typizace povětrnostních situací HMÚ
typizace povětrnostních situací Evropy, která vznikla pod vedením J. Brádky v někdejším Hydrometeorologickém ústavu v Praze. Vychází z katalogu P. Hessa a H. Brezowského se snahou zachovat přirozená synoptická období podle definice B. P. Multanovského. Byla vypracována se zvláštním zřetelem k tlakovému poli nad stř. Evropou a k počasí na území tehdejšího Československa. Využívá se v met. službě při interpretaci tlakového pole pro předpověď počasí, k vyhledávání analogií ve střednědobé a dlouhodobé předpovědi počasí i v dynamicko–klimatologických studiích. Zvláštnosti, tvar a rozměry našeho území i snaha typizovat povětrnostní situace všech dní vedly jednak ke kompromisu mezi pojetím přirozených synoptických období Multanovského a pojetím typu makrosynoptických situací P. Baura, jednak k pozdějšímu zvětšení počtu typů na 28, z nichž je 13 anticyklonálních a 15 cyklonálních. Jednotlivé typy jsou schematicky znázorněny demarkačními čarami mezi cyklonálním a anticyklonálním polem s geometrickými středy oblastí a největší četností výskytu cyklon a anticyklon a průměrnou polohou frontální zóny. Kalendář povětrnostních situací začíná u této typizace od 1. 1. 1946 a je průběžně doplňován. Do roku 1990 je jednotný pro území České republiky a Slovenské republiky, od roku 1991 je sestavován na základě vzájemné konzultace meteorologů ČHMÚ a SHMÚ zvlášť pro obě území. Viz též klimatologie dynamická.
slov: typizácia poveternostných situácií HMÚ 1993-a3
