Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

Výklad hesel podle písmene z

X
z-systém
v meteorologii označení pro pravoúhlé souřadnicové systémy, v nichž osa z směřuje kolmo k horiz. rovině a vert. souřadnice je vyjádřena v délkových jednotkách. Viz též p-systém, sigma-systém, theta-systém, soustava souřadnicová hybridní.
česky: z-systém angl: z-system rus: система з  1993-a2
Z–I vzťah
vztah mezi radiolokační odrazivostí a intenzitou srážek, užívaný při praktických radiolokačních měřeních. Vztah má tvar:
Z=aIRb,
kde Z je radiolokační odrazivost (mm6.m3) a IR je intenzita srážek (mm.h–1). Tento tvar vztahu využívá předpoklad platnosti Marshallova–Palmerova rozdělení velikosti dešťových kapek; jeden z prvních a stále často užívaných vztahů Z–IR stanovili již v r. 1948 J. S. Marshall a Mc W. K. Palmer. Konstanty a, b mohou kolísat v poměrně širokých mezích (a od 50 do 2 000, b od 1 do 2,8). V Evropě jsou nejčastěji užívané hodnoty a = 200 a b = 1,6, které byly odvozeny pro dešťové srážky z vrstevnaté oblačnosti ve stř. zeměp. šířkách. Empirické vyjádření vztahu Z–IR nahrazuje exaktní vztah mezi koeficientem radiolokační odrazivosti a intenzitou srážek, který může být stanoven pouze na základě znalostí spektra velikostí srážkových částic a jejich pádové rychlosti.
česky: vztah Z–I  1993-a2
zadný zostupný konvektívny prúd
(RFD, z angl. Rear-Flank Downdraft) syn. proud konvektivní sestupný týlový – sestupný proud v supercele, který většinou není spojen s vypadáváním srážek a který se nachází v zadní části supercely vzhledem ke směru jejího pohybu. Na rozdíl od předního sestupného konvektivního proudu je tvořen suchým a teplým vzduchem a obsahuje menší množství srážkových a oblačných částic. Oblast zadního sestupného proudu se může jevit bezoblačná, nicméně velké částice, které zbyly v sestupném proudu, vytvářejí na radaru tzv. hákovité echo.
česky: proud konvektivní sestupný zadní angl: rear flank downdraft něm: rückseitiger konvektiver Abwind m  2015
zadržovanie zrážok
česky: zadržování srážek  1993-a2
zadržujúca teplotná vrstva
vrstva v atmosféře v určité výšce nad zemským povrchem, která tvoří překážku výstupným pohybům a vert. turbulentnímu promíchávání vzduchu. Zadržující teplotní vrstva je souborným označením pro atm. vrstvy s výškovou inverzí teploty vzduchu nebo s izotermií, popř. vrstvy s malým vert. poklesem teploty vzduchu v porovnání s níže i výše ležícími vrstvami.
česky: vrstva teplotní zadržující angl: intercepting layer rus: задерживающий слой  1993-a3
zadymovanie
1. jeden z tvarů kouřové vlečky. Kouřová vlečka se podobá nepravidelnému závěsu dosahujícímu k zemi. Zadýmování způsobuje jednu z nejnepříznivějších situací vysokého znečištění ovzduší. V protikladu k unášení se zadýmování vyskytuje tehdy, šíří-li se kouřová vlečka pod základnou rel. nízko ležící výškové inverze teploty vzduchu, která brání pronikání exhalací do výšky. V prostoru mezi zemským povrchem a zmíněnou inverzí bývá v tomto případě indiferentní nebo instabilní teplotní zvrstvení ovzduší, podmiňující intenzivnější vert. výměnu. Exhalace se rozptylují v omezeném prostoru pod inverzí, což vede k výskytu vysokých hodnot přízemních imisí. K zadýmování často dochází při rozrušování přízemní teplotní inverze odspodu následkem zahřívání zemského povrchu po východu Slunce, nebo při advekci vzduchu s původně přízemní inverzí teploty nad rel. teplejší povrch, např. nad město s výrazným tepelným ostrovem. Viz též odrážení kouřové vlečky;
2. syn. zakuřování. Viz též ochrana před mrazíky.
česky: zadýmování angl: fumigation rus: задымляющая форма факела  1993-a1
zadymovanie
česky: zakuřování angl: fumigation rus: дымление, задымление  1993-a1
zafrontálna hmla
česky: mlha zafrontální angl: post-frontal fog rus: зафронтальный туман něm: Postfrontalnebel m  1993-a3
zafrontálne zrážky
srážky, které vypadávají v oblasti atmosférické fronty za frontální čarou. Mohou být jak trvalé, tak ve formě přeháněk. Jejich intenzita a trvání na určitém místě závisí na druhu fronty, na její výraznosti, rychlosti postupu a roč. i denní době. Nejdelší trvání a největší intenzitu mívají srážky za studenou frontou prvního druhu, významné mohou být i srážky za okluzní frontou charakteru studené fronty. Viz též srážky frontální, srážky předfrontální.
česky: srážky zafrontální angl: post-frontal precipitation rus: зафронтальные осадки něm: postfrontaler Niederschlag m  1993-a2
zahnutá oklúzia
nejstarší část okluzní fronty, která se vlivem cyklonální cirkulace ohýbá kolem středu cyklony do týlu cyklony. Vzniká v důsledku vývoje nového středu cyklony v blízkosti okluzního bodu, popř. v důsledku méně častého přemísťování středu cyklony směrem k okluznímu bodu. Ohnutá okluze, která má na počátku charakter teplé fronty, často postupně nabývá charakter studené fronty a spolu s mladší částí okluzní fronty může vytvořit nepravý teplý sektor cyklony. Na výškových mapách je ohnutá okluze spojena s existencí jazyka teplého vzduchu v týlu cyklony. Ohnutá okluze je málo častým jevem a bývá zaměňována s podružnou studenou frontou.
česky: okluze ohnutá angl: back-bent occlusion rus: загнутая окклюзия něm: umgebogene Okklusion f  1993-a3
zachytávanie zrážok
česky: zachycování srážek  1993-a2
zákal
atmosférický aerosol tvořený mikroskopicky malými pevnými částicemi, které jsou tak četné, že způsobují opalescenci a snižují dohlednost. Zákal je v našich zeměp. šířkách nejčastěji pozorovaný litometeor. V pozorovatelské praxi se však zaznamenává jen tehdy, snižuje-li meteorologickou dohlednost pod 10 km. Podle převažujícího původu se někdy rozlišuje zákal prachový, průmyslový, pylový, solný, nepřesně též písečný apod. Na rozdíl od mlhy a kouřma není zákal ve významné míře působen kapičkami vody nebo krystalky ledu. Protože však částice působící zákal mohou být kondenzačními jádry, je přechod od zákalu ke kouřmu a mlze plynulý: vzroste-li při ochlazování vzduchu relativní vlhkost přibližně na 70 %, začíná kondenzace na nejaktivnějších kondenzačních jádrech, dohlednost se snižuje a při pokračujícím růstu relativní vlhkosti zákal postupně přechází v kouřmo, které se při vlhkosti zhruba nad 90 % může změnit v mlhu. Zákal může být složen z produktů spalování, avšak zaznamenává-li se v omezených oblastech v blízkosti větších zdrojů kouře, nelze ho s kouřem zaměňovat.
česky: zákal angl: haze rus: мгла  1993-a3
zakalenie atmosféry
syn. turbidita – snížení průzračnosti atmosféry, způsobené absorpcí a rozptylem slunečního záření pevnými nebo kapalnými částicemi atmosférického aerosolu, nikoliv však oblaky. Stupeň zakalení atmosféry se udává většinou pomocí Linkeho zákalového faktoru. Viz též vzduch průzračný, opacita, modř oblohy.
česky: zakalení atmosféry angl: atmospheric turbidity rus: мутность атмосферы  1993-a2
zákalomer
syn. nefelometr.
česky: zákaloměr angl: turbidimeter  1993-a1
zákalová vrstva
vrstva, v níž se vyskytuje zákal. Sahá obvykle od zemského povrchu k první zadržující teplotní vrstvě. Pozorovateli na vyvýšeném stanovišti se někdy jeví jako tmavý horizontální pruh, na jehož horním okraji existuje výrazná diskontinuita v zabarvení oblohy. Ta bývá označována jako hranice zákalu.
česky: vrstva zákalová angl: haze layer rus: слой мглы  1993-a2
zákalový horizont
horní hranice vrstvy zákalu, která při šikmém pohledu shora působí dojmem souvislého horizontu.
česky: horizont zákalový angl: haze horizon rus: горизонт мглы něm: Trübungshorizont m  1993-a1
základná klimatologická stanica
meteorologická stanice, na níž je prováděno klimatologické pozorování podle úplného programu a která má nepřetržitý provoz a úplné přístr. vybavení. Doporučený rozsah meteorologických prvků měřených nebo pozorovaných na základní klimatologické stanici: stav a průběh počasí, množství a druh oblačnosti, výška základny oblačnosti, směr a rychlost větru, teplota, vlhkost a tlak vzduchu, dohlednost, množství srážek, sněhová pokrývka, sluneční svit a teplota půdy v hloubkách 5, 10, 20, 50, 100, 150 a 300 cm. Základní klimatologické stanice v ČR neměří teplotu půdy v hloubkách 150 a 300 cm; dohlednost, druh oblačnosti a výška základny oblačnosti se pozorují jen na profesionálních meteorologických stanicích.
česky: stanice klimatologická základní angl: principal climatological station rus: основная климатологическая станция něm: Klimahauptstation f  1993-a3
základňa oblakov
nejnižší část oblaku, v níž se výrazně odlišuje horiz. dohlednost od podmínek v bezoblačné atmosféře. V reálných podmínkách není základna oblaku ostrou hranicí, ale přechodovou vrstvou o tloušťce několika desítek metrů, v níž se s rostoucí výškou snižuje jak vert., tak horiz. dohlednost. Výška základny oblaku nad daným místem se poměrně rychle mění. V některých případech činí tato změna desítky až stovky metrů za několik minut. Viz též měření výšky základny oblaků.
česky: základna oblaků angl: cloud base rus: нижняя граница облаков  1993-a2
základná pozemná meteorologická stanica
pozemní meteorologická stanice, která provádí met. měření a pozorování v přízemní vrstvě atmosféry za použití odpovídajícího tech. vybavení a personálu. Její zprávy se zařazují do mezinárodní výměny met. informací.
česky: stanice meteorologická pozemní základní angl: principal land station rus: главная наземная станция, основная сухопутная станция něm: Hauptlandstation f  1993-a3
základná rovnica statiky atmosféry
česky: rovnice statiky atmosféry základní angl: principal static's equation rus: основное уравнение статики атмосферы něm: statische Grundgleichung f  1993-a1
základné rovnice
1. v dynamické meteorologii obecně soustava rovnic, která dává do vzájemného vztahu zákl. dynamické a termodynamické veličiny popisující pole větru, teploty a tlaku včetně rozložení obsahu vody ve všech fázích. Počítáme do ní obvykle složkové vyjádření vektorové pohybové rovnice, rovnici kontinuity proudění a vody ve všech fázích, vhodné matematické vyjádření první hlavní věty termodynamické a stavovou rovnici ideálního plynu. Za předpokladu znalosti zdrojových funkcí a počátečních, popř. okrajových podmínek, je taková soustava uzavřeným systémem rovnic. Řešené veličiny jsou pak jednoznačnými funkcemi prostorových souřadnic a času.
2. v tematické oblasti numerické předpovědi počasí se takto obvykle označuje soustava prognostických rovnic, ve kterých jsou použity zjednodušující aproximace hydrostatické rovnováhy a aproximace tenké vrstvy. Filtrují zvukové vlny. Tento typ rovnic je velmi rozšířený pro předpověď počasí od 70. let 20. století a může realisticky pracovat od planetárních škál až po rozlišení přibližně 4 km, kdy popsané horiz. a vert. cirkulace již dosahují srovnatelných měřítek. V literatuře jsou někdy též označovány termínem primitivní rovnice.
česky: rovnice základní angl: primitive equations rus: полные уравнения něm: primitive Gleichungen f/pl  1993-a3
základný front
česky: fronta základní angl: primary front, principal front rus: главный фронт něm: Hauptfront f fr: front principal m  1993-a1
zákon
viz též formule, rovnice, věta, vztah.
česky: zákon  1993-a1
zákon víchric
česky: zákon bouří  1993-a1
zálet počasia
slang. označení pro získávání informací o met. podmínkách v zájmovém prostoru letectva (nejčastěji vojenského) pozorováním z letadla během letu a měřením přístroji na jeho palubě. Zálet počasí je v podstatě letadlovým průzkumem počasí, jehož cílem je získat údaje o výšce horní hranice oblaků, o jejich rozvrstvení, o výskytu námrazy a turbulence, jakož i o dohlednosti v různých výškách apod. Výsledky záletu počasí se hlásí pozemní stanici již během letu, nebo až po přistání letadla. Viz též sondáž ovzduší letadlová.
česky: zálet počasí  1993-a2
zameriavač búrok
česky: zaměřovač bouřek angl: lightning recorder rus: пеленгатор гроз, региистратор молниий  1993-a3
zamračené
viz oblačnost.
česky: zataženo angl: overcast rus: пасмурно  1993-a1
zamračený deň
den, v němž prům. oblačnost byla alespoň 8,1 desetin, resp. relativní sluneční svit byl menší než 0,2. Viz též den jasný, den oblačný.
česky: den zamračený angl: overcast day něm: trüber Tag m rus: пасмурный день fr: jour de ciel très nuageux m, jour de ciel couvert m, jour couvert m  1993-a3
západné rovníkové vetry
záp. větry ve spodní troposféře, které se mohou vyskytnout v úzké centrální části intertropické zóny konvergence.
česky: větry západní rovníkové angl: equatorial westerlies rus: экваториальные западные ветры  1993-a3
záporná teplotná suma
charakteristika teplotního režimu místa nebo oblasti v chladném roč. období počítaná obvykle jako součet všech záporných denních průměrů teploty zaznamenaných během mrazového období. Charakteristika se používá k vyjádření tuhosti zimy.
česky: suma záporných teplot angl: accumulated negative temperatures, sum of cold temperatures rus: сумма отрицательных температур něm: Summe der negativen Temperaturen f  1993-a3
zástavka vetra
symbol, znázorňující na synoptických mapách a grafech, např. aerologických diagramech, rychlost větru 25 m.s–1. Užívá se místo hodnoty pěti opeření šipky větru. Má tvar plného rovnostranného trojúhelníku.
česky: praporek větru angl: pennant rus: вымпел, флажок něm: Windfahne f  1993-a1
zástavovitá koruna
česky: koruna vlajková rus: флагообразная крона  1993-a1
zástavovitý strom
strom s asymetrickou korunou deformovanou na návětrné straně silnými větry, takže svým tvarem připomíná vlajku. Vlajkové stromy se vyskytují ve větrných lokalitách (hřebeny hor, pobřeží apod.) s výrazně převládajícím větrem, který umožňují orientačně určit. Musí však stát osaměle a na rovném terénu, aby asymetrie koruny nebyla způsobena jinými faktory, viz stín větrný.
česky: strom vlajkový angl: flag tree, flag-shaped tree rus: флагообразное дерево něm: Windflüchter m  1993-a3
záverečná anticyklóna
česky: anticyklona závěrečná angl: terminating anticyclone rus: заключительный антициклон  1993-a1
záveterná brázda
česky: brázda závětrná angl: lee trough něm: Lee-Trog m fr: dépression sous le vent f  1993-b3
záveterná depresia
česky: deprese závětrná angl: lee depression něm: Leezyklone f rus: подветренная депрессия fr: dépression sous le vent f, thalweg orographique m  1993-a1
záveterné víry
víry vyskytující se v závětří orografických překážek. Mezi závětrné víry patří víry s přibližné horiz. osou, tj. rotory, pozorované při vírovém proudění nebo při proudění ve tvaru vln, dále pak víry s přibližně vert. osou, vznikající při obtékání ostrovů nebo izolovaných horských vrcholů a vytvářející tzv. Kármánovu vírovou dráhu. Naposled zmíněné víry lze často sledovat na družicových snímcích v podobě oblačných vírů (např. za ostrovem Jan Mayen). Viz též proudění rotorové, perioda uvolňování vírů.
česky: víry závětrné angl: lee eddy, leeward eddy rus: подветренный вихрь  1993-a1
záveterné vlny
v praxi často používané označení pro gravitační vlny typu stojatých vln vznikající při přetékání stabilně zvrstvené vzduchové hmoty přes překážku v podobě horského pásma přibližně kolmo na jeho osu. Jsou řízeny Bruntovou–Vaisalovou frekvencí a v závětrném prostoru bývají spojeny s rotory vytvářejícími se pod jejich vrchy, s vlnovými oblaky, popř. s rotorovými oblaky.
česky: vlny závětrné angl: lee waves rus: подветренные волны  1993-a3
záveterný efekt
souborné označení pro změny hodnot meteorologických prvků, které lze pozorovat v závětří různých překážek. V případě horských pásem dochází kvůli předchozímu působení návětrného efektu a změnám atmosférické cirkulace vlivem orografické překážky ke vzniku srážkového stínu. K závětrným efektům dále patří zmenšování oblačnosti, nárůst dohlednosti, oteplování a zmenšení vlhkosti vzduchu působením fénového efektu, výskyt padavého větru, vlnového proudění, závětrných vírů, rotorových oblaků apod. Za výraznějšími pohořími může docházet k orografické cyklogenezi, orografické okluzi a k přechodnému zeslabování atmosférických front. K závětrným efektům však patří i srážkový stín a deformace pole proudění za menšími přírodními nebo umělými překážkami, které prostřednictvím větrného stínu zmenšují i výpar. Při existenci převládajícího větru se závětrný efekt uplatňuje i v klimatických poměrech určité oblastí nebo místa.
česky: efekt závětrný angl: lee effect rus: подветренный эффект něm: Lee-Effekt m, Leewirkung m fr: effet sous le vent du relief m, effet orographique m  1993-a3
závetrie, záveterná strana
prostor za překážkou ve směru proudění vzduchu, v klimatologii po směru převládajícího větru, kde se ještě projevuje závětrný efekt. Jeho dosah může být i několik set km za překážkou v závislosti na jejích vlastnostech (relativním převýšení, tvaru), uvažovaném meteorologickém prvku a na podmínkách v atmosféře (rychlosti větru a jeho orientaci vůči orografii, na vertikální stabilitě atmosféry aj.). Závětří však pozorujeme i za menšími přírodními nebo umělými překážkami, např. větrolamy.
česky: závětří angl: downwind side, lee side, leeward side rus: подветренная сторона  1993-a3
zavlaženie
česky: zavlažení angl: humidification rus: увлажнение  1993-a1
zberová účinnosť
součin kolizní a koalescenční účinnosti, který vyjadřuje rychlost růstu kapek v oblaku na základě jejich kolizí a následné koalescence. Pokud předpokládáme, že koalescenční účinnost je rovna 1, je sběrová účinnost rovna kolizní účinnosti.
česky: účinnost sběrová angl: collection efficiency rus: эффективность захвата  2014
zdanlivý front
syn. pseudofronta – náhlá prostorová změna (skok) v horiz. rozložení teploty vzduchu, ojediněle též jiného meteorologického prvku. Obvykle zasahuje pouze tenkou přízemní vrstvu vzduchu u zemského povrchu. Vzniká na hranicích rozdílného aktivního povrchu (např. vodní hladina – led, vodní hladina – souš aj.), nebo v orograficky členitém terénu.
česky: fronta zdánlivá angl: pseudo front rus: мнимый фронт něm: Scheinfront f, Pseudofront f fr: pseudo-front m, pseudofront m  1993-a1
zdanlivý vietor
vektor rychlosti větru v souřadnicové soustavě pevně spojené s pohybujícím se objektem (např. lodí). Zdánlivý vítr je dán vektorovým rozdílem pravého větru a vektoru rychlosti pohybu tělesa vzhledem k pevnému bodu na Zemi.
česky: vítr zdánlivý angl: apparent wind rus: относительный ветер  1993-a3
zdroj znečisťovania ovzdušia
přírodní nebo umělý objekt, z něhož se šíří do ovzduší znečišťující látky. Podle umístění nad zemským povrchem rozeznáváme zpravidla zdroje znečišťování ovzduší přízemní a vyvýšené; podle tvaru zdroje bodové, liniové, plošné a prostorové; podle časového režimu emise rozlišujeme zdroje plynulé (kontinuální) s konstantní nebo spojitě proměnnou emisí, přerušované a okamžité (exploze). Dále lze zdroj znečišťování ovzduší dělit na pohyblivé a nepohyblivé (stacionární). Mezi těmito kategoriemi zdrojů jsou různé přechodné a kombinované formy. Významným typem zdrojů je v našich podmínkách tovární komín, který je zpravidla možno považovat za bodový, vyvýšený a plynulý zdroj.
česky: zdroj znečišťování ovzduší angl: source of air pollution rus: источник загрязнения атмосферы  1993-a2
zdvihnutie horizontu
česky: zvýšení horizontu rus: поднятие горизонта  1993-a1
zdvihnutie obzoru
syn. zvýšení horizontu – opt. úkaz vznikající v případech, kdy hustota vzduchu nad zemským povrchem velmi rychle klesá s výškou, např. ve výrazné přízemní inverzi teploty vzduchu. Vlivem zvýšeného zakřivení světelných paprsků v tomto případě dochází ke zdánlivému zvednutí polohy objektů na obzoru, popř. k možnosti pozorovat předměty ležící blízko za geometrickým obzorem. Dojde-li přitom k totálnímu odrazu paprsků procházejících atmosférou šikmo vzhůru, vytváří se svrchní zrcadlení. Opačným jevem je snížení obzoru, pozorované nad přehřátými povrchy ve vrstvě inverze hustoty vzduchu, jež může být doprovázeno spodním zrcadlením. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře, fáta morgana.
česky: zvýšení obzoru angl: looming of horizon rus: поднятие горизонта  1993-a2
zelený lúč
záblesk zelený – převážně zelené krátkodobé zabarvení oblohy, často jen záblesk, vycházející zdánlivě z vrchního okraje slunečního nebo měsíčního kotouče při jejich východu nebo západu. Zelený paprsek je pozorovatelný, pouze je-li horizont zřetelně viditelný (bez výskytu zákalu nebo kouřma). Vysvětluje se skutečností, že index lomu světelných paprsků roste s jejich klesající vlnovou délkou a sluneční disk je pak pro barvy odpovídající kratším vlnovým délkám zdánlivě více pozvednut nad obzor působením astronomické refrakce. Výskyt namodralých odstínů je však velice vzácný, neboť paprsky této barvy jsou v přímém slunečním záření výrazně oslabovány působením molekulárního rozptylu elektromagnetického vlnění v atmosféře. Jev bývá nejčastěji pozorován nad mořskou hladinou nebo v horách nad horní hranicí nízko položených vrstevnatých oblaků a obecně patří mezi fotometeory.
česky: paprsek zelený angl: green flash, green ray rus: зеленая вспышка, зеленый луч něm: grüner Strahl m  1993-a3
zelený záblesk
česky: záblesk zelený něm: grüner Strahl m  1993-a1
zemská magnetosféra
oblast atmosféry Země, v níž magnetické pole Země rozhodujícím způsobem ovlivňuje pohyb elektronů a iontů. Magnetosféra vytváří ochranný obal proti působení slunečního větru. Magnetická sílá odklání částice slunečního větru, který se převážně skládá z rychlých protonů a elektronů, a brání jejich vniknutí do zemské atmosféry. Díky neustálému tlaku, který na magnetosféru vyvíjí sluneční vítr, dochází k částečné deformaci této vrstvy tak, že na denní straně je stlačena na tloušťku odpovídající přibližně deseti zemským poloměrům (tj. ca 60 000 km) a siločáry magnetického pole jsou zde uzavřené křivky, zatímco na noční odvrácené straně se vytváří dlouhý ohon, který zasahuje hluboko do meziplanetárního prostoru (až 600 000 km). Ve vyšších zeměpisných šířkách se vytvářejí kaspy (cusps), které oddělují uzavřené siločáry magnetického pole Země od otevřených, pocházejících ze Slunce. V místech kaspů může docházet k průniku nabitých částic do magnetosféry. Směrem dolů interaguje zemská magnetosféra s ionosférou.
česky: magnetosféra zemská angl: earth magnetosphere rus: магнитосфера něm: Magnetosphäre f  1993-a3
zemské žiarenie smerujúce nahor
souhrnné označení pro úhrn záření zemského povrchu, záření atmosféry směřujícího nahoru a odraženého záření atmosféry, pozorovaný v určité výšce nad zemským povrchem.
česky: záření zemské směřující nahoru angl: upward terrestrial radiation rus: излучение земной поверхности и атмосферы направленное вверх  1993-a1
zenitálne dažde
česky: deště zenitální angl: zenithal rains něm: Zenitalregen m rus: зенитальные дожди fr: pluies zénithales f  1993-a1
Zenkerov vzorec
česky: vzorec Zenkerův angl: Zenker formula rus: формула Зенкера  1993-a1
zhoršenie počasia
1. výraznější nepříznivá změna jednoho nebo více meteorologických prvků nebo počátek výskytu některého nepříznivého, popř. nebezpečného met. jevu nad určitým místem nebo oblastí v průběhu většinou několika hodin. V letecké meteorologii se zhoršení počasí charakterizuje podle mezinárodně dohodnutých pravidel, která jsou v podobě tzv. kritérií pro změnu uvedena v předpisu L3–METEOROLOGIE a mohou být dále specifikována v Dílčích dohodách o rozsahu a formě poskytovaných služeb a leteckých MET informací pro jednotlivá střediska letových a navigačních služeb Řízení letového provozu ČR;
2. rel. pojem označující změnu počasí nepříznivou pro určité lidské činnosti. Např. vytvoření mlhy znamená zhoršení počasí pro dopravu, podstatné zesílení větru nebo prudký pokles teploty vzduchu je zhoršení počasí pro mnohem širší okruh činností. Naopak začátek srážek považuje většina jednotlivců za zhoršení počasí, zatímco zemědělci a vodohospodáři po déle trvajícím suchém období za příznivou změnu. Viz též zlepšení počasí, změna počasí, zpráva o náhlé změně počasí.
česky: zhoršení počasí angl: weather deterioration rus: ухудшение погоды  1993-a3
zima
jedna z hlavních klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto:
1. období od zimního slunovratu do jarní rovnodennosti (astronomická zima);
2. trojice zimních měsíců, na sev. polokouli prosinec, leden a únor (tzv. klimatologická zima);
3. období s prům. denními teplotami 5 °C a nižšími. Někteří autoři považují za zimu období výskytu sněhové pokrývky, období s trváním denní minimální teploty vzduchu pod 0 °C apod. Viz též tuhost zimy.
česky: zima angl: winter rus: зима  1993-a3
zimná búrka
bouřka, která se vyskytuje při vývoji srážkových konvektivních oblaků v zimním období, nejčastěji při přechodu rychle postupující výrazné studené nebo podružné studené fronty. Občas se může vyskytnouti za situace, kdy konv. oblaky v rámci frontální oblačnosti nelze rozlišit, pak je vázána na oblačnost typu nimbostratus. Je zpravidla doprovázena náhlým zesílením větru a silným sněžením. Horní hranice konv. oblačnosti bývá ve výšce pouze 4 až 5 km. Při přechodu zimní bouřky zaznamenáváme obyčejně jen několik velmi silných výbojů. Zimní bouřky jsou u nás řídké, nad oceány jsou však častým jevem.
česky: bouřka zimní angl: winter thunderstorm něm: Wintergewitter n rus: зимняя гроза fr: orage de neige m  1993-a2
zimný monzún
monzun, jenž je podmíněn převládáním vyššího tlaku vzduchu nad velkými oblastmi pevnin v zimě, vanoucí většinou z pevniny na moře. Je převážně suchý, srážky přináší jen do ostrovních a dalších lokalit, pokud v určitém úseku vane nad mořem, odkud čerpá vodní páru. Zimní monzun je hlavní příčinou období sucha v oblastech s monzunovým klimatem.
česky: monzun zimní angl: winter monsoon rus: зимний муссон něm: Wintermonsun m  1993-a3
zimný smog
česky: smog zimní angl: winter smog něm: Wintersmog m 
zjavné teplo
1. syn. entalpie;
2. méně vhodné označení členu reprezentujícího v rámci tepelné bilance zemského povrchu přenos tepla od země do atmosféry turbulentní výměnou.
česky: teplo zjevné angl: sensible heat rus: активная теплота, ощутимая теплота  1993-a1
zlepšenie počasia
1. výraznější změna jednoho nebo více meteorologických prvků nebo ukončení některého nepříznivého met. jevu nad určitým místem nebo oblastí v průběhu několika hodin. V letecké meteorologii se zlepšení počasí charakterizuje podle mezinárodně dohodnutých pravidel, která jsou v podobě tzv. kritérií pro změnu uvedena v předpisu L3–METEOROLOGIE a mohou být dále specifikována v Dílčích dohodách o rozsahu a formě poskytovaných služeb a leteckých MET informací pro jednotlivá střediska letových a navigačních služeb Řízení letového provozu ČR;
2. rel. pojem, označující změnu počasí příznivou pro určité lidské činnosti. Za zlepšení počasí je možno považovat např. rozplynutí mlhy, ukončení srážek, podstatné zeslabení větru, nástup slunečného počasí, popř. vyjasnění, skončení mrazivého období, veder apod. Viz též zpráva o náhlé změně počasí, zhoršení počasí, změna počasí.
česky: zlepšení počasí angl: weather improvement rus: улучшение погоды  1993-a3
zlomové body
česky: body zlomové rus: точки преломления fr: niveau significatif m  1993-a1
zlomy
česky: zlomy rus: точки преломления  1993-a1
zložené námrazky
označení pro námrazkový jev, kdy je vrstva námrazku tvořena několika různými druhy námrazků. Podle doporučení Světové meteorologické organizace se posuzuje celková vrstva námrazku a nikoliv pouze poslední námrazkový jev.
česky: námrazky složené angl: compond deposit rus: сложные гололедо-изморозевые отложения  2014
zlúčená rádiolokačná informácia
radiolokační informace o oblačnosti, nebezpečných jevech s ní spojených a intenzitě srážek nad větším územím. Vytváří se na základě údajů dvou nebo více met. radiolokátorů, které se dotýkají nebo překrývají svými efektivními dosahy. Radiolokační sloučená informace se zpracovává pomocí stanovených kritérií a algoritmů a předává uživatelům.
česky: informace radiolokační sloučená angl: merged radar information rus: стыкованная радиолокационная информация  1993-a3
zmena počasia
větší změna jednoho nebo více meteorologických prvků, probíhající v daném místě nebo oblasti, popř. i začátek nebo ukončení určitého met. jevu. Změnou počasí se zpravidla nerozumí změna hodnot met. prvků v důsledku denního chodu. K nejvýraznější změnám počasí dochází při výměně vzduchových hmot na atmosférických frontách, při změně cirkulačního typu apod. Změna počasí se může uskutečňovat v průběhu několika minut, hodin až dní. Viz též zhoršení počasí, zlepšení počasí, proměnlivost počasí.
česky: změna počasí angl: weather change rus: изменение погоды  1993-a2
zmena typu poveternostnej situácie
česky: změna typu povětrnostní situace  1993-a1
zmiešané zrážky
hydrometeor tvořený současně kapalnými srážkami a tuhými srážkami. Smíšené srážky se vyskytují nejčastěji při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C.
česky: srážky smíšené angl: mixed precipitation rus: осадки дождя со снегом něm: Mischphasen-Niederschlag m  1993-a1
zmiešaný oblak
oblak složený z vodních kapek i ledových částic. Oblast koexistence obou fází vody se rozkládá nad izotermou 0 °C a dosahuje zpravidla do oblasti kolem teploty –20 °C. Smíšený oblak je koloidně instabilní a mohou z něho vypadávat atmosférické srážky. Mezinárodní morfologická klasifikace označuje jako smíšené oblaky především nimbostratus, cumulonimbus a často altostratus, při nízkých teplotách též altocumulus, stratus a stratocumulus. Viz též instabilita oblaku koloidní, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova, oblak ledový, oblak vodní, oblak srážkový.
česky: oblak smíšený angl: mixed cloud rus: смешанное облако něm: Mischwolke f, Mischphasenwolke f  1993-a3
zmiešavací pomer
charakteristika vlhkosti vzduchu definovaná jako podíl hmotnosti vodní páry mv k hmotnosti suchého vzduchu md v daném objemu vzduchu
w=mvmd.
S pomocí stavové rovnice pro suchý vzduch a pro vodní páru lze směšovací poměr vyjádřit pomocí tlaku vodní páry e a tlaku vzduchu p vztahem
w=εepe εep,
kde konstanta ε ≈ 0,622 je poměr hodnot měrné plynové konstanty pro suchý vzduch a pro vodní páru. Směšovací poměr je bezrozměrná veličina, která v atmosféře dosahuje hodnot řádu 10–3. V meteorologii ji proto často udáváme v jednotkách g.kg–1. Číselnou hodnotou se směšovací poměr blíží hodnotě měrné vlhkosti vzduchu.
česky: poměr směšovací angl: mixing ratio rus: отношение смеси něm: Mischungsverhältnis n  1993-a3
zmiešavacia dĺžka
veličina v klasické teorii atm. turbulence, definovaná L. Prandtlem jako vzdálenost, na níž se individuální částice turbulentní proudící tekutiny (v meteorologii vzduchové částice) během pohybu napříč proudu beze zbytku smísí s okolním prostředím při zachování své konstantní hybnosti. Z hlediska formální analogie mezi charakteristikami vazkého laminárního proudění a turbulentního proudění se v jistém smyslu jedná o protějšek pojmu volná dráha molekuly. Obdobnou teorii směšovací délky vypracoval G. I. Taylor, jenž však místo konzervace hybnosti individuální částice tekutiny (vzduchu) uvažoval konzervaci vorticity. Směšovací délka se používá k vyjádření koeficientu turbulentní difuze. V teoriích turbulence se používá kromě směšovací délky podobná veličina nazývaná charakteristický rozměr turbulentních vírů nebo měřítko vírů, která se obvykle interpretuje jako střední rozměr turbulentních vírů.
česky: délka směšovací angl: mixing length něm: Mischungsweg m rus: длина смешения, путь перемешивания fr: longueur de mélange f  1993-a1
zmiešavacia vrstva
syn. vrstva mísení – vrstva ovzduší mezi zemským povrchem a spodní hranicí nejnižší zadržující teplotní vrstvy; vertikální teplotní gradient ve směšovací vrstvě odpovídá instabilnímu nebo indiferentnímu nebo mírně stabilnímu teplotnímu zvrstvení ovzduší. Příměsi emitované do směšovací vrstvy se rozptylují v celém jejím rozsahu. Tloušťka směšovací vrstvy se nazývá směšovací výška. Součin směšovací výšky a prům. rychlosti větru ve směšovací vrstvě nad daným místem zemského povrchu se v tematické oblasti ochrany čistoty ovzduší obvykle označuje jako ventilační index (faktor).
česky: vrstva směšovací angl: mixing layer  1993-a3
zmrazky
termín používaný pro formy náledí, která vzniká, jestliže voda z úplně nebo částečně roztátého sněhu na zemi opět zmrzne, nebo jestliže při provozu vozidel na silnicích a cestách sníh zledovatí.
česky: zmrazky angl: ground ice rus: осколки льда  1993-a3
zmrznutá hmla
syn. mlha ledová – mlha, která je složena z ledových krystalků. Vyskytuje se při silných mrazech, zejména při teplotách pod –30 °C, a proto má nízký obsah vodní páry, takže nepůsobí ani při vysoké relativní vlhkosti vzduchu sychravým dojmem. Na ledových krystalcích často dochází k opt. jevům (tzv. jiskření světla). Při zmrzlé mlze se netvoří žádné námrazky. Viz též mlha přechlazená.
česky: mlha zmrzlá angl: ice fog rus: ледяной туман něm: Eisnebel m  1993-a2
zmrznutá rosa
bílá usazenina zmrzlých kapek rosy; nemá krystalickou strukturu. Nesmí se zaměňovat s jíním.
česky: rosa zmrzlá angl: white dew rus: замерзшая роса něm: gefrorener Tau m  1993-a3
zmrznutý dážď
srážky z průhledných ledových částic kulového nebo nepravidelného tvaru o průměru 5 mm nebo menším. Při dopadu na tvrdou zemi obvykle odskakují a při nárazu je slyšet šum. Zmrzlý déšť vzniká zmrznutím dešťových kapek nebo značně roztálých sněhových vloček v blízkosti zemského povrchu. Zmrzlý déšť se nevyskytuje v přeháňkách.
česky: déšť zmrzlý angl: ice pellets něm: Eiskörner n/pl, gefrorener Regen m rus: ледяная крупа fr: grésil m  1993-b3
znečistenie ovzdušia
výskyt různých látek v ovzduší v takové koncentraci a po tak dlouhou dobu, že škodlivě působí na zdraví, popř. na pohodu lidí, na živé organismy nebo na neživé objekty. Důležitým kritériem znečištění ovzduší jsou právně stanovené imisní limity, které určují nejvýše přípustné koncentrace znečišťující látky v ovzduší. Jiné definice považují ovzduší za znečištěné, jestliže se jeho složení významně odchyluje od normálu tím, že obsahuje cizorodé příměsi. Viz též klimatologie znečištění ovzduší, hygiena ovzduší, zdroj znečišťování ovzduší, rozptyl příměsí v ovzduší, smog, měření znečištění ovzduší.
česky: znečištění ovzduší angl: air pollution, atmospheric pollution rus: атмосферное загразнение, загрязнение воздуха  1993-a2
znečistený vzduch
vzduch obsahující pevné, kapalné či plynné znečišťující příměsi. Viz též znečištění ovzduší.
česky: vzduch znečištěný angl: polluted air rus: загрязненный воздух  1993-a2
znečisťovanie ovzdušia
činnosti nebo děje, jejichž důsledkem je znečištění ovzduší, tj. vnášení takových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou buď samy znečišťujícími látkami (primární znečisťování ovzduší), nebo které se stávají znečišťujícími látkami po chem. a fyz. změnách nebo ve směsi s jinými látkami (sekundární znečisťování ovzduší). Termín sekundární prašnost, znamenající víření prachu ze zemského povrchu, je nyní nahrazován výrazem nesuspendované částice. V širším smyslu se jako znečisťování ovzduší označuje i emitování elmag. záření, např. radioakt. záření, mikrovlnného záření (radiolokátorem, vysíláním VKV apod.), světla, hluku a tepla do atmosféry.
česky: znečišťování ovzduší angl: air pollution rus: загрязнение воздуха  1993-a2
znečisťujúce prímesi
látky, které nepatří do složení čisté atmosféry a jsou do ovzduší emitovány z přirozených nebo antropogenních zdrojů v takovém množství, že v lokálním, regionálním nebo globálním měřítku mění fyz., popř. i chem. vlastnosti vzduchu. Mohou působit jako škodliviny v ovzduší, ale paušálně je nelze takto nazývat, neboť jejich případnou škodlivost nutno vztahovat nejen k danému receptoru, nýbrž i k jejich koncentraci, popř. synergickému působení s jinými znečisťujícími příměsemi Viz též znečišťování ovzduší, pachy.
česky: příměsi znečišťující angl: air contaminant, air pollutants rus: загрязняющие примеси něm: Verunreinigungsbeimengung f, Schadstoffe m/pl  1993-a3
zníženie horizontu
česky: snížení horizontu něm: Horizontdepression f  1993-a1
zníženie obzoru
syn. snížení horizontu – viz zvýšení obzoru.
česky: snížení obzoru angl: dip of horizon, sinking of horizon rus: депрессия горизонта, понижение горизонта něm: Horizontdepression f  1993-a1
znos rádiosondy
horizontální vzdálenost radiosondy od radiosondážní stanice v okamžiku měření. V kódu BUFR je poloha sondy v každé hladině dána uvedením rozdílu mezi zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou radiosondy a zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou místa, odkud byla sonda vypuštěna.
česky: snos radiosondy angl: radiosonde drift rus: снос радиозонда něm: Drift der Radiosonde f  2018
zobrazovací družicový rádiometer
(imager) – obecné označení pro družicové radiometry, jejichž primárním zaměřením je pořizování dvourozměrných polí různých veličin, např. snímků oblačnosti, rozložení pole teplot zemského povrchu, aj.
česky: radiometr družicový zobrazovací angl: satellite imager rus: спутниковое устройство съёмки, спутниковый датчик съёмки  2014
zodiakálne svetlo
česky: světlo zodiakální rus: зодиакальний свет něm: Zodiakallicht n  1993-a1
zonalita klímy
pásmovitost klimatu zákonitost uspořádání klimatických oblastí do klimatických pásem, podmíněná primárně rozložením bilance záření na Zemi. Rozeznáváme horizontální (šířkovou) a vertikální (výškovou) zonalitu klimatu; vertikální zonalita bývá označována též jako stupňovitost klimatu. Zonalita klimatu, která je hlavním rysem rozložení klimatických podmínek na Zemi, je příčinou výrazné zonality pedosféry, biosféry a do značné míry i činnosti člověka.
česky: zonalita klimatu angl: climatic zonation rus: зональность климата  1993-a3
zonálna brázda nízkeho tlaku vzduchu
brázda nízkého tlaku vzduchu, jejíž osa je orientovaná ve směru rovnoběžek. Na sev. polokouli je na její již. straně převážně západní a na sev. straně vých. proudění. Viz též brázda nízkého tlaku vzduchu meridionální, proudění zonální.
česky: brázda nízkého tlaku vzduchu zonální angl: zonal trough něm: zonaler Trog m rus: зональная ложбина fr: thalweg équatorial m, thalweg d'alizé m, creux tropical m, creux des latitudes moyennes m, talweg des latitudes moyennes m, thalweg des latitudes moyennes m, thalweg des zones d'alizés m  1993-a3
zonálna cirkulácia
1. souhrn složek pohybu vzduchu ve všeobecné cirkulaci atmosféry, které mají rovnoběžkový směr;
2. cirkulace, která v dané oblasti působí synopticky nebo klimaticky významný zonální přenos tepla a vlhkosti. Je určující pro velký oběh vody na Zemi;
3. model všeobecné cirkulace atmosféry s přenosem vzduchu pouze v rovnoběžkovém směru, se stejnou rychlostí ve všech bodech kterékoliv rovnoběžky. Viz též index zonální cirkulace.
česky: cirkulace zonální angl: zonal circulation něm: zonale Zirkulation f rus: зональная циркуляция fr: circulation zonale f  1993-a3
zonálna zložka cirkulácie
průmět výsledného vektoru větru odpovídajícího všeobecné cirkulaci atmosféry v daném bodě, oblasti nebo hladině na místní rovnoběžku. K východu orientovaná zonální složka cirkulace se považuje za kladnou, opačná za zápornou. Viz též cirkulace zonální, proudění zonální, index zonální cirkulace, složka cirkulace meridionální.
česky: složka cirkulace zonální angl: zonal component of circulation rus: зональная составляющая циркуляции něm: zonale Zirkulationskomponente f  1993-a3
zonálne prúdenie
proudění vzduchu ve směru podél rovnoběžek, přičemž obvykle se jako zonální proudění označuje proudění ve směru západ – východ. Východní proudění podél rovnoběžek se většinou označuje jako východní nebo negativní zonální proudění, popř. jako proudění antizonální. Viz též cirkulace zonální, složka cirkulace zonální, proudění meridionální.
česky: proudění zonální angl: zonal flow rus: зональное течение něm: zonale Luftströmung f  1993-a3
zonda
regionální název horského větru v Argentině. Zpravidla se tak označuje suchý vítr typu fénu, proudící dolů v závětří And ve stř. Argentině v zimě. Dosahuje rychlostí až 120 km.h–1.
česky: zonda angl: zonda rus: зонда  1993-a1
zoobioklimatológia
syn. bioklimatologie zvířat, zooklimatologie – část bioklimatologie zabývající se vztahy mezi klimatem a živočichy, zvláště hospodářskými zvířaty.
česky: zoobioklimatologie angl: zooclimatology rus: зооклиматология  1993-a2
zoofenofáza
česky: zoofenofáze angl: zoophenophase rus: зоофенофаза  1993-a1
zoofenológia
část fenologie zabývající se studiem časového průběhu významných periodicky se opakujících životních projevů živočichů neboli živočišných fenologických fází v závislosti na počasí a klimatu. K těmto fázím neboli zoofenofázím patří především první výskyt škůdců (a nástup následných generací), kulminace výskytu škůdců, přílet ptactva, první zpěv, počátek kladení vajec, houfování ptactva a odlet ptactva.
česky: zoofenologie angl: zoophenology rus: зоофенология  1993-a3
zooklimatológia
česky: zooklimatologie  1993-a1
zora
zast. knižní výraz pro ranní červánky.
česky: zora  1993-a1
zore
vžité označení pro světelné jevy v atmosféře v období východu a západu Slunce, není-li obloha zcela zatažena oblaky. Červánky jsou pozorovatelné v té části oblohy, kde se nachází Slunce. Se zmenšováním výšky Slunce nad obzorem se barva slunečního světla mění postupně ze žluté přes oranžovou na červenou. Zanikají při výšce Slunce asi 5° pod obzorem. Vznikají lomem slunečních paprsků v atmosféře a rozptylem na molekulách vzduchu, částicích prachu apod. Velikost rozptylu se zmenšuje s rostoucí vlnovou délkou procházejícího záření. Červená část slunečního spektra prochází v období západu Slunce atmosférou s menším zeslabením než ostatní části spektra, a proto ve slunečním záření převažuje. Viz též barvy soumrakové, modř oblohy.
česky: červánky angl: twilight glow něm: Dämmerungsfarben f/pl rus: заря fr: nuages crépusculaires pl  1993-a1
zosadanie vzduchu
česky: sesedání vzduchu něm: absinkende Luft f  1993-a1
zoslabenie slnečného žiarenia
pokles energie sluneční záření při průchodu atmosférou Země, způsobený absorpcí a rozptylem na molekulách vzduchu, v oblacích a atmosférických aerosolech. Viz též extinkce, zákon Beerův, zakalení atmosféry.
česky: zeslabení slunečního záření angl: attenuation of solar radiation, extinction of solar radiation rus: ослабление солнечной радиации  1993-a1
zostupné pohyby vzduchu
vertikální pohyby vzduchu v atmosféře, které směřují dolů směrem k zemskému povrchu. Patří k nim zejména sestupné pohyby, které:
a) kompenzují konv. výstupné pohyby;
b) vznikají při obtékání orografických překážek, např. v sestupné části vln ve vlnovém prouděnízávětří horských hřebenů;
c) jsou typické pro oblasti vysokého tlaku vzduchu, zejména pro centrální části anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu;
d) se projevují jako výkluzné pohyby teplého vzduchu na katafrontách;
e) se vyskytují na zvlněné spodní hranici vrstvy s inverzí teploty vzduchu.
česky: pohyby vzduchu sestupné angl: downdraft movements of air rus: нисходящие движения воздуха něm: absinkende Luft f  1993-a2
zostupný konvektívny prúd
syn. downdraft – vertikální sestupný proud, typický pro konvektivní bouře, zpravidla doprovázený silnými srážkami (deštěm či kroupami). Maximální vertikální rychlosti sestupných proudů dosahují přibližně polovičních hodnot rychlosti vzestupných proudů. Pro extrémně silné sestupné konv. proudy se používá termín downburst, popř. microburst. V supercele rozlišujeme přední a zadní sestupný proud. Slangově se v češtině používá původní angl. termín downdraft [daundraft].
česky: proud konvektivní sestupný angl: downdraft rus: нисходящий поток něm: konvektiver Abwind m, downdraft m  2014
zostupný vietor
česky: vítr sestupný rus: нисходящий ветер  1993-a1
zotrvačná predpoveď počasia
česky: předpověď počasí setrvačná angl: persistent forecast rus: инерционный прогноз něm: permanente Vorhersage f  1993-a3
zotrvačné vlny
česky: vlny setrvačné  1993-a1
zovšeobecnený koeficient difúzie
veličina používaná v Suttonově modelu a charakterizující šíření kouřové vlečky kolmo na směr proudění. Rozeznáváme zobecněný koeficient difuze laterální a vertikální, které jsou speciálními případy koeficientu laterální disperze a koeficientu vertikální disperze.
česky: koeficient difuze zobecněný angl: generalized diffusion coefficient rus: обобщенный коэффициент диффузии něm: verallgemeinerter Diffusionskoeffizient m  1993-a1
zrážkomer
syn. hyetometr, zast. dešťoměr – přístroj pro měření úhrnu srážek, tj. výšky sloupce srážkové vody, který by se vytvořil na vodorovném nepropustném povrchu, pokud by nedocházelo k výparu a voda neodtékala. V ČHMÚ se užívají převážně srážkoměry se záchytnou plochou 500 cm2 instalované tak, aby byla výška záchytné plochy 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. Ve vyšších a horských polohách mohou být srážkoměry pro zimní období vybaveny výškově stavitelným stojanem, popřípadě trvale umístěny na přístrojové rampě. V horských oblastech může být srážkoměr vybaven Tretjakovovým ochranným límcem pro zajištění lepší činnosti srážkoměru (snížení rychlosti proudění v okolí záchytné plochy srážkoměru). Viz též měření srážek, ochrana srážkoměru.
česky: srážkoměr angl: precipitation gauge, rain gauge rus: осадкомер něm: Niederschlagsmesser m  1993-a3
zrážkomerná stanica
klimatologická stanice, na které se měří úhrn srážek, výška a vodní hodnota sněhové pokrývky a pozorují se rovněž stanovené met. jevy. Obvykle je umístěna tak, aby svými srážkoměrnými údaji doplňovala údaje základních klimatologických stanic.
česky: stanice srážkoměrná angl: precipitation station rus: станция измерения осадков něm: Niederschlagsmessstation f  1993-a3
zrážková častica
syn. element srážkový – 1. obecné označení pro vodní kapky a ledové částice, které vypadávají z oblaku při srážkách;
2. v numerických modelech označení dešťových kapek, ledových krystalků, sněhových vloček, krupek a krup, jejichž ekvivalentní poloměr je řádu 10–4 m a více. Vzhledem k velikosti srážkových částic nelze jejich pádovou rychlost zanedbat. Srážkotvorné procesy v oblacích jsou spojeny s růstem části oblačných částic do velikosti částic srážkových. Viz též fyzika oblaků a srážek, spektrum velikostí dešťových kapek, autokonverze, teorie vzniku srážek Bergeronova-Findeisenova, teorie vzniku srážek koalescencí.
česky: částice srážková angl: precipitation particle něm: Niederschlagteilchen n  2018
zrážková efektívnosť
česky: efektivnost srážková rus: эффективность осадков fr: efficacité pluviale f  1993-a3
zrážková pravdepodobnosť
pravděpodobnost výskytu dne se srážkami, vypočítaná z dlouholeté řady pozorování a vyjádřená v procentech. Patří k zákl. klimatologickým charakteristikám časového rozložení srážek. Měs. nebo roč. srážková pravděpodobnost vyjadřuje poměr mezi počtem dní se srážkami a celkovým počtem sledovaných dní za mnohaleté období, např. srážková pravděpodobnost 33 % v měsíci září znamená, že v uvedeném měsíci byla v dlouholetém průměru třetina dní se srážkami. Denní srážková pravděpodobnost udává pravděpodobnost, s jakou je určitý kalendářní den v roce dnem srážkovým. Např. srážková pravděpodobnost 50 % pro 1. leden za období 1901–1950 znamená, že v průměru v každém druhém roce byly v uvedeném dnu pozorovány srážky.
česky: pravděpodobnost srážková angl: precipitation probability rus: вероятность выпадения осадков něm: Niederschlagswahrscheinlichkeit f  1993-a1
zrážková účinnosť
syn. efektivnost srážková – složka klimatického potenciálu krajiny vyjadřující srážkové (vláhové) podmínky pro růst rostlin. K její charakteristice byly navrženy různé indexy humidity. C. W. Thornthwaite (1931) použil jako kritérium původní Thornthwaiteovy klasifikace klimatu index srážkové účinnosti (PE index) ve tvaru:
PE=  m=1 12115(Rm Tm-10)10/9,
kde Tm je prům. měs. teplota vzduchu ve °C a Rm značí měsíční srážky v mm. Pozdější klasifikace klimatu jsou založeny na poměru mezi srážkami a potenciálním výparem spíše než na vztahu mezi teplotou vzduchu a srážkami.
česky: účinnost srážková angl: precipitation efficiency  1993-a3
zrážková výdatnosť
úhrn srážek v daném časovém období, např. v měsíci, dělený počtem dnů se srážkami v témže období. Viz též intenzita srážek.
česky: vydatnost srážková  1993-a1
zrážkové maximum
1. neurčitý pojem, označující místo nebo dobu s největším úhrnem srážek během srážkové události, popř. i hodnotu dosaženého úhrnu, viz extrémy srážek;
2. v klimatologii maximum křivky průměrného ročního chodu srážek, vyjádřené zpravidla jako nejvyšší prům. měs. úhrn. Kromě tohoto tzv. hlavního srážkového maxima, které na většině území ČR nastává v jednom z letních měsíců, existuje často i tzv. podružné srážkové maximum, tedy přechodné zvýšení křivky průměrného ročního chodu srážek v relativně sušší fázi roku. Pokud se v ČR vyskytuje, zpravidla spadá do období od listopadu do ledna, přičemž v horách severních Čech může dokonce převýšit letní maximum.
česky: maximum srážkové angl: precipitation maximum rus: максимум осадков něm: Niederschlagsmaximum n  1993-a3
zrážkové obdobie
časový úsek po sobě jdoucích dnů se srážkami na dané met. stanici. Jako minimální denní úhrn srážek se přitom nejčastěji uvažuje 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (neměřitelné srážky). Srážková období, někdy označovaná i jako období vlhká, se střídají se suchými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou srážkových období, jiní mezi ně počítají i samostatné dny se srážkami. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených srážkových období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená srážková období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání srážkových období a jejich srážkové vydatnosti jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek. Velká četnost, případně délka srážkových období jsou charakteristické pro humidní klima a pro období dešťů.
česky: období srážkové angl: rainy period, wet spell rus: дождливый период, период с осадками něm: Niederschlagsperiode f, Regenperiode f  1993-a3
zrážkové pruhy
syn. virga.
česky: pruhy srážkové něm: Fallstreifen m/pl  1993-a1
zrážkový deň
česky: den srážkový angl: precipitation day rus: день с осадками fr: jour de pluie m  1993-a1
zrážkový element
česky: element srážkový angl: precipitation element něm: Niederschlageelement n  2018
zrážkový gradient
změna úhrnu srážek na jednotku vzdálenosti nebo nadmořské výšky. Při uvažování dlouhodobých průměrů má vertikální srážkový gradient kladnou hodnotu až po hladinu, nad níž příp. nastává inverze srážek. Horizontální srážkový gradient může být zesílen přítomností klimatického předělu.
česky: gradient srážkový angl: precipitation gradient  2016
zrážkový intenzograf
zast. označení pro váhový automatický srážkoměr.
česky: intenzograf srážkový angl: rainfall rate recorder rus: прибор для измерения интенсивности осадков něm: Regenschreiber m  1993-a3
zrážkový oblak
1. oblak, z něhož v čase pozorování vypadávají srážky.
2. označení druhu oblaků, z nichž mohou vypadávat srážky dosahující zemský povrch. Mezinárodní morfologická klasifikace vyjadřuje, že z oblaku vypadávají srážky dosahující zemský povrch s použitím zvláštnosti oblaku praecipitatio. Slabé srážky se mohou vyskytovat u druhů altostratus, stratus, stratocumulus. Druhy nimbostratus a cumulonimbus jsou srážkové oblaky, které mohou produkovat i silné srážky. Z oblaků druhu cumulus mohou srážky ve formě přeháněk vypadávat pouze u tvaru cumulus congestus. Viz též oblak nesrážkový.
česky: oblak srážkový angl: precipitating cloud rus: облако дающее осадки něm: Regenwolke f  2014
zrážkový pás
útvar srážkových oblaků protáhlý v jednom směru, takže je možné určit jeho orientaci. Srážkové pásy mohou být tvořeny konvektivními i vrstevnatými oblaky, mohou dosahovat různých měřítek, přičemž mívají složitější vnitřní strukturu. V mimotropické cykloně jsou srážkové pásy vázány na atmosférické fronty a případné čáry instability, které se mohou vyskytovat i samostatně. V tropické cykloně se od středu odvíjejí spirální srážkové pásy. Pohyb srážkového pásu ve směru jeho protažení, popř. setrvání pásu nad určitým povodím může vést k zesílení případné povodně.
česky: pás srážkový angl: rainband rus: дождевая полоса  2014
zrážkový polčas
česky: poločas srážkový něm: Halbzeit der Niederschlagmenge f  1993-a1
zrážkový režim
označení charakterizující vlastnosti sezonního rozdělení atm. srážek v daném místě. Hlavní typy srážkového režimu podle W. G. Kendrewa jsou rovníkový, tropický, monzunový, středomořský, dále oceánický a kontinentální srážkový režim oblastí s převládajícími záp. větry.
česky: režim srážkový angl: rainfall regime rus: режим осадков něm: Niederschlagsregime n  1993-a1
zrážkový tieň
zmenšení úhrnu srážek i četnosti jejich výskytu v závětří překážky libovolného měřítka. Ve větším měřítku se jedná o projev závětrného efektu horské překážky, kdy jsou srážky menší nejen ve srovnání s návětřím, ale často i vůči oblastem dále ve směru proudění. Srážkový stín v klimatologickém smyslu se tvoří v případě výrazně převládajícího větru. Příkladem z území ČR je oblast Podkrušnohoří, kde se srážkový stín uplatňuje při proudění ze severozápadního kvadrantu, takže způsobuje relativní ariditu klimatu tohoto regionu. Z hlediska mikrometeorologie lze za srážkový stín považovat i mech. zastínění určitého prostoru překážkou vůči srážkám hnaným větrem. Srážkový stín může souviset s fénovým efektem.
česky: stín srážkový angl: rain shadow rus: дождевая тень něm: Regenschatten m  1993-a3
zrážky hnané vetrom
část padajících srážek, která má vlivem větru také horiz. složku pohybu. Pro jejich měření by bylo nutné použít speciální srážkoměry s vert. záchytnou plochou. Srážky hnané větrem se na stanicích v ČR neměří, jejich měření není požadováno doporučeními Světové meteorologické organizace.
česky: srážky hnané větrem rus: косой дождь něm: Schlagregen m  1993-a3
zrážky pri bezoblačnej oblohe
drobná ledová zrnka, jehličky, krystalky nebo vodní kapičky padající při jasné obloze. Tento jev je pozorován zřídka.
česky: srážky při bezoblačné obloze angl: precipitation from a clear sky rus: осадки при безоблачном небе něm: Niederschlag bei wokenfreiem Himmel m  1993-a3
zrkadlenie
fotometeor vytvářený lomem a totálním odrazem světelných paprsků ve vzduchových vrstvách, který se projevuje vznikem nepravých obrazů blízkých nebo vzdálených předmětů. Rozlišuje se spodní zrcadlení, při němž je obraz převrácený a leží níže než příslušný reálný objekt, a svrchní zrcadlení s obrazem ve větší výšce než odpovídá výšce reálného předmětu, který se popř. může nalézat i za obzorem. Spodní zrcadlení vzniká nad silně zahřátými povrchy (pouštním pískem, asfaltovými a betonovými plochami v létě apod.), nad nimiž se vytváří vzduchová vrstva s inverzí hustoty vzduchu, což vyvolává opt. dojem zrcadlící vodní hladiny. Svrchní zrcadlení bývá naopak pozorováno nad studenými povrchy (např. studenými vodními plochami, ledovými a sněhovými poli) nebo může vznikat v souvislosti s výškovými inverzemi teploty vzduchu. Následkem velkých horiz. gradientů hustoty vzduchu, působených výrazným nerovnoměrným ohříváním aktivního povrchu, se vytváří boční zrcadlení, kdy fiktivní obraz je vzhledem k odpovídajícímu předmětu bočně posunut. Vzájemnou kombinací uvedených typů zrcadlení nebo např. současným výskytem svrchního zrcadlení na dvou nebo více nad sebou ležících vrstvách s inverzí teploty vzniká vícenásobné zrcadlení. Opt. úkazy související se zrcadlením se též označují jako fáta morgana. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře, zvýšení obzoru.
česky: zrcadlení angl: mirage rus: мираж  1993-a1
zrnitá námraza
jeden z námrazových jevů, nazývaný též jen námraza. Vytváří se jako zrnitá, obvykle mléčně zbarvená, neprůhledná, ledová usazenina, ozdobená krystalky ve tvaru větviček složených z ledových zrnek, oddělených vzduchovými mezerami. Vzniká zpravidla při teplotách mezi –2 a –10 °C rychlým zmrznutím zpravidla přechlazených vodních kapek mlhy nebo oblaku, při styku s předměty na zemském povrchu nebo na plochách letadla (zde vzniká zpravidla na náběžných hranách letadla nejčastěji při teplotách –10 °C až –20 °C). Narůstá rychleji na hranách obrácených proti větru. Nejčastěji se vyskytuje ve vrstevnaté oblačnosti a nejintenzivnější bývá v oblačném systému teplé fronty v zimní části roku. Je poměrně přilnavá, může však být ještě odtržena od předmětu na němž je usazena.
česky: námraza zrnitá angl: hard rime rus: зернистая изморозь něm: harte Raufrost n  1993-a3
zrýchlenie tiaže
zrychlení g, které danému tělesu uděluje síla zemské tíže, tj. výslednice gravitační síly a odstředivé síly rotace Země. Závisí na zeměp. šířce a nadm. výšce, pro hladinu moře platí na rovníku g = 9,780 m.s-2, na pólech g = 9,832 m.s-2. Ve značné části meteorologických výpočtů však lze tyto závislosti zanedbat a např. používat konvenčně stanovenou hodnotu tzv. normálního tíhového zrychlení g = 9,806 65 m.s-2, jež se vztahuje ke 45. rovnoběžce s. š. a mořské hladině. Pro přesnější barometrické výpočty realizované např. prostřednictvím barometrické formule se však závislost tíhového zrychlení na z. š. zpravidla uvažuje.  
česky: zrychlení tíhové angl: gravity acceleration rus: ускорение силы тяжести  1993-a3
zürišské číslo
česky: číslo curyšské něm: Züricher Zahl f rus: цюрихское число fr: nombre de taches solaires m  1993-a2
zúrivé päťdesiatky
česky: padesátky zuřící angl: furious fifties rus: ревущие пятидесятые něm: wütende Fünfziger m/pl  1993-a1
zvieratníkové svetlo
syn. světlo zodiakální – slabé bílé nebo žlutavé světlo ve tvaru kužele na noční obloze rozložené podél ekliptiky a zdánlivě vycházející z místa na horizontu, za nímž se nachází zapadlé či vycházející Slunce. Zvířetníkové světlo lze pozorovat pouze při dostatečně temné obloze a průzračném vzduchu, tzn. v tropech a subtropech běžně po celý rok, v severních mírných zeměpisných šířkách na jaře na večerní obloze a na podzim na ranní obloze. Je způsobeno rozptýleným slunečním světlem na disku prachu kolem Slunce, soustředěném v rovině ekliptiky.
česky: světlo zvířetníkové angl: zodiacal light rus: зодиакальный свет něm: Zodiakallicht n  1993-a3
zvírený prach alebo piesok
litometeor tvořený částicemi prachu a/nebo písku zdviženého větrem nad zemský povrch. Podle výšky výzdvihu rozeznáváme nízko zvířený prach nebo písek a vysoko zvířený prach nebo písek. Viz též bouře prachová nebo písečná, vír prachový nebo písečný, sníh zvířený.
česky: prach nebo písek zvířený angl: drifting or blowing dust or sand rus: пыльный или песчаный поземок или пыльнная или песчаная низовая метель něm: aufgewirbelter Staub oder Sand m  1993-a3
zvírený sneh
hydrometeor, který se vyskytuje při sněhové pokrývce a vysoké rychlosti větru, jenž sněhové částice unáší. Může nastávat při sněžení nebo nezávisle na něm. Zvířený sníh způsobuje změny v rozložení sněhové pokrývky a vznik sněhových akumulací. Podle výšky zdvihu rozlišujeme sníh nízko zvířený a sníh vysoko zvířený. Viz též vánice sněhová, prach nebo písek zvířený.
česky: sníh zvířený angl: drifting or blowing snow rus: поземок или снежная низовая метель něm: Schneefegen n  1993-a3
zvláštna letecká meteorologická správa
meteorologická zpráva pro letecké účely vysílaná mimo pravidelné zpravodajské termíny s cílem zvýšit operativnost řízení letové činnosti. Vysílá se při stanovené míře zhoršení i zlepšení povětrnostních podmínek. Sestavuje se podle kódu SPECI. Pro vysílání zprávy SPECI jsou přesně definována kritéria, zahrnující změny směru, rychlosti a nárazů větru, dále změny dohlednosti a dráhové dohlednosti, provozně význačné oblačnosti a výskyt význačných jevů počasí. Viz též zpráva o náhlé změně počasí.
česky: zpráva letecká meteorologická mimořádná (SPECI) angl: Aerodrome special meteorological report (SPECI) rus: СПЕЦИ  1993-a3
zvláštne javy počasia
označení pro meteorologické jevy, kterým je nutno z provozního nebo prognostického hlediska věnovat zvláštní pozornost. V synoptických zprávách z evropských zemí se povinně uvádí informace o výskytu těchto jevů: max. nárazy větru, průměr vrstvy námrazků, max. průměr krup, vysoko zvířený sníh, tromba, tornádo, prachový vír. Další jevy se mohou zařazovat na základě národního rozhodnutí, např. ve zprávách SYNOP z České republiky se uvádí také výška nového sněhu za poslední hodinu, pokud je alespoň 1 cm, nebo výskyt srážek současně s mlhou.
česky: jevy počasí zvláštní angl: special (weather) phenomena rus: особенные явления погоды něm: ungewöhnliche Wettererscheinungen f  1993-a3
zvláštne oblaky
oblaky, které se tvoří nebo rostou jako důsledek lokálních přírodních faktorů nebo lidské činnosti. Mezinárodní morfologická klasifikace oblaků ve verzi z roku 2017 rozeznává zvláštní oblaky označené jako flammagenitus, homogenitus, homomutatus, cataractagenitus a silvagenitus. Tyto oblaky netvoří speciální druh oblaků a morfologicky se klasifikují přidáním označení zvláštního oblaku k označení jednoho z 10 definovaných druhů oblaku. Polární stratosférické oblaky včetně perleťových oblaků a noční svítící oblaky jsou v klasifikaci z roku 2017 uváděny jako samostatná skupina oblaků horní atmosféry.
česky: oblaky zvláštní angl: special clouds něm: Sonderform von Wolken f  2014
zvláštnosti oblakov
doplňující charakteristika oblaků podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků, která si všímá zvláštních detailů ve tvaru oblaků, jejich výčnělků, útržků apod. Týž oblak se může vyznačovat několika zvláštnostmi. V současné době rozeznáváme celkem 11 zvláštností oblaků: Ke zvláštnostem označeným jako incus, mamma, virga, praecipitatio, arcus a tuba byly v roce 2017 přidány zvláštnosti označené jako asperitas, cavum, cauda, fluctus a murus.
česky: zvláštnosti oblaků angl: supplementary features of clouds rus: дополнительные особенности облаков  1993-a3
zvlnený front
pomalu se pohybující frontální rozhraní, obvykle ležící v úzké brázdě nízkého tlaku vzduchu nebo v oblasti, kde izobary protínají frontu pod malým úhlem. Na tomto rozhraní se vlivem dynamických, řidčeji orografických příčin tvoří vlny. Nejčastěji se přitom určitý úsek studené fronty mění vlivem změněných cirkulačních podmínek na teplou frontu. V tomto případě mluvíme o zvlněné studené frontě. Vzácně můžeme pozorovat vlny na teplé frontě, přičemž určitý úsek teplé fronty přijímá charakter studené fronty, a potom mluvíme o zvlněné teplé frontě. Trvají-li podmínky cyklogeneze dostatečně dlouho, tvoří se na vrcholu frontální vlny nová cyklona. Viz též brázda tvaru V.
česky: fronta zvlněná angl: waving front rus: волновой фронт fr: front ondulant m něm: Wellenstörung f  1993-a1
zvlnený studený front
česky: fronta studená zvlněná angl: waving cold front rus: холодный волновой фронт něm: Kaltfrontwelle f fr: front froid ondulant m  1993-a1
zvlnený teplý front
česky: fronta teplá zvlněná angl: waving warm front rus: теплый волновой фронт něm: Warmfrontwelle f fr: front chaud ondulant m  1993-a1
zvrat počasia
náhlá a výrazná změna počasí, způsobená zpravidla rychlou přestavbou povětrnostní situace, spojená s výměnou vzduchových hmot značně odlišných vlastností.
česky: zvrat počasí angl: abrupt change of weather rus: резкое изменение погоды  1993-a1
zvrat teploty
starší nevhodné syn. pro termín inverze teploty vzduchu.
česky: zvrat teploty angl: abrupt change of temperature rus: резкое изменение температуры  1993-a2
zvuk v atmosfére
česky: zvuk v atmosféře angl: sound in atmosphere rus: звук в атмосфере  1993-a1
zvukové vlny
syn. vlny akustické – podélné vlny, které se šíří jako sled střídajících se zhuštění a zředění vzduchu. Lidské ucho vnímá jako zvuk vlny o frekvenci v rozsahu zhruba 16 Hz až 18 000 Hz. Nad horní hranicí tohoto intervalu se jedná o ultrazvuk, pod dolní hranicí o infrazvuk. Šířením zvukových vln v atmosféře se zabývá atmosférická akustika. Viz též šíření zvuku v atmosféře.
česky: vlny zvukové angl: acoustic waves, sound waves rus: акустические волны, звуковые волны  1993-a3
zvýraznenie frontu
syn. zvýraznění fronty – proces, při němž se na atmosférické frontě zvětšuje velikost rozdílů mezi vzduchovými hmotami především v teplotě, ale i u jiných meteorologických prvků. Například na teplých frontách se pozoruje tehdy, pokud postupují v zimním období nad prochlazenou pevninu. Na studené frontě nastává zostření fronty tehdy, pokud postupuje v letním období z oceánu nad přehřátou pevninu. Zostření fronty podmiňuje i denní doba; v zimě v noci se zostřují teplé fronty, v létě ve dne studené fronty. Zostření fronty nemusí nutně vést ke zvýšení aktivity projevů počasí na ní.
česky: zostření fronty angl: intensification of a front, sharpening of a front rus: обострение фронта  1993-a3
zvýraznenie frontu
česky: zvýraznění fronty  1993-a1
žalúziová meteorologická búdka
česky: budka meteorologická žaluziová angl: Stevenson screen, thermometer screen něm: Thermometerhütte f rus: жалюзийная будка fr: abri météo à double persiennes m, abri à double persiennes m  1993-a3
žiarenie
syn. radiace – v meteorologii šíření elmag. vln (elmag. zářeni) nebo toků hmotných částic (korpuskulárního záření) atmosférou. Vlnová délka elmag. záření různého původu se v atmosféře pohybuje od 10–14 do 10–2 m. Velikost záření se vyjadřuje nejčastěji intenzitou toku energie, pro niž je v SI základní jednotkou W.m–2. Podle zdroje členíme záření na záření Slunce a záření Země, které je tvořeno zářením zemského povrchu a zářením atmosféry. Podle vlnové délky dělíme záření na záření krátkovlnné a záření dlouhovlnné, v podrobnějším členění pak na záření kosmické, záření ultrafialové, záření viditelné, záření infračervené a mikrovlny. Pro energ. bilanci soustavy Země–atmosféra má rozhodující význam záření o vlnových délkách řádově 0,1 µm až 100 µm. V krátkovlnném oboru je to globální sluneční záření, tvořené přímým a rozptýleným slunečním zářením a jejich složkami odraženými zemským povrchem. Výsledný tok záření vznikající jako rozdíl jednotlivých složek záření se v meteorologii nazývá bilancí záření, jejíž hodnota určuje energ. zisk nebo ztrátu zemského povrchu nebo části atmosféry.
česky: záření angl: radiation rus: излучение, радиация  1993-a3
žiarenie atmosféry
syn. vyzařování atmosféry – tok dlouhovlnného záření plynných složek, oblaků, popř. aerosolů v atmosféře. Hlavními plynnými složkami podílejícími se na záření atmosféry jsou vodní pára a oxid uhličitý. Spektrum záření atmosféry je při jasné obloze závislé na aktuálním množství vyzařujících složek atmosféry a jeho intenzita může být až o řád menší než intenzita záření černého povrchu zářícího při stejné teplotě. Homogenní vrstva hustých oblaků naopak vyzařuje prakticky stejně jako absolutně černé těleso. Záření atmosféry pozorujeme jednak jako záření směřující dolů, které při pozorování na zemském povrchu nazýváme zpětným zářením atmosféry, jednak jako záření směřující nahoru. Při studiu radiační bilance soustavy Země – atmosféra se používá pojmu záření atmosféry Země, kterým označujeme úhrn záření atmosféry směřujícího vzhůru a unikajícího do kosmického prostoru.
česky: záření atmosféry angl: atmospheric radiation rus: атмосферная радиация , излучение атмосферы  1993-a3
žiarenie čierneho telesa
elmag. záření, jehož spektrální složení je přesně dáno Planckovým zákonem. Viz též těleso absolutně černé.
česky: záření černého tělesa angl: black body radiation rus: излучение черного тела  1993-a1
žiarenie povrchu Zeme
česky: záření povrchu Země angl: terrestrial surface radiation rus: излучение поверхности Земли, радиация земнoй поверхности  1993-a1
žiarenie Slnka
elmag. a korpuskulární záření vysílané Sluncem. Elmag. záření povrchu Slunce má vlnové délky mezi 0,1 až 10 µm s max. energií u vlnové délky 0,475 µm. Na horní hranici atmosféry vytváří při stř. vzdálenosti Země od Slunce zářivý tok, který má na ploše kolmé ke směru dopadu intenzitu (1 366 ± 5) W.m–2, nazývaný solární konstanta. Rozdělení energie ve slunečním spektru lze v hrubém přiblížení aproximovat Planckovým zákonem. Z Wienova zákona vyplývá, že povrch Slunce můžeme pokládat za černé těleso zářící při teplotě asi 6 100 K. Převážná část energie záření Slunce je přenášena v oboru krátkovlnného záření. Záření Slunce se dělí na ultrafialovou složku o vlnových délkách menších než 0,4 µm, tvořící při vstupu do zemské atmosféry přibližně 7 % celkového záření Slunce, na viditelné záření (47 % záření Slunce) a na infračervené sluneční záření s vlnovými délkami většími než 0,73 µm (46 % záření Slunce).
česky: záření Slunce angl: solar radiation rus: солнечная радиация  1993-a3
žiarenie smerujúce dole
málo používané označení pro úhrn globálního slunečního záření a záření atmosféry směřujícího k zemskému povrchu. Viz též záření směřující nahoru.
česky: záření směřující dolů angl: downward radiation rus: нисходящaя радиация , радиация направленная вниз  1993-a3
žiarenie smerujúce nahor
málo používané označení pro úhrn odraženého globálního slunečního záření a záření zemského, resp. atmosféry směřujícího od zemského povrchu. Viz též záření směřující dolů.
česky: záření směřující nahoru angl: upward radiation rus: радиация направленная вверх  1993-a3
žiarenie Zeme
dlouhovlnné záření, které soustava Země – atmosféra vyzařuje do kosmického prostoru. Jeho intenzita vzrůstá s teplotou této soustavy. Uvedený přenos energie se uskutečňuje jako záření zemského povrchu a záření atmosféry.
česky: záření Země angl: terrestrial radiation rus: земная радиация, излучение Земли  1993-a3
žiarenie zemského povrchu
dlouhovlnné záření určité části zemského povrchu, které závisí na jeho teplotě i vyzařovací schopnosti a které směřuje nahoru. Poněvadž rel. vyzařovací schopnost různých přirozených povrchů Země, vzhledem k vyzařování černého tělesa je v dlouhovlnném oboru málo odchylná od 1, bývá záření zemského povrchu ztotožňováno se zářením absolutně černého tělesa o stejné teplotě, jakou má povrch Země. Intenzita tohoto záření se určuje pomocí Stefanova–Boltzmannova zákona. Vlnové délky záření zemského povrchu leží přibližně mezi 1 až 1 000 µm s maximem energie u vlnové délky kolem 10 µm. Intenzita záření zemského povrchu při teplotě 0 °C činí přibližně 0,3 kW.m–2. Při studiu radiační bilance soustavy Země – atmosféra se používá pojem záření povrchu Země, který označuje pro celou planetu úhrn záření zemského povrchu směřujícího nahoru a unikajícího do kosmického prostoru.
česky: záření zemského povrchu angl: terrestrial surface radiation rus: излучение земной поверхности  1993-a1
žiarivosť
poměr zářivého toku dΦ vysílaného zdrojem do elementárního prostorového úhlu dα, jehož osa leží v daném směru, a velikosti tohoto úhlu
I=dΦdα.
Jednotkou zářivosti je W.sr–1. Zářivost je zákl. veličinou v aktinometrii. Je-li pro daný zdroj jeho zářivost nezávislá na směru, jde o izotropní zářič.
česky: zářivost angl: radiant intensity rus: сила излучения, энергетическая сила света  1993-a3
životné prostredie
souhrn vnějších materiálních i nemateriálních činitelů působících na člověka a ostatní živé organismy. Z užívaných definic lze uvést:
1. část světa, s níž je člověk ve vzájemné interakci, kterou využívá, mění a které se sám přizpůsobuje (UNESCO 1968);
2. soubor abiotických (přírodních neživých), biotických (přírodních živých) a socio-ekonomických (člověkem vytvořených) prvků, které člověka obklopují, které mu poskytují základní životní potřeby a ve kterých pracuje a odpočívá (J. Demek 1977).
Jednotlivé přírodní a socio-ekonomické prvky životního prostředí jsou navzájem spjaty bezprostředními a zpětnými vazbami. Někdy se pod pojmem životního prostředí rozumí jen jeho přírodní složka neboli přírodní prostředí. Podle rozsahu se zpravidla rozlišuje:
a) globální životní prostředí v měřítku celé planety;
b) makroprostředí, tj. krajina s jejími přírodními zdroji, ovzduším, vodami, půdou a biotou, ale také s výtvory člověka;
c) mezoprostředí, tj. např. prostředí měst a vesnic;
d) mikroprostředí, tj. pracovní, obytné a kulturní prostředí.
česky: prostředí životní angl: environment rus: окружающая среда něm: Umwelt f  1993-a1
žliabkovitá námraza
technický termín pro tvar námrazy na letadle v době letu, vznikající následkem specifických teplotních poměrů jeho povrchu. Vytváří se mimo náběžné hrany letadla, které v důsledku kinetického ohřevu mají teploty zpravidla nad bodem mrazu. Dopadající kapky jsou strhávány na chladnější část profilu křídla, kde namrzají a mění aerodynamické vlastnosti. Proto je žlábkovitá námraza považována za nejnebezpečnější formu námrazy v letectví.
česky: námraza žlábkovitá rus: желобковое обледенение, корытообразное обледенение  1993-a3
žltý dážď
déšť žlutě zabarvený částicemi pylu, popř. žlutavým prachem apod. Na našem území se žlutý déšť vyskytuje obvykle v jarních měsících, v období hromadného rozkvětu jehličnatých stromů, hlavně smrků a borovic. Množství pylu, které žlutý déšť podmiňuje, závisí na povětrnostním průběhu zimy a jara; sytěji zbarvený žlutý déšť se vyskytuje obvykle jednou za 4 až 5 let.
česky: déšť žlutý angl: sulphur rain něm: Schwefelregen m rus: серный дождь fr: pluie de sable f, pluie de soufre f  1993-a1
žltý sneh
česky: sníh žlutý angl: yellow snow rus: желтый снег něm: gelber Schnee m  1993-a1
podpořila:
spolupracují: