Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene r

X
radar
syn. radiolokátor. Pochází ze zkr. angl. názvu radio detection and ranging.
česky: radar angl: radar rus: радиолокатор  1993-a3
radarová meteorológia
česky: meteorologie radarová rus: радиолокационная метеорология  1993-a1
radiácia
syn. záření.
česky: radiace angl: radiation  1993-a1
radiačná bilancia
česky: bilance radiační angl: net radiation, radiation balance něm: Strahlungsbilanz f, Strahlungshaushalt m rus: радиационный баланс fr: bilan de rayonnement solaire m, rayonnement net m, bilan de rayonnement total m  1993-a1
radiačná bilancia sústavy Zem–atmosféra
rozdíl množství slunečního záření vstupujícího do zemské atmosféry a záření Země, tj. záření povrchu Země a atmosféry Země unikajícího do světového prostoru. Protože soustava tvořená Zemí a její atmosférou si nevyměňuje s okolním prostorem významnější měrou teplo jinak než prostřednictvím radiačního přenosu je bilance radiační soustavy Země-atmosféra též tepelnou bilancí tohoto systému.
česky: bilance radiační soustavy Země-atmosféra angl: radiation balance of the Earth-atmosphere system něm: Strahlungsbilanz des Systems Erde-Atmosphaere rus: радиационный баланс системы Земля-атмосфера fr: bilan radiatif du système Terre-atmosphère m  1993-a1
radiačná bilancia zemského povrchu
rozdíl množství globálního slunečního záření absorbovaného jednotkou plochy zemského povrchu a efektivního vyzařování zemského povrchu. Okamžité hodnoty radiační bilance zemského povrchu mohou být kladné i záporné, přičemž přechod od kladné bilance k záporné a naopak (v denním chodu) se zpravidla pozoruje při výškách Slunce 10 až 15° nad obzorem. Radiační bilance zemského povrchu je energ. základem bytí a vývoje organické přírody, klimatickým faktorem, podílí se na režimu oceánských a kontinentálních vod, na utváření fyzicko-geogr. poměrů na zemském povrchu aj. Viz též bilance záření.
česky: bilance radiační zemského povrchu angl: radiation balance of the Earth's surface něm: Strahlungsbilanz der Erdoberfläche f rus: радиационный баланс земной поверхности fr: bilan radiatif à la surface de la Terre m  1993-a1
radiačná hmla
mlha z vyzařování mlha vzniklá izobarickým radiačním ochlazováním vzduchu od aktivního povrchu, jehož teplota se snižuje následkem efektivního vyzařování. Tímto způsobem vznikají mlhy především v noci, v zimním období se někdy udržují po celý den. Častější jsou mlhy přízemní než mlhy vysoké. Viz též klasifikace mlh Willettova, mlha advekční.
česky: mlha radiační angl: radiation fog rus: радиационный туман  1993-a3
radiačná inverzia teploty vzduchu
teplotní inverze vznikající jako důsledek vyzařování tepla ze zemského povrchu, z povrchu sněhu nebo ledu, z horní vrstvy oblaků apod. Nejobvyklejšími přízemními radiačními inverzemi jsou noční inverze teploty vzduchu. V zimě, kdy je obecně malý příkon slunečního záření k zemskému povrchu, se však přízemní radiační inverze mohou vytvářet i v denních hodinách. Méně často vznikají radiační inverze při vyzařování oblačné nebo velmi vlhké, popř. znečištěné vrstvy vzduchu v atmosféře, kdy se teplotní inverze vytváří bezprostředně nad touto vrstvou jako radiační inverze výšková.
česky: inverze teploty vzduchu radiační angl: radiation inversion rus: радиационная инверсия něm: Strahlungsinversion f  1993-a3
radiačná klíma
model klimatu utvářeného pouze radiačními faktory klimatu. Na Zemi se mu nejvíce blíží klima oblastí s malou intenzitou hydrologického cyklu a malou oblačností, tedy především klima pouště. Termín je někdy používán též ve smyslu solární klima. Viz též klima fyzické.
česky: klima radiační angl: radiation climate rus: радиационный климат  1993-b3
radiačná teplota
syn. teplota jasová – fiktivní teplota vyzařujícího reálného tělesa, která odpovídá teplotě absolutně černého tělesa, emitujícího v daném spektrálním pásmu (kanálu), resp. vlnové délce, záření stejné intenzity jako je záření reálného tělesa naměřené radiometrem. Někdy se používá termín teplota jasová. Radiační teplota oblačnosti je silně závislá na mikrofyzikálním složení, optické hustotě a na vlnové délce spektrální oblasti, ve které oblačnost pozorujeme. Vzhledem k tomu, že většina reálných objektů má emisivitu menší než jedna, je radiační teplota ve většině případů (s výjimkou částečně transparentní oblačnosti) nižší než teplota reálná (termodynamická).
česky: teplota radiační angl: black-body temperature, brightness temperature rus: радиационная температура, температура излучения  2014
radiačná teplota
česky: teplota jasová angl: brightness temperature  2018
radiačná transformácia vzduchovej hmoty
oteplování nebo ochlazování vzduchu v důsledku kladné anebo záporné radiační bilance aktivního povrchu i v důsledku radiačních toků ve volné atmosféře. Projevuje se však i ve změnách dalších meteorologických prvků, především ve vlhkosti vzduchu, v druhu oblačnosti, v dohlednosti aj.
česky: transformace vzduchové hmoty radiační angl: radiative air mass transformation rus: радиационная трансформация воздушной массы  1993-a2
radiačná výmena
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
česky: výměna radiační angl: radiant exchange, radiation exchange rus: радиационный обмен  1993-a1
radiačné ochladzovanie
izobarické snižování teploty aktivního povrchu země a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné bilance záření. K radiačnímu ochlazování též dochází ve vrstvách vzduchu, které obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty, neboť vodní pára i kondenzační produkty intenzivně vyzařují dlouhovlnné záření. Radiační ochlazení bývá příčinou radiačních mlh nebo mrazíků, a to zejména v noci, kdy tepelné ztráty způsobené vyzařováním nejsou kompenzovány příkonem slunečního záření.
česky: ochlazování radiační angl: radiational cooling, radiative cooling rus: радиационное охлаждение  1993-a1
radiačno aktívné plyny
česky: plyny radiačně aktivní angl: radiatively active gases  2015
radiačno-konvekčné modely klímy
(RCM) – modely klimatu vycházející z předpokladu tzv. čistě radiační rovnováhy, při které jsou změny teploty ve sledovaných vrstvách atmosféry dány výslednicí toků slunečního a dlouhovlnného záření. Vycházejí z jisté modelové představy o vert. rozložení radiačně aktivních složek atmosféry (CO2, vodní páry, oblačnosti, atmosférického aerosolu, O3 apod.) a jejich radiačních vlastností. Při výpočtech teploty ve spodní troposféře se používá tzv. konv. přizpůsobení, jehož princip spočívá v tom, že v blízkosti zemského povrchu se kromě zářivých toků uvažují i konv. toky tepla. Uvedené modely se používají zejména ke studiu vlivu antropogenního znečištění ovzduší stopovými látkami na klima.
česky: modely klimatu radiačně – konvekční angl: radiative-convective models  1993-b1
radiačný diagram
česky: diagram radiační angl: radiation chart něm: Strahlungsdiagramm n fr: diagramme de rayonnement m, diagramme d'émission m  1993-a1
radiačný klimatický faktor
klimatický faktor působící prostřednictvím určité složky radiační bilance. Základním radiačním klimatickým faktorem je sluneční záření dopadající na horní hranici atmosféry, k němuž se připojují i další astronomické klimatické faktory, které ho ovlivňují. Ostatní toky zářivé energie, podmíněné transformací slun. záření v atmosféře a na zemském povrchu, jako je záření přímé, rozptýlené, odražené, vyzařování zemského povrchu a atmosféry, jsou ovlivněny geografickými klimatickými faktory, především zeměp. šířkou, nadm. výškou a vlastnostmi aktivního povrchu.
česky: faktor klimatický radiační angl: radiative climatic factor rus: радиационный климатический фактор fr: facteur planétaire (m)  1993-b3
radiačný kryt
zpravidla plastové, polouzavřené stínítko sloužící jako ochrana jednoho nebo několika pod ním umístěných meteorologických přístrojů před rušivými účinky záření a srážek, které však umožňuje dostatečnou přirozenou ventilaci čidel přístrojů. Nahrazuje dříve používanou meteorologickou budku.
česky: kryt radiační angl: radiation screen  2014
radiačný nomogram
nevhodně diagram radiační – nomogram umožňující, na základě znalosti teploty zemského povrchu a aerologických údajů o vertikálním profilu teploty i vlhkosti vzduchu, rychle přibližně vyhodnocovat velikost vert. toků dlouhovlnného záření v úrovni zemského povrchu a v různých hladinách atmosféry, zjišťovat efektivní a zpětné záření i např. radiační ochlazování ve zvolených vrstvách atmosféry. K nejznámějším radiačním nomogramům patří nomogramy Elsasserův, Möllerův, Yamamotův apod. Z dnešního hlediska jde již o prostředek zastaralý, ale značného historického významu.
česky: nomogram radiační angl: radiation chart rus: радиационная номограмма  1993-a3
radiačný prenos
přenos energie elektromagnetickým zářením v zemské atmosféře. V meteorologii je znám především v souvislosti s vyhodnocováním radiační bilance zemského povrchu nebo částí atmosféry jako radiační přenos krátkovlnný (sluneční záření) a dlouhovlnný (infračervené – tepelné záření). Viz též výměna radiační.
česky: přenos radiační angl: radiative transfer rus: перенос радиации  1993-a3
radiačný tok
česky: tok radiační angl: radiation flux  1993-a1
rádioaktivita atmosféry
přítomnost látek v atmosféře, jejichž atomová jádra se samovolně rozpadají a vysílají přitom radioakt. záření (α, β, γ, pozitrony, neutrony apod.). Koncentrace radioakt. látek vzniklých přirozenou cestou neboli přirozená radioaktivita atmosféry je malá. Radioakt. látky vzniklé umělou cestou, např. ostřelováním jader atomů různými elementárními částicemi v jaderných reaktorech nebo při jaderných výbuších, jsou příčinou umělé radioaktivity atmosféry. Jsou-li přítomny ve větších koncentracích, mohou být příčinou radioakt. znečištění, popř. zamoření ovzduší. Viz též měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.
česky: radioaktivita atmosféry angl: radioactivity of atmosphere rus: радиоактивность атмосферы  1993-a1
rádioaktívne znečistenie ovzdušia
česky: znečištění ovzduší radioaktivní angl: radioactive air pollution rus: радиоактивное загрязнение воздуха  1993-a1
rádioaktívny oblak
obecně používané označení pro nakupení produktů radioaktivního rozpadu v ovzduší, vznikající při výbuchu atomové nebo vodíkové bomby či při havárii jaderného zařízení. Krátce po výbuchu radioaktivní oblak vystoupí do velkých výšek a obsahuje i vodní, prachové a půdní částice. Po určitou dobu se udržuje v atmosféře a může být přenášen prouděním vzduchu na velké vzdálenosti. Během tohoto transportu z něj vypadávají radioaktivní částice, často spolu s atmosférickými srážkami, čímž radioaktivní oblak postupně zaniká. Viz též radioaktivita atmosféry, spad radioaktivní.
česky: oblak radioaktivní angl: radioactive cloud rus: радиоактивное облако  1993-a2
rádioaktívny spad
radioaktivita pevných částic usazených na jednotce vodorovné plochy za jednotku času. Viz též radioaktivita atmosféry, měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.
česky: spad radioaktivní angl: radioactive fallout rus: радиоактивное выпадение  1993-a3
rádioatmometer
přístroj k měření účinku slunečního záření na výpar vody z listů rostlin. Viz též transpirace, atmometr.
česky: radioatmometr angl: radio atmometer rus: радиоатмометр  1993-a0
rádioecho
česky: radioecho angl: radio-echo rus: радиоэхо  1993-a1
rádiogoniograf
radiogoniometr se zařízením, umožňujícím registraci zjištěných údajů.
česky: radiogoniograf angl: radiogoniograph rus: радиогониограф  1993-a2
rádiogoniometer
zařízení k určování směru cíle pomocí radiogoniometrie. Skládá se obvykle z úzkosvazkové antény otočné v horní polosféře, z radiopřijímače a všech technických zařízení nutných pro zpracování a indikaci signálu.
česky: radiogoniometr angl: radio direction finder, radiogoniometer rus: радиогониометр  1993-a2
rádiogoniometria
způsob určení směru cíle, který vyzařuje elmag. vlny. V úhlových souřadnicích se zaměřuje azimut a zpravidla i výškový (polohový) úhel. Pro určení polohy cíle v prostoru je pak nutné znát ještě jeho výšku. V meteorologii slouží jako cíl nejčastěji vysílač radiosondy vynášený balonem, jehož výška se určuje při radiosondážním měření. Jinou metodou určení polohy je vyhodnocení průsečíku ze současného zaměřování dvěma radiogoniometry z různých stanovišť. Radiogoniometrie se v meteorologii používá jako jedna z metod radiosondáže. Někdy bývá využívána též při raketové sondáži ovzduší.
česky: radiogoniometrie angl: radiogoniometry rus: радиогониометрия  1993-a1
rádiohorizont
obzor elektromagnetický – geometrické místo bodů na zemském povrchu kolem zdroje elmag. záření, v němž paprsky vyslané vysílačem jsou k povrchu tangenciální. Vlivem atmosférické refrakce je radiohorizont rozsáhlejší než geometrický nebo optický horizont. Za předpokladu hladkého zemského povrchu je poloměr radiohorizontu přibližně vyjádřen vztahem
Rrh=2R ef.h,
kde Rrh je poloměr radiohorizontu v km, Ref efektivní poloměr Země v km rovný 4/3 skutečného zemského poloměru a h výška antény nad zemským povrchem v m. Stř. hodnota zvětšení poloměru radiohorizontu činí 18 % ve srovnání s poloměrem opt. horizontu.
česky: radiohorizont angl: radio horizon rus: радиогоризонт  1993-a2
rádiolokácia
radioelektronická metoda zjišťování výskytu, prostorového rozložení, popř. dalších charakteristik informací o objektech schopných odrážet nebo rozptylovat (popř. sami vysílat) elmag. záření v oblasti radiových vln. Radiolokace je prováděna pomocí radiolokátorů popř. pasivních detekčních systémů. V meteorologii jsou sledovanými objekty např. oblačnost, srážky, radiosondy, blesky apod. Radiolokace bývá označována též jako radiolokační detekce. Termín radiolokace je složen ze dvou latinských slov: radiare – vyzařovati a locus – místo. Rozlišuje se radiolokace aktivní a pasivní. Viz též meteorologie radiolokační, odrazivost meteorologického cíle radiolokační, rovnice radiolokační, odraz radiolokační.
česky: radiolokace angl: radio detection and ranging, radiolocation rus: радиолокация  1993-a3
rádiolokačná detekcia
česky: detekce radiolokační angl: radar detection něm: Radardetektion f rus: радиолокационное обнаружение fr: radionavigation f, radiolocalisation f  1993-a1
rádiolokačná klimatológia
pracovní označení pro klimatologické zpracování a studium radiolokačních charakteristik atmosféry, oblačnosti, srážek a některých nebezpečných met. jevů. Provádí časovou a prostorovou analýzu hodnot získaných v různých klimatických oblastech pomocí aktivní a pasivní radiolokace, především metodami mat. statistiky. Viz též meteorologie radiolokační.
česky: klimatologie radiolokační angl: radar climatology rus: радиолокационная климатология  1993-a3
rádiolokačná meteorológia
syn. meteorologie radarová – specializovaná oblast meteorologie, která využívá zákonů šíření, rozptylu a zpětného odrazu elmag. energie v atmosféře ke zjišťování výskytu, lokalizace a charakteristik meteorologických radiolokačních cílů, k určování směru a rychlosti jejich pohybu i vývoje pro potřeby zabezpečení hydrometeorologických služeb a pro potřeby externích uživatelů z různých hospodářských odvětví i z veřejnosti. K tomu se využívá měření pomocí radiolokačních prostředků, především meteorologických radiolokátorů. Viz též radiometeorologie, klimatologie radiolokační.
česky: meteorologie radiolokační angl: radar meteorology rus: радиолокационная метеорология  1993-a3
rádiolokačná odrazivosť meteorologického cieľa
veličina, která charakterizuje odrazové vlastnosti jednotkového objemu meteorologického radiolokačního cíle a závisí zejména na velikosti částic (hydrometeorů), na jejich počtu, tvaru a fyzikálních vlastnostech. Radiolokační odrazivost η je definována vztahem
η=i1V σi,
kde 1V označuje jednotkový objem a σi efektivní plochu zpětného rozptylu jednotlivých částic v jednotkovém objemu. Při radiolokačních měřeních většinou předpokládáme splnění předpokladů Rayleighova rozptylu, kde pro efektivní plochu zpětného rozptylu částice platí vztah
σi=π5 λ4| K |2 Di6,
kde λ je vlnová délka elmag. záření a | K |2= | (m21)/( m2+2) |2, m = n – ik je komplexní index lomu vody (ledu), n je příslušný index lomu a k absorpční index. Odtud při odvozování radiolokační rovnice dostáváme vztah pro koeficient radiolokační odrazivosti Z
Z=i1V Di6= 0N(D) D6dD,
kde Di je průměr jednotlivých částic v jednotkovém objemu a N(D) značí rozložení velikosti částic. V praxi není radiolokační odrazivost η v naprosté většině případů používána a jako radiolokační odrazivost je označován koeficient radiolokační odrazivosti Z. Jednotkou radiolokační odrazivosti Z je [mm6m–3]. Protože radiolokační odrazivost nabývá pro meteorologické cíle velkého rozsahu hodnot, je pro zjednodušení práce většinou vyjadřována v logaritmickém vyjádření
Z[ dBZ]=10 log10Z[ mm6 m3]Z0 ;Z0=1mm6m3.
Radiolokační odrazivost Z [dBZ] se používá v radiolokační meteorologii ke zjištění a rozlišení různých druhů oblačnosti, nebezpečných povětr. jevů a měření rozložení intenzity srážek. Viz též vztah Z – I, plocha rozptylu meteorologického cíle efektivní.
česky: odrazivost meteorologického cíle radiolokační angl: radar reflectivity of weather target rus: радиолокационная отражаемость метеорологической цели  1993-a3
rádiolokačná rovnica
základní rovnice radiolokace meteorologických cílů ve všeobecně užívaném zpřesněném tvaru, odvozená Probert-Jonesem v r. 1962. Vztah mezi naměřeným přijatým výkonem ΠM odraženým od meteorologických cílů s radiolokační odrazivostí Z ve vzdálenosti r od radaru a technickými parametry radaru. Ve zjednodušené formě s použitím meteorologického potenciálu radaru ηM má tvar:
P¯r= ΠMZr2
V úplném tvaru zní
P¯r=( π3PtG2θϕcτ | K |21024ln(2)λ2 )(Zr2),
Kde Pt je impulzní výkon vysílače, G zisk antény, θ a φ jsou horizontální a vertikální šířka anténního svazku, c rychlost světla, τ délka pulsu, | K |2=0,93 konstanta dielektrických vlastností vody a λ vlnová délka. Rovnice byla odvozena za předpokladu, že meteorologické cíle jsou sférické vodní kapičky splňující předpoklady Rayleighova rozptylu, které homogenně vyplňují celý objem radarového pulsu a že lze zanedbat útlum signálu na trase mezi anténou a cílem.
česky: rovnice radiolokační angl: radar equation rus: уравнение радиолокации  1993-a3
rádiolokačná sonda
zařízení používané k měření výškového větru, jehož poloha je zjišťována radiolokační metodou, tj. měřením azimutu, polohového úhlu a šikmé dálky. Při pasivní radiolokaci je tímto zařízením koutový odražeč, při aktivní radiolokaci např. radiosonda. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.
česky: sonda radiolokační angl: radar sonde rus: радарный зонд, радиолокационный зонд  1993-a1
rádiolokačná stanica
speciální stanice provádějící radiolokační meteorologické pozorování. Z hlediska umístění se může jednat o meteorologickou stanici pozemní, námořní, letadlovou (možnost použití letounů, balonů a vzducholodí). Charakterem činnosti je možné radiolokační stanice zařadit mezi stanice aerologické.
česky: stanice radiolokační angl: radar station rus: радиолокационная станция  1993-a2
rádiolokačné echo
česky: echo radiolokační angl: radar echo rus: радиолокационное эхо, радиоэхо něm: Radarecho n fr: écho radar m  1993-a1
rádiolokačné meteorologické meranie
česky: měření meteorologické radiolokační rus: радиолокационное метеорологическое измерение  1993-a1
rádiolokačné meteorologické pozorovanie
zjišťování výskytu a kvalit. i kvantit. vyhodnocování radiolokačních odrazů od meteorologických cílů, které jsou zaznamenávány meteorologickými radiolokátory. Zjišťuje se zejména rozložení a pohyb srážkové oblačnosti, její intenzita a vertikální mohutnost. Identifikují se oblasti konvektivních bouří a s nimi souvisejících možných nebezpečných povětrnostních jevů (přívalových povodní, krup, apod.).
česky: pozorování meteorologické radiolokační angl: radar meteorological observation rus: радиолокационное метеорологическое наблюдение  1993-a3
rádiolokačný cieľ
syn. cíl radiolokační meteorologický – meteorologický cíl (zejména srážkové oblasti a Cb), jehož parametry jsou zjišťovány meteorologickým radiolokátorem pomocí radiolokačního odrazu. Termínu radiolokační cíl se také používá obecně pro jakýkoliv objekt, na němž dochází ke zpětnému odrazu vyslaných elmag. vln, např. pro letadlo, radiosondážní balon, koutový odražeč apod. Viz též radiolokační odrazivost meteorologického cíle, útlum elektromagnetických vln.
česky: cíl radiolokační angl: radar target něm: Radarziel n rus: радиолокационная цель fr: cible de radar f  1993-a3
rádiolokačný odraz
syn. echo radiolokační, radioecho – obecně užívaný termín v radiolokaci pro radiolokační cíle, pozorované dříve na obrazovkách indikátorů radiolokátorů, v současnosti na radiolokačních produktech. Charakter radiolokačního odrazu je určován frekvencí a vlastnostmi dopadajícího elmag. záření, vzdáleností a rychlostí pohybu cíle vůči radiolokátoru a fyz. (zejm. dielektrickými) vlastnostmi cíle.
česky: odraz radiolokační angl: radar reflectivity rus: радиолокационная отражаемость  1993-a3
rádiolokačný odraz vrstvy topenia
syn. bright band.
česky: odraz vrstvy tání radiolokační angl: radar echo of melting level rus: радиолокационное эхо уровня таяния  1993-a3
rádiolokačný pozemný cieľ
radiolokační odraz od terénních předmětů, z meteorologického hlediska rušivý. Často se používá pouze označení pozemní cíl. Pozemní cíle se na rozdíl od cílů meteorologických vyskytují obvykle v menších nesouvislých oblastech. Radiolokační odrazivost pozemního cíle se vyznačuje velkými horizontálními gradienty a značnou časovou proměnlivostí. Intenzita pozemních odrazů závisí mj. na vlnové délce, podmínkách šíření mikrovln v atmosféře, dále na materiálu, drsnosti a vlhkosti povrchu. K eliminaci pozemních cílů se obvykle používá dopplerovských filtrů (předpokládá se přibližně nulová rychlost pozemních cílů), statistických filtrů (fluktuace pozemních cílů jsou pomalejší), polarizačních měření nebo mapy průměrného rozložení pozemních cílů za pěkného počasí (bez meteorologických cílů).
česky: cíl radiolokační pozemní angl: ground radar target rus: наземная радиолокационная цель fr: obstacle terrestre de radar m, cible au sol de radar f  2014
rádiolokačný produkt A-skop
způsob zobrazení veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při konstantní poloze antény radaru. Jedná se o graf, kde na kladné poloose x je vynášena vzdálenost od radaru (resp. čas od vyslání pulsu), na ose y hodnota měřené veličiny. Používá se zejména pro servisní a diagnostické účely. Odpovídá zobrazení přijatého signálu na osciloskopu.
česky: produkt radiolokační A-skop angl: radar product A-scope  2014
rádiolokačný produkt B-skop
způsob zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény radaru a konstantním elevačním úhlu v polárních souřadnicích. Na ose x je většinou vynášen azimut a na ose y vzdálenost od radaru. Je se však možné setkat i s prohozením os x a y. Používá se zejména pro diagnostické účely.
česky: produkt radiolokační B-skop angl: radar product B-scope  2014
rádiolokačný produkt CAPPI
zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) v horizontální hladině konstantní nadmořské výšky. Je tvořeno z dat naměřených radarem při několika azimutálních otáčkách antény s různými elevačními úhly (z různých PPI hladin) Pro výpočet bývá používána lineární interpolace ze sousedních PPI hladin případně je vybírána hodnota z nejbližší PPI hladiny. Viz též produkt radiolokační PseudoCAPPI.
česky: produkt radiolokační CAPPI angl: radar product CAPPI  2014
rádiolokačný produkt ECHO TOP
horní hranice oblačnosti vyjádřená jako pole maximální výšky, ve které se ještě vyskytuje odrazivost vyšší než definovaná práhová hodnota. Tato prahová hodnota bývá obvykle stanovena v rozmezí 0 – 20 dBZ (v síti CZRAD 4 dBZ ).
česky: produkt radiolokační ECHO TOP angl: radar product ECHO TOP  2014
rádiolokačný produkt HAIL PROB
pravděpodobnost výskytu krup daná výskytem vysoké odrazivosti (nad 45 dBZ) v hladinách nad nulovou izotermou; předpokládá se nulová pravděpodobnost při výšce menší než 1,625 km nad nulovou izotermou a 100% pravděpodobnost, pokud tato výška přesáhne 5,5 km. Při výpočtu je třeba získat informaci o výšce nulové izotermy z blízké aerologické sondáže.
česky: produkt radiolokační HAIL_PROB angl: radar product HAIL_PROB  2014
rádiolokačný produkt MAX Z
pole maximální odrazivosti ve vertikálním sloupci určené pro každý plošný element (pixel) horizontálního pole ze všech naměřených PPI hladin. Tento produkt bývá často doplněn o boční průměty maximálních odrazivostí ve směru jih–sever a západ–východ (pseudo 3D zobrazení).
česky: produkt radiolokační MAX_Z  2014
rádiolokačný produkt maximálnej odrazivosti
česky: produkt radiolokační maximální odrazivosti  2014
rádiolokačný produkt PPI
způsob rovinného zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény radaru a konstantním elevačním úhlu. Z geometrického hlediska se jedná o průmět kuželového řezu do horizontální roviny. Poloha radaru je obvykle zobrazena v počátku rovinných souřadnic, osa x míří k východu, osa y k severu.
česky: produkt radiolokační PPI angl: radar product PPI  2014
rádiolokačný produkt PseudoCAPPI
zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) v hladině konstantní nadmořské výšky, které se používá místo produktu CAPPI v případech, kdy není možné konstruovat CAPPI produkt nižších výškových hladin na celém dosahu radaru vlivem zakřivení zemského povrchu (případně vyšších výškových hladin v blízkosti radaru). Vzniká doplněním produktu CAPPI o data z nejnižší elevace PPI ve větších vzdálenostech od radaru (případně z nejvyšší elevace PPI blízko radaru).
česky: produkt radiolokační PseudoCAPPI  2014
rádiolokačný produkt RHI
způsob zobrazení pole veličiny (obvykle radiolokační odrazivosti) měřené při vertikálním kývání antény radaru a konstantním azimutu (vertikální řez). Obvykle je poloha radaru zobrazena v počátku rovinných souřadnic, na kladné poloose x je vynášena vzdálenost, na kladné ose y výška.
česky: produkt radiolokační RHI angl: radar product RHI  2014
rádiolokačný produkt VIL
vertikálně integrovaný obsah kapalné vody. Produkt je vhodný pro posuzování intenzity konv. jevů. Za předpokladu Marshallova–Palmerova rozdělení se VIL [kg.m–2] stanoví pomocí vzorce
VIL=3,44.10-6hz htZ47dh
kde Z [mm6.m–3] je radiolokační odrazivost, hz [m] je výška základny oblačnosti a ht [m] je výška horní hranice oblačnosti. Při praktickém výpočtu se pro každý plošný element provádí sumace přes jednotlivé PPI hladiny.
česky: produkt radiolokační VIL angl: radar product VIL  2014
rádiolokačný systém
česky: systém radiolokační angl: radar system rus: радиолокационная система  1993-a3
rádiolokátor
radar – elektronické zařízení pro detekci a lokalizaci vzdálených objektů, které rozptylují nebo odrážejí radiové elmag. záření. Radiolokátor se skládá z vysílače, anténního systému, přijímače, bloku signálového zpracování, bloku zpracování a vizualizace dat a dalších doplňkových obvodů.
Nejčastěji jsou radiolokátory konstruovány jako monostatické, kdy jeden anténní systém je využíván pro vysílání i příjem. V takovém případě radarová detekce využívá odrazu a zpětného rozptylu signálu na radiolokačních cílech. Podstatně méně časté jsou bistatické radiolokátory, které mají oddělené vysílací a přijímací anténní systémy a pro detekci využívají přímého rozptylu.
Radiolokátory lze též rozdělit podle způsobu vyzařování na impulzní a radiolokátory se stálou vlnou. Častěji jsou využívány radiolokátory impulzní, které v pravidelných cyklech vysílají do atmosféry velmi krátké pulsy mikrovlnného elmag. záření o velkém okamžitém (špičkovém) výkonu, formované anténou (parabolickou) do úzkého svazku. Radar se vždy bezprostředně po vyslání pulsu přepne do přijímacího módu. Objekty ležící v cestě radarového paprsku odrážejí, rozptylují a absorbují energii. Malá část odražené a rozptýlené energie směřuje zpět k anténě, na které je zachycena a odvedena do přijímače, kde je zesílena a dále zpracována. Pokud je přijatý signál dostatečně silný, je detekován a vyhodnocen jako radiolokační cíl. V rámci signálového zpracování je vyhodnocen přijatý výkon, případně další charakteristiky signálu. Přijatý výkon je pomocí radiolokační rovnice převeden na radiolokační odrazivost. Čas mezi vysláním pulzu a přijetím odraženého signálu udává vzdálenost cíle, který společně se známou polohou antény (azimut, elevace) jednoznačně lokalizují cíl v prostoru. Podle typu radiolokátoru je možné vyhodnotit i některé další charakteristiky cíle. Dopplerovské radiolokátory mohou navíc pomocí Dopplerova efektu vyhodnotit radiální rychlost cíle ze změny frekvence přijatého signálu. Polarimetrické radiolokátory umožňují navíc současně vyhodnocovat odrazy horizontálně a vertikálně polarizovaného záření a z jejich porovnání odvodit další charakteristiky.
Radiolokátory se stálou vlnou nejsou vhodné k určování přesné polohy cíle, umožňují však lepší měření radiální rychlosti cílů (např. policejní radary pro měření rychlosti vozidel).
česky: radiolokátor angl: radar  2014
rádiometeorológia
hraniční obor mezi meteorologií, radiofyzikou a radiotechnikou, který se zabývá studiem vlivu atmosféry na šíření rádiových vln. V meteorologii se využívá závislosti šíření rádiových vln na stavu troposféry pro studium meteorologických cílů a jevů. Viz též meteorologie radiolokační.
česky: radiometeorologie angl: radiometeorology rus: радиометеорология  1993-a1
rádiometer
obecně přístroj k měření elektromagnetického záření.
1. na meteorologických stanicích se používají radiometry pro měření v krátkovlnné oblasti slunečního záření (pyrheliometry, aktinometry a pyranometry), záření v celém oboru spektra (pyrradiometry) nebo bilance záření (bilancometry). Tyto radiometry většinou používají termoelektrická nebo fotoelektrická čidla.
2. radiometry umístěné na meteorologických družicích se používají k získávání dat o zemském povrchu a atmosféře z měření vyzařovaného, odraženého, rozptýleného nebo pohlceného záření na různých vlnových délkách. Družicové radiometry se dělí dle způsobu měření na pasivní a aktivní, podle využití např. na zobrazovací (imager), sondážní (sounder), nebo skaterometry.
česky: radiometr angl: radiometer rus: радиометр  1993-a3
rádiometer AVHRR
(Advanced Very High Resolution Radiometer) – pasivní zobrazovací radiometr používaný od roku 1978 polárními meteorologickými družicemi NOAA a od roku 2006 evropskými polárními družicemi Metop. Tento šestikanálový přístroj byl, resp. bude naposledy použit na družicích NOAA–19 a Metop–3, následně bude nahrazen v současnosti (2013) vyvíjenými přístroji pro polární družice příští generace.
česky: radiometr AVHRR angl: AVHRR  2014
rádiometer SEVIRI
(Spinning Enhanced Visible and InfraRed Imager) – pasivní družicový radiometr používaný od roku 2002 evropskými geostacionárními meteorologickými družicemi Meteosat druhé generace (MSG). Přístroj SEVIRI má celkem 12 spektrálních kanálů, v nichž snímá celý zemský disk s periodicitou 15 minut, resp. severní část polokoule s periodicitou 5 minut.
česky: radiometr SEVIRI angl: SEVIRI  2014
rádiometria
fyz. obor zabývající se studiem a měřením elektromagnetického záření. V meteorologii syn. aktinometrie – měření a studium složek radiační bilance atmosféry, zemského povrchu nebo jejich soustavy.
česky: radiometrie angl: radiometry rus: радиометрия  1993-a3
rádiopilotáž
česky: radiopilotáž angl: rawinsonde observation rus: радиопилотаж  1993-a1
rádiorefrakcia
slang. označení pro atmosférickou refrakci v oboru radiových vln, tj. pro lom elmag. vln v atmosféře. Viz index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu.
česky: radiorefrakce rus: радиорефракция  1993-a3
rádiosonda
met. přístroj používaný k měření meteorologickch prvkůmezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře, který hodnoty měřených veličin předává aerologické stanici pomocí malého vysílače. Radiosonda nejčastěji měří teplotu, vlhkost a tlak vzduchu, směr a rychlost větru, popř. i jiné prvky, jako ozon, záření, el. potenciál aj. Konstrukčně se radiosondy skládají z čidel na měření met. prvků, z převodníku, z vysílače event. z přijímače signálu navigačního systému a z baterie. Od vypuštění první radiosondy v roce 1930 do současné doby bylo zkonstruováno množství různých typů radiosond a jejich modifikací. Ještě v osmdesátých letech 20. století se vypouštělo 36 typů radiosond. Podle použitého typu převodníku se radiosondy dělí na chronometrické, s morseovým kódem, frekvenční a modulační (analogové a digitální). Nosičem radiosondy je nejčastěji radiosondážní balon, letoun nebo raketa. Pojem radiosonda zavedl do mezinárodního používání něm. meteorolog H. Hergesell. Viz též měření radiosondážní.
česky: radiosonda angl: radiosonde rus: радиозонд  1993-a3
rádiosonda na zisťovanie výškového vetra
speciální radiosonda obvykle nesená volně letícím balonem a sloužící k rádiovému určení trajektorie, po které se pohybovala. Předává rádiové signály s telemetrií tlaku, event. výšky, nebo odpovědní signály, které se využívají k výpočtu vektoru výškového větru. Viz též měření větru radiotechnickými prostředky.
česky: radiosonda pro zjišťování výškového větru angl: radiowind sonde rus: ветровой радиозонд, радиоветровой зонд  1993-a1
rádiosondáž
česky: radiosondáž angl: radiosounding rus: радиозондирование  1993-a1
rádiosondážna stanica
aerologická stanice určená pro zjišťování meteorologických informací v mezní vrstvě atmosféry a ve volné atmosféře prostřednictvím radiosondážního měření. V některých případech jsou takto označována i pracoviště provádějící např. měření vertikálních profilů ozonu v atmosféře, radiačních parametrů aj. Umístěním může být zařazena mezi meteorologické stanice pozemní, námořní nebo stanice na letadlech. Někdy bývají dále rozlišovány radiosondážní stanice pro komplexní sondáž atmosféry a stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky. Výsledky měření radiosondážních stanic se předávají zpravidla ve tvaru zprávy TEMP nebo TEMP SHIP.
česky: stanice radiosondážní angl: radiosonde station rus: станция радиозондирования  1993-a3
rádiosondážna stanica pre komplexnú sondáž atmosféry
radiosondážní stanice, na níž se provádí radiosondážní měření všech zákl. meteorologických prvků. Název často bývá zjednodušován na označení „radiosondážní stanice“.
česky: stanice radiosondážní pro komplexní sondáž atmosféry angl: rawinsonde station  1993-a1
rádiosondážne meranie
syn. radiosondáž – aerologické pozorování prováděné radiosondou, jejíž signály během výstupu a případně i sestupu zachycuje přijímací zařízení na radiosondážní stanici. Zde se potom signály z radiosondy zpracovávají a převádějí do tvaru závislosti teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu a směru a rychlosti větru na nadmořské výšce. Tyto údaje se předávají formou zprávy TEMP nebo pomocí kódu BUFR k dalšímu met. využití a do mezinárodní výměny Zatímco zpráva TEMP zahrnuje pouze údaje ze standardních a význačných hladin během výstupu radiosondy, kód BUFR umožňuje zařadit celé radiosondážní měření s vysokým vertikálním rozlišením do jediné zprávy, přičemž každá reportovaná hladina obsahuje hodnoty tlaku vzduchu, geopotenciální výšky, teploty vzduchu, teploty rosného bodu, směru a rychlosti větru.  Na rozdíl od zprávy TEMP, která neumožňuje popsat snos radiosondy ani přesný čas měření jednotlivých dat, jsou v kódu BUFR údaje v každé hladině doplněny časovou a prostorovou identifikací, která je nezbytná pro 4D asimilaci meteorologických dat. Viz též měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře.
česky: měření radiosondážní angl: radiosounding rus: радиозондирование  1993-a3
rádiosondážny balón
balon sondážní – tenkostěnný balon z elastického materiálu, plněný obvykle vodíkem, vypouštěný volně do atmosféry a vynášející radiosondu nebo jiný prostředek sloužící k měření meteorologických prvků v atmosféře.
česky: balon radiosondážní angl: sounding balloon něm: Ballonsonde f rus: радиозонд fr: ballon-plafond m  1993-a2
rádioteodolit
v meteorologii pozemní zaměřovací přístroj k určování azimutu a polohového úhlu zpravidla radiosondy vynášené volně letícím met. balonem. Signály radiosondy jsou zachycovány úzce směrovou anténou, soustavou antén nebo rotujícím rozmítačem směrové charakteristiky antény, což umožňuje poměrně přesné změření směru k vysílači. Zařízení bývá většinou doplněno elektronickým systémem pro dekódování a zobrazování telemetrie radiosondy, pokud je prováděna zároveň komplexní meteorologická radiosondáž nebo alespoň kódování dosažených izobarických hladin. Radioteodolit nevysílá žádné impulzy k radiosondě.
česky: radioteodolit angl: radiotheodolite rus: радиотеодолит  1993-a3
rádiovetromerná stanica
česky: stanice radiovětroměrná angl: radiowind station  1993-a1
rádiovietor
v met. praxi občas užívané slang. označení pro údaje o výškovém větru, zjištěné měřením větru radiotechnickými prostředky.
česky: radiovítr angl: radio wind rus: радиоветер  1993-a2
raketo-balónová sondáž ovzdušia
raketová sondáž ovzduší, při níž raketa startuje z velkého balonu v blízkosti nejvyššího bodu jeho výstupu. Tento způsob se v minulosti používal ke zvětšení výšky dostupu rakety.
česky: sondáž ovzduší raketo-balonová angl: rockoon sounding rus: ракетно-баллонное зондирование  1993-b2
raketová sonda
soubor přístrojů nebo radiosonda vynášená do stratosféry, mezosféry a ionosféry meteorologickou raketou. Je určena zpravidla pro komplexní radiosondáž vysoké atmosféry spojenou se speciálními měřeními geofyz. prvků. Vyžaduje spolupráci specializovaného pozemního přijímacího a vyhodnocovacího zařízení. Viz též sondáž ovzduší raketová.
česky: sonda raketová angl: rocket sonde rus: ракетный зонд  1993-a1
raketová sondáž ovzdušia
sondáž především vysokých vrstev ovzduší prováděná pomocí přístrojů vynášených raketou. Měří se např. teplota, vlhkost, směr a rychlost výškového větru, tlak a hustota vzduchu, koncentrace ozonu, popř. další meteorologické prvky, a to buď při letu rakety vzhůru, nebo na sestupné části letu, kdy je pád rakety nebo kontejneru s měřicím systémem brzděn padáčkem. Mohou být také zaznamenány i údaje o poloze měřicích přístrojů (nadm. výška, zeměp. šířka a zeměp. délka). Viz též raketa meteorologická.
česky: sondáž ovzduší raketová angl: rocket sounding rus: ракетное зондирование  1993-a3
rakety na ochranu pred krupobitím
speciální rakety pro dopravu různých druhů umělých částic do konvektivního oblaku, v němž se předpokládá možnost vzniku krup. Při provozní aplikaci se nejčastěji používají neřízené rakety typu „země–vzduch" a při výzkumných experimentech také rakety odpalované z letadel. Viz též ochrana před krupobitím.
česky: rakety pro potlačení vývoje krup angl: hail suppression rockets rus: градовая ракета  1993-b3
Rankinova teplotná stupnica
teplotní stupnice, jejíž nula je shodná s 0 K, tj. –273,15 °C, a velikost stupně je stejná jako u Fahrenheitovy teplotní stupnice. Má k Fahrenheitově stupnici analogický vztah jako stupnice KelvinovaCelsiově stupnici. Byla zavedena Skotem W. J. M. Rankinem.
česky: stupnice teplotní Rankinova angl: Rankin temperature scale rus: температурная шкала Ранкина  1993-a3
Raoultov zákon
zákon, který vyjadřuje závislost dílčího tlaku nasycené vodní páry nad hladinou vodního roztoku na koncentraci rozpuštěné látky, lze jej vyjádřit vztahem
es=es0 NN+n,
kde es je dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou roztoku, es0 značí dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou destilované vody, N počet molů destilované vody a n počet molů rozpuštěné látky. Ze vzorce vyplývá, že při stoupající koncentraci rozpuštěné látky se tlak nasycené vodní páry snižuje. Uvedený vztah platí pouze pro nedisociované roztoky. V případě elektrolytů je nutné brát v úvahu jejich disociaci a vliv vázání polárních molekul vody na iontech na snížení tlaku nasycené vodní páry nad hladinou roztoku. Pro elektrolyty má Raoultův zákon tvar
es=es0 NN+in,
kde i je van´t Hoffův faktor závisející nejen na koncentraci, nýbrž i na druhu rozpuštěné látky. Raoultův zákon má značný význam ve fyzice oblaků a srážek pro růst vodních kapek, které v atmosféře vznikly na hygroskopických kondenzačních jádrech rozpustných ve vodě. Zákon odvodil F. M. Raoult v r. 1886.
česky: zákon Raoultův angl: Raoult law rus: закон Рауля  1993-a1
rarášok
česky: rarášek angl: dust devil rus: пыльный вихрь  1993-a2
RASS
(Radio Acoustic Sounding System, systém sondážní radioakustický) – systém distanční sondáže pro měření vertikálního profilu virtuální teploty v ovzduší s využitím zpětného rozptylu radiových vln na pohybující se akustické vlnové frontě. Systém se skládá z antény, emitující akustické vlny, a vysílací a přijímací antény radarové. Vertikálně se šířící akustické vlny představují posloupnost stlačení a zhuštění vzduchu a mění jeho dielektrické vlastnosti, což umožňuje rozptyl radarového signálu. Mezi vyslaným a přijatým radarovým signálem je frekvenční posuv v důsledku toho, že zdroj rozptýleného signálu se pohybuje (Dopplerův efekt). Z frekvenčního rozdílu lze stanovit rychlost pohybu vlnové fronty akustického signálu a následně virtuální teploty ovzduší, jíž je rychlost šíření zvuku úměrná. Za dobrých podmínek umožňuje RASS měření vertikálního profilu virtuální teploty do výšky cca 1 000 m nad povrchem.
česky: RASS angl: RASS (Radio Acoustic Sounding System) rus: поправка  2014
Rayleighov rozptyl
česky: rozptyl Rayleighův angl: Rayleigh scattering rus: рассеяние Релея, релеeвское рассеяние  1993-a1
Rayleighov zákon
zákon vyjadřující závislost rozptylu elmag. záření na vlnové délce tohoto záření za předpokladu, že rozptylující částice jsou sférické, el. nevodivé a splňují podmínku, že hodnota 2πr / λ je řádově menší než jedna, přičemž r značí poloměr rozptylujících částic a λ vlnovou délku rozptylovaného záření. Označíme-li Iλ intenzitu rozptylovaného záření o vlnové délce λ a obdobně intenzitu rozptýleného záření iλ, lze Rayleighův zákon vyjádřit ve tvaru
iλ≈Iλ λ4.
Nepřímá závislost účinnosti Rayleighova rozptylu na čtvrté mocnině vlnové délky rozptylovaného záření má v atmosféře za následek modré zbarvení oblohy, neboť rozptyl slunečního záření na molekulách vzduchu přibližně splňuje podmínky platnosti Rayleighova zákona, a ve viditelné oblasti rozptýleného slunečního záření jsou proto nejvíce zastoupeny vlnové délky z modrofialového konce spektra. Zákon odvodil angl. fyzik J. W. Strutt (pozdější lord Rayleigh) v r. 1871. Viz též modř oblohy.
česky: zákon Rayleighův angl: Rayleigh law rus: закон Релея  1993-a1
Rayleighova atmosféra
modelová atmosféra, ve které je procházející sluneční záření ovlivňováno pouze rozptylem elektromagnetického vlnění v atmosféře na molekulách atmosférických plynů. To znamená, že nepůsobí jiný typ rozptylu a neexistuje ani absorpce záření. Vlastnosti Rayleighovy atmosféry zhruba splňuje suchá a čistá atmosféra.
česky: atmosféra Rayleighova angl: Rayleigh atmosphere něm: Rayleigh-Atmosphäre f rus: релеевская атмосфера  1993-a3
Rayleighova teória
česky: teorie Rayleighova angl: Rayleigh theory rus: теория Релея  1993-a1
Rayleighova-Bénardova konvekcia
česky: konvekce Rayleighova–Bénardova angl: Rayleigh – Benard convection  2014
Rayleighovo číslo
parametr Ra charakterizující podobnost z hlediska přenosu tepla prouděním (konvekcí). Lze ho určit ze vzorce
Ra=βgH3 ΔTkν,
kde β značí koeficient teplotní roztažnosti, g tíhové zrychlení, H tloušťku vrstvy tekutiny, resp. vzdálenost mezi stěnami vymezujícími proudění tekutiny, ΔT tomu příslušející rozdíl teplot, k koeficient teplotní vodivosti a ν koeficient kinematické vazkosti dané tekutiny. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Rayleighovo angl: Rayleigh number rus: число Релея něm: Rayleigh-Zahl f fr: nombre de Rayleigh m  2014
rázová vlna
prudká porucha v poli tlaku, hustoty a teploty vzduchu, jejíž postup je doprovázen výraznými akustickými projevy. Vznik rázové vlny lze např. vysvětlit tak, že oblast zhuštění vzduchu, tvořící součást zvukových vln, postupuje rychleji než oblast zředění a dohání ji. K tomuto jevu dochází, pohybuje-li se zdroj zvukových vln (např. letadlo, raketa, dělostřelecký granát) nadzvukovou rychlostí vzhledem k okolnímu vzduchu. Doprovodné akustické projevy se pak označují jako sonický třesk Rázové vlny vznikají také v důsledku adiabatického oteplování v oblasti zhuštění zvukové vlny a adiabatického ochlazování v oblasti jejího zředění, neboť rychlost zvuku ve vzduchu roste s rostoucí teplotou. K uplatnění tohoto mechanizmu vzniku rázových vln však může docházet pouze tehdy, je-li velikost přetlaku v oblasti zhuštění, resp. velikost podtlaku v oblasti zředění řádově alespoň srovnatelná s okolním tlakem vzduchu. K transformaci běžné zvukové vlny na vlnu rázovou tak může dojít při jejím šíření do vysokých řídkých vrstev atmosféry, neboť velikost zmíněného přetlaku, resp. podtlaku klesá s výškou podstatně pomaleji než velikost atm. tlaku stanovená podle barometrické formule. Ve fyzice a v technické praxi se pojem rázové vlny používá i v dalších souvislostech, např. u silných výbuchů, kdy hodnoty zmíněného přetlaku mohou převyšovat hodnoty tlaku vzduchu až o několik řádů. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlna rázová angl: shock wave rus: ударная волна  1993-a3
rázový prúd bleskového výboja
jednorázový impulz záporné nebo kladné polarity velmi krátkého trvání (několik desítek nebo stovek µs), který se vyznačuje vysokou amplitudou proudu blesku od 102 do 3.105 A.
česky: proud bleskového výboje rázový angl: lightning current rus: ударный ток грозового разряда  1993-a1
Réaumurova teplota
česky: teplota Réaumurova angl: Réaumur temperature rus: температура в градусах Реомюра  1993-a1
Réaumurova teplotná stupnica
teplotní stupnice, dnes již nepoužívaná, která dělí teplotní interval mezi bodem mrznutí a bodem varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 80 dílů (°R). Zavedl ji v roce 1731 franc. přírodovědec R. A. Ferchault de Réaumur. Mezi Réaumurovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí převodní vztah:
T(°R)=45T( °C)
česky: stupnice teplotní Réaumurova angl: Réaumur temperature scale rus: температурная шкала Реомюра  1993-a3
redukcia
v meteorologii a klimatologii přepočty a opravy výsledků met. měření, prováděné za účelem srovnatelnosti a reprezentativnosti údajů. Používá se ve významu:
1. přepočet změřené hodnoty meteorologického prvku na hodnotu, kterou by měl v jiné nadm. výšce. Provádí se zpravidla podle jednotné metodiky k dosažení srovnatelnosti hodnot změřených v různých nadm. výškách, např. redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu (zpravidla hladinu moře), redukce teploty vzduchu na hladinu moře apod.;
2. přepočet hodnot klimatologických charakteristik z krátkých pozorovacích řad na hodnotu, která by odpovídala jednotnému, zpravidla normálnímu období ve snaze porovnat mnohaleté prům. hodnoty met. prvků na různých místech (stanicích). Např. redukce měs. nebo roč. průměrů teploty vzduchu, popř. srážek z různých stanic a různě dlouhých řad pozorování za období 1931–1960;
3. oprava tlaku vzduchu na normální podmínky, např. oprava na teplotu prováděná s ohledem na teplotu v místnosti, v níž je instalován tlakoměr, oprava na tíhové zrychlení apod.
Termín redukce se používá též jako nevhodné označení pro opravy met. přístrojů.
česky: redukce angl: reduction rus: приведение, редукция  1993-a1
redukcia teploty vzduchu
1. přepočet teploty vzduchu na jinou nadm. výšku než ve které byla změřena, zpravidla na hladinu moře, viz teplota vzduchu redukovaná na hladinu moře. Provádí se pomocí konvenčně stanoveného nebo z dat odvozeného vertikálního teplotního gradientu, ve stř. Evropě např. podle Hannova vzorce
T0=T+0,005h,
kde T0 je redukovaná teplota, h nadm. výška stanice v metrech a T teplota vzduchu ve výšce h. Závislost teploty vzduchu na nadm. výšce se nicméně během roku mění a je ovlivňována i dalšími faktory, především reliéfem.
2. přepočet prům. měs., sezonní nebo roč. teploty vzduchu krátkých řad pozorování na jednotné, zpravidla normální období. Provádí se pomocí blízké referenční stanice s úplnou řadou pozorování metodou diferencí za předpokladu kvazikonstantnosti těchto diferencí.
česky: redukce teploty vzduchu angl: air temperature reduction rus: приведение температуры воздуха (к уровню моря, к одному периоду)  1993-a3
redukcia tlaku vzduchu na dohodnutú hladinu
výpočet tlaku vzduchu pro dohodnutou hladinu z hodnoty tlaku vzduchu v nadmořské výšce tlakoměru s přihlédnutím k virtuální teplotě. V synoptické meteorologii se provádí nejčastěji redukce tlaku vzduchu na střední hladinu moře, pro letecké účely na nadm. výšku vztažného bodu letiště podle mezinárodní standardní atmosféry ICAO. Viz též tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře.
česky: redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu angl: reduction of pressure to a standard level rus: приведение давления воздуха к стандартному уровню  1993-a3
redukcia tlaku vzduchu na hladinu mora
česky: redukce tlaku vzduchu na hladinu moře angl: reduction of pressure to sea level rus: приведение давления воздуха к уровню моря  1993-a3
redukcia zrážok na jednotné obdobie
v klimatologii zpravidla redukce prům. měs., sezonních a roč. srážkových úhrnů vypočtených z krátkých řad pozorování na normální období neboli klimatologický normál. Redukce se provádí pomocí výsledků souběžného pozorování blízké referenční stanice obvykle metodou podílů neboli kvocientů. Předpokladem této redukce je, že zvolená referenční stanice pozorovala po celé normální období, její pozorování je homogenní a proměnlivost podílů srážek obou stanic je kvazikonstantní.
česky: redukce srážek na jednotné období angl: precipitation reduction rus: приведение рядов осадков к одному периоду  1993-a1
redukčné barometrické tabuľky
všeobecné označení pro tabulky, které se dříve používaly k redukci tlaku vzduchu v určité nadm. výšce na jinou nadm. výšku. Nejčastěji byly tyto tabulky zpracovány pro redukci tlaku vzduchu změřeného ve výšce nádobky tlakoměru nebo v úrovni aneroidu na nadm. výšku vztažného bodu letiště (tlak QFE) nebo na stř. hladinu moře podle mezinárodní standardní atmosféry ICAO (tlak QNH) nebo pro redukci tlaku na hladinu moře podle výškové barometrické formule.
česky: tabulky barometrické redukční angl: barometric reduction tables rus: таблицы для приведения атмосферного давления к данному уровню  1993-a3
redukovaná izoterma
izoterma sestrojená z hodnot teploty vzduchu redukované na hladinu moře, případně na jinou nadm. výšku. Viz též izoterma aktuální.
česky: izoterma redukovaná angl: reduced isotherm rus: изотерма приведенная к уровню моря něm: reduzierte Isotherme f  1993-a3
referenčná klimatologická stanica
klimatologická stanice, která má homogenní řadu pozorování po dobu alespoň 30 let a pracuje za přesně stanovených podmínek. Údaje z těchto stanic jsou navzájem dobře srovnatelné a tvoří základ jak pro zpracování klimatografií, tak pro sledování klimatických změn. Referenční klimatologické stanice by měly být umístěny tak, aby vliv lidské činnosti na jejich měření byl minimální.
česky: stanice klimatologická referenční angl: reference climatological station rus: опорная климатологическая станция  1993-a3
refrakcia
syn. lom.
česky: refrakce angl: refraction rus: преломление, рефракция  1993-a1
refrakcia elektromagnetických vĺn v atmosfére
česky: refrakce elektromagnetických vln v atmosféře angl: refraction of electromagnetic waves in atmosphere rus: рефракция электромагнитных волн в атмосфере  1993-a1
refrigerácia
česky: refrigerace angl: refrigeration rus: рефрижерация  1993-a1
Refsdalov diagram
syn. aerogram – druh termodynamického diagramu, označovaný často zkráceně aerogram, který má na ose x vyneseny hodnoty lnT, na ose y hodnoty T lnp, kde T je teplota vzduchu a p tlak vzduchu. Na tomto diagramu svírají spolu izotermy a izobary ostrý úhel. Suché a nasycené adiabaty jsou zakřiveny a s izotermami svírají úhel menší než 45°. Refsdalův diagram je dále doplněn izoliniemi poměrné vlhkosti vzduchu a stupnicemi, potřebnými k vyhodnocování aerologických měření. Refsdalův diagram je diagram energetický, přičemž ploše 1 cm2 odpovídá 74 J.kg–1. Diagram sestrojil v roce 1935 A. Refsdal, který vypracoval ještě další termodyn. diagram, známý jako emagram.
česky: diagram Refsdalův angl: aerogram, Refsdal diagram něm: Aerogramm n, Refsdal-Diagramm n rus: аэрограмма, диаграмма Рефсдаля fr: aérogramme m, diagramme de Refsdal m  1993-a3
regenerácia anticyklóny
proces, při němž anticyklona, která dříve již slábla, začíná opět mohutnět. Regenerace anticyklony se projevuje vzestupem tlaku vzduchu především ve středu anticyklony, zvětšením jejího rozsahu a oživením sestupných pohybů vzduchu v její centrální části. Regenerace anticyklony obvykle probíhá při spojení uzavírající anticyklony s málo pohyblivou tlakovou výší nebo při vývoji nové anticyklony ve výběžku existující tlakové výše. Viz též mohutnění anticyklony.
česky: regenerace anticyklony angl: regeneration of anticyclone rus: регенерация антициклона  1993-a3
regenerácia cyklóny
proces, při němž se zpravidla okludovaná cyklona, která se dříve již vyplňovala, začíná znovu prohlubovat. Ve většině případů souvisí regenerace cyklony se zvětšením horizontálních teplotních gradientů v dané oblasti a s narušením teplotní symetrie v oblasti cyklony. Regenerace cyklony probíhá např. při pronikání nové atmosférické fronty do oblasti cyklony, při spojení původní cyklony s mladým cyklonálním útvarem, který vznikl na úseku její studené fronty nebo při vývoji nové cyklony u okluzního bodu. Nové prohlubování již termicky symetrické cyklony, vyvolané orografickými překážkami, se někdy nazývá orografická regenerace cyklony. Viz též prohlubování cyklony.
česky: regenerace cyklony angl: regeneration of cyclone, regeneration of depression rus: регенерация циклона  1993-a1
regenerovaná cyklóna
česky: cyklona regenerovaná rus: регенерирующий циклон fr: cyclone régénérant m  1993-a1
regionálna klimatológia
syn. klimatologie oblastní – část klimatologie zabývající se klimatickými poměry vymezených území různé velikosti, např. kontinentů, států, povodí, průmyslových aglomerací aj. K úkolům regionální klimatologie patří zjišťování prostorové diferenciace klimatických podmínek a vymezování klimatických oblastí, tj. klimatologická rajonizace (regionalizace). Analytický charakter regionální klimatologie ji odlišuje od klimatografie. Viz též klimatologie obecná.
česky: klimatologie regionální angl: regional climatology rus: региональная климатология  1993-a1
regionálne predpovedné pracovisko
článek předpovědní služby ČHMÚ s působností v určité části ČR. Zabezpečují na regionální úrovni vykonávání meteorologické a hydrologické předpovědní služby, výstražné služby, zajišťování Smogového varovného a regulačního systému (SVRS) a poskytování operativních informací jednotlivým uživatelům z komerční i nekomerční sféry. Regionální předpovědní pracoviště jsou umístěna na pobočkách ČHMÚ v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Ostravě a Brně. Pro koordinování jednotlivých výstupů na centrální a regionální úrovni denně probíhají mezi centrálním a regionálními pracovišti pravidelné a v případě potřeby i nepravidelné meteorologické konzultace.
česky: pracoviště předpovědní regionální  2014
regionálne špecializované meteorologické centrum
jedna ze složek světového systému pro zpracování dat a předpovědi. Regionální specializovaná meteorologická centra plní funkce tohoto systému na regionální úrovni vzhledem ke své specializaci. RSMC specializovaná na předpovědi tropických cyklon jsou v Miami, Nadi, New Delhi, Saint Denis, Tokiu a Honolulu. RSMC specializovaná na předpovědi šíření kontaminujících látek v případě havarijních situací mají povinnost vydávat předpověď trajektorií z indikovaného místa havárie, případně zpětně určit místo havárie na základě měřených hodnot kontaminace. Pro regionální oblast RA VI (Evropa) plní tuto úlohu Toulouse a Exeter. Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) má sídlo v Readingu. Kromě toho bylo zřízeno ještě 25 regionálních meteorologických center s geografickou specializací, které plní všeobecné funkce světového systému pro zpracování dat a předpovědi pro určenou oblast; v Evropě jsou RSMC s geografickou specializací Exeter, Offenbach, Moskva a Řím.
česky: centrum meteorologické specializované regionální (RSMC) angl: Regional Specialized Meteorological Center rus: Региональный специализированный метеорологический центр fr: Centre météorologique régional spécialisé m  2014
regionálne telekomunikačné centrum
(RTH) jeden z prvků Světového telekomunikačního systému. Jeho úkolem je zabezpečovat:
a) sběr napozorovaných dat z oblasti odpovědnosti centra a přenos těchto dat vhodnou rychlostí po hlavním spojovacím okruhu Světové služby počasí (WWW) a po jeho větvích;
b) přenos met. informací z hlavního spojovacího okruhu a z regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním okruhu, připojeným centrům, a to podle mezinárodních dohod;
c) selekci a distribuci met. dat pro potřeby připojených národních meteorologických center a regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním spojovacím okruhu;
d) kontrolu dat a opravu některých formálních chyb;
e) periodické monitorování činnosti Světového telekomunikačního systému.
V České republice plní funkci regionálního telekomunikačního centra ČHMÚ pro národní met. centrum Polska. Regionální telekomunikační centrum v Praze leží na hlavním spojovacím okruhu a je přímo spojeno se světovým meteorologickým centrem v Moskvě a regionálním telekomunikačním centrem v Offenbachu (SRN).
česky: centrum telekomunikační regionální angl: Regional Telecommunication Hub rus: Региональный узел телесвязи fr: Centre régional de télécommunications m  1993-a3
register emisií a zdrojov znečisťovania ovzdušia
(REZZO) – databáze zdrojů znečišťování ovzduší provozovaná v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) Českého hydrometeorologického ústavu. Databáze obsahuje údaje o emisích z individuálně (bodově) sledovaných stacionárních zdrojů (REZZO 1 a 2), hromadně sledovaných stacionárních zdrojů (REZZO 3) a mobilních zdrojů (REZZO 4). Obdobou databáze REZZO je na území SR Národný emisný inventarizačný systém (NEIS). Analogické informační systémy existují nebo jsou vytvářeny také v zahraničí. Analogické informační systémy existují nebo jsou vytvářeny také v zahraničí. Viz též meteorologie v ČR.
česky: registr emisí a stacionárních zdrojů angl: register of emissions and stationary source rus: кадастр выбросов и источников загрязнения атмосферы  1993-a3
registračný prístroj
v meteorologii přístroj pro graf. záznam časových změn meteorologického prvku mech., fotografickou nebo el. cestou, např. anemograf, barograf, hygrograf, termograf, ombrograf. Viz též značka časová.
česky: přístroj registrační angl: recording instrument rus: самописец, самопишущий прибор  1993-a1
registračný teodolit
optický pilotovací teodolit se zařízením, které umožňuje registraci hodnot azimutálního a výškového úhlu, popř. také časového údaje. Viz též měření pilotovací.
česky: teodolit registrační angl: recording theodolite rus: самопишущий теодолит  1993-a2
regulácia emisií
souhrn tech. opatření aplikovaných při nepříznivých met. podmínkách rozptylu znečišťujících příměsí na základě výstrah vydávaných odpovědnými orgány. Cílem regulace je po dobu trvání nepříznivých podmínek snížit emise v dané oblasti, a tím přispět k dočasnému snížení, resp. zpomalení zhoršování imisí. Viz též systém smogový varovný a regulační.
česky: regulace emisí angl: air pollution control, emission limitation rus: контроль загрязнения атмосферы, регулирование выбросов  1993-a3
relatívna barická topografia
barická topografie svislých vzdáleností dvou izobarických ploch v atmosféře, analyzovaná pomocí relativních izohyps. Protože vzdálenost izobarických ploch neboli tloušťka vrstvy vymezené těmito plochami je přímo úměrná prům. virtuální teplotě vzduchového sloupce mezi oběma hladinami, relativní barická topografie charakterizuje teplotní pole příslušné vrstvy vzduchu a rel. izohypsy jsou zároveň izotermami prům. virtuální teploty této vrstvy. Relativní barická topografie se často označuje zkratkou RT s uvedením příslušných standardních izobarických hladin, např. RT1000500 značí relativní barickou topografii vzduchové vrstvy mezi hladinami 500 hPa a 1 000 hPa. Viz též mapa relativní topografie, rovnice tendence relativní topografie.
česky: topografie barická relativní (RT) angl: relative (baric) topography, relative hypsography, thickness pattern rus: относительная барическая топография  1993-a1
relatívna izohypsa
v meteorologii obvykle čára spojující místa se stejnou vert. vzdáleností dvou izobarických hladin (ploch), tj. místa se stejnou tloušťkou vrstvy vzduchu mezi dvěma izobarickými hladinami, vyjádřenou v geopotenciálních metrech. Relativní izohypsu lze interpretovat jako izotermu prům. virtuální teploty vzduchu dané vrstvy. Relativní izohypsy se v met. službě nejčastěji konstruují pro vrstvu 1 000 až 500 hPa, a to po 40 geopotenciálních metrech.
česky: izohypsa relativní angl: relative isohypse, thickness line rus: относительная изогипса něm: relative Isohypse f  1993-a1
relatívna optická hmota atmosféry
poměr absolutní optické hmoty atmosféry při poloze nebeského tělesa (nejčastěji Slunce) ve výšce nad obzorem vyjádřené úhlem h k absolutní optické hmotě při poloze tělesa v zenitu. Relativní optická hmota atmosféry, označovaná někdy zkráceně jako optická hmota, se vyskytuje ve vztazích popisujících zejména šíření přímého slunečního záření v zemské atmosféře. Při výškách h větších než 30° se relativní optická hmota atmosféry, označovaná jako m, zpravidla počítá pomocí jednoduchého vzorce
m=(sinh)-1.
Při menších výškách je vhodné použít opravu na zakřivení zemském povrchu a na lom světla v atmosféře.
česky: hmota atmosféry optická relativní angl: relative optical air mass rus: относительная оптическая масса атмосферы něm: relative optische Luftmasse f  2014
relatívna súradnicová sústava
v meteorologii soustava souřadnic pevně spojená s rotující Zemí. V meteorologii se nejčastěji používá rel. souřadnicová soustava standardní a přirozená. Viz též soustava souřadnicová absolutní.
česky: soustava souřadnicová relativní angl: relative coordinate system rus: относительная система координат  1993-a2
relatívna teplota
rozdíl prům. teploty vzduchu daného měsíce a prům. teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce, vyjádřený v % roční amplitudy teploty vzduchu. Nejchladnější měsíc má relativní teplotu 0 %, nejteplejší měsíc 100 %. Vzhledem k vyjádření teploty vzduchu v procentech, tedy vyloučením abs. hodnot teploty, lze relativní teplotu použít k porovnání ročního chodu teploty vzduchu na více stanicích nebo k porovnání chodu teploty vzduchu na jedné stanici v různých obdobích. Relativní teplota se používá i jako míra termické kontinentality klimatu. Relativní teplotu zavedl W. Köppen jako charakteristiku roč. chodu teploty vzduchu.
česky: teplota relativní angl: relative temperature rus: относительная температура  1993-a3
relatívna transformácia vzduchovej hmoty
změna vlastností vzduchové hmoty pouze do té míry, že se nemění její základní geografický typ. K rel. transformaci dochází při přemísťování vzduchové hmoty do jiné zeměp. šířky, nad jiný aktivní povrch apod.
česky: transformace vzduchové hmoty relativní angl: relative air mass transformation rus: относительная трансформация воздушной массы  1993-a1
relatívna vlhkosť vzduchu
charakteristika vlhkosti vzduchu měřená na met. stanicích, která vyjadřuje stupeň nasycení vzduchu vodní párou. Je definována jako poměr skutečné hustoty vodní páry ρv a hustoty vodní páry ρvs ve vzduchu nasyceném vodní párou při dané teplotě. Vyjadřuje se obvykle v %, tzn.
r=ρvρvs.100%,
Místo hustoty vodní páry lze v definici relativní vlhkosti použít tlak vodní páry a přibližně i měrnou vlhkost nebo směšovací poměr.
česky: vlhkost vzduchu relativní angl: relative humidity  1993-a3
relatívna vorticita
viz vorticita.
česky: vorticita relativní angl: relative vorticity rus: относительный вихрь скорости  1993-a3
relatívna výška
vert. vzdálenost mezi dvěma izobarickými plochami měřená v geometrických nebo geopotenciálních metrech. V meteorologii se užívá u map relativní topografie.
česky: výška relativní angl: thickness rus: относительная высота  1993-a1
relatívne číslo
česky: číslo relativní angl: relative sunspot number něm: Sonnenfleckenrelativzahl f rus: относительное число солнечных пятен fr: nombre relatif de taches m, nombre relatif de Wolf m  1993-a3
relatívne trvanie slnečného svitu
poměr mezi skutečným trváním slunečního svitu a efektivně možným trváním slunečního svitu za určité období, nejčastěji za den, měsíc nebo rok. Tato charakteristika umožňuje vzájemnou srovnatelnost zaznamenávaného slunečního svitu na různých místech s ohledem na terénní, popř. i jiné překážky zastiňující slunoměry. V praxi se jako relativní trvání slunečního svitu někdy méně vhodně označuje poměr mezi skutečným a astronomicky možným trváním slunečního svitu
česky: trvání slunečního svitu relativní angl: relative sunshine duration rus: относительная продолжительность солнечного сияния  1993-a1
relatívne zrážky
charakteristika poměrného rozložení srážek během roku, popř. za kratší období. Zpravidla jde o prům. měs. úhrny srážek udané v % prům. roč. úhrnu srážek. V klimatologii se relativní srážky používají především k porovnání časového rozdělení srážek na stanicích s rozdílným roč. úhrnem srážek, přičemž mohou sloužit ke stanovení ombrické kontinentality klimatu, viz Markhamův index.
česky: srážky relativní angl: relative precipitation rus: относительное количество осадков  1993-a3
relatívny slnečný svit
v meteorologii zkrácené označení pro trvání slunečního svitu relativní.
česky: svit sluneční relativní angl: relative sunshine duration  2014
reliéfová klíma
syn. topoklima.
česky: klima reliéfové rus: рельефный климат  1993-b1
reper
výrazný ultrapolární proces, při němž anticyklony, pohybující se po tzv. ultrapolární ose, mohutní aspoň po dobu dvou dnů. Může se opakovat ve více méně pravidelných intervalech. Ke studiu těchto procesů a jejich využití v dlouhodobé meteorologické předpovědi se používaly mapy prům. hodnot absolutní barické topografie AT 500 hPa, izalohypsy tlakové tendence v přirozených synoptických obdobích a souborné kinematické mapy spolu s pravidly, která na základě prací B. P. Multanovského rozvinul S. T. Pagava. Uvedené metody předpovědí se v současné době již nepoužívají.
česky: reper rus: репер  1993-a3
reprezentatívna meteorologická stanica
meteorologická stanice umístěná tak, aby její měření a pozorování vystihovala režim počasí v širším okolí. Viz též pozorování meteorologické reprezentativní.
česky: stanice meteorologická reprezentativní angl: representative station rus: репрезентативная станция  1993-a3
reprezentatívne meteorologické pozorovanie
meteorologické pozorování, při němž jsou dodržovány předepsané postupy, např. výška sensoru nad zemí, a jehož výsledky mají platnost pro širší okolí místa pozorování. Velikost tohoto okolí závisí na prostorové proměnlivosti daného meteorologického prvku, na charakteru terénu a na účelu pozorování.
česky: pozorování meteorologické reprezentativní angl: representative meteorological observation rus: репрезентативное метеорологическое наблюдение  1993-a3
reprezentatívnosť v meteorológii
česky: reprezentativnost v meteorologii rus: репрезентативность в метеорологии  1993-a1
retrográdna cyklóna
cyklona, jejíž směr pohybu má zonální složku opačnou vůči převládající složce zonální cirkulace. Retrográdní cyklona v mírných zeměp. šířkách je proto charakterizována trajektorií cyklony se zápornou zonální složkou, tedy od východu k západu, na rozdíl od typických drah cyklon. Retrográdní cyklony se vyskytují ve stř. Evropě poměrně zřídka a jsou často doprovázeny vydatnějšími dlouhotrvajícími srážkami, jako např. na přelomu května a června 2013.
česky: cyklona retrográdní angl: retrograde low něm: retrograde Zyklone f rus: депресия с обратным движением fr: dépression rétrograde f  1993-a3
Reynoldsov parameter
česky: parametr Reynoldsův angl: Reynolds parameter rus: параметр Рейнольдса  1993-a1
Reynoldsove rovnice
rovnice, jež se odvozují z pohybových (Navierových-Stokesových) rovnic pro turbulentní proudění tak, že složky okamžité rychlosti turbulentního proudění vyjádříme jako součet reprezentativní průměrované hodnoty a rychle fluktuující veličiny, jež se přes první hodnotu překládá. O této fluktuující veličině se předpokládá, že její průměr přes dostatečně dlouhý časový interval se rovná nule. Zprůměrujeme-li člen po členu takto vzniklé rovnice, obdržíme Reynoldsovy rovnice, jež mají podobu původních pohybových rovnic pro průměrované části složek rychlosti proudění, avšak navíc se v nich vyskytují členy vyjadřující vliv tečných sil tzv. turbulentního tření v proudící tekutině. Základem pro tyto členy jsou tzv. Reynoldsova napětí daná korelacemi druhého řádu původních fluktuujících částí složek rychlosti proudění. Tyto korelace představují v Reynoldsových rovnicích fakticky další neznámé a celý systém je třeba uzavřít vhodnými vztahy pro jejich vyjádření, což se označuje jako problém uzávěru, jehož řešení existují na různých úrovních složitosti a z hlediska různých fyzikálních přístupů.
česky: rovnice Reynoldsovy angl: Reynolds equations  2014
Reynoldsovo číslo
syn. parametr Reynoldsův – kvantitativní charakteristika poměrů v proudící tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Vyjadřuje poměr setrvačných a vazkých sil. Reynoldsovo číslo úzce souvisí např. s podmínkami přechodu proudění laminárníhoproudění turbulentní a v meteorologii se používá zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry, např. při studiu obtékání překážek, a ve fyzice oblaků a srážek při obtékání srážkových částic. Lze je vyjádřit ve tvaru
Re=ρ v lμ nebo  Re=v lν,
když v je rychlost proudění, l vhodně zvolená délka, ρ hustota proudící tekutiny a μ, resp. ν značí dyn., resp. kinematický koeficient vazkosti. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Reynoldsovo angl: Reynolds number něm: Reynolds-Zahl f rus: число Рейнольдса fr: nombre de Reynolds m  1993-a2
Reynoldsovo napätie
česky: napětí Reynoldsovo angl: Reynolds stress rus: напряжение Рейнольдса  1993-a1
režimová meteorologická informácia
česky: informace meteorologická režimová angl: non real-time meteorological information rus: режимная метеорологическая информация  1993-a1
riadiaca cyklóna
syn. cyklona centrální – cyklona, uvnitř které se formují jedna nebo více podružných cyklon. Řídicí cyklona je poměrně hlubokou a rozsáhlou frontální cyklonou zpravidla ve stadiu okludované cyklony, která mohla též postupně vznikat spojením několika cyklon. Řídicí cyklona se často vyskytuje nad určitou oblastí (např. u Islandu) po dobu až několika týdnů. Viz též cyklona kvazistacionární, stadia vývoje cyklony.
česky: cyklona řídicí angl: primary cyclone, primary depression něm: Zentralzyklone f rus: главный циклон, первичная депресия fr: cyclone principal m, dépression principale f  1993-a3
riadiace prúdenie
málo zakřivené ustálené proudění vzduchu ve stř. troposféře, v jehož směru se všeobecně přemísťují nízké tlakové útvary. Za směr řídícího proudění se v synop. praxi považuje směr izohyps na mapách absolutní topografie hladin 500 nebo 700 hPa. Při subj. předpovědi přízemního tlakového pole se obvykle předpokládalo, že rychlost přesunu tlakových útvarů je přibližně rovna 0,8 rychlosti geostrofického větru v hladině 700 hPa nebo 0,6 rychlosti v hladině 500 hPa. Ve skutečnosti se rychlost přesunu mění v dosti širokých mezích a závisí na typu tlakového útvaru a jeho vývojovém stadiu. V současné době se jedná již o zastaralý pojem spojený s klasickými synoptickými metodami předpovědi počasí.
česky: proudění řídící angl: steering flow rus: ведущий поток  1993-a3
riadiaci tlakový útvar
obvykle rozsáhlá, málo pohyblivá, vysoká a studená cyklona nebo vysoká a teplá anticyklona, která určuje směr všeobecného proudění vzduchu a celkovou povětrnostní situaci v dané oblasti.
česky: útvar tlakový řídící rus: управляющая барическая система  1993-a1
riasa
čes. překlad termínu cirrus.
česky: řasa  1993-a1
riasová kopa
čes. překlad termínu cirrocumulus.
česky: kupa řasová rus: перисто-слоистое облако  1993-a1
riasová sloha
čes. překlad termínu cirrostratus.
česky: sloha řasová rus: моросящий туман  1993-a1
riečna hmla
česky: mlha říční angl: river fog rus: туман на реках  1993-a3
Richardsonov parameter
česky: parametr Richardsonův angl: Richardson parameter rus: параметр Ричардсона  1993-a1
Richardsonova rovnica
rovnice, která má v z-systému tvar
vzz= 1ρH.(ρv) v.HΘΘ+1cp Tdqdt+ gp1κz H.(ρv ).dz,
v němž H=(x ,y) představuje operátor horiz. gradientu, H.=x +y operátor horiz. divergence, z vert. souřadnici, v vektor horiz. rychlosti proudění, vz vertikální rychlost,T teplotu vzduchu v K, Θ potenciální teplotu v K, ρ hustotu vzduchu, t čas, g velikost tíhového zrychlení, q množství tepla uvolňovaného nebo spotřebovávaného neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu, κ R/cp je Poissonova konstanta, R značí měrnou plynovou konstantu vzduchu a cp jeho měrné teplo při stálém tlaku. Tuto rovnici použil L. F. Richardson v roce 1922 při prvním pokusu o konkrétní numerickou předpověď polí meteorologických prvků jako vztah pro vert. rychlost. Východiskem odvození Richardsonovy rovnice je mat. vyjádření první hlavní termodynamické věty, které se upraví pomocí rovnice hydrostatické rovnováhy, rovnice kontinuity, definičního vztahu potenciální teploty a integruje od zvolené horiz. hladiny z, ke které je vztažena vert. rychlost vz, až k horní hranici atmosféry.
česky: rovnice Richardsonova angl: Richardson equation rus: уравнение Ричардсона  1993-a1
Richardsonovo číslo
syn. parametr Richardsonův – bezrozměrné číslo představující kvantitativní míru vertikální instability atmosféry z termického i dynamického hlediska. Používá se zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry a v letecké meteorologii v souvislosti s podmínkami pro vznik a vývoj konvekce a turbulence. Richardsonovo číslo můžeme vyjádřit v gradientovém tvaru, nebo ve tvaru pro tok. Viz též parametr stabilitní, klasifikace stabilitní.
česky: číslo Richardsonovo angl: Richardson number něm: Richardson-Zahl f rus: число Ричардсона fr: nombre de Richardson m  1993-a3
Richardsonovo číslo pre tok
veličina označovaná zpravidla Rif, kterou získáme z Richardsonova čísla v gradientovém tvaru vynásobením poměrem koeficientu turbulentní difuze pro teplo a koeficientu turbulentní difuze pro hybnost. Rif je záporně vzatým poměrem mezi termickou a mech. produkcí kinetické energie příslušející turbulentním fluktuacím rychlosti proudění, kde termická, resp. mechanická produkce je vyjádřena pomocí vertikálního turbulentního toku tepla, resp. hybnosti.
česky: číslo Richardsonovo pro tok fr: nombre global de Richardson m  2014
Richardsonovo číslo v gradientovom tvare
varianta Richardsonova čísla označovaná nejčastěji Ri a definovaná výrazem
Ri=gΘ¯ Θ/z | v/z |2,
kde Θ¯ značí potenciální teplotu v K, z vert. souřadnici, g velikost tíhového zrychlení a v vektor rychlosti větru. Záporné hodnoty Richardsonova čísla odpovídají instabilnímu zvrstvení, v případě kladného Ri jde o zvrstvení stabilní; Ri rovné nule se vyskytuje při zvrstvení indiferentním. Nahradíme-li v gradientovém tvaru parciální derivace podle vertikální souřadnice konečnými diferencemi příslušných veličin na horní a dolní hranici atmosférické vrstvy o konečné tloušťce a dosadíme-li do jmenovatele průměrnou potenciální teplotu v dané vrstvě, získáme tzv. bulk Richardsonovo číslo, označované zpravidla Rib. Jestliže za dolní hranici vrstvy považujeme zemský povrch, můžeme Rib vztáhnout i k celé tloušťce např. přízemní nebo mezní vrstvy atmosféry.
česky: číslo Richardsonovo v gradientovém tvaru angl: gradient Richardson number fr: nombre de Richardson de gradient m  2014
Ringelmannova stupnica
šestidílná empir. stupnice pro odhad opt. průzračnosti kouřové vlečky, čili hustoty kouře. Jednotlivé stupně Ringelmannovy stupnice se určují vizuálním porovnáním šedi kouřové vlečky se srovnávacími čtverci různého začernění. Stupeň šedi těchto čtverců je dán poměrem plochy pravidelně rozmístěných bílých políček na černém podkladu čtverce. U jednotlivých stupňů bílá políčka zabírají 100, 80, 60, 40, 20 a 0 % plochy srovnávacího čtverce. Stupeň 0 vyjadřuje nejnižší hustotu kouře, stupeň 5 nejvyšší hustotu kouře. Stupnici navrhl M. Ringelmann (1898) a byla zavedena v USA v r. 1908 jako nejstarší a nejznámější pokus o obj. měření znečištění ovzduší. I když se jedná do značné míry o subj. hodnocení, slouží v některých zemích dosud jako jedno z kritérií v zákonech o čistotě ovzduší.
česky: stupnice Ringelmannova angl: Ringelmann scale  1993-a1
Robitzschov bimetalický pyranograf
dnes již nepoužívaný registrační pyranometr, jehož čidlem jsou tři bimetalické pásky, umístěné vedle sebe ve vodorovné rovině. Vnější pásky jsou bílé, prostřední je začerněn. Jednoduchým mechanizmem se zaznamenává deformace čisla způsobená rozdílem teplot černého a bílých pásků. Tato deformace je úměrná dopadajícímu slunečnímu globálnímu záření a je mechanickým způsobem zaznamenána na registrační papírové pásce. Vzhledem k poměrně malé časové citlivosti byl používán jen pro celodenní záznam globálního záření.
česky: pyranograf bimetalický Robitzschův angl: Robitzsch bimetallic pyranograph rus: биметаллический актинограф Робича  1993-a3
Robitzschov nomogram
nomogram umožňující graf. určení jedné ze tří charakteristik stavu vzduchu (teploty vzduchu, deficitu teploty rosného bodu, relativní vlhkosti vzduchu), jestliže jsou známy zbývající dvě. Na záporné horiz. ose jsou vyneseny hodnoty deficitu teploty rosného bodu, na vert. ose poměrná vlhkost, přičemž soustava křivek odpovídajících teplotám vzduchu vychází z počátku souřadnicové soustavy. Robitzschův nomogram bývá součástí Stüveho diagramu.
česky: nomogram Robitzschův angl: Robitzsch diagram rus: номограмма Робича  1993-a3
ročná amplitúda
rozdíl mezi ročním maximem a ročním minimem meteorologického prvku v jednom roce. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší roční amplituda teploty vzduchu 63,2 °C (z roku 1830), vypočtená z denního minima –27,5 °C (31. ledna) a denního maxima 35,7 °C (5. srpna). Při stanovení prům. roční amplitudy se ovšem zpravidla vychází z měs. průměrů, takže např. prům. roční amplituda teploty vzduchu se určuje jako rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce.
česky: amplituda roční angl: annual amplitude něm: Jahresamplitude f rus: годовая амплитуда fr: amplitude annuelle f  1993-a3
ročná koncentrácia znečisťujúcich látok v ovzduší
prům. (aritmetický průměr) hodnota koncentrace znečisťující látky v ovzduší zjištěná na stanoveném místě za období jednoho roku.
česky: koncentrace znečišťující látky v ovzduší roční angl: annual concentration of heterogeneous matter in atmosphere rus: годовая концентрация инородного вещества в воздухе  1993-b3
ročné maximum
nejvyšší hodnota meteorologického prvku dosažená v určitém roce.
česky: maximum roční angl: annual maximum of meteorological element rus: годовой максимум метеорологического элемента  1993-a2
ročné minimum
nejnižší hodnota meteorologického prvku dosažená v daném roce.
česky: minimum roční angl: annual minimum of meteorological element rus: годовой минимум метеорологического элемента  1993-a3
ročné obdobie
označení pro jednu ze čtyř klimatických sezon ve vyšších zeměp. šířkách.
česky: doba roční něm: Jahreszeit f fr: saison f  2014
ročné obdobie
syn. sezona.
česky: období roční  2014
ročný chod meteorologického prvku
změna hodnoty (čas. průběh) meteorologického prvku během roku, vyjádřená pomocí denních, pentádových, dekádových nebo měs. charakteristik. V klimatologii se k popisu ročního chodu používá především prům. charakteristik vypočtených z víceletých pozorovacích řad.
česky: chod meteorologického prvku roční angl: annual course of meteorological element rus: годовой ход метеорологического элемента něm: Jahresgang der meteorologischen Größe m  1993-a1
rodina cyklón
česky: rodina cyklon angl: cyclone family rus: семейство циклонов  1993-a3
roll cloud
[rolklaud] – jedna ze zvláštností oblaků arcus. Na rozdíl od oblaku shelf cloud bývá roll cloud oddělen od spodní základny oblačnosti konvektivní bouře. Vzniká a postupuje na čele studeného vzduchu vytékajícího z bouře. Je rovněž považován za jednu z forem rotorového oblaku.
česky: roll cloud angl: roll cloud, roll cloud  1993-a3
rosa
usazenina vodních kapek na předmětech na zemi nebo blízko jejího povrchu, vznikající kondenzací vodní páry z okolního vzduchu. Tvoří se zpravidla ve večerních a nočních hodinách za slabého větru nebo bezvětří při radiačním ochlazování povrchu předmětů pod teplotu rosného bodu.
česky: rosa angl: dew rus: роса  1993-a2
rosné zrkadielko
jeden z typů kondenzačního vlhkoměru.
česky: zrcátko rosné angl: mirror-type hygrometer rus: зеркало для измерения точки росы  1993-a1
rosný bod
česky: bod rosný angl: dew point něm: Taupunkt m rus: точка росы fr: point de rosée m  1993-a3
rosný bod
syn. trojbod – v termodynamice jediný bod na fázovém diagramu, který je společný všem křivkám rozhraní mezi jednotlivými fázemi. Udává tedy podmínky, za nichž jsou v rovnováze fáze plynná, kapalná i pevná, přičemž systém nemá žádný stupeň volnosti. V meteorologii se s ním setkáváme především v souvislosti s fázemi vody. Odpovídá mu pak teplota 273,16 K (0,01 °C) a tlak vodní páry 611,7 Pa (6,117 mbar). Jedině za těchto podmínek může nastat rovnovážný stav mezi vodní párou, kapalnou vodou a ledem.
česky: bod trojný angl: triple point něm: Tripelpunkt f fr: point triple m  2017
rosograf
registrátor množství rosy pracující zpravidla na váhovém principu. V ČR byly dříve používány drosografy jiného principu, jejichž deformačním čidlem byl konopný provázek. Drosograf umožňuje sledovat časový průběh nárůstu, popř. i vypařování rosy na umělých tělesech. Výsledky nesouhlasí přesně se stavem orosení porostů. Někdy se drosograf označuje nevhodným hybridním názvem rosograf.
česky: drosograf angl: drosograph něm: Drosograph m rus: росограф, самописец росы fr: drosographe m  1993-a2
rosograf
viz drosograf.
česky: rosograf  1993-a1
rosogram
záznam drosografu.
česky: drosogram angl: drosogram rus: росограмма fr: drosogramme m  1993-a1
rosomer
drosometr – historický přístroj ke zjišťování výskytu, popř. množství rosy na povrchu určitého tělesa. V nejjednodušším případě se vizuálně odhadovalo množství rosy usazené na povrchu Duvdevaniho rosoměrné destičky, umístěné do výše listů porostu. Jiné rosoměry byly tvořeny síťkou zavěšenou na vahadle vah, jimiž se určoval přírůstek hmotnosti síťky s usazenou rosou. Tento princip se využíval rovněž při registraci rosy drosografy. Viz též ovlhoměr.
česky: rosoměr angl: dew gauge, drosometer rus: росомер  1993-a3
rosometer
syn. rosoměr.
česky: drosometr angl: drosometer něm: Taumesser m, Drosometer m rus: дрозомер, росомер fr: drosomètre m  1993-a1
Rossbygram
česky: Rossbygram rus: Россбиграмма  1993-b1
Rossbyho číslo
bezrozměrný parametr obecně definovaný výrazem
Ro=Vλl,
kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a λ je Coriolisův parametr. Rossbyho číslo obecně vyjadřuje charakteristiku pro poměr velikosti zrychlení pohybu vzduchových částic ku velikosti zrychlení působeného Coriolisovou silou. Při aplikacích v souvislosti s modelováním vírových cirkulací v atmosféře se pak v roli veličiny l uvažuje poloměr těchto cirkulací (tzv. Rossbyho poloměr), a to v prostorových měřítkách od rozměrů synoptických útvarů (např. tlakových níží) až po malá měřítka lokálních cirkulací působených např. termickou konvekcí. Ve fyzice mezní vrstvy atmosféry se Rossbyho číslo často používá ve tvaru
Ro=vgλ z0,
kde vg je velikost rychlosti geostrofického větru a z0 parametr drsnosti zemského povrchu. Rossbyho číslo se používá při parametrizaci vlivu zemského povrchu na proudění. Viz též kritéria podobnostní.
česky: číslo Rossbyho angl: Rossby number něm: Rossby-Zahl f rus: число Россби fr: nombre de Rossby m  1993-a3
Rossbyho diagram
druh termodynamického diagramu, na jehož pravoúhlé souřadnicové osy jsou vyneseny stupnice směšovacího poměru vodní páry a logaritmu potenciální teploty suchého vzduchu. Izobary a izotermy tvoří kosoúhlou soustavu čar. Izolinie izobarické ekvivalentní potenciální teploty se při malých hodnotách směšovacího poměru silně zakřivují. Rossbyho diagram se používá hlavně při určování vzduchových hmot, méně často při vyhodnocování aerol. údajů. Patří k málo užívaným aerologickým diagramům. Jeho autorem je amer. meteorolog švédského původu C. G. Rossby (1898–1957). Rossbyho diagram se někdy nevhodně označuje jako „Rossbygram“.
česky: diagram Rossbyho angl: Rossby diagram něm: Rossby-Diagramm n rus: диаграмма Россби fr: téphigramme m  1993-a3
Rossbyho parameter
veličina β daná meridionálním gradientem Coriolisova parametru a definovaná vztahem:
β=λy,
kde λ je Coriolisův parametr a kladný směr souřadnicové osy y směřuje k severu. Využívá se zejména v teorii Rossbyho vln.
česky: parametr Rossbyho angl: Rossby parameter rus: параметр Россби  1993-a2
Rossbyho vlny
vlnové poruchy v zonálním západo-východním přenosu vzduchových hmot v mírných zeměp. š.; projevují se ve výškovém tlakovém poli vytvářením hřebenů vysokého tlaku a brázd nízkého tlaku vzduchu. Izohypsy na výškových mapách pak nabývají podoby vln o délce několika tisíců km. Kolem zeměkoule se tvoří současně několik, zpravidla 3 až 6 těchto vln, označovaných původně jako dlouhé vlny. Jejich vlastnosti popsal v r. 1939 C. G. Rossby, který za určitých zjednodušujících předpokladů odvodil vzorec pro rychlost c postupu těchto vln:
c=vβl2 4π2,
kde v je rychlost záp. zonálního proudění, β Rossbyho parametr a l délka vlny. Je-li c < 0, pohybují se Rossbyho vlny od východu na západ, čili retrográdně. V praxi však takový pohyb nebývá pozorován, jedná se spíše o důsledeku činěných zjednodušujících předpokladů. Teorie Rossbyho vln sehrála v historickém vývoji meteorologie velkou roli při rozvíjení znalostí o cirkulaci atmosféry a ve vztahu k rozvoji numerických modelů předpovědi počasí.
česky: vlny Rossbyho angl: Rossby waves rus: волны Россби  1993-a3
Rossbyho vzorec
česky: vzorec Rossbyho angl: Rossby formula rus: формула Россби  1993-a1
rotor
v meteorologii rel. stabilní atm. vír s horiz. nebo kvazihorizontální osou. Rotory se vyskytují např. při vlnovém proudění nebo při rotorovém proudění, kdy se za vhodných podmínek, jako je dostatečná vlhkost vzduchu, vytvářejí rotorové oblaky. S rotory se lze často setkat i pod předním okrajem rychle postupujících oblaků druhu cumulonimbus, kdy se projevují vznikem zvláštnosti oblaků arcus. Rotory bývají doprovázeny silnou až extrémní turbulencí, s prudkými změnami směru a rychlosti přízemního větrunárazy často přesahujícími 20 m.s–1 a místními variacemi tlaku vzduchu, které v extrémních případech mohou u zemského povrchu dosahovat hodnot až několika hPa. Z těchto důvodů jsou rotory nebezpečné pro leteckou činnost, dopravu a energetiku.
česky: rotor angl: rotor rus: ротор  1993-a3
rotorové prúdenie
proudění vzduchu v závětří hor, které je vázáno na vert. nepříliš mohutnou vrstvu vzduchu s dostatečně silným prouděním zhruba kolmým k ose pohoří, přičemž tato vrstva má převážně stabilní zvrstvení. Charakteristickým jevem rotorového proudění je vzájemné prostorové přibližování jednotlivých vírů s horiz. osou (rotorů), často až do té míry, že v závětrném prostoru vznikají dvojice opačně rotujících rotorů ve spojení se silnou až extrémní turbulencí. Rotory lze někdy identifikovat na základě výskytu oblaků cumulus fractus. Viz též oblak rotorový.
česky: proudění rotorové angl: rotor streaming rus: роторное течение  1993-a3
rotorový oblak
válcovitý oblak, který se vytváří obvykle v horní části víru s horiz. osou (rotoru), který vzniká při vlnovém proudění nebo při rotorovém prouděnízávětří hor. Za rotorový oblak považujeme též jednu ze zvláštností arcus. Viz též roll cloud.
česky: oblak rotorový angl: rotor cloud rus: вихревое облако, шкваловый ворот  1993-a3
rovnica difúzie
rovnice popisující difuzi působenou v daném prostředí molekulárními procesy nebo turbulentním promícháváním. V atmosféře, která je typickým turbulentním prostředím, je molekulární difuze obvykle zanedbatelná, v meteorologii proto zpravidla používáme rovnici difuze v turbulentní variantě k popisu difuze vodní páry, různých znečišťujících příměsí, tepla apod. V praktických aplikacích se turbulentní procesy nejčastěji vyjadřují pomocí koeficientu turbulentní difuze a rovnici difuze lze pak psát ve tvaru
ct=-v.c+ 1ρx(ρKx cx)+1ρy(ρKycy)+ 1ρz(ρKz cz),
kde t je čas, v vektor rychlosti proudění, ρ hustota vzduchu, Kx, Ky, Kz koeficienty turbulentní difuze pro směry souřadnicových os x, y, z a podle účelu, k němuž rovnici difuze používáme, značí c buď koncentraci vodní páry, koncentraci dané znečišťující příměsi, nebo entalpii apod. Prvý člen na pravé straně reprezentuje přenos veličiny c prouděním (advekcí), zatímco následující tři členy postupně vyjadřují příspěvky turbulentní difuze ve směrech souřadnicových os x, y, z. V případě, kdy je třeba uvažovat určité zdroje nebo negativní zdroje veličiny c (např. dodávku nebo spotřebu tepla neadiabatickými procesy, emise znečišťující příměsi nebo její odstraňování z atmosféry sedimentací, vymýváním srážkami, chem. reakcemi atd.), musíme na pravou stranu připojit další členy v podobě tzv. zdrojových funkcí.
česky: rovnice difuze angl: diffusion equation rus: уравнение диффузии  1993-a1
rovnica divergencie
teorém divergenční rovnice nejčastěji uváděný ve tvaru odvozeném v p-systému:
ddt (p.v) + (vxx)2 + 2vx yvy x + (vy y)2 + ϖx vxp +ϖy vyp -λξ+vx λy -vyλ x=-p2Φ,
kde p.v značí izobarickou divergenci proudění, jehož rychlost v má horiz. složky vx a vy,
p2=2 x2+2 y2,
představuje Laplaceův operátor aplikovaný v izobarické ploše, ξ relativní vorticitu, t je čas, p tlak vzduchu, ω vertikální rychlost v p-systému, λ Coriolisův parametr a Φ geopotenciál. Tuto rovnici lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice x, resp. y a obě takto vzniklé rovnice sečteme. Rovnice divergence doplňuje skupinu prognostických rovnic, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění. Zanedbáme-li v ní členy
ddt(p.v) , ϖxvxp a ϖy vyp , které jsou při atm. dějích synoptického měřítka zpravidla řádově menší než ostatní členy, dostaneme balanční rovnici. Viz též rovnice vorticity, rovnice tendence relativní topografie.
česky: rovnice divergence angl: divergence equation rus: уравнение дивергенции  1993-a3
rovnica hydrostatickej rovnováhy
syn. rovnice hydrostatická, rovnice statiky atmosféry základní – vztah vyjadřující závislost tlaku vzduchu p na vert. souřadnici z
pz=-gρ,
kde g značí velikost tíhového zrychlení, ρ hustotu vzduchu. Rovnice hydrostatické rovnováhy předpokládá existenci rovnováhy mezi vert. složkou síly tlakového gradientu a silou zemské tíže. Platí přesně pouze v atmosféře bez pohybu vůči Zemi. Viz též rovnice pohybová.
česky: rovnice hydrostatické rovnováhy angl: equation of hydrostatic equilibrium rus: уравнение гидростатического равновесия  1993-a3
rovnica kontinuity
vyjádření zákona zachování hmotnosti při proudění vzduchu. V z-systému píšeme rovnici kontinuity ve tvaru
ρt =.(ρv)
kde v značí vektor rychlosti proudění a ρ je hustota vzduchu. Pro nestlačitelnou tekutinu se rovnice kontinuity zjednoduší na tvar
.v=0,
se kterým dobře vystačíme u většiny met. procesů. V p-systému má rovnice kontinuity tvar
p.v= ωp,
kde ω ≡ dp / dt značí vertikální rychlost v p-systému, p tlak vzduchu a p gradient v dané izobarické hladině. Aplikujeme-li anelastickou aproximaci, používá se rovnice kontinuity ve tvaru, který dostaneme z jejího obecného vyjádření v z-systému tak, že parciální časovou derivaci hustoty vzduchu položíme rovnu nule, ale na druhé straně vztahu nevytýkáme hustotu vzduchu jako konstantu z operátoru divergence. Rovnice kontinuity patří k základním rovnicím.
česky: rovnice kontinuity angl: continuity equation rus: уравнение неразрывности  1993-a3
rovnica omega
česky: rovnice omega  1993-a1
rovnica plytkej vody
v odb. literatuře, zejména z tematické oblasti aplikací numerických výpočetních metod, často používaný název pro Navierovy–Stokesovy rovnice zjednodušené přizpůsobením k jednovrstvému modelu nestlačitelné tekutiny. V meteorologických aplikacích obvykle zahrnují hydrostatickou aproximaci a dále jsou tvořeny rovnicí kontinuity pro nestlačitelnou tekutinu spolu se dvěma pohybovými rovnicemi pro horiz. složky rychlosti proudění, do nichž v roli působících sil vstupují síla tlakového gradientu a Coriolisova síla. Není zde souvislost s aproximací tenké vrstvy.
česky: rovnice mělké vody angl: shallow-water equations  2014
rovnica polytropy
česky: rovnice polytropy angl: polytropy equation rus: уравнение политропы  1993-a1
rovnica tendencie relatívnej topografie
rovnice, která popisuje změny tloušťky vrstvy mezi zvolenými izobarickými plochami. Má tvar
ht=Rg p1p2[ vxTxvy Ty+ω(α cpTp )+1cpdq dt ]d( lnp),  p1< p2,
který odvodíme z barometrické formule integrací podle tlaku p, derivací podle času t a dalšími úpravami, symbol h značí tloušťku vrstvy mezi izobarickými hladinami p1 a p2, R je měrná plynová konstanta vzduchu, T průměrná teplota uvažované vrstvy, g velikost tíhového zrychlení, vx, vy představuje x, resp. y složku rychlosti proudění v p-systému, ω vertikální rychlost v p-systému, α měrný objem vzduchu, cp měrné teplo vzduchu při stálém tlaku a dq/dt vyjadřuje množství přijatého nebo vydaného tepla neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu za jednotku času. Tato rovnice byla spolu s rovnicí vorticity využívána v baroklinních modelech atmosféry. Viz též rovnice tlakové tendence.
česky: rovnice tendence relativní topografie angl: tendency equation, tendency of relative topography equation rus: уравнение тенденции относительной топографии  1993-a1
rovnica tepelnej bilancie zemského povrchu
česky: rovnice tepelné bilance zemského povrchu  1993-a1
rovnica tlakovej tendencie
rovnice vyjadřující časovou změnu tlaku vzduchu v daném bodě atmosféry. Má tvar
p(z)t =gzρ( H.v) dzgz ρ(v.H ρ)dz+ρgvz,
kde p(z) značí atm. tlak v bodě o vert. souřadnici z, t čas, g velikost tíhového zrychlení, ρ hustotu vzduchu, v je horiz. rychlost proudění, vz vert. složka rychlosti proudění,H.v vyjadřuje horiz. divergenci proudění a Hρ horiz. gradient hustoty vzduchu. Členy na pravé straně po řadě vyjadřují vliv horiz. divergence proudění, advekce hustoty vzduchu a vertikálních rychlostí na mechanismus tlakových změn v atmosféře. Rovnice tlakové tendence patří k základním vztahům v dynamické meteorologii. Odvodil ji M. Margules a upravil J. Bjerknes (1937).
česky: rovnice tlakové tendence angl: pressure tendency equation rus: уравнение барической тенденции  1993-a1
rovnica vertikálnej rýchlosti v p-systéme
syn. omega-rovnice – rovnice vhodná k diagnostickým výpočtům vertikální rychlosti v p-systému ω z polí geopotenciálu a teploty v různých izobarických hladinách. Rovnici vertikální rychlosti v p-systému je možné odvodit ze základních rovnic dynamiky a termodynamiky atmosféry. V literatuře existuje několik způsobů jejího vyjádření, které se liší podle aplikované aproximace vhodné pro uvažované děje a prostorové měřítko. V české odborné literatuře se lze nejčastěji setkat s rovnicí ve tvaru p2ω+ λ2σ2ω p2=λσ p[ v. p(ξ+λ) ] +Rσpp2 (v.p T)-RTcpσp p2(QT),
kdep2 je Laplaceův operátor aplikovaný v izobarické ploše, ξ relativní vorticita, λ Coriolisův parametr, σ stabilitní parametr daný vztahemσ=-α plnΘ, přičemž lnΘ je přirozený logaritmus potenciální teploty Θ a α měrný objem; v vektor rychlosti proudění v dané izobarické hladině, R měrná plynová konstanta, T teplota, cp měrné teplo při konstantním tlaku a Q tepelná funkce, která kvantifikuje množství neadiabatického tepla dodaného, resp. odňatého jednotce hmotnosti vzduchu (ideálního plynu) za jednotku času. V numerické předpovědi počasí se rovnice vertikální rychlosti v p-systému používá zpravidla ve tvaru odvozeném na základě kvazigeostrofické aproximace. Kromě samotného diagnostického určení vertikální rychlosti z prognostických dat se rovnice používá také při inicializaci vstupních dat.
česky: rovnice vertikální rychlosti v p-systému angl: omega equation rus: уравнение вертикальной скорости в системе координат (x, y, p, t)  1993-a3
rovnica vorticity
rovnice, která je v z-systému obvykle uváděna ve tvaru
ddt(ξ+λ )=-(ξ+λ)H .v-k. Hα×Hp+k. vz×H vz,
a v p-systému
ddt(ξ+λ) =-(ξ+λ)p .v+k. vp ×pω,
Symbol ξ představuje rel. vorticitu, λ Coriolisův parametr, t čas, v vektor rychlosti proudění, H.v značí horiz. divergenci proudění, Hα horiz. gradient měrného objemu, Hp horiz. gradient tlaku vzduchu p, v/z vert. střih větru, Hvz horiz. gradient vert. složky rychlosti proudění vz, k jednotkový vektor orientovaný ve směru vert. osy, p.v vyjadřuje izobarickou divergenci proudění, pω izobarický gradient vertikální rychlosti v p-systému ω.
Rovnici vorticity lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice y, resp. x a obě takto vzniklé rovnice od sebe odečteme. Rovnice vorticity patří spolu s rovnicí tendence relativní topografie k základním prognostickým rovnicím, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění vzduchu. Rovnice vorticity je důležitá v modelech používaných při numerické předpovědi počasí, které nejsou založeny na přímé integraci základních rovnic. Předpovědní význam rovnice vorticity spočívá v tom, že např. při geostrofíckém proudění umožňuje výpočet lokální změny výšky zvolené izobarické plochy. Rovnici vorticity poprvé použil L. Marchi v roce 1882. Její význam zdůraznil v roce 1922 A. A. Fridman, avšak k předpovědním účelům ji poprvé použil C. G. Rossby (1939). Rovnice vorticity ve výše uvedeném tvaru je určena pro popis proudění synoptického měřítka, kdy horiz. složky vorticity můžeme zanedbat. Při popisu proudění subsynoptického měřítka a analýze jeho dynamiky je nutné uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. V těchto případech se také rovnice vorticity užívá v obecném třísložkovém tvaru. Viz též teorie vývojová Sutcliffeova.
česky: rovnice vorticity angl: vorticity equation rus: уравнение вихря  1993-a3
rovníková (ekvatoriálna) brázda
syn. brázda ekvatoriální, deprese rovníková.
česky: brázda rovníková něm: äquatoriales Tief n rus: экваториальная ложбина fr: thalweg équatorial m  1993-a1
rovníková depresia
syn. brázda rovníková, deprese ekvatoriální – mělký pás nízkého tlaku vzduchu mezi subtropickými pásy vysokého tlaku vzduchu obou polokoulí. Oblast rovníkové deprese je charakteristická téměř ideální barotropní atmosférou a vysokými hodnotami absolutní vlhkosti, které mohou i při nepatrné změně vertikální stability atmosféry způsobit výrazné výkyvy počasí. Osu rovníkové deprese tvoří intertropická zóna konvergence, která spolu s ní vykonává sezonní pohyb v meridionálním směru. Viz též cirkulace pasátová, buňka Hadleyova, klima dešťové tropické.
česky: deprese rovníková angl: equatorial depression, equatorial trough něm: äquatoriales Tief n , äquatoriale Tiefdruckrinne f rus: экваториальная депрессия, экваториальная ложбина fr: dépression équatoriale f, dépression barique équatoriale f  1993-a3
rovníková klíma
česky: klima rovníkové angl: equatorial climate rus: экваториальный климат  1993-b3
rovníkové dýzové prúdenie
syn. proudění tryskové tropické – tryskové proudění na sev. polokouli v blízkosti rovníku. Má vých. směr, a proto se někdy označuje termínem „rovníkový východní jet stream“. Bývá součástí letního stratosférického tryskového proudění, je nejvýraznější od června do srpna. Jeho osa bývá ve výšce 20–30 km a nevzdaluje se od rovníku více než 15–20°. Rovníkové tryskové proudění se vyskytuje především nad již. Arábií, Afrikou, Indií a rovníkovými oblastmi Tichého oceánu. V šířkovém směru má rovníkové tryskové proudění relativně malý rozsah.
česky: proudění tryskové rovníkové angl: equatorial jet stream, tropical jet stream  1993-a1
rovníkové tíšiny
syn. tišiny tropické – pásmo bezvětří nebo slabých proměnlivých větrů v některých úsecích vnitřní části intertropické zóny konvergence. Námořnické označení pro rovníkové tišiny je doldrums.
česky: tišiny rovníkové angl: doldrums, equatorial calms rus: экваториальная зона затишья  1993-a2
rovníkový front
nevhodné označení pro intertropickou zónu konvergence, která ve skutečnosti nemá charakter atmosférické fronty.
česky: fronta rovníková angl: equatorial front rus: тропический фронт, экваториальный фронт fr: zone de convergence intertropicale f  1993-a3
rovníkový monzún
nevhodné označení pro tropický monzun.
česky: monzun rovníkový angl: equatorial monsoon rus: экваториальный муссон  1993-a3
rovníkový vzduch
česky: vzduch rovníkový angl: equatorial air rus: экваториальный воздух  1993-a3
rovnodennostné búrky
označení větrných bouří způsobených cyklonami, jejichž četnost má být nejvyšší v době kolem jarní a podzimní rovnodennosti. Tomuto rozdělení se nejvíce blíží tropické cyklony na severu Indického oceánu, kde se vyskytují po rovnodennostech a kde toto označení v polovině 18. století vzniklo. Naopak ve středních zeměp. šířkách nemá opodstatnění. Viz též cordonazo.
česky: bouře rovnodennostní angl: equinoctial gales, equinoctial storm, line storm něm: Äquinoktialstürme f/pl rus: равноденственные бури fr: tempête d'équinoxe f  1993-a3
rozbor
syn. analýza.
česky: rozbor  1993-a1
rozlišovacia schopnosť
česky: schopnost rozlišovací angl: resolution rus: разрешение  1993-a3
rozlišovacia schopnosť družicových údajov
zpravidla se používá ve dvou kontextech, a sice ve smyslu geometrickém a radiometrickém. Geometrická rozlišovací schopnost udává nejmenší vzdálenost, na jakou mohou být dva radiometricky výrazné objekty blízko k sobě, aby je ještě bylo možné na družicovém snímku vzájemně odlišit. Bezprostředně souvisí s velikostí (rozměrem) družicového pixlu, která se zpravidla udává pro nadir družice (poddružicový bod) a je v rámci snímku proměnlivá (roste se vzdáleností od nadiru, tedy zhoršuje se rozlišovací schopnost). Samotná velikost pixlu v nadiru závisí na parametrech konkrétního přístroje (radiometru) družice a na výšce oběžné dráhy družice. Radiometrická rozlišovací schopnost družicových dat udává, jaký je minimální odstup fyzikálních vlastností družicí snímaného objektu (např. odrazivosti nebo teploty), aby tyto rozdíly bylo možné družicí ještě detekovat. Vyjadřuje se právě minimálním odstupem těchto hodnot, přičemž bezprostředně souvisí s bitovou hloubkou (tj. počtem bitů) používanou daným přístrojem pro vyjádření naměřené intenzity záření v jednom pixlu.
česky: schopnost rozlišovací družicových dat angl: resolution of satellite data  2014
rozlišovacia schopnosť radarovej informácie
prostorové rozlišení (velikost pixelu) digitální radarové informace, běžné v současné době při operativních měřeních na rozsazích do 200 až 260 km, je 1×1 km horizontálně a 0,5 km vertikálně. Časové rozlišení (interval měření) bývá 5 – 15 minut. Radiolokační odrazivost je obvykle kvantifikována v 8 bitech (s krokem 0,5 dBZ), pro potřeby zobrazení pak ve 3 – 4 bitech.
česky: schopnost rozlišovací radarové informace angl: resolution of radar information  2014
rozloženie klimatického prvku
rozdělení klimatického prvku v čase nebo prostoru, které je důsledkem časových změn a prostorové diferenciace klimatických jevů. U klimatických prvků, jevů a charakteristik studujeme jednak časové rozložení, tedy denní a roční chod, jednak jejich geogr. nebo plošné rozložení, zpravidla s pomocí kartografického znázornění. Vert. rozložení klimatických prvků nazýváme změnou klimatických prvků s nadm. výškou.
česky: rozložení klimatického prvku angl: distribution of climatic element rus: распределение климатического элемента  1993-a1
rozloženie Marshalla a Palmera
spektrum velikosti dešťových kapek, které stanovili J. S. Marshall a W. M. Palmer v roce 1948 na základě měření na zemském povrchu. Vyjadřuje hustotu rozdělení četnosti f(D) [m–3mm–1] pro dešťové kapky o ekvivalentním průměru D [mm] a má tvar:
f(D)=N0exp(λD),
přičemž parametry rozdělení nabývají hodnot N0 = 800 m–3mm–1 a λ = 4,1IR–0,21 mm–1, kde IR [mm.h–1] značí intenzitu srážek. Marshallovo–Palmerovo rozdělení velikosti kapek se i v současnosti považuje za vhodnou reprezentaci časově a prostorově středovaného spektra velikosti dešťových kapek, zejména u deště z vrstevnaté oblačnosti středních zeměpisných šířek.
česky: rozdělení Marshallovo–Palmerovo angl: Marshall and Palmer distribution rus: распределение Маршала и Палмера  1993-b3
rozpad anticyklóny
konečné stádium vývoje anticyklony, kdy ustává anticyklonální cirkulace a tlakový útvar zaniká. Rozpadající se anticyklona je obvykle teplou anticyklonou lépe vyjádřenou na výškových mapách než u zemského povrchu. Viz též anticyklolýza, slábnutí anticyklony.
česky: rozpad anticyklony angl: anticyclolysis rus: размывание антициклона  1993-a3
rozpad frontu
syn. frontolýza.
česky: rozpad fronty rus: размывание фронта  1993-a1
rozpadajúci sa front
atmosférická fronta, jejíž hlavní projevy slábnou či mizí a při jejímž přechodu se meteorologické prvky mění jen málo. Např. srážky slábnou nebo ustávají, oblačnost se rozpadá, vítr slábne a jeho stáčení se stává nevýrazným. Viz též frontolýza.
česky: fronta rozpadající se angl: dissipating front rus: размытый фронт něm: auflösende Front f fr: front diffus m  1993-a3
rozpadový pruh
bezoblačný pruh, který lze pozorovat po průletu letadla tenkou vrstvou oblačnosti středního a horního patra. Rozpadový pruh se může vytvořit při ohřátí oblačného vzduchu, který obsahuje vodní kapky nebo ledové krystalky, horkými výfukovými plyny letadla. Při zvýšení teploty relativní vlhkost klesne, oblačné elementy se vypaří a v oblaku vzniká bezoblačná mezera. Alternativní vysvětlení pro vznik rozpadového pruhu při průletu letadla oblakem s přechlazenými kapkami spočívá v rychlém mrznutí přechlazených kapek nebo vzniku ledových krystalků v důsledku turbulence a poklesu tlaku vyvolaných průletem letadla. Vznikající ledové krystalky rostou v přesyceném prostředí a vypadávají do nižších hladin, kde se vypařují. Při pádu před vypařením mohou vytvářet virgu. Rozpadový pruh se může transformovat v tzv. oblačnou díru. Viz též pruh kondenzační, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova.
česky: pruh rozpadový angl: dissipation trail, distrail rus: диссипационный след, растекающийся след  1993-a3
rozptyl elektromagnetického vlnenia v atmosfére
elektromagnetické vlnění (záření) je v atmosféře rozptylováno jak molekulami vzduchu (molekulární rozptyl), tak aerosolovými částicemi (vodními kapičkami, ledovými krystalky, prachovými částicemi atd.). Nejrozšířenější teorií tohoto rozptylu je Mieova teorie (G. Mie, 1908), řešící problém rozptylu na částicích sférického tvaru. Nejjednodušším případem Mieovy teorie je Rayleighův rozptyl, vyžadující, aby:
a) 2πr / λ << 1, kde r je poloměr rozptylujících částic a λ vlnová délka rozptylovaného záření;
b) rozptylující částice byly el. nevodivé.
Při Rayleighově rozptylu je množství rozptýleného elmag. záření přímo úměrné převrácené hodnotě čtvrté mocniny vlnové délky a rozptylová indikatrice má symetrický tvar. Rozptýlené paprsky, svírající se směrem pův. paprsku úhel π / 2, jsou zcela polarizovány. Ve směru původního paprsku a ve směru k němu přesně opačném je polarizace rozptýlených paprsků nulová, ve všech ostatních směrech pak částečná. Rozptyl světla na molekulách vzduchu vyhovuje, kromě určitých menších odchylek týkajících se polarizace, velmi dobře teor. Rayleighovu rozptylu. Pro popis rozptylu světla na aerosolových částicích obsažených ve vzduchu, které jsou podstatně větší ve srovnání s rozměry molekul, musíme použít obecné Mieovy teorie, neboť pro ně není splněna podmínka a) a často ani podmínka b). Pole rozptýleného světla pak podle obecné Mieovy teorie vyjadřujeme jako superpozici pole vyzařování el. a magnetického dipólu, kvadrupólu a vyšších multipólů, zatímco u Rayleighova rozptylu uvažujeme pouze el. dipól. Rozptyl světla na částicích atmosférického aerosolu, na rozdíl od molekulárního rozptylu, nezávisí na vlnové délce a rozptylová indikatrice má tvar silně protažený ve směru původního paprsku. V oblasti rádiových vln, používaných např. při radiolokaci, které mají ve srovnání se světlem podstatně větší vlnovou délku, bývá podmínka a) často splněna i pro oblačné částice. Potom lze i v této oblasti vlnových délek použít zákonů Rayleighova rozptylu. Rozšíření Mieovy teorie na částice tvaru např. rotačního elipsoidu se někdy využívá v radiolokační meteorologii, neboť velké vodní kapky a ledové částice oblaků a srážek nejsou sférického tvaru. V souvislosti s rozptylem elektromagnetického vlnění na různých typech atmosférických aerosolů se dnes používají i různé modely složitějšího rozptylu na obecně nesférických částicích. Viz též efekt Mieův.
česky: rozptyl elektromagnetického vlnění v atmosféře angl: scattering of electromagnetic waves in atmosphere rus: рассеяние электромагнитных волн в атмосфере  1993-a3
rozptyl exhalátov
česky: rozptyl exhalátů  1993-a1
rozptyl prímesí v ovzduší
zmenšování koncentrace znečišťujících látek působené především turbulentní difuzí. Největší význam pro rozptyl znečišťujících příměsí v atmosféře mají turbulentní víry o rozměrech blízkých rozměrům vlečky nebo oblaku příměsi. Víry značně větší přenášejí vlečku (oblak) jako celek, víry značně menší způsobují mísení vzduchu uvnitř vlečky (oblaku) a v obou případech málo přispívají k rozptylu příměsí. Úroveň znečištění ovzduší je kromě rozptylu příměsí ovlivňována procesy samočištění ovzduší. Viz též vlečka kouřová, model Suttonův.
česky: rozptyl příměsí v ovzduší angl: diffusion of air pollutants rus: рассеяние примесей в атмосфере  1993-a2
rozptyl žiarenia
česky: rozptyl záření angl: scattering of radiation rus: рассеяние радиации  1993-a1
rozptýlené slnečné žiarenie
syn. záření difuzní, záření oblohy rozptýlené – krátkovlnné záření směřující dolů, dopadající na vodorovnou plochu z prostorového úhlu 2π po odstínění přímého slunečního záření, tj. po zakrytí slunečního disku. Vzniká rozptylem slunečního záření na molekulách vzduchu a na částicích atmosférického aerosolu, např. na vodních kapičkách, ledových krystalcích, různých prachových částicích apod. Nejsilnější rozptýlené sluneční záření přichází z úseku oblohy o šířce několika úhlových stupňů okolo slunečního disku a nazývá se cirkumsolární záření. Protože velikost rozptylu slunečního záření molekulami vzduchu je úměrná převrácené hodnotě čtvrté mocniny vlnové délky, je rozptýlené sluneční záření ve viditelné oblasti bohaté na světlo fialové a modré barvy, čímž se vysvětluje modrá barva oblohy. Rozptyl slunečního záření na větších částicích je však k vlnové délce neutrální, o čemž svědčí bílá barva ozářených oblaků. Vlnové délky rozptýleného slunečního záření se pohybují v rozmezí asi 0,2 až 10 µm. Za jasné oblohy při výškách Slunce větších než 30° nad obzorem roste intenzita rozptýleného slunečního záření v závislosti na zakalení atmosféry od 0,07 asi až do 0,24 kW.m–2. Při oblačném počasí dosahuje ve stř. zeměp. šířkách max. intenzity asi 0,5 kW.m–2, v polárních oblastech při současném výskytu sněhové pokrývky a tenké vrstvy oblaků dokonce až 0,7 kW.m–2. Měří se difuzometry.
česky: záření sluneční rozptýlené angl: diffuse solar radiation, sky radiation rus: радиация небеского свода, рассеянная солнечная радиация  1993-a1
rozptýlené svetlo
česky: světlo rozptýlené angl: scattered light rus: рассеянное световое излучение, рассеянный свет  1993-a1
rozptýlené žiarenie
česky: záření rozptýlené angl: scattered radiation rus: рассеянaя радиация  1993-a1
rozptýlené žiarenie oblohy
česky: záření oblohy rozptýlené angl: scatterd sky radiation  1993-a1
rozptylová indikatrica
prostorové rozložení intenzity záření rozptýleného určitou částicí nebo souborem částic. Vyjadřuje se pomocí rozptylového diagramu.
česky: indikatrice rozptylová angl: indicatrix of diffusion, scattering indicatrix rus: индикатриса рассеяния něm: Streufunktion f, Streuindikatrix f  1993-a2
rozptylový diagram
syn. diagram rozptýleného světla prostorový – diagram používaný při studiu různých problémů atmosférické optiky, který zobrazuje rozptylovou indikatrici. Střed diagramu leží v geometrickém středu částice rozptylující záření (nebo ve středu souboru takových částic). V každém směru se z něho vynáší na polopřímku množství záření rozptylovaného do jednotkového prostorového úhlu, jehož osou je zmíněná polopřímka. Protože se v atmosféře zpravidla setkáváme s rozptylem válcově symetrickým vzhledem ke směru rozptylovaných paprsků, zakresluje se obvykle pouze řez rozptylovým diagramem, který obsahuje rozptylovaný paprsek. Předpokladem této válcové symetrie je nulová polarizace světla před uvažovaným rozptylem, čemuž vcelku dobře vyhovují paprsky přímého slunečního záření. Viz též rozptyl elektromagnetického vlnění v atmosféře.
česky: diagram rozptylový angl: scattering indicatrix něm: Streulichtdiagramm n rus: диаграмма диффузии fr: diagramme de diffusion m  1993-a1
rozpúšťanie hmly
proces postupného zanikání mlhy, kdy se meteorologická dohlednost zvyšuje z hodnot původně pod 1 km na více než 1 km. K rozpouštění radiačních mlh dochází vlivem prohřívání vzduchu a rozvoje vertikálního promíchávání vzduchu během dopoledních hodin. Faktorem, který obecně napomáhá rozpouštění mlhy, je např. zesílení horizontálního proudění nebo vymývání padajícími srážkami. Při zabezpečování leteckého provozu se na některých letištích provádí umělé rozpouštění mlhy, k němuž se používá speciálních hořáků, které produkují umělá kondenzační nebo ledová jádra.
česky: rozpouštění mlhy angl: fog dissipation rus: асаждение тумана, рассеяние тумана  1993-a2
rozvetvený blesk
blesk vyskytující se nejčastěji mezi oblakem a zemí, jehož viditelná část se větví. Ramena větví končí ve většině případů v atmosféře, přičemž od hlavního kanálu blesku ke koncům větví jejich intenzita slábne. V méně než 5 % případů dosáhne země i některá z větví rozvětveného blesku, přičemž intenzita boční větve nebo větví může být slabší nebo stejně silná jako "kmenové části" výboje.
česky: blesk rozvětvený angl: forked lightning rus: разветвленная молния fr: éclair ramifié m  1993-a1
rozvodie
geomorfologický útvar, kterým vede orografická rozvodnice.
česky: rozvodí angl: drainige divide, water parting, watershed divide rus: водораздельная формация  1993-a3
rozvodnica
hranice, která rozděluje odtok do sousedních povodí. Rozlišujeme orografické rozvodnice, určené tvarem reliéfu a rozdělující povrchový odtok, a rozvodnice podzemní vody, označované též jako hydrogeologické.
česky: rozvodnice angl: drainige divide, water parting, watershed divide rus: водораздел  1993-a3
ručiace štyridsiatky
populární námořnický výraz pro bouřlivou oblast oceánů jižně od 40° j. š. se silnými a značně stálými západními větry mírných šířek. Obdobnými výrazy jsou padesátky zuřící a šedesátky ječící.
česky: čtyřicítky řvoucí angl: roaring forties něm: brüllende Vierziger m/pl rus: ревущие сороковые fr: quarantièmes rugissants pl  1993-a3
ručný anemometer
anemometr, který pozorovatel drží při měření v ruce ve výšce asi 2 m nad zemí. Používá se pro operativní měření v terénu, která mají informativní charakter. Nejčastěji se používají přístroje s přímým čtením okamžité rychlosti větru, méně mech. přístroje, které měří prům. rychlost větru za stanovené období expozice (60 až 100 s). Jako čidla se používá zpravidla miskový anemometr. Na profesionálních stanicích ČR se používají při nefunkčnosti automatického měřicího systému.
česky: anemometr ruční angl: hand anemometer něm: Handanemometer n rus: ручнoй анемометр  1993-a3
rumb
označení směru větru podle dělení kompasové růžice. Termín rumb se v češtině používá ojediněle a je převzat z ruštiny. Vyskytuje se v názvech přístrojů měřících společně rychlost a směr větru, např. anemorumbometr.
česky: rumb rus: ветровой конус, румб  1993-b3
rýchlosť prúdenia
česky: rychlost proudění angl: velocity of flow, velocity of streaming  1993-a1
rýchlosť svetla v atmosfére
česky: rychlost světla v atmosféře angl: speed of light propagation in atmosphere  1993-a1
rýchlosť trenia
česky: rychlost tření  1993-a3
rýchlosť vetra
1. vektor rychlosti pohybu vzduchu, obvykle jeho horiz. složka. Vert. složka se zpravidla určuje jako samostatná veličina a označuje se jako vert. (výstupná, stoupací) rychlost;
2. velikost vektoru rychlosti pohybu vzduchu. Rychlost větru se měří v m.s–1, v uzlech (knotech), popř. v km.h–1. Pro odhad rychlosti větru se používá Beaufortova stupnice větru. Viz též vítr, měření větru, profil větru, extrémy rychlosti větru.
česky: rychlost větru angl: wind speed, wind velocity rus: скорость ветра  1993-a2
rýchlosť zvuku v atmosfére
česky: rychlost zvuku v atmosféře angl: speed of sound propagation in atmosphere rus: скорость звукa в атмосфере  1993-a1
rýchlostný potenciál
syn. potenciál divergenční – skalární funkce φ, popisující pole divergentního nevírového horiz. proudění v atmosféře, definovaná až na aditivní konstantu vztahy:
vx=φx, vy=φy.
kde vx a vy značí složku x a y rychlosti proudění. Používá se v dynamické meteorologii k vyjádření nevírových složek rychlosti proudění zejména ve vztazích odvozených z pohybových rovnic.
česky: potenciál rychlostní  1993-a3
podpořila:
spolupracují: