—stupeň vývoje konv. oblaků určený na základě rl. charakteristik, a to max. výšky radiolokačního odrazu H, max. radiolokační odrazivosti meteorologického cíle Zmax, vert. profilu odrazivosti v přechl. části konv. oblaku Z a rozptylu hodnot H a Z. Toto kritérium je podle S. B. Gašinové a E. M. Salmana (1969) dáno vztahem
kde H je max. výška rl. odrazu v km a Zi je rl. odrazivost v hladině HZ= HZmax + 2km. V operativním provozu se při ručním zpracování rl. informace užívá zjednodušeného kritéria pro zhodnocení nebezpečnosti a vývoje met. jevů spojených s konv. oblačností, tzv. kritéria konv. oblačnosti
kde Z5 je rl. odrazivost ve výšce (hladině) 5 km. Intenzita konv. jevů a jejich nebezpečnost roste spojitě s hodnotou Y´.Její mezní hodnoty se pro různé klim.-geograf. oblasti liší. V našich zeměp. šířkách bylo např. zjištěno, že při hodnotách Y´ ≥ 20 se s 95% pravděpodobností do vzdálenosti 150 km od rl. stanice vyskytují mohutné kumulonimby se silnými bouřkami, lijáky, event. kroupami a přiY' > 8 se ve většině případů (80 až 90 %) vyskytují oblaky Cb a Cu con s přeháňkami. Někdy se v literatuře uvádí další kritérium pro vrstev. oblačnost X, které se snaží postihnout tvorbu srážek z nekonv. oblačnosti. Pro zdlouhavost výpočtů se používá pouze při automat. zpracování rl. informací.
kritérium nebezpečí bouřek komplexní
0000
