasí, které je podmíněno meridionálním cirkulačním typem. Odpovídá babímu létu ve stř. Evropě.
česky: léto indiánské angl: Indian summer rus: золотая осень, индейское лето  1993-a1
indikatív stanice
označení met. stanice čísly nebo písmeny, které nahrazuje nebo doplňuje její název při předávání zpráv o počasí. Číselné označení WMO se skládá z dvoumístného oblastního indikativu a trojmístného indikativu stanice. Oblastní indikativ může být společný pro několik menších zemí (např. oblastní indikativ 11 je určen pro Rakousko, Českou republiku a Slovensko). Vlastní indikativ stanice je určen pro Českou republiku v rozsahu 400–799 (např. Praha-Ruzyně má 518, takže úplné WMO označení je 11518).Oblastní indikativy i indikativy stanic přiděluje Světová meteorologická organizace. Písmenné označení stanice CCCC (směrovací značka ICAO) se používá při předávání met. zpráv určených k zabezpečení letectví. Skládá se ze čtyř písmen, z nichž první dvě udávají stát (Česká republika má přiděleno LK) a další dvě označují letiště (např. Praha-Ruzyně má PR). Směrovací značky ICAO přiděluje Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
česky: indikativ stanice angl: station designator, station index number, station number rus: индекс станции (международный, местный), номер станции, числовой индекс станции něm: Kennziffer der Station f, Stationskennziffer f  1993-a3
indikátory zmeny v pristávacích a letištných predpovediach
(BECMG, FM, TEMPO, NOSIG) – kódové zkratky vyjadřující předpokládaný vývoj meteorologického prvku nebo jevu v době platnosti předpovědi. Indikátor BECMG vyjadřuje postupnou změnu, FM změnu s uvedením času, v němž tato změna nastane, a TEMPO změnu. Pokud se neočekává v době platnosti přistávací předpovědi významná změna met. podmínek, uvádí se zkratka NOSIG. Viz též předpověď počasí letištní.
česky: indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích angl: change indicators in landing and airport forecasts  1993-a3
individuálna zmena meteorologického prvku
změna hodnoty meteorologického prvku v „individuální“ vzduchové částici, pohybující se vzhledem ke zvolenému souřadnicovému systému. Mat. se vyjadřuje pomocí totální derivace, např. individuální změna teploty vzduchu T za jednotku času t jako dT / dt. Individuální časová změna veličiny A je dána Eulerovým vztahem
dAdt= At+vx Ax+vy Ay+vz Az,
v němž vx, vy, vz jsou složky rychlosti proudění v souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Viz též změna meteorologického prvku lokální.
česky: změna meteorologického prvku individuální angl: individual change of meteorological element rus: индивидуальное изменение метеорологического элемента  1993-a1
indukovaná brázda nízkeho tlaku vzduchu
brázda nízkého tlaku vzduchu, jejíž vznik v určité oblasti je vyvolán cirkulačními změnami v jiné, více či méně vzdálené oblasti atmosféry. Např. brázda nízkého tlaku vzduchu v tropech vzniká v souvislosti s cyklonami na polární frontě mírných zeměp. šířek.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu indukovaná angl: induced low pressure trough  1993-a3
indukovaná cyklóna
cyklona, jejíž vznik je podmíněn existencí a postupem jiné cyklony. Např. postup cyklony ze stř. části vých. Atlantiku přes Britské ostrovy na sv. často vyvolává vznik cyklony nad záp. Středomořím a sev. Itálií. Tento proces nejčastěji nastává v důsledku přibližování hluboké brázdy nízkého tlaku vzduchu ve stř. a horní troposféře.
česky: cyklona indukovaná angl: induced cyclone něm: induzierte Zyklone f rus: индуцированный циклон fr: dépression induite f  1993-a3
inerciálna kružnica
trajektorie, po níž se ve smyslu rotace hodinových ručiček, tj. anticyklonálně, pohybuje vzduchová částice, jestliže se mimo zónu v těsné blízkosti rovníku dostane s určitou rychlostí v svého pohybu vůči rotující Zemi do oblasti s nulovým horizontálním tlakovým gradientem. Vliv tření přitom zanedbáme. Inerční kružnice je v tomto případě jedinou možnou trajektorií, na níž existuje rovnováha mezi působícími horiz. silami, tj. horiz. složkou Coriolisovy síly a odstředivou silou vzniklou zakřivením této trajektorie. Podmínku zmíněné rovnováhy vyjadřuje rovnice
v2r=λv,
kde λ je Coriolisův parametr, v rychlost pohybu vzduchové částice po inerční kružnici a r značí poloměr inerční kružnice, který se nazývá inerčním poloměrem a pro nějž zřejmě platí vztah
r=vλ.
Doba τ jednoho oběhu vzduchové částice po inerční kružnici představuje tzv. inerční periodu a určíme ji ze vzorce
τ=2πλ.
Inerční pohyby v atmosféře mají značný význam pro všeobecnou cirkulaci atmosféry i celkovou oceánicko-atmosférickou cirkulaci a je nutno k nim přihlížet v modelech atmosféry používaných při numerických předpovědích počasí.
česky: kružnice inerční angl: circle of inertion, inertial circle rus: круг инерции  1993-a1
inerciálna perióda
česky: perioda inerční angl: inertial period rus: инерционный период  1993-a1
inerciálna predpoveď počasia
česky: předpověď počasí inerční rus: инерционный прогноз  1993-a3
inerciálne prúdenie
syn. pohyb inerční – viz kružnice inerční.
česky: proudění inerční angl: inertial flow rus: инерционное течение  1993-a1
inerciálne vlny
syn. vlny setrvačné – kmity v horizontálně příčném směru vznikající v atmosféře působením setrvačnosti proudění vzduchu a Coriolisovy síly. Jde o teor. pojem používaný v dynamické meteorologii. Viz též kružnice inerční.
česky: vlny inerční angl: inertia waves rus: инерционные волны  1993-a3
inerciálny pohyb
syn. proudění inerční, viz kružnice inerční.
česky: pohyb inerční angl: inertial current rus: инерционное движение  1993-a1
inerciálny polomer
česky: poloměr inerční angl: inertial radius rus: инерционный радиус  1993-a1
inerčná instablita
hydrodynamická instabilita, která je výsledkem poklesu momentu hybnosti se vzdáleností od osy rotace v rotující tekutině. Při radiálním vychýlení částice tekutiny dojde k jejímu urychlení v daném směru vlivem nerovnováhy odstředivé síly působící na částici a na její okolí. Tekutina je v tomto případě inerčně instabilní.
Při hodnocení inerční instability v atmosféře se uplatňuje kombinace odstředivých sil rotace Země a zakřiveného pohybu vzduchu vzhledem k zemskému povrchu. Hodnotí se s využitím kvazigeostrofické aproximace. Vzduchová částice, která má podobu jednodimenzionální trubice orientované ve směru geostrofického větru, je vychylována horizontálně a kolmo k jeho vektoru. V rámci absolutní souřadnicové soustavy si částice zachovává moment hybnosti; prostředí je inerčně instabilní, pokud v něm moment hybnosti klesá se vzdáleností od vertikální osy kombinované rotace. V relativní souřadnicové soustavě se vychýlení vzduchové částice projeví nerovnováhou síly tlakového gradientu a zdánlivých sil, především Coriolisovy síly. Za předpokladu, že geostrofický vítr vane podél horiz. osy y a trubice je vychylována podél horiz. osy x v pravotočivé kartézské souřadnicové soustavě, lze inerční instabilitu hodnotit s použitím následujících vztahů:
ax=(m-mg ),m=v+fx=konst., mg=vg+fx,
kde ax značí výslednou složku zrychlení vychýlené trubice ve směru osy x, f je Coriolisův parametr, a m, resp. mg jsou velikosti měrné hybnosti y-ové složky proudění v v trubici, resp. y-ové složky geostrofického proudění vg v okolí trubice v absolutní souřadnicové soustavě.
S inerční instabilitou se můžeme setkat hlavně v nižších zeměpisných šířkách uvnitř silně rotujících systémů, jako jsou tropické cyklony. Viz též instabilita symetrická.
česky: instabilita inerční angl: inertial instability něm: Trägheitsinstabilität f  2014
infiltrácia
syn. vsak – pohyb vody ze zemského povrchu do půdního nebo horninového prostředí, popř. objem této vody.
česky: infiltrace angl: infiltration rus: инфильтрация něm: Infiltration f, Versickerung f  1993-a2
informácia AIRMET
výstražná informace vydávaná ve zkrácené otevřené řeči leteckou meteorologickou výstražnou službou. Obsahuje stručný popis výskytu nebo očekávaného výskytu specifikovaných meteorologických jevů v prostoru a čase, které mohou ovlivnit bezpečnost letového provozu v nízkých hladinách, a které již nebyly uvedeny v sekci 1 oblastní předpovědi pro lety v nízkých hladinách GAMET v dané informační oblasti nebo její části. Období platnosti informace AIRMET nesmí přesáhnout 4 hodiny.
česky: informace AIRMET angl: AIRMET information rus: информация AIRMET něm: AIRMETs n/pl, AIRMET-Information f  2014
informácia SIGMET
(Significant Meteorological Phenomena) – informace vydaná leteckou meteorologickou výstražnou službou týkající se výskytu nebo očekávaného výskytu určitých meteorologických jevů na trati, které mohou ovlivnit bezpečnost letového provozu. Informace SIGMET jsou předmětem mezinárodní výměny a vydávají se v souladu s postupy ICAO ve zkrácené otevřené řeči (anglické) vždy na jeden z následujících jevů: bouřky, tropická cyklona, silná turbulence, silná námraza, silná horská vlna, silná prachová vichřice, silná písečná vichřice, vulkanický popel a radioaktivní oblak. Období platnosti informací SIGMET je maximálně čtyři hodiny, v případě vulkanického popela a tropické cyklony je období platnosti šest hodin.
česky: informace SIGMET angl: SIGMET information rus: информация SIGMET něm: SIGMET-Meldung f  2014
informačná letecká príručka
(Aeronautical Information Publication, AIP) publikace Letecké informační služby Řízení letového provozu ČR, s.p. K meteorologii se vztahují části letecké informační příručky VOL I, GEN 1.1 a GEN 3.5, jež obsahují informace o orgánech zodpovídajících za meteorologické zabezpečení civilního letectví v ČR, vymezení oblastí jejich zodpovědnosti, informace o druzích poskytovaných služeb, způsobech měření zákl. meteorologických prvků a o čase provozu leteckých meteorologických pracovišť. Viz též meteorologie letecká.
česky: příručka letecká informační angl: aeronautical information publication (AIP) rus: сборник аэронавигационной информации  1993-a3
informačný letový priestor
vymezený vzdušný prostor, pro který je poskytována letová informační a výstražná služba včetně met. informací. Viz též zabezpečení letectva meteorologické.
česky: prostor letový informační angl: flight information region rus: район полетной информации  1993-a3
infračervené žiarenie
elmag. záření o vlnových délkách 0,7 µm až asi 1 000 µm. Infračervené záření zahrnuje záření dlouhovlnné. Viz též záření Slunce.
česky: záření infračervené angl: infrared radiation rus: инфракрасная радиация  1993-a3
infralaterálne oblúky
dva duhově zbarvené světelné oblouky, které jakoby vybíhaly z obzoru vzhůru po obou stranách Slunce. Jejich části nejbližší Slunci jsou od něj vzdáleny cca 46°. Vytvářejí se na šestibokých ledových krystalcích s horizontální orientací při lámavém úhlu 90° a s růstem výšky Slunce nad obzorem se jejich spodní konce k sobě navzájem přibližují. Patří k méně častým halovým jevům.
česky: oblouky infralaterální angl: infralateral bows rus: инфралатеральная дуга  2014
inicializácia vstupných dát
souhrnný název pro metody upravující vstupní data (počáteční podmínky) modelů numerické předpovědi počasí. Cílem úpravy je modifikovat počáteční podmínky tak, aby přibližně splňovaly modelové rovnice. Pokud je tato podmínka výrazně narušena, dochází během začátku integrace numerického modelu k významným změnám hodnot modelových proměnných, což se projevuje oscilací předpověděných hodnot, a k znehodnocení předpovědi. Po určité délce integrace tyto oscilace mizí. V některých případech, když nesoulad mezi modelovými proměnnými je příliš velký, může dojít i k předčasnému ukončení integrace modelu kvůli numerické chybě. Původně se inicializace dat zaměřovala na korekci polí větru a tlaku tak, aby byla alespoň přibližně splněna rovnice kontinuity. Proto se místo skutečného větru používal vítr geostrofický. Později se používala metoda normálních módů. V současnosti se téměř výhradně užívá metoda založená na aplikaci digitálního filtru a inicializují se i ostatní základní meteorologické prvky. Samotná inicializace základních modelových veličin postupně ztrácí svůj význam a to jednak tím, že probíhá v rámci asimilace dat a objektivní analýzy a také proto, že současné numerické metody použité v modelech jsou dostatečně robustní, aby jejich běh nebyl významně narušen nekonzistencí vstupních dat. Inicializace vstupních dat se stále využívá, ale inicializují se jiné než základní meteorologické prvky např. srážky a oblačnost.
česky: inicializace vstupních dat angl: input data initialization rus: инициализация входных данных něm: Initialisierung von Eingangsdaten f  1993-a3
inovať
česky: jinovatka angl: soft rime rus: кристаллическая изморозь  1993-a3
insolácia
množství přímého (v některých studiích i rozptýleného) slunečního záření, dopadající na jednotku vodorovné nebo nakloněné plochy za jednotku času. Insolace se vyjadřuje v jednotkách energie, obvykle MJ / m2 nebo v J / cm2. Ekvivalentem termínu je oslunění.
česky: insolace angl: insolation rus: инсоляция něm: Einstrahlung f  1993-a3
instabilita
vlastnost termodynamického systému v rovnovážném stavu, kdy velikost libovolně malé poruchy vložené do systému roste samovolně s časem na úkor vnitřní energie systému. Instabilita v atmosféře se nejčastěji analyzuje vložením poruch spojených s vychýlením vzduchové částice při hodnocení vertikální instability atmosféry nebo s vlnami v pozaďovém proudění při hodnocení baroklinní instability.
česky: instabilita angl: instability rus: неустойчивость něm: Instabilität f  2014
instabilná vzduchová hmota
syn. hmota vzduchová labilní – vzduchová hmota, která má alespoň ve spodní části instabilní zvrstvení, tj. vert. teplotní gradient větší než nasyceně adiabatický. Vyznačuje se rel. vysokou turbulencí a při dostatečném obsahu vlhkosti vzduchu se v ní vyskytují konvektivní oblaky, přeháňky a bouřky (hlavně v teplé části roku). Viz též hmota vzduchová stabilní.
česky: hmota vzduchová instabilní angl: unstable air mass rus: неустойчивая воздушная масса , неустойчивая масса воздуха něm: instabile Luftmasse f  1993-a3
instabilné vlny
1. obecně vlny, jejichž amplituda se s časem nebo s postupem při prostorovém šíření vlnového rozruchu mění. Někteří autoři tento pojem zužují pouze na vlny, jejichž amplituda takto roste, v případě poklesu amplitudy pak používají označení vlny tlumené.
2. v synoptické meteorologii pojem instabilní vlna obvykle označuje frontální vlnu, jejíž amplituda s časem roste. Za vhodných podmínek se pak taková vlna může vyvinout ve frontální cyklonu.
česky: vlny instabilní angl: unstable waves rus: неустойчивые волны  2014
intenzita búrkovej činnosti
parametr stanovený z dlouhodobého pozorování bouřek, vycházející z prům. počtu dní s bouřkou na stanici nebo vzdálenou bouřkou za rok nebo z prům. doby trvání bouřek v hodinách za rok. Intenzita bouřkové činnosti je zákl. charakteristikou pro stanovení četnosti škod na techn., zejména elektrotechnických zařízeních. Pro tyto účely se používá k vyjádření intenzity bouřkové činnosti ještě dalších upřesňujících údajů, jako prům. počtu úderů blesku do země (n.rok–1.km–2) a prům. počtu výbojů blesku v oblacích se stejným rozměrem. Ke stanovení těchto parametrů, které jsou časově značně proměnlivé, se užívá systémů detekce blesků. Za min. dobu pozorování se považuje desetileté období. Viz též mapa izobront, mapa izoceraunická, intenzita výbojů blesku do země, intenzita výbojů blesku mezi oblaky.
česky: intenzita bouřkové činnosti angl: thunderstorm intensity rus: интенсивность грозовой деятельности něm: Intensität der Gewittertätigkeit f, Gewitterintensität f  1993-a3
intenzita búrky
intenzita a četnost el. výbojů blesků bouřky na stanici nebo vzdálené bouřky, nikoliv však intenzita průvodních jevů, jako jsou srážky, húlava nebo rychlost nárazů větru. Rozlišuje se bouřka slabá, mírná a silná, přesná kritéria pro určování intenzity bouřky nejsou stanovena. Viz též intenzita bouřkové činnosti.
česky: intenzita bouřky angl: thunderstorm intensity rus: интенсивность грозы něm: Gewitterintensität f  1993-a3
intenzita dažďa
česky: intenzita deště angl: rainfall intensity, rate of rainfall rus: интенсивность дождя něm: Regenintensit, Regenrate f  1993-a1
intenzita frontu
kvalitativně posuzovaná charakteristika a tendence dějů probíhajících na atmosférické frontě včetně frontogeneze a frontolýzy. Opírá se zpravidla o velikost změn hodnot meteorologických prvků a průběh povětrnostních jevů při přechodu fronty.
česky: intenzita fronty angl: intensity of front rus: интенсивность фронта něm: Stärke der Front f  1993-a1
intenzita mrazov
charakteristika záporných teplot vzduchu, vycházející z rozdělení těchto teplot do stanovených intervalů. V klimatologickém pojetí patří spolu s délkou mrazového období a počtem mrazových dní k nejdůležitějším charakteristikám teplotních poměrů místa nebo oblasti v chladném půlroku. Na našem území používané klasifikace zahrnují členění dle L. A. Čubukova. Ten pro účely komplexní klimatologie podle intenzity mrazů rozlišil počasí slabě mrazivé s prům. denní teplotou vzduchu T ≥ –2,4 °C, mírně mrazivé (–2,5 °C > T ≥ –7,4 °C), značně mrazivé (–7,5 °C > T ≥ –12,4 °C), silně mrazivé (–12,5 °C > T ≥ –17,4 °C) a krutě mrazivé (T < –17,5 °C). Pro teplotní poměry v rámci bývalé ČSSR upravil toto třídění S. Petrovič. V zemědělské meteorologii se podle P. Uhlíře rozlišují mrazíky slabé (teplota na povrchu půdy poklesne na –1 °C až –2 °C), silné (–3 °C až –4 °C), popř. velmi silné (–5 °C až –6 °C).
česky: intenzita mrazů rus: интенсивность  1993-a2
intenzita námrazku
množství námrazku na el. vodičích utvořené za jednotku času. Měří se zařízením, tvořeným vodorovnou tyčí natáčenou kolmo na směr větru, jejíž změny hmotnosti se zjišťují v závislosti na čase. Viz též měření námrazku, intenzita námrazy na letadlech.
česky: intenzita námrazku angl: icing intensity rus: интенсивность обледенения něm: Vereisungsgrad m  1993-a1
intenzita námrazy na lietadlách
množství krystalické nebo ledové usazeniny na letadlech, která se utvoří za jednotku času. I. G. Pčolko sestavil stupnici intenzity námrazy, v níž hodnoty do 0,5 mm.min–1 znamenají slabou námrazu, 0,6 až 1,0 mm.min–1 mírnou, 1,0 až 2,0 mm.min–1 silnou a nad 2,0 mm.min–1 velmi silnou námrazu. V extrémních případech byl pozorován nárůst až 6 mm.min–1. Intenzita námrazy závisí přímo na vodním obsahu oblaku a zachycovací účinnosti, udávající množství kapalné vody zachycené letadlem. Toto množství je přímo závislé na velikosti kapek a rychlosti letadla a nepřímo závislé na geometrii sběrného povrchu, zejména na poloměru zakřivení náběžných hran. Tzn., že se námraza vytváří intenzivněji v prostředí s velkými kapkami na tenčích profilech. Při rychlostech do 500 km.h–1 intenzita námrazy při stejném vodním obsahu se vzrůstem rychlosti letadla roste. Při rychlosti nad 500 km.h–1 však se zvyšováním rychlosti klesá, a to vlivem adiabatického stlačení a tření okolního vzduchu, čímž se povrch letadla zahřívá. Viz též ohřev letadla kinetický.
česky: intenzita námrazy na letadlech angl: rime intensity rus: интенсивность обледенения самолета něm: Rauhfrostintensität f  1993-a3
intenzita turbulencie
1. v teorii turbulence poměr směrodatné odchylky krátkoperiodických fluktuací podélné, resp. příčné, resp. vertikální složky rychlosti větru k velikosti zprůměrované horizontální rychlosti větru. Její přesné určení v praxi závisí na frekvenci snímání okamžité rychlosti větru (typicky 1 s) a délce průměrovaného intervalu (typicky 10 min).
2. pojem užívaný v letecké meteorologii. Intenzita turbulence je mírou silových účinků turbulentních pohybů vzduchu na letící letadlo („přetížení letadla"). Je měřena akcelerometry nebo akcelerografy, které mohou měřit i registrovat velikosti zrychlení udělované turbulencí letadlu, a vyjadřuje se v násobcích tíhového zrychlení (n). V případě hodnot n menších než 0,2 mluvíme o slabé turbulenci, při hodnotách od 0,2 do 0,5 jde o mírnou turbulenci, od 0,5 do 1,0 o silnou turbulenci a nad 1,0 o extrémní turbulenci.
česky: intenzita turbulence angl: turbulence intensity rus: интенсивность турбулентности něm: Intensität der Turbulenz f  1993-a3
intenzita výbojov blesku do zeme
vyjadřuje plošnou hustotu výbojů blesku do země za jednu bouřkovou událost, den s bouřkou nebo rok. V tech. praxi se udává prům. hustota úderů na 1 km2 za rok, odvozená z dlouhodobého pozorování. Hustota se zjišťuje nejčastěji počítači výbojů blesku. Mapy intenzity výbojů blesku do země jsou nejvhodnějším výchozím podkladem pro stanovení pravděpodobnosti úderu blesku do objektu.
česky: intenzita výbojů blesku do země angl: ground discharge rate rus: интенсивность разрядов молний в землю něm: Stärke des Erdblitzes f  1993-a2
intenzita výbojov blesku medzi oblakmi
vyjadřuje plošnou hustotu výbojů blesku mezi oblaky za jednu bouřkovou událost, den s bouřkou nebo za rok. V tech. praxi se udává prům. hustota výbojů na 1 km2 za rok, odvozená z dlouhodobého pozorování.
česky: intenzita výbojů blesku mezi oblaky angl: cloud to cloud lightning intensity rus: интенсивность разрядов молний между облаками něm: Stärke des Wolkenblitzes f  1993-a2
intenzita zrážok
množství srážek vypadlých za jednotku času. Podle doporučení Světové meteorologické organizace se intenzita srážek udává v mm.h–1 s přesností na 10–2 mm.h–1, resp. v kg.m–2.s–1 s přesností na 10–5 kg.m–2.s–1.
Intenzita srážek má zásadní význam v hydrologii, ve vodním hospodářství a celé řadě dalších odvětví. Prům. intenzita srážek se vyhodnocuje z údajů srážkoměrů, tzv. okamžitá intenzita srážek se měří váhovým automatickým srážkoměrem. Intenzita srážek je na met. stanicích subjektivně odhadována pozorovateli s přihlédnutím na hodnotu intenzity srážek, získanou zpracováním dat srážkoměru, a zaznamenávána kódovými čísly pro stav počasí kódu SYNOP. Viz též měření srážek, extrémy srážek, vztah Wussowův, vztah Z–I.
česky: intenzita srážek angl: precipitation intensity rus: интенсивность осадков něm: Niederschlagsintensität f  1993-a3
interakcia atmosféry a oceánu
vzájemné působení dvou podstatných složek klimatického systému, mezi nimiž neustále probíhá intenzivní výměna energie, vody a dalších látek, viz např. záření a hydrologický cyklus. Všeobecná cirkulace atmosféry do značné míry podmiňuje povrchové oceánské proudy, které naopak představují významné klimatické faktory. Vzájemné působení se proto významně projevuje v oscilacích, např. v ENSO. Specifické vlastnosti oceánu způsobují oceánitu klimatu a podmiňují vznik některých meteorologických jevů, jako jsou tropické cyklony., mořská mlha nebo cirkulace vzduchu mezi oceánem a pevninou (viz cirkulace monzunová, cirkulace brízová).
česky: interakce atmosféry a oceánu angl: atmosphere-ocean interaction něm: Atmosphäre-Ozean-Wechselwirkung f  2014
interanuálna premenlivosť meteorologického prvku
intersekvenční proměnlivost meteorologického prvku z roku na rok, vypočtená z prům. roč. hodnot meteorologického prvku. Patří k významným charakteristikám klimatu.
česky: proměnlivost meteorologického prvku interanuální angl: interannual variability of meteorological element rus: междугодовая изменчивость метеорологического элемента  1993-a1
intercepcia zrážok
zadržování (zachycování) části padajících srážek, v širším smyslu i tvorba usazených srážek na vegetaci nebo na vyvýšených předmětech, takže tyto srážky nedosáhnou povrchu půdy. Pokud nejsou využity rostlinami, dochází k evaporaci, případně sublimaci těchto srážek, takže se nepodílejí na odtoku ani na infiltraci. Intercepce srážek tak má nezanedbatelný vlivna hydrologickou bilanci a bilanci půdní vody, zejména u lesních porostů s velkou záchytnou plochou.
česky: intercepce srážek angl: interception of precipitation rus: задерживание осадков, интерцепция осадков něm: Niederschlagsinterzeption f  1993-a3
interdiurná premenlivosť meteorologického prvku
intersekvenční proměnlivost meteorologického prvku ode dne ke dni. Počítá se nejčastěji z denních průměrů meteorologického prvku nebo z jeho hodnot zjištěných v termínech pozorování.
česky: proměnlivost meteorologického prvku interdiurní angl: interdiurnal variability of meteorological element rus: междусуточная изменчивость метеорологического элемента  1993-a1
interglaciál
syn. doba meziledová – fáze kvartérního klimatického cyklu mezi dvěma glaciály, vyznačující se ve stř. zeměp. šířkách značným zmírněním klimatu, a tím i ústupem zalednění, především pevninského ledovce. Nástup relativně kratších interglaciálů bývá náhlý a následuje bezprostředně po nejchladnější fázi předchozího glaciálu. Pro interglaciál je typický nárůst zalesnění krajiny a intenzivní vývoj půd. Viz též kvartér, holocén.
česky: interglaciál angl: interglacial rus: интергляциальная фаза, межледниковый период něm: Interglazial n  1993-a3
intermenzuálna premenlivosť meteorologického prvku
intersekvenční proměnlivost meteorologického prvku měsíc po měsíci. Počítá se z prům. měs. hodnot meteorologického prvku.
česky: proměnlivost meteorologického prvku intermenzuální angl: intermensual variability of meteorological element rus: междумесячная изменчивость метеорологического элемента  1993-a1
interpluviál
viz kvartér.
česky: interpluviál něm: Interpluvial n, Interpluvialzeit f  2014
intersekvenčná premenlivosť meteorologického prvku
obecně míra variability, definovaná jako aritmetický průměr abs. hodnot rozdílů po sobě následujících hodnot znaku. V klimatologii se používá především k vyjádření prům. kolísání meteorologických prvků v časových řadách. Rozlišuje se interdiurní, intermenzuální a interanuální proměnlivost meteorologického prvku.
česky: proměnlivost meteorologického prvku intersekvenční  1993-a1
interstadiál
česky: interstadiál něm: Interstadial n, Interstadialzeit f  2014
intertropická zóna konvergencie
(ITCZ) – vnitřní pásmo rovníkové deprese, které odděluje pasáty sev. a již. polokoule, takže tvoří bariéru energ. výměny mezi polokoulemi. V částech ITCZ dochází ke konvergenci pasátů, která zde způsobuje výstupné pohyby vzduchu, tvorbu konvektivních oblaků a tropických dešťů. ITCZ mívá rozsah přes několik šířkových stupňů, přičemž může mít i složitější strukturu s rovníkovými tišinami nebo pásmem rovníkových západních větrů. Prům. roční poloha ITCZ je vyjádřena meteorologickým rovníkem, sezonní pohyb souvisí s pohybem termického rovníku, který nad oceány přibližně odpovídá prům. poloze ITCZ v dané fázi roku. V případě pevnin s výraznou monzunovou cirkulací proniká ITCZ podstatně dále od geogr. rovníku, takže v podstatě splývá s rozhraním mezi ekvatoriálním a tropickým vzduchem (např. v oblasti Indického poloostrova); odtud nevhodné označení ITCZ jako intertropické fronty.
česky: zóna konvergence intertropická angl: intertropical convergence zone rus: внутритропическая зона конвергенции  1993-a3
intertropický front
syn. fronta tropická – nevhodné označení pro intertropickou zónu konvergence, a to především tam, kde ekvatoriální vzduch proniká daleko od geogr. rovníku v souvislosti s monzunovou cirkulací.
česky: fronta intertropická angl: intertropical front rus: внутритропический фронт něm: innertropische Konvergenz f fr: front intertropical m  1993-a3
intortus
(in) [intortus] – jedna z odrůd oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Vyskytuje se u oblaků druhu cirrus, jestliže se zakřivená oblačná vlákna zdánlivě velmi nepravidelně navzájem proplétají.
česky: intortus angl: intortus rus: перепутанные облака něm: intortus  1993-a2
intrúzia suchého vzduchu
relativní proudění suchého vzduchu se sestupnou složkou pohybu ve frontální cykloně popisované v teorii přenosových pásů. Formuje se v týlu vyvíjející se cyklony, je charakteristické velmi nízkou izobarickou vlhkou potenciální teplotou a hraje důležitou roli při cyklogenezi. Intruze suchého vzduchu je obvykle velmi dobře detekovatelná na družicových snímcích, které reagují na obsah vodní páry v troposféře. Má svůj původ v blízkosti místního snížení tropopauzy, jisté množství vzduchu může pocházet až ze stratosféry, proto se vyznačuje vysokými hodnotami potenciální vorticity. Při svém sestupu se vzduch postupně cyklonálně stáčí kolem středu cyklony a adiabaticky se otepluje. V případě, že se dostane do blízkosti teplého přenosového pásu, může mít podobnou teplotu jako vzduch v něm. Výšková studená fronta, která na styku obou vzduchových hmot vzniká, je pak definována zejména gradientem vlhkosti a nikoliv teploty.
česky: intruze (průnik) suchého vzduchu angl: dry intrusion rus: интрузия (вторжение) сухого воздуха něm: Einmischung trockener Luft f  2014
inverzia
v meteorologii opačný průběh změn meteorologického prvku s výškou, než je v reálné atmosféře obvyklé. Může jít jak o okamžitý stav, tak o klimatickou zvláštnost místního měřítka. Podle met. prvku, který bereme v úvahu, rozlišujeme inverzi teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, hustoty vzduchu, srážek apod. Viz též vrstva inverzní.
česky: inverze angl: inversion rus: инверсия něm: Inversion f  1993-a2
inverzia hustoty vzduchu
růst hustoty vzduchu v dané vrstvě atmosféry s výškou. Nastává tehdy, když teplota vzduchu s výškou klesá o více než o 3,42 °C na 100 m, což se v reálné atmosféře zpravidla vyskytuje pouze za silného přehřátí rel. tenké vrstvy vzduchu v bezprostřední blízkosti zemského povrchu. Při inverzi hustoty vzduchu vzniká jev zrcadlení. Viz též gradient autokonvekční.
česky: inverze hustoty vzduchu angl: air density inversion rus: инверсия плотности воздуха něm: Luftdichteinversion f  1993-a1
inverzia teploty vzduchu
nevhodně zvrat teploty – zvláštní případ vert. rozložení teploty vzduchu, při kterém v určité vrstvě atmosféry, v tzv. inverzní vrstvě, teplota s nadm. výškou vzrůstá. Podle výšky inverzní vrstvy nad zemí rozlišujeme přízemní a výškovou inverzi teploty vzduchu, podle příčiny vzniku např. inverzi teploty vzduchu advekční, frontální, radiační, subsidenční, turbulentní a pasátovou. Inverze teploty vzduchu mají značný význam mimo jiné proto, že stabilní teplotní zvrstvení ovzduší v inverzní vrstvě brzdí promíchávání vzduchu ve vert. i horiz. směru. Tím dochází v nižších a zvláště v uzavřených polohách k vytváření mlh, jezer studeného vzduchu se silnými mrazy v zimě, v průmyslových a městských oblastech s větší hustotou zdrojů znečištění ovzduší ke zvýšeným koncentracím znečišťujících látek, vzniku smogu apod. V oblasti dolní hranice výškových inverzí teploty se často vytváří vrstevnatá oblačnost, která zejména v zimě způsobuje výrazné zkrácení slunečního svitu v nižších polohách oproti nadinverzním horským polohám. Inverze teploty vzduchu charakterizujeme výškou, v níž ji pozorujeme, tloušťkou (vert. rozsahem) vrstvy, v níž teplota vzduchu s výškou vzrůstá, a teplotním gradientem v této vrstvě. Někdy se nepřesně hovoří o „intenzitě" inverze jako rozdílu mezi teplotou horní a spodní hranice inverze. Nejpříznivější podmínky pro vznik inverzí teplot vzduchu jsou v kvazistacionárních anticyklonách. Viz též izotermie, oblak vrstevnatý, oblačnost inverzní.
česky: inverze teploty vzduchu angl: air temperature inversion rus: инверсия температуры воздуха něm: Temperaturinversion f  1993-a3
inverzia teploty vzduchu zosadaním
česky: inverze teploty vzduchu sesedáním rus: инверсия оседания něm: Absinkinversion f  1993-a1
inverzia vlhkosti vzduchu
vzrůst absolutní vlhkosti vzduchu, popř. měrné vlhkosti nebo směšovacího poměru vodní páry v atmosféře s výškou v určité vertikálně omezené vrstvě. Vytváří se především v mezní vrstvě atmosféry v noci a v zimě pod teplotními zadržujícími vrstvami. Má mimo jiné význam pro šíření centimetrových elmag. vln v troposféře.
česky: inverze vlhkosti vzduchu angl: moisture inversion rus: инверсия влажности něm: Feuchteinversion f  1993-a3
inverzia zrážok
úbytek atm. srážek (pokles měs. a roč. úhrnů) s nadm. výškou, který se vyskytuje v horách ve vyšších polohách. Obvykle pozorovaný růst srážek s nadm. výškou probíhá až po tzv. výšku pásma maximálních srážek, které se nachází nejčastěji 2 až 3 km nad hladinou moře a jehož poloha souvisí s kondenzační hladinou, nad níž vznikají oblaky. V horách mírných šířek (Alpy, Kavkaz) se inverze srážek pozoruje jen v létě, v Alpách začíná od 2 500 do 2 800 m. V Himálaji při letním monzunu se inverze srážek projevuje přibližně od nadm. výšky 1 300 m. Viz též gradient srážkový.
česky: inverze srážek angl: inversion of precipitation rus: инверсия осадков něm: Niederschlagsinversion f  1993-a2
inverzná hmla
syn. mlha vysoká.
česky: mlha inverzní angl: inversion fog rus: инверсионный туман  1993-a2
inverzná oblačnosť
oblaky podmíněné výškovou inverzí teploty vzduchu. Patří k nim nejčastěji oblaky druhu stratus, popř. stratocumulus a altostratus. Vyskytují se v oblasti dolní hranice inverze a v důsledku vlnění této hranice mívají vlnovou strukturu. K vývoji inverzní oblačnosti dochází při nahromadění vodní páry pod zadržující vrstvou výškové inverze a radiačním ochlazením podinverzní vrstvy pod teplotu rosného bodu. Inverzní oblačnost se vytváří především v noci, v zimním období se však může udržet po dobu několika dnů.
česky: oblačnost inverzní angl: inversion cloudiness rus: инверсионная облачность  1993-a2
inverzná vrstva
vrstva v ovzduší, v níž dochází k inverzi neboli zvratu vert. průběhu některého meteorologického prvku. O inverzi teploty, vlhkosti, popř. hustoty vzduchu mluvíme, jestliže teplota, absolutní vlhkost, popř. hustota vzduchu v inverzní vrstvě s výškou roste. V praxi mají největší význam inverze teploty vzduchu neboli inverze teplotní, které jsou typem velmi silně stabilního zvrstvení inverzní vrstvy, a proto značně omezují vert. pohyby a promíchávání vzduchu v atmosféře. Rozeznáváme inverze přízemní a inverze výškové. Někdy se používá též pojem inverze vyvýšená, což zpravidla značí výškovou teplotní inverzi s dolní hranicí v nevelké výšce (obvykle řádově stovky metrů) nad zemským povrchem. V oblasti dolní hranice teplotní inverzní vrstvy a těsně pod ní obvykle dochází ke hromadění vodní páry, popř. i kondenzačních jader, což mívá za následek vznik vrstevnaté inverzní oblačnosti. Teplotní inverze mají značný význam z hlediska ochrany čistoty atmosféry, neboť jejich výskyt má velký vliv na prostorový rozptyl znečišťujících příměsí. Podle způsobu vzniku rozlišujeme např. radiační, subsidenční, advekční, frontální a turbulentní inverze teploty vzduchu. Vrstvy s inverzemi vlhkosti vzduchu mají mj. význam při vytváření vrstevnatých oblaků a ovlivňují též šíření centimetrových rádiových vln.
česky: vrstva inverzní angl: inversion layer rus: инверсионный слой  1993-a2
inzolačná konvekcia
v současné době poměrně zřídka používané označení pro termickou konvekci vyvolanou přehřátím vzduchu vlivem insolace na zemském povrchu.
česky: konvekce insolační angl: insolation convection rus: инсоляционная конвекция  1993-a2
inzolačný teplomer
teploměr, jehož nádobka je pokryta sazemi, a proto se chová přibližně jako absolutně černé těleso. Je umístěn ve vakuovaném skleněném obalu. Teplotní rozdíl údaje insolačního teploměru a teploty okolního vzduchu měl být mírou intenzity dopadajícího krátkovlnného záření a tvořil součást dnes již málo používaného pyranometru Aragova–Davyova.
česky: teploměr insolační angl: black-bulb thermometer rus: зачерненный термометр  1993-a2
inžinierska klimatológia
česky: klimatologie inženýrská rus: инженерная климатология  1993-a1
ionizujúce žiarenie
záření způsobující atmosférickou ionizaci. Může jím být záření korpuskulární i záření elmag.
česky: záření ionizující angl: ionizing radiation rus: ионизирующая радиация  1993-a1
ionosféra
ionizovaná část atmosféry, tj. elektricky vodivé vrstvy v atmosféře rozkládající se ve výšce přibližně od 60 až do 1 000 km, kde postupně přechází v plazmasféru. V ionosféře, která zahrnuje část mezosféry, termosféru a spodní část exosféry, je většina částic ionizována, tj. nalézá se v plazmatickém stavu. Vysoká koncentrace iontů a volných elektronů způsobuje odraz některých frekvencí elmag. vln zpět k zemskému povrchu, čímž je ovlivňováno rádiové spojení. Vodivou (ionizovanou) část vysoké atmosféry, obsahující volné elektrony a ionty, pojmenoval souborným názvem ionosféra R. A. Watson – Watt v r. 1926. Směrem vzhůru přechází ionosféra v zemskou magnetosféru. Viz též bouře ionosférická, ionizace atmosférická, slapy ionosférické, vítr ionosférický, vrstvy ionosférické, vodivost vzduchu elektrická, ionosférická porucha náhlá.
česky: ionosféra angl: ionosphere rus: ионосфера něm: Ionosphäre f  1993-a3
ionosférická búrka
prudké a nepravidelné změny koncentrace iontů v ionosféře, spojené s poruchami v celé horní atmosféře, včetně magnetosféry a termosféry. Hlavním spouštěcím mechanizmem ionosférických bouří je sluneční vítr, který působí na magnetosféru. Důsledkem těchto interakcí je přenos energie do Zemské atmosféry. Nejvíce se projevuje v poruchách vrstvy F2. Korpuskule pronikají buď z interplanetárního prostoru, nebo z vnějšího zemského radiačního pásu. Ionosférické bouře jsou doprovázeny magnetickými bouřemi, tj. poruchami v zemském magnetickém poli, které se často projevují polárními zářemi a kolísáním intenzity radiového příjmu. Jev trvá většinou několik dnů.
česky: bouře ionosférická angl: ionospheric storm něm: lonosphärensturm m rus: ионосферная буря fr: tempête magnétique f, orage magnétique m  1993-a3
ionosférické slapy
kolísání ionosféry způsobené gravitačním vlivem Měsíce a gravitačním i radiačním vlivem Slunce.
česky: slapy ionosférické angl: ionospheric tides rus: ионосферные приливы  1993-a3
ionosférické vrstvy
vrstvy v ionosféře ve výšce 60 až 500 km, které se vyznačují velkou elektrickou vodivostí vzduchu způsobenou vysokou koncentrací molekulárních i atomárních iontů a volných elektronů. Rozlišujeme několik vrstev s max. koncentrací iontů, které se označují písmeny D, E, F1 a F2. Výška a intenzita těchto vrstev se mění v závislosti na denní a roč. době a intenzitě sluneční činnosti. Jednotlivé ionosférické vrstvy lámou, pohlcují a odrážejí elmag. vlny různých vlnových délek, a jsou proto významné pro rádiové spojení na Zemi. K poznatkům o existenci el. vodivých vrstev ve vysokých hladinách atmosféry dospěli v r. 1902 současně Američan A. E. Kennelly a Angličan O. Heaviside. Předpoklad o jejich výskytu však vyslovil už v r. 1878 B. Stewart při studiu teorie denních variací magnetického pole Země. Viz též vrstva D, vrstva E, vrstva F1, vrstva F2.
česky: vrstvy ionosférické angl: ionospheric layers rus: ионосферные слои  1993-a3
ionosférický vietor
označení pro shluky (oblaky) ionizovaných částic v nižší ionosféře, které se pohybují spolu s nenabitými částicemi se vzdušným proudem v dané hladině.
česky: vítr ionosférický angl: ionospheric wind rus: ионосферный ветер  1993-a1
IPV thinking
[ai pí ví θiŋkiŋ] – viz PV thinking.
česky: IPV thinking angl: IPV thinking něm: IPV-Theorie f  2014
iridescencia
v atmosférické optice synonymum pro irizaci oblaků. V současné odborné literatuře, zejména anglosaského původu, se tento termín vůči irizaci upřednostňuje. V obecném smyslu však jde o širší optický pojem označující vznik barevných odstínů na některých površích, kdy vzhled těchto odstínů závisí na úhlu pohledu, event. na úhlu dopadu světelných paprsků.
česky: iridescence angl: iridescence rus: иридесценция, радужность, сиридизация  2014
irizácia
barevné, často velmi proměnlivé zabarvení okrajů nebo průsvitných částí oblaků. V barvách převládá zelená a růžová. Irizace je převážně ohybovým jevem zvláště do úhlové vzdálenosti 10° od Slunce.
česky: irizace angl: iridescence, irisation rus: иризация něm: Irisieren n  1993-a2
islandská cyklóna
syn. cyklona severoatlantická – permanentní akční centrum atmosféry nad sev. částí Atlantského oceánu, s nejčastější polohou středu v oblasti Islandu. Islandská cyklona je důležitým článkem severoatlantického deformačního pole ve všeobecné cirkulaci atmosféry. Je permanentně oživována sériemi cyklon vytvářejících se na atlantické polární frontě, která probíhá jižně od ní, jakož i arktickou frontou, která probíhá na sever od ní. Islandská cyklona je rozsáhlý tlakový útvar, který má často několik samostatných středů cyklony, zvláště v prostoru mezi Kanadou a Barentsovým mořem. Má v průběhu celého roku rozhodující význam pro počasí a klima převážné části Evropy, protože usměrňuje postup frontálních systémů z Atlantiku nad evropskou pevninu, a tím i transport vláhy do vnitrozemí. Podmiňuje typickou proměnlivost počasí i nad naším územím.
česky: cyklona islandská angl: Icelandic low něm: Islandtief n rus: исландский минимум fr: dépression d'Islande f  1993-a3
ITCZ
česky: ITCZ něm: ITCZ f, innertropische Konvergenzzone f, ITKZ f  2014
izalobara
čára spojující místa se stejnou hodnotou změny tlaku vzduchu za určitý časový interval (3, 6, 24 h apod.). Izalobary se zakreslují především na přízemních synoptických mapách. Viz též mapa izalobar, metoda izalobar, střed izalobarický, izotendence, izalolinie, vítr izalobarický, vítr alobarický.
česky: izalobara angl: isallobar rus: изаллобара něm: Isallobare f  1993-a2
izalobarický stred
místo na synoptické mapě, v němž byl za určitou dobu, nejčastěji za 3 hodiny, pozorován největší pokles nebo vzestup tlaku vzduchu. Viz též tendence tlaková, metoda izalobar, izalobara.
česky: střed izalobarický angl: isallobaric center rus: изаллобарический центр  1993-a1
izalobarický vietor
syn. vítr alobarický – jedna ze složek ageostrofického větru. Lze ho interpretovat jako odchylku vektoru skutečného větru od vektoru rychlosti geostrofického větru, způsobenou časovými změnami tlaku vzduchu a v z-systému určit pomocí vztahu
viz=α λ2Hp t,
kde viz značí vektor izalobarického větru, α měrný objem vzduchu, λ Coriolisův parametr, p tlak vzduchu, t čas a H horiz. gradient. Z toho vyplývá, že vektor izalobarického větru směřuje do místa s největším časovým poklesem atm. tlaku, čili do izalobarického středu. V p-systému se k výpočtu izalobarického větru používá vztah:
viz=g λ2p zt,
v němž g je velikost tíhového zrychlení, z výška absolutní barické topografie uvažované tlakové hladiny a p izobarický gradient. V tomto případě se však spíše používá názvu izalohyptický (méně vhodně alohyptický) vítr. Pojem izalobarický vítr definovali angl. meteorologové D. Brunt a C. K. M. Douglas r. 1928.
česky: vítr izalobarický angl: isallobaric wind rus: изаллобарический ветер  1993-a2
izalohypsa
čára spojující místa se stejnou hodnotou změny výšky standardní izobarické hladiny (absolutní izalohypsa) nebo změny tloušťky vrstvy mezi dvěma izobarickými hladinami (relativní izalohypsa) za určitý časový interval (obvykle 12 nebo 24 h.). Izalohypsy se zakreslují zpravidla do výškových map, v nichž hodnoty záporných abs. izalohyps vymezují oblasti snižování izobarické hladiny. Hodnoty záporných rel. izalohyps vymezují oblasti, v nichž se zmenšuje tloušťka vrstvy mezi dvěma izobarickými hladinami, klesá tudíž prům. virtuální teplota této vrstvy. Obrácené vztahy platí pro oblasti kladných hodnot abs. a rel. izalohyps. Viz též izohypsa, vítr izalohyptický, vítr alohyptický.
česky: izalohypsa angl: isallohypse rus: изаллогипса něm: Isallohypse f  1993-a2
izalohyptický vietor
česky: vítr izalohyptický angl: isallohyptic wind rus: изаллогиптический ветер  1993-a1
izalolínia
čára spojující na mapě nebo grafu místa se stejnou hodnotou změny proměnné za určitý časový interval. V meteorologii izalolinie vyjadřují dynamiku polí meteorologických prvků. Jsou konstruovány buď z hodnot rozdílů, např. izalobary na synoptických mapáchtlakových tendencí, nebo graf. odečtem polí, např. izalohypsy po 24 h na mapách absolutní topografie. Viz též izaloterma, izalobara, izalohypsa.
česky: izalolinie angl: isalloline rus: изаллолиния něm: Isallolinie f  1993-a2
izaloterma
čára spojující na mapě nebo grafu místa se stejnou hodnotou změny teploty vzduchu za určitý časový interval (v předpovědní službě většinou za 24 h). Je jednou z izalolinií. Viz též mapa izaloterm.
česky: izaloterma angl: isallotherm rus: изаллотерма něm: Isallotherme f  1993-a2
izalumchróna
izolumchrona – čára spojující místa se stejnou délkou osvětlení za určitý časový interval. Viz též izofota.
česky: izalumchrona něm: Isalumchrone f  1993-a1
izamplitúda
syn. izoamplituda.
česky: izamplituda rus: изамплитуда něm: Isamplitude f  1993-a1
izanemóna
viz izotacha.
česky: izanemona angl: isanemone rus: изанемона něm: Isanemone f  1993-a1
izanomála
čára spojující místa se stejnou odchylkou proměnné, v meteorologii a klimatologii se stejnou intenzitou klimatické, resp. meteorologické anomálie. Např. termoizanomály znázorňují teplotní anomálie, hyetoizanomály srážkové anomálie apod.
česky: izanomála angl: isanomaly rus: изаномала něm: Isanomale f  1993-a3
izaritma
syn. izolinie.
česky: izaritma angl: isarithm rus: изаритма něm: Isarithme f  1993-a1
izentalpický dej
termodyn. děj, který probíhá při konstantní hodnotě entalpie. Adiabatický děj, který probíhá při konstantním tlaku, je dějem izentalpickým. V meteorologii např. izentalpické vypařování vodních kapek v nenasyceném vzduchu. Viz též děj adiabatický, děj izobarický.
česky: děj izentalpický angl: isenthalpic process něm: isenthalper Prozess m rus: изэнтальпический процесс fr: transformation isenthalpique f  1993-a3
izentropa
čára spojující místa se stejnou mírou entropie. V nenasyceném vzduchu spojuje též místa se stejnou potenciální teplotou. Viz též mapa izentropická, promíchávání izentropické.
česky: izentropa angl: isentrope rus: изэнтропа něm: Isentrope f  1993-a1
izentropická analýza
analýza procesů v atmosféře, která je založena na rozboru polohy a konfigurace izentropických ploch a rozložení vlastností vzduchu a jeho pohybu na těchto plochách. Je dobře aplikovatelná na adiabatické dějesynoptickém měřítku, které nenarušují kontinuitu izentropických ploch, a ve volné atmosféře v místech se stabilním teplotním zvrstvením, kde je vert. rozložení izentropických ploch jednoznačnou funkcí tlaku vzduchu. Izentropická analýza je vhodnou součástí analýzy počasí, a to zejména vertikálních pohybů vzduchu, procesů na atmosférických frontách, advekce vlhkosti vzduchu a stabilitních poměrů. Izentropická analýza se provádí na izentropických mapách a vertikálních řezech atmosférou. Viz též anomálie potenciální vorticity.
česky: analýza izentropická angl: isentropic analysis něm: Isentropenanalyse f rus: изэнтропический анализ fr: analyse isentropique f  1993-a3
izentropická hladina
česky: hladina izentropická angl: isentropic level, isentropic surface rus: изэнтропическая поверхность, изэнтропический уровень něm: isentrope Fl  1993-a1
izentropická mapa
mapa topografie dané izentropické plochy, která je v případě nenasyceného vzduchu totožná s mapou topografie určité potenciální teploty. Do izentropické mapy se zakreslují nadm. výšky ploch určité potenciální teploty a hodnoty směšovacího poměru nebo měrné vlhkosti vzduchu v této ploše. Jako doplňující údaje mohou být do izentropické mapy zakreslovány údaje o větru, izentropické potenciální vorticitě, poměrné vlhkosti vzduchu a oblačnosti.
česky: mapa izentropická angl: isentropic chart rus: изэнтропическая карта  1993-a3
izentropická plocha
syn. hladina izentropická – v meteorologii plocha konstantní hodnoty entropie vzduchu. Ve vzduchu nenasyceném vodní párou jsou izentropické plochy současně plochami konstantní potenciální teploty. Viz též izentropa, solenoidy izotermicko-izentropické.
česky: plocha izentropická angl: isentropic surface rus: изэнтропическая поверхность  1993-a2
izentropické premiešavanie
promíchávání vzduchu, při němž si jednotlivé vzduchové částice zachovávají konstantní entropii. K izentropickému promíchávání dochází např. tehdy, jestliže ve vzduchových částicích nenasycených vodní párou probíhají při turbulentním promíchávání adiabatické děje, tzn. potenciální teplota se s časem nemění.
česky: promíchávání izentropické angl: isentropic mixing rus: изэнтропическое перемешивание  1993-a1
izentropický dej
termodyn. děj, při němž zůstává konstantní hodnota entropie. V nenasyceném vzduchu je izentropickým každý adiabatický děj. Označení děj izentropický zavedl amer. fyzik J. W. Gibbs v r. 1883. Viz též izentropa.
česky: děj izentropický angl: isentropic process něm: isentroper Prozess m rus: изэнтропический процесс fr: processus isentropique m  1993-a1
izoamplitúda
syn. izamplituda – čára spojující místa se stejnou hodnotou amplitudy meteorologického prvku, např. teploty vzduchu. Izoamplitudami je možné znázorňovat plošné rozložení jak abs., tak prům. amplitud met. prvků, nejčastěji prům. roč. amplitudy teploty vzduchu. Viz též izodiafora.
česky: izoamplituda angl: isoamplitude rus: изоамплитуда něm: Isoamplitude f  1993-a1
izoatma
čára spojující místa se stejnou hodnotou výparu.
česky: izoatma angl: isoathm rus: изоатма něm: Isoathme f  1993-a1
izoaurora
syn. izochasma.
česky: izoaurora angl: isoaurore rus: изоаврора něm: Isoaurore f  1993-a1
izobara
čára spojující místa se stejnou hodnotou tlaku vzduchu. Zejména v synoptické meteorologii patří k nejužívanějším izoliniím. Na přízemních synoptických mapách izobary spojují místa stejného tlaku redukovaného na hladinu moře a jsou průsečnicemi izobarických hladin (ploch) s hladinou moře. Pomocí izobar se provádí analýza tlakového pole (přízemního) a vymezují se tlakové útvary. Zakreslují se v intervalech v závislosti na měřítku synoptické mapy a meteorologického jevu, který má být znázorněn (obvykle po 5, resp. 2,5 hPa). Zvláštním druhem izobar jsou orografické izobary. Ačkoliv izobary jakožto izolinie mají hladký průběh, na atm. frontách se mohou lomit. Viz též izobary na atmosférické frontě, mapa izobar, plocha izobarická, zakřivení izobar antickylonální, zakřivení izobar cyklonální, izalobara.
česky: izobara angl: isobar rus: изобара něm: Isobare f  1993-a2
izobarická ekvivalentná potenciálna teplota
česky: teplota potenciální ekvivalentní izobarická angl: equivalent potential temperature rus: потенциальная изобарическая эквивалентная температура  1993-b1
izobarická ekvivalentná teplota
česky: teplota ekvivalentní izobarická angl: equivalent temperature, isobaric equivalent temperature rus: изобарическая эквивалентная температура  1993-a1
izobarická hladina
hladina (plocha) s konstantním tlakem vzduchu, jejíž výška nad zemí nebo vzdálenost od jiné izobarické hladiny závisí na teplotních, resp. hustotních vlastnostech sloupce vzduchu, vyjádřených např. jeho stř. virtuální teplotou. Mapy izobarických hladin jsou označovány jako mapy absolutní a relativní topografie. Sklon izobarických hladin k stř. hladině moře je řádově zlomky minuty. Tangens úhlu sklonu izobarické hladiny je
tgβ=λgvg,
kde λ je Coriolisův parametr, vg rychlost geostrofického větru a g velikost tíhového zrychlení. Nevhodné označení pro izobarickou plochu je tlaková, příp. barická hladina.
česky: hladina izobarická angl: constant pressure level, constant pressure surface, isobaric level, isobaric surface rus: изобарическая поверхность, поверхность постоянного давления něm: isobare Fläche f  1993-a2
izobarická plocha
v meteorologii plocha konstantní hodnoty tlaku vzduchu. V aerologii se častěji používá označení izobarická hladina. Viz též izobara, sklon izobarické plochy, solenoidy izobaricko-izosterické, topografie barická, útvar tlakový.
česky: plocha izobarická angl: isobaric surface rus: изобарическая поверхность  1993-a3
izobarická synoptická meteorológia
synoptická meteorologie druhé poloviny 19. stol. Tehdejší synoptická analýza spočívala především v rozboru přízemního tlakového pole pomocí izobar a ještě nebyla prováděna frontální analýza. Izobarická synoptická meteorologie objevila tlakové útvary, jejich vzájemné působení a převládající směry pohybu, např. dráhy cyklon, statist. zkoumala rozložení met. prvků v tlakových útvarech, poznala souvislost mezi směrem větru a rozdělením tlaku vzduchu a stanovila řadu empir. pravidel dosud využívaných v synop. praxi. Na popsané stadium synop. meteorologie přímo navázaly objevy norské meteorologické školy.
česky: meteorologie synoptická izobarická angl: isobaric synoptic meteorology rus: изобарическая синоптическая метеорология  1993-a1
izobarická vlhká potenciálna teplota
česky: teplota vlhká izobarická potenciální angl: isobaric wet-bulb potential temperature rus: потенциальная температура смоченного термометра  1993-a1
izobarická vlhká teplota
česky: teplota vlhká izobarická angl: isobaric wet-bulb temperature rus: температура смоченного термометра  1993-a1
izobaricko-izosterické solenoidy
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izobarických a izosterických ploch.
česky: solenoidy izobaricko-izosterické angl: isobaric-isosteric solenoids, isobaric-isosteric tubes rus: изобаро-изостерические соленоиды  1993-a2
izobaricko-izotermické solenoidy
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izobarických a izotermických ploch.
česky: solenoidy izobaricko-izotermické angl: isobaric-isotherm solenoids  2014
izobarický dej
termodyn. děj, který probíhá při konstantním tlaku. Při izobarickém ději v ideálním plynu platí pro měrný objem α a teplotu T v K vztah
αα0 =TT0,
kde α0 a T0 jsou měrný objem a teplota v počátečním stavu.
česky: děj izobarický angl: isobaric process něm: isobarer Prozess m rus: изобарический процесс fr: processus isobare m  1993-a3
izobarický let
let v izobarické hladině, tj. prakticky při konstantním tlaku vzduchu. Tohoto způsobu letu se v meteorologii používá při měření ve volné atmosféře pomocí transoceánských sond, která se konají hlavně k výzkumným účelům.
česky: let izobarický angl: pressure pattern flying rus: изобарический полет  1993-a1
izobary na atmosférickom fronte
izobary na pohybujících se atmosférických frontách se obvykle lomí. Vzduchové hmoty stýkající se na frontě se s frontou obvykle nepohybují rovnoběžně, izobarické plochy v obou vzduchových hmotách mají rozdílný sklon. Z termické struktury fronty vyplývá dyn. pokles tlaku hlavně před frontou a izobary při lomení na frontě vytvářejí brázdu nízkého tlaku vzduchu. Její výraznost závisí na sklonu atmosférické fronty, čím je sklon větší, tím je brázda ostřejší. Proto izobary na studené frontě vytvářejí ostřejší brázdu než na teplé frontě. Na kvazistacionární (geostrofické) frontě jsou izobary s frontou rovnoběžné, protože horizontální tlakový gradient v obou vzduchových hmotách je kolmý na frontu a vzduchové hmoty se pohybují s frontou rovnoběžně.
česky: izobary na atmosférické frontě angl: isobars on atmospheric front rus: изобары на атмосферном фронте něm: Isobaren an der atmosphärischen Front f/pl  1993-a2
izobata
čára spojující místa stejné podmořské hloubky. Viz též izohypsa.
česky: izobata angl: isobath rus: изобата něm: Isobathe f  1993-a2
izobronta
čára spojující místa, v nichž v určitém dni bylo současně slyšet první hřmění. Používá se např. ke sledování tahu bouřek. Viz též mapa izobront, izocerauna.
česky: izobronta angl: isobront rus: изобронта něm: Isobronte f  1993-a1
izocerauna
čára spojující místa se stejným počtem blesků za určitý časový interval. Při zpracování vizuálních pozorování bouřek se za izoceraunu považuje spojnice míst se stejným počtem dní, v nichž byly pozorovány bouřky na stanici nebo bouřky vzdálené. Viz též mapa izoceraunická, izobronta.
česky: izocerauna angl: isoceraunic line, isokeraunic line rus: изокеравническая линия, изолиния интенсивности гроз, изолиния повтараемости гроз  1993-a1
izoceraunická mapa
v techn. praxi mapa, na níž je znázorněno rozložení četnosti nebo intenzity bouřkové činnosti v dané oblasti pomocí izoceraun. Izocerauny na mapách spojují místa se stejným počtem blesků nebo se stejným počtem dní s bouřkou za určité období. Nejběžnější je znázorňování prům. roč. počtu dní s bouřkou.
česky: mapa izoceraunická angl: isoceraunic chart rus: изокеравническая карта  1993-a1
izočiara
označení pro izolinii.
česky: izočára angl: isoline rus: изолиния něm: Isolinie f  1993-a2
izodenza
syn. izopykna.
česky: izodensa angl: isodense rus: изоденса něm: Isodense f  1993-a1
izodiafora
čára spojující místa se stejnými rozdíly prům. tlaku vzduchu v lednu a červenci. Vyjadřuje prům. roč. amplitudu tlaku vzduchu v případě, že leden a červenec jsou měsíci s extrémním tlakem vzduchu. Izodiafora je jednou z izoamplitud.
česky: izodiafora něm: Isodiaphore f  1993-a1
izoecho
radiolokaci čára spojující body se stejnou intenzitou signálu odraženého od sledovaného cíle nebo body se stejnou radiolokační odrazivostí. Též název technického zařízení starších analogových radarů ke konturování cílů prostřednictvím zařazení kalibrovaných útlumů (uváděných v dB).
česky: izoecho angl: isoecho rus: изоэхо něm: Isoecho n  1993-a3
izofena
čára spojující místa se stejným datem výskytu určitého sezonního jevu v životě rostlin nebo zvířat, tj. fenologické fáze.
česky: izofena angl: isophane, isophene rus: изофена něm: Isophane f  1993-a2
izofota
čára spojující místa se stejnou intenzitou osvětlení krajiny nebo plochy, popř. se stejnou intenzitou světlosti oblohy.
česky: izofota angl: isophote rus: изофота něm: Isophote f  1993-a1
izofytochróna
čára spojující místa se stejnou délkou vegetačního období.
česky: izofytochrona angl: isophytochrone rus: изофитохрона něm: Isophytochrone f  1993-a1
izogeoterma
čára spojující místa se stejnou teplotou pod zemským povrchem. Viz též stupeň geotermický.
česky: izogeoterma angl: geoisotherm, isogeotherm rus: изогеотерма něm: Isogeotherme f  1993-a1
izoglacihypsa
čára spojující místa se stejnou nadm. výškou klimatické sněžné čáry, resp. počínajícího zalednění.
česky: izoglacihypsa rus: изогляцигипса něm: Isoglazihypse f  1993-a1
izogóna
obecně čára spojující místa se stejnou hodnotou úhlu.
1. v geofyzice spojnice míst se stejnou magnetickou deklinací;
2. v meteorologii spojnice míst se stejným směrem větru.
česky: izogona angl: isogon rus: изогона něm: Isogone f  1993-a1
izograma
1. čára spojující místa se stejnou měrnou vlhkostí vzduchu, resp. stejnou hodnotou směšovacího poměru;
2. čára konstantní měrné vlhkosti resp. směšovacího poměru nasyceného vzduchu na aerologickém diagramu;
3. v obecném významu jako syn. pro izolinii, izoplétu, někdy pro izolinii frekvence meteorologického jevu, používané v zahraničí.
česky: izograma angl: isarithm, isogram rus: изограмма něm: Isogramme f  1993-a2
izohélia
čára spojující místa se stejným trváním slunečního svitu za určité období (den, měsíc, rok apod.).
česky: izohélie angl: isohel, isoheliopleth rus: изогелa, изогелия něm: Isohelie f  1993-a1
izohumida
čára spojující místa se stejnou vlhkostí vzduchu. Může být pro relativní vlhkost, specifickou vlhkost či směšovací poměr. Viz též izograma.
česky: izohumida angl: isohume něm: Isohumide f  1993-a2
izohyeta
čára spojující místa se stejnými úhrny srážek za určité období.
česky: izohyeta angl: isohyet rus: изогиета něm: Isohyete f  1993-a1
izohygromena
čára spojující místa se stejným počtem vlhkých resp. suchých měsíců v roce. Používala se při hodnocení tropického a subtropického klimatu v případě, že nebyly k dispozici podrobnější údaje o roč. rozdělení srážek.
česky: izohygromena něm: Isohygromene f  1993-a1
izohygroterma
čára spojující místa se stejně častým výskytem dusna, vyjádřeným počtem dusných dní za určité období.
česky: izohygroterma něm: Isohygrotherme f  1993-a1
izohyomena
čára spojující místa se stejným počtem vlhkých měsíců.
česky: izohyomena angl: isohyomene něm: Isohyomene f  1993-a1
izohypsa
obecně čára spojující místa stejných hodnot nadm. výšky, jsou zakreslovány po smluvených intervalech. V meteorologii se používají absolutní a relativní izohypsy. Viz též mapa izohyps, izobara, izalohypsa.
česky: izohypsa angl: contour line, isohypse rus: изогипса něm: Isohypse f  1993-a2
izochaláza
čára spojující místa se stejným počtem krupobití za určité období.
česky: izochalaza něm: Isochalase f  1993-a1
izochazma
syn. izoaurora – čára spojující místa se stejnou četností výskytu polární záře.
česky: izochasma angl: isaurore, isochasm rus: изохасма něm: Isochasme f  1993-a1
izochimena
čára spojující místa se stejnými prům. teplotami zimy. Viz též izotera.
česky: izochimena angl: isocheim, isocheimal, isochimene rus: изохимена něm: Isochimene f  1993-a1
izochiona
izolinie používaná ke znázorňování plošného rozložení jevů souvisejících se sněhem. Význam pojmu izochiona není ustálen. Znamená čáru spojující místa:
a) se stejnou výškou sněhové pokrývky,
b) se stejným trváním sněhové pokrývky vyjádřeným ve dnech,
c) se stejným počtem dní se sněžením,
d) se stejnou výškou sněžné čáry,
e) se stejným vodním obsahem sněhu.
Viz též izonifa.
česky: izochiona angl: isochion rus: изохиона něm: Isochione f  1993-a2
izochróna
čára spojující na mapě místa s výskytem určitého jevu ve stejném čase, např. spojuje místa se současným přechodem fronty.
česky: izochrona angl: isochrone rus: изохрона něm: Isochrone f  1993-a1
izokona
1. obecně čára spojující místa se stejnou koncentrací určité látky;
2. čára spojující místa se stejným obsahem prachu v ovzduší. Viz též izorypa.
česky: izokona rus: изокона něm: Isokone f  1993-a0
izokontinentála
1. čára spojující místa se stejnou kontinentalitou klimatu. Viz též izopira, izotalantóza;
2. čára spojující místa stejně vzdálená od pobřeží.
česky: izokontinentála něm: Isokontinentale f  1993-a1
izolínia
syn. izaritma, izopleta, nevh. izočára – čára spojující na grafu nebo mapě body (místa) se stejným číselným významem, např. se stejnou hodnotou fyz. veličiny (v meteorologii teploty vzduchu, atm. srážek, trvání slunečního svitu apod.). Izolinie rozdělují zkoumaná pole na oblasti s vyšší a nižší hodnotou, jejich vzdálenosti jsou nepřímo úměrné gradientu zkoumaných jevů. Nemohou se křížit. Při čtení grafu nebo mapy mají obdobný význam jako souřadnicová soustava.
Metoda izolinií patří v meteorologii k nejpoužívanějším graf. metodám. V předpovědní praxi se používá především k rozboru polí meteorologických prvků při analýze synoptických map a při sestavování vertikálních řezů atmosférou, v klimatologii zejména při znázorňování geografického (plošného) rozložení klimatických prvků. Izolinie se zakreslují (konstruují) s využitím interpolace. Interval (hustota) izolinií záleží na povaze met. prvků, jejich gradientu, hustotě zákl. bodů (např. hustotě staniční sítě), účelu znázorňování apod., pro mnohé synop. a klimatologické mapy se již ustálil. Pro izolinie se v meteorologii používají různé názvy podle toho, který prvek zobrazují, např. izoterma je izolinií teploty, izohyeta je izolinií srážek atd.
česky: izolinie angl: isoline rus: изолиния něm: Isolinie f  1993-a2
izolovaná anticyklóna
teplá anticyklona, která vznikla oddělením sev. části protáhlého hřebene vysokého tlaku vzduchu, ležícího zpravidla v poledníkovém směru, brázdou nízkého tlaku vzduchu. Izolovaná anticyklona bývá často blokující anticyklonou.
česky: anticyklona izolovaná angl: cut-off high něm: isolierte Antizyklone f, abgeschnürte Antizyklone f rus: отсеченный антициклон fr: anticyclone coupé en altitude m  1993-a3
izolovaná cyklóna
syn. cyklona odštěpená – studená cyklona vzniklá oddělením již. části meridionálně orientované hluboké brázdy nízkého tlaku vzduchu hřebenem vysokého tlaku vzduchu, které je dobře patrné zejména v horní troposféře. Izolovaná cyklona je často produktem blokování. V Evropě se izolované cyklony vytvářejí např. nad sz. Středomořím a sev. Itálií.
česky: cyklona izolovaná angl: cut-off low něm: Cut-off-Zyklone f rus: отсеченный циклон fr: dépression coupée f, dépression froide f, cut-off low m  1993-a3
izolumchróna
syn. izalumchrona.
česky: izolumchrona něm: Isolumchrone f  1993-a1
izomena
čára spojující místa se stejnými prům. měs. teplotami vzduchu. Je druhem izotermy.
česky: izomena něm: Isomene f  1993-a1
izomera
syn. ekvipluva – čára používaná v klimatologii ke znázornění roč. rozdělení srážek. Spojuje místa:
1. se stejným podílem měs. nebo sezonních srážek na roč. úhrnu srážek, vyjádřeným v %, tj. se stejnými relativními srážkami;
2. se stejným poměrem měs. úhrnu srážek k 1/12 roč. úhrnu srážek, tj. se stejným pluviometrickým koeficientem.
česky: izomera angl: isomer rus: изомера něm: Isomere f  1993-a1
izomonima
čára spojující místa se stejným trváním teploty vzduchu nad nebo pod určitou hranicí.
česky: izomonima něm: Isomonime f  1993-a1
izonefa
čára spojující na mapě místa se stejnou oblačností, tj. stejným stupněm pokrytí oblohy oblaky vyjádřeným v %.
česky: izonefa angl: isoneph rus: изонефа něm: Isonephe f  1993-a1
izonifa
izolinie používaná ke znázorňování plošného rozložení jevů souvisejících se sněhem, často spojuje místa se stejnou výškou sněhové pokrývky, někdy i místa se stejným počtem dnů se sněžením nebo vodní obsah (angl. isonival). Viz též izochiona.
česky: izonifa angl: isonif rus: изонифа něm: Isoniphe f  1993-a2
izonotida
čára spojující místa se stejnou hodnotou dešťového faktoru.
česky: izonotida něm: Isonotide f  1993-a2
izoombra
čára spojující místa se stejnou intenzitou výparu. Viz též izoatma.
česky: izoombra angl: isoombre rus: изоомбра něm: Isoombre f  1993-a1
izopauza
horní hranice přibližně izotermální vrstvy ve spodní stratosféře, zvané izosféra.
česky: izopauza angl: isopause rus: изопауза něm: Isopause f  1993-a1
izopira
čára spojující místa se stejnou ombrickou kontinentalitou klimatu. Je druhem izokontinentály.
česky: izopira něm: Isopire f  1993-a1
izopléta
1. syn. izolinie;
2. v klimatologii obvykle izolinie, vyjadřující závislost jedné proměnné na dvou nezávisle proměnných, znázorněné v pravoúhlé souřadnicové soustavě, přičemž zpravidla alespoň jedna z nezávisle proměnných nemá geometrický charakter. Příkladem je izopleta změn půdních teplot s hloubkou a časem neboli termoizopleta nebo izopleta změn intenzity slunečního záření v určitém místě v závislosti na denní a roč. době.
česky: izopleta angl: isopleth rus: изоплета něm: Isoplethe f  1993-a1
izopluvia
čáry na mapě spojující místa se stejným dešťovým faktorem.
česky: izopluvie angl: isopluvial rus: изоплювия něm: Isopluvie f  1993-a3
izopykna
syn. izodensa – čára spojující místa se stejnou hustotou, v meteorologii zejména hustotou vzduchu. V principu je totožná s izosterou. Viz též izostera, plocha izopyknická.
česky: izopykna angl: isopycnic line rus: изопикна něm: Isopykne f  1993-a2
izopyknická hladina
česky: hladina izopyknická angl: isopycnic level rus: изопикнический уровень něm: isopykne Fl  1993-a1
izopyknická plocha
syn. hladina izopyknická – v meteorologii plocha konstantní hustoty (měrné hmotnosti) vzduchu. Je současně plochou izosterickou. Průsečnice izopyknické plochy s libovolnou jinou plochou se nazývá izopykna.
česky: plocha izopyknická angl: isopycnic surface rus: изопикническая поверхность  1993-a2
izopyknický dej
termodyn. děj, který probíhá při konstantní hustotě. Je totožný s dějem izosterickým.
česky: děj izopyknický angl: isopycnic process něm: isopykner Prozess m rus: изопикнический процесс fr: processus isopycnique m  1993-a3
izoryma
čára spojující místa se stejným počtem mrazových dní.
česky: izoryma angl: isoryme  1993-a1
izorypa
čára spojující místa se stejným znečištěním vzduchu nebo vody. Viz též izokona.
česky: izorypa  1993-a0
izosféra
nejnižší část stratosféry, která se rozkládá mezi tropopauzou a izopauzou a je charakteristická zhruba neměnnou teplotou vzduchu s výškou.
česky: izosféra angl: isosphere rus: изосфера něm: Isosphäre f  1993-a1
izostera
čára spojující místa se stejným měrným objemem, v meteorologii zejména se stejným měrným objemem vzduchu. V principu je totožná s izopyknou. Viz též izopykna, plocha izosterická.
česky: izostera angl: isostere rus: изостера něm: Isostere f  1993-a2
izosterická hladina
česky: hladina izosterická angl: isosteric level rus: изостерический уровень něm: isostere Fläche f  1993-a1
izosterická plocha
syn. hladina izosterická – v meteorologii plocha konstantního měrného objemu vzduchu. Je současně plochou izopyknickou. Viz též izostera, solenoidy izobaricko-izosterické.
česky: plocha izosterická angl: isosteric surface rus: изостерическая поверхность  1993-a2
izosterický dej
termodyn. děj, který probíhá při konstantním měrném objemu systému. Při izosterickém ději v ideálním plynu platí pro tlak p a teplotu T v K vztah
pp0 =TT0,
kde p0 a T0 jsou tlak a teplota v počátečním stavu. Je totožný s dějem izopyknickým.
česky: děj izosterický angl: isosteric process něm: isosterer Prozess m rus: изостерический процесс fr: processus isostérique m  1993-a3
izotacha
1. čára spojující místa se stejnou rychlostí, v meteorologii nejčastěji rychlostí větru, někdy nazývaná též izanemona. Izotachy jsou používány v letecké meteorologii a jsou zakreslovány na synoptických mapách nebo na vertikálních řezech atmosférou k vyznačení oblastí se silným větrem. Viz též proudění tryskové;
2. čára spojující místa se stejnou rychlostí postupů některých met. jevů, např. atmosférické fronty nebo bouřky. Viz též izovela.
česky: izotacha angl: isotach rus: изотаха něm: Isotache f  1993-a3
izotalantóza
čára spojující místa se stejnými hodnotami termické kontinentality klimatu vyjádřené nejčastěji roční amplitudou teploty vzduchu. Je druhem izokontinentály.
česky: izotalantóza angl: isotalantose rus: изоталана něm: Isotalantose f  1993-a2
izotendencia
čára spojující místa se stejnými změnami hodnot meteorologického prvku za určitý časový interval zakreslovaná na meteorologických mapách. Nejčastěji používanými izotendencemi jsou izalobary.
česky: izotendence angl: isotendence rus: изотенденция něm: Isotendenz f  1993-a1
izotera
čára spojující místa se stejnými prům. teplotami léta. Viz též izochimena.
česky: izotera angl: isoestival, isothere rus: изотера něm: Isothere f  1993-a1
izoterma
čára spojující místa se stejnou teplotou, v meteorologii především teplotou vzduchu. Patří k nejužívanějším izoliniím zakreslovaným do klimatologických i synoptických map a vertikálních řezů atmosférou, v souřadnicových sítích aerologických diagramů. Na mapách relativní topografie plní úlohu izoterm relativní izohypsy. Viz též děj izotermický.
česky: izoterma angl: isotherm rus: изотерма něm: Isotherme f  1993-a2
izotermia
zast. homotermie – 1. případ teplotního zvrstvení atmosféry, při němž se teplota vzduchu v určité vrstvě s výškou nemění. V izotermické vrstvě se vertikální teplotní gradient rovná nule a potenciální teplotanenasyceném vzduchu za běžných meteorologických teplot a v blízkosti hladiny 1 000 hPa s výškou vzrůstá zhruba o 1 °C na 100 m. Izotermie se vytváří nejčastěji v mezní vrstvě atmosféry při přestavbě normálního zvrstvení ve zvrstvení inverzní a naopak. Ve volné atmosféře jsou nejstálejší a nejmohutnější izotermie ve spodní stratosféře, nazývané proto izosféra. Viz též inverze teploty vzduchu;
2. stálost teploty při určitém fyz. ději. Viz též děj izotermický.
česky: izotermie angl: isothermy rus: изотермия něm: Isothermie f  1993-a1
izotermická atmosféra
modelová atmosféra, ve které je teplota vzduchu s výškou konstantní. Horní hranice izotermické atmosféry je v nekonečnu. Izotermická atmosféra je zvláštním případem polytropní atmosféry.
česky: atmosféra izotermická angl: isothermal atmosphere něm: isotherme Atmosphäre f rus: изотермическая атмосфера fr: atmosphère isotherme f  1993-a1
izotermická hladina
česky: hladina izotermická angl: isothermal level rus: изотермический уровень něm: isotherme Fläche f  1993-a1
izotermická plocha
syn. hladina izotermická – v meteorologii plocha konstantní teploty vzduchu. Viz též izoterma.
česky: plocha izotermická angl: isothermal surface rus: изотермическая поверхность  1993-a2
izotermická vrstva
atm. vrstva, ve které se s výškou teplota vzduchu nemění.
česky: vrstva izotermická angl: isothermal layer rus: изотермический слой  1993-a2
izotermicko-izentropické solenoidy
termodynamické solenoidy v atmosféře, které vznikají při protínání izotermických a izosterických ploch.
česky: solenoidy izotermicko-izosterické angl: isotherm-isostericic solenoids rus: изотермо-изэнтропические соленоиды  1993-a2
izotermický dej
termodyn. děj, který probíhá při konstantní teplotě. Při izotermickém ději v ideálním plynu platí zákon Boyleův–Mariotteův.
česky: děj izotermický angl: isothermal process něm: isothermer Prozess m rus: изотермический процесс fr: processus isotherme m  1993-a3
izotropná turbulencia
speciální případ turbulence, kdy charakteristiky turbulentního proudění, tj. střední hodnoty vzájemných součinů a kvadrátů složek turbulentních fluktuací rychlosti proudění, prostorové derivace těchto stř. hodnot, koeficienty turbulentní difuze, výměny apod., jsou v jednotlivých bodech prostoru nezávislé na prost. orientaci os souřadného systému. Turbulence v atmosféře se většinou v praxi považuje za přibližně izotropní s výjimkou vrstvy vzduchu silné kolem 20 m a bezprostředně přiléhající k zemskému povrchu nad rovinným terénem. Pojetí homogenní a izotropní turbulence zavedl do meteorologie G. I. Taylor v roce 1935. Trvale existující přesně izotropní turbulence je však pouze teoretickým pojmem, v praxi se nevyskytuje.
česky: turbulence izotropní angl: isotropic turbulence rus: изотропная турбулентность  1993-a2
izotropná turbulencia
česky: turbulence nonizotropní angl: non-isotropic turbulence rus: неизотропная турбулентность  1993-a1
izovapora
čára spojující místa se stejným tlakem vodní páry.
česky: izovapora rus: изовапора něm: Isovapore f  1993-a1
izovela
nevh. označení pro izotachu, z jazykového hlediska jde o hybridní složeninu dvou slov, z nichž jedno je řeckého a druhé latinského původu.
česky: izovela angl: isovel rus: изовела něm: Isovele f  1993-a1
umelá infekcia oblakov
rozptyl uměle připravených částic v oblaku ve snaze změnit jeho přirozený vývoj žádaným způsobem. Dodané částice mohou působit jako dodatečná kondenzační jádra nebo ledová jádra, která vyvolají změnu koncentrace kapek nebo ledových krystalů. Cílem umělé infekce oblaků v určité oblasti může být vyvolání nebo zvýšení srážek, rozpuštění oblaku nebo mlhy, nebo potlačení vývoje krup. Jako reagenty se nejčastěji používají pyrotechnické směsi obsahující hygroskopické částice NaCl jako umělá kondenzační jádra nebo částice AgI jako umělá ledová jádra. Byla však testována nukleační aktivita řady dalších látek. Umělá infekce se provádí letecky nebo pomocí raket odpalovaných ze země. V některých zemích se používají i pozemní generátory. Umělá infekce oblaků je nákladná a její výsledek není vždy jednoznačný. Viz též heterogenní nukleace, ochrana před krupobitím, instabilita oblaku koloidní, ovlivňování oblaků.
česky: infekce oblaků umělá angl: cloud seeding rus: засев облаков  1993-a3
podpořila:
spolupracují: