Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) sestavila ČMeS

větry horské a údolní
větry místní cirkulace v horských oblastech s denní periodicitou, které se vyskytují v údolích a rovinách, do nichž údolí ústí. Přes den se údolí intenzívně prohřívají, což napomáhá proudění vzduchu údolím v podélném směru vzhůru k horským hřebenům. Uvedený anabatický vítr se nazývá údolní vítr. Naopak v noci stéká chladný vzduch údolím dolů do rovin. Tento katabatický vítr se nazývá horský vítr. Nad horskými, stejně jako nad údolními větry vznikají protisměrné kompenzační vzdušné proudy. Horské a údolní větry se kombinují s větry svahovými. V někt. oblastech mají svá místní jména, např. breva a tivano v oblasti jezera Lago di Como v sev. Itálii. Horské a údolní větry jsou zřetelněji vyvinuty jen při ustáleném anticyklonálním počasí, kdy dochází k silnému radiačnímu ohřívání svahů ve dne a radiačnímu ochlazování horských partií v noci. Jsou potlačeny při výraznější všeobecné cirkulaci vzduchu. Horské větry bývají slabší než větry údolní. Vysvětlení horských a údolních větrů podal rakouský meteorolog A. Wagner (1932).
angl: mountain-valley breezes  0000
podpořila:
spolupracují: