aquaplaning
[akvaplejnink], syn. akvaplanink – v letecké dopravě jev vyskytující se při pohybu letadla po vzletových a přistávacích dráhách, které jsou pokryté vrstvou vody nebo sněhovou břečkou. Následkem akvaplaninku klesá koeficient tření mezi pneumatikami a povrchem dráhy, což má za následek zvětšování hydrodyn. vztlaku a snížení směrové stability letadla. Akvaplanink se může vyskytnout i v běžném automobilovém provozu.
Termín se skládá z lat. aqua „voda“ a z gerundia angl. slovesa plane „plachtit, klouzat“.
angl: aquaplaning; slov: aquaplaning; něm: Aquaplaning n; fr: aquaplanage m, hydroplanage m; rus: гидроглиссирование, аквапланирование 1993-b3
