zast. syn. pro izotachu ve smyslu izolinie spojující místa se stejnou rychlostí větru.
izanemona
Termín zavedl L. Brault v r. 1880. Skládá se z řec. ἴσος [isos] „stejný, rovný“, ἄνεμος [anemos] „vítr“ a z přípony -ona vyjadřující ženský rod (z řec. přípony -ώνη [-óné], používané u pojmenování dcer, která se odvozují od jména otce).
angl: isanemone; slov: izanemóna; něm: Isanemone f; rus: изанемона 1993-a1
