Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene c

X
calvus
(cal) [kalvus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje cumulonimbus (Cb), u něhož některé výběžky horní části oblaku začínají ztrácet kupovité obrysy, avšak nikde ještě nelze pozorovat řasnatou strukturu; výběžky mají vzhled bělavé oblačné hmoty, většinou s více méně vert. žebrováním. Vyskytuje se pouze u druhu Cb v jeho počátečním stadiu vývoje. Termín calvus, česky lysý, byl zaveden v r. 1926.
česky: calvus angl: calvus něm: Calvus m rus: лысые облака fr: calvus m  1993-a2
CAPE
(Convective Available Potential Energy - konvektivní dostupná potenciální energie) – energie, kterou získává adiabaticky izolovaná vzduchová částice při svém výstupu z hladiny volné konvekce do hladiny nulového vztlaku. CAPE se udává v m2.s–2 = J.kg–1 a je definovaná vztahem:
CAPE [ J .kg-1]= HVKHNVBdz= HVKHNV gT-TTdz
kde B je vztlak, g tíhové zrychlení, T‘ značí teplotu adiabaticky vystupující částice a T teplotu okolního vzduchu, HVK značí výšku hladiny volné konvekce a HNV výšku hladiny nulového vztlaku.
CAPE tedy určuje množství energie, kterou může získat vzduchová částice, která dosáhla hladiny volné konvekce, při svém dalším výstupu. Na termodynamickém diagramu je proto reprezentována oblastí mezi křivkou teplotního zvrstvení a stavovou křivkou částice, ve vrstvě nad hladinou volné konvekce, kde na částici působí kladný vztlak. Hodnota CAPE, stanovená pro danou sondážní křivku, závisí na hodnotách tlaku, teploty a vlhkosti vzduchové částice v počátečním bodě jejího výstupu. V met. literatuře se proto setkáváme s několika variantami výpočtu CAPE, které se liší především stanovením počátečních podmínek pro výstup vzduchové částice. Pokud stavová křivka vzduchové částice vychází z přízemních hodnot tlaku, teploty a teploty rosného bodu, označuje se CAPE jako SBCAPE (z angl. Surface-Based CAPE) a tento způsob výpočtu CAPE je nejobvyklejší.
Modifikovaný výpočet uvažuje výstup vzduchové částice z přízemní teploty opravené na základě předpokladu, že v mezní vrstvě daného vertikálního rozsahu (zpravidla 50 hPa, popř. 100 hPa) dochází k adiabatickému promíchávání. Hodnota potenciální teploty vystupující částice se stanoví jako střední hodnota přes interval hodnot potenciální teploty v uvažované vrstvě míšení. Tato varianta CAPE se označuje jako MLCAPE (z angl. Mixed-Layer CAPE). Další používaná varianta CAPE se značí zkratkou MUCAPE (z angl. Most Unstable CAPE). MUCAPE je definována jako maximální hodnota CAPE, dosažená při výstupech vzduchové částice z bodů sondážní křivky ve spodních 300 hPa. Abychom zahrnuli do výpočtu CAPE i vliv vertikálního rozsahu vrstvy s kladným vztlakem, používá se normalizovaná hodnota NCAPE v m.s–2. Je definovaná jako CAPE dělená hodnotou vertikálního rozsahu vrstvy mezi HVK a HNV.
Vzhledem k tomu, že vztlaková síla je definovaná pomocí rozdílu hustoty vystupující částice a okolního vzduchu, uvádí se někdy definice CAPE pomocí virtuální teploty. Poznamenejme, že hodnoty CAPE stanovené pomocí teploty a virtuální teploty se mohou značně lišit.
Veličina CAPE je charakteristika konv. prostředí, ve kterém se může vyvíjet silná konvekce. Je proto hojně využívaná jako prekurzor konvekce v předpovědi počasí. Viz též CIN.
česky: CAPE něm: CAPE rus: конвективно доступная потенциальная енергия fr: EPCD m  2014
capillatus
(cap) [kapilátus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje cumulonimbus (Cb), jehož horní část má zřetelně patrnou řasnatou, vláknitou nebo žebrovitou strukturu cirrů v podobě kovadliny, chocholu nebo obrovské více méně neuspořádané kštice. Při vývoji Cb cap se obvykle vyskytují přeháňky, přívalové deště a bouřky doprovázené často dalšími nebezpečnými jevy spojenými s konvektivními bouřemi; často je možno pozorovat srážkové pruhy virga. Vyskytuje se pouze u druhu oblaků Cb. Termín capillatus, česky vlasatý, byl zaveden v r. 1926.
česky: capillatus angl: capillatus něm: capillatus m rus: волосатые облака fr: capillatus m  1993-b3
castellanus
(cas) [kastelánus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Charakterizuje oblak, který má ve své horní části kupovité vrcholky nebo věžičky, které se podobají cimbuří; tyto věžičky, z nichž některé mají větší výšku než šířku, spočívají na společné základně a jsou uspořádány v řadách. Tvar cas je obzvlášť patrný, pozorujeme-li oblaky z profilu. Je příznakem vertikální instability atmosféry ve vrstvě, kde se vyskytuje. Užívá se u druhů cirrus, cirrocumulus, altocumulus a stratocumulus. Při jeho výskytu u druhů Ac a Sc v ranních hodinách je vysoká pravděpodobnost vývoje bouřek během dne.
česky: castellanus angl: castellanus něm: castellanus m rus: башенкообразные облака fr: castellanus m  1993-a2
cataractagenitus
označení jednoho ze zvláštních oblaků zavedené mezinárodní morfologickou klasifikací z roku 2017. Zvláštní oblak cataractagenitus se vyvíjí v blízkosti velkých vodopádů jako projev vodního spreje vyvrženého vodopádem. Je důsledkem lokálního výstupného pohybu vzduchu, který kompenzuje sestupný proud vzduchu vyvolaný padající vodou.  U těchto zvláštních oblaků se označení cataractagenitus připojuje za označení druhu, popř. tvaru, odrůdy a zvláštnosti, např. cumulus cataractagenitus nebo stratus cataractagenitus.
 
česky: cataractagenitus angl: cataractagenitus  2018
cauda
[kauda] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jde o označení zvolené pro jev známý jako shelf cloud. Zvláštnost cauda byla doplněna do morfologické klasifikace v roce 2017.
česky: cauda  2018
cavum
[kavum] – jedna ze zvláštností oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Jde o označení zvolené pro jev známý jako průletová oblačná díra. Zvláštnost cavum byla doplněna do klasifikace v roce 2017.
 
česky: cavum angl: cavum  2018
ceilometer
přístroj pro měření výšky základny oblaků a množství oblačnosti v jednotlivých vrstvách, vertikální dohlednosti a koncentrace aerosolů v přízemní vrstvě. Pro stanovení výšky základny oblaků a množství oblačnosti se využívá část softwarové výbavy ceilometru Sky Condition Algorithm. Informace o stavu oblohy jsou pravidelně aktualizovány v minutových intervalech, přičemž se vychází z dat naměřených v průběhu posledních 30 minut. Ceilometr poskytuje informace až o čtyřech vrstvách oblaků. Odrazy z jednotlivých měření jsou podle jejich výšky přiřazeny k jednotlivým vrstvám, podle počtu odrazů v určitých výškách je odhadnuto množství oblačnosti v dané vrstvě. Moderní ceilometry obsahuji prezentační modul, který umožňuje měřit a zobrazovat strukturu mezní vrstvy atmosféry na základě algoritmu, který určuje tloušťku směšovací vrstvy v závislosti na koncentraci aerosolů v atmosféře. Směšovací výška je klíčovým parametrem pro sledování znečištění ovzduší emisemi v závislosti na počasí, např. na větru, oblačnosti a srážkách. Viz též měření výšky základny oblaků.
česky: ceilometr angl: ceilometer něm: Wolkenhöhenmesser m, Ceilometer m rus: облакомер fr: célomètre m  1993-a3
celková potenciálna energia
v meteorologii obvykle úhrn potenciální a vnitřní energie ve vertikálním sloupci atmosféry nebo v atmosféře jako celku. Pojem v tomto smyslu zavedl M. Margules v roce 1903.
česky: energie potenciální celková angl: total potential energy něm: gesamte potentielle Energie  2017
celková poveternostná situácia
situace synoptická – rozložení vzduchových hmot, atmosférických front, cyklon, anticyklon a jiných synoptických objektů, které určují ráz počasí nad určitou velkou geogr. oblastí. Představu o celkové povětrnostní situaci získáváme pomocí synoptických map. Z praktických důvodů, částečně i pro účely předpovědi počasí, se provádí typizace povětrnostních situací. Součástí vydávaných met. předpovědí bývá zpravidla předpověď celkové povětrnostní situace, která uvádí vlastní předpověď počasí. Viz též kalendář povětrnostních situací.
česky: situace povětrnostní celková angl: large-scale weather situation rus: макропогода, общая синоптическая ситуация něm: Großwetterlage f  1993-a2
celková snehová pokrývka
vrstva sněhu nebo ledu, která přímo nebo nepřímo vznikla v důsledku tuhých srážek (sníh, kroupy, sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť, námrazové krupky, náledí, zmrazky; nikoliv však ledovka na zemi). Pokrývá-li celková sněhová pokrývka v daném termínu méně než polovinu plochy reprezentativního okolí stanice, jedná se o nesouvislou sněhovou pokrývku. Je-li půda na pozemku stanice a jejím reprezentativním okolí pokryta alespoň z poloviny sněhovou pokrývkou, jedná se o souvislou sněhovou pokrývku, u které se měří výška celkové sněhové pokrývky s přesností na celé cm. Je-li výška souvislé sněhové pokrývky menší než 0,5 cm, hovoříme o sněhovém poprašku. Viz též měření sněhové pokrývky.
česky: pokrývka sněhová celková angl: total snow cover rus: общий снежный покров něm: geschlossene Schneedecke f  1993-a3
celková výška snehovej pokrývky
vert. vzdálenost mezi povrchem sněhové pokrývky a povrchem půdy na stanoveném místě, naměřená v termínu pozorování. Měří se v klimatologickém termínu 7 h, na synoptických stanicích ještě také v termínech 06 a 18 UTC. Viz též měření sněhové pokrývky, výška sněhové pokrývky.
česky: výška celkové sněhové pokrývky angl: total snow depth  1993-b3
celková vzostupná sila balóna
aerostatická vztlaková síla směřující proti síle zemské tíže a rovnající se rozdílu tíhy vzduchu vytlačeného balonem o objemu V a tíhy plynu, kterým je tento balon naplněn. Její velikost F vyplývá z Archimédova zákona:
F=V(ρρn)g,
kde ρ je hustota vzduchu, ρn hustota plynu v balonu a g velikost tíhového zrychlení.
česky: síla balonu stoupací celková angl: total lift of a balloon rus: полная подъемная сила шара něm: Gesamtauftrieb eines Ballons m  1993-a3
celkové osvetlenie
úhrn Qe osvětlení E dopadajícího na sledovanou plochu za určitou dobu t
Qe=E.t.
V meteorologii bývá obvykle uvažován osvit globálním, přímým slunečním, či rozptýleným slunečním zářením.
česky: osvit angl: quantity of illumination rus: количество освещения něm: Belichtung f  1993-a1
celkové žiarenie Zeme
málo používaný název pro úhrn vlastního záření Země a slunečního záření odraženého Zemí.
česky: záření Země celkové angl: total radiation rus: суммарная радиация Земли  1993-a1
celkový tlak
1. úhrnný tlak směsi plynů, který je součtem dílčích tlaků jednotlivých složek směsi;
2. součet dynamického tlaku a statického tlaku v proudících tekutinách. V meteorologii se měří jako jedna z tlakových veličin snímaných čidlem aerodyn. anemometru. Odečtením statického tlaku od celkového tlaku v převodníku anemometru lze pak získat dynamický tlak.
česky: tlak celkový angl: total pressure rus: полное давление  1993-a3
celkový výboj blesku
odb. označení pro blesk, používané při jeho fyz. výkladu. Celkový výboj blesku je tvořen jedním nebo více dílčími výboji blesku s vysokými amplitudami několika kA a souvislými proudy nízké amplitudy mezi dílčími výboji. Celkový výboj blesku zpravidla trvá od 10–4 s do 1 s.
česky: výboj blesku celkový angl: lightning discharge rus: грозовой разряд, разряд молнии  1993-a1
celkový výpar
česky: výpar celkový  1993-a1
Celliniho halo
česky: halo Celliniho něm: Heiligenschein m fr: heiligenschein m  2014
celulárna konvekcia
syn. konvekce celulární – konvekce, která se vyskytuje za vhodných podmínek v atmosféře nebo je pozorovaná při labor. experimentech a která se projevuje uspořádanou strukturou konvektivních buněk, z nichž každá obsahuje výstupný a sestupný proud vzduchu. Horiz. rozměry konv. buněk v reálné atmosféře jsou nejčastěji řádově km a jejich tvar může nabývat rozmanitých podob. V labor. podmínkách byly např. pozorovány buňky, které mají v horiz. řezu tvar šestiúhelníku (tvarová podobnost s buňkami včelího plástu), nebo přibližně kruhu, přičemž výstupné proudy jsou ve středu a sestupné na okrajích. Struktura oblačnosti tohoto typu, kterou lze pozorovat na snímcích z meteorologických družic, se vyznačuje pravidelně uspořádanými oblaky obklopenými bezoblačným prostředím a označuje se jako uzavřené cely. Vyskytují se však i buňky s vert. osou, které se projevují se bezoblačným středem obklopeným oblačností a označují se jako otevřené cely. Konvekce tohoto druhu bývá v literatuře označována též jako Bénardova konvekce nebo Rayleighova–Bénardova konvekce. Často se vyskytují i buňky válcovitého tvaru s horiz. osou ve směru převládajícího proudění, které vytvářejí pásy výstupných a sestupných pohybů. Konv. oblaky pak tvoří řady, tzv. oblačné ulice. Pro vznik konv. buněk je třeba, aby vertikální teplotní gradient přesahoval určitou kritickou hodnotu, která závisí na tloušťce vrstvy konvekce a na intenzitě turbulence. Vývoj buněčné konvekce a tvar buněk je významně ovlivňován rychlostí a vertikálním střihem větru.
česky: konvekce buněčná angl: cellular convection rus: ячейковая кoнвекция něm: Zellularkonvektion f  1993-a3
Celziova teplota
česky: teplota Celsiova angl: Celsius temperature rus: температура в градусах Цельсия  1993-a1
Celziova teplotná stupnica
teplotní stupnice, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutí a bodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 100 dílů (°C). Prvému z uvedených bodů přiřazuje teplotu 0 °C, druhému 100 °C. Celsiova teplotní stupnice je pojmenována podle švédského matematika a geodeta A. Celsia, který ji navrhl v roce 1736, avšak bod mrznutí označil jako 100° a bod varu 0°. Obrácení stupnice tak, jak se používá nyní, doporučil C. Linné (1745). Je to nejužívanější teplotní stupnice. Mezi Celsiovou teplotní stupnicí a stupnicí teplotní Kelvinovou platí vztah T(°C)=T (K)273,15.
česky: stupnice teplotní Celsiova angl: Celsius temperature scale rus: температурная шкала Цельсия něm: Celsius-Temperaturskala f  1993-a3
centrálna cyklóna
1. v typizaci povětrnostních situací HMÚ pro území ČR málo pohyblivá cyklona nad stř. Evropou;
2. někdy též syn. pro řídicí cyklonu.
česky: cyklona centrální angl: central cyclone něm: Zentraltief n, Zentralzyklone f rus: центральная депрессия, центральный циклон fr: dépression centrale f  1993-a2
centrálne predpovedné pracovisko
ústřední článek předpovědní služby ČHMÚ s působností pro celé území ČR. Mezi jeho hlavní činnosti patří vykonávání meteorologické a hydrologické předpovědní služby, vydávání výstrah na meteorologické a povodňové jevy v rámci Systému integrované výstražné služby (SIVS), zabezpečení Smogového varovného a regulačního systému (SVRS), poskytování operativních informací orgánům státní správy, Hasičskému záchrannému sboru, Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost, komerčním a dalším odběratelům a uživatelům.
česky: pracoviště předpovědní centrální něm: zentraler Vorhersagedienst m  2014
ceraunometer
česky: ceraunometr angl: ceraunometer něm: Blitzzähler m rus: церанометр fr: compteur d'éclairs m, détecteur d'éclairs m, céraunomètre m, céraunographe m  1993-a3
ciachovanie
dříve používaný termín pro kalibraci meteorologických přístrojů.
česky: cejchování angl: calibration, test něm: Eichung f, Kalibration f, Prüfung f, Test m rus: калибровка fr: étallonage m, calibration f  1993-a3
CIN
(Convective INhibition) – energie, kterou je nutné vynaložit při adiabatickém výstupu vzduchové částice z přízemní hladiny z0 do hladiny volné konvekce. Na termodynamickém diagramu je to oblast mezi stavovou křivkou a křivkou zvrstvení, kde je vystupující částice chladnější než okolí. Jako kladnou veličinu ji definujeme vztahem:
CIN [ J .kg-1 ]=-z0 HVKBdz= -z0 HVKgT-TTdz ,
kde B je vztlak, T‘ značí teplotu adiabaticky vystupující částice a T teplotu okolního vzduchu, HVK značí výšku hladiny volné konvekce. Vzhledem k tomu, že vztlaková síla je definovaná pomocí rozdílu hustoty vystupující částice a okolního vzduchu, uvádí se v literatuře někdy definice CIN pomocí virtuální teploty. V tom případě se pak ve vzorci pro výpočet hodnoty CIN nahradí teplota T virtuální teplotou Tv. Viz též CAPE.
česky: CIN angl: convective inhibition rus: энергия конвективно устойчивого слоя (CIN) něm: CIN, CIN fr: EIC m  2014
cirkulácia
1. ve fyzice a v dynamické meteorologii hodnota křivkového integrálu C=vdr  přes danou uzavřenou křivku v atmosféře. Symbol v značí rychlost proudění a dr je infinitezimální vektor tečný k uvažované křivce orientované proti pohybu hodinových ručiček. Rozlišujeme absolutní a relativní cirkulaci podle toho, je-li rychlost proudění udána vzhledem k absolutní nebo relativní souřadnicové soustavě. Mezi absolutní cirkulací Ca a relativní cirkulací Cr platí vztah daný rovnicí Ca = Cr + 2ΩSe, kde Ω značí úhlovou rychlost zemské rotace a Se je plocha průmětu plošného elementu vymezeného zmíněnou uzavřenou cirkulační křivkou do roviny zemského rovníku. Cirkulace má úzkou souvislost s vorticitou, neboť hodnota cirkulace příslušná uzavřené křivce a vydělená plochou vymezenou touto křivkou je rovna průměrné hodnotě složky vorticity kolmé ke zmíněné ploše.
2. V synoptické meteorologii a klimatologii se cirkulací obvykle rozumí souhrn všech synopticky a klimatologicky významných pohybů v atmosféře.
3. Ve většině met. oborů obecné označení pro proudění vzduchu ve víceméně uzavřených okruzích.
česky: cirkulace angl: circulation něm: Zirkulation f rus: циркуляция fr: circulation f  1993-a3
cirkulačná bunka
česky: buňka cirkulační angl: circulation cell něm: Zirkulationszelle f rus: циркуляционная ячейка fr: cellule de circulation générale f  1993-a1
cirkulačné modely klímy
(GCM) syn. modely klimatu dynamické – modely, využívané k simulaci klimatu nebo cirkulace atmosféry. Vycházejí z pohybových rovnic, rovnic termodynamiky, stavové rovnice, rovnic přenosů radiační energie, rovnice tepelné bilance zemského povrchu a rovnice vodní bilance zemského povrchu. Zahrnují též prognostickou rovnici pro vodní páru. Výpočetní oblastí je obvykle celý zemský povrch, popř. jedna z polokoulí. Využívají se především ke studiu antropogenních vlivů na klima. Viz též faktory klimatu antropogenní, modely klimatu energetické bilanční, modely klimatu radiačně-konvekční.
česky: modely klimatu cirkulační angl: general circulation models (GCM) rus: модель общей циркуляции (МОЦ) něm: Allgemeines Zirkulationsmodell n, k-omega-Modell n  1993-b3
cirkulačný klimatický faktor
klimatický faktor podmíněný charakteristickou atmosférickou cirkulací, která působí na další klimatické prvky. Tuto skupinu faktorů můžeme řadit mezi geografické klimatické faktory, přičemž měřítko jejich působení v rámci kategorizace klimatu závisí na měřítku příslušné atmosférické cirkulace. Makroklima velkých územních celků je určováno všeobecnou cirkulací atmosféry, naopak mezoklima a míkroklima může být významně ovlivňováno místní cirkulací. Cirkulační klimatické faktory se mohou uplatňovat je v určité sezoně, v případě faktorů menšího měřítka jen v některé denní době, přičemž ovlivňují např. výskyt mlh, inverze teploty vzduchu, denní chod oblačnosti a srážek apod.
 
česky: faktor klimatický cirkulační angl: circulation climatic factor rus: циркуляционный климатический фактор něm: Zirkulationsfaktoren des Klimas m/pl fr: facteur du climat - circulation atmosphérique m  1993-b3
cirkulačný typ
dříve často používané označení atmosférické cirkulace s definovanými vlastnostmi nad vymezenou oblastí. Cirkulační typ vystihuje podstatné rysy makrosynoptických procesů, jako polohu řídících tlakových útvarů, polohu frontální zóny apod. V. A. Vangengejm rozlišil v oblasti sev. Atlantiku a Eurasie 3 základní cirkulační typy:
a) západní (W), charakterizovaný záp. přenosem v troposféře;
b) východní (E), charakterizovaný vých. přenosem v troposféře nebo vývojem stacionární anticyklony nad pevninou;
c) meridionální (C), charakterizovaný silným přenosem vzduchových hmot mezi vyššími a nižšími zeměp. š. v důsledku meridionální cirkulace.
Typizace povětrnostních situací Evropy uvádí pro stř. Evropu 3 typy podle polohy subtropické azorské anticyklony:
a) převážně zonální cirkulace (z), při níž je subtropická anticyklona v normální poloze;
b) smíšená cirkulace (g) se subtropickou výší posunutou sev. nebo sz. až k 50° s. š.;
c) převážně meridionální cirkulace (m), kdy uzavírající anticyklona leží přibližně mezi 50 až 70° s. š. (blokující anticyklona).
Viz též cirkulace zonální.
česky: typ cirkulační angl: circulation type rus: тип циркуляции  1993-a3
cirkumglobálne žiarenie
málo používaný termín pro úhrn záření dopadajícího na kulový povrch čidla přístroje, např. lucimetru.
česky: záření cirkumglobální angl: circumglobal radiation  1993-a1
cirkumpolárna mapa
v meteorologii synoptická nebo klimatologická mapa sev. nebo již. polokoule, popř. jejich částí se zeměp. pólem obvykle ve středu mapy. Znázorňuje buď plošné rozdělení jednoho nebo více meteorologických prvků v určitém časovém termínu (mapa cirkumpolární synoptická), nebo průměry či úhrny met. prvků za určité časové období (mapa cirkumpolární klimatologická). Geometrickým podkladem map cirkumpolárních bývá Lambertova azimutální plochojevná projekce. V meteorologii mají mapy cirkumpolární v klasické papírové podobě nejčastěji měřítko 1:60 mil. nebo 1:70 mil., v současné době ale bývají standardní součástí výstupů numerických předpovědních modelů zobrazovaných pomocí prostředků výpočetní techniky. Využívají se především pro střednědobé předpovědi počasí.
česky: mapa cirkumpolární angl: circumpolar chart rus: циркумполярная карта něm: Zirkumpolarkarte f  1993-a3
cirkumpolárny vír
syn. vír polární – ve všeobecné cirkulaci atmosféry cyklonální záp. proudění kolem geogr. pólů ve vyšších hladinách troposféry a ve spodní stratosféře. Na výškových mapách mu odpovídají uzavřené cyklonální izohypsy absolutní barické topografie.
česky: vír cirkumpolární angl: circumpolar vortex, circumpolar whirl , polar vortex rus: околополярный вихрь, полярный вихрь  1993-a1
cirkumsolárne žiarenie
velmi intenzivní rozptýlené sluneční záření, vycházející z oblasti kolem viditelného slunečního disku, které sahá do vzdálenosti několika úhlových stupňů od něho a jež nazýváme sluneční aureola. Velikost a jas této oblasti roste se zakalením atmosféry. Cirkumsolární záření působí nepřesnosti v měření přímého slunečního záření, a to zejména při větším zakalení atmosféry nebo za výskytu oblaků vysokého patra.
česky: záření cirkumsolární angl: circumsolar radiation rus: циркумсолярная радиация  1993-a3
cirkumzenitálny oblúk
halový jev v podobě části kružnice na obloze, který je směřuje rovnoběžné s ideálním obzorem. Jeho okraj bližší ke Slunci bývá červený, opačný okraj fialový. Rozlišujeme oblouk cirkumzenitální horní a oblouk cirkumzenitální dolní. První z nich se objevuje pouze při úhlových výškách Slunce nad obzorem menších než 32° a přibližuje se shora k velkému halu v jeho nejvyšším bodě. Může se však vyskytnout i tehdy, není-li velké halo patrné. Oblouk cirkumzenitální dolní je vzácným jevem a vyskytuje se pouze při výškách Slunce nad obzorem větších než 58° a někdy bývá označován též jako cirkumhorizontální oblouk. Přibližuje se zdola k velkému halu v jeho nejnižším bodě. Oblouk cirkumzenitální vzniká lomem světelných paprsků na šestibokých hranolcích ledových krystalků s hlavní osou ve vert. poloze, jestliže paprsek vstupuje do krystalku podstavou a vystupuje pláštěm nebo naopak. Mimo zde uvedené rozsahy výšek Slunce nad obzorem brání vzniku cirkumzenitálního oblouku totální odraz paprsků uvnitř ledových krystalků. Cirkumzenitální oblouk patří k fotometeorům.
česky: oblouk cirkumzenitální angl: circumzenithal arc rus: околозенитная дуга něm: Zirkumzenitalbogen m  1993-a3
cirokumulus
česky: cirokumulus něm: Cirrocumulus m fr: Cirrocumulus m  1993-a1
cirostratus
česky: cirostratus něm: Cirrostratus m fr: Cirrostratus m  1993-a1
cirrocumulus
(Cc) [cirokumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Cc je charakterizován jako tenké, menší nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrnek nebo vlnek apod. Jednotlivé části mohou být buď navzájem odděleny nebo mohou spolu souviset a jsou více méně pravidelně uspořádány. Zdánlivá velikost jednotlivých částí zpravidla nepřesahuje 1° prostorového úhlu. Cc patří mezi nesrážkové oblaky vysokého patra. Je oblakem ledovým, někdy však může obsahovat i kapky přechlazené vody, které rychle mrznou. Vzniká následkem vlnových a konv. pohybů v horní troposféře. Cc lze dále klasifikovat podle tvaru jako stratiformis, lenticularis, castellanus nebo floccus a podle odrůdy jako undulatus a lacunosus. Mohou se u něj vyskytovat zvláštnosti virga a mamma. Termín Cc v současném smyslu zavedl franc. meteorolog E. Renou v r. 1855. Český překlad Cc je řasová kupa.
česky: cirrocumulus angl: Cirrocumulus něm: Cirrocumulus m rus: перисто-кучевые облака fr: Cirrocumulus m  1993-a3
cirrostratus
(Cs)  [cirostratus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako průsvitný bělavý oblačný závoj vláknitého nebo hladkého vzhledu, který úplně, nebo částečně zakrývá oblohu a dává vznik halovým jevům. Cs je nesrážkový ledový oblak vysokého patra. Vyskytuje se jako typická součást oblačných systémů atmosférických front. Může vzniknout z kovadliny Cb, která se dále šíří i po rozpadu původního oblaku. Cs lze dále klasifikovat podle tvaru jako fibratus či nebulosus nebo floccus a podle odrůdy jako duplicatus a undulatus. U Cs se neklasifikují žádné zvláštnosti a průvodní oblaky. Termín Cs v současném smyslu zavedl franc. meteorolog E. Renou v r. 1855. Český překlad Cs je řasová sloha.
česky: cirrostratus angl: Cirrostratus něm: Cirrostratus m rus: перисто-слоистые облака fr: Cirrostratus m  1993-a3
cirrus
(Ci) [cirus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Ci je definován jako vzájemně oddělené oblaky v podobě bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhů. Má vláknitý vzhled a často hedvábný lesk. Ci patří mezi oblaky vysokého patra, je oblakem ledovým, nevypadávají z něho srážky a jeho výskyt na obloze bývá často příznakem blízkosti atmosférické fronty. Může vzniknout z kovadliny Cb, která se dále šíří i po rozpadu původního oblaku. Vyskytuje se však i v oblastech vysokého tlaku vzduchu. Ci lze dále klasifikovat podle tvaru jako fibratus, uncinus, spissatus, castellanus nebo floccus a podle odrůdy jako intortus, radiatus, vertebratus a duplicatus. Průvodním jevem Ci může být zvláštnost oblaku mamma. Termín Ci navrhl Angličan L. Howard v r. 1803. Český překlad Ci je řasa.
česky: cirrus angl: Cirrus něm: Cirrus m rus: перистые облака fr: Cirrus m  1993-a3
cítené teplo
syn. teplo pocitové – méně vhodné syn. pro teplo zjevné.
česky: teplo cítěné  1993-a2
cítené teplo
syn. teplo cítěné – nevhodné syn. pro teplo zjevné.
česky: teplo pocitové  1993-a1
civilizačná klíma
klima přetvářené lidskou společností, a to zvláště v procesu kolonizace, industrializace a urbanizace. Člověk ovlivňuje klima tím, že mění některé geografické faktory klimatu, především aktivní povrch, při rozsáhlém odlesňování, vysoušení bažin, výstavbě vodních děl, městských sídel a průmyslových aglomerací. Viz též faktory klimatu antropogenní.
česky: klima civilizační angl: artificial climate, civilization climate rus: искусственный климат  1993-b1
Clapeyronov vzorec
česky: vzorec Clapeyronův angl: Clapeyron formula rus: формула Клапейрона  1993-a1
Clapeyronova rovnica
někdy používané označení pro stavovou rovnici ideálního plynu.
česky: rovnice Clapeyronova angl: Clapeyron equation rus: уравнение Клапейрона něm: Clapeyron-Gleichung f  1993-a1
Clausius-Clapeyronova rovnica
diferenciální rovnice, která vyjadřuje změnu tlaku E s teplotou T ve stavu rovnováhy mezi dvěma fázemi dané látky. Obecně ji lze vyjádřit ve tvaru: dEdT=Lkj T(αjαk), Lkj=Ljk, kj,
kde k, j postupně probíhá w, i, v, přičemž w značí kapalnou, i pevnou a v plynnou fázi, Lkj představuje latentní teplo pro přechod z fáze k do fáze j a α značí měrný objem příslušné fáze. V meteorologii se jedná o vyjádření závislosti tlaku nasycené vodní páry na teplotě T v K. Obvykle se udává jako diferenciální vyjádření teplotní závislosti tlaku nasycení nad rovinným vodním povrchem ve tvaru
desdT= esLwvRvT2,
kde es je napětí vodní páry nasycené nad rovinným vodním povrchem, Rv značí měrnou plynovou konstantu vodní páry a Lwv latentní teplo výparu, které závisí na teplotě. Tento vztah lze užít i pro přechlazenou vodu. Pro vyjádření závislosti napětí vodní páry nasycené nad rovnou hladinou ledu je třeba nahradit latentní teplo výparu latentním teplem sublimace. Clausiova–Clapeyronova rovnice je jedním ze základních vztahů termodynamiky atmosféry a v literatuře najdeme několik typů jejího řešení v závislosti na tom, jakou míru zjednodušení při řešení akceptujeme. Viz též Magnusův vzorec.
česky: rovnice Clausiova–Clapeyronova angl: Clausius-Clapeyron equation rus: уравнение Клаузиуса-Клапейрона něm: Clausius-Clapeyronsche Gleichung f  1993-b2
CLIMAT
česky: CLIMAT angl: CLIMAT rus: КЛИМАТ něm: CLIMAT, CLIMAT fr: message CLIMAT m  2014
congestus
(con) [kongestus] – jeden z tvarů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako kupovitý oblak značného vert. rozsahu se silně vyvinutými výběžky; při pohledu z boku mívá podobu květáku. Užívá se u druhu oblaků Cu. Termín navrhl franc. meteorolog C. Maze na mezinárodním met. kongresu v Paříži v r. 1889. Viz též humilis, mediocris.
česky: congestus angl: congestus něm: congestus rus: мощные облака fr: congestus m  1993-a2
Conradov index
česky: index Conradův angl: Conrad index rus: индекс континентальности по Конраду  2014
Copernicus
program Evropské komise, dříve označovaný jako GMES (Global Monitoring for Environment and Security), zaměřený na získávání údajů o životním prostředí (včetně atmosféry a oceánů), především pomocí metod distančního měření. Program vychází z úzké spolupráce s ESA, z dalších partnerů se např. předpokládá zapojení organizace EUMETSAT při vývoji a provozu některých z družic/přístrojů Sentinel.
česky: Copernicus rus: Программа Коперник, ранее известная как GMES (Глобальный мониторинг окружающей среды и безопасности) něm: Kopernikus, Kopernikus m fr: Copernicus m  2014
cordonazo
[kordonaso] – regionální označení tropické cyklony při záp. pobřeží Mexika, popř. středoamerických států. Kdysi bylo považováno za rovnodennostní bouři, vyskytující se jen jednou za několik let kolem svátku svatého Františka z Assisi 4. října (cordonazo de San Francisco). Ve skutečnosti jsou tropické cyklony v této oblasti častější než v severním Atlantiku. Viz též hurikán.
česky: cordonazo angl: cordonazo něm: Cordonazo rus: кордоназо fr: cordonazo m  1993-a3
Coriolisov parameter
veličina definovaná výrazem 2ωsinφ , kde ω je velikost úhlové rychlosti zemské rotace a φ z. š., vyjadřovaná na sev. polokouli úhly v intervalu (0, 90°) a na již. polokouli v intervalu (0, –90°). Coriolisův parametr se často vyskytuje v rovnicích a vztazích používaných v meteorologii, neboť bezprostředně souvisí s působením Coriolisovy síly v zemské atmosféře. Jeho hodnota na 50° sev. zeměp. š. činí 1,2.10–4 s–1. Parametr je nazván podle franc. matematika a fyzika G. G. Coriolise (1792–1843).
česky: parametr Coriolisův angl: Coriolis parameter rus: параметр Кориолиса něm: Coriolisparameter m  1993-a2
Coriolisova sila
setrvačná síla působící na tělesa pohybující se v rotující neinerciální vztažné soustavě. V meteorologii se jedná především o souřadnicové soustavy pevně spojené s rotující Zemí, a proto se Coriolisova síla nazývá též uchylující silou zemské rotace. Coriolisovu sílu c lze vyjádřit vztahem:
c=2mv× Ω
kde v je vektor rychlosti pohybu daného tělesa v soustavě rotující úhlovou rychlostí Ω a m značí hmotnost tohoto tělesa. Odtud vyplývá, že Coriolisova síla působí kolmo ke směru rychlosti v a nemá tedy za následek změny kinetické energie pohybujícího se tělesa. V aplikacích na met. problémy dosazujeme za v rychlost proudění vzduchu a Ω představuje úhlovou rychlost rotace Země. Dále se v meteorologii Coriolisova síla často vztahuje k jednotce hmotnosti vzduchu, tj. m = 1, a je pak číselně rovna Coriolisovu zrychlení. Horizontální složky Coriolisovy síly rostou pro dané horizontální proudění se zvětšující se zeměp. šířkou a uchylují ho na sev. polokouli vpravo, na již. polokouli vlevo. Naproti tomu vert. složka Coriolisovy síly dosahuje maxima na rovníku a s rostoucí zeměp. šířkou klesá k nulové hodnotě na pólech. Ve srovnání se silou zemské tíže je však vert. složka Coriolisovy síly asi o čtyři řády menší.
Coriolisova síla má zásadní význam v cirkulaci atmosféry a pro formování tlakových útvarů, neboť proudění ve volné atmosféře zhruba zachovává stav rovnováhy mezi horiz. složkami síly tlakového gradientu a Coriolisovy síly. Důsledkem této skutečnosti je zákon Buys-Ballotův, podle něhož proudění ve volné atmosféře přibližně směřuje podél izohyps. Kdyby tedy nebylo Coriolisovy síly, docházelo by okamžitě k vyrovnávání horiz. tlakových rozdílů. Viz též parametr Coriolisův, rovnice pohybová, vítr geostrofický.
česky: síla Coriolisova angl: Coriolis force rus: сила Кориолиса něm: Corioliskraft f  1993-a3
Coriolisovo zrýchlenie
česky: zrychlení Coriolisovo angl: Coriolis acceleration rus: ускорение Кориолиса  1993-a1
CREX
Znakový formát pro reprezentaci a výměnu dat. Má podobnou strukturu jako kód BUFR, tj. zpráva v kódu CREX obsahuje kromě dat také jejich popis pomocí deskriptorů. Jedná se však o alfanumerický kód a komprese dat se neprovádí, a proto CREX není vhodný např. pro radiosondážní data s vysokým vert. rozlišením nebo pro družicová data.
česky: CREX angl: CREX něm: CREX, CREX fr: CREX m  2014
cumulonimbus
(Cb) [kumulonimbus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako mohutný a hustý oblak velkého vert. rozsahu v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká, vláknitá nebo žebrovitá a téměř vždy zploštělá; tato část se často rozšiřuje do podoby kovadliny nebo širokého chocholu. Pod základnou oblaku, obvykle velmi tmavou, se často vyskytují nízké roztrhané oblaky, které mohou, avšak nemusí s Cb souviset, a srážky, někdy jen jako virga. Na vývoj Cb jsou vázány bouřky, avšak Cb může existovat, aniž bouřka vznikne.
Vert. rozsah Cb je vždy alespoň několik km, někdy může vrcholek Cb prorůst i tropopauzou. Cb je obvykle komplexem jednoduchých cel, řidčeji se skládá z cely jediné. Vzniká působením intenzivní konvekce, nejčastěji na studených frontách nebo čarách instability. Může se vyvinout i uvnitř homogenní instabilní vzduchové hmoty, často za spolupůsobení orografických faktorů. Pro el. strukturu Cb je charakteristický výskyt centra záporného náboje v dolní a kladného náboje v horní části oblaku. Kromě toho bývá pozorováno i podružné centrum kladného náboje v oblasti základny, které je však vázáno na vypadávání srážek. Cb se v letectví pokládá za nebezpečný jev, neboť se v něm vyskytují výstupné a sestupné vzdušné proudy, které dosahují rychlostí až desítky m.s–1, intenzivní turbulence, námraza, el. výboje a kroupy často velkých rozměrů.
Cb lze dále klasifikovat podle tvaru jako calvus či capillatus. Cb nemá odrůdy, můžeme však u něj klasifikovat zvláštnosti praecipitatio, virga, incus, mamma, arcus, tuba a průvodní oblaky flumen, pannus, pileus a velum. Termín Cb zavedl něm. meteorolog P. Weilbach v letech 1879–1880. Český překlad Cb je dešťová kupa. Viz též elektřina bouřková, rozsah oblaku vertikální, průnik kumulonimbů do stratosféry, informace SIGMET, náboj bouřkového oblaku, moment dipólu bouřkového oblaku, bouře konvektivní, elektrony ubíhající.
česky: cumulonimbus angl: Cumulonimbus, thundercloud něm: Cumulonimbus m, Gewitterwolke f rus: грозовое облако, кучево-дождевые облака fr: Cumulonimbus m, nuage d'orage m  1993-a3
cumulus
(Cu) [kumulus] – jeden z 10 druhů oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je charakterizován jako osamocený oblak, obvykle hustý a s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjející se směrem vzhůru ve tvaru kup, kupolí nebo věží. Při pohledu z boku mívá podobu květáku. Části ozářené Sluncem bývají zářivě bílé, základna oblaku bývá poměrně tmavá a téměř vodorovná. Někdy jsou Cu roztrhané. Cu je obvykle vodním oblakem, v případě velkého vert. rozsahu (Cu con) může být v horní části oblakem smíšeným. Nejčastěji vzniká působením termické konvekce. Je většinou nesrážkovým oblakem, z vert. mohutných Cu však mohou někdy vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk. Cu se může za vhodných podmínek někdy dále vyvíjet v Cb. Cu lze dále klasifikovat podle tvaru jako humilis, mediocris, congestus a fractus. Může být odrůdy radiatus a můžeme u něj klasifikovat zvláštnosti praecipitatio, virga, arcus, tuba a průvodní oblaky pannus, pileus a velum. Termín Cu navrhl Angličan L. Howard v r. 1803. Český překlad Cu je kupa. Viz též klasifikace oblaků, patra oblaků, rozsah oblaku vertikální.
česky: cumulus angl: Cumulus něm: Cumulus m, Haufenwolke f rus: кучевые облака fr: Cumulus m  1993-a3
cumulus „industrialis
starší, v současnosti jen zřídka užívané označení pro tzv. průmyslový oblak.
česky: cumulus „industrialis“ rus: индустриальные облака fr: Cumulus homogenitus m  1993-a3
cyklogenetický bod
místo v atmosféře, v němž se začíná vytvářet cyklona. Nejčastěji se nachází v přízemní vrstvě atmosféry na dynamicky instabilních frontálních vlnách. V širším smyslu můžeme hovořit o cyklogenetickém bodu i za situací, kdy vzniká mělká cyklona v důsledku termické nebo orografické cyklogeneze.
česky: bod cyklogenetický angl: cyclogenetic point fr: point de départ à la formation d'un cyclone m  1993-a3
cyklogenéza
vznik, popř. zesílení již existující cyklonální cirkulace v atmosféře. Za příznivých podmínek může vést k formování cyklony nebo k jejímu prohlubování. K cyklogenezi často dochází na přední straně výškové brázdy nebo v oblasti atmosférických front, a to především studených. Speciálním případem je orografická a termická cyklogeneze. Opakem cyklogeneze je cyklolýza. Viz též teorie cyklogeneze.
česky: cyklogeneze angl: cyclogenesis něm: Zyklogenese f rus: циклогенез fr: cyclogénèse f, cyclogenèse f  1993-a3
cyklolýza
zeslabení již existující cyklonální cirkulace v atmosféře, které může vést k vyplňování, popř. zániku cyklony, ke zmenšování horiz. tlakového gradientu a slábnutí větru. Opakem cyklolýzy je cyklogeneze.
česky: cyklolýza angl: cyclolysis něm: Zyklolyse f rus: циклолиз fr: cyclolyse f  1993-a3
cyklón
1. čes. název pro plně vyvinutou tropickou cyklonu v oblastech Indického oceánu a v jižní části Tichého oceánu západně od 160° v. d. Desetiminutový (v USA minutový) průměr rychlosti přízemního větru v něm dosahuje nejméně 33 m.s–1;
2. v minulosti označení každé silné tropické cyklony bez ohledu na oblast výskytu.
česky: cyklon něm: Zyklon m rus: циклон fr: cyclone tropical m  1993-a3
cyklóna
syn. níže tlaková – oblast se sníženým tlakem vzduchu, která se projevuje na synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou nebo izohypsou, přičemž tlak vzduchu uvnitř je nižší než v okolí. Pro cyklonu je charakteristická cirkulace vzduchu proti směru pohybu hod. ručiček na sev. polokouli a ve směru pohybu hod. ručiček na již. polokouli. Cyklona je základním tlakovým útvarem. Středy cyklony se označují na synop. mapách v ČR písmenem „N“ (níže), na mapách z angl. jazykové oblasti písmenem „L“ (low), na mapách z něm. jazykové oblasti písmenem „T“ (Tief), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „H“ (nizkoje davlenije) a na mapách ze španělské jazykové oblasti písmenem „B“ (baja). Ke vzniku cyklony vedou složité procesy v atmosféře označované jako cyklogeneze. Termín cyklona poprvé použil angl. námořní kapitán H. Piddington v r.1848. Viz též počasí cyklonální, stadia vývoje cyklony, model cyklony, osa cyklony.
česky: cyklona angl: cyclone, depression, low něm: Tief n, Zyklone f rus: депреcсия, циклон fr: cyclone m, dépression f, système cyclonique m  1993-a3
cyklonálna cirkulácia
cirkulace v místech, kde se vzduch pohybuje s vert. osou rotace, jejíž průmět do osy rotace Země je shodně orientovaný jako osa rotace Země, tj. v místech, kde vzduchové částice mění směr svého pohybu na sev. polokouli proti směru otáčení hodinových ručiček a na již. polokouli ve směru otáčení hodinových ručiček. Cyklonální cirkulace je tedy na sev. polokouli kladná a na již. polokouli záporná. Cyklonální cirkulace na rovníku není definována. Cyklonální cirkulace je opakem anticyklonální cirkulace. Viz též cyklonální zakřivení izobar nebo izohyps.
česky: cirkulace cyklonální angl: cyclonic circulation něm: zyklonale Zirkulation f rus: циклоническая циркуляция fr: circulation cyclonique f, circulation dépressionnaire f  1993-a3
cyklonálna situácia
1. označení pro určité synoptické typy používané v katalogu povětrnostních situací. Při cyklonální situaci převládá nad sledovaným územím cyklonální počasí. U většiny typů cyklonálních situací se používá indexu "c". Např. NWc znamená sz. cyklonální situaci;
2. někdy se pro stručnost nesprávně používá k souhrnnému označení projevů cyklonálního počasí. Viz též situace anticyklonální.
česky: situace cyklonální angl: cyclonic situation něm: zyklonale Situation f, zyklonale Wetterlage f  1993-a1
cyklonálna vlna
méně vhodné označení pro frontální vlnu.
česky: vlna cyklonální angl: cyclonic wave rus: циклоническая волна  1993-a1
cyklonálna vorticita
na sev. polokouli kladná, na již. polokouli záporná vert. složka vorticity. Cyklonální rel. vorticita se vyskytuje v oblastech nízkého tlaku vzduchu, tj. především v cyklonách a brázdách nízkého tlaku vzduchu.
česky: vorticita cyklonální angl: cyclonic vorticity  1993-a3
cyklonálne počasie
1. počasí v oblasti cyklony. Závisí na stadiu vývoje cyklony, na druhu vzduchových hmot, které ji tvoří, na dráze cyklony, roč. období a je rozdílné v různých sektorech cyklony.
mladé cykloně je počasí v její přední části charakteristické pro přibližující se teplou frontu a její přechod. Počasí stř. části mladé cyklony odpovídá počasí jejího teplého sektoru. V něm se v zimě ve stř. Evropě vyskytuje především rozsáhlá vrstevnatá oblačnost, srážky ve formě mrholení, advekční mlhy a prům. teplota vyšší než normální. Počasí v týlu cyklony odpovídá počasí při přechodu studené fronty a počasí ve studené vzduchové hmotě postupující za ní. Nejčastěji se při něm vyskytuje proměnlivá kupovitá oblačnost, srážky ve tvaru přeháněk, v horských oblastech se mohou vyskytovat srážky trvalého charakteru. V létě je přitom prům. teplota nižší než normální. Někdy se též hovoří o počasí sev. sektoru níže, které je typické velkou, často proměnlivou vrstevnatou i kupovitou oblačností, občasnými srážkami a při postupu cyklony od západu na východ vých. prouděním. Počasí i tam závisí do značné míry na vzdálenosti místa od středu cyklony.
V okludované cykloně je počasí v její přední části před okluzní frontou v chladném pololetí přibližně stejné jako v přední části mladé cyklony, protože v této roč. době se jeví okluzní fronta ve většině případů jako teplá. V teplém pololetí jsou v této části cyklony časté přeháňky, popř. bouřky. V týlové části okludované cyklony je počasí podobné jako v týlové části mladé cyklony s tím rozdílem, že protrhávání oblačnosti po přechodu okluzní fronty nenastává tak rychle. Popsané počasí v oblasti cyklony představuje jen zjednodušené schéma, ve skutečnosti cyklonální počasí podstatně závisí na mnoha dalších faktorech.
2. označení pro počasí v oblasti cyklony velmi zjednodušeně a nepřesně charakterizované velkou oblačností, trvalými srážkami a silným prouděním.
česky: počasí cyklonální angl: cyclonic weather rus: погода в циклонах něm: zyklonales Wetter n  1993-a3
cyklonálne prúdenie
proudění, při kterém mají proudnice cyklonální zakřivení.
česky: proudění cyklonální angl: cyclonic flow něm: zyklonale Strömung f  1993-a1
cyklonálne stáčanie vetra
stáčení větru v horiz. rovině dané cyklonálním zakřivením proudnic. Na sev. polokouli má opačný směr než otáčení hod. ručiček, tj. míří vlevo, postavíme-li se po směru větru, zatímco na již. polokouli je tomu opačně. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps cyklonální, cyklona, stáčení větru anticyklonální.
česky: stáčení větru cyklonální angl: cyclonic rotation of wind rus: циклоническое вращение něm: zyklonale Winddrehung f  1993-a2
cyklonálne zakrivenie izobár alebo izohýps
zakřivení izobar, popř. izohyps typické pro oblasti cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu, při němž vzduchová částice, pohybující se na sev. polokouli podél těchto izolinií, mění směr svého pohybu proti smyslu otáčení hodinových ručiček (na již. polokouli opačně). Odstředivá síla související s pohybem po prostorově zakřivené trajektorii působí na sev. polokouli vpravo od směru pohybu (na již. polokouli vlevo), tj. proti směru síly horizontálního tlakového gradientu a souhlasně s Coriolisovou silou. Viz též zakřivení izobar nebo izohyps anticyklonální.
česky: zakřivení izobar nebo izohyps cyklonální angl: cyclonic curvature  1993-a2
cyklonálne zrážky
srážky vypadávající v oblasti cyklony. Jsou to jednak frontální srážky, a ze srážek nefrontálních především srážky vypadávající v teplém sektoru cyklon a v oblastech významného střihu větru s cyklonálním zakřivením izobar či izohyps. Cyklonální srážky mohou být jak trvalé, tak v podobě přeháněk.
česky: srážky cyklonální angl: cyclonic precipitation něm: zyklonaler Niederschlag m  1993-a2
cyklonálny föhn
viz fén.
česky: fén cyklonální angl: cyclonic foehn něm: zyklonaler Föhn m fr: foehn cyclonique m  1993-a3
cyklonálny strih vetra
horiz. střih větru, který zvětšuje cyklonální vorticitu, tj. podporuje slábnutí anticyklon nebo prohlubování cyklon. Na sev. polokouli se při cyklonálním střihu větru rychlost větru zmenšuje zprava doleva, stojíme-li čelem po směru proudění.
česky: střih větru cyklonální angl: cyclonic wind shear něm: zyklonale Windscherung f  1993-a1
cyklostrofické prúdenie
česky: proudění cyklostrofické něm: zyklostrophische Strömung f  1993-a1
cyklostrofický vietor
syn. proudění cyklostrofické –
1. jedna ze složek ageostrofického větru. Vektor rychlosti cyklostrofického větru vc je pak:
vc=1λKH vg2t,
kde λ značí Coriolisův parametr, KH horiz. křivost proudnic, kterou lze aproximovat křivostí izobar nebo izohyps, vg rychlost geostrofického větru a t jednotkový horiz. vektor orientovaný ve směru geostrofického větru. Cyklostrofický vítr má při záporné křivosti KH (anticyklonálním zakřivení) stejný směr jako vítr geostrofický, zatímco v případě KH > 0 (cyklonálního zakřivení) směřuje přesně proti geostrofickému větru. Cyklostrofický vítr tedy působí při cyklonálních situacích zmenšení a při anticyklonálních situacích zvětšení rychlosti skutečného horiz. proudění vůči rychlosti geostrofického větru;
2. horiz. proudění, u něhož je zrychlení působené Coriolisovou silou zanedbatelné ve srovnání s celkovým normálovým zrychlením, tj. na celkové rychlosti proudění má převažující podíl cyklostrofická složka ageostrofického větru. Příklad cyklostrofického větru poskytuje především proudění v tropických cyklonách. Termín cyklostrofického větru zavedl angl. meteorolog N. Shaw.
česky: vítr cyklostrofický angl: cyclostrophic wind rus: циклострофический ветер  1993-a1
čas
zast. výraz pro počasí, např. pěkný čas, deštivý čas, nečas, blýská se na časy, po bouři se vyčasí. Od slova čas je odvozeno novější slovo počasí, podobně jako v románských jazycích, kde franc. slovo temps a španělské tiempo znamenají čas i počasí.
česky: čas fr: temps m  1993-a2
časová značka
čárka vytvořená meteorologickým pozorovatelem na záznamu meteorologického registračního přístroje. Označuje okamžik, kdy byl čten údaj základního přístroje na met. stanici, podle něhož se má opravit údaj registračního přístroje.
česky: značka časová angl: time-mark rus: отметка времени  1993-a1
časový vertikálny rez atmosférou
vertikální řez atmosférou, v němž se vynášejí hodnoty meteorologických prvků změřených v různých termínech na dané aerologické stanici. Nejčastěji se takto zobrazují teplota vzduchu, charakteristiky vlhkosti vzduchu a skalární, popř. vektorové složky rychlosti větru.
česky: řez atmosférou vertikální časový rus: вертикальный разрез во времени něm: zeitlicher Vertikalschnitt m  1993-a1
čelo studeného vzduchu
slangové označení pro přední hranici postupující studené vzduchové hmoty, v tomto smyslu se jedná o syn. pro studenou frontu prvního a druhého druhu. V užším smyslu se termín čelo studeného vzduchu používá pro tu část studené fronty, která je v mezní vrstvě atmosféry vypuklá do teplého vzduchu. Uvedený profil fronty vzniká tím, že u zemského povrchu je rychlost postupu fronty v důsledku většího tření menší než ve vyšších vrstvách ovzduší. To se projevuje hlavně u studených front druhého druhu, kde pohyb studeného vzduchu v přízemní vrstvě má valivý charakter.
česky: čelo studeného vzduchu rus: клин холодного воздуха? fr: front froid m, front de l'air froid m  1993-a3
čerenie dymovej vlečky
jeden z tvarů kouřové vlečky. Vlečka je charakterizována velmi malým vert. rozptylem, zatímco laterální (boční) rozptyl může být významný. Čeření kouřové vlečky se vyskytuje v inverzní vrstvě při slabém proudění vzduchu.
česky: čeření kouřové vlečky angl: fanning něm: Rauchfahne f rus: веерообразный шлейф загразнений, лентообразный факел fr: panache de fumée en éventail  1993-a1
čerstvý vietor
vítr o prům. rychlosti 8,0 až 10,7 m.s–1 nebo 29 až 38 km.h–1. Odpovídá pátému stupni Beaufortovy stupnice větru.
česky: vítr čerstvý angl: fresh breeze rus: свежий ветер  1993-a3
červený dážď
česky: déšť červený rus: красный дождь fr: pluie rouge f  1993-a1
červený sneh
česky: sníh červený angl: red snow rus: красный снег něm: Blutschnee m  1993-a1
Česká bioklimatologická spoločnosť
(ČBkS) – vědecká společnost sdružující zájemce o bioklimatologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Je následnickou organizací Československé bioklimatologické společnosti (ČSBkS), která vznikla v roce 1965 sloučením Bioklimatologické komise ČSAV, založené v r. 1953, a bioklimatologické odborné skupiny Československé meteorologické společnosti při ČSAV, založené v r. 1959. ČBkS spolupracuje se Slovenskou bioklimatologickou společností (SBkS), s níž původně tvořila jednu společnost pod společným názvem ČSBkS. Prvním předsedou ČSBkS byl prof. RNDr. Ing. V. Novák, DrSc.
česky: Česká bioklimatologická společnost angl: Czech Bioclimatological Society něm: Tschechische bioklimatologische Gesellschaft bei der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften f rus: Чехословацкое биоклиматологическое Общество при ЧСАН fr: Société de bioclimatologie tchèque f  1993-b3
Česká meteorologická spoločnosť
(ČMeS) – vědecká společnost sdružující zájemce o meteorologii v ČR, popř. čestné členy ze zahraničí. Vznikla r. 1993 jako nástupnická organizace Československé meteorologické společnosti. Její náplní je vědecká činnost, výměna informací mezi pracovníky z různých pracovišť a popularizace meteorologie. Ve své činnosti využívá různé formy přednáškové činnosti, jako např. semináře, konference i akce s mezinárodní účastí. Je řízena hlavním výborem v čele s předsedou. Základním dokumentem ČMeS jako zapsaného spolku jsou stanovy schválené Ministerstvem vnitra ČR. ČMeS je členem Rady vědeckých společností při Akademii věd ČR a členem Evropské meteorologické společnosti. Členové ČMeS jsou organizačně začleněni do poboček (Praha, Brno, Hradec Králové, Ostrava).
česky: Česká meteorologická společnost angl: Czech Meteorological Society rus: Ческое метеорологичекое Общество něm: Tschechische meteorologische Gesellschaft f, Tschechische meteorologische Geselschaft f fr: Société météorologique tchèque f  2014
Československá meteorologická spoločnosť pri ČSAV
(ČSMS) – předchůdce České meteorologické společnosti, vědecká společnost při Československé akademii věd sdružující zájemce o meteorologii v tehdejším Československu, popř. čestné členy ze zahraničí. ČSMS vznikla v r. 1958 a jejím prvním předsedou byl prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc.
česky: Československá meteorologická společnost při ČSAV angl: Czechoslovak Meteorological Society of the Czechoslovak Academy of Sciences něm: Tschechoslowakische meteorologische Gesellschaft bei der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften f rus: Чехословацкое метеорологическое Общество при ЧСАН fr: Société météorologique tchécoslovaque, Académie tchécoslovaque des sciences f  1993-a3
Český hydrometeorologický ústav
(ČHMÚ) – státní příspěvková organizace v rezortu Ministerstva životního prostředí ČR, pověřená výkonem funkce ústředního státního ústavu České republiky pro obory meteorologie, klimatologie, hydrologie, jakost vody a čistota ovzduší. ČHMÚ je nástupcem Hydrometeorologického ústavu (HMÚ). Provozuje měřicí a monitorovací sítě, zabezpečuje základní zpracování a prezentaci dat a informací, připravuje specializované výstupy, analýzy a studie minulého, aktuálního i budoucího stavu atmosféry a hydrosféry. Zabezpečuje provoz rozsáhlé sítě meteorologických, klimatologických, fenologických, hydrologických stanic, stanic čistoty ovzduší a meteorologických radarů. Přijímá a zpracovává data z meteorologických družic a sítě bleskových čidel. Zpracovává a archivuje data z vlastních i zahraničních měřicích sítí. Předpovědní a výstražná služba ČHMÚ ve spolupráci s hydrometeorologickou službou Armády ČR provozuje Systém integrované výstražné služby (SIVS) pro přípravu jednotných informací o nebezpečných projevech počasí na území ČR pro státní správu, samosprávu a veřejnost a spolupracuje se složkami krizového řízení ČR (Hasičský záchranný sbor ČR, Armáda ČR, Státní ústav pro jadernou bezpečnost, Hygienická služba, státní podniky Povodí a další). Zabezpečuje meteorologické informace a předpovědi pro civilní letectví a bezpečnost jaderných elektráren. Vyhlašuje meteorologické předpovědi vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a ve vybraných regionech regulační opatření. Je členem nebo zabezpečuje členství v mezinárodních organizacích – Světová meteorologická organizace (WMO), Evropská organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC). ČHMÚ je pověřen výkonem funkce regionálního telekomunikačního centra v systému Světové služby počasí WMO, funkcí národního radiačního střediska WMO a ve spolupráci se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost je pracovištěm Radiační monitorovací sítě ČR. ČHMÚ se podílí na výzkumu a vývoji v daných oborech a spolupracuje s vysokými školami na výchově odborníků. Provozuje veřejnou specializovanou knihovnu pro obory čistota ovzduší, hydrologie, meteorologie a klimatologie a vydává odborné publikace ve vlastním nakladatelství. Viz též meteorologie v ČR.
česky: Český hydrometeorologický ústav angl: Czech Hydrometeorological Institute něm: Tschechisches hydrometeorologisches Institut n rus: Ческий гидрометеорологический институт fr: Institut hydrométéorologique tchèque m  1993-a3
čiara difluencie
čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází k rozbíhání proudnic. V oblasti přízemní čáry difluence zpravidla vznikají sestupné pohyby vzduchu. Viz též čára konfluence.
česky: čára difluence angl: diffluence line něm: Diffluenzlinie f rus: линия расходимости fr: axe de diffluence m  1993-a2
čiara frontu
průsečnice frontální plochy se zemským povrchem nebo libovolnou výškovou hladinou. Frontální čárou zpravidla rozumíme zákres atmosférické fronty na přízemních synoptických mapách, který je stručně označován jako fronta.
česky: čára frontální angl: front line něm: Frontlinie f rus: линия фронта fr: ligne frontale f  1993-a3
čiara húľav
česky: čára húlav angl: squall line něm: Böenlinie f rus: линия шквалов fr: ligne de grains f  1993-a1
čiara instability
čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konvektivní oblačnosti (Cu či Cb), jehož poloha se vyznačuje i na přízemních synoptických mapách. Z hlediska synoptické meteorologie nelze čáru instability ztotožnit s atmosférickou frontou, může se však projevit jako tlaková brázda v horních hladinách. Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km. Silnější forma čáry instability s výskytem silných konvektivních bouří se označuje jako squall line, slabší formy čar instability mohou mít různý původ. Mohou být důsledkem přízemní konvergence proudění, mohou se vyskytnout na čele výtoku ze vzdálených konv. bouří, případně mohou být projevem brízy. Ve starší české meteorologické literatuře se setkáváme s pojmem čára húlav, který má dnes již jenom historický význam.
česky: čára instability angl: instability line něm: Instabilitätslinie f rus: линия неустойчивости fr: ligne orageuse f, ligne de grains f  1993-a3
čiara konfluencie
čára na přízemní nebo výškové mapě, podél níž dochází ke sbíhání proudnic. V oblastech přízemní čáry konfluence zpravidla vznikají výstupné pohyby vzduchu, které podmiňují např. vývoj konvektivních oblaků. Viz též čára difluence.
česky: čára konfluence angl: confluence line něm: Konfluenzlinie f rus: линия конфлюэнции fr: axe de confluence m  1993-a2
čiara rovnováhy
česky: čára rovnováhy něm: Gleichgewichtslinie f rus: линия сходимости fr: ligne d'équilibre f  1993-a1
čiara strihu vetra
čára, podél níž dochází k náhlé změně horiz. složek větru. Viz též střih větru.
česky: čára střihu větru angl: shear line něm: Scherungslinie f rus: линия сдвига ветра fr: ligne de cisaillement f  1993-a1
čiarový blesk
blesk vyskytující se nejčastěji mezi oblakem a zemí, jehož viditelná část kanálu blesku není rozvětvena.
česky: blesk čárový angl: streak lightning něm: Linienblitz m rus: линейная молния fr: éclair rectiligne m  1993-a1
čiastkový výboj blesku
proudový impulz bleskového proudu. Zhruba polovina blesků směřujících do země obsahuje jeden dílčí výboj, zatímco druhá polovina dva a více dílčích výbojů. Viz též výboj blesku celkový, výboj blesku jednoduchý, výboj blesku mezi oblakem a zemí.
česky: výboj blesku dílčí angl: minor lightning discharge, particular lightning stroke  1993-a1
čidlo
syn. senzor, snímač – část přístroje, která měří určitou fyz. veličinu. V případě el. přístrojů čidlo převádí el. signál na kvantitativní hodnotu, která je zaznamenávána jinou částí přístroje a následně přenášena k dalšímu zpracování.
česky: čidlo angl: sensor něm: Fühler m fr: senseur m, capteur m  2014
čierna búrka
prachová bouře v černozemních oblastech (např. na Ukrajině, na jihu evropské části Ruska, v USA apod.). Černá bouře působí značné hospodářské škody, neboť poškozuje velmi úrodné půdy. Viz též suchověj.
česky: bouře černá angl: black storm něm: schwarzer Sturm m rus: черная буря fr: tempête de poussière (noire) f  1993-a3
činúk
viz chinook.
česky: činúk rus: чинук, шинук fr: Chinook m  1993-a1
čistá atmosféra
česky: atmosféra čistá angl: clear atmosphere něm: reine Luft f fr: atmosphère pure f  1993-a1
čistota ovzdušia
česky: čistota ovzduší angl: air quality něm: Reinhaltung der Luft f rus: чистота атмосферы fr: qualité de l'air f  1993-a1
čistý vzduch
1. vzduch neobsahující pevné, kapalné či plynné znečišťující příměsi. Viz též atmosféra suchá a čistá, vzduch průzračný;
2. vzduch, který obsahuje z daného hlediska zanedbatelné množství znečišťujících příměsí.
česky: vzduch čistý angl: clean air rus: чистый воздух  1993-a2
čľapkanica
obecné označení pro počasí nepříznivé pro pobyt venku, vyznačující se padáním sněhu s deštěm, často za silnějšího nárazovitého větru. Nemá charakter odborného termínu.
česky: plískanice angl: sleet rus: мокрый снег, слякоть něm: Schlackerwetter n, Matschwetter n  1993-a2
členitosť reliéfu zemského povrchu
variabilita nadmořských výšek, případně i jiných vlastností orografie v určité oblasti. Uplatňuje svůj vliv ve všech měřítkách rozlišovaných v rámci kategorizace klimatu.
česky: členitost reliéfu zemského povrchu angl: variability of terrain, variability of the earth's surface něm: Gliederung der Erdoberfläche f rus: расчленение рельефа земной поверхности fr: rugosité de surface f, rugosité surfacique f  1993-a3
Chapmanov cyklus
cyklus reakcí popisující vznik a zánik ozonu ve stratosféře. Byl popsán Sidney Chapmanem roku 1930. Cyklus na začátku zahrnuje fotolytický rozklad molekuly kyslíku O2 následovaný reakcí mezi vzniklým atomárním kyslíkem O a další molekulou O2. Tím vzniká ozon O3, který se následně fotolyticky rozkládá anebo reaguje s atomárním kyslíkem. Chapmanův cyklus popisuje základní ozonové reakce. Pro realistický popis vzniku a zániku ozonu ve stratosféře je třeba do popisu zahrnout také katalytické reakce se sloučeninami dusíku, vodíku, chlóru a brómu. Tyto reakce doplňující základní Chapmanův cyklus zejména o procesy zesilující rozklad ozonu v atmosféře Země mají obecně podobu cyklu, jenž vychází z reakce
O3+XXO+O2.
Do další reakce pak vstupuje fotolyticky vzniklý excitovaný atomární kyslík
O+XOX+O2
a výsledkem je regenerace původního činitele X, za nějž můžeme dosadit NO, Cl, Br, hydroxylový radikál OH*, popř. další.
česky: cyklus Chapmanův angl: Chapman cycle něm: Chapman-Zyklus m fr: cycle ozone-oxygène m, cycle de Chapman m  2015
Charlesov zákon
zákon o rozpínavosti plynu, podle nějž se tlak plynu při stálém objemu, tj. při izosterickém ději, mění lineárně s teplotou. Jinými slovy, při izosterickém ději je závislost tlaku plynu na teplotě vyjádřena vztahem
pT=p0(1+α'T)
kde pT je tlak plynu při teplotě T ve °C, p0 značí tlak plynu při teplotě 0 °C, α' je koeficient rozpínavosti plynů, který je u všech reálných plynů přibližně roven koeficientu jejich objemové roztažnosti. U ideálních plynů se rozpínavost přesně rovná objemové roztažnosti. Vyjádříme-li teplotu v K, lze Charlesův zákon psát též ve tvaru
pTp0 =TT0,
kde T0 značí teplotu 273,15 K. Uvedený zákon je analogický zákonu Gay-Lussacovu.
česky: zákon Charlesův angl: Charles law rus: закон Шарля  1993-a1
chemická tropopauza
definice tropopauzy s využitím vertikálního gradientu koncentrací vybraných chemických příměsí. Pro definici se obvykle využívá prudce vzrůstající koncentrace ozonu anebo rychle klesající koncentrace vodní páry. Např. při použití koncentrace ozonu lze tropopauzu definovat jako oblast ohraničenou zespodu koncentrací ozonu 80 ppbv, nad níž následuje vzrůst koncentrace o 60 ppbv/km ve vrstvě přesahující 200 m a horní hranicí přesahující 110 ppbv.
česky: tropopauza chemická angl: chemical tropopause  2015
chemické transportné modely
modely, jež vedle transportních mechanismů souvisejících s atmosférickým prouděním zahrnují i procesy působící chemické změny a transformace složek vzduchu a transportovaných příměsí přirozené i antropogenní povahy. Současné modely tohoto typu zpravidla svému uživateli nabízejí k výběru sady procedur zaměřených, obvykle z určitého účelového hlediska, na vybrané soubory chemických reakcí. Bývají zahrnuty i procesy suché depozice a mokré depozice. Tyto modely se dnes používají v souvislosti s problémy ochrany čistoty ovzduší, ale často i k modelování a studiu vlivů různých meteorologických parametrů na průběh uvažovaných chemických reakcí a jejich cyklů, resp. ke studiu zpětných vlivů atmosférické chemie na obecné meteorologické a klimatické podmínky. Právě v těchto souvislostech jsou velmi významné např. vazby mezi atmosférickou chemií a radiačními procesy v ovzduší. V současné době (r. 2017) se u nás např. využívají konkrétní chemické modely CAMx (www.camx.com), CMAQ (https://www.cmascenter.org/cmaq/) nebo WRF-Chem (http://www.acd.ucar.edu/wrf-chem/).
česky: modely chemické transportní angl: chemical transport models něm: chemisches Transportmodell n  2017
Chrgianov vzťah
česky: vztah Chrgianův rus: формула Хргиана  1993-a1
Chrgianovo-Mazinovo rozdelenie
syn. spektrum Chrgianovo–Mazinovo – často používané spektrum velikosti oblačných kapek, které užívá gama rozdělení ve tvaru:
f(r)=Ar2 exp(-Br).
Hodnoty parametrů A a B je možné stanovit např. pomocí celkové koncentrace kapek N a středního poloměru kapek rstř
N=2A/B3 ,rstř=3/B,
které známe z měření.
česky: rozdělení Chrgianovo–Mazinovo angl: Khrgian and Mazin distribution něm: Chrgian-Mazin-Verteilung f  2018
chromatická teplota
česky: teplota chromatická  2017
podpořila:
spolupracují: